Dialektologie moravská.
Druhý díl.
Nářečí hanácké a české.
Sepsal
František Bartoš.
^^Sř
v BRNĚ 1895.
Tiskem mor. akc. knihtiskárny. — Nákladem Matice Moravské.
Předmluva.
V předmluvě k prvnímu dílu Dialektologie moravské
slíbil jsem vypsati v druhém díle nářečí hanácké, horácké
a české Dav se pak do práce, ocitl jsem se s nářečím ho-
ráckým neboli horským na nemalých rozpacích; nebylo ho lze
ani náležitě ohraničiti, ani znaky jeho jakožto jednotného přesně
stanoviti, Jsouť názvy zeměpisné, jimiž se podřečí moravská
jmenují, obsahu velmi neurčitého, označujíce obyvatele spíše dle
povahy krajiny jimi osazené, nežli dle vlastního jim nářečí. Kde
jsou hory, všude máme Horáky, Záhoráky a Podhoráky. Na
Brodsku jsou Záhořané slovenští, na sever od Lipníka Záhořané
hanáčtí ; Hanákům na rovině všichni obyvatelé krajin hornatých
šlovou Horáky. Téhož různého a neurčitého významu jsou četní
Zálesáci (obyvatelé s té i oné strany lesa navzájem) a Podlesáci.
Doláky máme na Moravě nejméně troje: 1. na pravém břehu
Moravy od Spitínova po Klobouky (Dial. L, str. 51.); 2. v okolí
Bučovic a Slavkova (Dial. n., str. 145.), a v okolí Tišnova
(n. 179.).
Jako mezi Horáky a Hanáky podstatného rozdílu dialek-
tického stanoviti nelze, tak nesnadno též náležitě odlišiti a
ohraničiti Valachy od Slovákův, I bylo mi vytýkáno, že počítám
Vyzovsko k Valachům, ačkoliv podřečí tamější málo čím se liší
od zlínského, pokládaného mnou za slovenské. Pověděl jsem už
v I. díle na str. 59., že '„nesnadno vytknouti přesně hranice
mezi obojím nářečím, zvláště, ano obyvatelstvo samo různého
jest o té věci mínění". Tu více kroj rozhoduje. Slováci od Hra-
diště i Hanáci pokládají za Valachy ty obyvatele moravské,
kteří nosí haleny zvláštního střihu, v úpoly upjaté a v klínech
rozkřídlené, kdežto haleny slovenské jsou volné bundy, v zadu
opatřené širokým a dlouhým^^obojkem („cimbálem"). A poněvadž
na Zlínsku takové valašské haleny nosí a mimo to župice téhož
— II —
střihu (oděv sváteční), jichž Slováci nemají, počítal bych nyní
i Zlínsko dle kroje k Valašsku, jak jsem už na místě uvedeném
v poznámce označil.*)
Hledíme-li k řeči samé, máme na Moravě toliko čtvero
hlavních nářečí, a to:
1. Nářečí slovenské s podřečím
a) valašským (Zlín, Vyzovice, Vsetín, Val. Klobouky, Kar-
lovice, Eožnov, Meziříčí, Dial. I str. 5.-26., 59.-80.);
b) dolským (na pravém břehu Moravy od Napajedel po
Klobouky brněnské, Dial. I., str. 51.— 56.).
Nářečí vlastně slovenské rozestupuje se v různořečí a) zá-
horské (Dial. I., 27. \ /9) pomoravské (I., 28.), y) různořečí
uhersko-slovenská (L, 33.), d) různořečí přechodní (II., 1.).
Podřečí valašské má různořečí a) hranické (Dial. I, 81.),
^) starojické (L, 84.), r) kelecké (I, 91.).
2. Nářečí lašské (Dial. I., str. 97.) s různořečím severo-
opavským (L, 134.).
3. Nářečí hanácké. Slováci a Valaši nazývají každého Ha-
nákem, kdo samohlásky e, e, i, % y, ý, m, ú zvláštním způsobem
přezvukuje neboli moutí, af všecky, ať jenom některé z nich,
na př. ý, ú, a na tom myslím i vědecká dialektologie přestati
může. Dle rozmanitého přezvukování těchto hlásek a dle ně-
kterých jiných znaků (přehlasování samohlásky a, přídechu
u a ^ a j.) rozdělil jsem nářečí hanácké na dvanáctero podřečí,
jež jsem pojmenoval většinou dle okresních měst, vytýkaje všude
osady pohraničně (Dial. 11., str. 7.-242.).
Hanáci sami všelijak se navzájem rozlišují, hlavně dle
bydliště: „Praví Hanáci šlovou jen obyvatelé po řece Hané od
Vyškova až po Kojetín; obyvatelstvo po řece Blátě u Plumlova
a Prostějova a po levém břehu řeky Valové u Tovačova šlovou
Blaf-áci, sousedé jejich od Věrovan níže Dubu k Brodku a
Citovu nazývají se Morávčíci; obyvatelé na levém břehu Bečvy
od Přerova k Zářiči, Chropyni a Skaščicům Zábečváci, jejich
*) Zupice téhož střihu a téže úpravy jako Valaši nosí také osadníci
charvátští v okoh' Mikulova, i není pravdě nepodobno, že jest to kroj, jejž
jako tito, tak i stěhovaví Valaši rumunští z jihu- si přinesli.
— ni -
sousedé u Kroměříže a Hulína Zámoravčící, a konečné obyvatelé
pahrbkovité krajiny od Přestavlk a Staré Vsi k Bystřici a
Holešovu Podhoráci." (Šerabera, Dial. str. 46.).
Obyvatelům na Kroměřižsku a Holešovsku říká se též dle
širokých červeníc („bani") Baůácí.
Hanákům, kteří místo o vyslovují ií, ostatní Hanáci přezdí-
vají Čuháků (od slovesa čííhat m. han. čóhat, trčeti), druhdy tak
nazývajíce i jiné („nepravé") Hanáky, kteří vyslovují: budu m.
bodó atd.
4. Nářečí české. Za Čechy pokládám ty slovanské obyva-
tele na západní Moravě, kteří po způsobu českém vyslovují
dvojhlásky ou (= ú) a ej (= ý), a dělím nářečí toto na troje
podřečí (Dial. II, str. 243—283). Česká tato výslovnost obou
dvojhlásek jest poněkud jiná nežli výslovnost dolská a kelecká ;
v této druhdy jen zbystřený sluch rozezná rozdíl mezi ou a ú
a mezi ej a ý (í), kdežto v nářečí českém obě dvojhlásky zcela
zřetelně znějí.
Bedlivý zřetel obracel jsem všude k řeči městské, kteráž
se často značně a podstatně odlišuje od nářečí vesnic okolních
(Srovn. Holešov II. 35., Přerov II. 36., Kroměříž 11. 38., Třebíč
II. 220 a j.).
Kromě popisu nářečí hanáckého a českého tento díl Dia-
lektologie obsahuje krátkou skladbu, slovník abecední a druhou
část slovníka věcného V obojí slovník pojata jsou nová slova
ze všech končin Moravy a Slezska.
V některých partiích slovníčka věcného zvolil jsem po-
řádek abecední, pro^^ože mnohá slova mají v jiných končinách
jiný význam, i bylo by je v jiném uspořádání napořád opakovati.
V částech přírodopisných vycházím od názvů latinských.
Kdy a jak vznikly nynější dialekty moravské, o tom ne-
snadno na ten čas něco určitého tvrditi. Snad by z bedlivého
prozkoumání starých rukopisů moravských něco světla padlo
na tuto temnou stránku naší ethnografie. Přímé zprávy o mo-
ravských nářečích ze starší doby máme, pokud mi známo, jenom
v České gramraatice Jana Blahoslava z r. 1571. Skoda, že se
nevidělo Blahoslavovi zaznamenati více těch „ineptií", jak na-
zývá dialektologické odchylky moravské. Než i skoupé jeho
— IV —
poznámky zdají se nám pro naši otázku dosti důležitý, abychom
je zde položili všecky.
„Moravané, ačkoli českým jazykem mluví, však ne tak
pěkné a slušně vyříkají slov někteří. Jako sedláci prostí, zvláště
na Hané, velmi ústa otvírají, a naberouce některé litery hlaholil
plná ústa, jaks nezpůsobně mluví. Okolo Huleyna říkají klauče,
pacholeyk, čeystey mauž. Baude mít au vás zejtra etc. Někde
příliš ukracují, diťtongu nezachovávajíce a někdy přidávajíce liter
nebo syllab. Někde literu příliš protahujíce jednu: jako u Stráž-
nice a vůkol, kdež říkají budu, súd, na sudu, kluče a u súsedo-
vých, u súsedů, Janových, Vávrových, Ondrových. Abychom fa
poznali. Bychom sa radovali. Jedné sa varujma tých věcí. Se-
brali sa na nás zlí ludé. Item některé věci na Moravě hned
jinými jmény jmenují nežli v Čechách: o čemž dobré jest věděti.
Čechové řkou pěkným slovem hlemýžď: Moravci mrzutě slimák.
Podletí, jaro: Moravci vesno, z vesna inepta vox. Česky hlava-
tice, moravsky přísada: první lepší. Tak košťál a hlaub nebo
lilaubi říkají někteří Moravci hlaupí. Též Moravci pokrutinám
říkají záboj. Veliký hrnec nepolévaný, jako mléko chovají v nicii,
slově látka u Moravců. Čech dí vážiti vodu, navážiti vody:
Moravec táhnouti vodu; lepší české".
„A i toto znáti sluší, že i na Moravě velmi nejednostejně
mluví. Okolo Meziříčí jinak, v Prostějově a vůkolí jinak, v By-
střicí potom i v Třebíči jinak Jinak okolo Brna a Znojma,
rozdílně v Strážnici a v Brodě etc. Nebo jakž kteří bližší jsou
Slezákům, jiní Slovákům a jiní Čechům, tak se také v některých
slovích a způsobích k nim připodobňují, často i mnoho s nimi
jako se sousedy činiti mívajíce" (str. 338 a 339.).
„Staří mnoho užívali toho diftongu ay (nyní se nám už
netrefuje) : day, nechay, pomáhay, volay, požehnay, a někde tak
ještě i mluví, zvláště na Moravě a v Slovácích" (str. 26.).
„A staří Čechové též psávali a snad i mluvívali tak:
musimy, budemy, půjdemy, dopustímy, nedámy. V některých
místech na Moravě ještě tak vůbec mluví, jako okolo Slezan.
Ba některé Moravky říkají : budými. Ale nechválím toho způsobu :
est inepta antistechon. Ženám i děvkám moravským jakž takž by to
mohlo připadati, ale mužskému pohlaví nic. Est omnino mulieribus
quaedam ac velut tiraida pronuntiatio, prorsus cavenda" (str. 350).
— v —
„Moravci majíce říci: piMjde anebo: přide, í řkoii: prinde
anebo: přejde" (str, 266).
„Okolo Hulína prostí Moravci neříkají: spějí (= dorminut),
než všemi ústy (= na plnou hubu): spijau (str. 268.\
„Chození do kostela, na pole etc : okolo Evančic říkají :
chodéní, rovné jako těsta ^= cesta, dači = dáti, tisař =: císař,
tihla = cihla, všemohautí etc. Okolo Evančic na Moravě, zvláště
ve všech mnozí proměňují i v z. Majíce říci: dítě i řkou: dzté
= anebo : dzca, pzše — píše, dzvadla = divadla" (str. 274.).
,, Okolo Pernštejna říkají: rejši = raději" (str. 275.).
Z těchto poznámek Blahoslavových lze na jisto postaviti :
I. že již za jeho doby v různých krajinách Moravy byly různé
dialekty. 2. že se na označení týchž věcí v Čechách a na
Moravě užívalo různých slov, v případech uvědenj^ch týchž
jako posud, 3. že leckteré zvláštnosti dialektů moravských,
Blahoslavem vytčené, trvají posud ve své míře. Tak tvar 1. os.
mn. na my (musímy, budemy atd.\ v té krajině, odkud ho
Blahoslav uvádí, t. na Kroměřižsku, posud se zachoval (Dial.
II. str. 38.). Zajímavý jsou tvary „manž (muž , baude mít au
vás", v nichž krátké ?< přechází v aw, kteréž se posud s ob-
měnou dvojhlásky au v ou zachovaly na Tršicku (Dial. II.
str. 72.). 4. Všelico se však také v nářečích moravských od
doby Blahoslavovy změnilo. Tvary, „abychom, bychom", jež
Blahoslav uvádí za strážnické, nevyskytují se nyní na Moravě
nikde, nj^brž: abysme, abychme. Tolikéž na Strážničku není
nyní tvaru 1. osoby mn. na ma (varujma sa), ovšem jsou posud
takové tvary na Zábřežsku (Dial. II. str. 138.). Na Ivančicku
není nyní ani stopy toho, že by se '* zaměňovalo v z (dztě =
dítě, pzše = píše), aniž se tam kde mluví: tisař m. císař,
těsta m. cevta, dači m. dat a p.; částečně jsou takové tvary
jenom v nářečí lašském (Dial. I. str. 107.).
Nejdůležitější z těchto změn pro naši otázku jest přechod
tehdejších dvojhlásek au a ey v nynější o a é. Tvrdí totiž
Blahoslav, že se okolo Hnlína mluví : klauče, spijau a že se vy-
slovuje toto u „všemi ústy". Nyní vyslovuje se tam klóče,
spéjó n. spijó (vůbec '/ = o). V podřečí dolském a keleckém
(podstatně slovenském a valašském, rozšiřuje se posud nejen
lí nýbrž i ů y ou. (Dial. I. 52 a 92) a patrné toho stopy
znamenati i v některých osadách, jichž mluva jest podstatné
— VI —
hanácká, jako v Loučce u Lipníka (Dial. II. 71), v Dešově
u Jemnice (II 205), v Radostíně, Pavlové a ve Zhořci u Vel.
Meziříčí (II. 243.).
Tolikéž tvary pacholeyk, čeystey, Huleyn znějí nyní v okolí
Hulína pacholek, čisté. Hulen, ale v podřečí dolském a keleckém
rozšiřuje se posud ý a z části i v ej (Dial. I. 52. a 92.). Krátké
i v přídavném čistý, je-li transscripce Blahoslavova správná,
rozšířilo se v ey asi tak, jako krátké u ve slovech výše uve-
dených.
Z toho bychom snad souditi mohli, že rozšiřování samohlásek
M, ý — i v au (ou), ay (ey, ej) zasáhlo svým časem i nářečí mo-
ravská a že se odtud v některých z nich zachovalo až po naši
dobu, v jiných prodlením času se opět zrušilo. Dle toho byl by
nynější útvar dialektů moravských poměrně dosti mladý.
Pro nářečí slovenské zdá mi se v tom vzhlede důležito býti
slovo pajchovňa (štoudev o třech nohách na „zvářaní" prádla,
v. Dial. I. 329.), jež odvozeno jest od slovesa pýchat (dýmati,
dýmitij: hory pýchajú (slov.), péchat, péchovna (han.), pejchat
tabákem (Tišnov). Jest v něm tedy aj rozšířené z ý zachováno
ze starší doby zcela isolovaně, poněvadž slovo to ve tvaru paj-
chovňa utkvělo jakožto terminus technicus.
Snad i přehlasování svým časem všecka nářečí moravská
zachvátilo. Přehlasování samohlásky n v prostředku slov postoupilo
i dále nežli v jazyce spisovném a zachovalo se posud, na př. :
síha, dosíhat, přít, okřít, smít se, zapříhat, tříst, kvičela, píščeía
a p. V koncovkách ohýbacích přehlasované a zachovalo se posud
v hanáčtině lítovelské, konické, jevické a zábřežské (Dial. II.
107. a 124.). Zajímavý po této stránce jsou tvary oby čaj, obyčajně
na Krumlovsku, kde sice aj — ej přechází v é.
Z ustrnutí na jiném stupni tohoto procesu rozšiřovacího
a přehlasovacího mohla by se snad vykládati mluva některých
měst moravských (Holešova, Bystřice pod H., Třebíče, Velkého
Meziříčí), různá od nářečí ostatního okolí, kdežto lašský ráz
městské mluvy přerovské a lipenské v okolí hanáckém nebude
lze myslím jinak vyložiti než původní kolonisací lašskou*).
Hlavní práce sběratelské pro II. díl Dialektologie vykonány
byly již r. 1883—84. Od té doby v řídkých chvílích oddechu
*) K mluvě přerovské (Dial. II. 36.) podotýkám ještě, že prý starší
lidé v otčenáši posud vyslovují neuvoď.
- vn -
od prací školních a úředních, zvláště v dobu prázdnin materiál
sebraný jsem doplňoval a upravoval. I k tomuto II. dílu dostalo
mi se příspěvků namnoze cenných, jednak ku grammatické, zvláště
však k lexikální části jednotlivých podřečí. Jmenovitě přispěli
mi moji bývalí žáci pp. : f Libor Doležel, F. Drašar, Filip Heusler,
AI. Hlavinka, F. Jurek, Josef Kašpar, AI Ličman, Cyr. Masíček,
Ant. Mol, F. Odehnal, Šeb. Páral, Jak. Sedláček, F. Soukal,
Jos. Ulehla, Jos.Vejchodský; pp. učitelé: Jan Funtíček, J. Hiibner,
Jan Knies, Jos. Kobza, Jos. Koněrza, F. Polášek, Jos. Soukal,
F. Still ; pp. Jar. Gryc, rolník, F. Heidenreich, obecní tajemník, AI.
Hrudička, děkan, Klím. Klusal, bohoslovec. Ad. Kubeš, ředitel, Jan
Mádr, proťessor, J. Novotný, nadporučík, F. Slavičinský, spiso-
vatel valašské povídky „Vlk Krampotů", Emil Smetánka, stud.
Univ., Tom. Smýd, farář, F. Vahalík, stud. univ., žáci telecké
reálky Jiří Puchnar a J. Kocián, pí. Vlasta Pittnerová, spi-
sovatelka.
Slovník přírodovědecký pořádati mi laskavě pomáhali páni
uč. V. Čapek (ptáky) a pan prof. Dr. F. Dvorský (botaniku).
Samohlásky hanácké v pohádkách od jiných laskavě pře-
psaných znaménky diakiitickými označil jsem si sám, i jsem já
sám z toho práv.
Vítanou pomůckou byly mi důkladné monografie pp. prof,
Jos. Neorala o podřečí litovelském, Jos. Bartochy o podřečí
dolnobečevském a Ign. Hoška o podřečí chromeckém, spolehlivým
pak vodítkem celé práce Gebauerova Mluvnice česká.
Všem těmto pomocníkům, jakož i všem, kdož jakkoli při
práci té mi pomocní byli, vzdávám díky nejupřímnější.
V základních a hlavních rysech dialektologii moravskou dílem
svým pokládám za hotovu. V jednotlivostech bude lze všelico ještě
doplniti. Dopřeje-li Bůh života a zdraví, doufám, že i mně samému
příště bude možná leckterou stránku prohloubiti a doplniti;
jmenovitě rád bych i budoucně vyzdvihoval nepřebrané poklady
lexikální a frastické lidové řeči moravské.
Jak ostatní znaky osobitosti kmenů moravských, tak nyní
působením školy a literatury i zvláštnosti dialektické znenáhla
se stírají. V některých osadách moravských nejstarší pokolení
mluví: bodo, rebe, hotěkat; prostřední: budo, rybě, otěkat a
nejmladší již: budu, ryby, utékat atd.
— vni —
Na konec přičiňuji některé důležitější dodavky k I. dílu.
1. Prodloužená hláska kmenová sloves tr vacích IV. třídy:
mluvit, ihénit, honit, strojit, krmit a p. (str. 8, 1. c) v přechod-
níku se krátí: mlula, měna peníze, hoňa zajíca, nastroja sa, na-
kriiia voly, ale: vřzaja, cabřůaje, róchaja, rúbaja atd.
2. Jako „vitám vás", tak i „prosim vás" krátí samo-
hlásku (str. 9., b.).
3. Podstatná ž. r. na fa mají heteroklický lokal na ti:
v novoti, v minuti, o samotí.
4. Střela má v gen. mn. sterel: sto jasných sterel do tebe!
5. Jako hlásky s a z v deklinaci mají platnost hlásek
měkkých skoro ve všech podřečích moravských, tak v podřečích
uhersko- slovenských (str. 33.) r a í a v podřečí pomoravském
(str, 30.) I tuto platnosť mají: jabor: na jabori, dva jabore:
tolar: o toTari, tri tolare, na dvori, do komoře, v komoří, vínečko
z poháre, na hůri, na úhoři, všecky dvore, biele zore (piur.
tantum) atd. — Jehla — do jehle — v jehlí, stodola — do
stodole — ve stodofí, ve školí atd.
6. V různořečí velickém (str. 38) v celém skloňování zá-
jmenném i složeném lokal jednotný rovná se dativu: na tomu
našemu pěknému dvori, o kterému mojému bratrovi, o jednomu
dobrému královi.
7. V různořečí březovském (str. 43) má sloveso půjdu
vedle pravidelných zvláštní tvary zkrácené:
puom puójděm
puoš puójděš
puo puójdě
puome puójděme
puotě puójdětě
puójdú.
10. K nářečí lašskému přičiniti jest tyto tvary slovesné
z Frýdecka : spase (spadnouti), svajšč (svadnouti), přiňšč (přijíti),
— bylch - byls — byl — bylichmy — abychmy (Ign. Tkáč
v „Komenském" r. 1886, str. 499 \ němitě -^ nemějte, odejatý =
odňatý. Dle prof. Tkáče mají číslovky tři a čtyři zvláštní tvar
přívlastkový: tři, štyři chlapi tam byli — byli sme tam tře, styře.
V Brně dne 1. května 1895.
F. Bartoš.
Podřečí přechodná.
Malenoviee, Napajedla, Kvasíce.
: ývalé panství malenovské a částečně i napajedelské jest
dle kroje (nyní už zaniklého) i dle nářečí nenáhlým
přechodem od slovenštiny zlínské a záhorské k hanáčtiné hole-
šovské.
Osady : Lhota, Karlovice, Ondřichovice, Pohořelice, Ko-
márov mají podřečí zlínské s jedin}-m rozdílem dativu mně
(proti zl. mi). "
I podřečí osad: Louk, Malenovic, Lhotky a Tečovic rovná
se celkem zlinskému s některými však už patrnějšími rozdíly:
1. Proti zlínským tvarům: tela — teíate, prasa, hříBa; běžat,
kričat a p. jsou tvary : tele — telete, prase, hříbě ; běžet, kři-
čet, 2. aj imperativně a superlativné zlínského podřečí přehlasuje
se v éj: déj,' volej, nejlepší, 3. dativ zájmena já jest wine (proti
zl. mi), 4. podstatné kíida krátí í (na Zlínsku křída), 5. Kmen
sah úží d (ia) V (íei í: síhnút, síha. — Ostatní tvary rovnají
se zlínským i co do přehlasování: obilé, o klekánu, k snídaňů,
bez rozmýšlaní, při sečéiiú a t. d.
Mnohem více liší se od zlínské slovenštiny podřečí ojedinělé
tu dědiny Sazovic; základní však ráz i tohoto podřečí jest
ještě slovenský. Podstatné znaky podřečí sazovského jsou:
1. Dloužení a) jako na Zlínsku: voíál, běžel, chodil, kút;
védt, nésí, pekl; kamení, modlení ; čémý^, čert, céra; hojit, zvonit
a t. d., b) odchodně od slovenštiny zl,: šístý, sídmý, ůsmý.
2. a se přehlasuje jako v zlínské slovenštině městské
(Dial. L 7. také pod čarou).
— 2 —
3. é (ic) se úží v ý (í) jako v sousední hanáčtině hole-
šovské: krýv, dýšč, rýž, nýst, pýct, síct, méno, pýro, putýnka,
kamýnek, dýnko, chlíb, l'ík, večír, uhlídl a t. d.; ale: šél
(han. šil).
4. * má vesměs zvuk čistý, nepřecházejíc nikdy v e, jako
v sousední hanáčtině: psík, vozík, rohlík, nosím, ščípat a t. d.
— í se dlouží v muž. rodě číslovek tří, štyří, a ve slovese
blíská se (proti zlin. bliská se).
.5. n trvá nezměněno: za vašú stodolu, klúč, Mbat, volajú,
6. Dvojhláska au jest jako na Zlínsku ve slovech: pauk,
paučina, pauz.
7. Téžeslabičné oj se přehlasuje v ej: héjný, kréj — na
kraji, zavolej; vyjmouc: Tišaj.
8. Téžeslabičné ej trvá nezměněno : oléj, séj, nejlepší.
9. Téžeslabičné ij a yj mění se v 2 a 3/ : uší, uží, umý, zakrý^.
10. Dlouhého r a, I Y tomto podřečí není: vrba, poprchá,
vlček, — ř tvrdne y r ye slově kryda (jako v sousední ha-
náčtině), m se mění v 7' ve slově hastrban, p u v ve slově vták.
11. Dativ mn. rodu mužs. a střed, vyzvukuje v ow, lokal
v och,
12. Přídavná vzoru dobrý skloňuji se takto:
1. dobrý — dobrý, dobrá ; dobří, dobrý
2. dobrýho dobréj dobrých
3. dobrýmu dobréj dobrým
4. dobrýho — dobrý dobru dobrý
6. dobrým dobréj dobrých
7. dobrým dobru dobrýma.
13. Komparativ příslovcí rovná se komparativu přídavných:
Včera bylo teplejší, chladnější (zl. teplej, chtadňéj).
14. Dativ zájmena já jest mně.
15. Zájmena přisvojovací skloňují se dle tohoto vzoru;
1. můj — moje, moja; moji, moje
2. mojího mojí mojích
3. mojímu mojí mojím
4. mojího — moje moju moje
6.idly jako tyto.
6. u = u : budu;
ů jest nejvyšší (nejužší) zvuk hlásky '>, t. j. k jen málo
zbarvené zvukem o : vůlůvíi;
ií rovná se zvukem dlouhému li : za našií stodolii.
7. Jerem t vyznačujeme vlastní některým podřečím polo-
hlásky, jež jinde označujeme menším o nebo apostrofem.
Stupnice zvuků e — é, o — ó od nejnižšího (nejširšího) do
nejvyššího (nejužšího) tedy jest:
e, e, e, e,
e, é, e, e, (í, ý)
o, o, o, ó, ú,
o, ó, 6, o, ií.
Kdo dobře vysloví různé e ve větě: krečiř (krečiř) přesil
řékó, přesil k nám a přešel krómfleké (krómíleké) na přéšéte
(přěšétě) kabát; nebo různé o a e ve slově: pókóšétél, umí
hanácky. To však se málokterému nehanáku podaří. Jmenovitě
— 9 -
nesnadno jest cizinci vyslovovati zvýšené (zúžené) krátké hlásky
ě, ě, ó, ó.
Hlavně dle těchto samohlásek a dle některých jiných
znaků (přehlasování samohlásky a, přídechů v a. h a, j.) nářečí
hanácké dělí se na několikero podřečí.
I. Holešov, Kroměříž, Přerov, Záhoří.
Podřečím tímto mluví se na Holešovsku, Kroměřižsku,
Přerovsku a na tak řečeném Záhoří lipenském, t. j. v krajině
na sever od Lipníka.
Pohraniční jeho osady jsou tyto: Tlumačov, Machová,
Mysločovice, Hostišová, Rackova, Martinice, Přílepy, Žopy, Dobro-
tice, Chomyž, Brusně, Slavkov, Chvalčov, Příkazy, Osičko, Pro-
vodovice, Bíškovice, Malhotice, Kladníky, Pavlovice, Želátovice,
Šířava, Henčlov, Zářiči, Chropyň. Zborovice, Nětčice, Těšánky,
Divoký, Újezdsko, Milovice, Lhota, Soběsuky, Zlámanka, Bařice,
Těšnovice, Kotojedy, Záhlinice.
V těchto hranicích podřečí toto zachovává základní svůj
ráz celkem stejný; toliko na Záhoří znamenati podle některých
slov sousedství valašské. Taková slova jsou na př.: drveno
(poleno\ dětelina (jetelina), hučnica (silnica), chásně (ditě)»
kúra (slípka), naprotivo (na protivá) ulich (liják), poníže lesa
povýše křěža (pod lesem, nad křěžem), dovířaC (důvěřovat), od-
řikovať (odříkávat). Také přízvuk se tu častěji než jinde pře-
smykuje na slabiku předposlední. Cím více k hranicím valaš-
ským, tím více slov těchto přibývá. Tak v Osičku říkají : rubáč,
kasanka, střívě, hoře, — v Soběchlebích : opasek, fěrtóšek,
střevíce, zhůru.
Na Kroměřižsku mluva několika osad pohraničních na jiho-
západě kloní se k podřečí kojetskému (viz str. 38, 5).
Samohlásky.
9;, d.
1. a nepřehlasované trvá celkem touž měrou jako v sou-
sedním podřečí zlínském, jmenovitě městském (Dial. I., 7, i pod
čarou). Odchylky vyskytují se toliko v některých kmenech
slovesných : tříšť, — přísť — předu — předl (Přerovsko, Kromě-
— 10 —
řižsko) — přasť — přadu — přadt (Holešovsko, Záhoří) —
přádío — přaza — přístka, — rožíť, rožal (Záhoří) — rožať,
rožal (jinde), — zapíť, začíť, utít, žít (žnu), vzíť (Záhoří) —
zapjať, začat, uťat, žať, vzíť i vzat (jinde), dosihat — síha
(sáhá).
Podobně slovesa II. třídy vzoru hřáti přehlasují a (ia) a
úží v i: hříť — hřií — hřítě, okříť, přít (přeju), smít se.
Slovesa V. třídy vzoru házeti na Holešovsku a na Záhoří
mají tvary vesměs nepřehlasované : střílať, kólat, vyměšrať,
večeřať, odhánať, stavjat, pobízaf, házať, přicházať, poklózať,
oplacať, utrácať, vracať, svázat, přenášaf, věšať, kráčat, poróčať,
požčávat, zabijať. Tak i v indikativě, přechodníku a příčestí,
činném: odháůáme, splácáte, přicházaja, svázali atd. Na Kromě-
řižsku a Přerovsku jsou vedle nepřehlasovaných mnohá přehlaso-
vaná, jmenovitě : kácet — kácím — kácel, utrácet, vyplácet, na-
pájet, válet, zaclánět, docházet, ostózet, vyprovázet.
Kvantita samohlásky a jest celkem táž jako na Zlínsku
(Dial. I. 8, 9), Krátké jest a proti dlouhému zlínskému v pod-
statných: vrata, — tráva (Záhoří).
e, é ; ě, ie.
1. e původní má zvuk normální: vedete, ležet, vesere.
2. é (ie) se úží v ý {i):
a) v kmenech jmen podstatných: chKb, chTív — chlíva
(slov. chlév — chléva), fík, mlíko, polívka, klišče (slov. kléšče),
večír (slov. večer), v lítě, dýšč — dýšča (slov. déšč — déšča),
rýž — rži (slov. réž), krýv — krvi (slov. krev), prstýnek,
kamýnek, dýnko, okýnko a p., — drýv (gen. mn. podstatného
drva, slov. drév) ; — věnýček (věneček. Záhoří) ;
b) v koncovkách adjektivných : dobrýho, dobrýmu, o dobrým,
dobrý pivo atd.;
c) v číslovkách řadových : šístě', sídme (slov. šestý, sedmý) ;
ale: půl šesté, sedmé (Dial. I. 3);
d) v infinitivech sloves I. třídy kmene zavřeného: nýsC,
výsť, výzť, Tízť, kvýst, hníst (slov. hnést), pýct, týct, sýct, vKcf;
e) ve slovesech opěto vacích: lítat, líhat, oblíkat a p.
Příčestí slovesa jíti zní v Tluraačově šel, jinde všude šil.
— 11 —
Píšeme í a. ý dle výslovnosti záhorské, kde se tyto hlásky
po retnicích přesně rozlišují, kdežto se jinde od sebe hrubě
neliší.
Jméno zvyšuje kmenové é v e : měno, tolikéž pero na Kromě-
řižsku, kdežto jinde má ý : pjTO.
2. « (e) se nedlouzí a) ve slovech : mřeža, březa, veko, vétr,
dveri. utěkať (Dial. I. 10), b) v infinitivech sloves: měť, seť,
pleť, klef, tlef, jesť (jako v nářečí slov. a val.), c) e se nedlouzí
I proti nářečí slov. a val.) v podstatných rodu středního na ení-^
kamení, lešení, dovolení a p. a ve slovech : cera, čert, černé,
včera, k večeru; nářečí hanácké shoduje se tu s jazykem
spisovným.
3. ě tvrdne a) v předponě ne: nehdo, nejake, nehde a p.,
b) v genitivé, lokále, dative a instrumentale mn. náměstky ten
a číslovky jeden : tech — jedněch, tem — jedněm, téma —
jedněma, c) ve slovech veza a (na Záhoří) měděné'.
4. e se seslabuje v i v dat. a lokále: izbi (na Záhoří).
i, í.
1. Slabiky h', ři; zi, si, ci- ži, si, či podržují čisté i: lid,
peřina, zima, sila, cibula, žito, široké, svačina, — pálif, vařiť,
voziť, nosiť, slóžif, bušit, močit. Toliko v komparativě šerší
(posit. široké) a v podstatném raalena mění se • v e.
2. V slabikách U, fi\ zi, si, cí; ží, ší, čí mění se i v é ma-
linko zvýšené (é):
a) v slabikách kmenových: klen, hlésta, léce, léstí,
blézko, brežiť se, lézat lébiť se, slébiť, bléská se, léčiť
řbíliti), — křéž, křédlo, zakřéki, vedle: blin, hřích, hříbě,
tříska, řídké.
Zpravidla přezvukuje se í v e v předponě pří: přélion,
přésada, překlad, přéčina, přesahá, přemluva ; ač i tvary s čistým
i se vyskytují: příhon. přísada a t. d. (Prusenovice).
Proti spisovným tvarům klíč, líto, plíce, líbati jest klóč.
lóto, plóca. lóbat z nepřehlasovan}'ch kruč, Wto, plúca, lúbaf;
jen na Záhoří slyšeti také lěto.
V kmenových slabikách zí, si, cí málo kdy se í přezvukuje
v e, většinou drží se čisté: v země, cén, cétiť; — zívat, síů,
dvacítka.
- 12 —
Pravidelnější je toto přezvukování v kmenových slabikách
zé, ^é, či: žedlo (zřídlo i žihadlo), ženaC (požínati bujné obilí),
šepek, čež, čehať, četaf, čem? — ale: číst, či?
1) v zdrobůovacích koncovkách ik, íček a p. : stehlék,
Telek, Dostálek, starek, Mynářek, vozek, Tesek, nožek, košék,
křežeček, Janček, kobTéžek,
Po jiných souhláskách drží se i nezměněno a v koncovce
nik se krátí: slavík, červík, — chodník, zednik, řezník;
c) v koncovce in, inek: včelen, chmelen, klenek, Hulen,
okřě'n — okřenek. A tak i Eadoťen (místní jméno na Záhoří);
d) v genitivě mn., a to i po jiných souhláskách: tabule,
pentle, pole, dveře, koze, březe, kose, ose (vosa), věže, růže,
kožé, duše, trase, nose, zemje, studue, kolůe, kosťé, děté,
kurotvě' a p., ale : lidí a j ;
e) pravidelně v indikativě přít. sloves III., IV., a iter. V.
třídy kromě 3. os. mn. : pálem, páleš, páTě', páleme, pálete,
pálijó. Tak: modlem se, myslem, bole, mrhole, sihole; varem,
hořem, kóřem; vozem, mrze; prosem, nosem, mosem, visem;
ležem, bTě'žém se, slóžem ; těšem se, prše ; klečem, břeščem,
křičě'm, praščéra, mačem, kráčem a t. d.
Po jiných souhláskách í trvá nezměněno: tróbím, topím,
hovím, honím, chodím, mlátím, dojím a t. d.
i nemění se v slabikách vytčených: a) vzniklo-li zúžením
z é neb á (ie) : mlíko, chlíb, slípka ; hříť, přít, okříť, zapříhať,
příst.
6) v koncovkách podstatných jmen na i . obilí, uhlí, boří,
htoží, olší, pcháčí, vyjmou c ponděTé ;
c) v koncovkách přídavných jmen vzoru dnešní: Boží dar,
Boží muka. Boží slovo, u Boží muky. Božího daru, slovem Božím
darů Božích a t. d., hovězí, kozí, husí, telecí, komáří, kočičí a t. d,;
d) v infinitivech sloves I. třídy: dříť, mříť, třít", vříť, přít
se, říct, 1'ít;
e) ze sloves opěto vacích jen některá mění í v e : střekať,
uževať, vysévat, póčevať, ščepať, „dyž něco uščepne", — ščípat
dříví.
Ostatní podržují i; střílat, říkat, třískat, břískať, pofívať,
dopřívat, klečívať a t. d.
— 13 —
3. i se krátí:
a) v týchž slovech jako na sousedním Slovensku a Va-
lašsku (Dial. I. 9), -na př. : Tipa, mísa, pita, špína, žíla, hlína,
sníh, dítě; bit, piť, žít, síť, hníť;
6) odchodně od nářečí slov. a val. ve slovech : císař, tříska
(na Záhoří tříska), písmo (záh. písmo), ít, povídat, dřímat a
v koncovce ic (na Přerovsku): zajíc, krajíc měsíc.
4. i se dlouží: a) v nom. mn. skloňování muž.: hulubí,
chlapi, vtácí, hadí, ogaří, muži a t. d. a číslovek v muž. rodě:
tří, štyří, všeci. Na Holešovsku jen tří, štyři, všecí, b) ve
slově pivo.
5. i se odsouvá:
a) v koncovce infinitivní ti měkčíc koncové í v f: výsf,
sednót, umět, mlátif, volať, kupovat a t. d;
h) ve slovech: pchat, pcháč (jako ve slov. a val.), pšu —
pse — pšó, du (vedle ídu).
y, ý.
1. Krátké y se nemění a má zvuk čistý: ryby, pysky, iyko.
Jenom na Kroměřižsku je zvuk jeho malinko stemněn v é.
2. Dlouhé ý mění se v é malinko zvýšené (e): bek, pastéř,
pécha, strec, dobré člověk, dobrech lidí, vemíuva, vě'hra.
ý trvá ve slově tuhýk (Pleso vec).
3. ý se krátí v týchž slovech jako v sousedním nářečí
slov. a val.: dyua, kýta, mýdlo ž. r. zakončená na
za a. sa: březa, meza, kosa, osa, mísa a p.
— 21
9. Vzor starosta.
Jedn. 1. starosta Množ. starostí
2. starosty starostů
3. starostovi starostom
4. starostu starosty
5. starosto starostí
6. starostovi starostoch
7. starosto starostama.
Podle vzoru toho sklánějí se jmenovitě vlastní jména
Procházka, Sova, Svoboda a p.
10. Vzor diiša.
Jedn. 1. duša Množn. duše
2. duše duše
3. duši dusám
4. dušu duše
5. dušo duše
6. duši dušách
7. dušó dušama.
Dle vzoru toho sklánějí se podstatná na -Va : tabula, kapla,
a na: sviňa, dyůa, kovárna, studna a p; v genitivě mn. mají
všecka e : tabule, svine, studné atd.
Jedn. 1. zem
2. země
3. zemi
4. zem
5. zemjo
6. zemi
7. zemjó
Jedn. 1. kost
2. kosti
3. kosti
4. kosť
5. kosfo
6. kosti
7. kosfó
11. Vzor zem.
Množn. země
zemí
zemjám
země
země
zemjách
zemjaraa.
12. Vzor kost.
Množn. kosti
koste (i)
kosťám
kosti
kosti
kosťách
kosťma (kostima, kostama).
— 22 —
V gen. jedn. a nom. mn. převládá U do noci, tři noci, do
nemoci, niti; do pece.
V gen. mn. střídá se i b é: klubko nití, pět štvrtí,
moc pece.
13.
Vzor Aosf,
áen.
Jedn. 1.
host
Množn.
hostí (i)
2.
hosta
hostů
3.
hostovi
hosťom
4.
hosta
hosti
5.
hostu
hosti
6.
hostovi
hosťoch
7.
hostem
hosťama.
Jedn. 1.
deĎ
Množn.
dni
2.
dna
dní
3.
dnu
dňom
4.
deů
dni
5.
dnu
dni
6.
dni (ve dně)
dňoch
7.
dnem
diiama
Lidi odchyluje se v i
lěkterých pádech od vzoru host a má
podobné sklonění s množn.
číslem děti; obě slova skloňují se
takto :
1.
lidi
děti
2.
lidí
dětí
3.
lidom
dětom
4.
lidi
děti
5.
lidi
děti
6.
lidoch (lidech
děťoch
7.
lidima
dětima.
14. Zavřené kmeny rodu mužského změknuvše přešly pod
vzor nůž: kameň, plameň, řemen, kořeň atd.
Zavřené kmeny rodu ženského skloňují se dle vzoru ryba
v genit. mn. mají e :
Jedn. 1. mrkva Množn. mrkvy
2. mrkvy mrkve
'3. mrkvě . mrkvám
4. mrkvu mrkvy
— 23 —
5. mrkvo mrkvy
6. mrkve mrkvách
7. mrkvo mrkvama.
Tak: pámva, hóžva, tykva a p. Slovo krýv skloňuje se
takto : 2, 3^ 6. krvi, 5. krvjo, 7. kryjó.
Slovo w«6e skloňuje se zcela dle jazyka spisovného, z něhož
jediné znám jest také plurál toho slova.
15. Vzor hřibe:
Jedn. 1. hříbě Množ. hríbjata
2. hříběte hríbjat
3. hříběti hríbjatom
4. hříbě hiíbjata
5. hříbě hiíbjata
6. hříběti hříbjat^ch
7. hříbětem hríbjatama.
V lok. mn. koncovka ech převládá, jenom v Tlumačově-
jest och : telatoch, prasatech, hříbjatoch.
Duálu zachovaly se v hanáčtině vůbec ještě skrovnější
zbytky nežli v nářečí slov. a val. Ruky, nohy skloňují se zcela
dle množného ryby. Ofť, uii skloňují se takto: 2. oce, uše,
3. očám, ušám, 6. očách, ušách, 7. očima, ušima.
Skloňováni jmen přídavných.
Jedn. 1. dobře
2. dobrýho
3. dobřýmu
4. dobrýho (e)
6. dobrým
7. dobrem
Množ. 1. dobří (ý)
2.
3.
4.
6.
7.
dobrý
dobřv
dobrá
dobré
dobré
dobro
dobré,
dobro
dobrv
dobrý
dobrech
dobrém
dobrý
dobrech
dobréma
Přídavné přisvojovací má kromě tvarů: sósedů, sósedova,
sósedovo, sósedovu (akk. sg. f.\ sósedovi (i), sósedovy (nom.
— 24 ~
i akk. pl. m. a f.) všecky ostatní dle vzoru dobré: sósedovýho,
sósedovýmu, sósedovéch a t. d.
Stupňování jmen přídavných, nehledíc k zákonům hlásko-
slovným, jest pravidelné: pěkné — pěkůéší, tepíe — tepléší,
dobré — lepší a t. d.
Skloňování zájmen.
1. já
ty
2. mě (mně)
tě (tebe)
sebe
3. mi (mje, mni)
ti (tobě)
si (sobě)
4. mě (mně)
tě (tebe)
se (sebe)
6. mě (mni)
tobě
sobě
7. mnó
tebó
sebó.
Tvary mně (gen., akk.), mni (dat., lok. předložkový) běžný
jsou na Záhoří a v Týně : potkal' mně, di ode mně, pod ke mni,
nevěděl o mni. Všude jinde pojí se mě v gen., dat. a lok.
i s předložkami: ode mě, ke mě, o mě.
Tvary tebe, tobě, sobě jsou předložkové a důrazové.
Množné číslo až na instr. nama, vama je pravidelné.
2. Jedn. 1.
on
ono
ona
2.
ho (něho)
jí
3.
mu (němu)
jí
4.
ho
ju
6.
něm
ní
7.
ůém
ůó
Množ. 1.
oni
ony
ony
2.
(j)ich
3.
(j)im
4.
(j)ich
6.
nich
7.
nima (němá)
3. Jedn. 1. můj
moje
moja
2.
mojeho
mojí
3.
mojemu
L
mojí
4. mojeho (můj)
moje
moju
6.
mojem
mojí
7.
mojim
mojó
- 25
Množ. 1.
mojí
moje
2.
mojich
3.
mojim
4.
moje
6.
mojich
7.
mojima
moje
Tvary stažené jsou velmi řídké.
Dle vzoru toho skloňuje se také zájmeno náš, váš.
V kvantitě pozorovati jest některé rozdíly. Na Holešovská
a na Kroméřižsku í v instr. sg. m. a v gen., dat. a lok. f. se
krátí: mojim, našim, moji, naši, na Záhoří a na Prerovksn í tu
trvá dlouhé.
4. Jedn. 1. ten to tá (ta)
2. teho té
3. temu tě
4. teho to tu
6. tem té
7. tem tó
Množ. 1. ti ty
2. těch
3. tem
4. ty
6. těch
7. téma
V nom. sg. f. tvar ta s krátkým n obecný jest na Záhoří,
jinde td.
V akk. je všude tu, proti očekávanému tó vzhledem
k nom. td.
Porůznu slyšeti tvary tych, fym, tyma (Osičko na Záhoří).
Kdo se skloňuje dle tm: keho, kemu (na Záhoří také
komu), o kem, s kém. Co má v instr. čem. Cí se skloňuje dle
písma.
Skloňování číslovek.
1. Číslovka jeden, jedna, jedno skloňuje se celkem dle ten
až na délky v množ. čísle.
Jedn. 1. jeden jedno jedna
2. jedneho jedné
26
3. jednemu
jedné
4. jedneho jedno
jednu
6. jedněm
jedné
7. jedněm
jedno
Množ. 1. jedni jedny
2. jedněch
3. jedněm
4. jedny
6. jedněch
7. jedněma.
1. dvá — dva, dvě tří — tři
štyří ~ štyry
2. 6. dvóch třech
štyrech
3. dvóm třem
štyrem
7. dvóma třeraa
štyrema
Tvary dlouhé: dvá, tří, štyří jsou masculina životná.
V Eackové má číslovka dvá, dva, dvě krátké o: dvoch,
dvom, dvoma.
Neurčitá číslovka všecek, všecka, všecko skloňuje se dle
přídavných přisvojovacích : všeckýho, všeckým, všeckech a t. d.
Jenom na Záhoří zachovalo substantivní všecko původní tvary;
má všeho dosf, všemu rozumí, o všem ví, ze vším se rozlóčil;
tak i ze vším činem.
Deseťák, dvaceťák na Záhoří znamená desetník, dvacetník
(10, 20 kr.).
Časování.
Časování děje se v celé oblasti tohoto podřečí způsobem
stejným; rozdíly, které se v jednotlivých krajinách vyskytují,
jsou tyto:
1. 1. osoba mn. ind. praes. .má na Záhoří (vyjmouc farnost.
Louko vskou) a na Kroměřižsku (v. str. 38, 4.) koncovku »»_;/ : dámy,
volámy, mlátímy, zmy a t. d., jinde: dáme, mlátíme a t. d.
2. V infinitive I. třídy vzoru péci odsouvá se na Záhoří
koncové f: pýc, říc, sic, týc, vTíc, moc, tióc.
Tamtéž obecný jsou infinitivy: píť, tíť, začíf, žít proti
tvarům pjať, ťať, začať, žat jinde užívaným.
3. Jako v nářečí slov. a val., tak i v tomto podřečí pře-
chodníky jsou velmi časté. Jejich tvary rovnají se celkem
— 27 —
zlínským, s tím toliko rozdílem, že d, t, n měkčí se v nicli
toliko na Holešovská: buda, pleta, věďa Tehňa, sedňa a t. d. Na
Záhoří slyšeti také valašské tvary: leknaci, kleknaci a p.
4. V příčestí činném rozlišuje se rod v množném čísle
toliko na Záhoří : chlapi byli, ryby byly ; jinde se vyslovuje
stejné.
Pozn. Opětovacího slovesa slovensko-valašského lozit ha-
náčtina nezná; užívá za ně jako jazyk spisovný trvacího
tvaru fízf.
I. třída.
1. Vzor výsf, vedu.
Imperativ :
ved
vedte
vedme (my)
Přechodník :
veda (veda)
Infinitiv :
výsf
Indikativ:
vedu
vedeš
vede
vedeme (my)
vedete
vedó
Příčestí činné: vedl. vedla, vedlo.
Příčestí trpné: vedené, vedená, vedený.
Dle vzoru toho časují se všechny kmeny zavřené až na
odchylky hláskoslovné : číst, hníst — hnětu, kiasf, krasf,
kvýsť — květu, mýsť, plísf, přísf (přasť) — přadu — přadl,
růsť — roštu — růsti; — hryzf, tříšť — třasu, výzť — vezu,
mocf (moc) — možu, pýcť (pýc) — peču, říct (říc), síct, (sic),
týct (týc), tlócť (tlóc) — tluču, vlíct (vííc); — pjaf (píť) —
pnu — pni — pjal — pjate, začat (začít), najat, ťaf, (tíť) —
tnu — ťal — uťaté lutite), žať (žít) — žal — žaté (dožité),
vzít (vzat) — veznu — vzat — vzíté; — dříť (dřu, deru),
m!eť, mřiť — mřu, prostřít, vřít.
Kmen žeh má tvary: rožať (rožíť) — roži, rožete — rožal,
rožate (rožíté).
Kmen zab přestoupil do třídy V. : ozíbať — ozíbe — ozíbalo.
Za tříst užívá se obyčejně třepat.
Sloveso ít (jíť) má tvary idu (du) — di, děte — ida, da
(ida, da) — šil — pudu (půjdu). Ve složeninách: přindu, dondu;
vyndu.
28 —
2. Vzor fcryf, kryjv.
Imperativ :
Prechodník :
kre
kryja
krete
Imperativ:
kréme (my)
kryť
Iiidikativ :
kryju
kryješ
kryje
kryjeme (my)
kryjete
kryjó.
Příčestí činné: kryl, -a, -o.
Příčestí trpné: krytě, -á, ý.
Dle vzoru toho časují se všecka slovesa kmene otevře-
ného až na některé rozdíly hláskoslovné, zvláště v imperative
se vyskytující (viz str. 15.): pM — pleju — pTé — plel; biť —
bi (bí), hnit — hni, lit — leju — lé, píť — pi (pí), šit — ši
(uše), vít — věju — vjé — vil, žít — ži (užé); — duť, kuť,
pl'uť, pluť, myť, ryť.
Sloveso smeť má v 3. os. mn. smějó.
n. třída.
Vzor tahnóf, táhnu.
Indikativ :
Imperativ :
Prechodník :
táhnu
táhni
táhna (tahňa)
táhneš
táhněte
Infinitiv :
táhne
te hněme (my)
tahnóť
táhneme
(my)
táhnete
tahnó
Příčestí činné:
táhl, -a, -0.
Příčestí trpné:
táhnuté, -á, -ý (tažené).
III. třída.
1. Vzor slyšeť, slyšém.
Indikativ :
Imperativ :
Prechodník :
slyšém
slyš
slyša
slyšéš
slyšte
Infinitiv :
slyše
slyšme (my)
slyšet
slyšéme
(my)
slyšéte
slyšijó.
— 2^
Příčestí činné: slyšeř, -a, -o.
Příčestí trpné: slyšené, -á. -ý.
Dle vzoru tohoto časují se slovesa, jejichž kmen se končí
souhláskami z, s, ž, s, ^, ř, ř: mrzeť, viset, ležef, pršet, klečet,
bolet, hořet, a t. d. (viz str. 12.).
2. Vzor vmif.
Imperativ :
umjé
umjéte
umjéme (my)
Prechodník :
uméja
Infinitiv :
umeť
Indikativ :
umím
umíš
umí
umíme (my)
umíte
umějó (uraijó)
Příčestí činné: umět -a -o.
Příčestí trpné: uměné -á -ý.
Dle vzoru toho časují se slovesa šedivět, plesnivět.
Imperativ :
Prechodník :
sed
sedá
sedte
Infinitiv :
sedmé (my)
sedět.
3. Vzor sedéf — sedím.
Indikativ :
sedím
sedíš
sedí
sedíme (my)
sedíte
sedijó.
Příčestí činné: sedět -a -o.
Dle vzoru toho časují se ostatní slovesa této třídy.
Některé odchylky vyskytují se při těchto slovesech:
1. meť — mám, majó — mje ; na Záhoří (Dřevohostice) ;
mete se dobře, — měja — mět.
2. bát se — bojím se — boj se — boja se — bát sa.
3. chtět — chcu — chci — chca — chtěl.
4. spát — spím, spějó — spi — spja — spal.
5. stát — stojím — stoj — stoja — stál.
6. vidět — vizu (hled) — viza — viděl.
7. hledět, imp. hed — hedte (Dřevohostice).
— 30
IV. třída.
. Vzor prosit, prosem.
Imperativ :
Přechodnik
pros
prosa
proste
prosme (my)
Infinitiv:
prosit
Indikativ:
prosem
proseš
prose
proseme (my)
proseté
prosijó.
Příčestí činné : prosil -a o.
Příčestí trpné : prosené (prošené) -á -ý.
Dle tohoto vzoru časují se slovesa, jejichž kmen zavřen
jest souhláskami z. s, z, í, <*", /, 7^: vozit, nosit, složit, těšit se,
točit, pálit, vařit atd. (v. str. 12.).
2. Vzor mlátit — mlátím.
Indikativ :
mlátím
mlátíš
mlátí
mlátíme (my)
mlátíte
mlatijó.
Příčestí činné:
Příčestí trpné:
Imperativ :
mlat
mlaťte
mlaťme (my)
mlátil -a -o.
mlácene -á -ý.
Přechodnik
mlaťa
Infinitiv :
mlátit.
Dle vzoru toho časují se všecka ostatní slovesa této třídy.
V. třída.
a) Vzor kácat, kácám.
Imperativ :
kácé
kácéte
kácéme (my)
Indikativ :
kácám
kácáš
kácá
kácáme (my)
kácáte
kácajó.
Příčestí činné: kácal -a -o.
Příčestí trpné: kácane -á -ý.
Přechodnik
kácaja
Infinitiv :
kácať.
— 31 —
1. b)
Vzor kácet,
kácím.
ludikativ :
Imperativ :
Přechodník
kácím
kácé
káceja.
kácíš
kácéte
kácí
kácíme
káceme
kácíte
ká,cijó.
Přícestí činné:
kácel -a -o.
Příčestí trpné:
kácené -á -ý.
Kmeny nepřehlasované časují se dle vzoru dělati, přehlaso-
vané dle vzoru sázeti až na odchylky zákony hláskoslovými pod-
míněné. O kmenech těchto v. str. 10.
Sloveso krájeti má tvary stažené: krát — kráju — kre —
král — krátíí.
Slovesa házat (házet) a vázat (vázeť) přešla částečně pod
vzor tesati: hážu — haž i haze — házaja (házeja) — házat
(házel), sážu — saž i sáze — sázaja (sázeja) — sázal (sázel).
2.
Vzor hiHť, hřeju.
ludikativ :
Imperativ :
Přechodník :
hřeju
hře
hřeja
hřeješ
hřěte
hřeje
hřeme (my)
hřejeme (my)
hřejete
hřejó.
Příčestí činné :
hříl
-a -0.
Příčestí trpné:
hřítť
5 -á -ý.
Dle vzoru toho časují se slovesa: okíít, přít — příl i přál,
smít se; — hrát — hraju — hře — hraja — hrál — hráté.
Časování sloves vzoru tesati a bráti shoduje se celkem
s jazykem spisovným.
Psáti má: psu, pšó — psi, pšete — psa — psal — psané.
Plakat jako i jinde na Moravě v indikativě má krátké a:
placu — pláčeš — plačó.
Stonat — stonu i stonám, nemá významu českého stůni =
choruji, nýbrž sténati.
— 32 -
VI. třída.
Vzor kvpovat, kupujv.
Indikativ :
Imperativ :
Přechodník :
kiipuju
kupuj
kupuj a.
kupuješ
kupujte
kupuje
kupujme (my)
kupujeme (my)
kupujete
kupujó.
Příčestí činné:
kupoval -a o-.
Příčestí trpné:
kupo
vane -á -ý.
Slovesa bezpříznaká:
Indikativ :
Imperativ.
Přechodník :
. dám
dé
daja
dáš
déte
Infinitiv :
dá
déme
dat.
dáme (my)
dáte
dajó.
*
Příčestí činné:
dal -;
a -0.
Příčestí trpné:
dané
-á -ý.
. vím
pověz
věda
víš
povězte
vědět
ví
povězme (my)
pověděl -a -o
pověděné -á -ý
3.
jez
jezte
jezme (my)
víme (my)
víte
vědijó (vijó).
(j)ím
CJ)íš
(J)í
(j)íme (my)
(j)íte
jedijó (jijó).
Tvary vědijó & jedijó jsou všeobecný; vijó & jijó vyskytují
se jen v některých osadách (v Záhlinicích).
4. su, nesu bud buda (buda)
si, nési budte byť
jeza
jest
jedl -a -o
ježené- á-
— 33 —
je, néni budme byl, -a, -o
zme (zmy), nézme (nezmy)
ste, neste
só, nesó.
Některé předložky, příslovky a spojky.
Některé předložky rozšiřují se tu a na Hané vůbec pří-
ponou vd: podlévá, vedle vá, skrzevá, kolevá, kroměvá, protivá,
kviilivá, stranivá.
Příslovečné tvary zvýší, zdélí a t. d. znějí po hanácku:
šéřó, zvéšó, zdýló, stářó ; — kradó = úkradkem.
S nářečím slov. a val. společný má toto podřečí příslovky :
hen n. hyn, toť, totka = nedávno.
Jenom má tvary: enum, jenym, enym, enem
Komparativ příslovek rovná se komparativu přídavných:
Dnes je pěkňéší, tepřéší, chladneší a t. d.
Spojka jestli má tvar les?. Za slov. val. také jest taky.
Na Záhoří obecná je lašská spojka hai (= i): Otec bai
matka mu umřeli. Bai ty o tem víš.
O Pánu Bohu.
1.
Kdysik šil Pán Ježiš po dědině a vidél tam starýho
žebráka plakať, akorát dyž vycházel z vrat velikýho gruntu.
„Proč pláčeš, stařečku?" ptá se Pán Ježiš.
„Och, Pane, mám hlad a nemožu si vyptat kóska chleba.
Všady majó selky prácu v konopjách, každá mě odbévá, že
nemá hdy a žádná nechce si vzít tolí času, co je třeba ukrojit
kósek chleba" — naříkal si žebrák.
Pán Ježiš mu řekl, aby chvilku počkal a sám šil do
gruntu, co tamodtád před tem žebrák vyšil. Selka z dívkama
vázala konopé do otýpek, chystali jich do močidla. Pán Ježiš
prosil o kósek cbTebička. „Ale, to se s vama měch roztrhl!
jeden za druhem! Děte, děte — nemám hdy vám slóžiť!" do-
žhrala se na něho selka, a dyž Pán Ježiš přece prosil, že ji
Pámbu nadělé, co dá chudobnýmu žebrákovi, rozkřekla se zlostně
„Nepotřebuju vašeho klábosení, nedostanete nic — skrz vás
práce nenechám!"
3
— 34 —
Pán Ježiš odešil z teho gruntu a šil do druhýho, ale tam
se mu nedariio íepší. Tak ho selky odbevaTi v každým staveno.
Tož Pán Ježiš řekl selce, u keře ptal naposledy : „Pamatujte,
od včiíka budete mévať při konopjácli za trest z jedné práce
dvě." Potem odešil z dědiny vezna žebráka s sebó.
Od te doby pre se musijó konopě trhať na dvakrát —
napřed poskoný a potem hlavatý.
2.
Za onoho času, dyž Pán Ježiš chodil ze svatém Petrem
po širokým světě, přihodilo se im na cestě ledaco. Hdysi přišli
na noc do dědiny, hde jim dlóho nihdo nechtěl dat noďeha, až
se přece našil sedlák, co jim dál nocleh. Poručil pacholkovi,
aby jim ustlal v přistodůlku na slámě, a ešče než odešK spať,
dál jim dobro večeru. Petrovi, keře se zlobil, že jim nihdo
nechtěl dat noďeha, se to velice lébilo, a v jedněm kuši
ho chválil,
„Jenom chvaí, Petře, tak, abys nepřechválíl," povidá mu
Pán Ježiš.
Sotva se ráno trochu šeřilo, už se přihnala chasa do sto-
doly. Petr se probudil z pěknýho sna a velice ho mrzelo, že ho
sedlák tak skoro zhurkál.
„Hé!" zakřékl sedlák, „zhůru, vy nocležnicí, neochmáréte
se a pod!te nám pomoct! Hdo chce jest, mosé aji dělat!"
Petr se ani nehěbál, dyž viďél, že se mistr taky nehébe.
Chasa dala se do mlácení; dyž omlátili tři sázky a pozvytřípali,
povidá sodíák: „A co, máme my ty lenochy tady nechať spát?
Dyž se najedli, ať dó pomoct! Di, Jurko, a pizni teho krěního
po řbetě !"
Petr ležel na kraji a tož dostál cepem po zádech. Ale ani
netikl (nešpetl) viza, že Pán Ježiš se nehébe.
„Ale ti spějó jako snopy", řekl hospodář a mlátili zas dál.
Tu pošuškál Pán Ježiš Petrovi: „Petře, přerehni na moje místo,
dyby přišil sedlák, abys ty nedostál zas." Petr poslechl rád,
boleli ho záda ešče od prvního udeření.
„Ale ti spějó jak duby", dopálil se sedlák, „dyby jim hrom
do ušé tlókl, nebudó slyšet! Počkéte, včil piznu teho druhýho,
snad ten se pohne."
— 35 —
Jak íekl, tož tak udélál. A protože včíl Petr Težél tam,
hde před tem Pán Ježiš, tož dostál ou zas znov, a to pořádně.
Neříkal nic, ale si mj-slíl: Je to přece pěkná věc, dyž vi člověk
něco napřed; može se Tedačemu zlýmu vyhnót.
Sedláka už omrzelo jich budiť, nechal jich ležeť, ale k sní-
daiíó už ich nevolal. Nocležnicí se pěkně potichu z přistodůlka
vykradli. Cesto haůél Petr sedláka v jedněm kuši, ale Ježiš
mu zas povídal : „Petře, co nemožeš chváíiť, tož nehaů."
Lověšice u Přerova. Přepsal prof. Jos. Bartocha.
Řeč města Holešova, dědiny Žeranovic, od Holešova
V/2 hodiny na jih vzdálené, a města Bystřice pod Hostýnem
v nejednom vzhlede podstatně se liší od řeči osad okolních,
majíc některé znaky společný s nářečím valašským a slovenským.
1. Dlouhé i je ve všech slabikách čisté a nepřezvukuje se
nikdy v é: hlísta, Kce, kříž, křídlo, příhon, v zimě, šípek,
rohlík, nožík, okřín, páfím, vozím, nosím, vařím, klečím, u dveří,
moc pentlí, kozí a t. d.
2. Dlouhé ý trvá tolikéž nezměněno: býk, strýc, pastýř,
pýcha, dobrých lidí, výmluva, výhra.
3. Za o podřečí okolního jest ú ve všech slabikách kme-
nových i ohýbacích: dlúho, lúka, kút, důra, za našú stodolu,
tú červenu riižú, kosťú, krvjú, dvúch, k zelú, v zelú (v Žerano-
vicích) — k zelí, v zeTí (v Holešově a v Bystřici), nesu, volajú,
majú, mlátijú, pšú (v Holešově : píšu), sednut, padnut.
4. V Holešově a v Bystřici aj ve slovech: kraj a hajný se
nepřehlasuje ; v Žeranovicích se přehlasuje v éj: kréj — kraja,
héjný.
5. ej původní i přehlasováním vzniklé trvá nezměněno :
vejce, nejlepší, teplejší, néjsú, zloděj, obyčej, děj, volej, hřej,
přej, ukréj si.
6. au trvá v Holešově ve slovech: pauk, paučina vedle:
púz; v Bystřici a v Žeranovicích: půk, půčina, púz.
7. Imperativně koncovky ij, yj hlásky ./ neodsouvají:
bij, pij, ušij, užij, umyj, zakryj, — v Holešově: réj, zakréj
vedle: umyj.
Tolikéž neodsouvá se ./ v genit., dat. a lokále sg, fem.
skloňování zájmenného a složeného: na téj zelenej lůce, téj
— 36 -
dobréj ženy. V Holešově: od mojéj sestry, našéj, bíléj kozi;
v Bystrici a v Žeranovicích: naší bíléj kozi, od mojí sestry.
9. Proti tvarům a slovům okolních osad- vědijó, jedijó,
umějó, spějú, lesí, enym jsou v Holešově, v Bystřici a v Žerano-
vicích: vijú, ijú, umijú, spijú, jestli, enom.
10. VHolešově rozeznává se sice I & V : uhel — uhel', plut —
pTuť, škola — do školy — ve škole, ale ne tak důs?ledně jako
v okolí. Za řeči leckdy vyznívá / za //, jmenovitě na konci slov
a před souhláskami: včil, topol, kostelník, znalci, lampa. Odtud
se sousedé Holešovanňm z toho posmívají větou: Na Holajce*)
u Polášků lampa pluskla do kelu (= na Holajce u Polášků
lampa pTuskla do kelu). Za hlyboke sousedních osad vyslovuje
se v Holešově hliboký.
11. V Holešově říká se: pět rýnský, za 30 rýnský atd
V ostatních kusech řeč těchto tří osad shoduje se s pod-
řečím sousedních osad nahoře vypsaným.
Řeč města Přerova s předměstím Dlážkou odlišuje se pod-
statně od podřečí všech osad okolních, přimykajíc se svým zá-
kladním rázem k nářečí lašskému, se kterýmž má společný:
přízvnk polský a nedostatek dlouhých samohlásek. Novější dobou
ráz tento v městě samém ovšem školou mizí, a mluví-li kdo
v městě po stáru až příliš zkrátka, tážou se ho : „Což si
z Dlažky, že tak zkratka zatrhuješ ?" Ale starší žena, která
mi to vypravovala, sama vyslovovala všecky slabiky zkrátka
s přízvukem na předposlední slabice. Sousedé napodobují řeč
Přerovanů rozličnými větami, na př. : „Kde su pauroama? Šli do
zahrádky na karlatky".
Také lokal jedn. skloňování zájmenného a složeného v rodě
mužském a středním rovný instrumentalu jest původu lašského
v tym hustým 1'esi, za tym hustým lesem.
Mimo to liší se řeč přerovská od okolní hanácké v těchto
asi kusech:
1. Dlouhé ý se nemění v e, ale ovšem krátí: byk, strýc,
pastýř, dobry člověk, dobryho člověka, dobrých lidi.
2. Za o podřečí okolního jest u (místo ii) ve všech sla-
bikách kmenových i ohýbacích: dluho, luka, za našu stodolu,
*) Óásť Holešova.
— 37 —
puz, puk. — Vzor znamení v dative a lokále jedn. lí (ó) pře-
hlasuje v ': k zel], v zeli.
3. Hláska j se pravidelněji vysouvá než v podřečí okol-
ním: doi, i (jí), iju, piak, plavka.
Slabika aj se přehlasuje v ej a trvá, jakož i původní ej
nezměněno: zavolej, dej, nejlepší, olej, zloděj.
5. Imperativní koncovky ý', yj hlásky / neodsouvají : bij, šij,
zakryj.
6. Tolikéž neodsouvá se ; v gen., dat. a lok. sg. fem. sklo-
ňování zájmenného a složeného: tej dobrej ženy, na tej zelenej
luče. —
7. é (ie) se úží v ý, i, ale krátí: nysť, vysf, lizt, dyšč,
kryv, chlib, hlista, klišče, prstýnek, okýnko. — Neúží se v čís-
lovkách řadových: šestý, sedmy (šíste, sídrae v okolí) — tak
i osmy zůstává nezměněno proti okolnímu ůsmé.
8. Tvrdé a měkké I rozlišují se jako v okolí, jen ve slově
liska jest L měkké (m. lyska).
9. Za třetí osobu množn. okolního podřečí ajó a ijó jest
v Přerově aju a iju: daju, volaju, chodiju, učiju se.
10. ^' Přerově se mluví: gdo, negdy, ležička. jeslí, —
v okolí : hdo, nehdy, lužička, lesí.
V několika osadách na Kroměřižsku, jež k oblasti tohoto
podřečí náležejí, jeví se některé zvláštnosti a odchylky více
méně podstatné.
V Popovicích a Selešovicích zní každé dlouhé á zvláštním
polovičním zvukem mezi d a o, více ke zvuku á se kloníc:
šátek, svátek, pás, kráva, tráva, na hruškách, pomeškáš, nádoba
atd. Výslovnosti této sice v celém ostatním okolí není, shledá-
váme se s ní zase až v četných osadách na Brněnsku.
2. V Lutopecnech, Popovicích, Ratajích, Vážanech a
v Drahlové přisouvá se ku genitivu množn. v r< a přídavnému
přisvojovacímu souhláska m -. pět grošům, nemá volum, do svátkům,
byl sem u Sedláčkům, u sósedum, chlapec Vrzalům, učeň
kovářům.
:}. V Popovicích, Sobělicích, Věžkách, Ratajích a Těšno-
vicích zaměňuje se ch souhláskou k ve slovech: kvála, kvalit,
kvila, kvílka.
— 38 —
4. V Popovicích, Lutopecnech, Sobělicích, Zlobících, Boja-
novicícli, Jarohůovicích, Vážanecli, Drahlově, Věžkách, v Hu-
líně, Bilanech, Plešovci, v Břestě, Žalkovicích, v Bezmérově,
Hradisku, v Chropyni 1. osoba mn. má koncovku my (m. me):
dámy, volámy, kópímy, podmy atd. Sousedé na Holešovsku
posmívají se jim z toho větou: „Nadrobili zmy si do misy a
vylízafí zmy 'si".*)
5. Závažnější rozdíly jeví se v několika osadách na jiho-
západ od Kroměříže ke Zdounkám. Jsou to jmenovité: Rataje^
Věžky, Šelešovice, Zlámanka, Soběsuky, Lhotka, Milovice, Újezd-
sko, Divoký, Těšánky, Zdounky, Cvrčovice, Troubky, Nětčice,
Zborovice. V osadách těchto 1. infinitiv vyzvukuje v í: nýst,
sednót, ležet, kópit, volat, kupovat atd. 2. Dlouhé i po sou-
hláskách sykavých tvrdých i měkkých a po Z a ř mění se celkem
v é, jak svrchu vyloženo, ale v genitivě množn. a v indikativé
praes. sloves IIL, IV. a V, třídy trvá nezměněno: kozí, kozí,
nosí, — nosím, vozím, hořím, pálím, máčím atd.
3. Sloveso viděti má indikativ jako v jazyce spisovném:
vidím.
4. Přídavné jméno přisvojovací tvoří se i od vlastních jmen
adjektivních : Novotné — Novotnů, Konečné — Konečnů; to
však děje se i jinde, zvláště na západní Moravě.
Městská mluva kroměřižská má vedle svého rázu polohaná-
ckého i prvky slovenské.
Ty jeví se jmenovitě dlouhým ú: budu, za našú stodolu a
dvojhláskou au ve slově pauk, paučina. Dlouhé ý mění se v e:
dobré, dlúhé; í trvá nezměněno: kuřím, prší; infinitiv končí se
na ť. volat, kupit, ležet atd
Osady: Roštín, Kostelany, N. Ves, Cetechovice, Zástřizl,
Střílky, Koryčany mají nářečí slovenské.
1. a se nepřehlasuje ani jinde, ani jmenovitě ve slovesech
V. třídy vzoru házeti : svázat, zabíjat, stavjat, utrácat.
2. V Cetecho vících stařec 70letý mluvil: nést, vést, lézt,
dobré pivo, dobrého, dobrému, o dobrém, ženy 401eté již: nýst,
výst, rízt, dobrý pivo, dobrýho, dobrýmu, o dobrým. Tak i ve
*) Jako se v takovýcli posměšných větách, obsahujících význačné od"
chylky sousední mluvy, obyčejně upřilišuje, tak i zde tvar „misy" phbásnén;
mluvíť se tu jako jinde do mise.
- 39 —
Střílkách rozeznává se „starší" a „mladší řeč". Ve jménech pod-
statných však se vůbec é úží v i a ý: chlíb, mlíko, dýšč,
krýv atd.
3. í se nekrátí a jest jako i vždy čisté: pondělí, listí,
dřímat, žito, ^peřina a t. d. — i se neodsouvá ve slovese táw;
4. y, fi se nemění: ryby, pysky, mlýn, strýc;
5. o se nemění v ů ve slovech: koza, kozle, noša, stoj
kroj, podoj a p.;
6. u je čisté: budu, chalupu, dušu. —
V Cetechovicích je slov. moseť, ve Střílkách han. muset. —
u se méní v y ve tvarech : byd — bydte, byďa (slov. buda = jsa);
ú zní u výslovnosti, jmenovitě starších lidí, jako sloučené
ow. za chalupoM, stowpl, čtoM, droužky, dvowma, v zelow,
v bořoM;
7. ú se nekrátí: stůl, růža.
8. V Roštíně a v Cetechovicích je slov. dvojhláska au ve
slovech: pauz, pauk, paučina; ve Střílkách: púz, púk, púčina.
9. Téžeslabičné aj \y imperative se přehlasuje v éj\ toto
pak jakož i původní ej trvá nezměněno: volej, déj, oléj, nej-
lepší, néjsu, včiléjší. Taktéž zůstává nezměněno éj ve skloňo-
váni zájmenném a složeném: z našéj biléj husi, na téj vaše
lúce, mojéj starej matce.
10. Dlouží se a) e v podstatných: kamení, stavení a p. (viz
Dial. I. 8), černý, čert, — ale cera (slov. céra); h) o ve slove-
sech: dojit, rojit, honit, zvonit a p. — ale: pod dom (slov. dóm)
(Dial. I. 8); c) číslovky radové: šístý, sýdmý, ůsmý.
11. Tvrdé a měkké I se rozeznává: uhel — uhel, škola, do
školy, ale lokal ve Střílkách: ve škofí. V Koryčanech jest
jedno ^, více měkké než střední. Měkké jest tu všudy / ve
slovech slza, žlutý.
Dlouhého I a r není: vlček, vrba, vrtat, poprchá.
Ve Střílkách se mění t v A: ve slovech: klustý, klúct,
klačit;
j v násloví se ne vyslovuje: ikavec, íme — ijú, iskra a t. d.
i se nevysouvá ve slovese půjdu.
12. Lokal jedn. měkkých kmenů muž. v Roštíné a Cete-
chovicích je na i: v hrnci, na kříži, na vozi, v lesi — ve
Střílkách na m: v hrnců, na křížů, v lesu, na vozu.
— 40 —
Dativ mn. kouči se na om, lokal na dch, ech: chlapom,
telatom; vtákách, stromech, telatech.
Pridavné přisvojovací vyznivá v -&: Důchafíků, súsedů,
v Koryčanech v "ůj.
Dativ i akk. zájmena já jest mně.
Zájmeno ten se skloňuje takto:
1. ten — to, tá ti ty
2. teho téj těch
3 temu téj tem
4. teho — to tú ty
6. tem téj těch
7. tým tú téma.
Tak se skloňuje též kdo a jeden v čisle jednotném; v cisle
množ.: jedných, jedným a t. d.
13. 1. osoba jedu. a 3. množ. zní: vedu — vedu, maluju
— maluj ú, volám — volajú, dám — dajú, klečim — kTečijú,
mlátim — mlátijú, vím — vijú.
Opětovaci tvar slovesa lézt je slov. lozit, slovesa jet han.
ježdat.
II. Přerov, Kojetín.
V ostatních osadách na Přerovsku a na sousedním Ko-
jetsku mluví se podřečím jiným. Pohraniční osady tohoto pod-
řečí jsou :
Předmostí, Radslavice, Osek, Veselíčko, Lazníky, Penčice,
Kokory, Majetín, Bolelouc, Brodek, Citov, Rakodavy, Věrovany,
Biskupice, Otonovice, Čehovice, Čelčice, Klenovice, Obědkovice,
Tvorovice, Uhřičice, Kojetín, Lobodice, Troubky, Císařov,
Rokytnice.
K oblasti tohoto podřečí náleží také krajinka na jižním
Kojetsku, jejíž pohraniční osady jsou: Hruška, Němčíce, Vico-
měřice. Dlouhá Ves, Vitčice, Dřínov, Tetetice, Popůvky. — Pod-
statný rozdíl mezi oběma krajinami jest, že v krajině první (A.)
infinitiv má měkké f: volat, hořet, kuť, nyst, v druhé (B.)
tvrdé /: volat, hořet, kut, nyst. Jiné, méně důležité rozdíly
budou na svých místech vytčeny.
— 41 —
Samohlásky.
a, á.
1. Neprehlas ováné a trvá celkem touž měrou jako v pod-
řečí I: třisf {A.) — třást (B.)> Prisť — přidl, rožiť, utiť, žit —
žnu, dožitá, začiť — načité', vziť, pjaf (Klenovice), — uťat, žat,
začit, vžit, pjat iXémčice), — pjať, ťať — zetit, vzat (Před-
mostí) — hriť — hřil (ohřiť — ohřil), přít — přil, smít se —
smil se, zapřihat.
Slovesa V. třídy vzoru házeti mají tvary jen některé
nepřehlasované : večeřat, věšať (všude) — zabíjat, střilat, po-
pijat {B.) — jinde: zabíjet, popíjet, střiTet, — pobízet, krájet,
vracet, věplácet, věhánět a p. (všude);
2. '/ mění se v u ve slově luskomině.
3. Kvantita samohlásky a je táž jako v podřečí I.
e, é — ě, ie.
1. é (ie) se úží v- y, i:
a) V kmenech jmen podstatnj-ch : chlib, chlív — chlíva,
lik, mlíko, polívka, kfíšče, večír, v lité, dyšč — dyšča, ryž —
rži, prstýnek, kamynek, dynko, putynka, dryv, myno, pyro;
h) v koncovkách adjektivních : dobryho, dobrymu, o dobrým,
po druhy, po čtvrtý a t. d;
c) v číslovkách řadových: šiste, sídmé, v. šesté, sedmé
I Předmostí, Věrovany) ;
oř) v inlinítívech sloves I. třídy kmene zavřeného: nyst,
vyst, vyzt, Tizť, kvyst, hryst, pyct, týct, sicť, vKcť;
e) ve slovesech opétovacích: lítat, líhat, oblíkat, pykávat,
nalizaf a p.;
/) é ve slovese néni (= není) mění se v e: neni;
1. tí se nedlouzí v týchž slovech a tvarech jako v pod-
řečí I. (str. 11, 2.):
3. « tvrdne v týchž slovech a tvarech jako v podřečí I.
istr. 11, 3.). Mimo to v pádových koncovkách slova zem: do země,
pl. země, a v tvarech slovesa hnyst: hnětu — hnetil — hnětené,
ale pohnětat se ;
4. e se seslabuje v i v lokálech: na náspi, v izbi, po
cesti a v předložce vedli (Němčíce), na Beč ví (Předmostí), ve
slově šinkyř, šink a v příčestí šil (iit).
— 42 —
i, í.
1. Po r, ř, z, s, c, S, š, č mění se i ve zvláštní, velmi
zúžené e podnebné (ě), t. j. v i {y) zbarvené zvukem c
a) v slabikách kmenových: led, lest, hléna, plěskeř (slov.
pliskýř); hřeb, křěčef, řéčěca, kře ve, kopřéva; zěma; sela, sěro-
tek; cégán, cěbola, cězi, iacěnši; žéd, žěto; šěroké, Šémon,
čéste a t. d.;
b) v příponě ina, inec: perena, kozěna, psěna, kožušěna,
husěnec, mušěnec, kuřěnec, kobělenec, — vedle toho kravěnée
(slov. kravinec) ;
c) v genitivě, dative a lokále sg. fem.: do nocě, do řece,
k polěcě, v pece, na vežě, v ružé a t. d. ;
d) v infinitive a příčestí činném sloves I. a IV. třídy:
žěf (žěju, ale: žit — žnu), šět — šěju — šěl, pálěť, kóřěť,
vozěť, nosěť, slóžěť, téšěť, točěť a t. d.
V komparativě šerši jest e čisté.
V příponě při na Kojetsku ^ se nemění, na Přerovsku
přechází v e: přišii — přesil (venit).
Proti českému / vyslovuje se y ve slově hostynec.
Čistého dlouhého í v podřečí tomto není; každé í buďto
se mění v e, t. j. é velmi zúžené, že téměř přechází v i, ale
přece od něho zřetelně se liší, nebo, a to mnohem častěji,
krátí se v i.
1. í se mění často v e po Z', ř, z, s, c, z, š, c, a to :
a) v slabikách kmenových: klen, blen, hlesta, 1'ece, lesti,
blězko, bležit se, podlečkě (punčochy k červenícím), 1'ebiť se,
slebiť, lezaf, bleská se; křež, kředlo vedle: dřič, hříbě, hřích,
řidke, tříska, křísit, dřivi, řidiť, říkat.
V příponě pří [í se zpravidla krátí: přiklad, přísada,
přisahá.
Proti spisovným tvarům klíč, líto, líbati, plíce jest i v pod-
řečí tomto kíóč, lóto, 1'óbať, plóca (viz str. 11) — vedle
klič (B.).
V kmenových slabikách zí, s?', cí málo kdy se í přezvu-
kuje, většinou se krátí: v země, sin, cen, císař, dvacítka, citif.
Pravidelnější je přezvukování v kmenových slabikách z«,
Ší, čí: žédlo, žebro vať, ženať, šepek, podšefka, čehať, čest, četat ;
ale: či (cujus), žižeů;
— 43 —
h) v zdrobůo vacích koncovkách ik, í/ek: rohlek, lelek,
truhlek, VacuTek, Zapletarek, Skácelek, špendlek; žebřek, sta-
řeček; vozek; psěk; křežeček, nožek; košek; ptášček, Fuček;
cecekr — Po ostatních souhláskách i se tu krátí: chlapík,
sJavik, chodník, koník — koníček, mladík — mladíček, červík,
puntík, Hubík a t. d.;
c) v koncovkách ín, ínek: včelen, okřenek;
d) v genitívě mn., a to í po jiných hláskách, jmenovitě ň:
škatule, tabule, pentle, pole, koze, březe, duše, zemňe (v. zemje),
daiie, strešůe, řece, zde, kosCe, pece, ovce, korotve, psaíie, ká-
zané'; — ale klubko nití, pět štvrtí, moc lidí, děti a p.;
e) v instr. jedn. zájmena on: s ňem;
f) ve slovesech opětovacích, hlavně po z, s, ř; ostatek se
ki-átí : uževaf, požečat, věševať, oševať se, přéčetať, začenaf,
ščepat (zwícken) — ščipať (spalten); — zapTítať, poKvat, na-
lízať, větřípať, třiskať, střílať, říkat, dopřívaf, vozivať, nosívat,
klečivat, honivať, krmívať, potírat, zapírat, pojídat, chodívat,
povídat, vězvídaf a t. d.
2. í se nemění v slabikách vytčených v e, nýbrž krátí v ?:
a) vzniklo-lí zúžením z é neb á (íe): chlíb, lik, chlív
mlíko, politka, slípka, límec, líska, sliz, klišče, kolíbat; hříť,
přít, okříť, smít se, přísf, zapříhať, ozíbnót, uvíznóť, vsíknót,
dosíhať;
h) v koncovkách vzoru znamení: obilí, zeli, uhlí, boří,
hloží, pcháčí, olši; — ovšem také ve všech jiných slabikách
tohoto vzoru: stavení, kázaní, králostfi, pokušeni a t. d.;
c) ve všech koncovkách jmen přídavných vzoru dobrý a
dnešní, v nichž se vyskytuje í: zlí, dobři, nebozí, bosí, dalecí,
hluší dědí ), Božího daru, husímu peří, hovězím masem, komářího
sádla, kočičí hlava a t. d. ; — ovšem také ve všech jinj-ch
slabikách těchto vzorů: chudí, tlustí, slabí, hlópí, známi, hodni
(lědí), dnešní deů — a v komparatívech i superlativech: lepši,
horší, nepěkňéši a t d. :
ď) v indikatívě sloves IIL, IV. a V. třídy vzoru házeti:
pálím — pálíš — pálí — pálíme -— pálíte — pálíjó, modlím se,
měslim, vařim, kořím, vozím, nosím, složím, šlěšim, pokosím,
močím, točím, věnáším a t. d. ; ovšem také ve všech jiných
slabikách těchto a p. sloves : umím, chodím, letím, topím, trefím,
povím, spím a t. d. ;
— 44 —
t) v infinitive sloves I. třídy kmene zavřeného: drif, mřiť,
třiť, vřit, prit se, řicť, začit, utiť, jit a p.
3. Ve všech ostatních slabikách kmenových i ohýbacích
i se krátí, na pr. :
a) v kmenových slabikách: ní: hnízdo, ponížit; — á/, ří;
dílo, ditě, dílka, dívám se, díl, tín, tižiť ; — 6í, pí, mi, vé, jí:
bída, bíle, píd, písek, písmo, spíš, smích, mira, chvila, kvitek,
vira, jídlo a t. d.;
b) v pádových koncovkách: na saních, pět dni, koní a p.;
c) v příponách íc, íček, íčko a j.: zajíc, krajíc, měsíček,
střevíček, chlapíček, poličko, psáníčko, nebíčko a t. d.
Proti českému i jest ý ve slovech: cedýlko, andýlek.
i se odsouvá jako v podřečí I.
1. Každé y se mění ve vysoké, vdmi zúžené e, t. j. e,
jehož zvuk přechází v y, ale přece od něho dobře se rozeznává:
rěbě, pěskě, lěko, měš, rakě.
V čisté e mění se y toliko ve slově menář (^= mlynář).
Také y zástupné mění se v ě, a to a) v 1 os množn. indikativu
a imperativu: dámě, voláme, poďmě atd, 6) v přídavném hlě-
boke (y = u), v příslovci hen, henka (na Záhoří hyn — hen).
2. ý mění se v e, t. j. v é velmi zúžené, jehož zvuk pře-
chází v ý, ale přece od něho dobře se rozeznává: bek, pasteř,
pecha, strec, dobře člověk, dobrech lědí, vemluva, vehra, veskať,
melit atd.
3. ý se krátí v týchž slovech jako v podřečí I. a méní
v e: děůa, kěta, mědlo, tělo, běť, kret, met, rět (str. 13, 3.)
o
1 Proti českému ů podržují některá slova své původní o
jako v podřečí I. (str 13, 1.): kozle, koza — kuža (B), noša,
mostek, kostka. — o se mění v u v indikativě slovesa rusť
(růsti) : růstu, rusteš, rušte — imp. rusť.
u se nemění v « v dative mn. : chlapom, stromom, teíatom,
poTom (jako v podřečí L).
2. Koncové oj jmen podstatných a v imperative drží se
bud nezměněno: stoj, podoj, pokoj v. struj (A), bud mění se
v uj: poduj, stůj, kruj, struj, pokuj, nebuj se (B).
3. o mění se v í* ve slovech usmé (v. osmé), duIe.
— 45 —
4. oj se dlouží v ój ve slovesech: dójiť, hójif, stroji, boji
se a p. — ale: zvoniť, honit a t. d. ;
o se dlouží v 6 ve slovese plóvať (plovati).
5. o mění se v a ve slově pabuda.
n, ů.
1. « se uepíezvukuje a zní čistě jako české u : budu,
hubu, kup cukru.
2. u se nepíehlasuje po měkkých souhláskách v i a ne-
dlouzí se právě jako v podřečí I. (str. 14).
3. Za "' (č. ou) a přehlasované z něho í je všude o. Toto
o je čisté dlouhé ó: dlóho, kót, lóka, dóra; za našó stodolo, tó
červeno ružó, k zeTó, v bořó, v okoIó, majó, volajó, mlátijó, pšó,
sednót. padnóť.
4. Toto ó se krátí ve slovech kloct (Klenovice), ostava
(Předmostí).
ů.
& se vyslovuje vesměs zkrátka: dum, muž, stul, ruža, vui,
sósedu chlapec.
au, aj, ej, ij, yj.
1. O dvojhlásce au platí, co pověděno o podřečí I. na str. 14;
2. aj téžeslabičné je toliko v několika slovech : háj, máj,
ráj ; ostatně se přehlasuje a přechází jako ej v e: kre — kraja,
heně, gedě (gajdy = dudy), poleká (slov. polajka), hre.
Slovo lisaj přechází v leši n. líši a jest rodu středního.
3. Téžeslabičné ej původní i přehlasované z aj pře-
chází v e:
a) ve jménech podstatných i přídavných: cbéče, oběčěne,
vece, stene, žtočfe — ztoděja, ole, dobrode, — v. zloděj, olej,
dobroděj (B.):
b) v předponě superlativní nej : nelepši, nevic;
c) v imperative: de, zavole, na!e, uše, stavje, pře, počke
— i počky (Předmostí).
4 Téžeslabičné ij v imperative mění se po z a / v ě,
ostatek v i: uže, še; pi, bite.
5. Téžeslabičné yj v imperative mění se v ě': ume,
zakre. re
— 46 —
Souhlásky.
Spodobování souhlásek děje se touž měrou a týmž způ-
sobem jako v podřečí I. (viz str. 15).
Kromě toho hláska v před souhláskami temnými i po nich
mění se v ostré /: f kaple, f těstě, fsiknóť, f čiše, difka, fčera,
kfét, kíit, k fečeři, k fám (ale: g vuIi, ne: k fuli!), mrtfe, otfirať,
tfuj, darebenstfo, králostfi, sfiňa, sfička, sfuj a p.
1, r, p.
1. Tvrdé a měkké / i v podřečí tomto zcela určitě se
rozeznává; ovšem nezní ani tu obojí / tak jadrně jako v nářečí
slovenském, valašském a lašském. Jen místy vyniká rázná vý-
slovnost tvrdého i, a ve dvou osadách — jediných to na celé
Hané i dále na západní Moravě — zachovalo se bývalé
„obálko vání".
Ve Vitčicích (u Mořic) několik rodin „obalkuje", jmenovitě
rod Řezáčův, a v Němčících rodina Jiříkova, vyslovujíce: byu,
čvověk, huava, kuanica a t. d. : ^ zní tu zhruba mezi i a. u (v).
V sousedním Tištíně za stará prý se také obalkovalo, nyní
však už toho není ani stopy.
t se mění v I' ve slovech slze, žluté' (podobně i v někte-
rých osadách na Slovensku). — V Předmostí a okolí je lužica,
jinde ližica.
I se vysouvá v imperative: hed — hecíte.
i se mění v tn. ve slově vemblód (tak i v ostatní haná-
čtině), v ^ ve slově korovrat (i jinde).
2. ř tvrdne v r ve slovech uderěf, kréda (jako v podřečí I).
3. Platnost samohlásek má í a »• jmenovitě ve slovech
klzke a hrske (slov. herský = hezký).
n, ň.
1. n měkne y ň a, ň tvrdne y n y týchž slovech jako
v nářečí slovenském a valašském (Dial. I. 14).
V přechodníku přítomném n nemékne: šedna, lehna,
utna a t. d.
2. n mění se v m ve slově biím a střídá se přesmykem
s i' ve slově klofnek (knoflík).
3. ň se vsouvá v slabiku mS-. umnét, mněch, mněl a t. d.
— 47 —
d, d; t, ť.
1. V píecliodníku přítomném d a, t se neměkčí: klada,
ida, veda, buda, pleta.
2. Dle obdoby podstatných vzoru kosC a host měkči se t
také ve slově křest — krtu (Klenovice).
3. ď se mění v j ve slově svajba.
4. t se mění v fc ve slovech klušte, klócť, klačěť.
B. sf se mění v ác ve slovech chěšču, chlašču.
6. t se vsouvá ve slově sedraikrástka (jinde sedmichrástka).
7. Za slov. natýsat (zvědavě nahlížeti) je na Hané nasesat.
b, p; m; v, f.
1. b mění se v / ve slově frk, u u ve slově honva.
2. p se mění v b ve slově charba, v / ve slově fták.
3. m se mění v n ve slovech veznu, sedn, osn, senka (sem).
4. v se mění v & ve slovech sfábolně, pandrab ;
v se vsouvá ve slově blěskfa (slov. pliska).
g, k, h, ch.
1. A; se mění v ^ v náměstkách a příslovcích: hdo, hde,
hdy a t. d., v g ve slovech pargan, zgómať, v ch ve slově
větchnóť.
2. ck se mění v A; ve slovech: kvila, kvála, kválijt, (Něm-
číce) katrníí (Předmostí).
3. sk před i mění se v se, ck v ^c: mužšči, uherščí, češčí,
němečči, turečči.
4. h se vysouvá ve slově pie (pihy), piovate.
Ostatek o proměnách souhláskových platí skoro vše, co
pověděno o podřečí I.
Skloňování jmen podstatných.
1. Vzor holub, dub má v genitivě mn. u: holubu, dubu,
v dative mn. om: holubom, dubom; tak i: Klenovicom, Tforo-
vicom, v lokále mn. ech, dch : holubech, hadech, dubech, hodech,
po šlakech, ftákách, sedlákách, zemňákách. — Přípony och
v tomto • podřečí a dále na Hané a na západní Moravě už
nikde není.
2. Vzor muz, nuž má v lokále jedn. u (o ví): o mužů (ovi),
na koůu, v kosu, na koláčů, v Holomócu, genitiv mn. w, dativ
— 48 — >
om, lokal dch: o chlapcách, mlatcách, kosách, nožácli, — Mandel
má v genitivě mn. mandle.
3. Vzor obraz má v lokále jedn. u: v lesu, na vozu, na
obrazu, od Předmostí k Lipníku e: v lese, na voze, na obraze,
v. na nosu; v nominative mn. e: obraze, voze, lese.
4. Vzor okno rovná se zcela podřečí I. Jména na so a za
mají v lokále jedn. u: v prosu, v masu, v železu.
5. Vzor poPe má v lokále jedn. u : na poTu, v moru, mn. č.
poTa — pole. Strnišče (slov. strnisko) má v mn. č. strnišča.
6. Vzor stavení kromě kvantity {i všude krátké) rovná
se podřečí I.
7. Vzor procestji:
1. procestfi procestQa
2. procestlQa procestfje
3. procestQó procestfjám
6. procestfjó procestQách
7. procestfim procestfjama.
8. Vzor rěba, mn. rěbě rovná se podřečí 1. (kromě y = ě)
V genitivě mn. bývá někdy e: palme, holbe.
9. Vzor koza:
1. koza koze (ě)
2. koze (e) koze
3. koze kozám
4. kozu koze (ě)
5. kozo koze (é)
6. koze kozách
7. kozo kozama.
9. Vzor hvs:
1. hus huse
2. huse huse
3. huse husám
4. hus huse
5. huso huse
6. huse husách
7. huso husama.
10. Vzor starosta má v genitivě jedn. a v akkusativě mn.
starostě, v akkusativě jedn. starostu, v lokále mn. starostách.
— 49 —
11. Vzor dttša má v dative a lokále jedn. duše, v genitivě
nin. duše.
12. Vzor zem:
1. zem země (zemně)
2. země zemi (zemňe)
3. zemi zemám (zemňám)
6. zemi zemách (zemnách)
7. zemó zemama (zemůama).
Dveře má v genitivě dver (Píedmosti).
13. Vzor ko8ť má v genitivě i a (častéji) e, é\ kosti, niti
— pece, nocě, nemoce, řece, pěstě, — v nominative mn. i a
(častěji) « (e): niti, kosti — koste, mastě, maličkostě, hlópostě
pece, noce, nemoce, řece, — v genitivě mn. i a (častěji) e : nit{
štvrti, kosti - koste, masťe, hlóposťe, pece, noce, nemoce, řece,
obruče, haluze. Úvratě zni tu óbraťa.
Host má v genitivě mn. hosťu. Lid')^ gen. lidi, — liáom,
lidima.
14. Vzor mrkfa:
1 mrkfa mrkfě
2. mrkfě mrkfe
3. mrkfě mrkfám
4. mrkfti mrkfě
5. mrkfo mrkfě
6. mrkfi (ě) mrkfách (Qách)
7. mrkfó (fjó) mrkfama (Qama).
Dle vzoru toho skloňují se: dykfa, pámva, plotfa, hóžva,
kotfa, koróba (korouhev).
1. A>2//, 2. krvi, 3. krvi, 4. kryf, 5 krvo, 6. krvi, 7. krvjó.
15. Vzor hřihě. vyjmouc ki-átké ?, skloňuje se jako v pod-
řečí I.
16. Ruk^, nohe skloňuje se zcela dle mn. rěbě.
1. Očě, ušě, 2. oce, uše, 3. očám, ušám, 6. očách, ušách,
7. očima, ušima.
Skloňování jmen přídavných.
1. dobre-dobry dobrá dobři, dobry, dobry
2. dobryho dobré dobrech
3. dobrymu dobré dobrem
4. dobryho-dobry dobro dobry
— 50
6. dobrým
dobře
dobrech
7. dobrem
dobro
dobrema.
1.
sósedu— sósedovo
sósedova
sósedovi sósedove — sósedove
2.
sósedovyho
sósedove
sósedovech
3.
sósedovymii
sósedove
sósedovem
4.
sósedovyho
sósedovu
sósedovy
tí.
sósedovym
sósedove
sósedovech
7.
sósedovem
sósedovo
sósedovema.
Stupňování jmen přídavných, nehledíc k zákonům hlásko-
slovným, jest pravidelné: tepie — tepleši, pěkné — pékňeši,
chladne — chladňeši, husté — hušči, hluboké — hlubší, krátké
— kratší, Teíke — lefčí.
1. já
2. mně
3. mně
4. mně
6. mně
7. mnó
Skloňování zájmen.
tě
tebe, tě
tobě, ti
tebe tě
tobě
tebó
sebe
sobě, si
se, sebe
sobě
sebó
Tvar mně v 2., 3., 4, 6. jedn. převládá
v 2., 4., 6. mě (mje), v 3. mí, v blízké Rokytnici a dále všude
mně. V Křenovicích, Vrchoslavících a Vitčicích je dat. tě: Já
tě dám.
me
nás
nám
nás
nás
nama.
V Předmostí je
1.
on, ono
ona
oni oné one
2.
no, něho
ji
(j)ich
3
mu, němu
ji
om
4.
ho
jtt
(j)ich
6.
něm
ni
nich
7.
uem
ůó
němá (ůěma)
Akkusativ předložkový je častéji ^e než něho pro mase.
i neutr.: Nebojím se o ne, skove se za ňe (strom), di mně pro
ůe (pivo).
moja moji, moje, moje
moje mojech
moje mojem
moju moje
moje mojech
mojó mojema.
1. muj, moje
2. mojeho
3. mojemu
4. mojeho, moje
6. mojem
7. mojem
51 —
Stažené tvary: mylio, myrau, me, mech, mema vyskytují
se častěji než v podřečí I. V 2., 3., 6. r. ž. slyšeti také tvar
moji: od moji mamněnkě.
V množném čísle jsou také tvary prodloužené: mojech,
mojem (Předmostí, Věrovany).
Dle múj skloňují se náš^ vúš\ v mn. čísle: 1. naši — naše,
2., 6. našech, 3. našem, 7. našema, nebo: našech, našem, našema
(Předmostí, Věrovany).
1. ten, to
tá
ti, tě, tě
2. teho
te
těch
3. temu
te
tem
4. teho, to
tó
tě
6. tem
te
těch
7. tem
tó
téma.
Hdo: keho, kemu
, kem, kem,
co, čem. Či kromě kvantity
dle písma.
Skloňování číslovek.
1. jeden, jedno
jedna
jedni, jedné, jedně
2. jedneho
jedné
jedněch
3. jednemu
jedné
jedněm
4. jedneho, jedno
jednu
jedně
6. jedněm
jedné
jedněch
7. jedněm
jedno
jedněma
1. dvá — dva,
dvě
tři štěři — štěrě
2., 6. dvóch
třech štěřech
3. dvóm
třem štěřem
4. dva, dvě
tři štěrě
7 . dvóma
třema štěřema (štěrma).
Sedn, osn; šiste, sídme, usme. Nedočká se osndesáti, k osn-
desátim, po osndesátich.
Kolik: do koTiki tam budeš? O koliki hodinách? V koliki
domech? S kolikima tam šil?
1. všecek - všecko všecka
2. všeckyho všecke
3. všeckymu všecke
4. všeckyho — všecko všecku
6. všeckym všecke
7. všeckem všecko
všeci, všecke, všecke
všeckě'ch
všeckě'm
všecke
všeckech
všeckema.
4*
— 52 —
Časováni.
I.
třída.
1. Vzor
třif — třu:
Imperat. :
Přech.: třa.
tře
Příčestí činné: třel, -a, -o, třelé.
třete
Příčestí trpné: třené, -á, y.
třeme
Indik.:
třu
třeš
tře
třeme
třete
tió.
Dle vzoru toho časují se všeckj^ kmeny zavřené: číst,
hnysť (hnětu, hnětené), klasf, Krasť, kíysť (kfetu), mysť, plisť
přist (předu, přadl i přídi), rusfi (roštu, rostl), hrěsf, třisť (třasu),
vyzf, moct (možu), pyct (peču), říct, síct, tycť, tlócť, vlicf, pjaf,
začat, ťat, vzít (veznu, vzal, vzite), dřiť (dřu i deru), mlet,
mřif, prostřít, vřít.
Kmen žeh má tvary rožať, rožni — rožněte, rožel, rožate.
Kmen zah má v Němčících (fí.) zibst, zebe. zíblo, jinde,
přestoupil do třídy V.: ozíbat
Sloveso it má tvary: du (idu), di — děte, da (ida), pudu
Vedle infinitivu žat a t. d. jsou také: žit, utif (utíte),
začít — začite (Kleno více), vzat (Předmostí); vedle zapjat je
všude zapnóf.
Za třisť užívá se obyčejně třepat.
O infinitive zakončeném na t viz na str. 40.
Indik.:
krěju
kréješ
krěje
krějemě
krějete
krějó
Dle vzoru
až na některé
vyskytující (viz
žět (ži — uže),
2. Vzor kret — krhju:
Imper. : Přech.: krěja.
Příčestí činné: krěí, -a, -o, krělě.
kre
krete
kremě
Příčestí trpné: krěte, -á, -y.
toho časují se všecka slovesa kmene otevřeného
rozdíly hláskoslovné, zvláště v imperative se
str. 4.0) : plet (pTeju, ple), bit (bi), šět (ši — uše),
dut, kut, plut.
— 53 —
Sloveso plouti má v infinitive plóvať, v ind. plujn i
plovám.
n. třída.
Vzor tahnót — táhnu:
Indik.:
Imper, :
Přech. : táhna.
táhnu
táhni
Příčestí činné :
táhl, -a, -0.
táhneš
táhněte
Príčestí trpné:
táhnuté', -á, -y,
táhne
táhněme
tažené, -á, -y.
táhneme
táhnete
tahnó
Vedle zaraknóť je také sloveso IV. třidy: zamčěí, zamčim,
zamčěl
III. třída.
Vzor umět (umněť) — tímim :
Přech.: uměja.
Příčestí činné : uměl, -a, -o, umělé.
Příčestí trpné: uměné', -á, -y.
Indik. : Imper. :
umím umjé
umíš umjéte
umí umjé'mě
umimě
umíte
umijó.
Jiná slovesa liší se jen v imperative a přechodníku od
tohoto vzoru: sedět, sedím, sed — sedte, seďa, seděl, — klečet
klečím, kleč, kleča, klečel.
Méť. mám — majó, mjé', měl.
Bát se: bójim se, buj se, boja se, bál se.
Stát: stojím, stoj (stůj), stoja, stál.
Chtét: chcu, chci — nechtě, chca, chtěl.
Vidět: vidím i vízu, (podive se), vida i viza, viděl.
IV. třída.
Vzor proset — prosím :
Indik.: Imper.: Přech.: prosa,
prosím pros Příčestí činné: prosel, -a, -o.
prosíš proste Příčestí trpné: prosené, -á, -y
prosí prosme (prošené).
— 54 -
prosím ě
prosíte
prosíjó.
Dle vzoru toho časuji se všecka slovesa IV. třídy.
V. třída.
1. Vzor kdcef — kdcim:
Přech. : káceja.
Příčestí činné: kácel, -a, -o.
Příčestí trpné: kácené, -á, -y.
Indík. : Imper. :
kácím káctí
kácíš kácete
kácí kácemě
kácíme
kácíte
kácíjó.
Kmeny nepřelilasované (víz str 41) časují se dle vzoru
dělati: večeřám — večei^ajó, večeře, večeřaja
Sloveso krájet má tvary stažené i nestažené: krájím —
krájíjó (kráju - krájó), kraje (kre), krájel (král). Přech. krája.
2. Vzor. hřif — hřeju.
Přech.: hřeja.
Příčestí činné: hřil, -a, -o.
Příčestí trpné: hříte, -á, -y
Indík.: Imper.:
hřeju hře
hřeješ hřete
hřeje hřemé
hřejeme
hřejete
hřejó.
Dle vzoru toho časují se slovesa okřiť, přít, smiť se.
Hrát: hraju, hre, hrál, hráte.
Spát: spím — spíjó, spi, spja.
Psaf: pšu — pšó, piš — pšě, píša — pša.
VI. třída.
Vzor kupovat — kupvju:
Indík.:
kupuju
kupuješ
kupuje
kupujeme
kupujete
kupuj 6.
Imper. :
kupuj
kupujte
kupujme
Přech.: kupuj a.
Příčestí činné: kupoval, -a, -o.
Příčestí trpné: kupované, -á, y.
— 00 —
Slovesa bezpříznaká mají celkem časování totéž jako v pod-
řečí I. Vím — vijój im — ijó, su — só, nesu — neni — nesó.
Přechodníky v tomto podřečí jsou hojné a po moravsku
pravidelné: buda, veda, vezna, jeda, šedna, běža, kleča, mláťa?
voiaja, hraja, spja, kópja, okópja se, maluja, věda, jeza a t. d.
Sloveso loziť slyšeti jen porůznu na Kojetsku; v Před-
mostí je lašsk}' tvar lazif, jinde se zaň užívá dur. Fizt. Zvláštní
iter. je v tomto podřečí, i dále na Hané ježdať (jezditi). Za
nelze je nelza jako v nářečí slov. a val.
Některá příslovce a spojky.
TaUe ( := tamhle), za vedňa (za dne, Předmostí), dávno —
nedávní, zaske (Předmostí), jenem, juž — už, na vrchu (slov.,
val. hoře).
Komparativ příslovcí rovná se komparativu přídavnjxh:
dnes je pěkůeši, chladůěši, tmavješi, až nás bude více (slov.
věcéj).
Spojka jestli má tvary: lesi (Obédkovice), eslě (Předmostí),
ešlé (Tvorovice a j.).
Obecná jest v tomto podřečí a dále na Hané i na západní
Moravě spojka pak, ve slov., val. a lašs. nářečí neznámá.
Učenec.
Znalé ste streca Chalánka? — Vrtíte híavama, že né, a
neni divu.
Strec Chalánek bélé ešče piják z teho starý ho poctivy ho
braku. Pane, takoví už vémirajó, a ti fčěleši? — Děte s němá — !
Už to de s kopca i s temato zbětkama starech oběčeju, a za
chvilu nenandete jedinyho poctivyho pijáka na cele požehnaně'
naše rovině . . .
„Hm, holečci, spíše se ináč pijávalo nežlěvá fčěl; aíe tehda
nám taky vařelě inši truókě, než só tě fčěleši patokě Věpija
za starech času máz kfasnicovyho lebo korbel, něco ste citilě
v sobě — fčěf? Je to hrušková vodička.
Staro prostijofskó ste juž ani nezastafě. Z „novyho domu"
a od „zelenyho stromu" vozelě ji formani plny furé až na česky
hranice a daleko do Valach.
Sak tehda se nevěsedávalo v hospodě den jak deíí od rána
do nocě. Ve ťšedni deii bevalě hospodě prázny jako tčěf
— 56 -
kosteíě — chéba ve žůa, že si vépit sedlák ida s pola máz, dva,
Vétahl pěkně jeden po druhým Jenom se oblezi-, kevl na hospodsko :
„Tož to tam přěpište na rabušu" a šiL
Ale v tó bozi nedélu a ve síátkě bevalo v hospodě nabity
— a pile změ jak duhě. Náš kovář dal si sám věvalěť vědro
kfasnicovyho, a nestal od stoía, dokád ho nevěcódii do posledni
kapkě; a nedal žádnymu ani obleznóť z něho.
To bělě inši čase! . . .
Déž se dělal obecni pořádek, chodil policajt pořádko od
sóseda k sósedovi a sbiral ich do hromadě; — bevala děcky
v obecni hospodě. Kazdech deset sósedu patřělo k jednemu de-
sátku, a každtí desátek dostal vědro piva. Bělo teho do Pána
Boha, ale ani toK se nepropilo, jak děž se věpóšči sčtítofske
rěbnik ! — O trachtě, děž se sfětil v Prostijově špitál, ani nemluvja !
Děž se dostal sósed na misto, musel dat přííjem do obce;
chalupnik třě vědra, štfrtnik pět a sedlák deset — pořádek
musel běť ve fšeckym. Fčěl se přěženi ledajaké šušeň do obce
a staré sósed abě mu smekal čepicu.
ATe co, darmo trósěť rozumě !
Tehda bělě ai inši lědi než só fčěl. Děběste pověsěfě na
naše chlapce fčěl keles, jaké noselě naši stáři kelesaři, ukuckajó
se pod ňem, A pošlete fčěl štěrěapadesáte regement pěškě do
Netálie — zůstane vám ich polovic zhuru papučama než dondó
k Prumlovu. Mě změ šlě s princem Emilem přes Grác a přes
L*ajboch boskě a protáhle změ celo Sardynskó f samým ohnu.
— Kulkě se nás ani nechětalě!
Fčěl' só vojáci! Majó kferě jak piščelkě a raná neni věci
(sělňěši) než z pukača — jak děž chlapci bóchnó baranicó na
pěkný čase. — Děž změ mě naíádovalě a pustilě šus, hučelo to
jak z kusu od Holomóca až k Prostijovu.
Fčěl ide voják na vojnu, a měslite, že nezašil ešče ani za
humna — a on už si nese obšit a je zpátkě. Naše robě na nás
čekávalě třěnást Tet a děž štrnáste rok docházel a karamádi se
vracelě z vojně, teprov řeklě Anče 1'ebo Maryše : „Děfče, nečeke^
Francek tam leži dávno zhuru brado u Minčia!" —
Jako děběch osobitě slěšel věkladat streca Chalánka. Sak
už só tam na pravdě Boži — de jim Pámbu lefky odpočěnuti
— ale zpominám ich často. Běíě z těch starech vojáku a pijáku.
— 57 —
Ale nebělě ledajaké' ošusta, bélě dobré hospodář: Grunt
mělé ešče ze žudrem, po starosfětsku spravené. Střecha do-
chová ze schtopcein na seno. V izbi stálé vefěky kachlový kamna,
za něnia pec, hde to drobjasko skotačěto. Kolem kamen béla
lafka a v kótě u okna štferhranaté stul s trnožím. Legátě mnělě
v lenochu věřezávany srdečka a na stěně v kótě viselě obrázkě
sfatéch z barevnyho vosku lebo z papíru. Nad stolem na nitce
YÍsela žlutá holubička, taky z vosku, — „duch sfaté". — Okna
bělé malý; na desce pod oknem běle járkě, keréma voda stékala
do plechovéch žbánečku pod desko.
Jako obédlí sfoje zachovávalé stréc Chalánek taky kruj
zrovna jak chodivale za mlada. Na hlavě v zemné v lítě kulató
baranícu, — Je-Ié Pámbu doma" se ji říkávalo — kožený plké
po kolena, bělé barvé třeba hděsě červené, ale časem zašla
červená barva a hrálě tak hodně do hnědá. Pod kolenama blon-
calě střapce po biléch podíéščkách. Do parádě bralě pěkný ho-
Tinkě, po fšedně chodilě věčím dilem boskě. Košula zavazovala
se i u krku i v zápěstí na šůurkě. V lité chodivale bez oblečeni,
na zěmu mnélé sókené burnus a celé Boži rok pukávalě z kj"átké
oderké. Ani děž odplóvalě nevětahlě ji z hubě.
Hdo jích neznal a bél bě jich počétal za nejakyho staro-
sfétskyho hlópáčka, běl bě se v nich tuze zmélěl. Pane, ten
mnélé za ušěma! — Bělé prvni, keře dalé sénka na študije, a
jejich Francek bél prvni panáčkem z celé dědině. Po Franc-
kovi šil na študije jejích Janek, keré šil na rechtora, a třetí,
Vincek, dostal se ke štrece.
Dvě chébé mélé: jednu tó, že si rádi zavdalé, ale né často
— jenom tak ale štěrěkrát do roka. Po té bělé zas dobrém
hospodářem a klóklé se člaiíkama lebo ai pésťó do čela: „Ale
Tomášů, sléšíš, tě se lump — lump sé! . . ."
Druhá chěba béla, že si zakládalé na sfojé chětrosti. —
Děž chodivale chlapci na vagaci, stréc Chalánek hned na ně:
co se naučelě f těch školách? Chlapci muselé pěkné ven ze
sfojó učenosťó ze zemnépísu, přírodopisu ba ai z vězdářstfí.
Stréc podchětlě z teho ledaco, — nehdy si to pravda taky trochu
zmátlě. A děž zavdy rozevřelé nekeró knížku študentovu a uvi-
děíě obrázkě všelějakéch hadu, draku, lvu a inéch tvoru nečéstech
— potom teprof s néma nebe válo ani zbéti.
— 58 —
Jedno večer věkládal Francek, že hdesě v Arábii našTě se
velěky ložěska zlata, kery pre se tam kope jak u nás uhli —
a neni pre tam Tedi, co bě ho sbiralě.
„Ježiš Marja", škrklé Chalánek z íužka, „matko, stěšiš —
ani Tedi tam neni — — sakfa, poďmé tam! — Sléšiš, matko?" ..
A zabralé si Arábiu tak do hiavé, že jim žena ani za rok
zlato a stěhováni z hlavě nevěhnaía.
Uěž streca popadl kfartál a děž tak už třeti den v ho-
spodě věsedávalě, bevalě sarna modrost; zasedle si do panské'
sfětnice meze nevzácňeši hostě. Řikávalě: „Což mě sedTáci vimě,
ale od pánu člověk podchětne ledaco chětryho."
Jedno večer zastalé f panské sfětnice panáčka, učitela,
dochtora, spráfca ze dvora, polesnyho. — Přěsedrě neoslechaja
se meze ně a poslóchalě chvilu.
Mluvilo se o pohodě.
„Pěkné požehnání na poli, chvála Bohu", přěkěvoval
panáček polesnymu.
„Pěkné požehnání, jen aby to Pán Bůh zachoval" přěmastil
učitel.
Strec ChaTánek větahlě oderku z kótka — nedalo jim, abě
se nepochvárělě, že taky něco vijó.
„Ale co, — děbě tak přešlé kobělkě, jak bevajó v Azii a
tak nám to zežhralě!" — špIecMě do teho.
Páni mlčelě — měslim se jim strecova řeč nepodobala.
„Tam só takový ..."
„Ječmen se zvláště udařil!" zamlóval jejich řeč polesne;
„jestli nezmokne, bude letos platit ..."
„Tě kobělkě licó jak brabci ; děbě tak sem na nás ftrhlě !"
„Co je pravda, pane správce" prohodil zas velebně', „letos
dostanete pochvalu za výtěžek ..."
„Ale víte, ve pane spráfči, v té Azii se tě kobělkě ijó jak
u nás lukše ..."
Fšeci páni už začenalě běť trochu nevrli: ale strec Cha-
Tánek nedalě se melěť a za nastalyho ticha vedle sfó dál.
„Ja, só fšelějaky potforě na tem sfětě; třeba děž změ
ležeTě v Undině, tam bělo škorpiónu jak smeti. Děž taková zóžel
uščepla f patu, zčerůala vám jak íěrtoch a hned se dal do teho
brant. A nerač do botu tě mrchě zalezle; každé den stálo
f peťelu, že má každé voják, než se obóvá, větřipať botě —
— 59 —
tak se vám fšecko hemžélo škorpiónama. — Ale mé zmé si na
jedněm postihlé: dafé změ ho na buben, nasépalé do kolečka
prachu a zapáTeTé. Potfora! Napřed hledal, kudé bé ufókl; yiza>
že nemože nikadé, džigl se sám žedlem a tak séčel zlosťó až
posil . . ."
Páni sebó začalé nemile vrtěí ; ale strec Chalánek méslelě,
že se jim ten veklad tak lebi. a tož se drželé dál své' řečé:
„A vité vé, pane spráfči, že drak ai líce ? — nevěřite ? — Déf
to náš Francek povidal ... A jak se pozná, děž leti, od ftáka ?
— Aha, tož tak ste chětri a učeni páni a to nevité ! ?" — smilé
se stréc blaženě.
Páni sebó jaksé hnule, už ich to začenalo domrzef. Polesne
sebó neraife škubl, a déž se strec Chalánek pořád tak ušče-
pačné smilé, odsekl jim : „Ale stakra. déž ste tak učené', tož
povězte, jak se pozná velréba samec od samice?" . . .
Stréc Chalánek se zarazeťě, jak bě ich bet ten ščór upchl ;
ve Franckovéch knížkách nic o tem neběřo ! . . „Děť — déí . . ."
začaFé se zajikat, aťe dál' nemohťé.
Páni se })od kužó usmivaré — a strec Chalánek jako po-
ražené cófalé do šenkovné meze sósedé. „Dáchant jeden, s jeho
samcem a samicó . . ." povidalé si v duchu, „hned jak přéndu
dom, podivám se na to do Franckové knižké, déf to tam
musi bét , . . Ale temu chlapovi mésléveckjmu to nedaruju, a
débé mně to mnělo stát na třé měřéce pola . . . Temu to nepa-
siruju, to ně!"
F šenkovni sedlé za tabulu sám jak prst a zaměslerě se. —
O brézce sedéFé Fi-ancek ZmrzFék, staré šfarišer a karamád
stréca Chaťánka z Netáťie. Mněle chajdu chatrnó, débé se jim
větr jenom tak dost Tedajak do ni opřel, hned bě chuděra béla
zhuru pácem — aVe pil"é jak do důchodu a rádi si porozprávěré
o vojně.
„Na, zavdé si, Tomášku, dét zmé z vojně kamarádi" začé'-
nal'é rozpráíku přésedaja ke strecovi Charáukovi
„Di rač nedopaluja "
„Aťe Tomášku, co mně tak zahazuješ a čucháš, déf sem
takj' běl v Netárii ..."
Stréc Chaťánek najedno sebó trhťě a zhurta skočéFé, až
ZmrzFék Tekem odletěré; Chaťánek se uhodiré do čela, jako
— 60 -
že jim costí napadlo, a skokem běžeťé do panskií stětnice.
Chudák Francek Zmrzrek samotné' popijeré.
F panské sfétnicé akorát pan poFesné cosé věkládal.
Mluvil jak je dědina bohatá, na pěkným miste — —
„Ja což, Klenovice só jako město — " skočelě mu do řečě
stréc Chalánek. „Só tadě panáčci — (ukázale na velebnyho
pána a otrčelě palec levé rukě) — só tadě učiteli (ukazováček
se zvihá), só tadě dochtoři (třeti prst se zvihá) — a só tadě i
héni...!" věkřéklě stréc ukazuja na pana — polesnyho.
Ten zbledl jako stěna, všeci páni se mrzelě, hubovalě a
zebera se tam ti. Stréc Chalánek sedělě jakobě nic s oderkó
v hubě, ale pod kužó se ščuřěrě, povidaja si v duchu: „Na, já
ti dám samicu a samca !" . .
Sotvé panstfo odešlo, přeběhle stréc zas do šenkovně a
zrovna k milymu Zmrzlékovi. „Francku, Františku — na, zavdé
si, tě sě můj kamarád, ai v Netálii běls . ."
„No tak vizeš, Tomášku, že sem běl."
„No ať sis běl, ale že nevis, jak daleko je z Tovačova do
Parizu ?"
„No neběl sem tam, je pravda, a nemožu to vědět, ale
sak tě taky staryho čerta viš!" bránilě se Zmrzlék.
„Co? — já? — Já vim ai kolek je felcajkmajstru v naše
monarchii !"
„Tě viš . . . !"
„Devět, aběs věděl, tróbelo; a majó na misto vězdiček
léstkě na limcu, viš tě — ? A cisař pán majó taky 1'éstek na
limcu, ale felcajkmajstíi ho majó špicama duTe, a cisař pán na
vrch špicó ... A viš proč ? — Proto že už nemože běť pána nad
cisařa — viš tě — ? Ja, tes běl v Netálii, cos tam viděl?"
„No a co tě!?" mrčeíě Zmrzlék. „Já sem běl přece na
koňů a těs chodil pěškě jako za volama!" —
„Nechť si sem chodil pěškě, ale u takovyho regementu
přeces neběl, jak běl náš — pane, princ Emil."
„A co, těs musel cvachaf blátem, a já sem si pěkně seděl
jak pán!"
„Ja, ale děž změ přěšTě na misto a udělal se roztok,
zhodil sem tele a bác sebó pěkně — a tě se íčěT teprof pucuj
s koňském . . .!"
— 61 —
,,No, musels Tehnóť, déC už nemohls na nohách stať/
řechtalě se Zmrlek.
^Tě htópe šfališero, déts nemnět ani tlěnté, jenom bič —
tes běl voják?"
„Tě sakra — Tomášů, nezlob, lebo — !"
,.AIe co se budem dorarzaf, pimě rač" — dobróchalě strěc
Chalánek.
Zavdaja si prohodil každé sem tam něco, ale strec Cha-
lánek, že bělé už dnes tak řečně', hned začalě s čemsé ině'm.
„Pravda, Františku, máš pěknó chalópku, faů to máš!"
Zmrzlěk mnělě chalópku rozbito jako Fenedyk, ale ne-
mněrčělě, co strěc z te řečě věvedó, a proto jenom kěvlě hlavo :
„No víš, Tomášku, jak chudobné člověk — jenom jak možu,
každě podrivá svyho — "
,,No šak íaů, tuze faó to máš. — Ale na, zavdě si, děf
zrně kamarádi." Kamarádi si zavdalě. „Tuze íku faň to máš
zrěchtovany: pěkně přestup všade, ai na mlatyfku. ai do
chlifka, do komurkě — tuze fau !"
Zmrzlěk se blaženě usmivalě.
„Ale vis, -Františku, co ti chěbi? — že nemáš doma
knižek; tě ani nevis, že só na světě brablenci jak kráva — "
„Ale di rač nelža" zakřěklě Zmrzlěk, „děť sem už běl
féelěhde: v Xetálii, f Peštu, f Prajské — a to sem ešče
neslěšel."
„No no, Františku, só, só, věř mně, na mó dušu só —
v Americe só. - A ti brabfenci taky si stavijó chalópké; a
jako tě máš faií chalópku — to je pendrek protivá tem bra-
blencom — !"
„Ssak . . . Tomášů" věhrklo ze Zmrzlěka, „to af už od
tebe nesléšim, lebo se zapomenu, uvizeš . . ."
„No no, Františku, jenom co je recht. Só takovi brablenci
a majó takov\^ chalópkě, a děbě ses na nosu vrtil; ešče ti
povim, že tá tvoja chalópka je protif tě brablenči - s od-
puščenim — jak kopka hnoja!"
„Krrrr . . ." zaskřipělě Zmrzlěk zubama, „počkě, já ti dám
brablence a chalópké, tě fšěvo!" — a už bělě strěci a kama-
rádi z vojně f sobě. Darmo jich hospodskě rozbraůoval. Zmrzlěk
sfiralě Chaíánka pod krkem, až zmodrale.
— 62 —
„A je to pravda — je — a débés pukt zlosťó jak ščór —
té odrachmelo — majó chalópké — — věci než tfoja kuta —
— je to tak — náš Francek to povídal . . ."
TabuTa začala pod néma praščeť. — Hospodské přěskočél
— buch — streci se várelě před hospodo v kaluže, jenom že
fčél' zas ChaMnek navrchu a ZmrzTek duTe.
„Františku, nevěřiš, že majó brablenci chalópké?" ptalé
se Chalánek, fšecek udéchane a morótne. „Věř, pustím tě,
Františku, hned! tě pustím . . déť to sám náš Francek povídal" — .
„Tě sloto, té fšé . . . sssak ..."
„Na tře štokě majó chalópké, Františku, ešče nevěřiš? —
— nevěříš?"
„Pust, krrrr . . . pusť, Tomášů, íebo je zle!
„Vidíš, Františku, já tě musím udávit — tož teda přece
řekni, majó chalópké ti brablenci či nemajó?"
Hospodské zavřel za němá vrata, a tak se podnes neví,
jaký je to s terna brabl'enčima chalópkama. Strec ChaFánek po
te koFék času o hospodu ani nézavadíťě a déž ich zas jedno
chětl kfartál, už dávno zapomněFé na brabrenčí chalópké, pro-
tože jim zatím stoplo do hlavé zas něco inyho, íná učená
otázka.
Věrovany u Tovačova. Přepsal P. Alois Hlavinka.
Reč osad Morkovic, /Slezan, Tetetic^ PoČenic a Uhřic náleží
celkovým svým rázem k oblasti podřečí kojetského (5), má však
některé své zvláštnosti, nejpatrnější posud v Morkovicích.
1. ě («) mění se v t v některých slabikách kmenových a
ohýbacích, zvláště v genitivě jednotném jmen rodu ženského:
le =^ li: ve školi, v truhlí, ve zmoli, na stolí;
ře = H: řitaz, od večeři, přís plot, příd chalupo, při-
síTené, přistál zpivat, — richtor;
Z3 = zi^ se = si, ce = ci: od kozí (= koze), z kosi,
měřica pšenici, do čepici, do kapci, z práci, z poTici, se šibenici,
z měřici ;
že = zi, se = si, če = či: ží (spojka že), z kuži, S veži,
do nůší, od Kači;
ně = ni: do studni, od lani, u jabloni;
— 63 -
ve = vi\ hě = hi: z korotvi, kus mrkvi, kus hóžbi, —
v izbi, ale: na faře, na hůře, v zahradě a t, d.
Sousedé posmívají se jim z toho větou: ,,Ži přiskočím
s tém řitazem přis ten plot;
ě se mění v i také v imperativech: sednite, uhnité
zavřité a p.
2. / v slabikách: li, ři, zt, si, c?', z», «?, či v Morkovicích
je čisté : list, peřina, zima, sila, cigán, žito, šidit, atd. vyjmouc :
cebola; v Počenicích v některých slabikách malinko se ztem-
ůuje v e: perena, žěd, hlěna, ešTě vedle: zima, sila.
V infinitivech sloves IV. třídy v t^^chž slabikách / se mění
v e : modlet se, vařet, vozet, noset, učet atd. V příčestí činném
toto e se prodlužuje: strčél, položéí, patřél, vařél, vozét atd.
kdežto jiná příčestí nedlouzí : volal, seděl, mlátit.
3. í v týchž slabikách přechází v e v Morkovicích, nebo,
v e v Počenicích jenom ve slovech: psék, vozék, nožéček, šépek ;
v ostatních slabikách se krátí: blízko, klíč, Kto, (ale lóbat),
křiž, stehKk, rohfik, kromflik, libi se, stádo husí, pět flaši atd.
4. ^ je v Morkovicích čisté : ryby, hrušky, muchy, v Počeni-
cích malinko ztemněno v e : rěbé {téměř = ryby), muchě, slěšim).
5. ý se mění v Morkovicích v e . bek, strec, dobré', v Po-
denicích v e: bek, strec, dobře.
6. v je čisté: budu, mucha, chalupu, dušu; «' se mění v ó;
za našó chalupo, nesó, vedó.
7. w v Počenicích se zdlouha vyslovuje: růža, kůií.
8. Tvrdé a měkké I se rozeznává: stodola, do stodoly, ale:
ve stodoli, ve školí (li = le).
9. Vzor starosta má akk. jedn. roven genitivu; měkké
kmeny mužské mění tu e v i. Lid se modlí za f Jozefa Derky
( Derka), za Fr. Bleší (Bleša), za Jána Glozi (Gloza) a p.
9. Vzor mrkva.
Jedn. 1. mrkva Množn. mrkvi (= é)
2. mrkví ( = ě) mrkvi (== í)
3. mrkvě mrkvám
4. mrkvu mrkvi
5. mrkvo mrkvi
6. mrkvě mrkvách
7. mrkvo mrkvama.
— 64 —
Tak i hóžba (= lioužev), dykva (= tykev). Korotvja
s jotovaným v skloňuje se poněkud odchylně:
Jedn. 1. korotvja Množn. korotvě
2. korotvi korotvi
3. korotvě korotvjám
4. korotvju korotvě
5. korotvjo korotvě
6. korotvě korotvjách
7. korotvjo korotvjama.
10. Dativ i akk, zájmen ty je tě: viděl sem tě, dám tě.
11. 3. osoba množn. sloves vzoru dělat končí se v ajó i
v aji: majó, dajó, volají, dělají.
12. Zvláštností jest morkovské habr za okolní hrab a
Letová = Litovel.
Ostatek se podřečí toto srovnává s kojetským B).
V Prasklí cích, v Pornicích a ve Lhotě jsou odchylky od
podřečí kojetského jen tyto:
1. u koncové mění v o čisté: mucha, hruška, — budo, hubo
našo chalupo,
2. y se mění v e méně vysoké než na Kojetsku: hrušké,
muché, rébě.
3. e (e) nemění se v i: do čepice, že, řetaz atd.
Praskličtí se posmívají Pornickým větou: Zděrwvala k'/čka
okolo potučka. Také prý říkají: kopec na kupco (kupec na
kopci), ale v Pornicích nyní se k tomu neznají.
III. Olomouc, Šternberk, Prostějov, Vyškov
Hledíc k některým podstatným rozdílům hláskoslovným,
podřečí to rozestupuje se v několikero různořečí.
a) Různořečí olomoucko-prostějovské.
Hraníce: Dub, Štítovice, Vrbátky, Dubany, Olšany, Topo-
lany, Křelov, Horka, Choraoutov, Pňovice, Želechovice, Náklo,
Senice, Laškov, Kostelec, Lešany, Ohrozím, Vícov, Krumsín,
Myslejovice, Brodek, Želč, Ivanovice, Vyškov, Mor. Prusy, Pačla-
vice, Dědkovice, Švábenice, Chvalkovice, Dobromělice, Pivín,
Vřesovice, Výšovice, Čihovice, Bedíhošť, Prostějov.
— 65 —
Samohlásky,
a, á.
1. Neprehlasované a trvá jako v podřečí I, II. : čepica, ovcá,
noža, vdovca atd. Jenom naša, vaša po různu se přehlasuje : naše
matka, vaše cerka (Těšetice, Slátenice). Slovesa V. třídy vzoru
házeti přehlasují všecka : zabíjet, vjěšět, střílet, mišét, věmešlět,
večeřet.
2. Kvantita samohlásky a je celkem táž jako v podřečích
I, n. Odchodně krátí se á ye slovech: masló, sadló. Kráva —
krávo ; vrata (slov. val. vrata) ; a se prodlužuje ve slově sáde — sady
(Slátenice).
e, é: ě, ie.
1. Původní e je poněkud zvýšené (více na př. v Těšeticích
nežli v Nákle, kdežto v Dubanech zní normálně: železo, led,
kašel, pétěl.
2. e (ie) se úží v ,v, i v týchž slovech a tvarech jako
v podřečí n. : chlib, mlíko, dyšč, prstýnek, pyró, mynó (měno
Těšetice), dóbryho, šiste, sidme, nyst, vlict, oblíkat atd. (v. str. 41.)
3. ě (e) se nedlouzí v týchž tvarech jako v podřečí n.
e tvrdne v týchž tvarech a slovech jako v podřečí 11.
e se seslabuje v i ve tvarech : v jizbí, na náspi, diló sě,
bihávat, šil (iít), sědnité a p.
i, í.
1. Po /, ř, z, », c, f, s, í mění se i v e snížené {e)
d) v slabikách kmenových : led, lést, hlěna, kobléh, slémák,
letovat, lézačka, tólépán. vělěke, přěblěžójě sě, — chlapce bělé,
děvčata bělé, — křěve, střěkač, přebrat, zéma, sela, sěrka, sěrótěk,
sévé, gdésé (kdysi) — gděsé (kdesi), cégán, cébóla, cézi, lacéné,
— žěd, žévot, žéto, žéla, žěvica, šědit, Šémon, šěnděl, šéróké,
óčétěl, řičéca ;
h) v příponách ina, inec^ ica^ ička, ivý: malěna, pěřéna,
kózěna, pséna, kóžóšěna, kóšéna, hósěněc, kóřéněc, — tak i:
žaběněc, kravéněc — póléca, plóskořéca (pryskyřice), raěřéca,
kózéčka, hóséčka, róséčka, ružéčka, bázlěvé, švitóřěve ;
c) v genitivé, dative a lokále ženských vzorů, kde e za-
stupuje '': dó řěčě, k řěčé, v řečě, do pólěcé, na pěcé; — alé:
na věže (věži) — s věže (s věže), v ružě (v růži) — dó ružé.
(do růže) atd.;
— 66 —
d) v nominative mn. mění se jenom ď v cě : vójácě, vtácě
a v duálu: óčě, ošě, ostatek trvá i nezměněno: očétěli, přáteli,
psi, drátaři, něznabózi, hastróši.
e) v infinitive a příčestí činném sloves I. a II. třídy, i po
souhláskách ň, mj, j: žět — žel - žějó, šět — šel — šějo,
pálět, kořět, vózět, nósét, složět, ťěšět, tóčět, nňsěl, vařěl, očěl,
óžél, hóřět, zvóňět, krmjět, strójél, dójét.
/) ve spojce i: ótéc é matka.
Toto zástupné é u výslovnosti zcela určitě a zřetelně se
rozeznává od é (původního) : Tam bélo lědó (= lidu) — tam bélo
lědó (= ledu).
Čistého dlouhého í ani v tomto podřečí není; každé dlouhé
í buďto se mění v é poněkud zvýšené (e), nebo, a to mnohem
častěji, se krátí v '.
1. i se mění často v é po ?, ř, z, s, c, z, s", c, a to:
a) v slabikách kmenových: klen, hlesta, lííce, blezko,
bléžět sé, iesti, lebit sé, slebit, lečět stěno — póličét na
vtákě.
Výjimky: blin, kližět, sklípek, plišěk, kobližek a p. — Proti
spisovnému: klíč, líbat, líto, plíce je: kloč, lobat, loto (v. íeto),
pluca.
Křéž, kředlo, vedle: hřib - hřebe, hříbě, hřích, řidké,
tříska, Jiřík, dřít, vřít a p. — Střělět = střelit i střílet.
Předpona pří většinou í krátí: přísada, příšera, přiklad, v.
přékladnik.
V kmenových slabikách zé, si, cí málo kdy se mění i v é,
většinou se krátí: v země, síň, tisic, cen, císař, dvacítka, cítit.
Pravidelnější je přezvukování v kmenových slabikách ^é, s% čí:
žénat, šépék, čétat, čest; — čehat = číhati, čohat = trčeti, —
čem, ale či? (cujus).
b) v zdrobňovacích koncovkách ^/c, íček: stolek, róhlék,
králek, stéhlék, kólék, v. krómflik (knoíiík), — žébřék, stařeček,
vózek, psek, křéžéčék, nóžék, kóšék, nébóžček.
c) v koncovce in, ínek: včélén, ókřénék,'Dróžďén.
d) v genitivě mn., a to i po jiných hláskách, jmenovitě po
ň: škatolé, péntlě, póle, koze, kužé, doše, zémůé, dané, střéšňé^
řéčé, zďé, pécé, kórótvé, psané.
e) v ínstramentale sg. náměstky on: s ňém.
— 67 —
/) Ve slovesech opětovacích mění se í v e hlavně po š,
s, <*^, ostatek se krátí : ožévat, věšévat, přěčetat, začenat, ščépat,
střékat, — zaplitat. pólivat, větřipat, klěčivat, vařívat, véšévat,
nosívat.
2. i se krátí v týchž slovech a tvarech jako v podřečí 11.,
jenom póndělíí činí výjimku.
y, ý-
1. y mění se v e snížené (ě) : pěsk, kópětó, měnář, met —
měl, set — sel, krét — krěl, débě běle rěbě, béla bě ě máčka,
kréda (křída).
y trvá jen v několika slovech méně obvyklých nebo cizích :
byléna, starobylé, šprým, tyran. Vedle staršího děckě slyšeti
nyní častéji dycky. Slovesa zpytovat, třpytit se, jež mají v ná-
řečí val. a slov. měkké /, nemění tolikéž své '-hlásky.
Vzory obraz a koza mají koncové e zvýšené (é), protože
nevzniklo z y, nýbrž z původního e: óvsé, kózé, kosé.
y se ne vysouvá ve slovese: vědat, védaná.
2. ý mění se v é trochu povýšené (é): bek, pastéř, stréc,
dobré, člověk, dobrech lědi, vémlóva, véhra, véskat.
ý se krátí v e \ týchž slovech jako v podřečí II.
o.
1. Původní o je malinko zvýšené (ó): ólóvó, stodola, doma,
hólóbóm.
2. o se mění v « (ý) ve slovech: kuzlě, kuža, nuša, luni
(luií), kužóch, usmé, dulé, zvláště v koncovce oj: luj, ruj, pokuj
kruj, struj, zábuj, něbuj sé, pbduj, — vujna, pak ve slovese: muct
— mnžu — muhl.
3. o se nedlouzí v o: dojet (dojiti), hójét, strójět, bójim
sé, stojím.
4. " se nemění y u \ dative mn. : strómóm, tělatóm, pólóm.
n, ů.
1. u se mění v o snížené (o): zob, kos, hobó, rokO, došo,
jož, ščóka, kót-kól, néso, bódó, médó, cókró, kóvářo!, k óhňo,
čépicó, na nóžo, na pólo, na prahó, ó nás, póklodit, kopójó, óřói
kóde, tódě, všódě.
5*
— 68 —
Toto snížené (hrdélné) o zcela zřetelně se rozeznává od
zvýšeného (podnebného) ó v podobných slovech a tvarech;
kos (kus) — k()S (kos\ do boko (buk) — do bókO (bok). Za-
volá-li Hanák: „Francko!" ví dobře Francek vedle Francky
stojící, že on jest volán, an by na Francku volal: „Francko!"
Cizinci spíše se podaří vysloviti hanácké ó než 6.
2. v se nepřezvukuje v o jen v některých slovech a tva-
rech a) ve slovech cizích nebo méně obvyklých : šutrovat, bunda,
pult, řujnosf, bujnost, šukat, lump ; h) v imperative sloves
IV. třídy: kupuj, maluj; c) v příslovcích: dókuď, dótuď, odsuď
a p. ; d) ve jménech národů : Rus, Prus (ob. Prajz) ; ale : Tórék,
s nímž bývaly častější styky.
3. ii se nepřehlasuje po měkkých souhláskách a nedlouzí
se, právě jako v podřečích I. a II.'
4. Za ú (ou) a přehlasované z něho í je všude zvýšené
poněkud o (6): od, ovar, dřad, kloč, lobat, za našd stodolo, to
červeno ružo, k zelo, v proto, k vičěro.
5. Slova, jež v nářečí slov. a val. proti češtině >t nedlouzí
v w, mají v hanáčtině o (nikoli 6): hóslé, stopa, lóža, póta, dót,
zézot, — a naopak, která tam proti češtině n dlouží v w, mají
tu d: sdknb, žaloděk, drožka, rdbat.
6. d se krátí : dldhe — dlóhó, Idka — lok — lokám — na
lókách — lókama.
7. (■') a o splývá v (') ve slově dvíišnik = dvd-óšnik (dvou-
ušník), hrnec se dvěma uchy.
ů.
fi se vyslovuje vesměs zkrátka: dum, nuž, stul, dvůr, vul,
sul, ruža, vula, — žáku, kóšu (gen. mn.), sosédu chlapec, —
trůn, kur (v. kdr), — muj, tvůj, pučet (půjčiti), půdo (půjdu).
ia, io, au, aj, ej, ij, yj.
1. Dvojhlásky ia, io vyskytují se po retnicích vzorů země,
hříbě, proceství: kónópja — kónópjó! — konbpjd, pod zémjd,
hřibjata, procestvja, v procestvjd.
2. O dvojhlásce au platí, co pověděno o podřečí I. na
str. 14: pdk, pdz.
— 69 —
3. Tolikéž celkem má platnost co pověděno na str. 45.
o dvojhláskách aj^ j^Jj^ yj\ vzniklé odtud é jest poněkud
zvýšené : kle (klej = klih), óle, óběée, dií, zavóle. Vedle póčke
je také póčky.
P o z n. Původní hlásky e, o a zástupné e {== y), é (= ý,
ej), o (= u), o (= ú) nejsou všude stejné jakosti. V Dubanech
jest jejich zvuk skoro normální : rebe, vole. dobré. bodo. Jen
koncové "' se malinko zvyšuje: za našo stodolo. Vokativ zní tu:
Francko! — Francka!
V Těšeticich a v Kostelci původní <?, o a zástupné e, o
zní značně výše nežli v Nákle. V Olšanech zase zástupné é je
nižší, více hrdelně než podnebné.
Souhlásky.
Spodobování souhlásek děje se celkem touž měrou a týmž
způsobem jako v podřečí I. (str. 15). Hláska t? se v tomto pod-
řečí nespodobuje v /: květ, otvírat, tvůj a t. d. Toliko v Ol-
šanech vyslovuje se kfět, k fám, sfuj a t. d.
Místy (na př. ve Studenci) h na konci slov zní jen slabým
přídechem a takměř mizí: sni, pra, tr.
proměnách souhláskových platí celkem, co pověděno
v podřečí II. Zvláště podotknouti jest:
1. '' a I rozeznává se zcela určitě a rázně ještě v Těšeticich:
skala, klada, tabola, zěléné, pacholek atd. Ale už v přifařených
tam Ohnicích rozdíl ten jest méně patrný. V Přikáží ch, Skrbeni,
v Nákle na Olomoucku, v Myslejovicích na Prostějovsku jest I
před každjin a, o, 6 a na konci slov: stodola, lampa, tabóla,
kolo, malovat, vóíaJ, óhél, óčětél-, před e, ě, e je střední 1: pa-
cholek, zělěne, lěd, léto, róhlék.
1 se vysouvá ve slově: žěčka, mění se v e ve slově méčét
— méč — méčté.
2. Pozoruhodno je vsuté r (vl. rozlišené nn) před příponou
ný v přídavných : dře věrné, óló věrné, kužerne, koščěrne, sklěrne,
vedle slaměnne, kdež se nn zcela zřetelně vyslovuje, jako ve
slovech: Anna, panna (Náklo, Náměšf).
3. d se mění v / ve slově svajba (Dubany) — svadba (Těšetice).
t neměkne v infinitive: nyst, lěžět, volat.
t se mění v d ve slově: žloděk.
— 70 —
4. v přídechové je v Bílovicích, Kostelci, Čelechovicích,
Stařechovicích, Uherčících, Dědkovicích, Myslejovicích, v Ohro-
zimě, Krumsíně: vóbá, vobřislo, vóbec, vókurké, vokno.
m se mění v w v slovese: snějo sé, snějéš sě atd.
5. k se mění v ch ve slově: parchan.
6. h přídechové jest jenom v několika slovech : hozěl, hozda,
hólěca, hodica, hozeny, ale: óhěl, óhér, óchó atd., Hanka, Hana,
Hantoš.
h se odsouvá ve slovech: řbét, vizdat, vězda, řěbičké, řmi,
zařměló. Óňcé (= Ohnice), jak bítě (= hbitě, jakmile).
7. S se vysouvá ze složeniny: jolépak — jožlépak.
8. š se mění v í ve slově : člapa.
9. j se odsouvá ve slovech: im, iva, ikrě a p., ěščě (v. jenom),
ečméň (Náklo), Lozěk.
Rozdíly,
1. V Stařechovicích, Čelechovicích, Kostelci, Bílovicích,
Lešanech, Ohrozimi, Plumlově, Krumsíně, Uherčících, Dědkovicích,
Brodku, Zelči, jakož i v sousedních západních osadách tohoto
podřečí je přídechové v : voko, voves, vodehnal. V Zdětíně u Ptení
už jest i přídechové h: hale, hocho, hovázale.
2. V Plumlově, v Kelčicích, Vřesovicích, Kobeřicích, Hrad-
čanech, v Brodku a v Želčí jest jedno /, střední. V Dobromělicích
se i a /' ještě rozeznává, ač ne příliš rázně.
3. V Dubě a přifařených Nenakonicích, pak ve Stítovicích
t v infinitive měkne: voiať, běžet, mlátit, kdežto v sousedních
Vrbátkách už je tvrdé t.
4. V Senicí je zástupné e (= >j) a, o (= v) vyšší, podnebné :
rěbé, šperkě, kop cókró.
5. V Pivíně, Stítovicích, Bédíhošti, Dubě, Nenakonicích a
v Senici je zástupné e(— ý, ž) vyšší, skoro kojetské: lečet, čehat,
křež, zavolě, strec, bek, z te bíle hósě.
6. Ve Výšovicích, Vřesovicích, Stítovicích, v Dubě a Nenako-
vicích je ó (= v) hodně vysoké = 6 : za našo zahrado.
7. V Brodku a Želčí je zástupné é a ó snížené, hrdelně:
strec, dobří, ome, zakre.
V příčestí minulém zástupné e se tam dlouží : omel, zakrel,
prosel, vozel. Tak i v Kobeřicích a Dobromělicích, ale é je tu.
vyšší: omel, zakrel.
— 71 —
i ve slabikách li, ří, si, š!, éí většinou se krátí.
Slova nif a nízký mají přídech h: hnit, hnízke.
Dativ mn. rodu m. a str. končí se na '^m jako na Vjškovsku:
žebrákům, telatům.
Přídavné přisvojovací je : soseduj — sósedova — sosedovo.
Imperativ slovesa bet (býti) je: béd — bédte.
8. Řeč města Prostějova má sice ráz podřečí okolního, ale
již se značně „poměštila"; a) hlásky v, «, y jsou čistý: budu,
žito, hlina, ryby a t. d. ; b) li mění se v 6, ý, ej v é jako
v okolí: dobré' strec, dé; c) í se krátí a mění se v e toliko
v koncovce ík, po z, z a s: vozek, nožek, košek.
'O Mznořečí bystřlcko-šternberské.
Hranice: Loučka, V. Újezd, Daskabát, Přáslavice, V. By-
střice, Bukovany, Radkov, Dolany, Bilkovice, Mor. Houzová,
Hnojíce, Žerotín, Hřebčín. Hodolany, Bystrovany.
Mluva pohraniční osady Loučky u Lipníka značně se již
odlišuje, jsouc přechodem k sousednímu podřečí hranickému.
1. u íL y nemění se \ o sl e: budu, našu chaiupu, chlapi
byli, roby byiy {„bele je prý škaredý".)
2. lí & ý přechází v o a e: dlóho, moka, stréc, bek, dobré
čiověk. Koncové ó zní jako rychle vyslovené ov, veď)", za naš'"<
stodol'>t/, nebo se krátí, když se předchozí slabika přízvukem
(po hranicku) dlouží: k zélo, v zélo.
3. é (ie) se ú?í jako v různořečí a): mliko, chlib, prstýnek,
přišil k nám, nysť, vysf.
4. Y slabikách li, ři, zi, si, ci, ži, s/", či nemění se i: list.
peřina, zima, žid, atd.
5. Dlouhé i v těchto slabikách mění se jen po z, s, í, s ve
vysoké e: vozek, psek, nožéček, košeček.
6. I & V rázně se odlišují: uhel — uhel, byli — byly.
7. Lokal mn. rodu m. a stř. má koncovku och ; o vtákoch^
na stromoch, v oknoch, telatoch (v. koněch).
8. Dativ jedn. zájmem já jest mí, po předložkách ví -i.
9. Sloveso byf má tvary: su, si; kde sis byl?
Řeč města Lipníka má ráz lašský nedostatkem dlouhých
slabik a přízvukem polským: patek, mačka, sedlák, chlib, polívka,
krupy, muka, dobry pivo — dobryho atd.
- 72 —
V Hnojících, Houzové a Žerotíně je dativ zájmen já mi,
ve Štěpánově a dále na jih mně. Odtud si sousedé tito navzájem
přezdívají: „Mifaci" a „Mněši."
Ve Štukově, Želechovicích a dále už je přídech o (vokno,
voves) a t v infinitive tvrdé (volat, vyst).
V Tršicích staří lidé mluví právě tak jako v sousedních
Lipjanech a j.-, mladší pokolení „jož se panšči".
Podřečí bystřicko-šternberské liší se od olomoucko-prostě-
jovského hlavně měkkým t ínfinitivním: nysť, pit, hóřěť, chodit,
vólaf, házéf, kopóvať.
Jiné patrnější rozdíly jsou asi tyto:
1. d nekrátí se ve slovech : máslo, sádlo v krajině od Přá-
slavic k Lipníku.
2. Koncové e zástupné tvarů jmenných je poněkud zvýšené a
zní stejně jako <"- původní : s tabólé — na tabolé, do tróhlě —
v tróhlě, v teplé, na faře, na dvóřé, v kómóřé, z noze — v noze,
z mězé — na mézě, do čepice — v čepice, z ružě — v ružé,
do došé — o došé, do řéčě — v řěčé.
Tolikéž jest vyšší zástupné e v infinitive proti nižšímu
různořečí a): óčét, nósět, vařét, složét, pálět atd.
V nominative mn. nemění se i v ě na Bystřičku ani po c :
chlapci, zajíci; proti tvarům chlapce, zajíce v Hnojících a sou-
sedstvu.
V duále oči a uší mění se í v é: óčé, óšé.
V Přáslavicích : tři, štéři, střílet, v Daskabatě: tře, štéřé,
štřělét.
Zástupné é (= í, ý) je na Tršicku o poznání vyšší než
na Bystřičku: křěžečěk, kosečěk, střekaf, křěve.
Mžikat očima — mžékať = hráti na mžičku.
V příponě při mění se ^ v é; někdy se také krátí: přélě-
žétóst, přédaněk, přéjěra, přívoz, příhoda, přikopá.
3. ě se úží (mimo jiné, obecně hanácké) ve slovech : bříza,
mřiža, víko, tircha (slov. těrcha = tíže),
V okolí Bystřice: šisté, sídmé; na Tršicku: šesté, sedmé;
tak i : usmé — osmé.
4. Na Tršicku vyslovuje se o (= u) zvláštním způsobem,
jako by ou velmi rychle, ve zvláštní jeden zvuk vyslovil:
stréčkow! na vózow. V Lipjanech jsem tuto výslovnost, jakožto
— 73 —
na první poslech nápadnou, sám dobře rozeznával, a v Tršicích
mi tvrdili, že se i tam za stará vyslovovalo : Franckou ! Janko?/ !
boř/ď)?ř (budu) a p.
Na Bystřičku dlouží se o v slabice oj : hójéť, strójét, dójéť,
rójěť se, bójim sé, stójim, ve slovese plóvať — plovám a v pod-
statném ójé.
') se mění v n ve slově rózpurék.
5. o (m) se přehlasuje ve slově ščika a) ščoka.
6 (u) se krátí ve slovech: ómór, ospóra.
6. Na Šternbersku (v Hnojicích a j.) jasné hlásky na konci
slova vyslovují se rozdílně od temných, t. j. s pazvukem sa-
mohláskovým: vuz — kos, lez — lés, hob — kop, had — plat
atd. •, koncové h u výslovnosti mizí : pra — prahó, ró — róho,
sni — snihó.
7. Na Bystřičku spodobuje se t- v / jako v sousedním
podřečí 11: k fám, dratfa, mrkfa, kfět, sfiij.
8. Na Tršicku rozeznává se zcela jasně 1 a T. V Dolo-
plazích jest I před každým a, o, ó, 6 a na konci slov: lampa,
kloč, iobaf, óhéř; jinde jest I střední,
V Přáslavicích a odtud na sever k sv. Kopečku a Štern-
berků jest jedno I střední (české). Žena v Lipjanech směje se
svému muži rodilému z Bukovan pod sv. Kopečkem, že říká
lampa, pacholek (vl. lampa, pacholek) ra. lampa, pacholek.
I má platnost samohlásky ve slově klč — klči (coll.) =
pařez — pařezí, dostal dó rókě klča (slov. val. krč = křeč).
Tršice.
/. se vysouvá ve slově: brabléc — brabca.
9. r tvrdne (jako v a) ve slovech : ódérět, kréda.
^ 10. v se odsouvá ze slabiky vova jako v jiných podřečích
moravských: piovár, pozAraovat, věpraovať, staovať se.
11. m se mění u v ve slově vrabec n. vrabléněc = mra-
venec (Hnojíce).
12. k se mění v ch ve slovech žvéchať, schóřěca.
13. h se přisouvá ve slově husa = osa (vosa): popchaně
ód huse (Hnojíce).
14. ch se střídá s A; ve slově skfálné, naskfál v. schfálně,
naschfál (Přáslavice).
15. c se mění v š ve slově žloš (Chvalkovice).
74 —
Skloňování a časování spravuje se celkem v celé oblasti
obojího různořečí týmiž vzory až na některé rozdíly hlásko-
slovné, na svých místech vytčené. Vystavené tu vzory jsou
velkobystřické (z Přáslavic).
Skloňování jmen podstatných.
1. Vzor holub, dub:
Jedn.
1.
2.
hólob
hólóba
Množ,
. dób
doba
3.
hólóbóvi
(0)
dóbó
4.
hólóba
dób
5.
hólóbé
dóbé
6.
hólóbó (oví)
dóbó (ě)
7.
hólóbém
dóbém
Množ.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
hólobi
hólob u
hólobóm
hólóbé
hólobi
hólóbéch
hólóbama
dóbé
dobu
dóbóm
dóbé
dóbé
dóbéch
dóbama.
Dativ mn.
v
Kostelci
má
koncovku um: žebrákům, pa-
ravilě.
Pómóhlé mó. Pótóm sě jim smrť zjevila a vezla sě s němá
f kóčářě. Začala hó lechtat a šostla hó zělěno halozko pód krk,
a ón sě ji sválel dó klena a ósnól na věčnósf. Smrť hó ólóžéla
f kočáře a ótěkla pryč. Tó nando dóchtóra mrtfyhó f kóčářě
lěžěť a zavězlě hó dóm. Cely město a fšěckě dědině ho oplaká-
valě. „Škoda takovyhó dóchtóra, jakě' tó běle rózómne dóchtór!
Dóbřě pómáhalě, takovyhó dóchtóra jóž něbódě!"
Sěn jedno šil dó kostela, a kmótřěčka hó potkala. Ptala
sě hó: „Milé sěnkó, jak sě máš V" — Ón i na tó póvidá: „Jóž
tak ledajak; dokud mám, có mně tatičěk nahóspódařělě^ dóbřě
jě sě mno; alě pótóm Pámbuvi, jaksěmnó bodě". — Kmótřěčka
— 86 —
póvidá: „Enó, sénkó, nébuj sě nic; já só tfá křéstná matka: co
tatičék tfóji mélě, k témo já sem im pomohla, a é tobě véžévó
zaópatřim. Pudéš g'édiiérao dóchtóróvi dó očéni a tě boděš
chétřéši něž ón, ěuóm sé pjěkně chóvé". Pótóm ho pómastila
masfo pó óšich a zavedla hó k dóchtóróvi.
Dóchtór névědělé, có jě tó za pani a jakyhó sěnka mó dó
óčeni védé. Pani překázala sěnkóvi, abé sě pěkně choval, a
dóchtóra žádala, abě hó dobře óčěl a k dóbrymó stavo převedl
Pótóm sě s nim rózločéla a ódéšla.
Dóchtór a chasnik šle spolem zbirať zelené, a témó óčňóvi
každá ta zelenka krěčěla, jaké lik něsě, a óčéň zbiral. Dóchtór
taky zbiralé, ale névědělé žádné zelené, jaké lik kérá něsě.
Očňóvé zělěné pómóhlé v každé némocé. Tó dóchtór póvidajo
óčňóvi: „Tés chétřéši, něž já; lěbó hdó přécházi kě mně, já
žádnymó névéstihnó, a té ód každé némocé znáš zéléně, jak té
tó víš? Tě sléšiš zéléně, každá zelena tobě křeči, jaké lik něsě
a já něsléšim žádné zéléně. Viš có, boďmě spólém: já tobě slóžim
sfuj dóchtórské lest a bódó ó těbé néměnšim pomocníkem a chcó
s těbo béť až dó smrti."
Chasnik pomáhal ód němócé a sčasně ózdraóval, až mó
v nebo síička dohořela.
Přáslavice u Olomouce. Přepsal prof. Jan Mádi\
O zlatých zámkách.
Tož teda běl jédnd jédén král, a tén měl dva séné. Tén
starši sé ménóval Slavómil a tén mládci sé ménóval Soběslav
Vóbá dvá bělé teda princi králóvči. Déž dosáhl Slavómil dva-
cátyhó rókó věkó svyhó, řekl svymó ótcóvi*): „Otče! dété mně
vestavět zámek zé zlato střecho, abéch muhl v něm bévat a
taky hrzko princezno dó něho si přévyst."
Ótéc měja svy děti rád, zébral hdé jaké groš a dal sénóvi
vestavět zámek zé zlatí) střéchí). Slavómil měl hrozitánsko
radost, bél za tó svymó ótcóvi tózé póvděčné a hněď sé dó
svyhó zámkó stihóval. Radost jéhó alé nébéla dlohá. Lébó déž
ráno stal, béla střecha pryč a zé zámkó stálé jénóm hóly zda.
Clóvěk jo vódnyst sótvé muhl, prótó jó taky Slavómil nehledal,
alě zapomnět na ňó němuhl a némuhl a pořád sé pó ni tesknil.
*) Otec jakožto slovo více méně cizí („tatínek") nemá přídechu v.
- 87 -
Děž bélo pak ale taky Soběslavovi dvacet lét, zašil k
otcovi a přěnda k němó, póvidá: „Ótčé! deté"3inné mistó myhó
dilo vestavět zámek ze zlato stiěcho, jak stě dalé Slavómilóvi."
Král žebral teda vod zlata Mě co a zěběra dal vestavět
Soběslavovi taky zámek zě zlato střecho. „Ať sobě jo ale lepši
hlidáš, něž Slavómil", povidá sénóvi, děž běl zámek dostavěné,
Šak tó sobě Soběslav jož dávno óminil.
Prvni noc ani na lužkó nělěhl; vzal fléntó, dal si natrhat
pcháču a šil hlidat. Nedaleko ó zámkó sě skóval, fléntó přé-
chěstal a pcháčě si vótóčél vókóló krkó, débé si zdřiml, abé hó
pichlé. V nócě bélo tma jak v měcho, póslochal teda pořád, ěšlě
hdě có šóstně; až dó pul nócě běló všěckó ticho Tó alě na-
jedno sě strhne ó zámkó velikánské šrómót, Soběslav hóněm
véskóčěl a věskóča střělél v tó strano; bélo sécě tózě'jtma, ne-
viděl có sě diló, a ěšlě jě střecha vódněšěná alěbó nee.
Tóž teda běžel dó ótcóvyhó zámkó a přéběhna tam ódělal
póvěk, lědi přeběhlé s póchódněma a tó óvidělě ó zámkó pótók
krvjě a v ni nehorázné palec z vóbra; střecha alě béla pryč>
„E cóž vó tó nic", póvidá Soběslav svymó bratrovi, „šak mě
těhó zlóděja dóstaněm, až sě jěnóm rózšěři, pudem po krvavě'
draze za Ďem a jistě pělóch jěhó nanděm." A tóž sótvá sě začalo
šěřět, šlě bratři zě slóžěbnikama pó krvavé draze, až přešlé k
vělěké dořě. Přěnda tam, póvidá Soběslav: „Přeneste sěm hodně
dlohé provaz, a jěděn z nás fsě spósti dulě." Slóžěbnici běžělé
teda pro provaz a přéněsa hó, vzal Slavómil dó kapce zvóněk, abé
ůém muhl dat znaměni, až bodě dulě a spóstil sě dó tmavé
jame. Alě spĎsta sě, za málo chvilenko jóž zazvonil, a vóni hó
vétahlé. „Nó tóž teda cós viděl?" ptal sě z vělékd déchtivósťó'
Soběslav.
„E běl sěm tam Pámbu vi jak hlóbókó, alě vó světle ani
zminké. Já tam jóž vícekrát népudó !"
„Tóž teda pólězó já", póvidá Soběslav; „vzal zvóněk a
vězma hó ^£Óstil sě dó mile jame. Na stó sih dlohe provaz běl
skóró cele rozmotané, děž sě dostal na dnó. Tódé óviděl kólěm
dó kola přěkrásnó krajino; tráva béla jakóbé zělěňéši, kvitka
strakaféši, vóbóc vónačeši, é tó něbě sě zdálo jako bě módřéši,
jědnem slóvěm běl tó dócěla inši svět. Có ně'divňešihó mó alě
bélo, bélé dvě slóněčka, kěry sě pořád jěnóm blezkó něho tóčélé
a takóvo zář védávalé, žě bélo dalěkó šérókó vidět. Všěcěk
— 88 —
ódivéné podepřel sé v ó strom a pódépřa hlědi dó jasné té záře;
v tem přělétijo dvě hólobičkě a sédno na strom. „Pověz mně,
séstřěčkó milá", ptá sě jedna dróhé „có jé tó za vóhnivo zář?"
„No cóž pak něviš, že so tó zlaty zámkě?"
„Névim, děvečko; považ jénóm, žě tó jož tózé dávno, có
sém tó nébéla."
„Král této podzemské řišé póróčél svymó vóbróvi, abě ve-
stavěl dva zlaty zámkě jěhó cěrám. Vóbr jich teda vestavěl a
vesta vja neměl střěchě; tó sě najedno dozvěděl, žé dal král
nad nama sěnovi zámek zlato střecho pókrét a tóž něměškaja
v nócě jó vódnésl a dal jo na jěděn z těchto zámku. Dróhé
zvóstal něpřěkrěté až pó dněsni nóc, hdě vóbr krada jó k orazó
přesil, tak žě sobě včel mósi střelné ranó ó móra hojit. Princ
knižétě pána, có mó ta jedna střecha patři, stoji tódé pód
stromem a něvi, có tó jě; děbé šil před zámek a řekl: „Stůj,
zámkó, jak svymó pánovi!" zastavil bě sě zámek a vón bě sě
k princeznám dostal." Tó teda póvidala hólóbička, a Soběslav
z té dóšé ji běl póvděčne a ótěkal k zámkóm, có sě tóčělě.
Přěnda k prvnimó, řekl : „Stůj, zámkó, jak sv.vmó pánovi!"
Zámek sě tó chviló zastavil a Soběslav až žasnól, jak běl ne-
smírně krásné. Všěckó bélo z čěstyhó zlata a vókóló dvěři a
vókěn běle rámce věkládany drahém kaměnim, barev divnéch
a inačich, alě zakrěté běl střecho, kěrá patřěla jěhó bratrovi-
É vešil teda Soběslav pó vzácnéch kopěrcácli dó vnitřkó,
hdě sě všěckó jěnóm blěščěló, V nézadůéši jizbě stála panna a
krmila vtáka, a ten měl zlato hlavo. Čěrny vlase klóstéma lělé-
kama střibrny šatě až zakrévalě; těňočky jak hědbávi a dlohy
řase krělě vóčé čěrny jako trnké.
„Jak pak sěm's přesil, mláděncó krásné ?" ptala sě líbez-
ném hlasem Soběslava, kěré běl jak vé viděno, tak žě ji těpróv
za hódno chviló svo přihódó povědět muhl.
„Tóž teda něměšké a pód hněď k mé sestře!" póvidá čěrnó-
vóká panna, vzala Soběslava za rókó a vedla hó kě dróhymó
zámkó, kěré sě na známy slova taky hned zastavil. Běl-lě prvni
krásné, běl dróhé ěščě krásůéši, lěbó běl všěcěk dyjamantama
a pěrlama věkládané ě třpytil sě jak slóncě. Alě tó všěckó
něběló nic proti těmó, jak bělá ta panna hrzká, kěro zhlidl
Soběslav v nézadůéši sětnicě. Po modrech šatech spadale rozple-
teny zlaty vlase, kéry právě zlatém hřěbinkěm rózčěsávala-
— 89 —
Óviza jich přecházet, póhlidla vókém modrem jak rozvitá charba
na Soběslava a té vóčě až žižlavy rózpálělě srcě jéhó jédníím
plamenem. „Kého pak mně to věděš, milá Jódětó?" ptala sé, a
hlas jěji zvóčěl zlato sětnico jak děbé stříbrném zvonem zvónilě.
Tó teda Jódéta všecko věkládala, có ji Soběslav póvidal.
,,Té sé tózě gurášně mládenec, a léhkó's tó muhl smrfó
zaplatit" povídá princezna Helena. „Alé dám té dobro rado.
Náš ótéc vóděšlé do cézech zemi a dalě nás tem ókrótně'm
vóbrém hlidat, kére tobě a tvymó bratrovi zlaty střéché vódnésl.
Prótóžé ale dneska pózběl palec, tož sé mósi hójít ; léži na břého
čérvényhó móra a má nóhó vé vódé, dokavad bé sé mó raná
nézhójila. V levé kapce má vódó slabo a v pravé sélno; té
teda sé mósiš pókósět, abés mó flaščěčkě změnil a sám pak sé
té sélné vódé hodně napil. Jak sé próbódi, napije sé hóném
pódlívá póvěkó z pravé flaščěčké, alé tém zeslábne a tě hó bódéš
muct léhkó zabít. Až tó óděláš, vhoď hó dó móra a hóném
k nám zas přeběhni!"
„Jak pak alé, bódě-lé vóbr véhójéne, néž já k móřó dóndó ?"
„Tóf máš zlato pišéélkó", řekla Heléna a podala jó Sobě-
slavovi, „alé hodino cestě vócáď pasé sé na zélěné locé stádo
koní; jak k nim dóndéš, zapiskni na tó píščélkó a kéré z kóůu
k tobě přeběhne, na téhó sedni a bódéš spíš ó móra."
Soběslav poděkoval pěkném sestrám a póděkóvaja šil
k cérvěnymó móřó. Alé na hódínó césté vód zlatech zámku
zhlídl na lí'»cé stádo kóuí. Tóž teda zapiskl na zlato píščélkó a
zapiskna, nékrásnéší z célyhó stáda přeběhl k němó ; é véskóčél
vón Soběslav teda na něho a ójíždél có jénóm muhl k móřó.
Z daleka jóž viděl nesmírně hroby těléskó vóbróvó na
břéhó róztahnóty, skóčél teda s kóna a skóča šil péšké kě břéhó.
Vóbr alé spal tvrdó; lébó chrápal, žé tó bélo dalékó šěrókó
sléšét, jak déž z hlóbóka řmi. Pótichočko přěšoral sé Soběslav
k pravymó bókó a z pólěhočka vétahl íiaščéckó, kérá z kapicé
trčela. Tó sébo alé vóbr trhl a Soběslav néméškaja hóném se
napil, abé měl séló k zápasó, débé snad vóbr stal. Néž ten
léžél a spal jak prv, a Soběslavovi sé změna ílaščéčék ščasné
pódařéla. Pótóm kosék póvódéšil a póvóděnda čekal na břéhó,
až bé sé vóbr próbódíl; tó taky netrvalo přiléš dlóhó. Vóbr si
protřel vóčé, chmatl dó pravé kapce a nahl si hrzké z flaščěčké í
to chviló mó ale sélny rameno kleslo. Tóž próklénal hdé có a
— 90 —
oviza Soběslava že přechází, vétahl nóhó z móra a ně málo sé
rózttíklél. Něž tentokrát sé alé toze vomělél ; lébb jak ňem Soběslav
ždochl, převálel sě jak hnilěčka. Léhočkó hb teda přěmuhl a přé-
muža probodl a vhodil do móra. Děž tb Soběslav teda tak všěckó
vékónal, vrátil sě na čerstvým kóňó kě zlatém zámkóm.
Tódě hó s tózě vělěko děchtivósťo sěstrě véhlidalě. Sótvá
hó zhlidlě, hned mó běžélě vóbě dvě naproti a ze srcě mó
děkóvalé, žě jich véšvóbódil. Hned hó vedle dó sětnicé, nanósélě
dobrech jiděl a chótné vóbócě, chtějic hó aspoň něčem octit,
alě Soběslav běl seté divaja sě na jejich až andělsko kráso.
„Včel nás teda tódě vócáď věvěd", řekla Heléna, děž pó-
rózprávělě a sě vóbčěrstvilě „a za vódměnó vém té zlaty zámké
sěbo! Tó máš dvě jabka, jědnó zlaty, jědnó dijamantóvy ;
s prvnira sě postav před prvni zámek a řekni: „hóp, zámkó, dó
jabka!" a zámek sě dó něho zavře. Dróhé zámek zavře dó dija-
mantovyhó jabka ! Až jich bóděš chtět mět věnkó, řekneš : „Hóp,
zámkó, z jabka!" a zámek sě póstavi, hdě bóděš chtět."
.S poděkováním přejal princ drahócěné dar a vězma sěstrě
za róké, šil s němá k dořě, kódem k nim přesil.
Alě napřeď šle k prvnimó zámkó. Soběslav větahl zlaty
jabkó a řekl řka: „Hóp, zámkó dó jabka!' a zámek běl tó
chvíló v jabkó. Tak taky ódělal s dróhém; pótóm jichjitrčel dó
kapce a všěci šle k próvazó.
„Napřed pudeš tě sestro" řekla Heléna, „pótóm já a na-
póslědé Soběslav."
Zatím ósléšělě slóžebníci zvóněk a větahóvalě provaz na
vrch. Děchtivé, có alě bratr vézkomal, Slavómil stál ó dóré a
vóčěkával, až hó óvízě. Najedno zašóstíjo stříbrný šatě, a černo-
vlasá hlava, vókrášlěná pěrlama, sě ókážě. Slóžebníci sě leklé,
žě až vódskóčělé, a débé běl Slavómil Jódětó nězachétil, béla
bě dulé spadla. Kry v mó snědo tvář polila, déž Jódéta černém
vókěm na něho póhlídla a có bratr zkósél mó vékládala. Hněď
rozkázal, abé spóstílě provaz, pró dróho princezno; někólék
slóžěbníku běžéló dó zámkó pró vózě a tam pró vzácný hostě
všěckó có népěknéš chéstalé.
Napóslědě větahlé na vrch taky Soběslava.
Dróhyhó dně slavila sě svajba vóboch dvoch bratru a
séstěr. Kvíčéro Soběslav sé vétratil zé sině, šil na kopeček na-
proti ótcóvskyhó zámkó, vétahl z kapce zlaty jabkó a řekl:
— 91 —
„Hóp, zámkó, z jabka!" a to chvilo stál zámek na kópěčko.
Potom šil na dróhe kopeček, větahl dijamantóvy jabkó a vé-
talina hó řekl tak jak prv a dijamantama věkládané zámek sě
blěštěl v záře slonéčka déž zapadá, až sě lědi sbihóvalě a křě-
čélě: „hóri!" alé jak přěmrzli stálé, déž óvidělé ten div divoci.
Soběslav sé vrátil a vedl hostě, abé sé šlé pódivat; pótóm dal
bratrovi zlaté zámek a db dijamantovyhó šil sám zé svo Heleno.
Lešany u Prostějova. Přepsal soud. adj. Jak. Sedláček.
c) RůznořeĎí týnecko-nezamysllcké.
V 18 osadách na Prostějovská a Olomoucku odlišuje se
mluva od vypsaného podřečí okolního několika podstatnými znaky,
majíc s ním ostatek základní ráz společný. Jsou to osady : Držo-
vice, Vrahovice, Kralice, Vítonice, Hrubčice, Katibořice, Certo-
r^^je, Drahlov, Charváty, Tázaly, Kožušany, Blatce, Grj-gov,
Hostkovice, Čechovice, Týnec, Vsisko, Holice
Samohlásky.
1. á se krátí ve slovech sádlo, máslo.
2. původní má zvuk normální: vedete, nesete.
V řadových číslovkách šestý, sedmý na Prostějovsku " se
neúží, na Olomoucka se úží: šist}', sidmý.
3. V slabikách h\ ři, zi. si, c/, ži, si, či mění se i y e: lest,
Měna, poleca, křečeť, perena, zema, sela, cebola, žed, šediť, ře-
čeca Tak i ve slovesech IV. třídy: páleť, kiířeť, vozeť, nosef,
točeť atd.
V nominative mn. i se nemění ani po c: vojáci, vtáci.
Toto zástupné '- neliší se hrubě svým zvukem od původ-
ního: Ted (led) a íed (lid) znělo mně stejně, ač sousedé tvrdili,
že obě slova rozeznávají. Tak přesil znamená přešel i přišel.
4. V slabikách U. r?', z/, si, c>, zi, ši, či, kde v '') a />) ?'
přechází v é, ve výslovnosti těchto osad slyší se í jen malinko
zbarvené zvukem e (na Prostějovsku), někde skoro čisté (na
Olomoucku) : Físti, ponděFi', Tibif , Tízaf , hrísta, kříž, křídlo, vekříkl,
šípek, naší matce, čítať, číhať, čísť, rohlík, psík. vozík, košík,
nožík, nebožčík, stříkať, střírira — střelím.
— 92 —
Tak i v genitivé mn. rodu ž., kde v a) b) jest é, je tu
í po měkkých souhláskách, ý po tvrdých a obojetných: kůží,
doši', nůší, hosí, olší, zemní, rebý, korotvý.
5. y se mění v e poněkud zvýšené, zvláště v sousedstvu
podřečí kojetského: rébé, peské, jazék.
6. ý zní jako ý poněkud ztemnělé zvukem é, ve Vraho-
vicích na př. více nežli v Charvátech a Týnci: strýc, býk,
dobrý člověk, omývá, zakrývá.
7. o má zvuk normální: oíovo, toporo.
o se mění v v (ň) v týchž slovech a tvarech jako v «) a
b): pokuj, ruj, struj, stůj, nebuj se, pomucť pomuža — pomuž
— pomuhl, rusť — orůsti atd.
8 w se mění v o: bodo, chalopo, v leso, ščoka, kločka,
kolatý, slonečko, odhrnoJ, jož, potřebojo.
Zvuk tohoto zástupného o neliší se od původního : bok (bok
1 buk), kos (kos i kus) ve výslovnosti se nerozeznává, a Francka
má ve vokativě Francka proti: Francko! (= Francku!).
9. ú má zvuk dlouhého ú ztemnělého poněkud, někde více,
"jinde méně, zvukem o: klobiík, kMč, Mbať, kiíšček, špliíchať, tír,
iíhor, iívod, k zelií, v obilií, radosťií, obcií, ružií, dviích, miniíť,
sedijii, volaju, mažií, ijií, vijií, sií, k víceru atd.
v se mění v ý ve slově plýtfa (ploutev), o v ií ve slově
miida, miliiín.
10. ú zní všude zkrátka : dum, dvůr, ruža, siísedu.
11. Hanácké pok, p6z (slov. pauk, pauz) zní v tomto pod-
řečí: piík, pííz; cizí slova kaucí, hauptman, Pauláni: kííci, hiípt-
man, Puiáni.
Téžeslabičné aj mění se v ý (ej, ej: kry — kraja, hýuý.
Téžeslabičné ej přechází po tvrdých a obojetných hláskách
v ý, po měkkých v í: grýcar, výce, krýčiř, dý, zavoiý, zazpivý,
počký, přečítý, nenalizý, neošivý se, nývětši, nýpěkníši, nýso —
nýsii — nýni (= néjsu — néni), z tý bily hoše, — neotrácí,
omni (uměj), krájí (krájej), hří, okří, velí, (vylej).
Téžeslabičné ij v imperative po z- a Š mění se v í, ost atek
v i: oží, oší, napi se, nabi.
Téžeslabičné yj v imperative mění se v ý : zakrý, omý, rý.
— 93 —
12. Ve většině těchto osad souhláska v s temnými k, t, «
spodobuje se v/ jako na sousedním Kojetsku: kfět, kfám,
tfuj, sfuj, sfět.
13. i a. V rozlišuje se všude zcela určité: ohel — ohel,
voly (volej ) — oFí (olej), trohía — do trohle — v trohTe.
ř tvrdne jako jinde na Hané ve slovech: odereť, kréda.
r se mění v ro ve slově teprová.
14. ň se vsouvá v slabiku mě: mněť — nemňí za zly,
smněje se, mněch, sranět, po tmně.
15. f se měkčí v infinitive: nysť, hit, sedět, chodit, volat,
kopovať; mění se v A; ve slovech klocť, klostý, klačet.
16 Přídechového v není: oko, oves; ani přídechového h,
leč v několika slovech: hozeny, holeca.
Ostatní proměny samohláskové i souhláskové jsou celkem
tytéž jako v a) a 6)
Skloňování a časování spravuje se vzory nahoře uvedenými,
až na vládnoucí tu zákony hláskoslovné; proto stačí tu vytknouti
jen některé zvláštnosti, hledíc hlavně k těmto zákonům hlásko-
slovným.
1. Zvláštní je v podřečí tomto genitiv jedn. substantiv
vzoru starosta na u vedle akkusativu na ", kdežto přece každé u
se mění v o: To je bratr našeho Peku; ale jenom ve Vraho-
vicích (jako v Dubanech), v sousedních Hrubčicich a dále končí
se na o jako akkusativ : Bel sem o Jánka Krópo, dostal sem to
od Pavla Svobodo (tak i na Litovelsku a Zábřežsku).
2. Kafé má v gen. kafejo: „Trocho kafejo" (Holice).
3. oče oše
očí oší
ocam
osám
očách
osách
očama
ošama
:. dobrý — dobry
dobrá
dobryho
dobrý
dobrymu
dobrý
dobryho — dobry
dobrií
dobrým
dobrý
dobrvm
dobrií
94 —
dobři — dobry
dobrých
dobrým
dobry
dobrých
dobrýma.
5, muj —
moje (mý)
moja
mojeho
- (mýho)
mojí (mý)
mojemc
) (mýmo)
mojí (mý)
mojeho (mýho)
mojo (mií)
mojem
(mým)
mojí (mý)
mojim
(mým)
mojií (mu)
moji moje
mojech (mých)
mojem (mým)
moje (mý)
mojech (mých)
mojema (mýma)
6. ten
tá
ti ty
teho
tý
těch
terno
tý
tem
teho
tií
te
tem
tý
těch .
tým
tií
téma.
Totéž podřečí vládne v 10 osadách na Kojetsku; jsou to:
Srbce, Mořice, Nezamyslice, Dřevnovice, Těšice, Tištín, Kova-
lo více, Osičany, Pavlovice, Určíce.
V prvních osmi osadách shoduje se mluva docela s pod-
řečím pravé vypsaným; rozdíly jsou nepatrný.
1. á ve slovech máslo, sádlo se nekrátí.
2. Z je tvrdé před or, o, íí, ale před « střední,
3. v po k, t, s podržuje svůj původní zvuk, nespodobujíc
se v /: květ, tvůj, svět,
4. Vzor starosta má v gen. staroste, v akk. starosto.
I jméno Sirek má v gen. Širke.
5. Infinitiv má tvrdé t: voiat, sedět, chodit, sMžet, kot.
— 95 —
Mluva osad Pavlovic a Určic má kromě svých odlišných
znaků (í, y, ií) ráz podřečí kojetského B).
1. i v slabikách Z/, ři^ zi, si, íř, s>', či mění se v e: pole ca,
perena^ zěraa, sela. žéto, šědit, svačena.
2. y mění se tolikéž v e: rěbé, peské, chětat.
3. u se nemění: budu, hubu, muchu
4. Infinitiv má t tvrdé: dat, ležet, nosět, vodit, kut.
Zlatoviáska.
Bel jeden král a bel tak rozomu}', že i fšeck\'m zviřatom
rozomněl, co si povidale. A posliíchyte, jak se to naočel. Přešla
k němo jakáse stará stařenka, přenesla mo v košíko hada a po-
vidá, abe si ho dal nastrojit, dež ho sni, že bode fšeckymo
rozoraněť, co kery z vire f povětřií, na zemi i ve vodě mlovi.
Temo královi se to Fibilo, že bode omněť, co žádný neomi, dobře
stařence zaplatil, a hned poročel složebníkovi, abe mo tií rebo
g obědo nastrojil. ..Ale" prý, „ať ji ani na jazek nevezneš, lebo
mně to sfojií hlavií zaplatíš."
Jorkovi, temo složebníkovi, bélo divný, proč mo to král
tak toze zapověděl. „Jagžev sem takovií rebo neviděl", povídá
si sám, ,,vepadá zrovna jag had. A jak5' be to bel kochař, abe
ani neokoštoval co stroji?" Dež to bélo opečeny, vzal kiíšček na
jazek a koštoval. F tem sleši kolem oší něco bzučet: „Nám taky
něco. nám taky něco". Jorka se ohliži, co to ? — a nevidí leda
nekolek moch, co v kocheni litale To zas negdo na holece
šepTavě volá: „Gde pak, gde pak?" A tenši hlase odpovídají!:
,,Do menářovyho ječmeňa, do menářovyho ječmeua". Jorka kiíkne
oknem a vidi hiísera ze stádem hosí. „Aha", povídá, „taková je
to reba?" Jož věděl, co je. ferstíb strčel ešče jeden drobek do
hobe a potom hada donesl královi, jag be nic nebělo.
Po obědě poročel král Jorkovi, abe mo nastrojil koňa, že
se chce projet, a on abe ho doprovázel. Král jel napřed a Jorka
za ním. Dež jele po zelený liíce, poskočel Jorku kuň a zařechtal :
„Hohohó, bratře! mně je tak lefko, že bech chtěl přes hoře
skákat". „Což je o to", povídá drohý, „já bech taky rád skákal,
ale na mně sedí starý; skočím- le, svaíi se na zem jak mněch
a zlomí si krk". — „At .si zlomí, co z teho?* řekl Jorku kuů;
— 96 —
misto staryho bodeš noset mladyho". Jorka se ty rozmlově za-
smit, ale jenom tak poticho, abe král nevéděi. Ale král taky
dobře rozomaěl:, co si koníci povidaTe, ohlidl se a viza, že se
Jorka smněje, ptá se: „Čemo se smněješ?" „Ničemo, králoíská
Jasnost, jenom mně tak něco napadlo", omliíval se Jorka. Ale
starj^ krár jož ho mněl v podezieůu a koňom jož taky nevěřel;
obrátil a zas dom.
Dež přejele do zámko, poročel král Jorkovi, abe mo nalil
do sklinke vina. „Ale tfoja hlava za to", povidá, „ešle nedoleješ
alebo přeTeješ!" Jorka vzal komvo z vínem a leje. F tem pře-
letěle oknem dvá ftáčci, jeden drohyho honil, a ten, co otěkal,
mněl tře zlaty vlase v zobáčko. „Dý miíe jich", povidá ten
jeden, „sak sií moje!"
„Nedám, moje sií, já sem si jich zvihl."
„Ale já sem jich viděl, jak opadle, dež se tá zlatovlasá
pana česala. Dý mně aspoň dva!" — „Ani jeden". Toten drohý
ftáček za ním a te zlaty vlase chetil. Dež se tak o ně v letě
táhale, zostal každymo v zobáčko jeden, třeti zlatý vlas opadl
na zem, jenom to zazvonilo. F tem se Jorka po něm ohMl a
přelil. „Propadls ževot", vékřikl král', „ale chco s tebii milostivě
naložeť, dež tií zlatií pano dobodeš a převedeš mně jo za ženo."
Co mněl Jorka dělat? chtěl-Te sfuj ževot zachovat, mosel
pro pano, ačkole ani nevěděl, gde jo hledat. Nastrojil si koůa a
jel kadě tade. Přejel k černý mo Teso, a tam pod lesem o cestě
hořel chrást; zapálele ho pasáci. Pod chrástem bel brablenči
kopec, iskre na ní pršele a brablenci ze sfojema bílýma vajič-
kama semtam otěkale. ,,Ach, pomuž, Jorko, pomuž!" volale ža-
lostně, „zboříme, a naši mladí ve vajíčkách". — To on s koná
duTe, chrást oťal a oheň ohasel. „Až teho bodeš potřeboval
zpomeň si na nás, a taky ti pomužem (e)."
Potom jel přes ten les a přejel g vesoký jedlé. Na vrcho
na jedle bélo krkavčí hnízdo, a duIe na zemi piščele dvě krkafčata
a nařikale : „Tatíček a matička nám oletěle, máme si sami potravo
hledat, a me obohy písklata ešče Titat neomime. Ach, pomuž,
Jorko, pomuž, nakrm nás, lebo omřem hladem". Jorka se dluho
nerozmýšlel, skočel s koůa a vrazel mo do boka šabro, abe
krkafčata raněle co žhrať. „Až teho bodeš potřebovat", krkale
vesele, „zpomeň si na nás a taky ti pomužem!"
— 97 —
Potom dál jož mosei Jorka péšké. Šil dlíího, dluho lesem
a dež jož z lesa vecházel, viděl před sebtí daleky veleky moře.
Na břeho na krajo mora hádale se spolem dvá rebáři. Chetile
veleku zlatu rebo do šitě. a každý jo chtěl mnéf sám pro sebe.
„Moja je siť, moja reba!" — A drohý mo na to: „Málo be ti
tvoja siť béla platná, debe mojí lodě a mojí pomocé nébelo. —
„Až podrohy zas takovú chetnem, bode tvoja". — „Ně tak, te
počký na drohií a tiíto dý mně". — „Já vás porovnám", povidá
Jorka; prodýte mně tií rebo, dobře vám jo zaplatím, a peníze
rozdělte mezi sebií na pole". A dal jim za ůo všecke peníze,
co mněl od krála na cesto, nic si nenechal. Kebáří bele rádi,
že tak dobře prodale, a Jorka postil rebo zas do mora. Vesele
zašpliíchla, podhrozela se a potom břízko břeha ešče jednií ve-
strčela hlavo: „Až mně, Jorko, bodeš potřebovat, zpomeň si na
raně, odsliížím se ti". A potom se stratila. „Gde ideš", ptale se
rebáři Jorke. „Ido sfojemo pánovi, starymo královi pro nevěsto,
pro zlatovlasí! pano, a nevím ani gde jo hledat". „Ach o ty ti
mužem dobře povědět", řekle rebáři, Je to Zlatovláska, králova
cera, z křeštálovyho zámko tam na tem ostrově. Každý den
ráno, dež se rozednivá, češe svoje zlaty vlase; ide od nich zář
po nebi i po moři. Chceš-re, samí tě tam na ten ostrov dovezem,
protožes nás tak dobře porovnal. ATe můí se na pozoro, abes
pravií pano vebral: dvanást je panen, králofských cer, ale jenom
jedna má zlaty vlase."
Dež bel Jorka na tem ostrově, šil do křeštálovyho zámko
proset krára, abe svoje zlatovlasii cero jeho pano královi dal
za ženo, „Dám", řekl král, „ale mosíš jo vesliížet, mosiš za tře
dni tře práce odělať, co ti oložim, každý den jedno. Žatým si
můžeš do zýtřka odpočeniíť". Drohý deň ráno povidá mo král:
„Moja Zlatovláska mněla šnurko drahých perel; šňůrka se pře-
trhla, a perle se vesepale do vesoký tráve na zelený lííce. Te
perle mosiš žebrat, abe ani jedna nechebíla". Jorka šil na tú
liíko, béla daleká, veleká, klekl do tráve a začal hledat. Hledal,
hledal od rána do poledňa, ale ani perličko neviděl. „Ach, debe
tade bele mojí brablénci, ti be mně muhlě pomucf!" „Šak zme
tade, abechme ti pomuhle", řekle brablenci, gde se vzale, tam
se vzale, ale kolem něho jenom se hýbale. „Co potřeboješ?" —
„Mám perle žebrat na tý liice, a nevidím ani jedno". „Počký
jenom maličko, me jich za tebe pozbiráme". A netrvalo to dliího.
— 98 —
z tráve mo snesTe hromádko perei ; nepotřeboval Teda na šňůrko
navrikať. A potom dež jož túšnurko zavazoval, překollial ešče jeden
brableneček, béi chromý, noha mo tehda zhořela, dež o nich ho-,
řelo, a krečel : „Počký, Jorko ! nezavazuj, neso ešče jedno perličko!"
Dež Jorka te perle královi přenesl, a král jich přepočítal,
ani jedna nechebila. „Dobřes odělal svojo věc", povidá, „zýtra
ti dám jinú práco." Ráno Jorka přesil a král' mo řekl: „Moja
Zlatovláska kúpala se v moro a ztratila tam zlatý prstýnek;
ten mně mosiš najit a přenysť". Jorka šil k moro a chodil
smotně po břeho; moře bélo cesty, ale tak hloboky, že nemohl
ani na dno dohledniiť a což teprová na dně najit prstýnek.
„Ach debe tade béla moja zlatá reba, tá be mně muhla pomucť".
F tem se něco v moro zablísklo, a z hliíbke na vrch vodě ve-
plola zlatá reba. „Sak so tade, abech ti pomuhla; co potřeboješ?"
„Mám v moro najiť zlatý prstýnek a nevidím ani na dno".
„Včel akorát potkala sem ščoko rebo, nesla zlatý prstýnek na
plýtfě Mal'ičko jenom počk^^ já ti ho přeneso". A netrvalo to
dliího, vrátila se z hliíbke a přenesla mo ščoko i s prstýnkem.
Král Jorke zas pochfáM, že dobře sfojo věc odělal, a
potom ráno mo oložel třeti práco : „Chceš-Ie, abech sfojo Zlato-
vlásko tfojemo královi dal za ženo, mosiš ji přenysť mrtfý a
ževý vodě, bode ji potřeba". Jorka nevěděl, gde se pro tií vodo
obrátiť, šil na zdařbuh, kadě tade, gde ho nohe nesle, až přesil
do černý ho Tesá. „Ach debe tadě bele moji krkafci, snad be
mně pomuhle!" To mo nad hlavií cose šostlo, a gde se vzale tam
se vzaíe dvá krkafci: „Sak zme tade, abechme ti pomuMe. Co
chceš?" Mám přenysť mrtfý a ževý vodě, a nevím, gde jo
hledat." „O tý me dobře vime. Maličko jenom počký, me ti jo
přenesem". A za malií chvilo přenesle Jorkovi každý jeden plocar
plný vodě; v jedněm pTocaro béla ževá voda, v drohým mrtfá.
Na krajo 1'esa viděl od jedle g jedle rozpjatií piičeno, prostřed
piíčene seděl veleký piík, cucal moclio Jorka vzal plocar s mrtfií
vodií, postříkal piíka a piík se zválel na zem jak zralá višůa,
bel mrtfý. Potom postříkl mocho z drohyho plocara ževií vodií
a mócha začala "sebií házet, veškrabala se z piíčene ven a potom
do povětří. „Tfoje ščesti, Jorko, žes mně zkřisel", bzučela mo
kolem oší, „šak beze mně bes sotfá ohodl, kerá ze dvanásti je
Zlatovláska."
Týnec u Olomouce. Přepsal theolog Jan Šrámek.
— 99 —
d) Různořečí vyškovské.
Na Vyškovsku, počítajíc tam : Pačlavice, Dědkovice, Švábe-
nice, Hostíce. Křížanovice, Herotíce, Topolany, Mor. Prusy,
Vážany^ Málko více, z podřečí tohoto vytknouti sluší:
a) Původní e a o mají zvuk normální
b) Ze sloves V. třídy a nepiehlasují : večeřat — večeřáme,
věšat — věšáme, zabijat, střilat. Za míšat jiných podřečí haná-
ckých je" tu míchat (ímper. zamíš).
c) ě se úží v i v slovesech: hí-it — hrije — hři — hříl,
věkřit — věkřije — vékii — věkřil, přít — příje — pří —
přil, smít se — smije se — smi se — smil se.
d) í v slabikách U, řt\ sí, ží, ší, čí většinou se krátí: klič,
blizko, rohlík, stehlík, křiž, křidlo, šipek, košik, nožík, cist, čítat,
čihat, v genitivě mn.: kůži, věži, hósi. Jen v některých slovech
a tvarech mění se v é: lešti, lézat, lezačka, psěk, vozék, čěnii,
óšé (ušij), óžé (užij^. Tak i v Brodku a v Želči.
e) y mění se v Pačlavicích ještě v e povýšené: rěbě, trnkě
(jako na Kojetsku), dále v e hrdelně: rěbé, trnkě, hróšké.
/) o se dlouží před ./ ve slovesech: hojit, dojit, strojit,
bójim se, stójim a p.
g) Slovo kraj nepřehlasuje.
h) V Pačlavicích ještě se dosti zřetelně rozeznává i a l\
dále už je jedno / střední.
i) >■ tvrdne ve slovese óderét, ale netvrdne ve slově křěda
k) Přídechového v -ň. h není: oko, ovod, aběch.
/) Dativ mn. rodu m. a stř. v Hradčanech, Chvalkovicích.
Pačlavicích a Švábenicích má koncovku om-. chlapom, konom,
telatom, od Ivanovic počínajíc k Vyškovu um : žebrákům, koňům,
telatům.
m) Akkusatív jedu. vzoru starosta jest roven genitivu: Od
Procházke, potkal sem Procházke.
») Zem, do země, v zemi, pod zemo, země — zemí —
žernách — zemama.
o) Přídavné jméno má v instr. jedu. a mn. krátké y:
dobrj-m, dobrýma; tak i: mym, sosedovym. .
p) Dativ zájmena ty rovná se akkusativu: já té povím!
— 100 —
Zájmeno ukazovací ženského rodu je v nora. ía, v akk. ťó.
r) Opětovací sloveso jeti je tu všude ježdat.
V Ivanovicích se nyní řeč „panští". Hledíc k samohláskám,
pozorovati tu tři doby vedle sebe: bódó — budo — budu, rěbé
— rybě — ryby a p.
IV. Drahany.
Hranice: Ptení, Zdětín, Vícov, Plumlov, Prostéjovičky,
Podivice, Drysice, Pustiměř, Něm. Prusy, Dědice, Drnovice,
Nosálovice, Lulč, Neraojany, Tučepy, Habrovany, Olšany, Radčice,
Euprechtov, Podom, Krásensko, Rozstání, Lu dikov, Újezd, Skalice,
Svitávka, Chrudichromy, Buková, Lipová.
Samohlásky.
1. a v koncovkách pádových se ne přehlasuje : práca, dó
hrnca, zeleny póla.
á ve slovech máslo, sádlo, nás, vás se nekrátí.
2. e původní zvýšeno je v Drahanech v e: hdé hó véděté,
nésěmé, jinde v e;
ě se seslabuje v i ve slovech a tvarech: vidět, pó vidět,
zdóvidět se, véstihóvat sé, Próstihóv, plésnivit, vbšédivit, vóné-
mócnit, sédnité, zamknité, na náspi, vedli, hřijě, přijě, smijé sé,
vókřijé ;
é mění se y : prstýnek, dyšč, kryv, dóbryhó, — mynó, pyró
v. ménó, péro (Zdárná);
é kmenů zavřených sloves I. třídy mění se v infinitive v y (=ý):
nyst, vyst, vyzt, týct, pyct, kvyst, na Boskovsku (Zdárná, Chrudi-
chromy) se krátí: nést, vest, vézt, kvést v. pyct, týct;
ie mění se v celé krajině v i {^= í): plict, lizt, říct.
3. i po retnicích má zvuk středního, českého / a mění se
někdy v e jako y. rozvěle (rozvily = rozpustilý), pěchnot
(píchnouti).
Slabiky ž?, r?, z^■, si, ci\ z/, či mění se jako na Prostějovská
a t. d. v 'e, ře, ze, se, ce, £§, ié, če.
V nominative množném i zůstává někde vůbec nezměněno :
vojáci, vtáci, psi, kóžěloži, drátaři (Krásensko), jinde se mění
— 101 —
v ě po sykavkách tvrdých i měkkých: vójácé, psě, kóžélóžé —
drátaři. — Vóčě, hóšé (Krásensko) — vóčé, hoše (Zdárná).
V lokále jedn. po ž a r mění se i v é, po sykavkách
v e: na tabólě, na faré, na pěcé, na véžé;
i po týchž souhláskách jen v některých slovech se mění
v e, většinou se krátí: lešti, lézat, cetit (Zdárná) — citit
(Krásensko), psek, vózek, — hlista, křidlo, šipek, číhat, rohlík,
stehlík a t. d.
Tak i v genítivé mn. í jen po s a z místy se mění v e:
hoše, koze (Zdárná) — hoši, kozí (Krásensko i, doší, kuži, březí.
4. y mění se v e, ý v .^: rébé, pěskě, bek, pecha, dobrech lědí.
5. o původní mění se v Drahanech v ó, jinde v d: vólóvó
— vólóvó.
6. u se mění v o, ií v 6: bódó, mědo, kop cókró, za našo
stodolo.
7. ú se vyslovuje zkrátka : stul, dvůr, ruža.
8. ej v koncovkách substantívních zůstává nezměněno:
zloděj, vóléj, lěšéj, na prodej, ostatek se mění v e: zavóle, de,
nelepši; — přemítá := přijměte.
Souhlásky.
1. Jasné souhlásky vyznívají na konci slov velmi jemně
s pazvukem samohláskovým.
2. V Prostějovičkách před o, o, 5, «, w a na konci slova jest
I tvrdé: tabóla, lopata, lóh, vdólék, kostelník, hóčétěl, v ostat-
ních osadách jest jedno, střední /.
Za í, v jest 15, ró ve slovech: sloza, pétróžělí;
ř tvrdne ve slovese hóděrět, ale nikoli ve slově kréda.
3. n měkne ve slovech: čésiíěk, kóminář.
4. ď se mění y j \ místním jméně Dějíce ;
ťří, tt zůstává nezměněno: pódté, zaplaťte;
sf mění se v instr. jedn. vzoru kost u abstrakt v i^:
radoščo, chětróščo.
5. v mění se v 6: gebat = kývati, blaštuvka;
v se prisouvá: vlaská (lasice), vodvolat (odolati, jako by
bylo složeno od — olat);
u jest přídechem každému náslovnému o: vókó, vóvés.
— 102 -
6. h. se mění v ./: ťojik;
h. jest pravidelným přídechem náslovnému o, e, i, o (= u),
g^ (= ú) : haž, hale, hěrtéplě, hé (= i), hiva, jěhich, hó nás,
homřél, hovód. Hódérěl hóhliř hóhliřa hohlém, hohliř hopadl,
hórařél. Se skupiny hř neodsouvá se h: hřich, hřibe, po-
hřeb a t. d.
7. d' se mění v s : šmélák, j y h: PróstihOv.
8. Přesmyk: hinť = niC, hindé = hnidy.
Skloňování a časování neodchyluje se podstatné v ničem
od obecné hanáčtiny, jmenovitě prostějovské.
1. Dativ mn. končí se na nm: vtákum, hostům, hřibjatum.
2. Nebe skloňuje se dle pole, jen v genitivě má zvláštní
tvar nebi: Péšní andělí z nebi spadlé.
3. Roce má analogické tvary: dó roci, v rocích, rócima.
4. Vzor mrkev přestoupil pode vzor ryba: mrkva, hužva,
kotva, dékva, korótvja. — Ve Zdárné: mrkev - mrkvě —
k mrkvě — mrkvjo, pánvja, korótvja, hožva.
5. Přídavné přisvojovací končí se v uj — óva — óvó, na
Boskovsku \ u — ova — óvó.
Vó zlým kócoró.
Bel jedno jédén mladé, svobodné sedlák. Rodiči mó hómřélě
a vón vod te dóbé neměl hó sébé vé statkó ani človíčka, měl
jénóm vělkyhó čérnyhó kócora.
Sedlák těm běl tózé pracovitě a přéčěnlévé ; ráno každě
děň si všěckó sám póklódil a déž drózi sědláci jélé dó póla,
jél jóž také. Him bélo divný, hdó mó všěckó pópravójé a dělá,
alé déž sé hó na tó zéptalé, říkával, žé mó všěckó hódélá jéhó
kócór. Za nějaké čas namlóvil si céró bóhatyhó sedláka a pótóm
si j6 také vzal; vóna béla bohatá, alé tózé lenošná a vzala si
hó jénóm prótó, žé si mésléla, žé těm kócÓr za ňó bódé všěckó
dělat. První děň pó svadbě sedlák ráno stal, zapřihl a povídá
ženě: „S pánem Bohém! Já jédó dó póla a tě tó tadé s tém
kócórém jóž pópravuj.
V poledně přéjél dóm, vódstrójil kóně a šil dó sěknícě.
Žena jéhó seděla hó vókna a šéla; kócór léžél na lavcé hó
kamen. Sedlák sé ptá sélkě: ,,Nó, có vaříš na vóběd." „Nic!
— 103 —
Povídala sem ráno kócoróvi: PóklóčT! — Nechtěl. — Běž pro
v5dó, nechtěl, ani se něhěbal. — Běž, vař. — Nechtěl. Déž
vón něšil, nešla sem také", řekla selka.
Na to sedlák: „Tak, kócor tě népóslochal, nó dobré. Sak
já mo pbmužó. Na, chéť ho a drž, alé pevně, já hó bodo řezat;
bodéš vidět, žé tě pó drohy poslechne." Selka vzala kócora a
sedlák hó řezal. Chvilko bel kócor po ticho, jěnóm vrčel; alé
pak škrabal sělkó tem vic, čim vic sedlák hó mastil. Selka jóž
pró Boha prosela, habé hó nechal, alé sedlák nic. Řezal dál.
Selka jož béla celá poškrabaná, a sedlák řezal kócora jéščé.
Pótóm déž jož selka tó nemohla zdržet, postila kócora, a habě
hó pó drohy zas némósěla držet, vařěla, pópravóvala a dělala
všéckó sama. Tak si sedlák chétřě pómuhl a měl bóhato a pilno
žénó.
Krásensko. Napsal stud. Jan Zachoval.
V. Letovice.
Hranice: Krhov, Sebranice, Eudka, Nýrov, Jasenov, Vrá-
nová, Vlkov, Skrhov, Stvolová a odtud osádky po levém břehu
Svitavy po Letovice.
Osady Vranove náleží sem jen východní polovice ( 30 čísel),
jež slušela kdysi pod panství letovské, kdežto polovice západní,
jež poddána byla Křetínu, má nářečí křecké (kunštátské).
Podřečí toto skoro ve všem se rovná brněnskému.
Samohlásky.
1. a se nepřehlasuje, d mění se celkem jako v ostatní
hanáčtině.
2. e se mění v ý: prstýnek, dýnko, dobrýho, po dobrým,
vyjmouc kmeny zavřené sloves I. třídy na z a .s, jež é krátí:
vézt, vest, nést, kvést, lézt, v. týct, pýct;
ě mění se často v i: na halmaři, na hůří, na káři (v. na
faře), přid, přis, přivrátit, hřije, přije, smije se, vokříje, sednite.
3. i po /, r, f, s, č zftstává nezměněno, po z, s, c mění se
v « (normální) : lid hlína, peřina, pálit, vařit, složit, točit, močit,
— 104 —
— zema, sela, serotek, do Lisec, v Rosecích, cebola, cezí, noset,
vozet a t. d.
Skloňovací koncovka ci rnění se v cé; vtácé, vojácé, k té
práce, v pece (Sebranice).
^ dlouží se v nominative mn. : tří, štyří, všecí, hadí, holobí.
i vyslovuje se velmi zdlouha: znamení, zelí, dnešní, lepší,
chodíme,' nosíme, mlíko, chlíb, klíšče a t. d.
Po I, r, ž, š, c zůstává [i nezměněno, po z, *■, c mění se
v é (normální) jen v některých slovech a tvarech: hlísta, lízat,
blízko, klíč, plíce, kříž, křídlo, hřích, příčina, žídlo, hožívat, ve-
šívat, číst, čítat, — v zemně, zívat, cép, cétit, cín^ císař, psék,
vozék, lesék, stádo koze, hosé, pět meze;
i se krátí v koncovce ík : mladik, chodník, červík, — rohlik,
stehlík, špendlík (Krhov) — rohlík, stehlík, špendlík (Sebranice).
4. y mění se v e, ý v e (normální e, é) : meš, rebe, peské,
pécha, stréc, motel, hél, dobrech lidí.
5. o má zvuk normální,
o mění še v íJ ve slovech: kůzle, kůža, nůša, růste —
růsti, vůbec (:= obec), v ?/ ve slabice ov: vuves, vuvca, nuvé,
dobuvé, boskuvské, maluvat, a ve slabice oj: stůj: poduj, nebuj
se, v. pokoj, a ve slovech jabluů, zludéj.
6. u se mění v normální o, ú y ó: bodo, hobo, kop cogro,
za našó stodolo. Bok (latus) a bok (fagus), kopec (mercator) a
kopec (mons) ve výslovnosti se nerozeznávají
7. ů se vyslovuje zdlouha, i v genitivě mn. se hodně pro-
dlužuje: stůl, růža, dům, vůl, nemůžu pučit, ho sósedů.
8. aj se nemění ve slovech: kraj, hajné, ej v koncovkách
substantivních : dobročféj, zluďéj, Maťéj, lišéj, kdežto jiné ej se
mění v é: sténé, dé, nevětší. V imperative: počke — počkete
krátí se e;
ij se mění v i: nali, naši, hoži, hoši (ušij).
Tolikéž éj se mění v *: nesmi se, při mo toho, zehři se.
yj se mění v é: homé, zakré.
9. V příčestí činném v rodě muž. jedn. dlouží se samo-
hláska, zvláště e vzniklé z y: bél, nosél, prosel, vozél. Dlouží
se: šísté, sídmé, ale: vosmé.
Po různu: sélnica, čistá voda (Krhov).
— 105 —
Souhlásky.
1. Jasné souhlásky na konci slova znéjí velmi jemně,
s pazvukem samohláskovým.
2. I před a, o, před souhláskami a na konci slova v ně-
kterých osadách (na př. v Sebranicích) zní zhruba: taboia, na
poío (na poli), kostelník, ktnót, velké, hohel, v jiných jest
jedno, střední 1.
V příčestí činném I jen místy (ve Vranově) většinou se
odsouvá.
f tvrdne ve slovese hoderet, trvá v podstatném křida.
' 3. ř se neměkčí ve vzoru kost : spravedlnost, štvrt, hnit.
ď a ř tvrdne v imperative: bed — betě (— bedte, budte)
pod — pote, záplat — záplatě, pojed — pojedte a v pří-
slovci ted.
d se nevsouvá ve slovese žímat.
sf se mění v šč v instr. jedn. jmen odtažných vzoru kost:
zloščó, chetroščó;
t se nemění v A; ve slovech: tlosté, tlóct, tlačit.
4. t; jest přídechem každému náslovnému o: voko, voves*
6. h jest přídechem náslovnému a, e, ?, o, (= u): hábech,
he (i), hiskra, hídlo, hocho, hodělal, ho sóseda a t. d.
h se předsouvá ve slovech : hnit, hnízké, hroždí.
Skloňování.
1. Můj nuvé nůž mý nuvý nuže
2. mýho nuvýho nůža měch nuvéch nůžů
3. mýmo nuvýmo nůžo mém nuvém nůžum
4. můj nuvé nůž mý nuvý nuže
5. můj nuvé nůžo mý nuvý nuže
6. mým nuvým nůžo měch nuvéch nůžech
7. mém nuvém nůžem méma nuvéma nůžama
Lokal mn. vzoru holub-dub bývá častěji na ich než v jiných
podřečích sousedních: na stromích, na bocích (buk), vo vtácích
na vozích, vobrazích.
1. Naša bílá koza naše bílý koze
2. naší bílé koze naších bíléch kožě
3. naší bílé kozí naším bílém kozám
— 106 —
4. našo bílo kozo naše bílý koze
5. naša bílá kozo naše bílý koze
6. naší bílé kozí naších bíléch kozách
7. našó bílo kozo našima bíléma kozama
Jako v jiných podřečích hanáckých, i v tomto jsou lokaly
mn. : rebech, hobech, patech.
Vzor starosta má v genitivě i v akk. jedn. staroste.
Eoce i tu se skloňuje dle liché analogie: do rocí, na rocích,
rocema.
Vzor mrkev má: mrkvě, mrkvi, mrkvjó atd. Tak: kotev,
hóžev, pánev (v. pánva), ale: korotvja.
Přídavné přis voj ovací končí se v Krbově na ůj, -uva -uvo,
jinde na ů, -uva, -uvo.
Zájmeno te (ty) má v dative i v akkusativě ti.
Von v akk. jedn. r. m, jé, r. stř. ye, v akk. mn. je, v lok.
jedn. něm, tak i našem, vašem, čem, všem.
Zájmeno tem (= ten) má tvary: toho, torno, vo tom, tém,
ti, těch atd.
Číslovka tří — tři má ve Vranove tvary: do třích, po
třích, steří — štere: do ster, po sterech, jinde: třech, štyřech.
Časování.
Tříst — třeso — třísl — třesené, příst — předo — přídi
— předené, nést, vézt, vest, kvést, lézt, pýct, týct, síct, hotít
— hoťál -- hotíté, žít — žál — požaté, začít — začal — za-
čaté, zapít — zapjal — zapité, rožít — rožál — rožíté, vodpočít
— vodpočál v. vodpočinót, přít — přije — příl, hřít — hřije
— hříl — hříté, smít se — smije se — smíl se, chestat —
cheščo — chešči — cheščite.
Přechodníky jsou jenom: šedna, lehna, stoja, seďa, kleča,
chod!a, vida.
V příčestí činném slyšeti místy (na př. ve Vránové) i tvary
elidované: nes, ved, pek atd.
Příslovce: vodsádedok (odtud), posovad, domka (domii),
venka (ven), taktom, pádem za stavením (zrovna, hned), — cak
(copak), — teplej, zeméj, pěkněj, réš.
Ostatek deklinace a konjugace neliší se hrubé od sousední
kunštátské nebo vzdálenější brněnské.
— 107 —
VI. Litovel, Konice, Jevíčko.
Hranice: Náměšť, Senička, Odrlice, Cholina, Rozvadovice,
Chořelice, Černé, Střelíce, Lipinka, Loštice, Pavlov, Trnávka,
Biskupice, Jevíčko, Smržov a t. d., Borotín, Ivanovice, Vísky,
Sušíce, Okrouhlá, Benešov, Pavlov, Štěpánov, Usobrno, Šubířov,
Konice, Buděcko, Náměšť.
Samohlásky.
a, á.
1. a se přehlasuje a) celkem tam, kde i v jazyce spisovném
a v obecné češtině: a) v nom. jedn. rodu ženského: čepíce,
lavice, dóšě, ružě, véžé, přězé n. přizě, mězě, svině, kaple, šablě,
tabule, bérlé, v. stodola, škola, skala a t, d., /5) v genitivě a
akk. jedn. rodu mužského: hóčětělě, hélě, ménářě, hospodáře,
zajíce, strecé, plačě, koše. S moravským změkčením: pul lóktě,
měřice, ječmene, kós kameně, dó plameně ; ale : zastřělél jěléua
(slov. val. jelena) y) v genitivě jedn. vzoru pole: dó p51é, dó
móře, vedle: dó póla, móra.
6) Y některých slovech, v nichž čeština spisovná neb obecná
nepřehlasuje : d) ve dvou slovech na za: hruzě, pozě (pavuz)
v. koza, rosa a t. d. ,9) ve slovech na ňa po moravsku změk-
čených : kovárně, vóvčirně, kóželóhóvně, ;-) ve vlastních jménech:
Kačé, Marošé, Baróšé a p.
a se nepřehlasuje a) v nom. mn. vzoru pole: póla, raóřa,
zela, obila; 6) v přechodníku: sěda, běža, chóda, vstávaja,
líhaja.
Na Konicku v sousední osadě Laškově počíná se přehla-
sovati teprve od nedávná, starší přehláska je: naše stodola
vaše zéhrada, kdežto v někteiých pohraničních osadách, jako
v Benešově na Boskovsku zase za příkladem obcí sousedních
začíná se přehláska rušiti. Jinde tvary kosa, koůa a p. pokládají
za „dratařské".
2. á (ia) se přehlasuje a úží (v ie, i) jako v jiných pod-
řečích hanáckých: sihat, siha, tříst, příst, vokři<^, hřit a t. d-
(srovn. str. 9).
Kromě toho také ve slovese tihnót: tíhni I
— 108 -
3. Kvantita samohlásky a jest celkem táž jako v podřečí
I. (viz str. 10).
d se krátí a) ve slovech: masló, sadló; b) v instr. jed.,
v dat., lok. a instr mn. (zřídka v gen. mn.) krátí některá jména
dvojslabičná vzoru ryba kmenové a: brána — bráno — brán —
branách — branama. Tak: tráva, kráva; c) ve tvarech zájmen-
ných: nas a vas: Bel ó nas, mlóvil vó vas.
4. a se seslabuje v e ve slově zéhrada.
e, é; ě, ie.
1. e původní je zúžené (zvýšené^, někde více (ě), jinde
méně (é), jinde mezi é a ě : sebe, cěra, čekal, vedetě, jěhó, jěščě»
lěpči, med, tanec, pěřěna, řepa, dóbřě, třeba, sestra, v lěsě,
střěšěn, chcete, očětěl, chtěl, hozěl, zěžěrě.
2. e přehlasované je taktéž zúžené v ě nebo ě: vod ótcě,
chlapce, šěvcě, za šafáře.
3. é (ie) se úží v y (i) jako v podřečích I. — III.
4. ě (e) se mění v i (y) ve slovech: zbihlě sě (zběhly),
pó izbi, lito — v lité, pódii, vé žni, pšincě, véčir — k věčéro,
vijěčka, vidět — zdóviděl sé, Próstijbv, smijě sě, sijě, hřijě a pv
třim, v. trém, třima, v. tréma.
i, í.
Po retnicích zní i v některých osadách, jako v Seničce^
v Laškově, měkce: pivo, bit, nemívá, visi; většinou však má
zvuk českého středního ^ a měnívá se tytýž v e jako // : péchnót
= píchnouti (u Jevíčka); veka (vikev) zní v nářečí slov. a
val. vyká.
2. i méní se po ?, r, z, s, v, z, s, Č v e, t. j. v nízké,
hrdelně, otevřené e, kteréž se velmi zřetelně rozeznává od zvý-
šeného (původního) ě, é: led — led (lid — led), sedit (šiditi)—
šědit (šedou barvou barviti), nelžete (imper.) — nělžětě (indik.\
lež (lízej) — lěž (lež), zemni (zimní) — zemni (zemní), přéšil
(přišel) — přěšil (přešel) — přešel (přišil) — přešel (přesil),
tře (imper.) — tře (indik.).
V nominative mn. po c je e: vtácě, vojácě; duál: vóčě,
hóšě má e súžené. V lokále je tolikéž e: p6 vulě, v pělěcě, na
hólécě.
— 109 —
Tato změna hlásky i y e děje se většinou v týchž slabi-
kách jako v podřečí III., na př. : hlěna, sléna, lest, polécé, stó-
lécě, éšlě, křěve, křéčět, zěma, sělnicě, sěve, cězi, cěbolě, cěgáu^
žéla, žéd, žědlě, žétó, šěška, šét — šějo, ščěka, čéste, bičéskó,
kóčěčka a t. d Kromě toho také ve slabice jii jětrnicě.
V infinitive a příčestí činném sloves IV. třídy nejen po
týchž souhláskách jako v podřečí III., nýbrž i po některých
jiných: ch válet — chválél, vařět, vózét, nósét, složét, točět a t. d.
— ciťět (v. mlátit a t. d., Borotín), zmiůěl se (v. černit a t, d.^
Palonín), divjélé se (Moravičany).
3. i po týchž souhláskách mění se v é. Toto é je na Lito-
velsku e, t. j. é podnebné, značně súžené: zéma — v země,
rohlek, psek, lečět, strekat, početat a t. d., jinde e, t. j. ^hrdelně,
otevřené: sleii, lézat, lěsti, šep a t d.
Tato změna hlásky í v e nebo v e děje se většinou
v týchž slabikách jako v podřečí III., na př.: lešti, ponděle,
lelek, lečět, řebkě (hříbky), kředlo, křež, psek, vózečěk, cep,
kbšeček, Pěnčen, čežék, čehat, čest a t. d.
Místy í po vytčených souhláskách v některých slovech se
nemění v e (e), nýbrž se krátí: pondělí, blim, klín, hlista, rbhlik,
libit sé, ličět, ščipat, číhat, počítat (Pavlov u Loštíc, Borotín),
Klen (sinus) — klen (cuneus).
Klíč má tvary: kloč (Litovelsko), klič (Konicko), kleč
(Bohuslavice u Litovle), gleč (Mohelnicko).
Za obecné l()tó slyšeti místy letó, vzniklé z přehlasova-
ného líto.
Ostatek platí o í, co řečeno bylo o podřečí II. str. 42 — 44.
Dlouhého i čistého ani v tomto podřečí není.
4. i se odsouvá ve slovech: čěp'cě, póv'dat — p6v'dal,
pšin'cě, sěln'cě, a také v týchž slovech jako v podřečí I. a II.
y» ý-
1. y mění se v e téže povahy, jaké jest e vzniklé z i (str. 108.),
tedy v hrdelně, otevřené, široké e: rěbé, peské, kópéto, chébé,
chěstat, méjó atd.
I toto tí velmi zřetelné se liší od sníženého (původního) e:
hdě (kdy) — hdě (kde), ženě (mulieres) — ženě (agit), vědětě
(vedete) — vě dětě (vyjdete) — vedetě (vydejte).
— 110 —
ý mění se v é téže povahy, jaké jest é vzniklé z i (str. 109.)
Na Boskovsku (v Benešově) zní toto é skoro čistě, jsouc jen
málo sníženo; na Litovelsku je to podnebné, značně súžené e:
bek, peclia, ser, kevat, dobré člověk; na Koníčku a Jevíčsku
hrdelně, široké, otevřené e: hódne, repat, strec.
3. Toto é (ý) se krátí ve slovech: prěšč (prýšť), děchat
(dýchat), věprěščěla sě voda.
o.
1. o původní je zúžené (podnebné, zvýšené) o, někde více
(ó), někde méně (5): Co to běló, babičko? Šil za stodolo.
2. o přechází v u (ů) ve slovech: lužě (postel), vusa, přé-
studulěk, muct — muhl, růst — rusté — rustl. Mimo to též ve
slovech a tvarech obecně hanáckých: luj, stůj, nebuj se, poduj,
okruj, kuzlé, v. kózlě, v i ve slově líbivé (slov. lubivý).
3. o se dlouží v o v příponě och: staróch, černoch, smra-
dech (Jevíčko) a ve slovese plovat — ploval.
u, ů.
1. u se mění v o, t. j. v hrdelně, otevřené, široké o: břoch,
košólě, kožóch, strohá, mócha, póta (pouta), pracójo, k dóbó,
sědom, vósom.
Toto zástupné d rozeznává se u výslovnosti zcela zřetelně
od původního (zvýšeného) o (p): kos (kus) — kos (kos), bok
(buk) — bok (bok), vokno — k vókno, Francko! (Francku!) —
Francko! (Francko!) Tónko! (Tonku!) — Tonkó (Tonko!). „Na
Francka a na Tonka otevře se huba."
u nemění slova zvukodobná a některá cizí (jako v hanáčtině
vůbec): bubák, bumbat. žblunk, guráš, burnus, kukuřice, kutě.*)
2. w mění se v o. Na Litovelsku je to podnebné, značně
zúžené o: za našo chalópo, vólajo, v zelo, klóbok, na Konicku,
na Jevíčsku hrdelně, otevřené, široké o: vědo, (červeno ružor
dobro rado.
u, i( se nepřehlasuje v slabikách ohýbacích, v kmenových
přehlasuje se jen některých: v kbšó, po Ignácó, na vótcó nic
nežádá, vašo řěčo, — Č5t, kloka, lobat, — díra, v. ďora.
4. o se krátí ve slově dlóhó.
*) Slov. kuťa = barák.
— 111 —
ů.
f' se vesměs krátí: Buh, kun, ružě, sosědu, kóňum,
nuž — nuže.
ia, au, aj, ej, ij, yj.
1. iu : liólobjata, hřibjata.
2. Dvojhlásky au ani v tomto podřečí není: pok, poz
í Lito vel), pok, pozě (Jevíčsko).
3. áj vyskytuje se zhusta v koncovkách příslovcí: sěmkájr
tóťkáj, včélkáj, hnéďkáj, dněskáj, včěráj, tědkáj, dómkáj.
4. ej téžeslabičné mění se v e nebo ě tam, kde í a ý v e
a e (str. 109, 110): zavóle, de, nelepši, stene.
V imperativech více než dvouslabičných krátí se místy
toto e: počkětě, zavólětě, nachěstětě (Bouzov), — detě.
5. ij téžeslabičné po i a s" mění se v e nebo e, sice v ^:
ože, óše — napi se, nebi.
6. yj téžeslabičné mění se v e nebo e: zakre, re, home.
Zvláštní dloužení.
Kromě obecného dloužení moravského : pápěž, íára, dvá,
vóbá, sótvá, pódlivá atd. dlouží se též zema (zima).
Příčestí činné má krátké hlásky: volal, seděl, mlátil;
toliko e (ě) vzniklé z y, i se prodlužuje: omel, zakrel, prosel
nušěl.
Zvláštní sražéniny jsou : cak (copak), tra (třeba).
Souhlásky.
Spodobování souhlásek.
1. Jasné souhlásky na konci slova znějí většinou velmi
jemně, s pazvukem samohláskový- m : chli6, hacř, ovóá; jmenovité
h zní jen slabým přídechem nebo docela mizí: sni — sniho,
nocle, pló (pluh), bře. Místy však slyšeti též: snich, tvaroch
(Senička, Pavlov),
2. v se při temných souhláskách nemění v /': květ, tvůj,
k vám.
3. Skupenina sh mění se zh: zhodít, zhnit ; jen na Jevíčsku
slyšeti: schóřét, schazóvat.
— 112
1, r, ř.
1. I je většinou jedno, střední; jen místy (na př. v Seničce)
jest / před každým a, o, 5, ^ a na konci slov: lampa, lopata,
kóló, maloval, óčétěl.
I se mění v r: baršonek (balšánek), v n: řémésnnik (Lo-
štice), v m: vémblod.
I se odsouvá v příčestí činném kmenů zavřených v Bou-
slavicích : pad, nés, pék, bód.
2. r měkne v ř\ řémlóvat — řémlicě — řémlik (Jevíčko,
o páření zajíců), mění se v í: kóler (kurýr); vysouvá se: hadlák,
Hódlécě (Odrlice).
3. 1^' tvrdne v r ve slovese oděrét á v podstatném kréda.
n, ň.
1. nn sé jadrně vyslovuje: panna, Hanna, kamenné.
2. n měkne v ň : déň, kóřéň, kameň, prsten a p.
3. ň tvrdne v předponě ně: něhdó, někěre a t. d.
4. a se mění v j v koncovce nina^ nin : slajiné, mišajina,
Palójin.
d, ď, t, ť.
1. d měkne v příslovcích: hned, posavad, póřáď, vódkád a p.
2. d se mění v / ve slově svajba, nebo v r: svarba
(Borotín)
3. f v nominative vzorů host a kost netvrdne: hósť, zěť
lókěf, kósf, spravedlnost, smrť, štvrť, niť, dost atd.
4. Jen v některých osadách (v Pavlově u Loštic) je : tloct,
tloste, tlačět, jinde se v těch slovech t mění v k.
5. dt, U v imperative mění se většinou v/ť: béjtě, (byd!te =
buďte), pojte, jéjtě, hlějté, plajté, mlajtě.
6. st v ínstrumentale jmen odtažitých vzoru kost a v ně-
kterých tvarech slovesných mění se W: zlóščo, s chětróščo,
s radóšču, nachéšče (nachystej), pochramoščěne. V Seničce: zá-
móšči (zámostí), ale: zlósťo atd.
b, p; m; v, f.
1. p mění &% Y h: charba, klobat.
2. V Seničce, Odrlicích, Vilémově, Cholině, Myslechovicích
přídechu v není : óknó, óče, — ósk (= vosk), v Rozvadovicích a
— 113 —
V Chudobiné se počíná a jest pak na ostatním Litovelsku, Zá-
břežsku, Koníčku i Jevíčsku.
3. v se raéní v b: zdáléba (Jevíčko), pijóvár, v h: hecoch
(kanál ze chléva, jímž hnojovka odtéká, Jevíčko), sluje jinde
vécoch.
4. v se odsouvá: šéckě, šětěčne, šlatěc (svlačec), sětídló
(svétídlo, Jevíčko), vótěr (otevř, Jevíčko), přál (pravil).
5. v se vsouvá ve slovese: vodvolat (odolati, Konice).
6. / se mění v p : packa.
g, k; h, ch.
1. g se dosti často slyší: cégán, dragač, fagan, zgrblón,
zgabnot, gaval, žgráuě (Jevíčko), gleč (Moravičany).
2. h jest přídechem na Prostějovsku a Litovelsku jen v ně-
kolika slovech: hozeny, hóléc, Hólómoc (na Jevíčsku: Vólmoc,
fem.), hóšě, hozke (Palonín), hózda, hojěc, hol (Bouslavice u Zá-
breha). — Na Koníčku, Jevíčsku a Boskovsku je h pravidelným
přídechem každému náslovnému a, e, ?, d (= u), o (= ú), novější však
dobou přídech tento místy značně mizí, (v Přemysl ovicích ho
vůbec není ) : haž, hábech, hani, hé (i), hóměl, hó sosědu, hov6d,
horóké, hotěk, hiva, hine. hiščěrka, hizda, hitrnicě, himé, him
(jim), hintěrés, hiskra atd.
Alě = sed, hale — asi (Borotín).
3. h jest přídechem před » a r v několika slovech : hniť,
hnizke, hróždi, Hroch, hrochat.
4. h se odsouvá a) se skupeniny hi^: řibě, řich, řit — zeřit
— řéjé, řiděl, řěbik, řeběk, řešet, póřéb, řbět, b) se skupeniny
hl ve slově: lesta, c) se skupeniny zh ve slově: zuro (zhůru).
5. ch se mění v k: katrč, střěmka.
6. ch se vsouvá ve slovese schóžovat (sužovati, Jevíčko),
c se mění v s po ř a p: vrabsě, kópsě, střapsě, do vubsě
(Litovel).
Více o tom v podřečí VIL
c v s: šmělák.
š v f: čnék — čnečék (Jevíčko).
j v h: Próstihóv.
— 114 -
Za řeči souhlásky v, h a, j se vypouštějí, ď, f někdy v ,/
se mění, samohlásky se stahují a p. : poidala (povídala), to jé
Čérvínkóó (-ovo), vóprado (opravdu), zal (vzal), pul dróió (dru-
hého), 'á (já) sem dó téhó jenom dóbl, já 'm (já sera) póidala.
mně 'e zdá (se), boeš (boděš), 'slěpak přestane pršet (esli), děj
tó (déť — vždyt), tójká (totká), štěrádvacét, jednadvacet
(Loštice).
Skloňování jmen podstatných.
1. Vzor muz, den:
1. mož moží
2. možě (é) móžu
3. možovi (ó) móžóm (um)
4. možě (ě) móžě (é)
• 5. móžó moži
6. možó možích
7. možěm (ěm) možěma (éma).
1. déů
dni
2. důé
dni, dnu
ó. dno
dňóm (um)
4. dén
dni
5. důó
dni
6. diio, ve
dně
důéch
7. důém
dněma
Dle vzorů těchto skloňují se kmeny měkké a změkčené:
zlóde — zloděje (zlódije), jéčméii — jěčméně, dyšč — dyščé atd.
Vzor obraz má v lok. jedn. zpravidla e (é), řidčeji 6:
v lěsě, na voze, v nom. mn. ě: lěsě, voze.
Střív (střevíc) skloňuje se takto : 1. střiv, 2 střiva,
3. střivo, 5. střivo, 6. střivo, 7. střivěm. Množn. č. 1. střivě,
2. střevi, 3. střevim, 6. střevich, 7. střivě ma.
Lok. jedn. končí se zpravidla na o při neživotných i život-
ných: po svým tatinkó, vo hastrmano, vó psó. Kmeny na k, /?,
ch mívají e (é): na pótócě, na jarmacě, v kólěkatym rócě, v Zá-
břězě, pó svatým Dóšě zvóstaň v kóžošě.
Jména místní rodu mužského i ženského tvoří nom. mn.
na a: Nasaburka, Slatinka, — jamka, kotka (jména polí).
115 —
Lok. mn. má po tvrdých souhláskách koncovku ách^ ech,
po měkkých ic/i: hrachách, jéčměnách, psech, stromech, zlódijich,
nóžich, kónich, vólich.
Instr. mn. měkké kmeny mají na ema (ěma): chlapcěma,
zajicěma, kóncěma, kóšéma.
2. Vzor
pole ;
1, póle
póla
2. póle
pól (poli)
3. pólo
pólim (ám)
6. pólo
pólich (pólách)
7. pólem
póléma (ama)
Vece má v mn. č.: vece, vajec, vecim, vecich, vecěma.
Jména na šte končí se v tomto podřečí na sko a skloňují
se dle vokno. Ohništi na Litovelsku říkají vohnisek (dle dub).
Kafé má tvar', kafet — kafetó. Nebe má v lok. v nébjó.
3. Vzor stavení:
1. stavěni
2. stavěni
3. stavěno
6. stavěno
7. stavěním
stavěna (ni)
stavěni
stavěním
stavěních
stavěnima.
V nom. mn. jest a zpravidla nepřehlasované ; zela, vóbila,
htídóla.
Psáni (list) má vedle pravidelného skloůovám' také : psá-
něté, psáňata, psáňat atd. Tak i: prócěstvjata, prócéstvjat.
Vzor ryba má některé lokaly mn. na écA : rěběch, v patech,
po troběch.
4. Vzor starosta :
1. starosta starosti
2. starosto (ě) starostu
3. starostovse trochu zužuje,
zvláště po c: cesta, čepice. Hlavně však odlišuje se podřečí
Chromče od skupeniny třetí polohláskami, shodujíc se v tom se
skupeninou druhou.
5. Do páté skupeniny náležejí osady v horním cípe Zá-
břežska, od H. Studének, Zborova, Klášterce, Radomilova na
sever položené, jmenované osady pohraniční v to počítajíc.
a) a se přehlasuje.
V Janoušově zní d mezi a a o: na trávu, na Jána pálívali,
rybám, v komorách.
b) e zní normálně.
é mění se v ?/ (proti krátkému y jiných podřečí hanáckých) :
prstýnek, kamýnek, studýnka, dýnko, dobrý pivo, dobrýho,
v dobrým, nýst, kvýst, výst, pýct atd. Tolikéž e a přehlasované
ia (ie) se dlouží v í: chlíb, mlíko, dívče, plíst, lízt, tříst, příst,
šil (šel), zíbst, zapřížený.
c) i po /, r, z, s, c, š, ž, č má zvuk čistý : list, peřina, zima,
sila, cibule, žid, šit, točit, jen v Janoušově a ve Lhotě Stědrá-
kově zaznívá trochu ztemněle v e.
— 123 —
Také i po týchž hláskách zní většinou čistě a dlouze: listí,
libí se, lítost, klíč, chlísta, pondělí, dřímat, jtríli, vozíček, nožíček,
počítat; jen porůznu v některých slovech mění se v e otevřené :
leští (H. Studenky), voblezat (Bohdikov), vozek (Ruda), leseček
(Komóatky), íěbky (H. Studenky), cetit.
Ostatní i se všude hodné zdlouha vyslovuje: dítě chodí po
kamení, dívá se.
i se prodlužuje v nominative mn. rodu mužs.: tří, štyří,
všecí, bratří, hadí, muži.
d) y zní čistě: ryby, chyby, hrušky. Jen v Komiiatkách,
v Janoušově a Lhotě Stédrákově zní zhruba, téměř jako lašské
(polské) .y. V e mění se y v Bohdíkově v číslovce štěré —
do sterech.
ý mění se v otevřené, hrdelně e : sekorka, peř, veš k metu,
dobré člověk, dobrech lidi, bet (býti).
e) O má zvuk normální.
/) u má všude zvuk čistý : budu, chudobu, nesu, dušu.
n se odsouvá v dative jedn. skloňováni zájmenného a slo-
ženého: kom', tom', jednom', druhým', dobrým' člověku, starým'
žebráku (Bohdikov), nora' (jemu), k vašom' dobrým' to dělám
(Komůatky ).
ú mění se v otevřené, široké o: v zeío, v psaňo, tobat,
v pero, volaju.
g ň vyslovuje se hodně zdlouha: stůl, růže, susedů. Půjdu
zní v Bohdíkově: pudu, ve Lhotě Štědrákově podu.
h) Za litovelské pok, poz, jsou tu tvary: pavuk, pavuz
(Ruda), pok, pavuz (Bohdikov), pavok, pavuz (H. Studénk\').
ej imperativně a superlativné v předponě nej mění se v e:
de, zavole, nelepší, ostatní trvá nezměněno, zíodéj, teplej,
chladůéj.
'■/ po / a 2 mění se v e, ostatek v í: uže, uše, žabí, vypí.
yj mění se v e: ume, zakre.
O Y podřečí tomto nejen slabiky povahou dlouhé hodně
zdlouha se vyslovují, nýbrž i některé slabiky krátké u výslov-
nosti se prodlužují, zvláště v Janoušově a ve Lhotě Štědrákově
křiví, ve vóvse, s mužem.
k) Zvláštních polohlásek v této skupenině není.
— 124 —
6. Skupenina šestá, do níž počítáme osady. Jedlí, Crhov,
Cokytle, Drozdov, Václavov, Svébohov, má podstatné znaky spo-
lečný se skupeniuou pátou, některými zvláštnostmi se však od
ní liší: a) y a i po I, ř, z atd. zní malinko ztemněle v ě;
h) e původní i zástupné (za y, i) jest velmi zúžené, vyznívajíc
ve výslovnosti často v y a i: honem, karaěů, ječmen (téměř
ym, yn), dámě (téměř: dámy), muchě hrěžo, štěrě a štěrěcět,
cěbulě. c) Některé původně krátké slabiky se prodlužují : biskup,
s kúžělě, pokně (pukne), mžovil, — nůžka (nožička), d) Jako ve
skupině druhé a čtvrté jsou i v této zvláštní polohlásky.
Samohlásky.
1. a se přehlasuje v týchž slabikách kmenových i ohýbacích
jako na Litovelsku (str. 107). Kromě toho vytknouti jest : jelovec
(jméno trati ve Lhotě Štědrákově), jetrnice (slov. val. itrnica),
v. jatel (na Litovelsku jetel = datel), rožete (slov. val. rožítý
= rozžatý), březe (5), pařiz — pařize (5), mišet (slov. val.
míšat).
Vzor pole v nom. mn. zpravidla přehlasuje.
Místy vedle tvarů přehlasovaných slyšeti i nepřehlasované,
jmenovitě v nom. sg. vzoru duše: huléca, čepica, šavla, sviňa
(Eovensko, 3), stolica, lavica, čepica, v. jalovice, šavle, svině
(Kosov, 3).
2. d (ia, ie) jako jinde na Moravě přehlasováno i v tomto
podřečí v i (i): vořit — vořil = vořite (ohřáti), vokřit, přít
(přáti), třist — třeslé sme (2), zíbst, zapřížené' (5), příst —
přédlé (6), renščík (6), (slov. val. rynščák = zlatý).
V prodloužených koncovkách příslovcí bývá za d v podřečí
tomto e: nihdé, vedli vé, sotvé.
4. Kvantita hlásky a je celkem táž jako na Litovelsku:
sadto, máslo, nas, vas. Mimo to krátí se d ve slovech: hak,
památka (Janoušov); a dlouží se po česku ve slově hrách a
pláču. Hrabě = č. hrabě i hrábě.
e, é; ě, ie.
1. e, ie úží se v týchž asi slovech jako v jiných podřečích
hanáckých v i, y (1—4) nebo /, ý (5, 6): klišče, plíst, kamynek.
— 125 —
šil, — mlíko, lík. kvýst, dýnko, mýho, dobrýho atd., m5''
dívče (5, 6).
2. Odchodně mění se c, e v podřečí tomto ve slovech:
tyle — telete (1—6), myček (= mečík u vozu, 2), blisk (5),
podlí vas, kadlic (5), hosinka, šink, v jizbi, sobi, tobi (5), terna
penízama (6);
é se nemění ve slovech: větr, mět, chtět, pésně = píseii
(4—6), v. písně (1 — 3).
3. Pohyblivé « se nevysouvá ve slovech : kadlec — kadlece,
šev — ševama, četo — četel — četeni.
4. e se vsouvá ve slovech: mésel, smésel, sedlecké.
ii y.
1. i se vysouvá ve slovech: Brň'čko, sloň'čko, sérnce,
pov'dat — pov'dal — pov'de, pchat, pchál.
2. y se mění v i ve spojce diž =^ když (6).
o.
1. o jen porůznu mění se v ů (u): kužé, luj, lužé (1),
(jinde koze, loj), kozle, pokoj, stoj, neboj se (1 — 6\ vůbec (obec).
2. o mění se v u ve slovech: jenum, potům, v infinitive a
příčestí sloves II. tíídy: málu vat, tancuvat, vypravuvat, obě-
tuvat, pracuvai, spotřebuvaně' (4 — 6).
u, ů.
w, lí (6) se neprehlasuje v slabikách ohýbacích, a v kme-
nových jen některých, jako na Litovelsku: kole — kolu, pěsné
— pesňu, po strécu, lobat, za našo stodolo.
O dvojhláskách byla již řeč na svých místech nahoře.
Ostatek platí o nich, co pověděno v podřečí lítovelském. Dvoj-
hláska aj (neprodloužena) vyskytuje se i v tomto podřečí dosti
často v příslovcích: dneskaj, čilkaj, toťkaj, vedle toho také:
kraj, tajně.
Zvláštní délky jsou: zěma (hiems) — zéma (chladno), ale:
před zimo, líto = léto (5, 6), pláču (5, 6).
Polohlásky.
V krajině pod čísly 2, 4, 6 nahoře vyznačené samohlásky « ,
původní i zástupné (za i a y), i, někdy též ' , původní i zástupné
(za u) vyslovují se zvláštním, neoznačitelným způsobem. Někdy
— 1-26 -
se samohláska pohlcuje a předchozí souhláska vysloví se velmi
zostra a zplna, jsouc slabikotvorná; jindy vyznívá polovičním
o, o: šla, c'gán, já b"ch j"d"l. Zvláštní tento temný pazvuk
budeme označovati znakem i., kde je slabší, nebo znakem o, kde
vyznívá silněji. I na konci slova bývá často slyšeti takový
pazvuk: chlibt, přišiii..
Výslovnost tato i sousedům dobře iest povědomá i nápadná.
V Postřelmůvku mi pravili, že „v Chromči je řeč, jak by ji
sekerou mlátil; řeknou prý hr'šfc' (hrušky), zak? 'i (zakryl), tak
prý to hrčí v hubě."
Podobná výslovnost vyskytuje se zase na Krumlovsku,
Znojemsku, Velkomeziříčsku a Třebíčsku.
1. Polohláska za i (e) v slabikách ^ ři\ zi\ .<??, c?, žť, ši, a\ ni-,
iTbd, Itst, l-Lpa, poltce, kobliha, sl-Lvkt, vidl-LČkt, kapli>čka,
kl-LČka, gultch, v trohlt, ve školí., do školí, jesR (jestli), šli, (šli),
poslochali., modl-Lt se, biltt, peřtna, měřtce, jeri.ce, křtdlice
řtčice, tř-BCtt, na huři,, tři., oderit, vařtt, ztma, zaraz-Bla, na
mezi., voztt, s-b (si), stJa, si.rotek, nostt, ctcvár, ctbole, na
řeč-LCO, v čepicL, vtáct, vojáct, žtd, živ, ž-LČka, rži. (rži, gen.),
sřož-Bt, vobližit, koštček, ošit, óČTbt, pučit, zvon-Lt.
2. Polohláska za e, e: ď*ch, podra°, mám*^, miátim", já b"ch
j'*dl:, hl"d"t, ve vod", diť*\ vid^t, ženská, ruž", š"de, všechno*
nuš", do koš", na misť', mň"ch, po ň''m, do přizň", žň", Ň*mec,
Č"ch, č"ho, d^vč", klepač'', j'*šč", j" (je), j''čmeĎ, j"den, ^% j'^st,
j°ter'na, voklepoj", menoj'', pj"t, kvjH, ď^dek, dědina. Tato
výslovnost panuje jmenovitě v D. Studénkách.
3. Polohláska za v (o) : dib, btk, spoii, po svým otci,
Stdkov, pita (pouta, slov. puta), pitra, his.
4. Polohláska za ?/ (ě) : iiko, nbi, richta, voči mó vinčeli
na pěkno (vyryčely — vytekly), do matnkí, rit — rějo, zaknt
— kréjó, zakril, hospodin, tudi, dicki, motika, prsti, kobiía,
dobitek, abi biio, abichmi, bili (byli), pitel, piski, midio,
mi srai, omil, víka, vikládat, vihrál, kita, ruki, hrnkí, taki,
zhmot, chitat, sm, — hdi = kdy, hde = kde.
Souhlásky.
Spodobování souhlásek.
1. Jasné souhlásky na konci slov znějí většinou velmi jemně
jako na Litovelsku. Jmenovitě h a. v skoro mizí: sni', bře', tr'.
— 127 —
Jen v Chromči hlásky ty znějí ostřeji kromé v, kteréž i tu jest
velmi plynulé.
2. Jasné h spodobuje se většinou s předchozí temnou sou-
hláskou v temné ch : schodit, schořet, schrnovat, s chromádko,
nes'cho, k chospodě. Předložka s před jasnými podržuje svůj
zvuk, nemění se v 2: s vápnem, s motyko.
1; r, ř.
1. V podřečí 1. skupeniny jest jedno, střední I jako na
Litovelsku. V ostatních osadách vyznívá z řeči dvojí /, jedno
hrubší (1), druhé jemnější, střední (1), jichž nesnadno na první
poslech rozeznati, právě pro nedostatek I měkkého (í'j. Čím více
na sever k hranicím řeči německé, tím hrubší jest toto ^. Němci
Raško vští právě takové i vyslovují jako jejich sousedé Moravci
v okolí Bohdikova. Toto hrubé I záhřebské má poněkud jiný
zvuk nežli tvrdé I slovenské, valašské a lašské.
V slabice ia zní I zhruba: skaia, stodoía, íáska, voiat,
někdy i v slabice lo: lampa, píácat v. tabóle.
V slabikách io a lo zní i stejně zhruba: lopata, kolo, logaj.
V slabikách i' sl Iv (16) znělo mně I jako střední, kdežto
v slabice lo {= lú) mělo zvuk zřetelně hrubší. Patrným jevil se
rozdíl ve slovech: chalupa — chalopka, chlup — chlopek (Chro-
meč). Tolikéž pozorovati bylo rozdílný zvuk ve tvarech: kolek
— kolek, stolek — stolek.
V slabikách Ifj li (lě), ly (lě) znělo mně / stejně jakožto
střední : poleno, lěskat, lěko, do jehle.
2. I se mění v li ve slovech: sedlika (5.) (sedlěka 1. 3.)
sedlicke, kadlictví (6.) Plný zní v Bohdíkově a v okolí téměř
jako: pilné.
3. V příčestí činném jsou ve většině těchto osad trojí tvary
vedle sebe: lekel se — lekl se — lek' se, snědel — snědl —
sněd atd. V Brníčku pravila mi 72letá žena (r. 1884): „Říkají
o nás: spadel, snědel, zavedel, lehel, ale tomó se smnějem".
Nevokalisované I v příčestí minulém zní velmi zostra a
v jednotném čísle zhruba, v množném středně: spad^ — spadf
(= spadli), ved^ — vedf, nes/ — nesl', tlok/ — tlok'' (Chromeč).
V D. Sudénkách říkají: Vencel; v okolí Bohdikova za
stará prý vyslovovali: spadyl, sedyl, Vencil a p.
— 128 —
4. I se přisouvá ve slovech: hlučení, straplec; vysouvá:
děál — děála.
5. r samohláskové zní velmi jadrně a zostra: drva, krče,
vrčet, krk, smrk, brk (2-6).
ř tvrdne v r ve slovech óderyt, kryda jako na Litovelsku.
n, ň.
1. n měkne v podstatných na en: kamen, plameň, kořeň
vyjmouc: ječmen, jelen; — deň — vedne (na Hané: vědně).
2. n vsouvá se ve skupeninu mje, mjo : mněch, smněje se, na
stromně, v zemně, v domně, mamně, zemňó.
3. ň se měni v .; jako na Litovelsku : sekajina a p., w u y :
livduška (5) Za obecné na Moravě zelnisko říká se : zelisko.
d, ď; t, ť.
1. Koncové d předložek nad, pod, od, před mění se před
náledujícím á a í v J : naj domem, naj to mezo, poj dóbem, poj
t^m stromem, vo] tebe, voj toho, vojděle to, vojtáhlě, přej
domem, přej těmto. V H. Studénkách vyslovují: pod tém, nad
tém atd., v Komůátkách: pode tu šupnu, v Postřelmůvku : po
tem, na těm (= pod, nad).
2. dc mění se v /c: v příhrájce, v zahrájce (6).
3. d mění se v ř: kapratí (5), v p: pušno (3), y g: go-
rance (2).
4. d se vysouvá ve slovese : pudu — pueš — pue — pueme
— puete — pudí) (Janoušov), vsouvá se: zdrale.
5. ď se mění v j: svajba.
6. (M a dt mění se v jd a jt: hnej do sině běžel, pojte,
jejte, hlejte, schoj to ze štola, zavěj to tyle, bujto.
7. t se nemění v I', jako na Litovelsku a jinde na Hané, ve
slovech tlusté, ttoct, tiačět^
8. t se mění v k ve slovech : peklěce (petlice u dveří, 1),
klet: cos-L kleje (= tlí), zaklene trám (2), křemšoví (= střem-
chové křoví, 5).
9. t se vysouvá: slat (stlát) — slaní (5), kostka —
v kosce (6), lesky = lístky (5), na mosku — mostku (5), pěti-
prska (rostlina, 5).
— 129 —
10. ft mění se v jt: ^lajte, uplejte, jrajte se, miajte,
čejte (= čtěte).
11. st v instrumentale jmen odtažitých vzoru kost mění
se v šč: 8 radoščo, zloščo, chytroščo.
12. f mění se v ^ ve spojce af: Ač se ozve! Ač na té
nevezmu hůl (5).
b, p; m; v, f.
1. b se mění v á ve slově dřemeno (2); přisouvá se ve
slově blezat (lízati).
2. p se odsouvá ve rčení: hde ak ale! hde ak deš? (1, 2.)
3. v na konci i uprostřed slova jest velmi plynulé, vyzní-
vajíc skoro v u: korotev, Bludov, červ, lev; za pravda, kavka
a p. žáci psávají prauda, kauka. Nejprv zní nepr. Tolikéž v skoro
mizí v slabice ovi: pánoi, poidal (3). Druhdy zase mění se v
u výslovnosti skoro v 6 .-^balili, boni, belke, bidet, já bím (6),
botere (4), — korobrat (4).
v mění se v zřetelné./ ve slovech: dje (1—6), kjet, sjet,
posjet (dračka), stojka (4—6).
v jest přídechem každému náslovnému o: voko, vostre atd.
Za obecně moravské Holomouc je tu Volomoc.
v se mění v h: Václahov — do Václahova (6).
v se vsouvá ve slově rozceství, jako i jinde ve slově pro-
ceství (dle králoství) (5, 6.), odsouvá se : čil, čilka, ščela (včela),
— přál (pravil).
3. / se mění y ch y cizím slově lócht = luft (2).
g, k, h, ch.
1. g slyší se dosti často, jmenovitě záměnou za k: cégán,
fagan, zgrbloň, dragar (trakař), bagary (velké střevíce), gajc
(kolovrátek na předení), grmela (kudla), zvrgly mlíko (sražené),
frgál (placka), gamarád, ganduš (špenzr),logajka (lokálka), glu vat
(klovati), glič (klíč, 5), galech (kalich). Řezníci chodí „do gaje"
= do vsi (Bludov, Gau?)
g se přisouvá ve slově grybrzlata.
2. k mění se v A: hdo, hde a p., v ch: ščerch, čmelóch =
čmelák (1).
k se vsouvá ve slově aksenda.
— 130 —
ck před i mění se v čč (č), sk v šč: německé — němečči,
óherske — óheršči.
3. Náslovné a jest bez přídechu h. -. abech, ale. Náslovné i
má přídech h jen po rňznu: híva (1). Častěji vyskytuje se pří-
dech h před náslovným u (o), o: hóchó, holec, hózda, hozél,
hodit, Hónčóv, v. óčětěl, omřěl, otek' atd. (1, 2), — hucho, hulec,
huzda — v. umřel, útek' atd. (3, 4, 6), — humím, huvařitj huč
se atd. (5). hol, hovoz, hozke, Hosov. v. ovod (1 — 4, 6), hol atd.
hovod, hokol (5). — Hnizke v. niť.
h se mění v ch ve slově chlesta.
h se vysouvá ze skupeniny hři: řibě, řich, řit — vořit —
zeřit — řidel, — řebek (hříbek),
hře: reje, řebik, pořeb, řešbt, řeblo, kobbla se ořebiia, hr:
Radisko (2), na rubo Moravu (5), ranáče (druh jablek, 5),
z jiných slabik: íoh, ložinka, řbet, řmět, vězda, nidá (5), bódan
> v, bohdan (slov. bogdál = čáp), Dlomilov (Dluhomilov), Botin
(Iřohutín), Bošin (Bohušín).
Zi se přisouvá: hrochat. Hroch (1).
4. ch se mění v U: karba (2), kocholka (3).
z, s, c.
1. z měkčí se někdy v ž v příčestí trpném: sažene (sazený),
vobsažene (obsazený) (3).
2. s se odsouvá ze slova třílet, v. střešně, střapec a p. (5).
3. c po /? a i mění se vždy v s: s kopse, krpse (ženské
botky), kupsová, dal babse, vod vubse, k vubsím, v chalopse,
ve slipse, v trobse, — řidčeji pou: jíkavse (5), ale vovce, vjamce,
v polívce, v kabelce, na hrošce atd.
ž, š, č.
1. Skupeniny žs, «>-, mění se v js: aj za rok, aj se vrátím,
děj sem napsal, dyj sem přišel, nej sem se vrátil, juj so tu, zvaj
(svaž) si to, pomoj si, možej si to vzít, pudej sem?
ž se mění v z ve slovese vohlížetí se: vohlízí se, vohlízel
se, prohlízívali.
2. s" se mění v ř: čampanský (šampaňské brambory, 5);
š se přisouvá: ščermák (5), šč kaňka (D. Studénky).
— 131 —
Skupenina šč mění se v cM: pichčala pichči, břéchčák,
břéchči, chčépař chčépójé, na chčésti pochčéstiló sé něchčasnymó,
pochčět — zpochčěne clóvjék, jěchčé, něbóchčik, chcípat, prach-
čít, chčoka (štika), chčople (štíhlý), z radóchčo, zlóchčo, vób-
zláchč, klíchčěma (1, 3).
3. Skupenina čc mění se v jc: špajcí, vtájci, vojájcí, panájci,
kojce, v májce, v smějce (smyčce), na téjce (tyčce).
Skupenina ičce mění se po I, ž, ř, č y éjce, sice v ijce:
v kapléjce, v huléjce, v ružéjce, v nušéjce, kočéjce, veflaščéjce,
— tetijce, v čepijce, v hubijce, na Obijce (Obíčka, pole), —
andělijci.
„Skupina čs někdy se mění ve skupinu je. To se děje :
1, když imperativ 2. os. jedn. č. se končí souhláskou c a násle-
duje po něm zvratné zájmeno : ujce = uč se, vtpujci = vy-
pujč si, votojce = otoč se, nemujce = nemuč se; 2. když po
částicích proč a nač následuje a) zvratné zájmeno, b) sloveso
sem atd.; c) příslovce sem: projce ptáš? projcí to uďál, projcem
pořád chodí? najci to vzal? Jinak skupina čs splývá v c: chro-
mecke" (Hošek).
Skupenina pč mění se v pš: chlapše! kopší (křoví;
kopec = keř).
j
j v násloví zřídka se odsouvá : jiva, jime, juž, ješče v.
ešče (5).
j se mění v h: pihavice, v ď: dáma.
Přesmyk: kobiok = klobouk, karnálek = kanárek,
šavlej = šalvěj (Leznice).
Skloňování a časování neliší se podstatně od litovelského
a ostatních hanáckých. Vybereme tu hlavně takové vzory^
jimiž se objasňují zákony hláskoslovné, nahoře vypsané.
Skloňování jmen
podstatných.
1.
2.
3.
4.
1. Vzor
vul (vůl)
vola
voló, -ovi (volu)
vola
vůl:
voli (volt)
voJu (voiňch)
volom
vole
9*
— 132
—
5. vole
voli (volt)
6, voló, -ovi (volu)
volech, -ácli
7. volem
volama, -ema.
2. Vzor ř
ibraz :
1. vobraz
vobraze
2. vobrazó (u)
vobrazu (ů, ůch)
3. vobrazó
vobrazom
4. vobraz
vobraze
5. vobrazó (u)
vobraze
6. vobraz t, -ě (e)
vobrazich, -ech
7. vobrazem
vobrazama, -ema.
V osadách (5) skloňuje se vzor obraz v lokále jedn. a
v nom., akk. a vok. mn. po česku: v lese, na voze, — v'>vse,
lesy, vozy, vovsy, klasy.
V Chromči vokativ pane. pojí se s podstatným rechtor jako
indeclinabile ve všech pádech: pane rechtor přěšl-b k nám, bel
u pane rechtora, dal to pane rechtorovi, šil s pane rechtorem.
Tak i pane rechtorka! Ale pan falář, vod pana faláře atd.
Lokal neživotných, zakončených na k, h, ch bývá zpravidla
na e: na trávníce, na potoce, na kobloce, v Zábřeze, na vrše,
na hraše.
Nominativ mn. neživotných mívá někdy koncovku a: lestka
= lístky (2), Laza (jméno trati, 5), Ébeta (jméno lesa 6).
Lokal mn. končí na ech i na dch: na stromech, vo hadech
po doktorách, na vrchách.
3. Vzor chlapec:
1. chlapec chlapsi, ě (chlapst)
2. chlapse chlapsu
3. chalpsó -ovi (u) chlapsom
4. chlapse chlapse
5. chlapse chlapsi, é (chlapst)
6. chlapsó -ovi (u) chlapsech
7. chlapsem chlapsema.
Tak se skloňují: kopec (kupec), kopec, vrablec —
vrabse a p.
— 133 —
4. Vzor kámen:
1. kameů kameně
2. kameně kamenu (ů, ůch)
3. kameňo (u) kameuom
4. kamen kameně
5. kameno (u) kameně
6. kameůó (u) kameních, -ěch
7. kamenem kameněma.
Dle vzoru toho skloňují se změklé kmeny: piameň, kořeň,
íokef a p.; tvrdé: ječmen a jelen dle vzoru tvrdého.
Lokal jedn. kmenů měkkých končí se na u (6): na krajů,
na konců, v pokojů, po poledňu, v Kláštercó, v hrnco.
Instrumental mn. kmenů měkkých má koncovku ema: Mó-
ravcema, před třema králema, bičema.
Dativ a lokal jedn. životných kmenův obojích mívá často
kratší koncovku « (ó) : po mym bratró, strecó, vo nebožčiko
strečko, Genítiv mn. obojích kmenů v podřečí (5) končí se na
ůch: do šatůch, za pět rokůch, vedle stromůcb, u sosedůch, do
botůch, koláčůch, u Pechůch — ze zád = ze zadu ''6).
Vzor pole má v lokále jedn. u (o): na pólu, v mořó, v no-
minative mu. z pravidla n se přehlasuje: pole, moře.
Nebe má tvary : do nebe, k nebo, v nebo, pod nebem i pod nebo.
Podstatná na ství pozbývají před o, a jotace: k hospodař-
stvo, v procestvo, procestva.
Množn.
5. Vzor
rýha.
1. rěba (1\
rěba (3\
r-bba (2, 4, 6),
ryba (i
2. rébě
rěbě
rLbi.
ryby
3. rěbě
rěbě
r-bbě
rybě
4. rěbó
rébu
n,bo (u:
4,6)
rybu
5. rěbó
rěbo
r-bbo
rybo
6. rěbě
rěbě
r-bbě
rybě
7. rěbó
rěbo
n,bo
rybo
1. rěbě
rěbě
Thh-h
ryby
2. rěb
rěb
r-Bb
ryb
3. rébám
rébám
n.bám
rybám
4. rěbě
rěbě
rtb-L
ryby
— 1H4 —
5. rěbě rěbé rtbi. ryby
6. rěbéch rěběch rabech rybech
7. rébama rébama rtbama rybama.
Za vokativ jedn. bývá nékdy nominativ: já vám povím,
tetka. Co novyho, kmotra ?
Nominativ a akk. mn. mívá často koncovku a: skala, na
stříbrný hora, drahá, na iavka (přes vodu), jiskra litale, Stu-
dynka, Čecha.
V lokále mn. mají koncovku ech : rybech, hubech, Jahodech,
v patech.
6. Vzor koza (2, 4.)
1. koza kozt
2. kozt koz
3. kozt kozám
4. kozo (u: 4) kozt
5. kozo kozt
6. kozt kozách
7. kozo kozama.
V osadách (5) skloňuje se tento vzor celkem po česku :
kozy, kosy.
7. Vzor kapsa, mor, kapca (2).
1. kapse kapse
2. kapse kapes
3. kapst kapsám
4. kapso kapse
5. kapso kapse
6. kapsi, kapsách
7. kapso kapsema.
Vzor starosta má v gen. i akk. jedn. koncovku y (é, é) :
vod Berkě, potkal sem Berké (1, 2), vod Bendy, potkal sem Bendy.
Jména Tóna (Antonín), Ferda (Ferdinand) a pod. mívají
někdy vokativ dle vzoru holub: Tóne, Ferde! To je Tónu
ševcovýho (6).
8. Vzor duse (2).
1. dóše dóše
2. dóše dóšt
3. dóš-L dóšim
— 135 —
4. došó
5. dóšo
6. dóŠT.
7. dóšo
dóše
dóše
dóšich
došema.
Dle vzoru toho skloňují se podstatná s přehlasovaným a:
kule, věže, pěsně (píseň) a p.
Zem: zemné, zemi, zemňo.
Vzor panoše přestupuje pod vzor muž: škůdec (5),
sodec (5).
9. Vzor ko8f:
1. kost
kosti
2. kosti
kosti (ích)
3. kosti
kostim
4. kost
kosti
5. kosto
kosti
6. kosti
kostich
7. kosfo
kostima.
Abstracta mění v instr. jedn. st v šč: radoščo, zlosčS,
chétroščo.
Dle vzoru kost skloňuje se lédi (Itdi) a děti kromě dativu
mn., který jest lědom, děťom.
10. Vzor mrkev:
1. mrkev
mrkve
2. mrkve
mrkvi
3. mrkvi
mrkvím
4. mrkev
mrkve
5. mrkvo
mrkve
6. mrkvi
mrkvích
7. mrkvo
mrkvema,
Tak skloňují se: korotev, dratev, kotev, pánev, plotev
tékev.
Kryv : krvi, krvo.
V podřečí (5) genítiv množn. na i přibírá k sobě ch:
dětích, dních, kostich, vobručích, rzích.
136
11. Vzor tele:
1. tyle
telata
2. telete
telat
3. teleti
telatora
4. tyle
telata
5. tyle
telata
6. teleti
telatech
7. teletem
telatama,
Divče má v jedn. čísle divčete i děvčete atd., v množném
jen děvčata.
Pod tento vzor přestupují i některá podstatná vzoru slovo
a pole: luze — lužete, hnízdě — hnízděte, stýble — štyblete,
srdce — srdcata, i pole — polata (6).
Jméno přídavné skloňuje se celkem jako v podřečí lito-
velském. é za ý jest e: dobré, dobrech, dobrem atd., é za ej je
čisté é: dobré ženě. V osadách (5) a (6) všecky koncovky jsou
dlouhé: dobrýho, dobří atd. V osadách (5) v dative jedn. u se
odsouvá, jako v celém skloňování zájmenném a složeném: dobrým
člověku, starým žebráku.
Velebný přestupuje pod vzor dnešní: velební svátost (2),
taktéž divý: diví pec (v níž pékaly divé ženy, 5).
Jméno přídavné končí se na -u (ů 5, 6), 'ova, -ovo.
Skloňování zájmen.
Jd má v genit., dat. a akk. mně.
Ty v dat. í'', v akk. té. V osadách (5) jsou dativy a
lokaly: k tobi, při sobi.
1. von
2. ho, vod noho (5)
3. mo, mu (3, 4, 6), ňom — něm (5)
4. ho i jé, za něho i za ňé
6. něm, ňom (5, 6)
7. s ňem (1, 2), s nim (3—6)
1. vona
2. ji — ni, jí
3. ji, ní (5)
ní (5, 6)
vono
ho, vod ůoho (5)'
mo, mu (3, 4, 6), ňom — něm (5)
ho, pro ně, — pro ňé(5)
něm, ňom (5, 6)
s ňem (1, 2), s nim (3—6)
voní, voné(y, T>), voně(y,'L)
jich, vod nich
jim, nim (3), ním (5, 6)
— 137 —
4. jó, ju (3-6) je, jich (2)
6. ni, ní (5, 6) nich
7. no néma.
Tvary dativu ňom, něm (v Komuátkách) ní, nim — ním
jsou i bezpiedložkové. V D. Studénkách (2) zní tvar je jako p.
Tamtéž jest akk. mn. jich: Cosi, jich píchlo do noht.
1. náš, naše naše
2. našeho naši (1 — 4), naší (5, 6)
3. našemu (3, 4,6), našemó (1, 2), našom (5) naší (1—4), naší (5, 6)
4. našeho, naše našo (1, 2), našu (3—6)
6. našem (1 — 4, 6), našom (5) naši
7. našim (1—4), naším (5, 6) našo
1. naši naše naše
2. naších (1—4), naších (5,6)
3. našim (1—4), naším (5, 6)
4. naše
6. naších (1 - 4), naších (5, 6)
7. našema (1 — 4), našima (5, 6)
1. ten to
ta
2. toho
té
3. tomó (1, 2), tomu (3,
4, 6), tom (5) té
4. toho, to
to (1,2), tu (4—6)
6. tom
té
7. tem
to
1. ti
té (1), t-b (2, 4, 6), te (3) ty (5)
2.
těch
3.
tem
4.
tě (1), ti. (2, 4, 6), té (3), ty (5)
Zatím (zatím 5, 6) = interea, za tem stromem.
Skloňování číslovek.
Jeden — jedna — jedno skloňuje se dle ten -ta -to.
V osadách (5) v dative jedn. u se eliduje : k jednom zámku-
."^teri štere (1), št-břt — št-tri. (2, 4, 6) má v gen. a lok.
sterech (1, 2), sterech (3, 6), v dat. sterem — sterem, v ínstr.
šteíma — šterma.
— 138 —
Sědóm, vósóm (1, 2), sedům, vosům (3--6). Devět a deset
se nedlouzí: do devěti, vo deseti, devětma, desetma.
Se slovem půl pojí se číslovky takto: půl šestá dvacet, půl
pata třicet, půl vosma padesát atd. (5).
Všecek skloňuje se celkem dle vzoru dobrý.
Vedle toho jsou také tvary: všeho, všemu, všim, všech,
všema, — všom (5).
Cokrát — kolikrát jako na Jevíčsku.
Časování.
Nehledíc ku zvláštnostem hláskoslovným různých osad,
časováni neodchyluje se podstatně od obecně hanáckého. Stačí
tu tedy vytknouti jen věci důležitější.
1 První osoba mn. č. índikativu a imperativu v osadách (5)
má koncovku ma: sednema — sedněma si, lehnema — lehněma
si, spadnema, půdema — poďma, ušijema — ušijma, umíma —
umějma, sedíma, chcema, zaplatíma — zaplaťma, mlátíma —
mlaťma, pravíma — nepravma, hážema — nehažma, kupujema
— kupujma, víma — vězma, jímá — jezma.
Slovesa na ati mají v Bohdíkově a Lhotě Štědrákově kon-
covku my, v ostatních osadách (5) ma: udělámy — udělemy, vo-
lámy, strohámy, dámy, mámy, čekámy, — říkáma, máma, dáma,
zavoláma (Euda, Janoušov, H. Studénky). Sloveso býti má tu (5)
všude smi/.
2. Třetí osoba mn. má o, kde 1. jedn. má u (o): nesu
(nesó) — neso, piju fpijó) — pijo, hraju (hrajó) — hrajo.
Slovesa, jež mají v 1. os. jedn. dm, mají v 3. os. mn. ajo
v. aji, oji: májo i mají, vokopávajo i vokopávaji (dají, volají
atd. 5, 6).
Kde je v 1. os. jedn. m tam je v 3. mn. ijo: chodijo, učijo
se, zdržijo. V Horních Studénkách a ve Svébohově jsou vedle
těchto tvary na i (= 3. os. jedn.) zcela obyčejné: Nohy mně
bolí. Děti chodí do školy, učí se, rozumí všemu, všecko ví, v.
chodijo atd.
Slovesa vědět a jest mají v 3. os. mn. vijo, jijo (1—4),
védijo, jedijo (5, 6).
3. V imperative jest v 1. a 2. os. mn. éme, ěte, kde má
2. jedn. i: sedni — sedněte, di — děte.
— 139 —
4. Prechodníkd jest jea několik: seďa, stoja, leza, kleča.
5. Příčestí činné kmenů zavřených má trojí tvar: seděly
sedl, sed. Všecky tři tvary vedle sebe slyšeti v osadách (1—3)
a ve Svébohově (6) ; sedl a sed (4), pouze elidované tvary obecný
jsou v osadách (5, 6). Srovn. na str. 127.
6. Příčestí trpné končí se vždy na e, á, y (ý 5, 6): Strom
je sfate, proso je vémláceny, už máme požaty, zameteny, —
zaplacený, vymlácený.
7. Sloveso cist (číst 5, 6) má tvary: četu (o 1, 2), četeš,
četě, četeme, četete, četo. Imp. čeC - čejte. Part. pass. četene.
Subst. verb. četeni.
Načetem = načítáme.
Slovesa krásti a hrýzti nekrátí v infinitive kmenové samo-
hlásky jako v jiných podřečích hanáckých; krást, hre zt —
hreze (2).
8. Nosové kmeny mají tvary obecně hanácké : začít — začal
- začaté, žil — žal — požate atd., toliko zapnot tvoří i pří-
čestí činné dle sloves II. třídy: zapl n. zap.
9. Samohláskové kmeny I. třídy v osadách (2, 4, 6) vyzvu-
kuji na polohlásku : vbt (víti), mbt (mýti), rtt — riA (rýti), kn>t
— krbl — zakrtte (krýti), ktl (kouti).
10. Častější, než jinde na Hané, jsou tvary sloves V. třídy
dle vzoru lámati: dlabat — dlabó, hebat = hebó, blezat —
bležo (lízati), stonat — stono, fokat — fočó (2), zkumat —
zkumu (zkoumati), desky počo (pukají*, prasata scípo (5),
máchat — mášu (4).
Vzor hřáti má tvary : řit — řejó — ře — řil — vořite, přít
— přejó — pře — přil, smát se — smnějó se — smííe se —
smál se (2).
11. Sloveso býti má tvary (2):
s5
nesó
bod n. bbd
ST,
nésb
běl — bele
je
neni
bet, pobet n. pobbt.
smb
nésnib
ste
neste
so
nésC)
— 140 —
12. Některé zvláštnosti: pondeš = půjdeš (3). ulamnO n=
ulomí (3), lopit jabka = loupati (2), nuž zerzi =;= rezaví (3),
poržit — pozříti (3), áejivala — sívala, slov. šíjávala (2), čaro-
denice chodi udájet do chliva, musela sem liěbat pryč (3), —
jinde jen v imperative: hybaj = jdi po svých.
Příslovce.
V důle (2) = důle (5), venčo = venku (5), prvka == prv
(5), tepru = teprvá, na pěkno = docela, toť = ted, nyní (6)-
toťkaj, čilkaj.
Komparativ příslovcí: krásůéj, teplej, čistéj, doléj, hlobš, —
pozdéjc (2).
Zvláštní význam má komparativ tož příslovce tuze: Voni
tož — více, lépe (4). Peníze padly ešče tož hlob = hlouběji (5).
Dal se s ním tož do řeči (6). Kdo ho nětož potřebuje = nejvíce
(5). Táhel co netož mohel (2).
Vtači hlava a srcě.
Méslěvéc šil jednoho důě na hón. Dlohó chodil po lésé
a nic mó nepřešlo do rané. Najedno vidi vtáčka tak krásnyhó,
žé mo hó běló lito zastřélét, ale létósť netrvala dlohó; spostí,
a vtáčék spadne z halozké. Méslěvéc hó vézné za nóhé a nésě
dóm. To hó potká stará babička, a děž zhlidné vtáka, póvdá
měslévcóvi; „Vitě-lé pak, jakyhó sé to neseté vtáka?"
„Vták jako vták, jénóm žé má to tén krásny péři", vódpóvi
méslěvéc.
„Tóraó něni tak, mile pane ! Tén vtáčék todé jé vták
chčasně, a hdó jéhó srcé sni, tén nandé déň jak déů pód svo
hlavo tře dókáté; hdó hlavo sni, bodě králem."
„Máš můé za blázna, babo?" řekl méslěvéc s póchébnóchčo
a krotil nad těm hlavo.
„Ba nemám, pane. Děž tó óděláté, jak sém vám řekla,
přěsvjéčité sé a zpóménété na mňé". Tak řekla baba a zmizela.
Méslěvéc ověřélj žé jé tó nějaká čaroděnicé, kérá mó chčésti
přédpovjédéla a z radóchčo obíral sé dóm. Jórka a Haněs, jéhó
dvá séni, přébjéhlé mó naproti, s křěkěm vétrhlě mó vtáčka
z rókě a bjéžélé k matce, abě sě kukla, jaký tó překrásný péři.
— 141 —
Žéua sé mó také podivila a ptala se móžé, có s ňem délat
bodě ?
„Co s ňem délat bódó ? Opéčěš hó, a tó hned. Mósim jéchčé
dó lesa, té hó zatim přeprav. Ale tó ťé póvidám, ať sé z ňéhó
ani kosék néztrati, lěbó bódé zlé s nama zé všéma!"
Měslévéc vódéšil. a měslěvcóvá vtáčka vóškóbala a dala
na rožéů ; alé mjéla vénkó a pó dómjé prácó, postavila k róžůo
séné, abé tóčélě a na vtáka pózór dalé, abé sé népřépálél.
Chlapsé sé postavilé k vóhnichčó; jédén překládal, dróhe
tóčél; pře tém sé vóbá pilné na péčinkó divalě. Tó opadne hla-
vička a hněď za ňo vépadné srdičkó. Chlapsé vóbóji zvihlě a
jédén na dróhyhó sé dival, c ve slově trň.
10*
— 148 —
2. t se mění všude v fc ve slovech: klusté, klóct, klačit;
d v j ve slově svajba : d y g ve slově žiglo = žihadlo (na
Slavkovsku; židlo = zřídlo); f v c ve slovese chcet (na Slav-
kovská).
3. p se mění v 6 ve slovese budu = půjdu (Kožušice,
Mouchnice, Brankovice), u u ve slově vták (všude).
m se mění v n ve slovese snět, nesnět (Slavkovsko).
v jest přídechem každému náslovnému o: vokno, voves atd.
v Ždánicích, Brankovicích, Žarošicích a na Slavkovsku; na
Bučovsku a Litensku : on, oves, oči atd.
4. h se mění u y ve slově vadra (Žarošice).
h jest porůznu přídechem náslovnému a, e. u, ó v několika
jen slovech: Hanyša, herteple, hulica, hudic, hucho, hózké; —
hniť, hnízké v. nízké.
5. s a z měkčí se porůznu v příčestí trpném sloves I. třídy :
nesené, vezené.
z se vsouvá ve slovese hrazdit.
s se mění v c ve slově cichravo (Nechvalín).
6. j se vysouvá ze slovesa pučit a porůznu pudu v. půjdu.
Skloňování.
1. Vzor holuh, duh má v genitivě mn. fc- holubů, dubů,
v dative om na Litensku, Ždánsku a Bučovsku, um na Slav-
kovsku, v lokále ech, ách: na stromech, o vtákách. V instru-
mentale mn. vedle aina mají dvě podstatná kratší tvar ma: voima
koňma (Ždánsko). — O dlouhém í v nom. mn. v. str. 146.
V Brankovicích a Dobroškovicích končí se genitiv mn. na
ůj: do zádůj, u Masaříkůj, od vojákuj, pět chlapcůj, 20 rénskéch
šajnůj a t. d.
2. Vzory muS^ nůž, obraz mají v lokále jednotu, na Ždánsku
i, jinde u. Tak i podstatná rodu středního na so : proso, maso a
vzor pole.
3. Vzor stodola, vyjmouc osady, v nichž se zachovalo i
(v. str. 147), přestupuje pod měkký vzor dttša: do stodole, ve
stodoli, dvě stodole, v šili a p.
4. Vzor zem na Ždánsku má tvary: do zemi, v zemi, pod
zemó, pl. země, zemí, v zemích, — jinde: do zemně, nom.
pl. zemně.
— 149 -
Střešiía a višůa má v genitivé mn. stíešeň, višeň.
5. Dětí, dětí, déťom (dětnm\ dětech, děťma, tak i lidí.
6. Podstatná vzoru mrkev přestupují z části pode vzor ryba,
z části pode vzor duša: mrkva, kotva, pánva, konva, dykva —
korotvja, podešvja, dratvja.
7. Vzor znamení má v dative a lokále jedn. většinou ne-
prehlasované o: k zelo, v bořó, chrasto.
8. Přídavné přisvojovací v Dražůvkách a na Slavkovsku
končí se na fy, ova, ovo^ jinde na ó, ooa, ovo.
9. Komparativ má na Slavkovsku častěji příponu ./esií (ější)
než v jiných podřečích : slabé — slabjéší, bohaté — bohaféší,
hořké — hořčéší, horké — horčéší, hezké — hezčéší. — Také
komparativy příslovcí mají některé zvláštní tvary : snadno —
snadňéš, (tzko — óž, posledně - poslíž, zadu — zadůéš, široko
— šíř, zima — zimňéš.
lu. Zajniéno já má v gen., dat., akk., lok. mné\ ty v dat.
<i, v akk. U\ tvar ňé (o iié, pro ňé) je pro mase. i neutr.
11. náš — naše naša naší — naše
našeho (ího) naše našech (éch)
našemu (ímu) naše našem (ém)
našeho — naše našu naše
o našem naše našech (éch)
s našem našó našema (éma)
Tak skloňuji se také můj, tvůj, svůj, majíce vedle toho
také složené tvary: mýho — mé, mýmu - mé atd.
12 ten tá ti ty
telio té těch (těch)
temu té tem (tém)
teho tó ty
o tém té těch (téch )
s tém tó téma
Tak skloňují se také kdo a jeden (kromě jedna — jednu).
Časování.
3. osoba mu. má o, kde má 1, jedn. «:
vedu piju hraju
vedeš piješ hraješ
vede pije hraje
vedeme
pijeme
vedete
pijete
vedó
pijó
— 150 —
hrajeme
hrajete
hrajó.
Slovesa, jež mají v 1. os. jedn. im, mají v 3. os. mn. ý'*^;
umím — umijó, chodím — chodíjó, vím — vijó, jím — jijó
(ím — ijó) — na Ždánsku: vědijo, jedíjo.
Kde je v 1. os. jedn. dm, tam je v 3. mn. a;V: volajó, po-
vidajó, dajó.
Kmeny pn, tn^ řn mají v príčestí činném vedle pravidelných
také tvary: zapl, zatl, začla.
Byt má tvary: su -si, -só: nesu — nési — néni, — nésó,
byd — byďte.
Přechodníky jsou časté; tvary jejich jako na Zlínsku a j.
na vých. Moravě: stoja, leza, choďa, prinda, vida, veda, pleťa,
sedůa, lehůa, byďa atd., v. donda, ida, lehna (Brankovice).
Iterativum slov. /eí jestježdat, slov. ?ezř jen na Ždánsku lozit.
O chytré princezni.
Dvá řemeslnicí šli světem. Jedno přindó k pěknýmu zámku
a plotem se divajd obá do zahrady, kde se krásná kněžna pro-
cházela. „Bořku, víš-li co bych si příl?" ptal se jeden z nich,
mladé, hezké chasnik.
„Snad abys byl pánem teho zámku, né?" odpověděl Bořek,
„Chyba lávky, neuhodíš! tó princeznu bych chťél."
„Iříku, ty nési hlópé ; já sem myslel jenom na jedno, ale ty
myslíš na princeznu aji na zámek. Ale neděle si darebnéch
laskomin a pod, máme ešče hodné kus cesty před sebó."
„Bořku, čertovi bych dušu dal, dybych dostál tó prin-
ceznu."
„To bych přece nedál," odpověděl Bořek a táhl Iříka od
plota. Sii až do chladnýho boru, nedaleko mněsta, a tam si
v chládku lehli, aby utrmáceném ódom trochu pohovjeli. Bořek
usnul, sotva dolehl; ale Iřík nemohl živo mocó usnót, pořád
mysla na krásno princeznu. Tu de mimo mládenec, zeleně oble-
čené a vida, že Iřík nespí, zastavil se u něho.
„Dobrý zdraví, mladé, kam pak dete?" ptal se Iříka.
„E chodíhie tak světem, ale já sem teho už syté, člověk
při těm vystójí jak pes."
— 151 —
„To rád věřím, nelepší je byt pánem."
. „E to se ví, že je, jenom dyby ůém každé mohl byt."
„No, někdy záleží jenom na vůli."
„Což je o vůlu! lidí by si všelico žádali, dyby se jim to
vyplnilo. — Já na příklad bych chťél mét tó princeznu z blízkýho
zámku a povídal sem juž prv, že bych čertovi dušu dál, dybych
ju dostál."
„Myslíš to opravdu?"
„Opravdu, opravdu."
„Tvá žádost se ti vyplní. Já su čert, a dyž se mně zapšeš,
za štvrť hodiny budeš bohatém princem a možeš jet k princezni,
kerá si tě oblíbí a za manžela venie. Tady je lístek a péro,
natrhni si maléček a krvó se podepiš!"
Nerozméšlaja se, Iřík vzal tru, natrhl si maléček a krvó
se čertovi na léstek podepsal.
„Tak, včil si můj. A za kolik roků si mám pro tebe
přiit?"
„No, já myslím za dvacet let; dyž užiju do té doby lásky
princezně a svěckéch rozkoší, pudu rád s tebó."
„Dobře teda, tady máš mněch plné dukátů; ber z nich,
co chceš, bude dycky plné. Rozvaž svůj mněch, máš tam svý
šaty promněněný v knížecí. Nastroj se, a za lesíkem na tebe
čeká několik služebníků s koněm pro tebe přistrojeném. Sedni
na něho a jed k zámku, daja si méno nejakýho princa lebo
knížete !"
„Ale dyť já neumím tak mluvit, jak se na kníže patří, a
hned se prozradím."
„O to se nestaré, budeš všecko umnět, nač si pomyslíš, a
všecko se ti bude vjeřit. Jenom di, dokud se tvůj kamarád
nezbudí!"
Potom čert zmizel, a Iřík rozváža mněch našel opravdu
skvosný šaty a nastrojil se. Potom šél za lesík, kde mu juž vy-
šňoření služebnicí naproti přijíždali a bujnýho koňa vedli. Iřík
se na něho vyhópl tak šikovně, jakby býl u néznameniťéšího
podkoního ve cviku béval. Potom se obrátili ke knížecímu
zámku. Bořek se zatím probudil a dyž Iříka vedli sebe neviděl,
myslel, že šél napřed; sebral teda svý věci a pospíchal dál.
Necháme ho jit kde chce, a nahlídnime, co se žatém dílo
v zámku.
- 152 —
Mladá princezna byla ešče v zahradě, dyž Iřík do zámku
přijel. Dál se u krála ohlásit, že je ten a ten princ z té a z té
zemi, aby mu kníže kráfkýho pohostinství ve svým zámku popříl.
Král ho s velikó uctivosťó přijal a hned se pokoje chystaly,
a služebnicí museli huzle a věci princovy, keréma ho čert
zásobil, do nich nosit. Skvosná tabula byla přichystaná, a Iřík
se oblíkl do samýho zlata, aby se jenom princezni zalíbil. To
se mu skutečně taky podařilo. Jak ho princezna uviděla, hned
se jí zalíbil, a jediný jeji přání bylo, aby hezké princ u nich
na dycky zostál. Ale Iřík se taky okolo ni točil jak na obrtlíku
a od huby se mu jenom prášilo; mňél radost sám ze sebe, že
mu rozprávka šla jak voda. Dyž býl nějaké den v zámku, dělal
jak by chťél už pryč, ale žatém mnél strachu dost, aby ho
nepustili.
Ale princezna se ocovi svěřila a prosila ho, aby princa
dýl zdržoval; to otec taky udělal a Iřík zostál rád, lebo pozo-
roval, že je rád viděné. Jednyho dna býl s princezno o samotě
a použija té chvíle zjevil ji svó lásku, a dyž slyšel, že aji ona
ho má ráda, šél k ocovi a žádal o jeji ruku.
Řekl, že nemá žádnýho knížectví, proto pré, že je né-
mladší syn oců, ale že si može tó chvílu aji névěčí knížectví
kópit. Bez všeckéch překážek jich staré kníže požehnal a Iříka
za svýho spoluvláca ustanovil. Brzo se slavila svajba, a Iřík
býl jak v nebi! Lidí ho mněli rádi; nebo býl dobré a žádnýmu
bez příčiny neublížil. Za několik let potom staré král umřel a
a Iřík býl sám panujícím knížetem.
.Juž mňél dva syny a ceru a žil se svó manželko velice
ščasně. Někdy pravda spomňél na čerta, ale dycky si myslel:
„E do té doby ešče dlóho! do ví, co se nestane!"
Ale doba tá uběhla jak nic, a juž chybělo do dvacíti
jenom rok. Dyž se Iřík zpamatovál, zalekla ho krátká tá lhůta
tak, že strachem dnem nocó spát nemohl. Bledé jak stín chodil
po zámku a s bolesťó se díval na svý děti a na svoju draho
manželku. Co by ušlo oku milující manželky! Často se ptávala
Iříka, co mu je, ale on všelijak se vymlóvaja, nikdá příčiny
povědět nechťél. Tak bylo celé rok a juž mu zbévál jenom deů.
Celé den nic nejedl a do svýho pokoja se zamkl, aby neviděl
slze manželčiny a jejím otázkám sě vyhnul. Večír se ale dveře
samy otevřó, a do nich vkročí zeleně oblečené mládenec.
— 153 —
„No, Iríku", pravil bledý^mu knížeti „Esli pak si zpomňél,
že je dneska dvacet roků a že máš jit se mnó?"
„Bodét bych zapomůél; ale vidíš, mám ešče všelico na ří-
zeno, ešče sem se nerozlóčíl se svojó manželko : popře mně ešče
tri dni.«
„To ti udělám a mnohem víc. Vyvol si po tři dni každé
den jednu věc, byď to co byd, a esli bych ti to neudělal, vrátím
ti cedulku a víc žádný ho práva k tobě mnět nebudu."
Iřík poděkoval čertovi a býl ternu velice povděčné, lebo se
domníval, že snad nějak čerta ošidí. Mnohem veseléší vyšel
z pokoja a šél ke kněžně, aby se s nó potěšil. Kněžna vida
úsměv na tváři (na hubě) svýho miláčka, byla taky veseléší;
šli spolem na procházku.
„Pověz mně, drahá, co by tě tak těšilOj^dybys to ešče mněla?"
ptal se Iřík, dófaja, že se od manželky něco doví; lebo si ne-
mohl na žádno prácu pro čerta zpomnět.
„E já mám všecko, a jenom bych si příla, abys býl veseléší"
„Dyť su juž zase veselé dosť. Ale pověz přece, dyt je to
jenom o řeč. Jak pak bys ešče chtěla mnět zámek okrášlené?"
„Náš zámek je s předu dosť pěkné, ale ze zadu néni žádné
vyhlídky. Dyby té ukrutné skále nebylo, bylo by to lepší."
„Máš pravdu", odpověďél Iřík a hned si umínil tó prácu
čertovi uložit. Večír stál čert před knížetem a ptal se ho, co
žádá, aby udělal.
„Chcu, abys mně do rána skálu, kerá nám v zadu celé
zámek zaclání, odrovnal."
„Stane se, jak žádáš", odpověděl čert a odešel.
Kníže myslel, že to čert neudělá a že mu zbyde víc času,
ale velice se ulekl, dyž ráno stál a přistópja k oknu, širo rovinu
spatřil, na keré po skali ani památky nebylo. De pro manželku
a ukazuje ji to.
„Pro Boha, mužů! ty máš spolek s čertem, lebo si kózelnik?"
zvolala kněžna a s podivením se dívala ven.
„To bych ti býl dávno juž tó radosť udělal, ale já sám
nevím, co se stalo; snad nějaké šotek našu rozmluvu včera po-
slóchál. Přé si teda schválné ešče nejakó věc, esli se aji to
vyplní?"
Kněžna byla chytrá žena, věděla, že to néni s dobrém a že
ji manžel ueco strašlivýho tají. Na oko teda řekla, žé si přeje
— 154 —
celo tó širo rovinu v nékrásůéší zahradu promněněnó, v keré by
květin a bylin a stromů ze všeckéch krajů světa bylo, a to
všecko v plném květu. Ale v duchu si myslela: „Počké, bude-Ii
to zétra, neupustím, a Iřík se mně musí přiznat".
Večír dostál čert úlohu, na rovině zahradu udělat, v keré
by byly všecky květiny a stromy ze všeckéch dílů světa. Gert
to slíbil a odešel; dyž se ráno kníže probudil, zarazila ho vůna
tisiceréch květin, kerý se v nékrásůéším květu po rozsáhlé rovině
skvěly. Býl to daleké, krásné ráj! Přišla aji kněžna, keré to
pokoja nedalo a s hrůzo aji zalíbením uvízlo oko jeji na rozkošné
květnici. Ale najedno se odvrátila, vzala Iříka za ruku a poví-
dala: „Včil, můj drahé, mně nesmíš dýl tajit, že máš spolek
s čertem. Já to istě vím, a raci mně pověz, na jak dlóho si za-
vázané, abych tě mohla potěšit, lebo dobro rado ti přispět".
„Už je pozdě, moje srče ; dnes je poslední den, večír přinde
ešče pro jednu věc — a pak su jeho " Potom Iřík od začátku
až do konca povídal, co býl a co se s ňém stalo. Kněžna mu
ráda všecko odpustila, proto že ho velice mněla ráda a věděla,
že jenom z lásky k ni chybil.
„Nebyd smutné a neběduj, ať si teho žádné nevšimne.
Byďme veselí, a až večír přinde čert, pošli ho jenom ke mně!
Já si do té doby něco vymyslím.
Iřík býl jak z nova narozené, a všecka těrcha s něho
spadla. Hned šél se svó manželko a celé deů býl s dětma
veselé, jak by jakživo nic nebylo.
Večír se v určitó dobu čert dostavil. „Co pak sis dnes
vymyslel?" ptál^se knížete.
„Di jenom k mé pani!" ona ti řekne, co chce, já juž
nic nevím."
Gert vešel do pokoja kněžninj^ho, kerá ho juž očekávala.
„Ty si ten čert, co máš mýho manžela odnýst?"
„Ano."
„Možu si teda místo něho jednu věc vyvolit, ať to je cokoli?"
„Ano."
„A esli mně to neuděláš, nemáš k němu víc moci?"
„Nemám."
„Dobře teda; pod sem a vytrhni mně tři vlasy z hlavy,
ale nesmí jich byt víc ani míů, a at mně to ani za mak málo
nebolí!"
— 155 —
Čert se _zamračíl, přistópl blíž k pani a honem vzal tři
vlásky a vytrhl. Ale pani přece vykřikla. „Vidíš, to máš už
jeden vróbek, řekla sem ti, ať mně to ani za mak málo nebolí*
— ale nechť, to ti prominu; včil vem ty tři vlasy a změř jich."
Čert jich z měřil a pani zase povídala: „Včil uděláš ty
vlasy každé o dva lokte delší; ale ne abys myslel nastavit jich:
zrovna ty natáhni, aby byly každé o dva lokte delší."
Čert se chvílu na ně díval, ale nevěděl si rady ; i»rosíl^
teda kněžnu, aby mu dovolila do pekla jich s sebó vzít a s to-
varyšama se poradit. Kněžna mu to dovolila, a čert s vlasama
zmizel.
Dyž přišel do pekla, svolal všecky tovaryše svý, položil
vlasy před Lucipera na stůl a povídal, co se s němá stát musí.
„Tenkrát si prohrál, chytróšku", řekl pán, „dostál se na tě
inší kos. Co s němá? natahneme-li jich, přetrhnó se; bóchnem-li
do nich, rozklučó se; dáme-li jich do ohňa, spálijó_se. Nezbévá
ti, než se vrátit a místo vlasů cedulku odvýst."
„O já k ni nepudu, mohlo by se mně zle výst."
„Proč si nedáš lepší pozor? Včil di a odveď, co už
není tvý!"
Čert musel cedulku vzít, a čí byla, odvýst. Slítl teda do
zámku, ale boja se lam vstópnót, číhal u okna, až ho kníže
otevře. Dyž se teho dočkal, hodil cedulu do pokoja a zmizel.
S nevýslovné radosťó zvihl Iřík cedulku a běžel ke své man-
želce, kerá juž napřeď věděla, jak bude. Děkovali Bohu, že jich
z nebezpečenství vyvedl, a žili spokojeně až do smrti.
Kloboučky. Přepsal prof. Dr. F. Šujan.
Řeč osady Letonic odchyluje se některými zvláštnostmi od
podřečí slavkovského a přichyluje se k rousinovskému (brněn-
skému).
1. ě se mění v i v indikativě sloves V. třídy vzoru hřáti:
hřije, smije se, vokřije.
2. li se mění v U: poleca, stoieca, hlena, led, bele, sme, —
řf v re jen ve slově kředa a v předponě při: převedl, přehnal,
vedle: peřina, křivé atd., — si v se zpravidla: sela, serotek,
serka, — ci v ce: cebola, lacené v. cigán, cizí, — zij ai, ši, či
trvá celkem nezměněno: zima, žid, žila, čisté v. svačena.
— 156 —
V iníiriitivě sloves IV. třídy i po týchž souhláskách mění
se v «: palet, vařet, huderet, vozet, noset, sniažet, točet atd.
V příčestí činném toto e se dlouží: modlél se, kóřél,
nosél, vozél.
í po týchž souhláskách zůstává celkem nezměněno: hlísta,
blízko, kříž, křídlo, tříska, stříkat, sin, cítit, hužívat, šíp, vešívat,
číst, čítat v. čóhat (číhati). V koncovce ik mění se í v e jen po
zas: vozék, psék v rohlík, stehlík, košík, nužík.
i se krátí a) v genitivě mn. : kozi, věži, kůži, h) ve vzoru
znamení: huhli, zeli, proti, c) v koncovce íc: zaic, kraic, d) po-
různu: cisař, mřít, vřít, třít, hutikat.
i se dlouží jako na Slavkovsku v nominative mn. rodu
muž. : tří chlapci (staří lidé : tře chlapci), hadí, páví, čtyři vojáci,
všécí holubí.
3. y se mění v čisté e: peské, rebe, koreto, vehodit.
ý se mění v čisté é: bék, stréc, dobré člověk, vémluva.
4. o mění se častěji v ů (u) než na Slavkovsku: kůža,
pod dum, růst, muct — muhl, poduj, stůj, struj se v. loj, pokoj,
kroj, kozle.
o se dlouží v o jako na Slavkovsku ve slovesech IV. třídy:
hojit, dojit, bojím se, stójim, zvoní, honí.
5. n koncové mění se v čisté o: kup cukro, zavři hubo,
budo, chalupo, kus, buk.
Vokativ Francko! (Francka i Francek) výslovností se
nerozeznává.
w se mění v čisté o : za vašó chalupo, dóra, kót, vedó, dajó.
6. ej přehlasováním z aj vzniklé mění se v é: héné, počké,
zavolé, nelepší, na prodé, původní ej zůstává nezměněno: zloděj,
volej, — lešéj, huméj, zakréj, séj, réj.
ij se mění v i: pí, bi, nali, huši, huži.
7. Samohlásky se dlouží jako na Slavkovsku (str. 147, 9).
8. Vedle přídechu c před každým náslovným o: voko,
voves jako na Slavkovsku má přídech k každé náslovné o, e, ^■,
w, o: haž, hábech, Heva, hiskra, hitrnica, hiné, hindá (v. íščera),
hutekl, hu vás, humnět, hóvod, hóhor, — hnif, hnízké (jako na
Slavkovsku).
— 157 —
9. Zvláštnosti deklinace patrný budou z tohoto vzorce:
Jedn. 1. ten náš nové vůz
2. teho našeho novýho voza
3. terno našerao novýmo vozo
6. tem našem novým vozo
7. tem našem novem vozem.
Množ. 1. te naše nový voze
2. těch našech novech vozu
3. tem našem novém vozom
6, těch našech novech vozách (ech)
7. téma našema nevéma vozama.
Zvláštní jsou krátké koncovky v instrumentale jedn.:
s našem malém chlapcem, s mem pěkném klobókem atd.
Přídavná přisvojovací končí se na -u, -ova, -ova: sósedu,
sósedova, sósedovo.
Zájmeno ty má v dative i akk. ti: Viděl sem ti.
10. Slovesa I. třídy mají v infinitive kmenové hlásky
zúžené : nýst, výzt, kvýst, pýct, týct, zíbst — zebe — ziblo>
hutit — hufál — huťaté, začít — začal — začaté, žit — žál,
rožit — rožni — rožél.
Bet má tvary : so — se — je — sme — ste — só, néso
nese — nésó, bed — bedte.
Jest: him — híme — hijó.
Přechodníky známy jsou jen některé způsobové: stoja,
leza, sedá, kleča, choda.
Mluva osad Dražovic, Podbřezic, Bohdalic, Kozlan, Pavlo-
vic, Hvězdlic a Chvalkovic je přechodním podřečím od slavkov-
ského k vyškovskému.
1. Koncové e v 1. os. mn. jest poněkud zvýšené, zúžené é:
dámě, voláme, hnojiniě;
ě mění se v i: hřije, přije, smije se;
é mění se v y, i: nyst, vyst, pyct, lizt, dobryho, dobrymu,
— méno, péro — myno, pyro (Podbřeizce).
2. i po Ij ř, 25, «, r, s, s, č mění se v e: poleca, křevé,
zema, sela, cebola, žeto, šeška, řičeca, noset, vozet, učet, vařet
atd. — Na konci slov je toto e místy poněkud jedno, střední české L
I má platnost samohláskovou ve slovech : klzat, klzké, kadle,
— klčka, žlčka (Líšeň).
I se mění v lo: sloza, v lu: sluza (Telnice), v r: relík,
procar, v m: vemblód.
/. se vysouvá: žička, mesím, habes tam šil.
2. r má platnost samohláskovou ve slově žrd v. žerda.
)' se mění v 1: falář, palazór, pulmistr, levírnik, v ru:
petružel, tepruvá.
r se vysouvá: hadlák (Líšeň) v. hadrlák (slov. handrlák).
3. ř tvrdne v r v slovese boderet, netvrdne ve slově křída.
— 166 —
u, ň.
1. n měkne v n a, n tvrdne v n y týchž slovech a tvarech
jako v nářečí slov. a val; n měkne tu i v přechodníku: šedna,
lehůa, padňa, hotňa a ve slově komióář (Líšeň).
2. n se vsouvá v slabiku mé: mněsto, do zemně, mněch,
v krámně, na slámně, nemůé za zlý. — V Slavíko vících : měch,
město atd.
d, ď; t, ť.
1. d měkne v ď v příslovcích: hned, poí^ád, vodkud, potád
atd. V Kloboucích: pocád, dotád, vodkád atd.
d se mění v r: svarba, herbáví, v g: švígravé (Lišen).
2. t se mění v d: žlódek, v k: klóct, klosté, klačit.
t koncové vzoru kost většinou měkne v f. Místy neměkne
toliko v abstraktech na st: radost, spravedlnost, dost v. kosť,
niť, šťvrf, smrť (Ostrov, Lažánky, Tvarožná^.
t netvrdne ve slově řefiaz (slov., val. i han. řetaz).
3. st mění se v šč v instrumentale abstrakt dle vzoru kost :
zloščó, chetroščó, s radošcó v. kosťó (Ostrov, Lažánky), všude ve
slovesech chešěo, chlaščo, nacheščí, nechlašči.
4. V imperative koncové f i ď v Ostrově, Kulírově a v LŠT-
žánkách tvrdne: záplat — zaplatte, vrat — vratte, mlat, pod
— pote, nechod — nechote. Jinde ď zůstává nezměněno: pod,
bedte; f se mění v c: zaplač — zaplačte, mlac — mlacte. ne-
plec — neplecte. Místy jen ať se mění v ac, et trvá nezměněno :
mlac, plačte, nepleť, zameíte (Těšany).
Ve slovese chtět mění se t v c: chcet — chcél.
1. Hláska g i v podřečí tomto dosti často se vyskytuje:
Margyta, gaval, glih, gronyka, cigán, fagan, tragač, zgabnót,
zgrblík.
2. k mění se v ch ve slově ščerch (Tvarožná).
3. h jest přídechem každému náslovnému a, e, i u (nebo
je zastupujícímu o), ó-. Hanyša, handěl, haž, hale, hábech, Heva,
bratr he {= i) sestra, hiné, hit — vodehit, Hidáš, hikavec,
hitrnica, hiskra, híva, hišcera, huši, huhlí, hutrhnót, hočit,
hozel, hodělat, hoderet, lióřad, hóroda, hózkosf atd. Podobně před
ň ve slovech: hnit, hnízké, Imížit se, — hesle v. jesle (jestli).
— 167 —
Výjimky: vokázat, Ustopeč=pís. Hustopeč(naŽidlochovsku).
h se střídá s v Volšténsko-Holštýnsko (osada), Volomóc,
vlvko, levké, s ;: pija (piha), pijuvaté.
k se odsouvá se skupiny hř a hv: řešit, řích, říbé, riva,
rije (hřeje), řbet, řmět, řídel, řebík, vězda, vizdat; po různu-
loh (hloh), znit — znije (= zhnit).
4. ch se místy odsouvá ve slovese: scet — sce — scél —
nesci (nechtěj).
b, p; m; v, f.
1. p se mění u v ve slově vták.
2. m v číslovkách sedm, vosm zůstává většinou nezměněno.
3. v se mění v b : brablec, brstvja, břískat, břed, břet}'nko,
klebety, voboce, „vodo si dám voblažit" (ovlažiti, ohřáti), v j.
pijovár.
v jest přisuto v slovese vzívat (zívati).
v se odsouvá před příponou ství, sko: králoství, Horákosko
(Horákov).
v jest přídechem každému náslovnému o: voko, voheň, vo-
týpka, vorat, vostré, voltář; ale: hofěra (ofěra).
Vomdlívá = omdlívá, homdlívá = umdlívá.
s, č.
1. s se mění v «: lešena (lysena kráva).
2. č se mění v c: česnek, v. t: šmytec.
/ se vysouvá: do — deš, půdo, p učit.
Přes my k.
Karamád, kabacaja (kacabaja), cosialista, Jezuralém, parýlíía:
polcurán, palaprý, haksic, cerel, hynf v. hniť, „vím to róčitě"
(určitě).
Skloňování jmen podstatných.
1. Vzory holuh — fíub, mož — nůž, vohraz neliší se pod-
statně od jiných podřečí hanáckých.
Máj má v genitivě jedn.: na 1. májo (Telnice).
V lokále jedn. mají neživotná tvrdého i měkkého zakon-
čení o: v břocho, v hrnco, na vozo, v leso v. v lese (Telnice).
I životná mají častěji o než jinde: po Johanysó, po pano
hočitelo.
— 168 —
Nominativ mn. životných končí se na í : liolobí, hadí, všecí
chlapci.
V genitivě mn. jest ů: holobů, možů, vozů, porůznu e:
kosé, nuže. (Srovn. vlasí a p. Dial. I. str. 19.)
Dativ mn. končí se na úm (um): koňům, volům, vobrazům,
ke Klobókum, — lokal mn. na áeh, ech, ích: ve vtákách, vo
hadách, svátkách, na koněch, po stolích.
Sócí (soudce) skloňuje se jako správčí dle vzoru dnešní.
Vlastní jméno Švec má v gen. Šveca, ku gen. obecného
jména ševca je nom. se ve (Kulířov).
2. Vzor vokno a pole má v dative mn. úm, v genitivě mn.
má pole: pol, tak i rol (nom. jedn. rolí). Slova na so mají
v dative a lokále jedn. o: v proso, v maso v. v mase (Blučina).
Nebe má: do nebe, v nebi, pod nebo.
Za českou koncovku -ištš je všude -isko: strmisko, hracho-
visko, vohnisko.
Jména na do a dlo mají v genitivě mn. é: hnízdě, mo-
tovidle.
3. Vzor staveni má v dative a lokále jedn. nepřehlasované
o: k dojeňó, k snídaňó, k vareňó, na modleno, po požehnáno
po Jiřó.
4. Vzor reha (rýho).
Jedn. 1. reba Množn. rebé
2. rebě rebé (reb)
3. rebje rebám
4. rebo rebě
5. rebo rebe
6. rebje rebách
7. rebó rebama.
Jedn.
5. Vzor koza.
1. koza
Množn.
koze
2. koze
koze
3. kozí
kozám
4. kozo
koze
5. kozo
koze
6. kozi
kozách
7. kozo
kozama.
— 169 —
6. Vzor stodola.
Jedn. 1. stodola Množ. stodole
2. stodole stodol (é)
3. stodoli (stodole) stodolám
4. stodolo stodole
5. stodolo stodole
6. stodoli (stodole) stodolách
7. stodolo stodolama
Tak skloňují se všecka jména ž. r. na la: do truhle, ve
školi, proti školi, do jehle, všecke žile.
7. Vzor starosta má v genitivě i v akkusativě jedn. e?: Měl
dva syne, Jurké a Honze, potkal Svobodě, dostál to vod sta-
rostě. — V Horákově: Di přivítat pantáty, vod sluhy, poslal
sluhy.
Instrumenta! jedn. jest 6 i em: s Kudrnem, se Svobodem,
s Procházkem (Začany).
Vlastní jména, zvláště cizího původu, přibírají často kon-
covku a a skloňují se dle vzoru starosta: Vorma (Wurm): vod
Vormě, potkal sem Vormě, mloyil sem s Vormó, Majera (Majer):
Majere, s Majró (Klobouky).
8.
Vzor doša.
Jedn. 1. doša
Množn. doše
2. doše
došé
3. doši
došám
4. došo
doše
5. došo
doše
6. doši
došách
7. došó
došama.
9. Vzor zem má: do zemje, v zemi, pod zemjó, nebo: do
zemně, v zemi, pod zemňó, množn.: zemně, zemné, zemůách.
Vokativ jmen vlastních vzoru reba rovná se druhdy nomi-
nativu : Francka ! Mařka ! Vincka ! v. Maryno, Hančo, — kmotřenko !
Genitiv mn. končí se zpravidla na é: pěsničké, kočičké,
baňké, službé, družbě, krávé, barvě, noté, plachtě, koze, kapse,
klubásé, palice, trávnice, kužé, flašé, stodole, tabule, jehle, truhle,
zmolé atd.
— 170 —
Lóka (louka) má v mn. čísle: loká — na lokách.
Roce skloňuje se : roce, v rocích, rocima (Ostrov).
10. Vzor kost.
Jedn. 1. kost Množn. kosti
2. kosti koste (i)
3. kosti kostám
4. kost kosti
5. kosťo kosti
6. kosti kosfách
7. kosfó kostima (kosfama).
Puč mi štvrti, bez choti, do noce, do pece, v nocě, v peci,
v kleci.
O tvarech: chetroščó, zloščó viz str. 166.
1.
Dětí
lidí
2.
dětí
lido (lidí)
3.
dětům
lidům
4.
děti
lidi
6.
dětech
lidech
7.
dětma (dětima)
lidma.
áir
i těch lido (Ostrov,
Lažánky^
.
1. Vzor
mrkvja :
dn
. 1. mrkvja
Množ. mrkvje
2. mrkvje
mrkvje (i)
3. mrkvji (vje)
mrkvjámj
4. mrkvjo
mrkvje
5. mrkvjo
mrkvje
6. mrkvji (vje)
mrkvjách
7. mrkvjo
mrkvjama.
Tak se skloňují: břitvja, broskvja, brstvja, dekvja, dratvja,
hóžvja, konvja, kotvja, lištvja (v. lišta), náspja, pánvja (v. pámva),
plótvja, podešvia.
Místy vyskytuje se nom. mrkev, v ostatních pádech dle
„mrkvja" (Ostrov, Lažánky, Slatina).
Krýv, do krvje, v krvji, krvjó.
— 171 —
8. Vzor hřibje:
Jedn. 1. hřibje Množ. hříbjata
2. hříbjeti hříbjat
3. hííbjeti hříbjatům
6. hříbjeti hřibjatech^
7. hřibjetem hříbjatama.
Skloňování jmen přídavných.
Jedn. 1. selné selný
selná
Množ.
selni, selný
2. selnýho
selné
selnéch
3. selnýmo
selné
selném
4. selnýho selný
selnó
selný
6. selným
selné
selných
7. selném
selnó
selnéma.
Místy krátí se i, ý v nom. mn. (Slavíkovice, Šitbořice),
jinde krátí se ý ve všech pádech (Telnice, Blučina).
Přisvojovací přídavné končí se na uj (uj) — uva — uvo a
skloňuje se celkem dle selné.
Komparativ: hežčéší, horčéší, horčéší, křevčéši, levčéší,
vlvčéší, selóéší, hlópjéší, měkčéší, keselší, stodenší, bělší, boha-
ťéší, svaféší.
Skloňování zájmen.
1. já tě mě
2. mně tebe (tě) sebe nás
3. mně (mi) tobě, ti sobě, se nám
4. mně ti sebe, se nás
6. mně tobě sobě nás
7. mnó tebó sebó nama.
Vitám ti, viděl sem ti, kópíl sem se, sedl sem se, hokruj se.
1. von vona
2. jeho, ho, jé (ňé) jí (ji)
3. jemo, mo jí (ji)
4. jé (ůé), ho jo
6. něm ní (ni)
7. Ďém ňó
voní
voně
jich
jim
jich
nich
jima.
— 172 —
Tvar jé (ůé) zastupuje genitiv a akkusativ rodu muž.
i středn.: potkal sem jé, neboj se jé, místo ňé, už je jé (piva)
málo, až jé bode vic, vepilě jé (pivo), — vedlivá ůé, ale : vod
něho (Těšany).
Jejich chlapec, jejichho chlapca, jejichmo chlapcovi, o
jejich chlapco, s jejich chlapcem.
1. můj, mý
má
mí, mý
2. mýho
mé
mech
3. mýmo
mé
mém
4. mýho, mý
mó
mý
6. mým
mé
mech
7. mém
mó
méma.
1.
náš, naše
2.
a) našeho b)
našeho
c) našiho
3.
našemo
našemo
našimo
4.
našeho
našeho
našiho
6.
našem
našem
našim
7.
naším
1. naša
našem
našem.
2. a) naší
b\
c)
naše
3, naší
naše
4. našo
našo
6. naší
naše
7. našó
našó
1. naší, naše
2. a) naších
b),
c) našéch
3. naším
našem
4. naše
naše
6. naších
našéch
7. našima
našéma.
Tvary a) jsou v Ostrově, Kulířově, v Lažankách, tvary c)
na Rousinovsku, tvary 6) jinde.
1. ten, to
tá
ti, té
2. teho
té
téch (těch)
3, temo
té
tém (tem)
173 —
4. teho, to
tó
tě
6. tem
té
téch (těch)
7. tém
tó
téma (terna).
V Ostrově, Kulířově, Lažankách, Kloboucích je ženspek, číž, číhat, čítat, číst ; — v země, zětra,
cen, cetit . — Klíč, líto, plíca jako v jazyce spisovném, ale : lóbat.
6) v zdrobňovací koncovce ík mění se é v é jen po z a s,
víizék, psěk; — riihlík, hfiblík, kušík.
c) v genitivě mn. jen po s a z: kiizé, klíibásé, — růží,
flaši, kůží, pentlí (^ malinko zbarvené v é v Petro vících) .
H. i se krátí a) v týchž slovech jako v podřečí I. (str 13).
6) v příponě nik: řezník, zedník, trávník (v mn. čísle: řeznice,
— 182 —
zednice); ale: slavík, chlapík, čertík, c) v pi^íponě ic: zajíc,
krajíc, střevíc.
4. i se dlouží ve všech nominativech mn. vyj mouč ty,
v nichž se mění v ó (v. na hoře): chlapi, véři, kamarádí, rodiči,
hůlobí, dětí, lidi, všecí, tří, štyří atd, — vtácé, racé atd.
5. i se u výslovnosti často pohlcuje, zvláště v slabikách :
li, ni, ci, ji : žFca kťka, poPca, Tpa, hoPčka, pFska, hobťk, vezl'
sme tam dříví, máš-l', išl' (jestli), vesFš nás (vyslyš), pšeů'ca,
masů'ca, sekň'ca, mleň'ca, strň'čná žába, p^ň'ze, táhů'te, lac'no,
zaj'c, kraj'c; — pšo.
Éíká se: kráva řive, rivala, ale: zařve.
Proti spisovn. rozčepeřiti je rozčepeřat.
1. y mění se ve zvýšené poněkud é: měš, rébě, roké, moché,
peské, léska, — vare.
y drží se všude v příslovci dečky, skoro všude v číslovce
štyří — štyry; v Bořitově: syn, šmytec.
Novější dobou počíná se v některých osadách (na př. v
Boraci) přezvukovati toliko y koncové, kdežto y v ostatních
slabikách vyznívá čistě: rybě, pyskě, chytil rybo.
2. ý mění se v é: mlén, stréc, pastéř, pécha, dobrech, véhra,
vémlova.
Také v příčestí činném mění se ý v é: běl, půzbél, homél,
zakrél.
o.
1. o v slabikách kmenových i ohýbacích přechází v podřečí
tomto v u. Toto u však není čisté u jazyka spisovného, nýbrž
zvuk jeho je tu více, tu méně zbarven zvukem samohlásky o;
je to vlastně velmi zúžené o: buk, bíib, bCír, drfizd, dfi zemně,
díiběhno, dustano, dfist, diijit, hrum, hfiřké, hiidit, chiimót, jezíivec,
kucór, kfíhót, kuš, niis, piile, piitum, píipél, putvurii, rfibiita, riih,
skukan, prCidat, pudkuva, pud stůl, snfip, stíilica, tCipara, vfiběd,
vfičistec, vfiřech, vukulfi, vichur; — děcku, hídlfi, manželství!,
máslu, ránu, strnisku, smetliskfi, viiknii, vukii; — dlólui, všeckíi,
na červenil, na bílu, hdu — kííhu — kfímo, tuhfi — tíímo, celýhíi,
pršelíi, belQ pěkně atd.
- 183 —
V Bořitově o se drží jenom asi v těchto slovech: strom,
čočka (slov. čučka !), hovězí, Jozef ; v některých osadách vyznívá
dosti často vedle u.
Cistě zní toto tt asi v týchž slabikách jako na Brněnsku:
sósedůj — sóseduva — sóseduvu, maluvat, pracuvat, makuvé,
chlapců vi, dubetek, kupec atd. (v. str, 162.)
2. o se dlouží v ú ve slovech: můct — může — můhl (ne-
móže, Petrovice), růsto, důděrek, důžinek, důlů.
3. o se dlouží v o: a) v příponě on (slov. oň): zerzón,
slepón, hlochón; b) v slovese stóno, Borač; u Blanska: stůůo.
4. o se mění v e ve slově peduška.
n, ú (ou).
1. u se nepřehlasuje (jako v podřečí v I. a j. v. str. 14.) a
přechází po tvrdých i měkkých souhláskách v " : bodo, mocha, hobo,
hochíi, hohél, kop pepřo, cogro, břoch, kůžoch, ke křížo, v kušo,
kfivářo! možo! hoklodit.
M se nemění v předposlední slabice indikativu sloves VI.
třídy: kopujo, malujo, a ve slovese muset (Bořitov) v. moset.
2. Za n (ou) a přehlasované z něho í je o : dlóho, kót, lóka,
za našó stodolo, v zelo, v povětřó, k Veveřó, majó, dělajó, tepró
(slov. teprú), hónlk, hóhur, hózkfist, hóžitek; — dóra v. díra.
o
u.
1. ů zní většinou hodně zdlouha, ale ztemněle, mezi it a o:
a) ve kmenech: stůl, lůj, kůža, růža, kůzle, můj, tvůj, svůj, pučit;
6) v genitivě mn. : vozů, měsíců.
2. H se krátí: a) v dative mn.: vulum, kfiůum, dvurum;
b) porůznu v některých osadách ve slovech: dum, luj, kuů;
(Bořitov), vuj, vusmé (v JabloĎanech).
3. Jednoslabičná podstatná mužsk. rodu krátí ů v ?/, stáva-
jíce se dvojslabičnými: kůií — kuně, dvůr — do dvura, stůl —
na stulí — stule (pl.).
ia, io, ió, an, aj, ej, ij, yj.
1. Dvojhlásky ia, io, ió v podřečí tomto jsou častější než
v ostatních hanáckých: mjata, šlapja — šlapjo — šlapjó, náspja,
mrkvja — mrkvjo — mrkvjó, dratvja, pjatro, holóbjata, hříbjata,
dópjata, hósjata, v Brtovjó, na Čepjó.
— 184 —
2. Za slov. val. pauk, paiičina, pauz je pók, póčina, póza.
3. Téžeslabičné aj trvá ve slově kraj; přehlasuje se v ej
ve slově hejné. Podobné trvá ej ve slově pejchat: Pejchá tabá-
kem (dýmá).
Zvláštní je změna různoslabičného oj ve slově némit 5Í
(najmouti) — némo si (najmu) — némovat (najímati, Petrovice).
4. Téžeslabičné ej v koncovkách substantívních trvá ne-
změněno: vůbečéj, zludéj, víiléj, dubrůďéj; ostatní ej původní
i přehlasováním vzniklé mění se v é: pučké, vole (volati), nalé,
nasé, hřé, přé, plé, nelepší, puzdé, rádé.
5. Téžeslabičné ij mění se v i\ yj v (ej) é\ bi, pi, hoži,
hoši — homé, zakré.
Z vláš tni dloužení.
Podřečí toto vyniká velikým počtem délek, a to délek
velmi rázných.
1. Dlouží se mimo případy nahoře uvedené koncovky ař,
eZ, il, ol v příčestí činném rodu muž.: pfitkál, viilál, psal, seďél,
homřél, běžel, prusél, bél, chíidíl, pil, šil, kól, plól, dól.
2. v iníinitivě a ve všech rodech příčestí činného slovesa
nechat hláska a: nechat — nechal — nechala.
3. V některých osadách, zvláště v Petrovicích u Sloupá,
všecky koncovky se velmi prodlužují: mák, sén (syn), déň,
vuhéů, tém, za kostelem, chlebem, kamenem, šest hodin, viibřísél,
dyž se zendém.
4. Hrabě znamená Graf i Rechen.
Jak různého tvaru nabývají v tomto podřečí některá slova
změnou samohlásek, cizinci na první poslech nepostihlého, viděti
z příkladu: pře kupeti, t. j. při kopytě.
Pučit = půjčiti, pučet =: počet, počef (pučeti).
Souhlásky.
Spodobování souhlásek.
1. Jasné hlásky na konci slov znějí všude velmi jemně,
t. j. s pazvukem samohláskovým : chlíb, bňb, krýv, živ, žid, med,
vuběd, sníh břeh číž, na vubtíž, vůz atd.
— 185 —
2. Ve skupině s/2 a kh spodobuje se ^ v cA : schořet, scho-
dit, k chorám.
3, Hláska v po temných nemění se v /: květ, tvůj, svět.
1, r, ř.
1. I jest jedno, měkčí než české střední, čímž substantiva
zakončená na Z, ícr, lo přestupují -pod vzory měkké: stůl — na
stuli, pl. stule, do škole, ve školi, v másli, sádli;
I se mění v r: relík [(lelík, cop), v m: vemblód, v n:
kůnčava ;
L se vsouvá: mlisa;'
I se vysouvá: homrčí hlava, žička.
2. ř tvrdne v r ve slovese hoderet (Bořitov, Černá Hora),
ale na Tišnovsku již hodeřit.
n, ň.
ň tvrdne v w v předponě ně: někdo, něco, nehdy;
n měkne ve slově trn;
n se mění v m ve slovech: tem — těmto (tentom), smé-
tivá pšeĎ'ca, před ha b. va: hamba, homba, klemba, komva;
ií se mění v ;" v ^příponách nín a nina: Hojín (Hunín),
Hodojín, Rákojín, Vidojín, sekaj'na, řezaj'na mišaj'na. slaj'ne,
kopaj'ne ;
ň se vsouvá v slabiku mě: mněkké, mněch, mněsto, v dumně,
v líimně, v daraně;'
ií se vysouvá ve slovechj: Liimica, Lumička.
d, d; t, ť.
1. d tvrdne v imperative: píid — putě, nechud — nechu(d)
tam, zahud.
2. d se mění v r: svarba, v g : vízgat, v s : sešlo ;
d se vsouvá : zdralé, mezdírka, dmdluba ; nevsouvá sě ve
slovese žímat;^
d se vysouvá: kadlíc — kalca — kalcě.
3. f tvrdne v podstatných vzoru kosť, ale ne důsledně a
všude stejně: povinnost, trpělivost, hnit, díist i dusť (Knihnice),
kust i kust (Bořitov), host, ale zeť a p.
- 186 —
4. t mění se v A; ve slovech: klosté, klóct, klaeit (jako
skoro všude na Hané), v s: škůř (tchoř), v ^: krčica (krtica =
krtek).
6. t se rozlišuje \ c a) \ imperativech: plac — plačte —
plačme, vrac, mlac, vemec (vymeť) atd. — v Bořitově t tu
tvrdne: záplat, mlat, vrat; — h) ve slovese chcet — chcél —
chcívat.
6. st mění se po různu v šč v ínstr. jedn. jmen abstrakt-
ních vzoru kost: s chetríiščó, zluščó (Jabloňany).
7. V iterativech se ď a ř zpravidla rozlišuje: vecházet,
házet, kácet, veplácet, jen porůnzu ďtrvá: přesaďovat (Deblín).
b, p; m; v, t.
1. h mění se v w: remník (rybník).
2. m se mění v n před fc a ř: Simek — Sinkuj — Srnka,
v zánko, stronků, půtkál sen ti, pak ve vl. jméně Brónov
(Broumov).
m se mění v 6 ve slově brablenec 'jako i jinde).
3. v se střídá s /; fízgat v. vízgat (hvízdati).
v se měni v h : bedra (vydra), bedří čepica, brabec, zbíhat
(zdvihati), v h: šlihovica (slivovice).
v se přisouvá: vlaská (slov. laská = lasice), včíně (štěně),
v je přídechem náslovného ů (o): vfiků, vuves, vfin, viiči>
vůbros, víisléchá se atd.; ale holívá (oliva = topol).
Tolikéž se v vsouvá: naviipak, černíivíiké.
4. / se mění u v : tróvat (troufati).
g, k; h, ch.
1. k se mění g: cogr, glich, glížit, fogar, v h: hdo, hde,
hdy atd., v ch: chrt (krtek), chrtinec, vsíchnót.
s'v mění se před í v ^^j ck v ^č^ ale poriiznu též v >c a
cc: míiravské — muravščí, znujimské — znujimščí, kynické —
kyniččí ; — klášterské — klášterscí, rosické — rosiccí (Broumov)*
k se přisouvá: tentuk, tenhlek, tohlek.
2. h se mění v g ve slovese vogldávat (ohledávati slepici,
má-li vejce (Skreje; jinde voFdávat, vďdat).
h se přisouvá : hnit, hnizké — hníž — slonýčků se hníží, hroždí.
- 187 —
h jest přídechem každému náslovnému a, «, 7, o {= u), o
(= ou): hanu, hale, handěl, hábech, hanýz, haž, hani, Hegypt,
Héva, hevandělijum, hi n. he (et), híva, hiskra, hitrnica, hiné,
histé, hí, hit, hím — hijó — hišli (jestli), hišče (ještě), hočené,
hosmíl se, ho vás, hočitel hoči, horní, hochů, hóhíir, hókCil,
hóvíid atd.
h se odsouvá: Joh, vězda, vízgat.
3. ch se odsouvá: scet — sco — sčeš — scél (v. chcet).
z, S, C j tá^ Sj c>
1. z se měkčí v z v príčestí trpném: vezené, sázené, há-
zené; ale: hozené (uzený),
2 se vsouvá: hrazdit, náhrazda, hozpozlehnót se (uspo-
lehnouti).
z se vysouvá: pohřit (pozříti).
2. » se mění v ch\ šůch (šos kabátu).
s se přisouvá: stříslo, střenák, střešně a p.
s se odsouvá: krz.
3. c se mění v č: dečky.
4. ^c mění se v cc (c): kůcce (kočce).
5. s mění se v ^: lepcí.
j-
/ ve středosloví zní jen slabým přídechem: díiijó, ruit se,
strúit, nebílím se, co stíiíš?
Někdy mění se j i středoslovné v h\ jehí — jehíhíi atd.,
nahít, zhím (sním), zahíc, — lihák (Bořitov).
j se mění v ď: daraa, u f: dež se zabívalu (zabíjelo)
Přpsv^yk hlásek jeví se ve slovech: hynt v. hniť, hyntka,
žlica, ralva, (larva).
Sraz-eniny: déch = debech (kdybych^, dé ^= debe (kdyby),
hachme = habechme (abychom), cak (copak), nuveské (novo-
veský).
Skloňováni jmen podstatných.
1. Vzor: holub, dub.
1. hfilob hůlobí dob době
2. hfiloba hulobií doba dobu
3. hulobuvi hfilobum dobo dobum
dob
době
době
době
době (0)
dobech (ách)
dobem
dobama.
— 188 —
4. hňloba hfilobe
5. hfilobe hulobí
6. hůlobo (uvi) hůlobech
7. hulobem hůlobama
i v nominative mn., pokud se nemění v ě, je vždy dlouhé:
hadí, bratří, chlapi, pávi, — vojácé, vtácé.
Cas má v genitivě mn : za staréch čase (Deblin).
Dativ mn. má většinou vm ; v Boraci, Eašově, na Litavé ow.
Lokal mn. má koncovky ách, ech, ích: víi vtákách, ve vla-
sech, v ložích (pole, luhy).
2. V5
5or: mnz^ nuz.
1.
mož
moží
nůž
nuže
2.
moža
možň
nuža
nužů
3.
možuvi
možum
nužo
nuž um
4.
moža
može
nůž
nuže
5.
možo
moží
nužo
nuže
6.
možuvi
možích
nužo (i)
nužích (ách)
7.
možem
možama
(éma)
nužem
nužama (ema),
Kadlic má v gen. kalca, mn. kalcé.
Nominativ mn, má dlouhé í: kováři, hostí, hastroší.
Dle měkkého vzoru skloňují se podstatná na s a z: les,
vubraz, vůz. Lok. jedn. : v lese, na vubrazé, na vuzé (ě ^= i,
Jablonany), v lese, na vubrazo, na vuzo (Knihnice, Zhoř), v lesi,
na vubrazi, na vuzi (Borač) ; nom. mn. všude : lese, vubraze, vuze.
3. Vzor: okno.
1. vuknů vukna
2. vůkna vfiken
3. vůkno vúknám
4. 5. vuknu vukna
6. vukně vuknách(ech)
7. vůknem vůknama.
Vůků (oko), lok. jedn. na víice.
4. Vzor: poh-.
1. půle půla
2. půla půlí
3. půlo půlám
— 189 —
4. 5. půle půla
6. půlo půlách
7. půlena půlama.
Nehe má některé tvary heteroklitické : 2. du nebe, 3. a 6.
nebi, 7. půd nebo. V ty nebi (Komín). V říkadle dětském :* Veronků,
leť dň nebičke (Bořitov); děti si hraji „na nebo" (= nebu).
5. Vzor: stavení.
1. stavení staveůa
2. stavení stavení
3. staveůó staveuám
4. 5. stavení staveůa
6. staveno stavéůách
7. stavením staveůama.
V dative a lokále jedn. v se jotuje: rechtorstvjó, panstvjó,
hofestvjó.
Království má: králostvjó, králostvjám, králostvjách, králo-
stvjama.
6. Vzor
ryba:
1. reba
rebé
2. rebě
rebé
3. rebé
rebám
4. rebo
rebě
5. rebů
rebě
6. rebé
rebách
7. rebó
rebama.
Vlastní jména mívají druhdy nominativ za vokativ : Francka f
vedle: Karosu! (Karuša).
V genitivě mn. é je pravidlem : belinké, sklinké, lůpatké,
hyntké (nitek), divoženké, žabé, lampé, hůspůdé, vartě, beliné:
— nevěstí (Deblín).
Mužská jména na a mají akkusativ roven genitivu (é):
Měl dva seně, Honze a Jorkě, Putkál Vundrě, Hantulě (Anton)>
Procházko, Svůbůdě.
— 190
7. Vzor duše:
1. (loša
doše
2. doše
došé
3. doši
došám
4. došo
doše
5. došfi
doše
6. doši
došách
7. došó
došama (ema),
Dle měkkého vzoru skloňují se venkoncem podstatná na
sa, za^ la: kusá, kuza, studula.
G-enitiv mn. končí se i tu na e: růže, kužé, lože (louže),
seknicé, krčíce, hoše, kuse, kíizé, březe, stfidíilé, brylé.
Instrumental mn. mívá někdy -ewa vedle -ama. Dveří má
dveřima.
8. Vzor
kost:
1. kůst
kusti
2. kusti
kfisťé
3. kusti
kiisťám
4. kfisť
kusti
5. kusťo
kíisti
6. kusti
kustích (ách)
7. kusťó
kíistima (ama),
Podstatná na t, jako hnit (hynť), štvrť, chetrusť mají
v gen. jedn. a v nom. mn. i, slova na c obyčejně «: pece, nůce.
V instrumentale jedn. abstrakta na st mají porůznu ščó:
chetruščó, zlíiščó (Jabloňany). •
Zvláštní sklonění má místní jméno Nová Ves. Nominativ
je Nuvy Vsa; přídavné „Nuvy" zůstává nesklonné, a „Vsa" se
skloňuje takto: 2. do Nuvy Vse, v Nuvy Vse, přis Nuvy Vso,
za Nuvy Vsó (Skreje).
Pomnožné diti a lidé skloňuje se takto;
1. děti
2. dětí
3. dětum
lidi
lidí
lidům
— 191 —
4. děti
6. dětích
7. dětma
lidi
lidích
lidma.
V genitivé místo „lidí" obyčejné bývá koU.
téch lido? (Tak i jinde).
,lido" : Neznáš
9. Vzor
mrkův:
1. mrkvja
mrkvě
2. mrkvě
mrkví
3. mrkvi
mrkvjám
4. mrkvjo
mrkvě
5. mrkvjů
mrkvě
6. mrkvi
mrkvjách
7. mrkvjó
mrkvjama.
Tak se skloňuje: kimvja, kiitvja, kíirutvja. Vedle toho
jsou též častý nominativy, jak se podobá, starší: mrkev, kůtev,
kúriitev, hóžev.
Krýv, krve, krvi, krvjó.
10. Vzor hříbě kromě jotace : hříbjata, hříbjat, hříbjatum
atd. neliší se od spisovného.
Zbytky duálu jsou skrovné: víiči — hoši, vučí — hoši,
vúčim — hoším, vučima — hošima.
Rokě — níihě dle vzoru reba: z roké — nohé atd.
Roce skloňuje se také dle liché analogie: rocema, na
rocích (Borač).
Skloňování jmen přídavných.
1.
diibré — dubrý
dubrá
diibří — dubrý
2.
dubrýhfi
diibré (ý)
důbréch
3.
díibrýmo
dubré (ý)
důbrém
4.
dfibrýho — dubrý
díibró
díibrý
6.
důbrj^m
diibré (ý)
díibrých
7.
díibrém
dubró
dubrýma.
V ženském rodě tvary diibré obecný jsou na východě,
tvary díibrý na západě toho podřečí (na Tišňovsku, Doubrav-
nicku) i v Jabloiianech u Boskovic.
— 192 —
Přisvojovací přídavné končí se na -ůj, -uva, -uvu a sklo-
ňuje se celkem dle dubré.
Vlastní jména tvaru adjektivného mají v gen. a dat. mn.
skloňování jmen podstatných : Pokornů, Pokornum.
Komparativ jmen přídavných má obecné tvary hanácké:
veseléší, hlobší. — Svaté má svaťéší, díibré díibřéší ve smyslu
chutnější, sice: lepší.
Komparativ se také opisuje positivem s příslovcem hináč:
Ten je hináč hodné, hináč dubré než tě.
1. já
2. mně
3. mně
4. mně
6. mně
7. mnó
Skloňováni zájmen
té -
tebe
ti (tobě)
ti
tobě
sebe
sobě, se (si)
se
sobě
tebó
sebó
me
nás
nám
nás
nás
nama.
Akkusativ jedn. 2, os. seslabením hlásky '^ v i vyrovnal
se dativu: vidél sen ti, já ti dám.
1. víin — vůnů víina vuni — vune
2. jehíi, híi hí (ní) hích (jich)
3. jemo, mo hí (ní) hím
4. jé, hů, je jo je
6. něm ní nich
7. ňém ňó níma (nima, němá).
V akk. jedn. užívá se tvarů jé a híi vedle sebe pro životné
i neživotné. Po předložkách jest pro mužský rod ňé pro
střední ně.
1. můj mý
má
má — mý
2. mýhů
mé (mý)
mech
3. mýmo
mé (mý)
mém
4. mýhu —
mý
mó
mý
6. mým
mé (mý)
mech
7. mém
mó
méma
1.
náš — naše
naša
naší — naše
2.
našehu
naší
naších (éch)
— 193
3.
našemo
naši
naším (ém)
4.
našehu naše
našo
naše
6.
našem
naší
naších (éch)
7.
naším
našó
našima (éma, ima)
Přisvojovací zájmeno můj -má -mý kromě tvaru můj sklo-
ňuje se zcela dle jmen přídavných ; tvary zájmenné jsou skoro
neznámy.
Jeho je nesklonné, za to zvláštním způsobem skloňuje se
jehich rjejich):
1. jehich
2. jehíchhíi
3. jehichmo
6. jehíchovým
7. jehichovém,
a dle vzoru toho také čich (čí): číchhíi, čichmo atd.
Jehi (její) skloňuje se dle přídavných:
1. jehi
jehi
2. jehíhu
jehich
3. jehimo
jehim
6 jehim
jehich
7. jehim
jehima
1. tem - to
ta
ti — tě
2. tuhu
té (tý)
téch (těch)
3. tůmo
té (tý)
tém (tem)
4. tuhu — to
to
tě
6. tem
té (tý)
téch (těch)
7. tém
tó
téma (téma).
Rozmanitý a zvláštní jsou přípony sesilovaci zájmena tm :
tentuk, tentutok, temtum, tentuhlečke, tentumhlečke.
Dle vzoru Um skloňuje se také tázací hdů: kůhů, kůmo,
kem, kém. Cíi: čehíi, čemo, čem, čém. Tak nehdu, necu a p.
Zvláštní zájmeno tázací je keré: Keré je tů? (= kdo?),
keré ste vě? (= kdo?).
13
194
Skloňování číslovek.
1. jeden — jednu
2. jednuhu
3. jednumo
4. jednuhu — jednu
6. jedněm
7. jedném
jedna
jedné (ý)
jedné (ý)
jedno
jedné (ý)
jedno
jedni — jedné
jednéch
jedném
jedné
jednéch
jednéma
1.
2.
3.
4.
7.
dvá — dva dvě tři tři štyři —
6. dvóch třech (třich) štyřech
dvóm třem štyřem
dva dvě tři (tře) štyry
dvóma třema štyrma
štyry (štéří — štéré)
Sedm, vfism vedle: sedn, vusn.
Víecek skloňuje se většinou dle diibré, má však i tvary
jednoduché: všici, všech, všem.
Neurčitá číslovka mne sesiluje se příponou ka: miicka.
Pár bývá nesklonné: v pár dnech (Skreje).
Časováni.
I.
třída.
1.
Vzor ;
: třít — třo.
Imper.
Přech. : třa.
tři
Příčestí činné: třel, třela -o,
třite
Příčestí trpné: třené -á -ý.
třime
Indik.
třu
třeš
tře
třeme
třete
třó
Dle jednoho celkem vzoru časují se všecka slovesa kmene
zavřeného: klást, krást i kract, růst — růsto — růsti, kvést
i kvýst — květo, plíst, příst - předo — předl i přídi, nést,
pást, tříst — třeso — třísl, vézt, lézt, hrezt, zábst i zíbst —
zabe, zebe — zíblo, můct — raůžo — muhl, péct i p}'ct, týct,
říct, vlíct, klóct, pít — pno — pjál, začít — začno — začal,
najat — najmo — najal, vzít — vezmo, vemo — vzal, dřít, lít,
mlet, homřít.
— 195 —
Cist má četo ve smysle „hádám, tuším": Já četo, že je do
Brna štěrě míle, — sice: čto.
Slovesa pit, začít, žít mají v príčestí činném skrácené tvary:
napla, začli, nažla (Cebín). Žit má také: díižíl = dožal (Skreje).
Iterativum slovesa žít je: žínávat.
Najat má zvláštní tvary: némit si (najmout), némovat si
(najímati), némo si (najmu) Petrovice.
Sloveso hit (jíti) má tvary: do, di — dite, půdo, šél i šil
— šla; přech. dóca.
2. Vzor: kret — krejo.
Imper. Přech.: kreja.
kré Přič. činné: krél — krela -o.
kréte Přič. trpné: kreté -á -ý.
kréme
Indik.
krejo
kreješ
kreje
krejem (e)
krejete
krejó.
Dle vzoru toho časují se všecka slovesa kmene otevřeného :
plet — plejo — plé — plel, bit — bi, pit — pí, šit — ši, žit
— ži, dot — dojo — dól, kot — kojo — kól, plot — plojo — plól.
11
třída.
Vzor:
: tahnót — tahno.
Indik.
Imper.
Přech.: táhna
tahno
táhni
Přič. činné: táhl -la -lo.
táhneš
'tahnite
Príčestí trpné: tahnoté -á -ý.
táhne
tahnime
tahnem
(e)
táhnete
tahnó
Sloveso hnót má príčestí činné: hl-hla. Kmen sah pře-
hlasuje: síhnót — síhl.
Indik:
homím
III. třída.
Vzor: homněl — homím.
Imper. Přech.: homněja
homňé Přič. činné: homňél -a -o.
13*
196 —
homíš homůéte Přič. trpné: homněné -á -ý.
horní liorauéme
homíme
homíte
homijó.
Jiná slovesa liší se jen v imperative a přechodníku od
tohoto vzoru: sedět — sedim — seď — sedá — seďél, klečet
— T klečím — kleč — kleča — klečel.
Mnět — mám — majó — mňé — mněja — miíél.
Chcet — chco — chcó — chce — chceja — nechceja — clicél.
Vidět má pravidelné tvary: vidím — vidijó — viďa.
Indik.:
prusím
průsiš
priisí
průsíme
IV. třída.
Vzor: príisét — prusím:
Imper, : Přech.: priisa.
prfis Přič. činné : prusél, príiséla, -o,
prfiste Přič. trpné: priišené, -á, -ý.
prfisme
príisíte
prCisijó.
O změně t v e viz na str. 181.
O imperativech: mlac, vrac, zaplač, nechod, mlat a p.
na str. 186.
V. třída.
1. Vzor házet časuje se jako v jiných podřečích hanáckých.
2. Vzor hřít seslabuje v indikativě ě y i: hřije, vukřijo,
přijo, smije se ; příčestí činné : hříl — hříla, vůkříl, příl, smíl se.
Spát má tvary: spím — spijó, spi — špite, věspaja se.
3. Y zor tesat má tvary pravidelné; důležitější jsou: fókat —
fóčo, lítat — líco, chěstat — chéščo, chlastat — chlaščo.
Sloveso klouzati má tvar: klóhat -- klóžo.
4. Dít se má: dije se, dělo i dílo se, — dál, hoáál
(= dělal).
Slovesa b e z p ř i z n a k á.
1. Dat: dám — dajó, daja, dál, dané.
2. Vidět: vím — vijó, vědóca, vědél, pověděné.
3. Jest : hím — hijó, jez, jeza, jedl, sněžené.
197 —
4.
Iiidik.:
Imper. :
so
néso
beá
ses
neseš
bedte
je
néni
beďme
zme
nézme
ste
neste
só
nésó
Bét\
Přič. činné: bél, béla, -o.
Přech. : bodá (zřidka), častý
pobeda tam, zaboda se.
K 1. osobě jedn. na m je 3, osoba mn. zpravidla ijó: úm-
dijó, hočijó se, klečijó, hijó. Jenom porůznu, na př. v Boraci,
vedle tohoto tvaru je také kratši tvar na í: chodí, hočí se,
klečí, hí, ^ "^
V příčestí činném kmenů zavřených I se zpravidla ne-
odmítá: spadl, hotekl, nesl, jedl; jenom v Boraci slyšeti často
tvary elidované: najed se, zavez, hokrad.
Přechodní ky v podřečí tomto jsou časté : veda, přinda,
vezma, jeda. vepija vudešél, napija se zavdal, stuja čekal,
bóchna dveřima ten tam, šedna za stůl věkládal, to je člověk
zakřikna hotékat, sedá za stulem spál, hoviďa jé béžél za ůém,
jvráťa se zaplatil, namláta vezl du mléna, záplata vzal plátnu,
věplaca, kópja koňa šil sem dům, dívaja se, zavolaja na ňé,
stávaja líhaja na tu měslím, véspaja se pil zas, kůň se začal
válet a vévála se stál, pfijeza pudem na pole, piibeda ho nás
chvilko vudešíl.
Tři přechodniky mají tvar v óca: dóca (jíti), ť-kóca, vědóca-
Dóca vfibá z besedě, kévalu na ně cůsě. Dóca lesem půtkál sem
měslivca.
Yida vůči = vůčihledé.
Příslovce.
Příslovce tohoto podřečí zajín^avy jsou svou rozmanitostí
a svými příponami sesilovacírai: tuťké — tuték — taděk (tu),
vocád — vucád — vocádtok — vucátok (odsud), tudentom —
tudymatok — tadeukum (tudy), jinadem (jinudy), v duli (dole),
přesil dům (domů), stranová (stranou), pudlivá, — včil — včili —
včilka — včilkum, ted — tede — tedéky — tedéčké, nynčky —
nynčkum, docád (dosud), půřádečké — puřádenkě (pořád), hi-
— 198 —
nedvá (jindy), prvý, půtůmkě (potom), dečke (vždycky), nilidá,
hinduvá, kvičeró, nedávný, zasik.
Hanu (ano). „Juhanés, tes tu huďál?" „Hanu prvá = ne-
udělal, dét (vždyť), klusó (honem). To je tuze velice dobrý.
Komparativ příslovcí má nejčastěji příponu iáč n. e/a, ejác :
pěkněáč, tepliáč, duliáč, hnižiáč ^ níže (Knihnice), zémiáč,
lehčiáč (Borač), lacěnijáč (Komín), teplejá, lehnějá, prodčejá,
nékračejác, nélehnějác (Tišnov, Lomnice). Vedle toho také:
teplej, zimněj, pěkněj, puzdé, hezčéši (Osyky, Bořitov), véš.
Rád má komparativ: rádé (Petrovice), radši (Osyky), réš
— réši (nejčastěji)-
Vil kůzlátkách.
Běla jedna kfiza, a ta měla tři kůzlátka. Jedno vudpuledne
hím řekla: „Kůzlátka, já dneska půdo na jarmak dii Lyséc;
débě nehdCi klókl na branko, nevfitvíréte žádnýmo, habé na vás
třiba nepřišíl vlk a nezežhrál vás." Kůzlátka slíbilě: Sak mě
nevfitevřem žádnýmo", a ta stará kuza šla. Za chvílo hdůsě
začne bóchat na branko: bócli, bóch a praví klostém hlasem:
„Kůzlátka, vutevřte!" Kůzlátka se cely dulekalě a řeklě: „Oje!
tu néni naša maminka ; naša maminka má tenší hlásek jakfi
paňmámin vlásek. Mě nevfitevřem." A vun tu bél vlk. Tak tem
milé vlk se zebrál a šil ke kuvářuvi a řekl: „Kuvářo, hopiluj
mně kósek jazěka." Kuvář mo půlužíl hlavo na špalek a jak
piluje, tak piluje Děž mo hii kósek hopiluvál, tak tem vlk šil
zasi k té bránce, zabóchá a praví jož tenším hlasem : „Kůzlátka,
vutevřte!" Ale vůně zasi řeklě: „Tu néni hišče naša maminka;
naša maminka má tenší hlásek, jaku paňmámin vlásek." Tak
tem vlk se dužhrál, šil zasi k tfímo kuvářuvi a povídal mo:
„Hopiluj mně hišče víc tuhu jazěka " Milé kuvář vezme klíšče,
větáhne mo jazěk a jak piluje, tak piluje, haž hu měl jenum
kósek. Pak zasi šil za téma kůzlátkama, zabóchá na dvířka a
vulá jož tenkém hláskem: „Kůzlátka, vutevřte!" A vůně řeklě:
„No, tu bé bél naší maminkě hlásek." Ale vukaž nám čapko!
Tak tem vlk strčil dů vůkýnka svó čapo. Děž jo hovidělě kůz-
látka, spostilě smích a řeklě: „leh! tu bě tak belu! Dét přece
naša maminka má pěknó čapko a ne takuvó škaredo s drapá-
k:ama. Tu je hístě vlk." A nepostilě hu. Tak tem vlk s velkó
zlfisťó hotekl. A děž jož bél pryč, to de stará kůza s hozílkem
— 199 —
z jarmako. Jak zaklepala a zavulala: „Kůzlátka, vutevřte", hned
hí kůzlátka pfiznalé, vfitevřelě branko, šle hí k roce a řeklé :
„Vítáme vás, maminku, sak zme jož rádé, že ste přišli : bel tadě
vlk," a všecku hí pfivědélě. Stará kuza hích puchválila, že bélě
tak vupatrny, rúzvázala hozílek a piidělila je duvijakéma věcma:
ba růhlíkama, ba cogruvém, ba vuřechama, tak že mélé velkó
radusť haž — haž! A děž tfi všecku jož snědlě, tak tam béla
potj'nka vfidě, a jož pu té puhádce bode (a kůžení pulicajti
chudili, z papíruvéch kanónů stříleli, a zablínkál tam zvfinec, a
jož je té puhádce kfmec), a béla tam papíruvá zem a prupadli
zme se haž sem.
Bořitov. Napsal učitel Josef SvmbaK
XI. Ivančice, Krumlov, Znojmo, Meziříčí, Třebíč,
Mor. Budějovice.
Hranice: Od Bjstrce u Brna podél némeckjch ostrovů
židlochovského a pohořelského, odtud na jihozápad podél území
německého na Znojemsku až po Dešov, pak na sever podél
hranic podřečí jemnického a dačicko-teleckého (V. Újezd, Štépkov
Heraltice, Chlum, Eadošov, Pavlinov, Pustina, Netín), odtud na
jihovýchod podél hranic podřečí ždárského a kunštátského (Jívové ^
Křížanov, Březí, Křoví, Ostrovačice, Žebětín u Bma\
Samohlásky.
a, á.
1. a se drží celkem nepřehlasováno : jatelina, majstr, přazka,
řeťaz, šlahat, čepica, do kosa atd.
Ve Výmyslicích na Krumlovsku jest jméno pole Jazirke
(Jezírka). — Proti č. jehla je tu všude jáhla; svaté má kompa-
rativ svaťéši.
Slovesa V. třídy vzoru házeti přehlasují: stavět, odhánět,
střílet, zabíjet.
2. á porůznu vyznívá v á: marjánek, pátek, v jamách
mám atd. (V Hunkovicích, Tikovicích, Radošticích, Prstících
Bránicích, v Silůvce, v Jezeřanech, Mai-šovicích, Botičích). Smějí
— 200 —
se jim z toho sousedé větami: „Marióna Zóděrova mó novo zó-
stěro". „Kópime si drót a bodem si hrot."
3. d (ia) se přehlasuje a úží v i a) ve kmenech: pořidať
po poridko (alě: pořádek, pořádem), hidro (jádro), sihnot, siha
tihni (táhni), přist — předo — přidl, přidlo, třist — třisl, začít
— načité, otit — otíté, žit — požito, vzít — vžité, zíbst —
ziblo (v. zábst).
Podobně slovesa V. třídy vzoru hřáti přehlasují d (ia) a
úží v »: hřit — hřil, přit — přil, vokřit — vokřil, smít se —
smil se.
Přdtel jest příbuzný, přítel — druh,
h) v koncovce dtko slov zdrobnélých: holóbitko, káčitko,
kořitko, prasitko, hósitko, pópitko, na mláditka, — telátko.
4. a se mění v « ve slovech: zehrada, škeřópka.
Proti č. pomáhati je pomuhat — pomuhá (Vedrovice).
5. a je proti češtině krátké celkem v týchž slovech jako
v jiných nářečích moravských : dáma (jáma , klada, kamen, kana,
raná, saně, skala, vraná, žába, mak, práh, bláto; mimo to také
ve slovech : kráva, vrata. Dlouží se ve slově lirách ; porůznu :
Káča (Dešov).
e, é, é, ie.
1. e v instrumentale jedn. místy úží se poněkud, znějíc
mezi a y (?•) : kamenem, klackem, provazem, za domem.
2. é (ie) se úží a krátí v y (i) v týchž skoro slabikách
kmenových i koncových jako v jiných podřečích hanáckých (srovn.
str. 10.) : chlib, klišče, večír, kryv, prstýnek, polínko, myno, pyro,
sladký mliko — sladkyho, sladkyrao; — slony čko.
Řadové číslovky : šesté, sedmé neúží.
V infinitivech sloves I. třídy některých se úží, v jiných
neúží: sict, týct, plict, říct, pyct, vlict, vedle: nést, vézt, vect«
Zvláštní jest úžení ve slovech: syčka (sečka =^ řezanka,
Hroznětín), nyž (než, Vedrovice).
Proti dech — dýchat jest u Budějovic doch — dóchat.
3. é se často seslabuje v /, téměř v týchž slovech a tvarech
jako v podřečí tišnovském (str. 180) : hřije, smije se, přije, vidět
= vědět (porůznu: vědit), řikl, na káři, v hanbi, ve vostudi,
v chalopi, po Václavi, ve žni, podlí, přis, přibral (= pře). Starší
mluví šil, mladší šel, toto nyní převládá.
— 201 —
1. i po retnicích 6, p, v, /, m je střední české /.
2. i v tomto podřečí velmi často se pohlcuje v slabikách
kmenových i ohýbacích. Zbývající souhláska zní pak sama sla-
bičné, i vyslovuje se bel\ v les' dvojslabičně, povídal' čtyřsla-
bičně se zvláštním pazvukem samohláskovým. V týchž slabikách
však i druhdy také vyznívá, jmenovité v řeči mladších lidí, a
tu bud trvá čisté, nebo se mění po způsobu hanáckém v e.
a) Slabika li.
a) li = 1': l*di, hrna, doťna, Pavťnov, žFca, hoťca, paťca,
krká, židrčka, vidťčka, stoPčka, kapťčka, mesVm, mesFvec,
marčké, koťk, — v stodóP, v maštáP ve škoV, v pol', k smrtný
neděl', potřebojem sol', — povídal', šl', zaplatěl' zme, voň' to
kopir, me zme pral', to bel' všeci zloději, svaPl se. — Ale:
naše cerke bele, krave dojile, — brzol', dávnol', jesl' n. hešl'
(= jestli).5
/3) li = li: polica, lido, listi, chlapci běli v. poleca, kolek
(Dešov), lidi mřelé (Vedrovice).
b) Slabika ři.
a) ři = ř' : bí''tva, ř'cadlo, kř'dla, věř'1, tř' prote, v kancelář'.
^) ři = ři: peřina.
j) ři = ře : pře tom, přeskočil k nám, perena (Vedrovice),
řemsa (Dešov).
c) Slabika zi.
a) zi = z': z'ma, na voz', na vobraz' vo koz'.
/5) zi = zi není.
f) zi = ze: zema, zéma (Vedrovice), mozeka, kozěnke
(Výmyslice).
d) Slabika si.
a) si = s': mos'la, kos' (nom. mn.), v les', ve vs', okrojte
s', dé s' pozor.
/S) si = si: sila, silné.
r) si = se: sela (Vedrovice), sela (Dešov), Eosece.
— 202 —
«) Slabika ci.
a) ci = c': c'hla, laďno, vojác', ptác', v noc', po selnic'.
fi) ci = ci není.
r) ci — ce : cebola, laceno, cegán, ua pece, v chalópcě.
/) Slabika ži.
a) ži = ž': lž'ca, ž'd, ž'to, kož'čka.
/5) ži = ži: žito, žid.
r) ži = žé: žěto, žéd (Vedrovice), žeto, žed, (Radošov,
Dešov).
g) Slabika si.
a) si = š' : š'ška, š'dlo, hoš', v koš'.
/9) ši = si: šit - šijo.
f) Ši = se: šeroké, šerši.
h) Slabika éi.
a) či = é''. voč', stač't, šč'ka.
^) či = či vedle č'.
r) či — če není.
i) Slabika ni.
a) ni := ň', n" : n'c, n'ť, sn'dani (ů'), ň'čky, pšen'ca, sekn'ca,
seln'ca, hrozn'čke, kvasn ce, n'ti, rebň'k — v rebn'ce, vovesn'ca,
soln'čka, sň'm (sním), s ů'ma (s nima), po ]í'čem, lehiVte, sednte
s', sedů' se.
k) Slabika ti.
a) ti = t: mafčko, já ť dám.
j3) ti = ti zpravidla.
1) Slabika vi.
V Budějovicích a západních všech (Jackově, Litohori,
Jakubově), v Syrovicích, v Jaroměřicích a v okolí odsouvá se i
se slabiky vi v dative a lokále jedn. mužských jmen; slovo se
tím o slabiku skrátí: bratrov', zahradníkov', k ženichov', o ko-
ňov', k židov', po bratrov' atd.
w) Spojka i
má tvary: *: otec i matka (Dešov J, e: bratr e sestra (Rudikovj,
he: otec he matka (Bystrc).
— 203 —
Toto pohlcování hlásky i vytrácí se znenáhla z řeči a
působením školy V3-mizí časem docela. Také sousedé se o to
piičiňují, posmívajíce se z této výslovnosti větami: „Co ste měl'?
Knedle a zél'. Kde ste to měl'? Na kranc', v hrne', na lavic',
pod kř'dl'c'."
V první osadě podřečí toho, v Bystrci u Brna, SOletá sta-
řena po I pohlcovala / napořád: sFna, hPna, debechme bel' ne-
kópir, neměl' sme, ale tvrdila, že se tu vždy vyslovovalo: žito,
žid, šiška, cihla, zema, selné (nyní se tu od mladších vůbec
vyslovuje: zima, silné) atd
V Netíně u Vel. Meziříčí i se vůbec nepohlcuje, vysouvá
se jenom ve slově proctnót — proctla.
V Biskupicích zní i ve slovech žito, žid, sila, peřina skoro
čistě.
Také v Dešové u Jemnice se nepohlcuje leč ve slově žťčka.
Vyslovuje se tu: sela, zema, žito; ale: žid - u žeda, list —
lešti, lid — ledi
V Budišově 501etá žena (r. 1883) nechtěla se k této vý-
slovnosti znáti, ač jí za řeči dosti často vyklouzlo: kl'ka, stoFca
a p.; tak prý se mluví v Hodově, a je prý to škaredy. Podobně
neznal se tam k tomu 66ník.
V Beneticích školní děti z takové výslovnosti měly smích,
ač ji z domu dobře znaly a výborně napodobily.
Nejrázovitější je tato výslovnost v okolí Mor. Budějovic,
v Syrovicích, Lázu atd. „V neščesť, v Láz', ťcho, ze vs'" zní
tu zvláštním pazvukem mezi o a o, sousedé slyší tu o. Tak se
tvrdí od sousedů, že v Maršovicích u Znojma vyslovují: žoto,
žod, šokovné, do Jdi), radot (raditi), mláfot a p.
3. i se sesiluje v S {h)\ úět (niť), sůéh, Kameněce, hoděne,
dětě (dítě), děděna, piščeto, ztěcha, selete, prasete (dat. lok.),
Jařišča — mn. Jařeščich.
Jmenovité v infinitive a v příčestí činném sloves IV. třídy
děje se tak zpravidla: povolet — povolél, hospudářet — hospo-
dářél, jak se patřelo, honět, bláznět, voženět se, přečinět se,
chetět, platěle, navrátěl se, ztratěl, oškrtěl, postel, voš'dět, radět,
dojet (mulgere), strojet, hojet; ovšem také po a;, s, z, š, í (jako
v jiných podřečích hanáck5'^ch), vozet, noset, slóžet, těšet,
tlačet, hočet. ~
— 204 —
V Myslibořicích a Biskupicích nyní už: platit, radit, černit
atd. V Rudikově: hodit, černit, platit vedle: hoděl, černěl, platěl.
é. í a) \ kmenových slabikách U, ři, si, ží, ší, H se krátí,
v slabikách zí a ci mění se v é: klič, libat, líčit, lízat, dohlížet,
blížit se, blízko, kříž, tříska, dřímat (stfékat v Bystrcí), síĎ,
šípek, číhat, čítat (čém), — v země, zétra, cép, cén, cétit.
h) V zdrobůovací koncovce ík' mění se ž v e toliko po z a
s: vozék, psék, lesék, nosék; ale: košík, nužík; — porůznu:
rohlék (Zakřany).
c) V genitívě mn. jen po z a s: koze, bříze, meze, hosé,
kosé. —
Ostatek každé dlouhé í v slabikách kmenových i ohýbacích
se krátí: bílé, díra, povídat, zeli, boří, roždí, dnešního, ležím,
mlátíš, chodí, meslíme, slešíte, rebník atd.
y. ý-
1. '/ mění se a) ve zvýšené poněkud e (ě): rébě, raké,
hrošké, péskě (Bystrc, Vedrovíce); h') v čisté e: rebe, peské
(Meziříčsko); c) mění se toliko koncové y \ h neb '^ : chytá rybě
(Jaroměříce, Stéměchy, v Biskupicích rébě i rybě), chytá i-ybe,
německé, české (Dešov, Bítov) Zde onde i na Meziříčsku zní y
po sykdvkách čistě: sysel, sypat, syn, syčet. V Netíně staří vy-
slovují rebe, mladší ryby n. rybě.
Vyšší znělo mí v Dešově jako vejší.
Kde se '' pohlcuje, tam slyšeti též : s'n (syn), pos'pat a p.
(v Loukově u Znojma).
2. ý se mění v čisté e: meto, mlén, sér, bék, téden, sékora,
pécha, dobré člověk, ženskéch, voslécliat se.
Ve slově dým ý trvá. V Náramči žena zpívala: „Tatičko
starej náš" a vyslovovala bejk, „za stará prý bylo bék."
Proti obecnému ohylek (uhlíček je ohálek (Cidružice).
o.
1. o má zvuk normální: voko, vokno.
2. o se mění v několika slovech v fi (u), ale ne všude
v týchž: kuža, zbůjník, kůzle, vluiť, rušte, stůj (všude), — pokoj,
neboj se, podoj (všude), loj v. luj, pod dum (Vedrovíce) v. dom,
záhůnek (Myslíboříce), putum (^Cidružice), dulu (Vedrovíce), vorat
— 205
h
— vuie {všude), kopat jablóžka — tak tě kupno — kupí ho
(Rudikov), vokupávat (Biskupice), vůbec = obec (Jaroměrice).
Nejčastější je tato změna na Ivančicku: jabluň, záhun,
skukan, duma, hunem, harmunyka.
u, u.
1. n se nepřehlasuje (jako v podřečí I. a j. str. 14.) a pře-
chází po tvrdých i měkkých souhláskách v o: sod, kos, losk,
hosa, mocha, našo došo, na pólo, pečo, pracojo, malojo.
Toto o je čisté, i neliší se výslovností od sebe slova : bok
(latus) a bok (fagus), kos (pták) a kos (kus) atd. Jenom v Rado-
šově je to o zvýšené: bódó, cógró. medó.
V některých osadách přezvukování toto buď částečné buď
docela mizí. V Netíně bylo prý za stará : bodo, nyní i starší lidé
vyslovují : budu, mucha, cukru.
V Jaroměřicích, Dešově a Bitové: hruška, budo, v Dešově:
hubu, bakolo hu šraňko.
Ye Stěměchách, Radošově: huši, u sóseda, udeřiL__
K základním číslovkám : sedům, vosům jsou číslovky řadové :
sedumé, vosumé (Biskupice).
Za hluboký, hloubka je hlyboké, hlébka (na Meziříčsku).
2. Za ú (ou) a přehlasované z něho í je všude o: sód, hól
(úl), kósat, ďóra (v. diral za našó stodolo. Toto o je většinou
čisté dlouhé o, jenom na Krumlovsku zní trochu ztemněné v á,
znějíc mezi a a o asi tak jako jinde šátek, pátek a p.
V Radošové zase je poněkud zvýšené (6). V Dešové zní
toto o mezi o a ov, jako velmi rychle vyslovené ^. bud^, za
stodolou.
Proti č. klouzati je přehlasované klizat.
Zbódim (v Netíně) = budím.
o
n.
1. V Bystrci n vyslovuje se vesměs dlouze: růža, vůbec
(obec), stůl, kůň, vůl, ho sósedů, žebrákům, telatům, můhl, růsti,
Yorat — vůřo, nemůže — ale: pomuž.
2. Jinde se většinou krátí : ruža, stul, koůu, volum.
3. V Radošové fi má týž zvuk jako o {= ú), dlouhého
totiž, zvýšeného 6: stol, roža, dom, koó — koňo — koňóm.
— 206 —
ia, io, au, aj, ej, ij, yj.
1. I v tomto podřečí dvojhlásky ia, io, úl jsou dosti časté :
pjatro (ve Výmyslicích : patro), Dobjané, zmjást, vjadnót, korotvja,
— korotvjo — korotvjó — korotvjám, hříbjata, dópjata, pópjata,
hósjata, káčjata — ale: prasata.
2. Za východomoravské pauz, pauk je tu: pók — póza
(Bystrc), pók — pavoza (Krumlovsko), babók — póza (Rudikov),
pabók — pavoza (Štéměchy), babók — pavoza (Dešov).
3. aj se nepřelilasuje ve slovech: kraj, hajné a — což
paměti hodno — ve šlové vobyčaj — vobyčajně (Výmyslice).
4. Jinde se přehlasuje a mění v é jako původní ej: dé,
zavolé, nelepši, néde (nejde), néso (nejsem). V substantivech
ej zpravidla trvá: prodej (imper. prodé), zloděj, vobyčej, volej.
ěj imperativně bud přechází v é: přé, vokřé, bud se úží v
ij a jako původní ij mění se v i: zehři, nesmi se — nepi bi.
5 yj mění se v ej: homej, zakrej.
Zvláštní dloužení.
1. Koncovky příčestí činného al, el, il se prodlužují: volal,
dál, polél, sedel, zakrél, hořel, hospodářél, zblázůél se, hoďél,
mláťél, cheťél, prosel, kazéi, dojel, přistrojil, kópíl.
Někde jenom al se prodlužuje, el jenom, kde vzniklo z yl:
omel, zakrél — seďel, odeřil, vozil (Rudikov, Křoví).
2. Dlouží se substantivní koncovka e', je-li předposlední
slabika krátká (jako na Tišůovsku): posel, datel, hočitél (Ivan-
čicko, Krumlovsko).
3. Dlouží se zdrobůovací slabika eček ve slovech: stoleček,
medéček, vedle: chlapeček, hrnyček, — sluníčko.
4. Dlouží se náhradou za odsutou samohlásku: v maštál'
(Cidružice), dól = dole (Dešov , vóů' = voní 'Budějovice), bjérce
^ bělice (Vedrovice), von bel — voň' bél' (Jaroměřice), chodél'
zme, řikál', smávál' zme se, nevodvédl' mě (Budějovice). Jinde:
v oral (jedn.) — voral' (mn.).
V některých osadách se vůbec koncovky prodlužují:
s masem, perníkem (Bystrc). V otčenáši: plod, naše viny (Cidru-
žice, Reznovice).
— 207 -
Sraženiny.
Ach = abych, achme = abychme, dych — dybych, dech —
déchme, déste = dy byste (Budišov). Nevim, kdechme ho našP,
kohochme tam poslal', cochme tam dělal'. Dech měl 100 zl, coch
s' kópil? — cak = copak, dobrytro.
Souhlásky.
Spodobování souhlásek.
1. Jasné souhlásky na konci slov znějí všude velmi jemné,
s pazvukem samohláskovým: chlib, kry v, had, hned, ploh, vuz,
číž a t, d.
2. Ve skupině sh spodobuje se h y ch: schořet, schodit,
schnilé, schnět, schrnót.
1, r, ř.
1. I jest jedno, měkči o něco než č. středni /, čímž sub-
stantiva zakončená na I -la -lo přecházejí pod vzory měkké:
v kotli, do stodole — ve stodoli, v másli.
/ se mění v m ve slově vemblód (jako jinde).
I se mění v lo ve slovech: sloza, slozet,
' se neodsouvá v příčestí činném: řekl, sedl, vod nesl.
2. r se mění v re ve slově haderník (v. hadr), v ro ve
slově skroz, r se mění v d ve slově klady net (i jinde na Moravě).
3. 'f netvrdne v r ve slovese udeřiti (hodeřet).
ř tvrdne v r ve slovech: pořád, dvirka, naťtek {^= ná-
řitek), Jaroměťce, Mesrboťce, Jaroméťcké.
n, ň.
1. n neměkne v ň ve slovech: kamen, ječmen, plamen a
pod.; měkne ve slově deů na Ivančicku a Krumlovsku, jinde :
den — ve dne.
n se mění v m-. rynk — na rymku (Netín);
n se vsouvá v slovese zandat (žadoniti, louditi).
2. n tvrdne v n ve slovech: dyna, stupen — pod stupněm
(dle : ječmen — ječmenem) ;
ň se mění v ./: sekaj'na, slaj'na (porůznu) ;
/T se vsouvá v slabice mé: mněsic, mněsto, mněd. Místní
jméno Nétín zní Mnětín.
— 208 —
d, t ; (í, t.
1. d měkne jako jinde v příslovcích: pocáď, vodsáí, vodkád,
v. vodkud;
d se mění v r ve slovech: svarba, herbavi.
2. t neměkne v podstatných vzoru kost na Meziřičsku a
Třebičsku a částečně i na Krumlovsku (V5'^myslice) : kost, po-
vinnost, spravedlnost, nět, štvrt, smrt, chut, mast, kopest, dost,
host, — f tvrdne v í v imperative zakončeném v sí: pust,
mast, — ale: cheť, mlať atd., — v příslovci det (= vždyť).
Na Ivančicku neměkne jenom ve slově dost, sice: kosť,
hosť, niť atd.
V Myslibořicích, v Dešově a v okolí t tvrdne ve slově
dyšt (jinde dyšč).
t mění se v cř ve slově drkat (Zbejšov), v A; ve slovech:
klosté, klóct, klačet porůznu (na Brněnsku, ve Vedrovicích,
Zbejšově, Biskupicích, Křoví).
3. ď a f nerozlišuje se v z a c: a) v příčestí trpném
sloves IV. třídy: hoděné — hodino, hraděné — hradino, probo-
děné, zaplatino, vemlátino, chetěné, zatratěná šelma atd.
6) v iterativech a frekventativech sloves IV. třídy: hádět
hádim — hádiš — hadi — hádime — hádite, hádijó, — hádél,
hade; tak: sádět, obchádět, zachádět, kátět, veplátět, hotrátět,
převratět — převrátím, — rozhadovat — rozhadojo — rozhado-
val, nařidovat, vesadovat, ohladovat, zacheťovat, vemlaťovat atd.
Vobili schádi, sloničko vechádí, zachádi atd.
4. řf a f před t v imperative a) trvá nezměněno: podte,
plaťte, vraťte (Brněnsko, Ivančicko) ; h) ď se mění y j, — f trvá:
pojte, hlejte, přijte, pojejte, nechojte — cheťte, plaťte, mlaťte
(Rudikov a okolí); c) ď i f mění se v j: pojte, bejte (bedte
= budte), nejejte, mlajte, plajte, vrajte (Křoví); d) ď trvá, f se
mění v c: podte, jedte, mlac — mlacte, vrac — vracte (Stěměchy,
Martinkov a dále za Třebíčem).
5. t se rozlišuje v c ve slovese chcet v. chcit — chcel
— chce.
b, p ; m ; v, f.
1. b se přisouvá: blizat, blizačka (Ivančicko).
2. p se mění u v ve slově vták jen na Brněnsku a Ivan-
čicku; jinde je pták.
— 209 —
3. m se mění v n : véno — veneš (= venni = vezmu), senka,
senky (= sem).
4. v se přisouvá : vlaseca v. lasica, vlaštůvka (jako v jazyce
spisovném).
v se mění v 6: zbihnót (zdvihnouti) — zbihni to, hóbodka
(úvodky), bud bule tvá (Zákřany), bedle (Dešov).
v jest všude přídechem každému náslovuému o : voko, voves,
vobili, vorat, navopak atd.
g, k; h, ch.
1. k se mění v g: cogr, gasa a p. (Bystrc), v ch-. chrt v.
krtince, v h: hdo, hde atd.
2. sk mění se před i (í) v se, — cA; \ cc. znojemské —
znojemsci, oherské — ohersci, zakřanské — zakřansci, moravské
moravsci, panské — pansci, světské — světsci, jaroměrcké —
jaroměrsci, — rosické — rosicci, blatnické — blatnicci, medřické
— medřicci, německé — němecci, katolické — katolicci, mesl'-
vecké — mesrvecci atd.
2. h jest přídechem každému náslovuému a, e, z, o (= u)
o (= ou) v krajině od Brna na severovýchod po Byteš, od Byteše
na jihozápad přes Dalešice k Budějovicům : hale, hábech, handěl,
Héva, he (= i), hiné, hiva, ho sóseda, hotekl, hodeřět, hóhor,
hóvodka atd.
Na Jaroměřská, Třebičsku, Meziříčsku je přídech k jen
porůznu v několika slovech: hocho, holica, hozeny, hól (úl);
sice jsou hlásky čisté: abech, o sóseda, odeřii^ óroke, ohli atd.
Na Krumlovsku, Znojemsku a Budějovsku přisouvá se h
k náslovuému lHy): Wst, hFd, hrtost, Iďpa, hťžka, hl'ska (= líska).
h (ch) se vsouvá ve slově motchél, hroždi (skoro všude).
h se odsouvá : vězda, vizdat, řbet, rané (hrany), ložek, dopak?
depak, dypak.*)
3. ch se mění v k: vokliplé, — kvála (Budišov), v s: sco
— scete — scel.
*) Šembera v „Základech dialektologie" na str. 43. uvádí z Hostími
tvary: grich, gřeSit m. hřích, hřešit. Těch ani v Hostími ani v celém okolí
nikde není, a tuším že nikdy nebylo. V těchto a pod. slovech není hlásky ^f
ani v nářečí lašském na samém rozhraní řeči polské.
14
— 210 —
z, s, c.
1. z měkne v 2: kolomaž, kolomazník, stezka.
z se vsouvá: nahrazdit — náhrazda, ohrazdit — ohrazda.
z se odsouvá: řicadlo (zřicadlo = zrcadlo).
2. s měkne v 8\ šahat, podošihnót (Rudikov), muset — muši,
musel (mošil) na Budějovsku.
s se mění v j před sykavkou : proj za nás (na Budějovsku)
« se mění v c: plict, myct (mésti), vyct, kract (Krumlovsko),
jaroměrcké, v ch\ chcipnót,
3. c se měkčí v c: dečke — dyčky.
ž, š, č.
1. ž mění se v z: řizavé (řežavý).
ž mění se porůznu před sykavkou vj : aj se vrátím (Radošov).
2. ší? je i v tomto podřečí všude za č. šť. měščan, ščesti, vy-
jmouc dyšt (v. str. 208.)
3. ^c bud se zřetelně vyslovuje: kočce (Budějovice, Šté-
měchy), bud zní jako cc (c): koce, nebo přechází v jc: kojce
(Radošov), vorajce (Hroznětín).
4. ck před i mění se v se: jeřiček — jeřišci (jiřička pták),
kováříček — kovaříšci (červená ploštice stromová).
j-
i náslovné mění se v ^ na Brněnsku, Ivančicku a Krumlovsku
jinde jen porůznu : liiva, liiné v. jit, jíme (Bystrc), hináč, hiščerák
(krtonožka), hit, hiva v. jim, jiné, Jidáš (Vedrovice), hiva, Hinošov,
hiné, hiskra, hišče (ještě), hidro — hidrata = jádro (Zakřany),
ikavec, ikre, išcerka v. jit, jisté, jiskra, jíme, jich, ji (dat.), jiva
(Rudikov).
Ve středosloví j vyznívá zpravidla zřetelně: bojijó se,
hrozijój pije — piovaté (pihy).
V Bystrci se vyslovuje půjdu, jinde pudu.
Spojka jestli zní: ešl' (Rudikov), hešl' (Hroznětín). Hešče
na Krumlovsku = ještě.
i se mění všude v d ve slově dáma.
Pře smyk
Žlica (žťca) — Ižica, kotkavé — koktavý (Zbejšov), čer-
chané — čechraný (ib.), konólia — kolónia (ib.), hynti — hniti
(niti, Bystrc).
— 211 —
Skloňování jmen podstatných.
1. Vzor
holuby
dub.
Tedn.: 1.
holob
dob
2.
holoba
doba
3.
holobovi (ov)
dobo
4.
holoba
dob
5
holobe
době
6.
holobovi (ov, o)
dobo (é)
7.
holobem
dobem.
Množn. 1.
holobi
době
2.
holobu
dobu
3.
holobom (
um)
dobom (um)
4.
holobe
době
5.
holobi
době
6.
holobech
dobech
7.
holobama
dobama.
2. Vzor
mužj
nůž.
Jedn.: 1.
niož
nuž
2.
moža
noža
3.
možovi (ov)
nožo
4.
moža
nuž
5.
možo
nožo
6.
možovi (ov)
nožo (noži, nož')
7.
možem
nožem
Množ. 1.
moži
nože
2.
možu
nožů
3.
možom (um)
nožom (um)
4.
može
nože
5.
moži
nože
6.
možách (ich)
nožich (ách)
7.
možama (ema, ima)
nožama (ema, ima).
3. Vzor obraz:
Jedn. 1. vobraz Množ. vobraze
2. vobraza (o) vobrazu
3. vobrazo vobrazom (um)
14*
— 212 —
4. vobraz vobraze
5. vobrazo vobraze
6. vobrazo (vobrazi, vobraz') vobraz ách (ich)
7. vobrazem vobrazama (ima).
1. Neživotná mají v genitivě jedn. častéji a než u (o)
jako i v jiných nářečích mor. (I. 18); slyšeti tu i: vod zadá,
vod předa (Vedrovice).
2. V lokále jedn. měkké kmeny neživotné mají na Brněnsku,
Ivančicku a Krumlovská až po Byteš a Náměšť o (:= u);
v ohno, v koso, v leso, na vobrazo, jinde ?, kteréžto se často
pohlcuje: na stol', v kancelář', v les', na voz' atd. (v. str. 201).
Den má vedne.
3. V dative mn. je na Meziřičsku om, jinde převládá
úm (um).
4. V lokále mn. tvrdé kmeny mají dch n. ec/?, měkké ách
n. ich (= ích) : ptákách, sedlákách, stromech, domech ; chlapcách,
mužách, nožích, lesich.
5. V instrumentale mn. převládá koncovka amo^ měkké
kmeny mají také ema, ima : hrncema, mečima, lesima,
volima.
6. Soudce svým tvarem soci skloňuje se jako správci dle
přídavných.
Vzor vokno skloňuje se celkem jako v ostatních podřečích
hanáckých: dat mn. oknám, lok. na dřevách, řidčeji na dřevech ;
génitív mn. končívá se v é: vokné, kole, hnizdé.
4. Vzor pole:
Jedn. 1. pole Množ. póla
2. póla poli
3. pólo polám
6. pólo (poli, pol') polich
8. polem polima (ama).
Vzor znamení vyjmouc instr. mn. im.n a skrácené koncovky
skloňuje se dle řečí spisovné: zeli, do zeli, k zeli, v zeli. Jen
porůznu vyskytují se tvary: v zelo, v kameňó a p.
— 213 —
5. Vzor ryha\
Jedn.
1.
reba
Množ.
rebe
2.
rebe
reb (rebé)
3.
rebě
(í)
rebám
4.
rebo
rebe
5.
rebo
rebe
6.
rebě
(i)
rebách
7.
rebó
6. Vzor hosa'.
rebama
Jedn.
1.
liosa
Množ.
hoše
2.
hos'
hosé
3
hos'
hosám
4.
hoso
hoše
5.
boso
hoše
6.
hos'
hosách
7.
hosó
7. Vzor stodola.
hosaraa (ima).
Jedn. 1.
stodola
stodole
2.
stodole
stodole
3.
stodoli (stodol')
stodolám
4.
stodolo
stodole
5.
stodolo
stodole
6.
stodoli (stodol')
stodolách
7.
stodolo
stodolama.
Dle tohoto vzoru skloňují se všecka podstatná na la: jáhla,
škola, skala, trohla atd.
Vzor starosta má akk. jedn. roven genitivu: potkal sem
Procházke, Klime, Vávre, staroste, tate.
8 Vzor duše.
Jedn. 1. doša
2. doše
3. doši (doš')
4. došo
5. došo
6. doši (doš')
7. došó
Množ. doše
došé
došám
doše
doše
d osách (ich)
došama (ima)
— 214 —
Genitiv mn. všech těchto vzorů ženských končí se z pra-
vidla na e: stodole, trohlé, jehle, hré, kure (kůra*, Rozáré, do-
lině, rodiné, vrané, kacené, zené, sviňé, hospodené, žabé, svarbé,
lampé, kravé, barvé, selké, tetké, roké, kavké, pisničké, švestké,
knižké, svíčka, hoPčké (ulička), stežké, nohé, koze, bříze, mézé,
hosé, kosé, vose, kapse, slepice, lavice, vovcé, ružé, nušé, Marušé,
Kačé atd.
Na Brněnsku těchto tvarů ještě není; na Ivančicku a Krum-
lovsku jsou již obecný, a vyskytují se jen některé genitivy pra-
videlné: bab, votypek.
Jinde obecný jsou jen tvary v é vyjmouc: „Kolik hodin?"
po různu jen slyšet: drožek, písniček a p.
Vzor zem skloňuje se jako na Brněnsku (str. 169).
9.
Vzor kost.
Jedn.
1. kost
2. kosti
3. kosti
4. kosti
5. kosti
6 kosti
7. kosti
Množn.
kosti
kosti
kostim
kosti
kosti
kostech (ich)
kostima.
1. Instrumental jedn. končí se z pravidla na i: & chetrosti,
tó masti, tó hniti, těžko nemoci, za peci, radosti, zlosti, se lži.
Jen na Brněnsku a Ivančicku jsou ještě tvary: kosťó, hynfó, za
pecó atd. (vok. kosto!) a po různu na Meziřičsku (v Netíně).
2. Instrumental mn. končí se z pravidla na ima : starostima,
hnitima, nemocíma.
Lidi a déti skloňují se jako v podřečí tišnovském (str. 190).
10. Vzor mrkev.
Jedn. 1. mrkev Množn. mrkvě
2. mrkvě mrkvi
3. mrkvi rarkvjám
4. mrkev mrkvě
5. mrkvjo mrkvě
6. mrkvi mrkvjách
7. mrkvjó mrkvjama.
— 215 -
Tak skloňuje se mimo jiné (korotev, pánev atd.) též krotev
(krov na střeše).
V Bystrci jsou ještě tvary tišnovské : mrkA'ja, korotvja atd.
Kryv má ve všech ostatních pádech: krvi.
Dle vzoru hřibe — hřibjata skloiíují se také některá
neživotná na ě (e).
11. Vzor idre (jádro),
Jedn. 1. idre Množn. idrata
2. idrete idrat
3. idreti idratom
6. idreti idratech
7. idretem idratama.
Nominativ jedn. je také: jidre, hidre — idro, jidro, hidro,
ostatni pády jsou zpravidla dle idre: hidrete, hldrata atd.
Tak skloňují se: košče, vohuišče, strnišce, tržišče, brabišče
(mraveniště) a p.: na vohniščeti, brabenci só v brabiščeti. po
všech tržiščatech.
Porůznu jen vyskytují se některé tvary na isko (dle vokno):
strnisko, žitnisko v. žitnišče, vovesnišče a p.
Hnízděn, hnizdo skloňuje se též dle vzoru hřibe: hnízděte,
na hnizděti, hnizdata.
Duál roce pořídku se vyskytuje : roce mně bolele (Bystrc) ;
obyč. roke — rok.é - rokám atd. — gen. a lok. rokó, noho (na
Budějovsku).
Skloňování jmen přídavných.
Jedn. 1. dobré — dobry, dobrá Množn. dobři, dobry
2. dobryho dobry dobrech
3. dobry mo dobry dobrém
4. dobryho — dobry dobro dobry
6. dobrým dobry dobrech
7. dobrém dobro dobréma.
Genitiv, dativ a lokal jedn. r. ž. je dohry, z bily hos', vod
náhlý a nenadálý smrti, hodný ženě, v cisty a studeny vodě,
jedny toze bohatý holce, k sedmy hodině, my malý ceři.
Zvláštní je pád předložkový' na otázku kde?: bele sme na
krátký, na dlóhy, na široký, na břjchovsky, ve stříbrný (názvy
pozemků ve Vedrovicích a Myslibořicích).
— 216 —
Přídavné přisvojovací od Brna po Znojmo a odtud po
Budějovice je uj -ova -ovo, jinde n -ova -ovo. Skloňuje se celkem
dle vzoru dobré. Jako jinde tvoří se i tu taková possessiva i od
vlastních jmen adjektivných: Hladku -ova -ovo, Pokornu, Novotnuj.
Komparativ má celkem pravidelné tvary hanácké : známé
— známjéši, modré — modřéši, blízké — bližší, chode — chodši,
lehké — lehčéši, hezké — hezčéši, krátké — kratší. Sladké má
sladši i sladčéší, svaté — svaťéší, dobré — dobřéší (= chutnější,
sice lepši). Na Budějovsku nerozlišují k y č před e: dívokéší,
lehkéši, grubskéší.
Skloňování zájmen.
1. já me
2. mně, mé nás
3. mně, mě, mi nám
4. mně, mě nás
6. mně, mě nás
7. mnó nama.
Genítív, dativ, akkusativ a lokal mé je v některých osadách
na západ od Třebíče, na př. v Štěměchách, dativ mi na Budějovsku.
1. te
2. tebe, tě sebe
3. tobě, ti, V, tě sobě, si, s', se
4. tebe, tě, ti, ť sebe, se, si, s'
6. tobě sobě
7. tebó sebó.
Dativ ti (ť), akk. té je na př. v Myslíbořících, Štěměchách,
Radošově.
Dat. i akk. ti (ť) ve Vedro vících. Křoví, Budišově, E-udi-
kově, Biskupicích.
Dat. té, akk. ť' (ť) na Ivančícku.
Dat. i akk. se je na Ivančícku a Krumlovsku ; jinde většinou
dat. i akk. si (s').
1. von — vono
vona
voni — voně
2. jeho, ho
ji
jich (ich)
3. jemo, mo
ji
jim
4. ho,jé —je, ho
jo
je (jich)
6. něm
ni
nich
7. ňém
úó
níma.
— 217 —
Akk. m. jest ho i jé vedle sebe ; předložkový akk. je zpra-
vidla ňé. Někde je ho pro životné, jé pro neživotné (Jaroméřice).
Akk. stř. r. jest většinou ./e, někde je ho pro mužs. i střed, rod
(Biskupice, Hroznětín). Akk. mn. jich vedle je na Krumlovsku.
V Biskupicícli jest lok. ňom, v Dešové: za no = něho.
Jejich skloňuje se, jakož i jinde : jejichho, jejichmo atd.
Mnj — md — wi// skloňuje se celkem dle dobré -á -y.
1.
náš — naše
naša
naši — naše
2.
našeho
naši
našéch
3.
našemo
naši
našem
4.
našeho — naše
našo
naše
6.
našem
naši
našéch
7.
našem
našó
našéma
1. ten —
to
ta
ti
— te
2. toho
ty
téch
3. torno
ty
tém
4. toho
to
to
te
6. tem
ty
téch
7. tém
tó
téma.
Porůznu vyskytuje se i v tomto podřeči tvar tem == ten
(Křovi). Sesilněné tvary jsou: tentom, tentok, tenlen, tenlek. Za
ženské tvary ti/ je v západní časti toho podřečí té.
Právě tak se skloňuje Mo, jen že v lokále zde onde se
vyskytuje tvar kom (Dešov). — V Biskupicích: v čom.
Skloňování číslovek.
Jerleu — jedna — jedno skloňuje se dle vzoru ten, jen že
v lok. jedn. bývá častějí jednom než jedněm.
Dvá — dva — dtě^ tři, styři — štyry mají obecné skloňo-
vání hanácké.
Sedům, vosům má : do sedům', vo vosům' (Rudikov) ; na
Krumlovsku sedm, vosm — sedmi, vosmi.
Pět — deset má dat. pětim, desitim, instr. pětima, desitima.
Za mnoho říká se: moc, močka, mockať, moclik (kolik).
Kolik skloňuje se po hanácku: do koliki o koliki (Krum-
lovsko).
— 218 -
ToliS = tolik (Jaroměřice, Budějovsko).
Všecek — všecka — všecko má častěji skloůování zájmenu é
nežli složené: všeho, všemo, všech atd. Nom. pl. je: všeci n. všici.
Časování.
Časováni tohoto podřečí neliši se hrubě od ostatnich pod-
řečí hanáckých. Zvláštností jeho jest a) že prechodníků má velmi
po skrovnu; zná jich jen několik ve smyslu způsobovém a ča-
sovém: sedá, stoja, leza, kleča, stávaja, lihaja, neprimiřaia: Ten
člověk žije nepřimiřaja jak hovado, h) že ve středním rodě užívá
příčestí činného o tvaru neurčitém: je tam zmrzlo, už je dost
namoklo, přeložila sem, bélo to (= tu, v pokoji) vechládlo, c)
že má zvláštní neurčité příčestí trpné v neosobní vazbě trpné:
Už je zaplatino — pivo je zaplatěny, už máme vemlátino —
žito je vemlátěny, je psáno — psaní je napsaný, dež jo i krávu)
prodáváno, je zamračino — nebe je zamračeny, je zamčino,
už bélo pojedyno atd.
I. třída.
Vest (vect: Štěměchy, Dešov) — védo — vedó, vedyno.
číst — čto — čti — přečtyno, kvyst — květo vodkvětlé,
zamést — zamet (zameč) — zametyno — zametat, plést (plict:
Štěměchy, Dešov) — pletyno, příst — předo — přídi — před
— přédyno, krást (zde onde: kract\ nést zanesino (zanešino)
— vodnešené, lézt, vézt — vodvezino — vodvežené, pást —
napasino — napasené, třist — třisl — třes votřešené, zibst
(zábst) — zabe — ziblo — voziblé (ob. voznobené), péct (pyct)
— pečo — opeč — opečené — napečino, moct — mužo —
pomož, tlóct — tločo — potločino, říct, síct — posečino, týct,
vlict (vlect), rožit — rožo — rožó — roži — rožel — rožito?
zapnót — zapnoté, vzít — véno — veneš — venó — ven —
veůte (v. vemo, vezmo) — vzal, vžito — začít — začal — za-
čito, otit — otal (otl) — otito, žít — žno — žal — požito, třít
— tři — třite — třel — otřety, mřít — omrlé, zavřít — za-
vřete, mlet — melo — zemlino, pohřit (= pozříti) pohro —
pohři — pohřel — pohřeté, kret — krejo — zakré zakrél
— zakreto, met — mejo orné — omel — omete — ometo,
— lit — lijo — nali - nalil — nalito, vit — vijo — zvi — vil
— zvito, plet -— plejo — plel — plete, plot — plojo — plol
— plote.
— 219 —
Za ^ist užívá se obyčejné slovesa řikat. Hnísti je neznámo,
užívá se za ně sloves : válet (těsto), tlačit (boty), mačkat (šaty).
Podobně neznámo jest vidstí; říká se: plíst někoho. — Za
„najmót dělníka" říká se „zjednat si". V Eadošově neužívají
slovesa otit, nýbrž toliko oseknót. Sloveso kouti tvarem kovat
přestupuje do V. třídy: kovám — kove — koval. Za douti
říká se démat.
Na Krumlovsku slyšeti iníin. moce (moci) : Až nebodo moce
dělat.
II. třída.
Minót — mino — minol — minoté.
Tisknót — tiskno — tiskni — tisknite — tiskl — tisk-
noté. — Ani se nehl.
m. třída.
Omet — omim, omijó — omjé.
Trpět — vetrpino, chcet (chcit) — chco (sco ) — clicé — chcet.
Hleděti přestupuje tvarem blidat do V. třídy: Co hlidáš?
Nehlidé! Hlidal sem.
IV.
tříd
i a.
platět
plať (plac)
platim
plaťte (plačte^
platíš
plaťme (plačme
platí
platěl, -a, -0
platíme
zaplatino
platíte
zaplatěné, -á, -y
platijó.
záměně hlásky
i v
e v
infinitive a příčestí
viz str. 203.
O rozlišování zubnic v imperative a příčestí trpném viz
str. 208.
V. třída.
1. Vzor dé^at má v 3. os. mn. zpravidla: dělají, volají,
chovají, zpivaji; jen porůznu: dělajó, volajó atd. (Dešov).
2. Vzor kácet nerozlišuje zubnic ď a. f: kátět, hádět, vob-
chádět atd. (v. str. 208).
— 220 —
3. Vzor hřit seslabuje v indik é y i: hrijo, vokřijo, smijo
se; imperativ: zehri se, přé rno to, vokřé, nesmi se; příčestí
činné: hřil, vokřii, smil se.
4. Vzor tesat má tvary pravidelné: tešo, kolibo, kopo,
vuřo, češo atd.
Sloveso klouzati se má tvar klobat se.
Ví. třída.
Kopovat — kopojo — kopojó — kopoj — kopoval — ko-
pováno — kopované.
Slovesa bezpříznaká.
1. Dat — dám — daji — dé — dáno — dané.
2. Vědět — vim — vijó — pověz — povědino.
Onikajíce říkají vědi (Budějovsko), vid — vidte, ved —
vedte, vede — vějte (Krumlovsko, Myslíbořice), vida (Jaro-
měřice).
3. jest (zde onde hest) — jim — jijó — jez — snědyno
— snědené.
4. bet:
so (sem) néso (nésem) bed — bedte
ses neseš bel
je néni (néně)
sme nesme
ste neste
só nésó.
Tvar sem slyšeti porůznu na Meziřičsku, méně v Dešově.
V otázkách užívá se v 2. os. mn. tvaru sete: Sete doma?
Sete tam? Nesete nemocné?
Tak mluví se i jinde na západní Moravě, jmenovitě i na
Ždársku (na pr. v Bohdalově), kdež záporný tvar zní nejsete.
Zde onde říkají bujdo za budo: bujdo psát (NáměšC).
Příslovce.
Tudle, tudletky, tudletkym, támle, semka, tadytky, ta-
dytkom, vocadky, tamlen, tamlek, votátok (odtud), dol, pod dom,
venko, venka, venky.
— 221 —
Včilí (Bystrc\ nicky — n'čkom — nynčkom — nynčkym —
nyčky — neničky — nyčkym, vonegdá — vondj-no, dotavád,
posavad, prvý, tepráv (Jaroměnce\ putum — piitym — poto-
mek, dečke, kvičeró.
Ten až měl stracho ! (= teprv). Mezi nimi bělají se bu-
dovy ha jednotlivé, ha ve vesničku shluklé (Fr. Stránecká\
bárci, pozticha, lale ! {= hle !), han (ano), nešt, také, jesli - esli —
jesl' -- esl' — hesť — hešl', e — he (= i).
Korapai-ativ příslovcí má koncovku ijá n. ijfdc. špatnijá,
sladčijá, pobožnijá, teplijá, chladnijá, pěknijá, škaredijá, pozdijá,
kratčijá, zimnijá — nebo: teplijác, zimnijác, pozdijác atd.
Počínajíc od Biskupic, Jaroměřic a Třebíče na západ
končí se komparativ příslovcí na e/c: pěknějc, teplejc, dulejc,
na hořejc, chladnéjc, hlóbějc; — v Radošově: teplejic. tmějíc.
lacinějic,
RM má komparativ: réši.
Vo chodech serotkách a vo andělo.
Bela vdova toze chodobná; děti mjela jako smetí, ale ve
všem jiným nedostatko dost. Bela dobrá matka, starala vo svy
děti, jak jen mohla, do ópado pracovala, abe je veziyila, ale což,
dež to přece jen malé kósek chleba bélo, co vedělala, na tolik
zobu. Trápila se nad tém, kradla, až olehla a těžko se rozstonala.
Dež se ož bližela k poslední hodince, poslal k ň' Panbu anděla,
abe došo její do nebe vodvedl. Dež anděl k její postelí přistópil
a plačící serotke vokolo ni stát viděl, bélo mo jích lito a vrátěl
se do nebe p rose t votce nebeskyho, abe nechal ješče tém serotkom
matko na živě. Ďež před votce nebeskyho ystópil a prosbo svó
mo přednesl, votec nebeské řekl mo: „Vrať se na zem, potop se
do mora a dones mje ze dna mořsky ho kamen."
Anděl vrátěl se na zem, pohróžel se do mora, vzal velké
kamen a k votco nebeskymo se s ňém vrátěl. Votec nebeské
kamen vzal, jako kósek chleba v pólo rozlomil, a bélo v něm
plno drobóčkéch zvířátek. „Hle", řekl andělovi, „jako na sta
žije to v tem kameni rozličnéch drobnéch zvířátek a nedám jím
zahenót, tak e nezhenó serote na zemí". Dež to pověděl, votec
nebeské kamen složel jako spíš bel, dal jé andělovi a poročel mo,
— 222 —
abe jé donesl zas do mofa. Za pokoto, že mjel tak slabo důvěro
k votci nebeskymo, kázal mo tři leta na zemi pobet a lidem
slóžet.
Šel tedy anděl zas na zem a ystópil do složbe o pána, keré
mjel hrozny bohatstvo. Aů' žene nemjel, an' děti, ani přitelička ;
a taky si jich nežádal. Nač pomeslel, to se mo stalo, kam se
mo zachtělo, tam jel, každá vula se mo yeplněla; ale dobryho
žádnymo neodélal aň' za mak. Na lidi bel zlé, a neřádi o něho
ani za drahý penize složil'. Ale anděl měl andělsko trpělivost,
a pán si jé brzo yoblibil a kam se hnol, bral jé všade s sebó.
Jedno vebral se pán na lov, anděl s ůém. Přišl" do velkyho
lesa, a tam pán, dež honél srno, hloboko do lesa zablóděl a cesto
zpátke najit nemohl; anděl bel mo všade po boko. Noc je pře-
padla, a ponéprv ve svým živobeti pán spal na holý zemi. Ale
vic než to, hlad jé trápil, a všade posto, au' plaůóške vidět ne-
belo. Jak rád be bel za vděk vzal néčerňéšim kóskem chleba,
debe ho bélo. Hladové, onavené ráno stal, a zas na cesto se
vedál'. Drohé den naši' ož ledakde plaůóško, čerstvé pramen,
černó maleno, ale na stopo člověka nepřišl'.
Pán klel a zas plakal a boboval, ale anděl jen ho Jěš'l a
mo domlóval, abe důvěřoval v Pánaboha, ten jediné že jim po-
moct muže. Ale pán na Pánaboha málo dbal. Tak blódíl' moc
dni v tem les' a živil' se jenom kořinkama, lesnim ovocem,
a ešť někde veverko pán zastřen, že s' jo opekl'. Ale na tem
nebelo dost. Jednoho dne přepadl' je v noc' zbojnic', a dež viďél'
na pánovi pěkné šat, do čistá ho vo všecko vobrál', ba ješče ho
sbil'. Debe nebelo anděla, nebel be pán aů' stal, ale anděl mo
rané zahojel.
„Ach snad tade v tem les' zahenem", nařikal pán.
„Jen te mjé, pane, důvěro v Pánabohoha, jen von nám
muže pomoct !" řekl anděl.
„Ach co se bode Pánbu vo nás starat!" zabročel pán.
„Dež se e te, pane, vo něho nestaráš, von se přec vo tebe
stará, a debe se nestaral, bél' bechme tade zahenól'."
„No a nezahenem? Det nemáme aň' šatu, aů' ů'c, čém
bechme se zachranO'", pravil pán.
„Staů, pane, a pudem toto stežkó, dófám v Pánaboha, že
dojdem k dobrém lidem."
— 223 —
„No až se zase dom vrátíme, vodslóžira se ti dobře za tvó
složbo", pra vil pán andělovi, ale anděl zavrtěl hlavo, že žádno
vodměno nežádá. Cestičko tó přišl' vskotko z lesa ven a do
dedinke, kde přebévál' dobři, ale toze chodi Tdi. Na stráních,
na pianech polích, motekó jen pokopanéch, špatný jen rostlo
ž'to a voves. Kósek chleba jen jako popel šedyho a trocho mlíka
keselyho dostál' pocestní, ale z opřimnyho srdca jim bélo dáno;
pánovi nedražší jídla, co na stol' míval, tak nechotnale, jak ten
černé chlib A nejen vo chlib se s němá rozděliť, ale e šate jim
dál', dež slešél', že só vo šate volópeů' vod zbojníku. Pán, dež
viděl, jak ti chodí Tdi rádi jim pomáhají a vo poslední sósto
s neznáméma se dělíjó, rozpomenol se, že, třebas bel bohaté,
níkdá rdem nepomohl, e omíněl s' v docho, až se dom vrátí, že
bode lepší dělat, než spíš dělával. Anděl zQal mešlenke jeho a těšel
se z toho, že se pán nad sebó rozpomenol a jinač dělat s' omíněl.
Dež se o dobrech téch Tdi poselníl' a s' vodpočinól',
anděl vedl pána svyho dom. Třetího dne přišl' zase do dědině.
Anděl vedl pána k néposledňéší malý chalónce. a podíval' se
vokynkem do sekň'ce. Modlilo se tam v chody sekňčce šest
dětí za svó maminko a prosel' Pánaboha, abe je nevopóščel.
„Vidíš, pane, to só serotc', nemají matke ani votce, jen
votce nebeskyho." A dež k město přicházel', anděl se^astavil:
„Ň'čkom di jož, pane, sám dom, já jož s tebó bet nemužo, nebo
tri roke mínole, co ti shížím, a ů'čkom se mosim vrátét k votco
nebeskyrao. Dófé v Pánaboha a pomesl' dobrém na te serotke
abe s' e Pánbu jedno na tebe dobrém zpomjel. Dež to pověděl,
zmizel. Pohnoté vodešel pán do mjesta, a co s' ominěl, to e ve-
konal; všecko nádhero zanechal a stal se přívětivém, milo-
srdném votcem šesti serotku.
Rudikov. Přepsala si. Jos. Sfastnd.
Mluva města Třebíče podstatně se liší od podřečí osad
okolních, majíc do sebe ráz obecné češtiny.
Samohlásky.
1. a se přehlasuje: do kopce, do koše, od zetě, od učitele,
potkal komináře, růže, duše. Po c v nominative jmen rodu
ženského drží se tvary nepřehlasované vedle přehlasovaných :
žlica, čepíca, palíca; tak i kaša.
— 224 —
2. é, ie většinou se krátí: dešt, měno, pero, klešče, nést,
lézt v. chliv, mlíko, prstýnek, karaynek, putynka. V koncovkách
adjektívných mění se v 3/ : dobryho, dobrymu, po pátý, půl šestý.
e imperativně mění se v i: sednite, kleknime. zavřité.
3. i má ve všech slabikách zvuk čistý: lid, křivej, sirotek,
žid, nosit, vařit atd;
i se krátí skoro ve všech slabikách kmenových a ohýba-
cích: dílo, bilej, pismo, zajíc, mřít, dřít, zapírat, nosívat, uhli^
hovězí, duši, kostí, růži (instr: sg. a gen. pl.), nosím, chodíme,
chlista, klič, v zimě, císař, šipek, čítat, rohlík, žebřík, košíček.
V ej mění se jen ve slovech: vozejk, nožejk, cejn, cejtit.
Za mor. psíček je tu č. pejsek.
4. y je čisté: ryby, pysky. Jen slovesa myt, kryt, ryt
mění y v e v índíkatívě: meju, kreju, rejů;
ý se mění v ej: bejk, peicha, pastejř, vejmluva, mejlít se,
dobrejch.
5. o se mění v m ve slovech : kůže, kůzle, stůj, v. neboj se.
6. u má zvuk čistý: budu, hubu, kup cukru;
M se mění v ou: dlouho, kout, za stodolou, vedou, žaloudek,
M a o?/ v ohýbacích koncovkách jmenných přehlasuje se v i
{i se krátí) : růží, duši, za peci, naší stodolu, za naši stodolou.
Po c drží se w, ou: palícu — palicou, čepicu - čepicou.
7. ?í se krátí: dvůr, stul, růže, sousedu.
8. aj drží se ve slovech: kraj, hajnej ;
ej přehlasované i původní se nemění: zavolej, přej, nasej,
nejlepší;
ij a yj se mění y i, y: pí, bí, uší, uží, umy, zakry.
9. Zvláštní délky jsou: zeli, pivo. Bože, na hóře.
Souhlásky.
1. I jest jedno, střední. Substantiva na el a la kolísají
mezi skloňováním tvrdým a měkkým : učitel — učitele i učítela,
do popele, v popelí, do školy i do škole, ve škole, dvě školy
i škole.
2. d se mění ve zvláštní, ne příliš zřetelné r ve slovech:
gro, gre, gry (kdo, kde, kdy) a p.
— 225 —
3. Přídech v je pravidelný : vokno, voko, voves, voběhnout.
Přídechu h není: abych, udělal ouvod, oul.
4. st nemékne v sť. host, chytrost, ale: niť, štvrt;
ď, t imperativně se nemění : nechoďte, zaplať — zaplaťte ;
f a ď nemění se v c a z v iterativech V. třídy (jako
okolním podřečí): kátět, uklidět, vychádi.
5. 8č nemění se v st měšcan, neščesti, ščedrej.
Skloňování.
Jedn. 1, ten
náš
malej
kluk
2. toho
našeho
malyho
kluka
3. tomu
našemu
malymu
klukovi
4. toho
našeho
malyho
kluka
5. ty
náš
malej
kluku
6. tom
našem
malým
klukovi
7. tym
našim
malým
klukem
Množn. 1. ty
naše
malý
kluci
2. těch
našejch
malejch
kluku
3. tem
našejm
malejm
klukům
4. ty
naše
malý
kluci
5. vy
naše
malý
kluci
6. těch
našejch
malejch
klucích
7. téma
nasej ma
malejma
klucima.
Podstatná měkkého zakončení mají v lokále jedn. i: na
koni, v koši, v koláči, v háji.
Vzor obraz má v lokále jedn. i: na vobrazi, v lesi, na vozi,
v nom. mn. y: vobrazy, lesy, vozy.
Skloňování zájmenné a složené má v nom. mn. pro všecky
tři rody stejný tvar: vaše chlapci, znojemsky měščani, německy
hrušky, moravsky vina, turecky vojáci.
Akkusativ mn. rovná se nominativu : Viděl jsem vojáci
vtáci, komináři.
Lokal mn. končí se na >ch a ^ech : vojácích, vtácich, nožich,
učitelích, stromech, hodech.
Instrumental mn. po měkkých souhláskách končí se na
ima: mužima, koníma, učitelima, kosíma, nožíma. Jména na A a c/i
15
- 226 —
tvoří jej od nominativu mn. : klucima, vojácima, vtácima, hošima.
Po jiných souhláskách má koncovku ama: holubama, prutama.
Přítel má v množn. čísle : 1. přátele, 2. přátel, 3. přátelům,
6. přátelích, 7. přátelima.
Jedn.
1. ta
naše (a)
bílá
koza
2. ty
naši
bily
koze
3. ty
naši
bily
kozí
4. tu
naši (u)
bílou
kozu
6. ty
naši
bily
kozí
7. tou
naši (ou)
bílou
kozou
Množn.
1. ty
naše
bily
kozy (e)
2. těch
nasej ch
bilejch
koz
3. tem
nasej m
bilejm
kozám
4. ty
naše
bily
kozy(e)
6. těch
našejch
bilejch
kozách
7. téma našejma
bilejma
kozama.
1.
mrkev
mrkve
2.
mrkve
mrkvi
3.
mrkvi
mrkvím
4.
mrkev
mrkve
6.
mrkvi
mrkvích
7.
mrkvi
mrkvima.
Instr. jedn. končí se zpravidla na /: kosti, niti, za peci.
Instr. mn. substantiv rodu ženského i středního měkkého
zakončení má koncovku ima: kostima, dušima, ružima, věžima,
čepícíma, polima, vejcima.
1. Ruce, 2. 6. rukouch, 3. rukoum, 7. rukama.
Vlastní jména přídavná tvoří genitiv mn. dle substantiv:
u Slabu, u Novotu, vod Budišovsku.
Vedle tvaru o něm slyšeti také o iiom; ale jen: o čem,
o ničem, po všem.
Časování.
Infinitiv: klact, kract, vect, nést, plect, příst, třást, vézt,
lézt, péct, téct, vlect, zapnout — zapal (i zapnul) — zapatej
(i zapnutej), začít i začnout, žit i žnout.
- 227 -
1. osoba jedli, a 3. mn.: vedu — vedou, piju — pijou, ležim
— ležijou, chodim — chodijou, vim — vijou, jim — jijou, volám
— volaji, dam — daji.
Přechodníky jsou jen: stoje, leže, kleče, sedě (i: v stoje,
v leže atd.)
Příčestí činné kmenů zavřených I odsouvá : pad, sed, útek, sněd.
sem byd
ses bydte
je bydme
sme bejt.
ste
sou
Podobně i mluva města Velkého Meziříčí jest podstatně
obecná řeč česká a liší se od třebíčské jen málo čím.
1. a se nepřehlasuje : do kopca, do kosa, od učitela, duša,
ruža, palica.
2. yj imperativné mění se v ej: uměj, zakrej, rejte.
3. Akkusativ mn. odlišuje se od nominativu: ti naši mali
kluci — ty naše malý kluky. Instrum. mn. končí se zpravidla
na ^ma: klukama, košama, nožama.
4. Zájmeno ten má v množném čísle: 1. ti -ty -ty, 2. tejch,
3. tejm, 4. ty, 6 tejch, 7. tejma.
5. Přídavné přisvojovací má tvary : uj -ova -ovo : souseduj
— sousedova — sousedovo.
6. Sloveso bejt má v 1. os. jedn. su.
7. Přechodníky jsou tytéž jako v Třebíči, ale a se v nich
nepřehlasuje: sedá, leza, stoja, kleča.
Ostatek je všechno jako v Třebíči.
XII. Kunštát.
Hranice: Kunčinov, Bedřichov, Cemovice, Tasovice,
Hodonín, Kunštát, Rudka, Sulikov, Vránová A), Lazinov, Skrhov,
Skříb, Bradleny, Bohounov, Ústup, Crhov, Louka, BrCoví, Ko-
roužné, Kobylnice, Kozlov, Rožná, Moravec, Pykarec, Radkov,
Libochov, Mezihoří, Lítava, Husle, Manová, Doubravník, Sejřek,
Nedvédice, Štěpánov, Černovice.
15*
— 228 —
Hranice tohoto podřečí nelze vymeziti až do poslední vsi.
Na hranicích jeví se přechody k podřečím sousedním, že ne-
snadno stanoviti, kam tu onu osadu připočísti. Křížanov se svým
pozadím snad lze už počítati k Meziříčsku, ač se tam toliko
koncové u 2. y mění v o a e: budo, hubo, rybě, pyskě, tě hruškě ;
zdá se však, že odlišení toto od podřečí meziřičsko-třebičského
vzniklo teprve dobou novější. Ci a si zaměňuje se tam posud
v ce a s«: cebula, cegán, sela, selnica, serkě.
Osady Olší a Drahonín u Doubravníka kloní se již k pod-
řečí tišňovskému: prii víidíi.
V BohouĎově jest mnoho přistěhovalcův, od Svojanova; ti
pak mluví podřečím tamější krajiny : dobrej člověk, dej, za našou
stodolou.
V Louce na Kunštátsku starší lidé mluví jako v Prose-
tíně, mladší už vyslovují ov, ej.
Zajímavá je v této krajině osada Vránová. Západní její
polovice, 30 čísel, patřila pod faru i pod panství do Letovic, vý-
chodní do Křetína. Ač do školy všecky děti chodily do Křetína,
přece řeč osady byla rozdělena na křetskou a letovskou a vy-
rovnává se v obou polovicích v křetskou teprve v nynějším
mladším pokolení. Ve východní polovici je jedno I jako v západní,
ale v této značně tvrdší, zvláště před a, o, 3, o a na konci slov.
Tam mluví se: budu, buk, hubu, zde: bodo, bok, hobó. Nakřetské
straně: v čom, v ňom, v našom, na letovské: v čem, v něm,
v našem. Tam: ryby, pysky, plevy se chytly, zima, zde: rébě,
pěskě, plevě se chétlé, zéma. K témuž podřečí jako západní
polovice Vranově patří také osady: Jasenov, Zabludov, Skrhov,
Vlkov, Meziříčsko. Řeč těchto osad proti křetské a vlastní
letovské nazývají „prostřední".
Samohlásky.
1. a je krátké proti českému á celkem v týchž slovech
jako v ostatních podřečích moravských : jáma, skala, vraná, raná,
klada, lávka, práh, bláto, radlo atd.
Dlouhé jest ve slově pára.
Jména s dlouhým á: brána, pára, sláma a p. podržují á ve
všech pádech.; jen kráva^ krátí á v dative mn.: kravám, jako
všude na Moravě.
— 229 —
2. Dlouží se a týchž kmenů měkkých, odsuje-li se koncové
a (č. ť): báň, kán (v. baňa, kana), — tak i: chýž (Roseč).
Dlouží se a v příslovcích : ledvá, sotva, nihdá, tehda, posad,
posavad, támle, včera.
3. Krátí se d v jednoslabičných infinitivech kmenův ote-
vřených: dat, brat, spát, lhát atd.
4. Koncové a trvá celkem nepřehlasováno : lavica, duša,
muža, póla Zde onde sljšeti některý tvar přehlasovaný^: u otce
(v. u kříža atd. Prosetín), naše babička (dosti často).
5. Uvnitř slova přechází á y í a) v zdrobnělých slovech
na "tko: hósítko, kuřítko atd., b) ve kmenech sloves: zíbst,
huvíznót, tíhnót — tíhli pryč, c) v infinitive a příčestích sloves :
příst — přídi, tříst votřís se, hřít — hříl, přít — příl, vokrít
— vokříl, smít se — smíl se.
6. a, á se seslabuje v e: popáset — popásíra (Rožná), v i:
klícek, v o: pomohat, zmohá se, posovád
e, é; é, ie.
1. e se nedlouzí v infinitivech těchto kmenů zavřených:
vest, vézt, plést, lézt, jezt, v. týct, pýct, kvýst.
2. e se dlouží v substantivní koncovce teJ, je-li předchozí
slabika krátká: učitel, pytel, postel; ale: přítel.
e se dlouží v příslovci: tédi (^ tehdy), tédivá.
3. é se mění v ý ve slovech: krýv, stýblo, dýšč — dýšča
(v. dešča), drýv, mýno, pýro, šísté, sídmé, prstýnek, dýnko, pu-
týnka atd., 6) ve tvarech adjektivních : dobrýho, dobrýmu,
o dobrým.
4. e se sesiluje v e: zametat, zámět
5. é {ie) se úží v i: chlíb, chlív, mlíko, lík atd.
6. ě sp seslabuje v i a) y imperative: sednite, klekni te, 6)
porůznu v lokále: na půdi.
'^- tvrdne v slabice ně: někdo, něco, a ve tvarech zájmen
fen: tech, tem, téma.
i, í.
1, Po retnicích zní i stejně jako y.
2. V slabikách U, ri, zi\ s?, cz, Si, Ši, či jest i čisté: lid,
peřina, zima. sila, cibula, žito, šidit, čisté, svačina.
— 230 —
Jen v infinitive sloves IV. třídy mění se zde onde /v é:
nosét, vozét, pálét. vařét, slóžét atd. Příčestí: nosél, vozél, točél
(Bradleny). ^ "
V příčestí č. mn. čísla rod se většinou nerozlišuje': chlapci
běhali, děvčata běhali; jenom na Bystřičku: děvčata běhale,
krávy se pásle.
3. V slabikách íé, ří, zi, se, ci, zí, ší, čí zůstává i celkem
čisté: líto, listí, tříska, stříkat, císař, vyšívat, užívat, čítat atd.
Pravidelně přezvukuje se a) sí v sé v příponě in místních jmen:
Karasén, Milasén, Jersén,*) b) n a zi v genitivě mn. : huse,
koze, meze, c) porůznu : v země, vozék, psék (ale : nožík, stehlík,
atd.), po řéčku (Střítež), čém (Bradleny).
4. í se krátí v týchž slovech jako jinde na Moravě: hlína,
lípa, mísa, sila, žila, snih, ditě. Kromě toho: křida, povídat, na-
říkat, zabíjet — zabíjím, popíjet — popíjím.
5. i se dlouži ve slovech: tří, štyří, všecí (v rodě m.), jích,
jím, jímá (Kunštát) pivo, křižák, křížuju, klínuju.
y, ý-
1. y zní většinou čistě: ryby, pysky, hrušky, jenom v pří-
tomném čase sloves myt, skryt, ryt mění se y \ e: meju,
kreju, rejů.
V Bedřichově a Kunčinově a s druhé strany v Křižanově
a v okolí mění se koncové y v é: rybě, raké, mé. V Sejřku
každé y vyznívá hodně v e: Tak si povidalé té matkě.
2. ;/ mění se v é: sékora, meto, sépka, mlén, réč, motel,
stréc, bévám, pokrévám, dobrech, dobrém, dobréma atd. Místy:
bél — byl (Buková).
o.
1. o zní čistě: kopec, stodola, vokno.
2. o se dlouži v fi v slovech: stůně (Křetín) — stůně
(Rožná), vůře, chrůmat a v číslovce vůsnié.
3. o se mění v ?« v slabice ov sloves VI. třídy: kupuvat,
vytahuvat, děkuvat.
*) Ve Zvoli: Karasejn atd.
— 231 —
n, ú.
1. n zní většinou čistě: budu, hubu, muchu.
V Bedřichové a Kunčinové a s drohé strany v Križanové
a v okolí koncové u mění se v o: budo, mucho, hubo. V Kun-
činové tak vyslovoval muž 50letý (r. 1883), žena 451 etá však
už: budu, muchu, hubu.
2. u se dlouží v příslovcích: tuze, tule (tuhle).
3. n se přehlasuje ve šlové břich a ve vokatitvé : kováři,
Tomáši! Ostatek trvá: čepicu, našu dušu.
4. u se seslabuje v y: hlyboké, nabydu, byď.
5. li se mění v o: tróba, za našó stodolo, k zelo, v zelo,
kosťó, jedno ranó, nesó.
V Bukové o se málo dlouží a zní skoro jako ou,
ů.
1. ů se vyslovuje zdlouha a) ve kmenech: kůzle, kůža,
můžu, hnůj, stůl atd.; h) v genitivě mn. a v přídavném jméně
přisvojovacím : u Jakubů, chlapec Jakubů.
V Doubravníku se krátí: kůzle, kuža atd.
2. ?í se krátí ve slovech: pudu, pučit (půjčiti).
ia, io, au, aj, ej, ij, yj.
1. Dvojhláska ia vyskytuje se po retnicích a) ve šlové
pjatro, h) ve vzoru holoubě: holóbjata, hříbjata, pópjata, c) ve
vzoru mrkev: korotvja (v. korotev), hóžvja.
2. Dvojhláska ?o vyskytuje se po retnicích a) ve vzoru
mrkev: mrkvjó, dratvjó, cirkvjó; tak i zemjó; h) ve vzoru zna-
mení: v Brtovjó, na krejčiřstvjó, v procestvjó.
3. Za východomoravské pauk je tu všude pabók, za pauz:
pavza, pabza (Buková), póza (Bedřichov).
4. aj se nepřehlasuje ve slovech : kraj, hajné. Sice koncové
aj se přehlasuje v ej a přechází jako původní ej \ e: dé, kréčí,
zavolé, hřé, přé, nalé, vece, nelepší.
5. ij se mění v ?: pi, bi — bite; po i a š v i: uží, uší-
6. yj přechází v é: umé, zakré, v. zakry (Buková).
— 232 —
Zvláštní dloužení.
al, el, il v príčestí činném se prodlužuje: povídal, dál,
sedel, běžel, mlátil.
Souhlásky.
Spodobování souhlásek.
1. Skupenina sh mění se u výslovnosti v sch\ schon,
schánět, schořel.
2. Na konci slova hláska jasná zní velmi jemně, s pa-
zvukem samohlásky e: zu&, haá, sniA, vůz, chlir, kříf. Crhou.
1, r, ř.
1. /' se odsouvá a) v príčestí činném kmenů zavřených:
spad, ved, nes, jed, sed, plet. V osadách od jiných podřečí
sousedních vyskytují se v řeči tvary neelídované a elidované
vedle sebe (Bra dleny, Vránová, Bedřichov, Nedvědice, Doubrav-
nik, Sejřek); h) v príčestí činném slovesa dělat: děál — děála,
huděál, rozděál, i: ďál; c) ve slovech: mynář, žica, žička.
I (el) mění se v e ve slovese mečet — meč — mečí, v ln
vo slově sluza, v m před 6 ve slovech: vemblód, Vambeřice
(= Albeřice), Špimberk, v n ve slově končava.
2. r se mění v ž ve slovech : falář, lichtář, léstřík, Kadlík,
kadlátky a j.
r se mění v er ve slově chaterné (Pykarec).
3. ř tvrdne ve slovech: dvírca, pořád a ve slovese udeřit
od Křetína po Kunštát. V osadách: B-oseči, Petrově, Suíikově,
Rosičce, Ústupe, Kněžovsi a od této čáry na západ již se vy-
slovuje udeřit.
n, ň.
1. n měkne v ň ve slovech: kameň, plameň, ječmen, kře-
meň, deň — ve dne, — kovárna, pekárna, kůlna a p.
2. ň tvrdne v ^ v předponě ně: nehdo, nehdy.
ň se mění v j v koncovkách nín a nina : Hodojín, Dra-
hojín, Domajín, Róbajín, sekajna n. sekajina.
ň vsouvá se v slabiku mě: mněřica, mnět, mněch, smněje
se, kromně.
3. n se mění v m před h ve slovech: hamba, homba.
4. nn se rozlišuje v dn ve slově padna (Prosetín).
— 233 —
d, d; t, ť.
1. d měkne ve slově půda (Křetín).
d neměkne v příslovcích: vodkud, dokád, dokavad, napřed
a p.; tvrdne ve slově ted (Křetín);
d se mění v r ve slově svarba, svarebníci, v z ve slově
pobízka ;
d se odsouvá ve slově pořá ;
d se vsouvá ve slově zdralé.
2. V imperative ď místy tvrdne: pod — pote, pojed —
pojedte, byd — bydte (Křetín), jinde většinou: pod, pojed atd.;
ď se mění v j v místním jméně Nedvějice.
3. t měkne porůznu ve vzoru kost v osadách od jiných
podřečí pohraničních : kost v. hnit, zlosť, spravedlnost atd.
(Vránová, Lazinov, Bradleny), kost, dost, zlosť a p. (Buková,
Sejřek, Štěpánov, Cernovice>. V Bedřichově a Křetíně neměkue
jen ve slově hnit, v Kunštáté a v okolí neměkne vůbec: milost,
zlost, mast.
4. ř tvrdne v příslovcích : dyt, at, nechat — nechatsi
(Roseč).
V imperative f trvá v osadách pohraničních : vrat — vraťte,
mlať — mlaťte, plať — plaťte (Lazinov, Bradleny, Bedřichov);
v Křetíně: mlat — mlatte, plat — platte, v Prosetíně: zaplať^-
zaplaťte v. neutrat, v Černovicích, v Doubravníku: vrac —
vracte, zaplač — zaplačte.
V imperativní koncovce st tvrdne f v Kunštátě a v okolí:
pust, namast.
Ve slovese chtět mění se f v c na Bystřičku : scet — scu
— scél.
5. dj a tj mění se v z a c v příčestích sloves IV, třídy a
v iterativech sloves IV. třídy: vyhozené, převrácené, kácet,
vyplácet, vyházet; jen v Doubravníku a v okolí: kátét,
hádět atd.
6. sf abstraktních substantiv vzoru kosť mění se v instru-
mentale jedn. místy v šč-. zloščó, chytroščó (Vránová), podobně
stj v indikativě a imperative slovesa chystat: chyšču, na-
chyščí (Vránová).
— 234
7. Ve slovech tlusté, tlačit, tlóct mění se í v Jt v osadách
pohraničních (Doubra vnik, Buková, Černovice); v Kunštátě a
v okolí trvá nezměněno.
b, p; m; v, í.
1. p se mění u v ve slově vták.
2. v se mění v 6 ve slovech: zbíhat (zdvihati), pabók =
pabučinář, pabučina;
v je přídechem každému náslovnému o: voko, voves, vod
nás, vo něm, volovo.
m se mění v n před souhláskami neretnými: kan deš?
tan sem byl.
g, k; h, ch.
1. g se vsouvá ve slovese rozglósknót — rozglóskat (roz-
lousknouti).
g se střídá s h: nehdo, nihde, hdesi (Roseč), hdo, nehdo,
nigdá (Křetín), gdo, někdo, nigde (Buková).
2. k se mění v ch ve slovech : kochtat — kochce, kochtavé.
.s/ř, ck mění se před i v se, {c)c: moravské — moravscí,
znojemské — znojemscí, rosecké (Roseč) — rosecí, rosické
(Rosička) — rosicí, bystřické — bystřící.
k se vysouvá ve slovech: dopak, depak a p. tolí.
3. h jest přídechem náslovnému a, e, i, v, o (= lí): hale,
hano, haž, handěl, hadvent, ha (= a), habych, heptiška, hiné,
Himramov, híva, hírský leny (na sv. Jiří seté), hindy v. jindy,
him v. jím, nahím se v. najím se, huši, humí, hučitél, humřít,
hukrad, nehumévé, hól, hóvod, hóroky.
Ale skoro ve všech osadách — někde více, jinde méně —
slyšeti náslovné ty hlásky bez přídechu vedle přídechu h.
V Doubravníku, v Bukové a v Cernovicích a jest bez přídechu,
n a o jen ve slovech hucho, hulica, huzený, hól, hózké;
h se přisouvá k n ve slovech: hnízké, hniť, hnétek (nýtek).
h se odsouvá ve slovech: řmot, řbet, vězda, vízdat, nazlas.
Z^ S, f-> ^ Z^ "^ c«
1. z se mění v ž ve slovech: žlátenica, kolomaž, sázené.
2. s se odsouvá ve slově krz.
— 235 —
3. šč nemění se ani v tomto podřečí v šf: mněščan. ne-
ščestí, ščep, ščasné.
j-
j se mění v h ve slově Prostihov, v ď ve slovech: dáma,
damcovat (vyhrabovati krtičince);
j se vysouvá ve slovech: dii, pudu, pučím, enom, esce v.
ješče, juž, jeslí v. eslí.
Pí esmy k.
Mochorůvka = muchomůrka (Vránová), probríslo.
Skloňování jmen podstatných rodu mužského.
1. Dativ jedn. vedle častějšího ovi mívá koncovku m : svýmu
bratru, k mistru.
2. Akkusativ mn. setu všude přesně odlišuje od nominativu:
Chytal vtáky, podme na raky, děti si hrajó na vojáky.
3. Dativ mn. končí se všude na om : holubom, koůom, hosťom,
penézom, vobrazom.
4. Instrumental mn. končí se zpravidla na "ma : holubama,
stromama, vobrazama, přátelama, koůama (v. koníma, kouma).
V Doubravníku a v nejbližším okolí (Sejřku) vyznívá instru-
mental mn. vůbec častěji na ami než na ama : bratrami, jablkami,
sestrami, kravami, stodolami, telatami, namí atd, v. koníma, volma.
5. Lokal mn. končí se zpravidla náac^.* stromách, jabkách
žebrákách, kopcách v. na koněch.
6. Měkké kmeny mají ve vokativě a v lokále jedn./: příteli,
kováři, muži, manželi, andělí (v. anděle Boží), — na koni,
v koši, ve vobni.
7. KořeĎ má starý genitiv mn. v úsloví: dveří só votevřeny
do kořeň.
8. Podstatná na z a s skloňuji se dle měkkých : v lesí, na vozi,
v jednom kuši, nom. mn. : lese, voze, kuse. Místy vyškytá se
skloiiování dle tvrdých kmenů: na vobrazu (v. na vozi, v lesi);
vozy, vobrazy (Křetín, Roseč, Prosetín).
Skloňováni podstatných rodu středního
je celkem po moravsku pravidelné.
1. Vzor pole má v dative: poJu, v lokále: na poli.
— 236 —
2. Vzor stavení má v dative a lokále jedn. tvary přehlaso-
vané vedle nepřehlasovaných : k zelí, v zelí v. k zelo, v zelo,
na Poříčó, k rolo, v stavení, v obilí, v psaňó.
3. Lokal mn. končí se nejčastéji na ách, ale i na ech a ích :
ve voknách — ve voknech, v zelích, na pólech, v psaních; vzor
hříbě má jen ech.
4. Hnízdo má v genitivě mn. : hnízdé.
Skloňování podstatných rodu ženského.
1. Lóka má v mn. čísle luka.
2. Vzor koza kolísá se mezi vzorem ryba a růža: gen. jedn.
a nom. mn. kozy i koze, dat. a lok. jedn. kozi. Podobně vzor
stodola : do stodoly, do školy v. do stodole, do škole, ve stodole,
ve školí, v truhli, do jehle.
3. Genitiv mn. vzorů koza a růža končí se na e, ecA, í:
huse, koze, růže, svíce — husách, kozéch, růžéch, svícéch — husí
kozí, růží, svící. Při vzoru ryba gen. na é vyskytuje se jen
porůznu: moc sortě.
1. zem
2. země
3. zemi
6. zemi
7. zemó (zemňó)
1. kost (kost)
2. kosti
3. kosti
5. kosťo
tí. kosti
7. kosťó ^í)
1. mrkev
2. mrkvje
3. mrkvi
5. mrkvo
6. mrkvi
7. mrkvjó (vó)
země (zemněj
zemí
zemám
zemách (zemůách)
zemama (zemuama).
kosti
kostí
kostím
kosti
kostích
kosťama (kostima, kostma).
mrkvje
mrkví
mrkvám (vjám)
mrkvje
mrkvách (vjách)
mrkvama (vjama).
— 237 —
Tak se skloňují: korotev, pánev, dratev; vedle toho: hožvja.
1. ruce
2. 6. ruko (óch)
3. rukám
7. rukama
nohy
noho (óch)
nohám
nohama.
Skloňování
jmen přídavných.
1.
2.
3.
4.
6.
7.
dobré, dobrý
dobrýho
dobrýmu
dobrýho, dobrý
dobrým
dobrém
dobrá
dobré
dobré
dobro
dobré
dobro
dobří, dobrý
dobrech
dobrém
dobrý
dobrech
dobréma.
Vzor dnešní skloňuje se celkem dle jazyka spisovného.
Zbytky skloňování jmenného jsou: z větša, po staršu: „To si
vymiňuju, habyste mne po staršu (byli tři synové) každé jednu
noc na krchově hlídali" (v pohádce).
Přídavné přisvojovací končí se na ů -ova -ovo, v osadách
pohraničních (v Bedřichově, Černovicích, Nedvědicích, Doubrav-
níku, Sejřku, ve Stříteži, Véžné) na ůj -ova -ovo a vj- uva -uvo
a skloňuje se celkem dle vzoru dobré. „To só vovce prostřed-
ních Vrbkový" (Véžnáj. Jsou tři Vrbkové: horní, prostřední a dolní.
Komparativ jmen přídavných: mlačí, slačí, věcí, krací, ve-
selší, hlubočéší, dobřéší (=: chutnější), hózké — husí.
Skloňování ejm, dobrejma, pět renskejch'
u Novotnejch. Tak i tejch, tejm, tejma (z tvarů: tých, tým, týma).
Ve Žďáře vyslovuje se také zvejkat {— zvykat).
1. o mění se v n (ů) a) ve slovech : kůzle (v. kozle), kuža,
luj (v. loj), jablun, vůbec (obec) — kůža (Vršava), pomůže (He-
ralec), h) v imperative stůj v. neboj se, podoj a j., '-) ve slabice
ov sloves VI. třídy: tancuvat, vytahuvat a v koncovce ovka:
rakuvka.
2. o se mění v e ve slově peduška.
3. o se dlouží v on ve slově ouvoce (i na Jemnicku a
Telecku).
u ú.
1. n zní čistě a trvá celkem nezměněno : budu, ulícu, dušu.
2. u se nedlouzí po způsobu spisovné řeči a) v substan-
tivech: hruda, huba, mucha, ale: louža, h) v iníinitivech kraenův
otevřených: kut, zut, plut.
3. u se dlouží v ov ve slovech : kvíčerou, žaloudek (slov.
žaludek), soukno (slov. sukno), oužitek, Oustopeč (Hustopeč).
*) Podobný zjev pozoroval prof. Vavř. Dušek na Chodsku. Srovn.
Hláskosloví nářečí jihočeských I. str. 8.
— 247 —
4. 7í mění se v ?/: hlybokej, ani slechy ani vidy vo něm
nejni a ve tvarech: po česky, po německy a p. — mění se v o
ve slově žlova.
5. n se vsouvá ve slova: sedům, vosům, sluza, petružel;
odsouvá se se slov: dom (domů), poznov.
6. n mění se vesměs v ov. za našou stodolou, pod lavicou,
kostou, bouček, ďoura.
Dvojhlásky.
1. Dvojhláska m vyskytuje se ve vzoru hříbě po retnicích :
holoubjata, poupjátka.
2. Dvojhlásky au není: pavouk, pavučina, pavuza.
3. Dvojhláska aj (kromě kraj, máj a p.) přehlasuje se v ej\
volej, dej, počkej.
4. pj ve skloňování zájmenném a složeném bud trvá, nebo
se mění v ý (y): tej mej dobrej, o tej bilej, strakatej (většinou),
z ty bídy (Blízko v), z Novy Vsi, do Bobrovy (Svratka), z druhy
dědiny (Vlachovice, v. tej všeckej), ty starý ženě (Předín),
z tý bílý mouky (Sazomín, Dlouhé, Lhotka u Ždára).
5. ij se mění v i', napi se, nebi
6. yj se mění většinou v ej, zřídka v y : zakrej, zrej, uměj ; —
umy (Ždánice).
Některé délky obecné češtiny slyšeti na Žďársku: póle,
léži, bóli. Bože (Lhotka).
Souhlásky.
Spodobování souhlásek.
1. Skupina sh mění se u výslovnosti v sch: schořet, schodit,
2. Na konci slova souhláska jasná zní velmi jemně, s pa-
zvukem samohlásky e: dub, had, mrkev, snih; jen zde onde
(na př. v Předíně) mění se ^ v cA: snich. tvaroch.
1, r, ř.
1. I se mění v '' ve slovech: vlik — vlíci — na Vličkách
(pole v Bobrůvce), vlina, mlisnej;
I se mění v yl, il a) v příčestí činném kmenů zavřených
řekyl, čtyl, padyl, štouchyl, klopejtyl, pásyl, mákyl atd. Vedle
— 248 —
nesla atd. také nesyla (Obyčtov). Vedle těchto tvarů slyšeti
všude také tvary elidované : řek, pad, nes, zvláště od mladších. —
V Studené a Chlumci jsou všecky tři tvary vedle sebe: nesyl —
nesl — nes, pletyl — pletl -- plet atd. V některých osadách
(v Rokytně, Vršavě, v Kadově, N. Vsi) se k tvariím na yl
neznají; na Bystřičku slyšeti všude tvary elidované; h) ve jménech
původu německého: Vencil Šacil, šekyl (jméno psí), vergyl;
/ se mění v lu ve slově sluza ;
I se vysouvá v příčestí činném slovesa dělat: déál — děáli
(zní téměř jako : dál — ďáli) a v příslovci dou (zní dvojslabičně).
2. r se mění v yr ve slovech: vítyr, butyr, cukyr, hadyr,
švagyr. Nejvíce to slyšeti v Hlinném, Dlouhém a ve Svratce ;
r se mění v ro v předložce kroz (skrze);
ř tvrdne ve slovech: porad, dvířka; netvrdne ve slo-
vese udeřit;
ř se mění v .; ve slově jeřucha (Kadov).
n, ň.
1. Koncové w neměkne ve slovech: kamen, plamen, jelen
a p. — den i den (Vítochov); měkne v příponě na: kůlna, ko-
várna a p., a ve slově minutka.
2. ň tvrdne v ^ v příponě / e : někdo, někdy, nákej a ve
slovese stůnu - stůneš. — Honák jest obchodník s dobytkem,
honák honicí pes;
ň se mění vj v příponě nina: kopajina, sekajiny, slajiny ;
ň se vsouvá v slabiku me : mněch, mnět, mněsto, mněščan ;
mi se rozlišuje v dn: padna, Hadna (Anna), kamednej,
soukednej (Věchnov, Radnovice, Vítochov, Heralec).
Přídavné od podstatných kmene et tvoří se na enčí m.
spisovného ec': prasenčí, kuzlenčí, housenčí v. telecí, jehněčí.
d, ď; t, ť.
1. d mění se v r ve slově karlec.
d se vsouvá vé slově hrdlení (mřížoví z hůlek u rybníka,
by i^yby ne vybíhaly).
2. Koncové t tvrdne ve slovech dle vzoru kost: sprave-
dlnost, poctivost, dost, nit — nitou, ve slově dešt — deštu a
imperative pust.
— 249 —
3. t mění se c v imperativech: vrac — vracte, plac —
plačte, svěc — svécte, vobrac — vobracte a p. a ve slovese
chcet — chcel.
4. ďí zůstává nezměněno: hleďte, pojeďte.
5. t se mění jen porůznu v A: ve slovech klustej, klouct,
klačit (Kačice, Bobrůvka); mění se v á ve slově špadnej,
spádně.
6. <//, tj nemění se v z a c, jmenovitě v osadách podél
hranic podřečí meziřičsko-třebičského : hádět, slunyčko vychádí,
kátét, vyplátět, převrátěnéj
b, p ; m ; v, f.
1. 6 se přisouvá ve slovese blízat (lízati);
h se mění u v ve jménech: Vobrová, Vobrůvka, v m ve
slově rymník.
2. p se mění v A; v přídavném křesnej.
3. t? se mění v w po samohlásce, následuje-li po v sou-
hláska, a na konci slova: kauka, prauda, zrouna, děuče, poliuka,
kreu, šeu, mrkeu, Bohuslau, Vítochou, zdrau ; — kráva —
krauka, hlava — hlauka, lavica — lauka.
V některých osadách, jako: v Rokytně, Vlachovicích, Ka-
dově vyslovují: kavka, děvče atd., ve Ždánicích: Makouskej
v. kavka atd.
u se mění v J a) v genitivě mn. a v přídavném přisvojo-
vacím: moc koláčůj, pět másůj, u Brhlůj, chlapec Ježůj, Strakůj
atd. (v Bobrůvce, Dlouhém, Věchnově), h) v podstatném vobuj.
v se vysouvá ze skupiny ovi a) v dative a lokále jedn. :
bratroj, koůoj, psoj, Jozefoj, žebrákoj, po Pinkoj. — Ve Lhotce
u Žďáru, v Radňo vících, Svratce, Dlouhém i jinde na Novóměstsku
slyšeti tvar ten jen zde onde od starších lidí; h) ve slovesech:
poidat, loit, bait a p , v nichž v zní jen slabounkým přídechem.
— V podstatném pavuza v bud jen slabým přídechem zní (Ždá-
nice), nebo mizí docela, při čemž au se mění v ou: pouza.
u se mění v ./ v číslovce dje^ v 6 ve slově babouk (pavouk)
a zbihat (zdvihati), v i ve slovech: skyla chleba, nalní kost
(jinde navní, namní).
u se vysouvá z jména Sratka (Heralec;.
- 250 —
v se přisouvá a) ku každému náslovnému o: voko, voves
voběd, vorat; b) k slovesu ščekat: pes včeká; nepřisouvá se ve
slově lišta (mor. lištva).
/ se mění u v: trouvat, v ^: na Tápli (pole v Obyčtově).
g, k, h, ch.
1. // se střídá s fc (g): hdo — kdo, hdě — kde a p.
h (k) se vysouvá: nedo, nedy, nidá; švaře!
h se odsouvá se skupiny hř, hr: říbek, rotek.
h se přisouvá k přídavnému hnízkej v. nit.
h jest přídechem náslovnému w, ov jen v několika slovech:
huzeny, huzel, houl, houzkej, v Předíně a v Ždánicích také: hucho,
houterý; sice jest a, on bez přídechu: učitel, umřel, ouroky, ouvod.
Náslovné o nemá přídechu h: ani, abych.
h se mění v ch ve slově : chlísta.
k se mění v ch ve slově ochounět (v. obhounět).
sír, ck mění se před í v .se, cc: Bratruskej (Bratrušíu' —
Bratruscí, Karaskej (Karasejn) — Karascí, Chudobskej (Chudobín)
— Chudobscí, Znojemscí, moravcí, tureckej — turecci, Bystřickej
Bystřiccí (na Novoměstsku a Bystřičku).
ch mění se v s ve slovese scet — scu — scel (v. chtět).
z, s, c ^ z, Sf c«
1. z se vsouvá ve slovesa hrazdit, bzodnout (N. Město).
2. s se mění v sye slovese šahat; porůznu : pros, noš (Chlumec).
s se mění v c v přídavných na ský: moravckej, z mouře-
ninckej zemně, pancky.
3. c se mění v č ve slově dyčky.
4. Koncové ž před náslovnou sykavkou mění se porůznu
v ./: aj se (až se), nej se (než se), uj se (už se\ Obyčtov, Dlouhé;
jinde přechází v z: uz měla = už s' měla (Sklenné), čížek —
čízci (Německé).
5. š se mění v í: inčí, menčí, lepcí.
š se vysouvá ve slově rynčák.
6. č se mění v Š': papuša.
7. š(^ trvá nezměněno: měščan, scestí, ščasnej.
8. ^c trvá nezměněno: děvečce, kočce; jen v Méříně mění
se Y je: žebrajce, družijce.
— 251 —
j-
j se mění v ^ ve slově híva, v ií ve slově podnížka (pod-
jíždka u vozu).
/ se odsouvá: ešče, už, pride; přisouvá se: jakorát
Přesmyk: Krála = Klára, kráštel = klášter, mochorůvka
= muchomůrka, truť ^ rtuť.
Sraženiny: ach = abych (Svratka), jach = já bych (Blízkov),
dych = dybych, žechme =^ že bychme (Bobrůvka), cák = copak
(Ždár), náko = nějako (Sklenné), bišče = bičišče (Predín).
Skloňováni jmen podstatných.
1. Vzor vták.
Jdn. 1. vták Mnž. vtáci
2. vtáka vtáků (ůj)
3. vtákoj (ovi) vtákom (um)
4. vtáka vtáci (ky)
5. vtáku vtáci
6. vtákoj (ovi) vtákách
7. vtákem vtáka ma.
Jdn.
8.
Vzor
nůz.
1.
nůž
Mnž
. nože
2.
noža
nožů (ůj)
.3.
nožů (i)
nožom (um)
4
nůž
nože
5.
noži
nože
6.
noži (u)
nožích (ách)
7.
nožem
nožema (ama)
en
itivě jedn.
neživotná
mají
častěji a než u
V genitivě jedn. neživotná mají častěji a než u: duba,
voza, do hroba.
V dative a lokále jedn. jest oj na Yršavé, Vlacho vících,
Kadové a na Ždársku: bratroj, nádenníkoj, žebrákoj; Bůh, duch
a jména svatých mají všude v.
V lokále neživ, kmenů tvrdých převládá u ; ale : na potoce,
po roce.
V genitivě ran. ůj jest ve Svratce, Věchnové, Bratrušíně
i jinde porůznu. Ve Ždánicích: u Fialůj, u souseduj a p. ale:
koláčů, hřebíků atd.
— 252 —
Dativ mn. končí se většinou na om: žebrákom, zajícom. —
Na Novoměstsku: k Brázdom, ke Kozlom, k Janišom, k pud-
mistrom a p. sice: žebrákům, koňům, havířům atd,
Akkusativ mn. rovná se většinou nominativu : chytal vtáci,
raci, viděl vojáci, zabil dva hadi.
Lokal mn. končí se nejčastěji na dch; vedle toho také na
stromech, v hrncích, v Hamřích, Vlachovicích.
Jména zakončená na s a z sklánějí se dle vzoru nůž:
v lesí, na vozí, na vobrazi, nový voze, v obraze, chytil dva
kose. Vyňato: pes.
Jména na I zakončená spravují se dle měkkých kmenů na
stoli, v kotli, mn. číslo : stole, kostele, vole, kotle.
Hoch v mn. č. skloňuje se dle liché analogie: hoši, hošů
hošum, hošima.
Loket má v gen. lokte : půl pata lokte.
Jdn. 1. vokno
2. vokna
3. voknu
6. vokně
7. voknem
3. Vzor vokno.
Mnž. vokna
vokeu
voknum (am)
voknách (ech)
voknama.
Jdn. 1. pole
2. póla
3 pole
6. poli (u)
7. polem
5. Vzor pole.
Mnž. póla
pol (i)
polám (um, ím)
polách (ích)
polama.
5. Vzor znamení odchyluje se od spisovného jen instrumen-
talem mn. znameníma.
Vyskytují se tu také tvary dle sklonění složeného: uhlího,
koreního, k zelímu. Jmenovitě místní jména všecka se tak sklo-
ňují: do Telecího, za Veselím.
Hromadných jmen vyskytuje se v tomto podřečí více než
v jiných, na pr. sklí (nádobí nebo skořepiny sklené), porculánovi ;
Ta nevěsta má sklího, porculánovího! — železí = železné náčiní.
2bó
— Jiná hromadná tvoří se na ovo a skloňují se dle přídavnjxh :
cugrovo — cugrovýho, pernikovo — pernikovjlio = pečivo
cukrové, perníkové.
6. Vzor ryba:
Jedn.
1. ryba
Množ.
ryby
2. ryby
ryb
3. rybé
rybám
4. rybu
ryby
5. rybo
ryby
6. rybě
rybách
7. r)'bou
1. Vzor slepica:
rybama.
Jedn.
1. slepica
Množ.
slepice
2. slepice
slepic
3. slepici
slepicám
4. slepicu
slepice
5. slepico
slepice
6. slepici
slepicách
7. slepicou
slepicama
Vokativ jedn, rovná se často nominativu: kmotra! tetka!
Tonka! Francka! Hanka!
V lokále jedn. má minuta, jako skoro všude na Moravě
v minuti; porůznu: v jednotí, v rovnoti.
Místní jména na ice mají v dative mn. om : k Vlachovicom.
Ryba, huba (= houba), karta mají v lokále mn. ech: na
rybech, na hubech, v kartech.
Jména na sa a za (kosa, koza) skloňují se dle vzoru měk-
kého. V genítivě mn. koncovky •<*', zí, ší, ží rozšiřují se v sej,
zej, šej, žej: husej, kozej, dusej, kůžej (Bobrůvka) nebo v sejch
zejch, šejch, žejch: husejch, mezejch, nůšejch, kůžejch (Ždánice,
Véchnov, Ždársko).
Jména zakončená v na: paiírna, ovčírna, kovárna mění se
v eň: palíreů, ovčíreň, kováren, pekáren a skloňují se dle vzoru
měkkého.
Dle vzoru měkkého skloňují se také jména na /a: škola,
jáhla, truhla: jáhla - jahle — jahli — jahlu — jahlo — jahli
jahlou; jahle jáhel atd.
254
Mužská jména na n mají skloňování pravidelné : Procházka,
gen. Procházky, akk. Procházku.
8. Vzor kost.
Jednot. 1. kost Množ. kosti
2. kosti kostí (kostích)
3. kosti kosťám (ím)
4. kost
5. kosti
6. kosti
7. kosťou (í)
kosti
kosti
kosťách
kostima (kostma)
Při vzoru kost vyskytují se v instrumentale jedu. častěji
tvary přehlasované: za peci, s tou niti.
Jedn.
1. lidi
2. lidí (lidů)
3. lidům
6. lidech
7. lidma
Množ. děti
dětí (dětích)
dětum
dětech
dětima (dětma).
9. Vzor mrkev neliší se podstatně od spisovného.
10. Vzor Hhé.
Jednot. 1. říbě Množ. ríbjata
2. říběte říbjat
3.
6.
7.
říběti
říběti
říbětem
říbjatom (ám, um)
ríbjatech
říbjatama (ty)
Zbytky
duálu.
1.
2.
3.
6.
7.
voči
vočí
vočím
vočích
vočima
huši
husí
husím
husích
hušima.
1. Euce, 2. rukouch, 3. rukám, 6. rukách (rukouch),
7. rukama.
255
Skloňováni jmen přídavných.
1.
dobrej — dobrý
dobrá
dobrý (y)
— dobrý
2.
dobrýho
dobrej
dobrejch
3.
dobrýmu
dobrej
dobrej m
4.
dobrýho — dobrý
dobrou
dobrý
6.
dobrým
dobrej
dobrejch
7.
dobrým
dobrou
dobrejma
- dobrý
Nominativ mn. rovnající se akkusativu je na Ždársku pro
všecky tři rody stejný: velký mužsky to dělaj, mladý vojáci,
chlapci židovsky, opatovsky sousedi, znojemsky páni, pěkný
breze, fůry brněnsky, prosila těch obyvatelů, aby byli tak
dobry, takový starý čepce vošklivy. (Srovn. str. 250).
Starej, jsouc užíváno substantivně, má v nom. mn. staří,
raužskej v témž případě muzeí.
Za ej v gen , dat a lok. jedn. r. žen, je z/ v Blízkové a
Svratce: peří z bily husi, vo naši strakatý krávě, do Bobrovy;
— z druhy dědiny (Vlachovice).
Vod Novotnejch (Obyčtov) — u Ščastnů (Dlouhé); —
kolikerum pomohla (Vršava)
Vzor dnešní neliší se celkem od spisovného.
Zbytek sklonění jmenného je: zvětša.
Přídavné přisvojovací: souseduj — sousedova — souse-
dovo (Meziříčko, Blízkov, Bratrušín, Věchnov, Ždár, Bohdalov,
Veselí) n. sousedů — sousedova — sousedovo (jinde) skloňuje
se celkem dle vzoru dobrej.
Skloňování zájmen.
1. já
ty
my
2. mně (mě, ně)
tebe
sebe
nás
3. mně (mě, ně)
tobě, ti
sobě, si
nám
4. mně (mě, ně)
tebe, tě
sebe, se
nás
6. mně (mě)
tobě
sobě
nás
7. mnou
tebou
sebou
nama (náma, námi),
Di ode mé, dej i
mě, viděl mě, mluvil o
mě (Předín).
1. von — vono
vona
voní, vony
2. jeho, ho, něj
jí
jich
3. jemu, mu
jí
jim
— 256 —
4. jeho, ho,^^— je, ho ju (ji) je
6. ňom (něm) ^ ní nich
7. ním ůou (ní) němá (nima).
Předložkový genitiv je většinou nej-. u něj, z néj, do něj,
vod něj. V akkusativě jedn. r. stř. v některých osadách pře-
vládá tvar je (ve Svratce, Bobrůvce, Jamách), v jiných ho ; tito
se oněm z toho smějí, tázajíce se: Kolik pak jich bylo?
Lokal ňom převládá.
„Že se mu onotoho zachtělo" (= čehosi), praví se o tom,
kdo něco ukradl a p.
Za přisvojovací genitiv jeho užívá se tvaru jejichho'. je-
jichho chlapec, děvče, pes, gen. z jejichho strany (mužovy), dat.
jejichho holce, akk. modlil se za jejichho rodiče.
1. můj — mý
má mý
2. mýho
mej (mý) mejch
3. mýmu
mej (mý) mejm
4. mýho — mý
mou mý
6. mým
mej (mý) mejch
7. mým
mou mejma.
V
gen., dat. a lok. mý tam
kde dobrý.
1.
náš — naše
naša
(e) naše
2.
našeho
naší
našejch (ich)
3.
našemu
naší
nasej m (im)
4.
našeho — naše
našu
( i) naše
6.
našom (em)
naší
našejch (ich)
7.
naším
našoii
i (i) našejma (ima)
V lokále převládá tvar našom ^ vašom.
Tvary »ašich, naiim^ našima převládají na Novoměstsku.
Nominativ mn. rovná se zpravidla akkusativu a je pro
všecky rody stejný.
1.
ten — to
ta
ty
2.
3.
4.
toho
tomu
toho — to
tej (tý, ty)
tej (tý, ty)
tu
těch (tejch)
tem (tějm)
ty
6.
7.
tom (tem)
tým (tejm.
tym)
tej (tý, ty)
tou
těch (tejch)
téma (tejma)
— 257 —
V gen., dat. a lok. jedn. r. žen. je tvar tý (ty) obyčejný
tam, kde dobry (Blízkov, Předín, Svratka, Sazomín).
Nominativ mn. rovná se zpravidla akkusativu a je pro
všecky rody stejný: ty darebáci.
Tvary rozšířené s prostými všelijak se kombinuji:
těch, tem, téma (Eokytno, Ždársko);
těch, tejm, téma (Vitochov, Ždánice, Věchnov);
tejch, tejm, téma (Olešnice);
tejch, tejm, tejma (Blízkov, Lhotka u Ždára).
„Tahlenonc ta pěsnička."
1. kdo co
2. koho čeho, čí
3. komu čemu
6. kom čom, ničom
7. kým čím.
Skloňování číslovek.
Jeden skloňuje se dle vzoru ten.
1. dvá — dva — dvě tří — tři štyří — štyry
2. dvouch třech štyrech (štyr)
3. dvoum třem štyrem
4. dva — dvě tři štyry
6. dvouch třech štyrech (štyrch)
7. dvouma třema štyrma.
Sedům, vosům, — šístej, sídmej, vusmej, — půl paty, šesty>
sedmy, vosmy, — dvě a třicet rokuj (Svratka*.
1: všecek — všecko, všecka všecky (všechny zř. všecí)
2. všeckýho (všeho) všeckej (y) všeckejch (všech)
3. všeck}Tnu (všemu , všeckej (y) všeckejm (všem)
4. všeckýho (všeho) všecku všecky (všechny)
6. všom (všeckým) všeckej (y) všeckejch (všech)
7. všeckým všeckou všeckej ma (všema).
Časování.
3, osoba mn. má oa, kde 1. jedn. má u: vedu — vedou,
piju — pijou, hraju — hrajou. — Přehlasovaných tvarů není.
Slovesa, jež mají v 1. osobě jedn. im, mají 3. osobu mn-
rovnou třetí osobě jedn.:
17
'AOO -
umím
chodím
vím
jím
umíš
chodíš
víš
jíš
umí
chodí
ví
jí
umíme
chodíme
víme
jíme
umíte
chodíte
víte
jíte
umí
chodí
ví
jí.
Děti chodí do školy, učí se tam pilně a ví už a umí všelico.
Toliko v osadách od „Horáků" pohraničných jest ijou často
vedle /: chodijou, klečijou, umijou, vijou (Predín). Děti chodijou
i chodí (Bobrůvka). V Obj^čtově SOletá stařena: zvony zvoní
v. zvonil ou.
Kde je 1. osoba jedu. dm, tam je 3. mn. aj : čítaj, povidaj,
daj. Na Novoměstsku i (i) ještě trochu vyznívá.
V imperative jsou 1. tvary obecné řeči vůbec : peč, uteč,
pomož; 2. fmění se někdy ve: zaplač, neplecte; 3. / se obyčejně
odsouvá: nebi, zakry, umy (též: zakrej, uměj); 4. kde má 2. jedn. /,
tam má 2. mn. He: sedni — sednite, di — dite.
Príčestí činné kmenů zavřených končí se nejčastéji na
yl -la -lo: nesyl - nesla — neslo, vedyl — vedla — vedlo,
řeky] — řekla — řeklo. Vedle toho jsou také tvary elidované:
spad, nes, vez ; zřídka neelidované : spadl, nesl, vezl (Slavkovice).
Príčestí trpné končí se v «;' -d -ý: vedenej — vedená — .
vedený a má také zvláštní tvar výrokový v rodě středním:
sklidíno, spravíno, zvrtíno, vymlácíno, zaplacíno. Obecno je tu
české passivum: budeš vaděnej, bitej.
Přechodníkův užívá se jen asi těchto: stoja, sedá, kleča>
leža. Je už Božího těla řikajec^ ale: dSkujic pánu Bohu (Heralec).
Také tvary: v stoje, v kleče a p. se vyskytují: kousek chleba
třebas v chodě pojí.
Přehled základních tvarů slovesních.
I. tří da.
vest — vedyl — vedenej, plést — pletyl — pletenej, kvyst,
květyl (květu), příst — přadyl — přadenej, klást — kladyl —
kladenej, růst (rošt) — rostyl — rostenej ; nést — nesyl — ne-
šenej, pást — pásyl — paseuej, tříst (třist) — třís — třasenej
— (třasu), lézt — lezyl; zíbst — zebe (zabe) — zíblo (záblo) i
I
I
— 259 -
péct — pekyl — pečencg (pyct v Předině), séct — sekyl —
sečeneji téct — tekyl, vlect — Tlekyl — vlečeny, řict — řekyl^
řečeny, moct — mohyl — zmoženeij — (moža); lačit - začal
— lačitej, přyit — přqal — přijatej, zapit — zapjal (zř. zapil)
— zapjaty (zapnout — zapnul — zapnuty jen v Blizkově),
utít — utal — utatej, iit — žal — žitej; mlet — mlel — mlet^,
mřít — mřel — umrlej, vřít — vřel (obyč. vařit), podepřít —
podepřel — podepřitej; kryt — kryl — kiyt^, bit — bU -
bitej, šit — šil — šitej, kut — kul — kut^.
Infinitivy: vect, kract, plect, kvyct výsky tigi se po řídku
(v Předině, Chlumci).
Sloveso v«tf má v pohraničnich osadách v přítomném čase :
\enu — veneš — venon (Blizkov).
Přechodník vařond zastupuje tvar vroucí.
Sloveso zabit přestnpuge do IV. třídy: žabím — zabíš —
žabí, imper. zab — zabte.
Jit: du — deš — dou; di — dite, přijte i přiďte, pod
i poj (sem).
BoSit: rožal, rožel, rožíl, rožnu, rožni, rožitej, rožihám.
IL třída,
minout — minul — minutej, tísknout — tisk (tisknul) —
tiščenej (tisknutej).
m. třída,
umět — uměl — uměnei, trpět — trpěl — trpěnej.
(Mět (chtít): chcu — chcou, chtěl (zř. chcet — chcel).
Slovesa hUdit a vidň přestupují některými tvary do tíidy
V.: Ten bude hlídat! No, hlídcotd, že mám loket dobrej. Uvidáš,
že tam zůstanu.
IV. třída,
hodit — hodil, hoděnej, mlátit — mlátil — mlácenej.
V. třída.
dělat (děat) - dělal (děal i dál) — dělanej, tesat — tešu
— tesal — tesanej, hřit — hřeju — hříl (hřál) — hřít^ (hřet)
zahřel — zahřítej v Předině), vokřit — vokřeju — vokříl (vo-
král), přít — příl (přál), smít se — smil se (smál).
Slovesa V. 2. spravuji se častěji vzorem tesati než vzorem
dělati: voru, pářu, dřímu, dlabu, škrabu, drápu, dupu, kapu,
kašlu, kulžu.
17*
— 260 —
Slovesa klouzati, lízati, loupati přestupují do IV. třídy:
klouzím — klouzíš — klouží, chlapci se klouží. Voloupit jabko.
Oni to všecko z tej mise vylíží.
VI. třída.
kupovat — kupoval — kupovanej.
Dat.: dám — dáš — daj, dej — dejte, dal, danej.
Vědět: vím — víš — víme — víte, ví, věděl — vědenej,
věz — vezte. Viď = není-li pravda? = vide (v Předíně).
Bejt: su — seš — je ^ — sme — ste — sou, budu — po-
bydu — nabydu, byď; nejsu, nejseš, nejni.
Některé příslovce a spojky.
Zdedky (zde), v dole - dou — dol (-^ dolů), hor (na horu),
ze zád, dom; ted — tejka tedej, neničkom, potome - po-
tomek — potomejk ; zasék, zasejk, honymky, taktom, leží ležmo,
bodejt. — Dávají husám česnek ha (= a) mak slepicám (Jersín),
jenomejk, inu (= ano, Pavlov), ejnu = inu, arci, ba práv {■= právě),
jeslí, nežlivá.
Komparativ příslovcí končí se nejčastěji na ejc: dalšejc,
kratějc, teplejc, chladnějc, zimějc, do Německýho je schodnějc,
prv tu bylo peněžitějc (více peněz), vedle toho také na eja, ijdc:
teplejá, chladnějá, veselejá, špatnějá, pozdějá, pěknějá, škaredějá,
dalejá, teplijác. Rád má v komparativě: rejši, rejš.
Ženská práca.
Takovou hospodyň jako pantáta Zeman neměl tak hnedka
někdo v celej dědině. To byla pane jedna čistá ženská! Prát ii
bylo jako vařit, vorat jako děcka chovat. Povila jich pantátovi
pět, ale ani to s ůou nevotříslo, chodila, dělala do poslední chvíle
a jak to narozenej svatým křížem požehnala, už jen hlídala, jak
z toho koutu vstát a po práci se schánět.
To by byl člověk myslel, že aby pantáta panímámu za
takovou přičinlivost byl na tejch rukou nosil.
Ale tohle bysme se, lidičky, vomejlili! Pantáta Zeman, to
vám byl jeden nelidskej člověk, a čím byl starší, tím byl ne-
lidskejší. Nic si panímámu nepovažoval. Jen hučel a hubačil celej
boží den, ten cumel, tu fajfku jen v ty hubě držal a žmoulal,
— 261 —
jen co se pomodlil a najedyl ju vyndal. Dát panímámě na neco^
to tak, spíš ju zcuclial a zepsil, až ju bylo hanba, ale na to
čertovo koření, na ten tabák, to musely bejt dycky grejcary.
A panímáma chudák ani necekala, nic po lidech nevomlou-
vala, na muža by nebyla slovo řekla a trpěla jako Panna Marja,
nepřirovnávaje hříšnou dušu k Eodičce Boží.
Jen jí bylo nejlítějác, že pantáta dycky před lidraa říkal,
že by scel bejt ženskou, že žensky nic nedělajou a že po nich
nějni tu prácu vidět, že se jenom roztahujou, ta ženská práca
že je pro slepícu a ženskejm že von nikdá nevěří, že něco dě-
lajou, šak že pro to jen žensky tak moc mluvijou, že na žádnou
prácu starost nemajou a cliovajou a matlajou se s tejma faganama,
aby nic inýho dělat nemusely.
Tyhle vejvody pantáta nejradějác vykládal, dyž se sešli
mužsky na besedu a panímámu s tím trápil.
Panímáma byla moudrá, nescela, aby se s ňou pantáta
snad blízal a koutkoval, anebo jen ukazoval a vynášel, co udělá,
ale tohle jí bylo líto.
Jednou v nedělu vodpoledne bylo zasej u Zemanů pár sou-
sedů na besedě. Panímáma měla náky dření v životě, nák na-
stydla a ted se krčila u kamen. Ale ne na prázno, to to, zaší-
vala nákej ten hábek na ty hažarti; to víme, co toho takový
fagani rozedřou.
Co pak je panímámě? ptal se jeden soused. „Scete stonat,
nebo snad kvokat?"
„E co vás pantáto vede, to by mě tak scházelo, už máme
toho božího požehnání dost", panímáma se celá začervenala, tak
ju bylo haiiba
„E žensky pořád stůnou, dyž se jim nesce dělat neb
dostanou chuť na něco dobryho, hned je tu neduha, hned jim
někde něco nedolíhá", pronesyl pantáta Zeman.
„Abys ty přes žensky něco neřekyl", povzdychla panímáma.
„A nejni to prauda? Taková ženská nemoc je dycky vy-
mejšlenost, žensky sou jako koze: dyž ju napadne, tenkrát scípá,
a dyž vopraudu umře, teprvá aby člověk řekyl, že jí přece něco
bylo."
Už ani sousedi pantátu neposlouchali v tyhle hloupý řeči
a počali se panímámy ptát co ji schází a radili to vono, jeden
— 262 —
nakouřit, druhy namastit, třetí svařit kořalku s cugrera, štvrtej
žvejkat kmín anebo černý kafé s rumem.
„E sak vono to přejde, to já si jen hovím, že je ta neděla,
a dyby nepřešlo, tudle náš tata by byl myslím rád, dybych mu
skřapla; namluvil by si jinou, já mu beztoho nic nedělám a jen
ho vobžírám."
„Ale, ale panímámo, to tak nemyslete, sak von pantáta ví,
co na vás má, a to se říká jen tak vod plic, vod srca to nejde",
chlácholil kmotr.
„No mamo, nehubač, šak nejni zle pro slovo, ale to je
jednou recht, že po ženskejch nejni prácu vidět, tudle člověk
dyž vorá nebo vláčí nebo seče, to je jedna práca, je ju vidět a
cejtit na tělu, ale to vaše vaření a uměj vání po tem je houbec,
to je jen takový přicmrdování a žádná práca."
„Tak víš ty, tato, co, tudle si beru sousedi za svědky,
udělejme to takle: já pojedu zejtra vovorávat jabka a zrouna
konce vohrnu motykou, a ty zůstaň jen ten jeden den za ho-
spodyůu v stavení, a huvidíme, kdo víc dokáže," řekla panímáma.
Sousedi se řebili a hyhlali, ale hned se toho chytli, že je
to jeden dobrej nápad a že to bude sázka. Pantáta Zeman se
škaredil, ale musel svolit a teď se domlouvali, kdo co musí
udělat.
„Tak slyšíš ty všetečná Evo, ted já ti povím na zejtra
tvou prácu : ráno nakrmíš volky, vočešeš, vohřebelcuješ a -po-
jedeš na pole, na zadní hony, vovoráš ty jabka; ale dej pozor,
ať nepolámeš moc stromky, ty konce zrouna pak voprau, a hou-
vratí můžeš cely vokopat, pak k večeru skoč na louku a tam
pod bříhem huděláš steku — skrzevá dyby přišel dýšt, aby se
voda pěkně rozlejvala vod rymičku".
„No to je toho", pleskla si do ruk panímáma. „Tak ste,
sousedí, svědci, že to všecko dokážu; a ted budu já rozkazovat,
co ty budeš dělat. Teda ráno; no to já ti přece podojím a při
tom už tu snídaůn uvařím, pak pojedu na pole, pastvica vode-
žene krávy, a Jobek požene huse na přihon, tak uklidíš, umeješ
nádobí, uděláš housatom a kuřatom michanicu, natrháš a nasekáš
do husencky míchanice kopřivy a bodláčky. Pak dáš sviiiám,
pak vober jabka, ať se nevařijou s koncema, vymej je, postava
pak bude pomalu deset hodin. Tak honem zastel v chlívě, nežlivá
pastvica přižene, ale přesekej slámu, pak zavolej Jobka s příhonu
— 263 —
a nakrm housata, a ať zase žene, pak mě pošleš svačnu,
ale dobrou, jako ty mejváš, kus chleba s tvarohem a flaščičku
dobry kořalky, járku, dyž budu dělat mužskýho, tak ať to taky
mám jako mužskej. Pak chystej na voběd. V sobotu sem nevr-
těla, tak můžeš zvrtét, pak vypař čepák, podmáslí dej do toho
čeruýho velkýho kozáka, bude na voběd, no a k němu uvaříš
drceny jabka, a kouskem putru se vomastijou. Můžeš je zalejt
k drcení podmáslím. A dáš zaseje sviňám, ale jabka hodně roz-
tluč a zrouna zasyp šrotem a vosol, a ať jim to nedáš horky.
A já, až přijedu dom, tak si lehnu na lavicu, jako ty to děláš
každej den, kouřit nebudu, ale po vobědě si schrupnu. A vodpo-
ledne zaseje umeješ a ty raichanice uděláš a sviiístvo a drůbež
vobsloužíš a mě svačnu pošleš, no a večír ti už zaseje
pomůžu."
„To je recích, celá letanija, to hlene se budu jednou rukou
na zádech škrábat a druhou to podělám", smál se pantáta. „Ešče
si třeba pospím a někam na besedu dojdu.
„Uvidíme", smála se panímáma i sousedé.
Druhý den ráno jela panímáma do póla. Po cely dědině na
iíu hlídali jako dyž ju ueznajou, protože sousedi tu její s pan-
tátou sázku roznesli. Vona se jen smála, švihala bičem a po-
zdravovala. Práca jí šla jako dyž hraje, ani při tem nezaklela
Ale pantátoj bylo hůř. Pastvica vodehnala, Jobek vzal
Marušku sebou, Nácek šel do školy, a Pepinu s Frantem měl
pantáta doma. Pepině bylo štyry léta a Frantovi dvě. Dyž mama
vodjela, začal Franta bučet, pantáta s ním musel hrát, dát ho na
kolíbku a Pepina muselo kolbat, pak zas bučelo Pepina, že přej
má hlad. Pantáta mu dal krajíc a bouchanec, bučelo ešče víc.
Pantáta ho vyhodil, a vono bylo hned pryč, metlo někam do
dědiny. Ted měl pantáta všecko udělat. Sotva zametl a uklidil
sednícu, musel dělat míchanicu, spálil se, dyž cedil jabka; dyž
trhal na zahradě kopřivy a bodláčí, popálíl a popíchal si ruce,
ted už rumplovali ušípanci, a musel jim chystat. Pak bonem
zastýlat, posekal slámu, hučel, že ju mohly žensky aspoň s pjatra
schodit, sotva to udělal, byla tu pastvica. Poslal ju se svačnou.
Dyž děvče přišlo, ptal se, co že dělá panímáma.
„Co by dělali, sedli si na mezu a svačínali, povídali, že
dajou dobytkům vodpočnout."
— 264 —
Pantáta se zamračil a řekl pastvici, že budou vrtět, ale
vono žába že přej ne, že musí za dětma na příhon vzít housata
dom a nakrmit je, a pak že pude na trávu housatom na noc.
Pantáta nevěděl kudy kam, vlil smetanu do másnice, pak
si zpomněl, že ju nevypařil, slil smetanu zpátky, trochu jí rozlil
a honem volal ze dvora Bosáka, ať ju slíže. To se Bosák poměl !
S vrcením to šlo zle, pantátu hned bolely ruce, měl už
roztopeno, protože se pro svinstvo a pro drůbež vařily tři husáky
jablek, každej na putnu velkej; musel přidávat do peci, celej
se spotil, a v tom přišly děcka, Jobek a Maruška a přivedly
Pepinu celou zmáchanou, někde padlo do louže, bučelo, že bude
řezaný, pantáta musel ho převlict a šel zaseje vrtět. Tu se
zbudil Franta a řičel, chcel se chovat. Pantáta nevěděl, co s ním,
tu radil Jobek: „Tatí, to si musíte Frantu na záda do plachty
huvázat, maminka to tak dělajou, dyž májou prácu."
Pantáta to udělal a vrtěl s Frantem na zádech a s fajfkou
v hubě dál. Jobek letěl ven, a brzo byl plnej dvůr dětích a kou-
kali se, jak pantáta vypadá, jako na komediju.
Zvonilo poledne, dyž pantáta cedil podmáslí, ale to byl
kříž. Jabka k jídlu voloupal, ale nechal je rozvařit, jak pořád
vod toho vrcení běhal, spěnila se mu smetana, a měl putr jen
v kroupkách a jako bláto.
Eozvařeny jabka vocedil a nalil na ně podmáslího, nedalo
se to drtit a bylo to jako náká vomáčka.
Panímáma dojela, dala volky do chlíva a šla k vobědu.
Sedla ke stolu a začala sakrovat, že nejni ešče voběd, jako to
pantáta děal.
Pastvica se řebila a děti taky. Frantu vzala panímáma na
klín, Pepina žalovalo, že ho tatínek šidili, že dostalo malej
krajíc chleba.
To byl voběd! Žádnej nechcel jest, jabka daly děti Bosá-
kovi, a podmásli bylo vod toho hloupyho vrcení skoro taky
k ničemu, kroupky v ňom plavaly; a tak nadrobila panímáma
chleba a najedli se toho.
„Ted sem si chcela lehnout, ale puduradějác na prohlížku",
řekla panímáma a šla.
Přišla do chlíva, bylo zastláno, ale jak! Celá se zamazala.
V kuchyni krámů, jako by se byla svarba strojila, a zatím se
ani nenajedli. Podmásnica špinavá dole vod pantátovejch noh,
— 265 —
trdylko vod ruk, zroiina ju panímáma šla do rymička namočit.
V síni nezaměteno, po šupně sláma, jak ju pantáta s pjatra dol
táhl, na dvoře smetí, huse neměly v kotlině zastláno, kuřata
pískaly hladem, slepice pantáta pustil a nezvoldal.
Panímáma se smála a zavolala sousedi. Ty se hyhlali, až
si břicha drželi.
Pak jela panímáma zaseje na pole, a pantáta měl poklízet,
pastvica mu pomáhalo, ale naschválem málo. Dyž posílal svačnu
panímámě, neměl nic hotovo, děti dostaly všecky řezu a řičely
jedno víc než druhy. A dobytky panímáma ešče podojila a napojila.
Nemohyl si pantáta ani sednout ani vodpoledne. Než spravil
svinstvo, zas vobíral jabka, a dyž panímáma k večeru s póla
přijela, tak musela vo dušu k práci, aby neměli lidi i zvířectvo hlad.
A sousedi přišli na besedu a vysmáli se pantátoj ; von
musel přiznat, že májou žensky dost co dělat a žé je ženská
práca taky práca, třeba ju nebylo po nich vidět.
A pantáta poslal na udobřenou pro dobrou kořalku, a paní-
máma nasmažila kutchan vajec a dala putr, kerej zatím v lochu
stuhl, k chlebu, a sousedi se poměli, jen se pantátoj smáli, že
se při tom pořád škaredil.
Ale pantáta Zeman si vod ty doby panímámu lepcí po-
važoval.
Povídačka ze ždárských hor. Napsala Vlasta Pittnerová.
II. Jemnice.
Hranice: Police, Kdousov, Mladoňovice, Racovice, Budko v,
Radkovice, Kynice, Krasonice, Horky, Želetava, N. Hříše, Jersice,
Budiškovice, Třebětice, Ostojkovice, Baňovice, Pálovice.
V okolí Jemnice lid svou řeč nazývá „českou", u N. Hříše
„moravskou".
Samohlásky.
A, Ol.
1. n se dlouží: a) po česku ve slovech: pára, lávka; V) ve
slově pastvisko — pástviščata ; c) v genitivě mn. slov: strana
— stráň, raná — rán, vrata — vrat, do kořán.
— 266 —
2. d se krátí ve slovech : kráva (na Dačicku kráva), dávno,
nedávno.
3. Koncové a trvá celkem nepřehlasováno : kanca, u ševca,
do kosa, do hrnca, s koňa, sklenica, duša. Slyšeti však i tvarj^
přehlasované, a to častěji než na Ždársku a Novoměstsku.
V Krasonicích 50letá žena (r. 1883.) užívala jíž dosti hojně
tvarů přehlasovaných: u ševče, do koše, zabili kance, 1. máje,
to je naše zahrada. — V Třeběticích mluví se vedle: u Němca,
mládenca, kuža a p. též: do Chlumce, syn našeho hospodáře,
půl čtvrtá tisíce, patálije.
e, é.
1. e má v okolí Jemnickém zvuk něm. d a prodlužuje se
druhdy po způsobu českém: leží, bjéží,
2. e (ie) mění se v polodlouhé ý (í) : a) ve jménech : mýno,
pýro, dýšt, krýv, chlíb, mlíko a p.; h) v infinitivech kmenů
zavřených: nýst (v. nést), plíct, výct (v. vect), vlíct, piet, síct,
týct, jíst; c) ve skloňování jmen přídavných: dobrýho, dobrý*,
ď) ve spojce nyž (— než).
3. é tvrdne ve slabice ííé" jako na Žďársku a Novoměstsku:
někdo, něco, někdy.
4. é se mění v í v indikativě praes. slovesa hnáti : žínu —
žíneš atd; ale: požeň.
i, í.
1. Hláska i má zvláštní zvuk, znějící mezi ě a ?', tu více
k ě (jmenovitě v pohraničných osadách Třebelovicích a Eaco-
vicích), tu více k * se kloníc. Po retnicích je před touto hláskou
všude zcela zřetelně slyšeti ,/ Zvláštní tuto hlásku označujeme
písmenem /.
bi\ pi, VI, mi = hjt (hje), pjí {pj«i)^ vjí (u/«), w^/^ (w/e)
bjič, slabjikář, hrabjišče, slíbjít, drábji, holubjí, — pjívo, slepjica,
spji, — vjidličky, lavjica, rukavjica, do Budějovjic, vjitám vás,
vjiklat, zbavjit, postavjil, bratrovjí, houvjetka (= úvitka, silná
tyč), — mjisa, o sedmji, vezmjí.
Nominativy mn. holubji, pávji, chlapji liší se tu výslovností
zcela zřetelně od akkusativů holuby, pávy, chlapy; podobně liší
se; 10 hodin bjilo, ale neliýlo. Kdo vysloví po česku „Dej mi"
- 267 —
(i střední), tomu odvětí, že prý „kovář má dejmý", t. j. dýmy
:= měchy.
li, iH, ni = Iz, ř% ní (/«, re, ne): list, polica, stolička,
slíva, pálit, pomyslit, — peřina, v kouři, namířil, — honit,
lehni si.
di, ti, ji = di, tt, jí {dě, tě, je) : hodina, hodit, vodit, —
v šupleti, vo pěti, — ale: vo šesti, kosti, hosti (* čisté), —
jedlo, dojet.
zi, si, ci = zi, sí, cí (zý, sý, cý; v. níže ^): zima, vozit, na
vozí, na vobrazi, dal kozí, — vosika, nosit, na kosi, — cibula,
v obci, na peci, po silnici.
ži, si, či — ží, 8Í, Čí (= žý, šý, čý): žid, žito, — šidit,
cicvár, v koši, v nůši, - čítat, vláčit.
2. í zní jen polodlouze jako v obecné češtině. „Tři nití"
a pět nití" znělo mně stejně dlouze. Studující z té krajiny
rodilý tvrdil mi, že „ucho naše lokal kosti a instrumental kostí,
ač znějí skoro stejně, přece z výslovnosti rozezná". Možná, že
při tom rozeznávání působí grammatické svědomí; mně nebylo
lze postřehnouti nijakého rozdílu.
3. Tímto způsobem dlouží se i v nominative množném:
vojáci, žebráci, tří.
4. V slabikách U, H, zi, sí, ži, sí, či zůstává í nezměněno,
jenom cí mění se někdy v cij; cijtit, cín = cijnek (cejnek).
5. České řváti zní tu řivat: kráva řive.
1. Hláska y zní temně, asi uprostřed mezi lašskopolským
a českým y. Hlásku tuto označujeme písmenem ý: ryby, pýský.
kra vy bylý, vyskočil. Právě tak zní též ? v slabikách zi, si, ci,
ži, ši, či. Li, i'i v příkladech výše vytčených.
2. ý mění se v ýj, v Jemnici a odtud na jih (v Palovicích
atd.) v ej přecházejíc, jako na sousedním Dačicku: strýjc, býjk,
pýjcha, týjden, býjvám, hýjbám, umjgvám, výjmluva, výjplata,
dobrýj, dobrýjch, dobrýjma.
Rýpat = rýti, rýjpat (rejpat) = rýpati.
o.
Hláska o mění se v ů {u) v týchž asi slovech jako v sou-
sedních podřečích: kuža, nuša, luj, vůbec (obec) a p.
— 268 —
u, ů.
1. Koncové y trvá celkem nepřehlasováno ; našu prácu,
žlicu, sklenici!, dušu, večeru. Zde onde však slyšeti i tvary
přehlasované: svini (Kynice), práci (Třebetice). Pravidlem jsou
nyní skoro všude akkusativy: j% pro n7. Chci (Třebetice) —
nechcu (Kynice).
2. n mění se vesměs v ov -. louka, za chalupou, budou, tlouct.
on v instr. vzoru duša trvá nepřehlasováno: pšenicou,
sklenicou; v instr. vzoru kost zpravidla se přehlasuje: kostí,
za vsí; tak i: pod paží, za Telčí, pod máji (nom. mája).
Obec Slavíkovice dělí se ve dvě části: první chalupy a
druhé chalupy. I říká se: u prvních chaloup, u druhýjch cha-
loup; sice zní genitiv mn. chalup.
ej, ěj, yj.
1. ej původní i přehlasované jakož i yj mění se v ýj:
výjce, dělýj — dělýjte — dělýjme, dýjchýj, vjíklýj, nýjsu —
nýjni, myj, zakryj, včerýjší, nýjlepší.
2. Šj mění se v y: moudříjší, hodníjší, přemýjšlíj, sádíj
(= sázej), — našijch — našijma (=^ našejch, našejma na
Dačicku).
Sraženiny.
Ach (= abych), dych {= dybych) — dýchme, jách (= já
bych; ale: že bych, nikoli: žech), nákyj (= nějaký) — náká,
dobrytro.
Souhlásky.
Spodobováni souhlásek.
Skupina fh mění se jako v sousedních podřečích v sch:
schořet, schodit, schodnout se.
d, ď; t, ť.
d mění se v r ve slovech: svarba, herbáví.
Koncové t neměkne ve slovech dle vzoru kost: nit, chut,
spravedlnost, dost;
f a -f tvrdne ve slovech: zet, zed, zpověd, dyšt a v im-
perative pust;
ť mění se v c v imperative: plac, vrac, chyc, mlac a ve
slovese chcet;
- 269 —
U v imperative mění se bud v ct nebo jt\ mlacte, vracte,
chycte, plajte;
t — s mění se v y — « : vraj se, posvěj se ;
dt mění se zpravidla \ jt: neshojte, hlejte; ale: zavecte;
t nemění se v A; ve slovech: tlustýj, tlouct, tlačit;
dj, tj nemění se v 2 a c: hádět, výchádět, kátět, osvobo-
děnýj, huděntj, zahoděntj, vyplatěntj, vymlátěnýj.
v, f.
v se mění v 6 v předložce bedle;
v se nemění v u jako na Ždársku: kavka, děvče;
v se mění v ./ v místním jméně Slajkovice = Slavíkovice;
v se píisouvá ke každému náslovnému u: voko, voves,
voběd, vošidít;
/ se mění u v ve slově trouvat.
k, h.
k se vysouvá: Humperk — Humpeříček (kopec s kapličkou
u Krasonic);
h se střídá s /s (ý): lido v. kdo, lidy v. kdy, bde v. kde;
h se vysouvá ve slovech: nedo, nedý, nede, nide;
h jest přídechem každému náslovnému «, on : hu souseda,
hudělal, hutekl, humím. hulevilo, huši, hudit, hučit, houl, houhor,
houvod, houterý, houvoz, Houjezd; výjimkou též: hosud.
Náslovné < jest bez přídechu vyjmouc: harmara, harest,
Hanka. V Kynicích i náslovné */, ou jest bez přídechu kromě houl.
z, s, Z, C*
s měkne v š ve slovese muset, s a z v imperative: pros,
nevoz, nekaž a p.;
s mění se v c v přídavných na ský: moravckýj, krejčovckýj,
panckýj a v podstatném cvorník.
Koncové s mění se v j před sykavkou : paj se, zaj sme
jeli, proj za nás.
Koncové i před sykavkou mění se všude v j : aj zaseje,
uj snědl, aj se vrátí, nej zavře;
šč trvá nezměněno: měščan, scestí, strnišče; jen ve slově
déšč mění se v št: dyšt;
''c mění se \ je: kojce, svijce, matijce, babijce, na tejce
(tejčka).
— 270 —
j se vysouvá: pudu.
./ se mění u v : Houvězd (= Oujezd).
Přesmyk: žlica, máslenica.
Skloňování jmen podstatných.
1. Vzor: holuhj dub.
dub Množn. 1. holubji
Jedn. 1. holub
2. holuba duba
3. holubovji dubu
4. holuba dub
5. holube dube
6. holubovji dubě
7. holubem dubem
2. holubu
3. holubům
4. holuby
6. holubech (ách)
7. holubama
duby
dubu
dubům
duby
dubech (ách)
dubama.
Jedn. 1. muž
2. muža noža
3. mužovjí nožů
4. muža nuž
5. muži noži
6. mužovji noži
7. mužem nožem
2. Vzor 7n?(ž, nůž.
nuž Množn. 1. muži
2. mužů
3. mužům
4. muže
6. mužích
7. mužema
nože
nožů
nožům
nože
nožích
nožema.
PJdšf má : plášča, plášču atd.
Vzor obraz skloňuje se dle vzoru nuž: na vozí, v lesi,
pěkný vobraze, má dva pse.
Instrumental mn. kmenů měkkých končí se zpravidla na
ema ! řidčeji ama): hrncema, košema; tak i volema v. volama
i volma, kotlema a p.
Akkusativ mn. je pravidelný: Jsou tam vojáci, ptáci od-
letěli — viděl vojáky, chytal ptáky, raky.
Skloňování jmen rodu středního, nehledíc k některým zvlášt-
nostem hláskoslovným, nahoře vytčeným a ku tvarům obecné
řeči vůbec vlastním, neliší se hrubě od jazyka spisovného.
Místo má v lokále: místěti.
Vfjce (vejce) : vyjcete, vyjceti atd., mn. vyjce, vajec, vyjcím,
vyj cích, vyjcama.
— 271 —
Vokativ jedn. vzoru ryba rovná se někdy nominativu:
tetka! kmotra! Francka! Tonka! v. Mary no! Nano! Terezo!
Vzor ďuša.
Jedn. 1. duša Množn. duše
2. duše duší
3. duši dusám
4. dušu duše
5. dušo duše
6. duši dušách(ích)
7. dušou dušema(ama).
Instrumental mn. končí se zpravidla na ema: ružema, ku-
žema, hrabjicema.
Jména na sa a za (kosa, koza) a na In (jehla, škola, truhla)
skloňují se dle vzoru duša, kromě instrumental u mn., který se
tu zpravidla končí na ama.
Koncovka ámo mění se v áreň: pekáren, kováren, vovčíreň,
a jména ta sklánějí se tolikéž dle vzoru duša.
Vzor kost má v instrumentale jedn. ^: kostí, nití, za pecí;
v lokále mn. bývá ích. v kostích, v pobožnostích, instr. mn.:
kostima.
Vzor mrkev má gen.: mrkvje, dat. a lok.: mrkvji, instr.
mrkvou ; množn. : mrkvje, mrkví, mrkvám, mrkvách, mrkvama.
Kry v má gen.: krve, dat. a lok.: krvji, instr.: krvjí.
Vzor kamen skloňuje se dle vzoru dub.
Skloňováni jmen přídavných.
(pro všecky tri rody)
Jedn. 1. dobrýj — dobrý
dobrá
Množn. 1. dobrý
2. dobrýho
dobrý
2. dobrýjch
3. dobrýmu
dobrý
3. dobrýjm
4. dobrýho — dobrý
dobrou
4. dobrý
6. dobrým
dobrý
6. dobrýjch
7. dobrým
dobrou
7. dobrýjraa.
Nominativ mn. rovná se akkusativu a je pro všecky tri
rody stejný: jemnický páni, znojemský měščani, dobrý lidi, hodný
chlapci, vostejovský sousedi, byli hodný, nekerý sou chudý, přišli
celý mokrý, páni byli pozvaný, lidi byli grobianský.
— 272 —
Přídavné přisvojovací končí se na u -ova -ovo a skloňuje
se celkem dle dobrýj. Přídavná tato tvoří se také od vlastních
jmen adjektivných : Sušickýj — Sušičku — ova — ovo, Holýj
— Holu, Ščastnýj — Ščastnu.
Komparatív je celkem pravidelný: moudrýj — moudřijší —
ntjmoudřijší. Dobrýj má lepcí, hezkýj — hezkj^^jší.
Skloňováni
zájmen.
1. já
my
2. mje
3. mji, mje
nás
nám
4. mje
nás
6. mje
nás
7. mnou
nama.
1.
2.
3.
4.
6.
von, vono
ho, něho
mu, němu
ho (jej), ho
ňom
vona
jí
jí
ji
ní
ony (pro všecky tři rody)
jích
jím
je
nich
7.
nim
ní, ňou
nima
V Třebeticích a některých jiných osadách na západ od
Jemnice je akkusativ m. ho i jtj, stř. je, v ostatních je toliko
tvar hu pro rod mužský i střední.
Akkusativ r. ž. má všude tvar přehlasovaný ji, pro ni.
Předložkový genitiv mívá skrácený tvar: uňho, bedlňho
(vedle něho).
Jejichho má týž význam jako na Ždársku; mimo to zna-
mená také tolik co Jejich, když oslovujíce onikají : To je jejichho
nuž = Váš.
Lokal jedn. r. m. a stř. je ňom tak jako: našom, vašom,
čom, všom.
Zájmeno muj^ má, mý skloňuje se celkem dle dobrýj : mýho
bratra, mý sestře atd.
Jedn. 1. náš, naše naša Množn. 1. naše (pro všecky tři rody)
2. našeho naší 2. našijch
3. našemu naší 3. našijm
— 273 —
4. našeho, naše naši (našu) 4. naše
6. našom naší 6. našijch
7. naším naší 7. našijma
1. ten, to ta tj" (pro všecky tři rody)
2. toho tý t^jch (tejch, těch)
3. tomu tý ttjm (tejm, těm)
4. toho, to tu tf
6. tom tý týjch (tejch, těch)
7. tým (tím) tou týjma (tejma).
V Ky ničích a odtud na sever jest instr. tým, v Budiško-
vicích a odtud na jih už tím.
V genitivě, dative a lokále jedn. r. ž. je tu všude tý proti
ždárskému tej.
Tvary těm, těch vyskytují se po řídku vedle týjch, týjm
(v Kynicích).
Skloňování číslovek.
Jeden, jedna, jedno skloňuje S3 zcela dle ten, ta. to. Ostatní
číslovky mají tytéž tvary jako na Žďársku. leda že vedle tvaru
dvouch slyšeti také dvou: ve dvou domech (Třebetice).
Všecek má všeho v. všeckýho, v lok. jedn. r. m. a stř. všom;
v čísle mn. všechny (pro všecky tři rody), všech v. všech-
nýjch atd.
Časování.
1. Slovesa, jež mají v 1. osobě jedn. im, mají v 3. osobě
mn. a) íjou: chodíjou, učíjou se, víjou, jíjou (osady na východ
od Jemnice"), b) íjou vedle <: chodíjou, klečíjou — chodí, klečí.
Když oslovujíce onikají, užívají českých tvarův obecných: vědí,
rozumějí, slýšejí (Budiškovice), o) í: děti spjí, voný to nevěří a
vadí se, voný mji uvaří něco (osady na západ od Jemnice).
S 3. os. mn. na aji neodsouvá se í jako na Ždársku : říkají,
zpívají, dají.
2. Přechodníky jsou jen: stoja, choda, sedá, kleča (v Ky-
nicích a okolí). V okolí Jemnice užívá se některých přechod-
niků s předložkami: Na stoja se zatkla (zadusila se stojíc), na leza
jeď, s kleča usnul.
18
— 274 —
3. V příčestí činném v některých osadách převládají tvary
neelidované: sedl, vedl, lehl, řekl (Kynice, Krasonice, Lomy; za
í-eči však i: nes, ved, řek), v jiných elidované: leh, ved, sed si,
přiběh, nastoup (Třebelovice, Racovice, Palovice).
Dačické tvary: lehlu, uteklu a p. slyšeti jen po různu
v Třebeticích a Mánesovi cích.
4. Příčestí trpné: odvedenýj — odvedená — odvedený,
hutitýj — hutitá — hutitý, pokrýtýj — pokrytá — pokrytý,
trpjenýj, hoděnýj, hraděnýj, osvoboděnýj, zaplatěnýj, výmlátěnýj,
— Už je zaplatíno, vymlátíno, posečíno, vyhodíno — žito je
posečený, vymlátěný atd.
5. Infinitiv a některé důležitější tvary:
I. třída.
Číst, klást, kract, vect, kvject — kvjetu, myct (mésti),
plict, rošt — roštu — rošt, rostla — rošt, roste, třást, vézt,
nést, moct — mužů, pjict — peču, síct — seču — sek, týct,
zapjít — zapjal — zapjitýj, hutít — hutal i huti — hytitýj,
žit — žal — požitýj, vzít vzal — vzitýj — vezmi — vezmite,
dřít, mlet, třít — třu — tří — třite, prostřít, vřít, mřít, zábst,
zabe — záblo, — krýt — krýju, kryj, lit — líju — lij —
litýj. -
Sloveso hnísti je neznámo. Místo hrýzti užívá se tvaru
hrýjzat — hrýjžu — hrýjzal. Místo mor. rožít říká se rozsvjítit
II. třída.
Lehnout — lehni, lehnite — leh.
IIL třída.
Humjet — humjím, humjíjou — humjel, chcit — chcu —
chci, chcite, chcel (chcet n. scet — scu — scel v Kynicích),
spát — spjím, spjíjou — spji — spíte.
IV. třída.
Prosit — prosím, prosíjou — pros, proste — prosil — pro-
šenýj, kazit — kaž, kažte, vozit — vož, vozte.
V. třída.
Kátět — kátím — kátěl — kátěnýj, sádět — sadím —
sádel — sáděnýj, výchádět — výchádím — vycháděl.
— 275 —
Důležit je v této třídě zvláště tvar imperativu: dělýj —
dělejme — délýjte, sádij, kátíj, vychádíj, přemýjšlij, tesij, hýjbýj,
orýj, vjiklýj, cpji — cpjime — cpjite, dýjchat — dýjchýj.
Hřet — hřeju — hřej — hřál, přát - přeju — přej —
přál, smát se — srajeju se — smjej se — smál se.
Hnát — žínu — žínou — žeň — hnal — hnanýj.
Místo okřáti říká se vokřáhnout: vokřáhnu — vokřáhni^
vokřáhl.
Býjt.
Su (sem) nýjsu býjd
seš (si) uýjseš býjdme
je nýjni býjdte
sme nýjsnne
ste nýjste
sou nýjsou
Některá příslovce.
Dom (Třebetice) — domu (Palovice), dol (= dole), vod
zdula, dneskym (= dnes), nýjčkom, záhy, teprove, jo (= ano),
lele — lelete n. lale — lalete (= mor. hle — hlete).
Komparativ příslovcí jest: teplijc, studenijc, pěknijc atd.,
rejši (raději).
Kdo snědl hoioubjátka?
Ševcovka upekla dvje hoioubjátka, jedno pro sebe a jedno
pro rauža, pjekně barvy zlatý, postavjila je na pec a šla někam
ven. Švec zatím šil, Chvílkama zdvihl nos a čuchal do sebe
hezkou vůůu, kerou byla celá sednica nadchnutá. Konečně ho
zarazila vůňa tak hodně, že mu mlsnota dýl na stolijce posedět
nedala. Sotva žena paty ze dveří vytáhla, byl ze stoličky zhuru
u randlíku. Spíš ale, nežli pro jedno sáhl, pozoroval, nýjni-li
žena v síni, a to z tý příčiny, že se ženy moc bál. Venku bylo
ticho, a švec v čerstvosti holoubjátko výtah a sněd. Mlsný jen
dýž oblíznou, a hladový dýž se najíjou, je starodávný přísloví.
Švec býl ale mlsnýj i hladovýj : teda nebylo jednoho hoioubjátka
dost; proto se taký bez delšího rozmýjšlení do druhýho pustil
a beze všeho snědl. Potom sedl na třínožku a bedlivě šil. Žena
přišla do sednice, a že bylo právě poledne, uchystala na stul
18*
— 276 —
talíře a dala objed. Všecko šlo dobře, jak přišlo, ale na pečenu,
nastala z cista jasná bouřka. „Kdo snědl holoubje?" znělo první
udeření. „Mje se neptýj, já ne; dýt sem ani nevěděl, zeje pečeš!"
zněla zase vodpověd, a to šlo v jednom kuši dál, otázka za
otázkou, vodpověd za vodpovědí. Švec se nepřiznal, až konečně
řekl, že to žena sama snědla, co na ůom na ubohým níčko sce,
„No dobře teda, necháme hádky prozatím; ale od tyto chvíle
nebudem jeden ani druhyj mluvjit. Kerýj by spíše promluvjil,
na tom to zvustane, že holoubje snědl."
Tak rozhodla ševcovka a podle jejího výjroku musilo se
stát. Vod tý chvíle bylo v ševcovým domje jako v hrobje. Mrzelo
je to dost. Ševcovka nemohla se vadit a klevety vypravovat,
ševcovji se zase stýjskalo, že nemůže vodpovídat a zpívat, i radši
by její vádu hfl poslouchal, než to mrtvý ticho snášel. Ale první
slovo vyřknout přece nescel jeden ani druhýj. Byl třetí den od
tý doby, co naposled spolu mluvjili, dýž zastavjil u domku kočár,
sloužící skočil dol a ptal se na cestu k mjestu. Už mjela ševcovka
hubu otevřenou na vodpověd, ale najednou zase sedla a jen
hukázala rukou na stranu, kadý mají jet, a švec hudělal to
taký. Sloužící příjda nazpátek povídal pánovji svýmu, že sou
v chaloupce dva němý. V tom výbjehne ševcovka z chalupy,
kerá si byla něco vymyslila, a leze k pánovji do kočáru, dávajíc
na srozuměnou, že mu cestu hukáže. Pán hudělal místo, kočí
praskl do koní a už ujížděli. Tu křičí švec z vokna: „Ženo>
ženuško, neodjíždij a odpust mji, já snědl holoubjátka !" Žena
se dala do smíchu, až jí krýv do tváří stoupala. Níčko teprove
pánovji ceiyj kousek vypravovala. Pán se srdečně zasmál a dal
ševcovce dukát, abý si koupjila jiný holoubjátka; z týjch ne-
dostal ale mlsnýj pan manžel ani na zub,
Slavíkovice u Jemnice. Napsal stud. Jiří Puchnar.
III. Daéiee, Tele, Třešť.
Na jihu a na severu podřečí toto hraničí s územím ně-
meckým, na východě s podřečím jemnickým a ždárskýra, na zá-
padě jde podél hraníc českých, je přestupujíc.
Lid v oblasti tohoto podřečí nazývá sám sebe všude „Čechy"
a mluví „česky".
— 277 —
Samohlásky.
1. a kmenové i koncové přehlasuje se všude tou mérou
jako v obecné češtině : nom. jedn. čepice, práce, kaše. růže, ne-
děle, akk. jedn. muže, zajíce, koně, gen. jedn. do koše, s nože,
do kouře.
Ostatek <?, á má touž povahu a podrobuje se týmž změnám
jako na ŽČársku: pomohat, dopomohej a j.
a zdrobnělých slov v átko zůstává nezměněno: kuřátko*
prasátko, housátko, poupátko.
2. e má zvláštní, moučený zvuk, podobný něm. á, jako ve
východních Cechách: mád. chlaba, v latě, sát, vadáš.
é měuí se v polodlouhé ý, í v infinitivech kmenů zavřených
a ve skloňování jmen přídavných: nýst, výst, piet, lízt, atd.
dobrý pjivo, dobrýho, dobrýmu.
e se mění v a ve slově naštovice.
ě netvrdne v slabice ně: někdo, nějakej, někde, někdy, —
stůně.
e seslabuje se v i v indikativě slovesa hnáti: žinu, žineš
— Zinou.
é se po způsobu obecné češtiny někdy prodlužuje : bjéží, zelí.
e tvrdne ve slovese vedit — věděl; v Třešti: vědět.
3. V Bílkově, Hřišici a v Pičíně slabiky 6?, pi, vi, mi znějí
6/«, pje^ tye, mje: bječ, pjevo, koupjel, vjedlička, hlavječka, pra-
chavjece (houba dmýchavka). I slabiky di^ ti, ni, ji, li, ři znějí,
tu jako áě, tě atd. Krýv (krev) zní jako kryev, gen. krvje.
V ostatních osadách i po retnicích se jotuje: bjič, pjivo,
přecházejíc na českých hranicích ve střední i české.
4. y má zvuk čistý.
ý přechází v ej : bejk, strejc, bejvám, dobrej, dobrejch?
dobrejm.
5. Říká se: Kráva kupe, kupla, jinak: kopat, kopám.
6. u, ů se přehlasuje tou měrou jako v obecné češtině:
čepici, nůši, růži, v neděli, za pekárni, k panu mlynáři.
u se mění v y ve slově hlybokej, ou (ý) v ej: hlejbka.
H se rozvádí v ou: za stodolou, louka, tak i fi ve slově
dolou. —
7. O dvojhláskách a/, ej, ij platí, co pověděno o podřečí
ždárském. yj se mění v ej: uměj, zakrej.
— 278 —
8. Sraženin ach, dych a p. v podřečí tomto není.
Kvantita samohlásek jest i v tomto podřečí celkem ještě
moravská: jáma, bláto, lípa, hlína, puta atd., jen některými dél-
kami blíží se češtině spisovné a obecné: skála, pivo, zelí, bjéží,
leží, Bože, můstek, schůdky; — půst — v postě (jinde na Mo-
ravě: v pustě), a je krátké ve slovech: fara, kráva.
II. Souhlásky.
1. Skupina sh mění se u výslovnosti v sch: schod ho,
schořet, schon.
2. I se mění \ lu y příčestí činném rodu mužského : řeklu
— řekla, hejklu, vedlu, kleklu a ve slově sluza.
r se mění v ro y předložce skroz.
3. Koncové n nemekne ve slovech: kamen, řemen, plamen
atd., den. — n měkne v přídavném špinavěj (Třešť).
Jmenná koncovka dma, íma mění se v áreň, íreň: kováreií,
pekáren, ovčíren ; v Třešti : kovárna, cihelna atd.
ň mění se v .; ve slovech: jemej, Jemec.
4. d se vsouvá ve slově petržedle.
Koncové t neměkne ve slovech dle vzoru kost, štvrt,
nit, chut.
t tvrdne ve slově dešt a v imperative pust,
ďt mění se v,/<: hlejte, pojejte.
ď a f nemění se v 2 a c a) v iterativech V. třídy : vy-
chádět — vychádím, sádět, utrátět — utratím, kátět, vyplátět,
h) v příčestí trpném : zasadíno, vymlátíno, zaplatíno, zaplatěnej
v. zaplacenej.
f mění se v c ve slově scinka.
5. v se vysouvá ze slova chůjka, mění se v 6 ve slovech:
pabouk, pabuza, pabuzník ; nemění se jako na Ždársku po samo-
hlásce v n: kavka, pravda atd.
v se přisouvá ke každému náslovnému o: voko, voves,
voběd, vobdělávat.
p v okolí Třeště mění se v fc ve slovese: budu {= pudu»
půjdu).
hn mění se v w ve slově rymík.
6. A: v násloví náměstek a příslovcí nemění se v h: kdo.
někdo, kde, kdy.
— 279 —
h se prisouvá ke slovům : hnízkej a hlávka (= lávka). Ná-
slovné samohlásky nemají přídechu h,
7. z se odsouvá se slova řetelnej.
s se měkčí ve slovech: šahat, muset, myslet, vejproš (od-
prošování nevěsty), v imperativech : pros, nenos, nevoz, pušte a p.
« mění se v c T příponě fký: pancky, mužckej, pražcky.
8 se sesouvá se slov: třečkovat, trelci — trelice (ve for-
muli zaríkací), třevo a p.
8 mění se v ./ před následující sykavkou : já váj zaháním
Moravské tříska zní tu po česku: tříštka.
c měkne v «?" ve slově plíčník.
8. Koncové ž & s před následující sykavkou mění se všude
v j>' : aj se vrátím, uj ses umyl ? nej sluníčko vyjde, dej si pro
peníze ?
šč mění se v šf: měšťan, štěstí.
řc mění se Yjc : žebrajce, matijce, matijčin, v kytijce, kojce,
babijčina, ke kapUjce, proti klijce.
9. j se vsouvá ve slově vařejka.
10. Zvláštní přesmyk jest ve slově krapadlí (= kapradí).
lil. Skloňování jmen podstatných.
1. V Dačicích zaměňují akk. mn. r. m. s nominativem a
porůznu i jinde: kosti nosejí na ty krtci (Hřišice), pro všechni
(Bilkov); ale celkem odlišují se správně oba pády: Jsou tam
ptáci — chytal ptáky Šli tam vojáci — viděl vojáky atd. (Vydři).
2. Lokal mn. rodu muž. a stř. vedle ech bývá často ích :
v lesích, po horoucích peklích.
3. Instrumental mn. kmenů měkkých končí se na ema:
mužema, nožema, hrncema, růžema; tak i: za Rakousema.
Podstatná na i, la kolísají mezi skloňováním tvrdým a měk-
kým: popel — popela — popeli, truhla — truhly — v. truhle,
škola — do školy, na škole.
4. Podstatná rodu m. na s a z a rodu ž. na .<a a za sklo-
ňují se dle tvrdých kmenů : vobrazy, lesy, vozy, na voze, v lese,
kozy, lesy, o koze, o kose.
5. Genitiv a lokal duál. podstat, ruce a nohy jest rukouch,
nohouch.
Jedn.
1.
dobrej, dobrý
2.
dobrýho
3.
dobrýmu
4.
dobrýho, dobrý
6.
dobrým
7.
dobrým
— 280 —
6. Porůznu přisouvá se ku genitivu mn. na '' hláska ch dle
obdoby jmen přídavných: íiaších, knězích, dětích; ale: kostí,
mastí a p.
7. Místo má v lokále: na místěti; hnízdo: do hnízděte, na
hnízděti, hnízdata atd. Tak i: lože — ložete, strniště — strni-
štěte, brabeništé — brabeništěte a p.
Ženské kmeny na ev přestupují pod vzor duse: koroubě
(korouhev),*) větvě, korotvě, mrkvě (Třešť).
IV. Skloňování jmen přídavných.
dobrá Množn. 1. dobrý
dobrej (dobrý) 2. dobrej ch
dobrej (dobrý) 3. dobrejm
dobrou 4. dobrý
dobrej (dobrý) ' 6. dobrejch
dobrou 7. dobrejma.
Vgenitivě, dative a lokále roduž. je tvar dobrej obyčejnější;
však i dobrý slyšeti dosti často vedle něho: u Dobrý Vody (Vanov),
v celý vsi (M. Pičín), peří s naší bílý husí v. tej starej babě
(Hřišice, Vydři).
Nominativ mn. je pro všecky rody stejný: dačický páni,
stali se z nich hodný lidi, někery pravili.
Přídavné jméno přisvojovací končí se na ú -ova -ovo a sklo-
iiuje se celkem dle dobrej. Jeho tvary v středním rodě mají
také některá jiná přídavná : žilovo koření (= na žily), cicvarovo
semeno.
V. Sklotíování zájmen.
1. Skloňování zájmen osobních neliší se od jazyka spisovného.
2. Můj — má — mý skloňuje se celkem dle vzoru dobrej.
3. Náš — naše — naše vyjmouc tvary našom (lok. jedn.)
a našima neliší se od jazyka spisovného.
4. Von skloňuje se celkem jako v češtině. Akk. jedn. stř.
jest většinou ho, po předložkách ně: Nechtě nám ho, já si pro
ně přijdu (podmáslí). Lok. jedn. jest v ňom, jako v čom, v ničom,
ve všom.
Jejich se skloňuje jako všude na západní Moravě: od je-
jichho domu, k jejichmu stolu.
*) Han. koróba, slov. korovička.
281
5. ten, to
ta
ty
toho
tej(tý)
těch (tejch)
tomu
tej(tý)
těm (tejm)
toho, to
tu
ty
tom
tej(tý)
těch (tejch)
tím
tou
těma.
Vedle tvaru t^ slj-šeti dosti často také tý\ z tý strany i
z tý, na tý louce, dej tý husi žrát.
Zřídka se vyskytují rozšířené tvary tejch, tejm.
Číslovka tří — tři má v genitivě třích : z třích klasů (Da-
éice). Řadové číslovky jsou: šistej, sidmej, vusmej.
VI. Časování.
1. V některých osadách 3. osoba mn. těch sloves, jež
mají v 1. osobě jedn. ím, rovná se 3. osobě jedn.: děti se vobloží
(Bilkov), v^oni mluví všelijak (Vydři), chlapci chodí, učí se, umí,
hází, jí, ví, klečí (Hřišice).
V jiných osadách jsou koncovky i a pjí vedle sebe: bolí
ho nohy — vidějí, držejí, pálejí i pálí (Volfířov), lovějí, koupějí
— častěji: chodí, ví, jí (Vano v). Onikajíce užívají vždy tvaru
eji: Tu pěsničku také umějí V Vidějí? V Třešti koncovka ejí
převládá vedle pravidelných tvarů: vědí, jedí.
2. Infinitivy: jet (neject!), výct, kvýct (květu), číst, plíct,
příst (přídla), kract, třást, nýst, piet, zábst — zabe — záblo,
žit (žnu), začit, zapit, utit, přijmout — přijmulo se to (= ujalo),
roužnout — už je roužnuto (Třešť), zehřet, přát, smát se, jest.
3. Příčestí činné kmenů zavřených : řeklu sem, řeklus, řeklu,
řekla atd., hejklu, pádlu, vedlu, jedlu, lehlu. zapísklu, doslechlu.
Vedle toho jsou všude tvary elidované: ukrad, nes, zbled,
utrh, útek atd., které dobou novější nabývají vrchu.
4. Příčestí trpné : už je vymlátíno, vyplatíno, zavřito, zapito
{= zapjato), — voves je vymlátěnej, žito je požito, strom je zká-
těnej atd.
5. Myt — meju — mej, myl, kryt — kreju — krej — kryl,
scít (chtíti) — sci — sceš — rodiči sci (N. Hříše), chcejí (Vol-
fířov). — Bejt — sem — seš — byd. — Zazpívnem si (= za-
zpíváme).
— 282 —
VII. Některá příslovce.
Nejčko — nejčkom — neničky, tydá (tehda), záhy, žeť
(ovšem, ano), vydy, vydy, Maryno! Teplejc, pěknějc, zkračejc,
zdýlejc, radš (Vydři) — rejš (Volfířov). Bylo jí snaž (Hřišice);
Spojka jestli má tvar esi, spojka poněvadž, jinde na Moravě
v řeči lidu málo známá, je tu obecná.
Tří bratří.
Byl jednou jeden otec a ten měl tři syny. Nejmladší z nich
menoval se Pepek, a ten povídal, že pude na vandr.
Dlouho a dlouho přej se toulal po světě až konečně přišel
k jednomu pastejřovi, kerej si ho zjednal, aby mu páslu vovce.
Ten pastejř si sním neudělal žádnou službu. Dal mu do mošny
sejra, kus chleba a namazal mu ho putrem, a Pepek vyhnal
stádo vovec na pastvu do jednoho lesa. Tam si sedlu na pařez,
vyndal chleba a sejr a jedlu. Za nedlouho přej usnul a spal
přes celej rok. Potom se probudil, vzal bjič, sehnal stádo a hnal
domu. Pastejř mu dál beránka, kerýmu dyž řekl: „Beránku,
votřaj se!" tu s něho padaly dukáty. Von ho chcel zkusit a na
cestě řeklu: „Beránku, votřaj se!" a hned s něho padaly dukáty.
Potom přišel do hospody na nocleh a řeklu hospodskej,
aby mu ho skovala, ale aby mu neříkala: „Beránku, votřaj se!"
Hospodská byla na to velice zvědavá a chcela ho zkusit, je-li
to pravda. Řekla: „Beránku, votřaj se!" a hned padaly s něho
dukáty.
Potom šla a řekla mužovji, že mu dají jinýho beránka
za něho.
Ráno, dyž vodcházel dala mu jinýho beránka, a Pepek
s ním přišel domu. Táta se ho ptal, co si vysloužil a Pepek
řeklu, že má beránka, kerýmu dyž řekne: „Beránku, votřaj
se!" tu hned padají s něho dukáty na zem.
Dyž ale beránek nechcel dukáty sypat, tu ho zbil
hodně holí.
Potom povídal Kuba, že si pude něco lepšího vysloužit, a
šel taky do světa a přišel zrovna taky k tomu pánovji, u kerýho
byl Pepek, a ten mu dal taky pást vovce.
Jako Pepek, tak i von přespal celej rok, a pastejř mu
dal zase ubrousek.
— 283 —
Na tomto ubrousku hued přej se objevil)' t}' nejlepčí jídla,
dyž řeklu: „Ubrousku, prostři se!"
Kuba potom přisel právě do tý hospody, a hospodská mu
taky řekla: „Ubrousku, prostři se!" a hned na ňom byly ty
nejlepčí jídla.
Potom mu dala ráno jinej ubrousek. Potom taky ho nechcel
ubrousek poslechnout a Kuba ho spálil.
Potom povídal nejmladčí, kerýmu říkali hloupej Honza, a
ten povídal, že nejčkom pude von na vandr.
Honza taky přišel k tomu pastejřovi, a ten mu dal hůl, kerá,
dyž řeklu : „Dundo, dundej !" tu vona tloukla vo všecko pryč.
Honza taky přišel do tý hospody na nocleh, kde byli jeho bratří
vokradeni a řeklu hospodskej, aby neříkala: „Dundo, dundej!"
Hospodská myslela, že to bude zase něco pro ni, a řekla:
„Dundo, dundej !" a hůl na ni skočila a tloukla ji. Hospodská
křičela co mohla, až se Honza probudil a vokříklu hůl. Potom
hospodská musela mu dát beránka i ubrousek a Honza s ním
pěkně špacíroval domu.
Doma viděl na třese zloděje a řeklu: „Dundo, dundej!"
a dunda dundala vo všecko pryč.
Táta se ho ptal, co si přines, a Honza hloupej vodpověděl,
že má beránka, kerej sype dukáty a ubrousek, kerýmu dyž
řekne: „Prostři se!" tu hned sou na iíom ty nejlepčí jídla.
Volfířov u Dačic. Napsal stud. Petr Kocián.
Skladba.
I. O jméně přídavném.
1. Jména přídavná bývají v řeči lidové častěji nežli v ny-
nějším jazyce spisovném za genitiv, pády předložkové a j.:
dřevěný handlíř (obchodník s dřívím), plátěná bouda (v níž se
plátno prodává), železný kvelb (kde železo prodávají), síůové
dveři, jizební dveří (od síně, od jizby), pecne vidly (oč. peci),
posvětová stolice (na posvěty = dračky), seťová mašina (na
setí), koření větrovo, křečovo, žaludkovo (od větrů atd., Dačice).
2. Předpony po a při často se skládají s přídavnými jmény
na označení menšího stupně vlastnosti: holka pomalá, přimálená,
pomenší přáteli, poslabej člověk, je ponemocný, poširoký, po-
červený, pobělavý, přistarší.
— 284 —
3. Předpona pře druhdy se odlučuje od svého přídavného:
Pře můj milej Bože! Pře my milý Dlouhý!
4. Čechismy: To je kluk nedobrá, ty kluku klukovská a p.
vyskytuji se teprv až na Dačicku a Telecku.
li. O rodě jmen.
1. Podstatná jména téhož tvaru jsou různého rodu:
a) mužského: jabloň (Skreje), klec (Jihlavsko), kopyst
(Dačice), nesnáz (Přerovsko), postel: každé má svůj postel, na
smrtelným posteli (záp. Mor., han.), pót (pouť) : o poutu, na tem
póti (záp. Mor.), poušt (Meziříčí\ povodeň (záp. Mor.), skréš =
skrýše (Zábřežsko), vocel, zerz (rez).
Rodu mužského jsou jmenovitě místní jména končící se na
měkkou souhlásku: Pustiměř (do Pustiměřa), Lulč (do Lulča',
Želč (do Želča), Holomouc (do Holomouca) atd.
Na sev. Moravě, kde se a v genitivě přehlasuje, jest Vo-
lomóc n. Volmóc rodu ženského.
h) ženského: protokol byla německá (Zábřeh).
2. S různým rodem mění se též tvar substantiv:
a) z mužského v ženský: brambora (Budějovice), korába
(kůra stromová, Drásov), křemela (Drahany), mája (strom má-
jový), míča (N. Město), neduha (^Dačice), pruha (Meziříčí),
skrojka (N. Hřiše), stoha (N. Město), vichora (Zábřeh).
h) ze středního v mužský: tejl (N, Město, topor (han.),
petržel (petrželí, Jihlavsko);
e) ze středního v ženský: bělma (Budějovice), numera
(Zábřeh), veliká hoř (Lišíce', ovoc (han.);
d) z ženského v mužský: klobás (Brň.), pověr (Tišnov),
rejž (Žďár), vos (Drahany*.
Poznámka: Brach má ženský tvar bracha : Míly brachy !
(Tišnov).
Drozda na Jemnicku je rodu mužského dle vzoru starosta,
v mn. č. drozdi.
3. Jako na Laších (Dial. I., str. 102), tak i na západní
Moravě (Meziříčsko, Novoměstsko, Ždársko) nevdaná dívka
mluví o sobě rodem středním; taktéž se mluví o ní a k ní:
Bylo sem v mněstě. Šlo sem na trávu. Bud rádo, žes mne po-
slechlo. Vono jí vod té doby málo, co vonemocnělo (pravila
matka o 20leté dceři). Ano i vlastní jméno ženské pojí se tu
— 285 —
se středním rodem jmenných tvarů slovesných a zájmen: Pe-
pina žalovalo, že ho tatínek šidili, Maruška, že dostalo
malej krajíc chleba (v. str. 263. a 264.).
III. O čísle jmen.
1. Číslo jednotné, znamenajíc samo sebou jednotku, nepři-
bírá k sobě na západní Moravě ani při slově hodina číslovky
jeden; říká se tam: vo hodině, vo třech, vo pěti.
2. Plurálem polních prací označuje se doba, kdy se která
z nich koná: v oračky, kopačky, v seta; na vých. Moravě: po
jarních sefoch.
3. Plurálu se užívá o každé osobě nepřítomné, které se
vyká: Náš tatínek šli na pole. Naši maměnka dó s trávě. Te-
tička řekli. Depak běli vaši streček ? Naši hospodář dneska byli
v městě. Přešli k nám streček Helo ví, kmocháček Němcovi. To
raně dali kmotřenka Varhovi atd.
Starší lidé „pánům" skoro všude na Moravě onikají, jenom
na Zábřežsku se vůbec vj^ká.
Vítám vás Nechótovi (=: Nochuto, Nechutko nebo oba
i s dětmi). Zedníčkovi, podte k nám (= Zedníčku). Běli o nás
Slámoví (= Sláma), starostovi (= starosta).
IV. O příslovcích.
Di tam čistě zhuru (pěkně). Tedy byl na pěkno pří
zdravým rozumě (docela) Na pěkno ho zabil. Na pěkno nic
nemá (Zábřežsko). Kra do (tajně). Tof už je moc lidi na světě
{= nyní, Zábřeh). Debe se hotově stalo, že be ten dum
přišel na prodé, kópil bech jé rTřebíč). Všeci tam byli chyba
(kromě) sóseda (Kunštát). Byli než dvá. Já sem béla také
jedno hóřknótá, hale než jedno. Našli než dva řibkě (han.). Bela
nede v kótě (tuším). Byl tam? Nede byl. Bude pršet? Nede
bude (možná že). Zábřežsko Dál už tam nechod ( po druhé,
již). Už vás něco postrašilo? O, dál ne (nikoliv), já se strašidla
nebojím dál (do konce). Je váš kostel pěkný? Je dál pěkně
(dosti pěkný). Oči mně dál (sice) nebolely ; jenom horkost sem
dostal do nich. Já sem ho dále neviděla, ale slyšela sem. Ty
to neuneseš! To dál ne (ano, unesu). Zábřežsko. Trvalo to pul
hodině neskoro (:= skoro). Bude mu nebrzo 60let (=brzo;-
Kózelniček má nať nebrz jako celerová (Zábřežsko).
— 286 —
V. O pádech prostých.
1. Nominativ. Věty bezpodmětné i v těchto nářečích jsou
dosti časté (Dial. I., str. 187.) : Stromy lámalo, staveni bořilo,
les vyvrátilo, pole zkazilo (o bouřce, Zábřežsko). Ranilo ho
(mrtvice).
2. Akkusativ. Co tu mrzneš zimu? Di dom a nemrzni
zimy (Slavkovsko). Přěznalé se všecko (han,) To už je hrůzu
let. Vojska bylo hrůzu kolem města. Běžel skok (Zábřeh).
Kero mrcho ! (= kýho kozla, Zábřeh).
3. Genitiv. Carodenicé prosela té složké ( Borotín). Ptalě
sme ho gořalké (han.) Zapomněl provazů (Sebranice). Zapóme-
nóla tam nóžé (Borotín). Nechám se dítěte potrhat? (han.).
Nechal nás busech stát (Tišnov). Potuhla sem kroka (Přerovsko).
Psina ho přestala (N. Město). Byla sem toho bedlivá (Olešnice).
Křěčěla co hrdla (výpustkou, Zábřežsko).
Zajímavý je celkový genitiv závislý na zájmeně sám\ Je
ho sama kůže a kost (= je samá kůže a kost). Je toho sám červ
(o červivém ovoci), sám šórp (o ovoci šurpivém), sama pecka.
Je ho sama čertovina (Jevíčko). — Na Novoměstsku pojí se
přídavné jméno hílý s genitivem celkovým, ve smyslu „plný čeho
bílého" : Kabát je bilej prachu. Vůl byl bilej vší (Rokytno)
Záporný genitiv ještě na Hané a na Boskovsku je dosti
pravidelný, na př.: Tech lédi neznám. Méši něžěro toho vóbili.
Nemohla kačen nahit. Neměl nihdy pokoje (Borotín, ale také:
Stárci tó neso). Nemáme kolně ani ničeho. Neměla zobka (Zá-
břežsko). Čím blíže pak k českým hranicím, tím více slovanská
tato vazba mizí z řeči lidu : Nebyli sme dlužní ani grejcar (Třebe-
tice u Jemnice). Ty lidi neznám (N. Hříše). Nesměli snop zapřít
(Hřišice). Nemám zuby (Pičín, Volfířov u Dačicj atd. — Podobné
i jiné genitivy z řeči tam mizejí: Poručil do škopíka studenou
vodu nalít (Svratka u N. Města). Nasáděl brambory, nařezal
halouzky a p. (Budiškovice). Zapuč mi ten ubrus (Volfířov).
4. Dativ: Ten lán měl byt mně (Brň.). Tomóto panáčkovi
béla sem na primiciách. Běl sem mo na svajbě, na pohřebě (han.)
Si tyůom(= jemu) strecem? (Zábřeh.) Máte kravičkám poděláno?
(Tišilo v). Dítěti má devět neděl = jejímu dítěti jest (Zábřeh).
94 roků měla sem matce (N. Město). Tak sobě tade aspoň tem
nohám vodpočnu (Zábřeh). Co mně chceš? (N. Město). Panenkě
— 287 —
pečivo na zposob bochtám (Zábřeh). Putě kraucháčkum = ke
kmocháčkům (Brň.).
Na Zábřežsku častý je prostý dativ osobní na otázku kam ?
Předložka k nepřičiňuje se k němu nejčastěji před náslovným
ft & g, ale i před jinými souhláskami: Šil Kolhajom, Konečnymo,
kmotře, di kópsovi (ke kupci), pudem garbiřom, šil Motěkovi.
5. Lokal bezpředložkový místních jmen začínajících se hláskou
c je skoro všudy pravidlem: Vedrovicích, Vémyslicích, Veškové,
Vlachovicích, Vržanové, Vestoňovicích, Vrbkovým lesí. Na Zá-
břežsku vyskytuje se často i od jiných jmen : Volomocě, Veše-
hořó, včelnici, Bambeřicích, Bludově, Prostihově, Postřelmově
mněstě, Mládkově (jméno pole , Letovlé, Dubicku, Dvořiskách
(jméno pole). Vedle toho : v Rudě, ve Zvole, v Šumperku, v Klá-
štercu, v Leznici.
6. Instrumenta^ Menoval se Andrys a dal se přepsat Jozefem.
Přešla k nám děvčetem. Přesil k nim tovarěšem. Vzala si toho
Borůvku vdovcem. Vzal si mně vdovou. Z toho nemožu bet žěva,
co vědělám babko. Cěgánem žil, cěgánem ómřel. Chtěl to nechat
vovčírnou. Tyto a těm podobné pěkné vazby instrumentalu výroko-
vého slyšeti všude. — Křetínem jezdili do Prahy. Druhým rokem
dám voltář štafirovat (Telč). Nemohla sem chlady, horky zdržet.
Sak ona néni hlady. To je tým dílem = tím, z té příčiny (N.
Město). Tem já to povídám = proto (Zábřeh). Su letama pře-
jitý (= starý); podobně: obilí, ovoce je rudou přešlé. Ryž je
těžká zrnem. Žěvem Bohem prosel.
VI. Pády předložkové.
1. Dle: Psal mu dle bytu (= o byt). Šel tam dle němčiny
= aby se naučil německy (N. Město).
2. Do: Je s ním do přízně.
3. Od: Dvá vyhořeli vod hroma. Vázali to od kopy, t. j.
dostali zaplaceno od kop}', ne na den. Dal mi vod psiny (t. lék).
Kopala sem to vod křečů. Vod šestáka karet nevykládejte =
laciněji než za šesták. Běli vod sebe vo dvojko = rozcházeli
se při prodeji o dva zlaté. Děti vod škole = které již ze školy
vyšly (Zdar). Já su od pravdy = mluvím pravdu.
4. Předložka u s genitivem mn. jména osobního zastupuje
ve větě podmět nebo vokativ mn. i jedn., značící bud obyva-
tele domu nebo hospodáře samého: Bevajo to ó Nepóstilu?
— 288 —
(— Nepustila, Nepustilovi, Nepustil). Je tu u Sošku? (= Bývá
tu Soška?) Hde pak so zde ho Daůku? Ho kovářů neso doma.
Ho chalopskéch (= výměnkář) neso doma, s6 na pólo. Tam
do o Lanku (— soused Lang). Ho strečka Jakoba bele vozét
seno {= strýček Jakub vozil seno). Ho Vlčku, podte sem!
(= Vlčku!), Vitám Vás, ho Poláku, ho Dvorskéch (= Poláku,
Dvorský).
5. z: Máme strach ze smrti. Bud Pámbu pochválen ze všeho,
z toho tepla. Představené má byt ze všeho práv.
6. Předložky k užívá se na západní Moravě odchodně od
východní Moravy za jiné předložky: Hnůj k zelí, k řepě (= pod
zelí, pod řepu). Ležela k smrti (= na smrť). Dělá ke zdravé
(= za stravu; op. bez stravy). Nejdou k ouvodu (= na úvod).
7. Proti-, Pudem proti Vám = Vám naproti (N. Město).
Dež šil na to proti.
8. Předložka /jvo bývá na západní Moravě často místo před-
ložky na: Mám to pro památku. Ty jabka sou pro jídlo dobry.
9. Přes: Pantáta šel přes truhlu a hledal pytlík (= do
truhly). Panímáma šla přes komoru, je-li všecko umyto. Vadil
se, huboval přes ten nepořádek. Zlobil se přes ten ječmen, že
zmokl. Mluvil s ním přes to a p. (na Ždársku, jako v obecné
češtině). — Přes chvíli =^ co chvíle,
10. Na: Sedlák na všecky pracuje. Kůň přijde na rasa. Je
tvrdý na zimu (patiens írigoris). Suchý na trn. Zajíc na prach
hubený. Lidi stonó na řad. Pejř je na řezavku {— od řezavky).
Nedělá ješče na ruku (má ruku nemocnou). Byla sem jenom na
líkách (== jiného nic jsem nepožívala). Mynář nebude z toho na
škodě. Zůstaneme na škodě. — Běž náves, je návsi (han. ; nomi-
nativu ves se neužívá).
11. o: Ěepa roste vo skok (= skokem). O poulí vzíti
{= v pouli). Je vo domě, dělá vo domě (poklízí). Dělali sme vo
lesí, vo dříví, vo hnoji. Práca vo hnoji se pro panímámu nesluší,
a zlášč dnes, kdy měla o chlebě dělat. Jen ty, panímámo, dělej
vo svém = hled si svého. Musí vo ní dělat = okolo ní, starati
se o ni (N. Město, Ždár).
12. v: Ve tři stole seděli (= o tři stoly).
13. pod: Pole pod míru. Máme pod krávo tele bečka, hó
kobélě hřibe (Jevíčko).
— 289 —
14. po: A ty po mě běž = zdi. mnou (Dačice). Po Vás
nepozná nemoci = na Vás neviděti, že jste, nebo byl
nemocen.
15. Předložka s neposkytuje nic zvláštniho. Dodávám tu
k I. dílu Dialektologie : S chlapa ho nebylo = nebylo ho s to,
aby konal to, co silný člověk (val.). Nech ta šlak spere ai s ba-
ranem! Hrom do ťa uhod s koněm! Takovými a podobnými
kletbami proklíná se beran, kůň atd. sám = Nech šlak spere
barana, hrom uhod do koňa (Zlín).
16. za: Pad a ležel za mrtvýho. Bylo nás za čtyry sta.
Ztratil sem za ňem pěknech pár rěnskech, t. j. které jsem za
nim měl, které mi byl dlužen.
Ve vazbě „co za" pojí se předložka za na západní Moravě
a na Zábřéžsku s akkusativem jako v češtině: Co to bylo za
koná? Co je to za hračku? Co je to za rozprávku?
Předložky pře.d^ nad, pod, za, mezi pojí se na otázku kdef
a kdyf s akkusativem množn. čísla: To bjio před ty císařský
hody. Nad kvítkovský lučky byl rybník. Pod zahradě só vino-
hrade. Cesta mezi Uhřice a Žarošice. Za naše zahradě je
chodník. Před vánoce to bylo. Za starý léta bylo jinač. (Srovn.
Dial. I. str. 190.) Za poledne, za ráno = o poledni, ráno (Se-
branice).
Složené předložky zpod, zpoza, ponad, popod atd. zná
jenom nářečí valašské a lašské. Už na Zlínsku jich není, tím
méně na Hané a dále na západní Moravě. Tím zajímavější jest
jediná taková složenina, kterou se mi podařilo postihnouti v Bu-
diškovicích na Dačicku, zajímavá proto, že jest, pokud mi známo,
jedinou svého druhu. Složeniny předložkové přestávají jen na
těch složeninách, jichž první částí jest předložka z nebo pr>,
a to nejen v nářečích moravských, nýbrž i v ostatních jazycích
slovanských. Složeniny zapod uvádí Miklosich IV. 251. jediný
příklad: zapod boky ša vzaty, t. j. za to místo na těle, které
jest pod boky.
Jiných složenin, zdá se, že vůbec ani není. Co jest na
př. v zemi, leze ze země (ne: ze v země).
Ani složenina nas ve smyslu místním není možná. Kdo
spadl se stromu, poleze znovu na strom, nikoli: naše strom.
Ale možná je složenina taková ve smyslu časovém: Uděláme
19
— 290 -
to s neděle — necháme si práci, které jsme tento týden ne-
udělali, na — 8— neděli. A tento právě příklad slyšel jsem v Bu-
diškovicích.
VII. Sloveso.
1. „Dlouho nejdete" praví se všude na Moravě tomu, kdo
se opozdil, pozdě přichází.
2. Na otázku: „Kde jste byli?" „Co jste dělali?" odpovídá,
se: Nosil jsem do mlýna, vozil jsem hnůj a p. iterativy.
3. Imperativ ■pod a chod (=jdi) pojí se s druhým impera-
tivem asyndeticky: Pod ho (dítě) vezmi! (N. Město.) Chod je
zapros! (Zábřeh.)
V živém vypravování imperativy pod, pojed a p. sloves
pohybu zastupují indikativ času minulého: Zajíc vběhl do vody,
my za ním, každý ho chytil za jedno ucho, a Janku*) pod na
sucho živý. Dvacet měřic žita lup na vůz, odjed dal.
4. Infinitivu se užívá jako na východní Moravě (Dial. I.
str. 193.): A nepomáhal jste si? Pomáhat, taky sem dával všelico
na to. Vadit hano, ale bit ne (= vadili se, ale nebili). Vydrovky
nosili o domě, někam jít ne. Přinde to udělat sám (=bude mu
to samému udělati\ přinde dnes mlátit (= třeba mlátiti).
5. Sloveso pamatovat má zvláštní vazbu akkusativu s infini-
tivem: To já pamatujo dvakrát vyhazovat (Rousinov). Ten trám
já pamatuju dávat = když se dával (Sejrek). Pamatuju v tom
ešče chodit — že v tom chodili (Radostín). Jestli pak my pamatu-
jeme za našeho mladyho věku tuhle neřest (krtky) byt? (Hřišice).
6. Přechodníky: Vida v oči = vůčihledě, do očí. Ani vlk,
nechca pes = neřkuli (han.\ Jak sem se zahřila a nic nedě-
laja (han.).
7. Koncional: Bych ho nebyl vytrh, byl by ho přejel (Zábřeh).
8. Čechismy: „Já jich měla třeba půl pytle", „my jich měli
třicet" a p. slyšeti až na Dačicku a na Telecku.
Vzhledem ku tvoření slov podotknouti jest, že na Zábřežsku
neznají zdrobnělých slov na ek, ík: mostek, vozík, nožík, nýbrž
jen na eček a íček. mosteček, vozíček, nožíček. Na Boskovsku
(na př. ve Zdárné) ani těchto neužívají, říkajíce: male nuž,
male červ a p.
*) Janek se říká zajíci.
Slovník abecední.
A.
Aha!: pah! warum nicht gar!
Aksamítka: šůůrka z černého aksamitu, ozdoba klobouku.
Až: Až nejkrásnější to není, není to až tak krásné = příliš
krásné.
B.
Babit: Jejina matka babí = jest bábou porodní (val. slov.).
Báby, mračna hrady (záp. Mor.).
Babec: Měla babka štyry jabka, a měl babec jenom dvě =:
dědek.
Babka, 1. porodní bába, 2. železné úško, do něhož se háček
zastrkuje, na př. u dveří, 3. kovadlinka na kutí srpů.
Babouk (babók), brouk (záp. Mor.).
Babu čin a (babočena) 1. pavouk, 2. pavučina (záp. Mor.).
Babóňat, lelkovati (Brň.).
Babrat se s něčím, mazati se : Ubabráí se celý od blata
(vých. Mor)
Babřzgaf sa v jídle = babrat sa, nechutně se přehrabovati
= lypať sa, pýskaf sa (val.\
Baček, tlustý člověk, „jako bača" (han.).
Bačovisko, salaš (val. Klobouky).
Bačůvka, dřevěná nádoba z jednoho kusu; v ní se dělá sýr
(brynza) na salaši.
Badat, tušiti, domnívati se: Už badám, jak to bude. O, já sem
to badal (val.).
Bachula, hrč (záp. Mor.) = bakula.
Bajt, bajtek, ranec, raneček; též posměšně: Přjšla s bajtem =
uhnala si něco (laš.).
19*
— 292 —
Bákadla pl. n., pleskačky (záp. Mor.).
Bakula, 1. nádor, suk, uzel, 2. silný, zavalitý člověk (Jevíčko).
Bal, hlina při kořínkách stromku, jenž přichystán na přesa-
zování (Jevíčko).
Balatko, oblázek (záp. Mor.).
BaTban, veliký hustý mrak (laš.)
Balda, 1. veliká, tlustá hůl, 2. kus: Měl gaval chleba a na
nim baldu tvarohu (las.).
Baldovica, silná hůl (Brno).
Ba liga, smyšlenka (val.).
Balík, pes (záp. Mor.).
Ba loch.- To só baloche, neděle balochů = plácaniny, ne-
plácej (han )
Bal vit mluviti nesmyslně, blouzniti (val.).
Bambuláč (bamboláč), kdo má velkou bambulu = papulu,
tvář vypasenou (Brň.)
Bambúšif, vybírati vnitřnosti: „Rozbambúšíš si střeva", když
kdo mnoho jí, zvláště ovoce (val.).
Baňa, poliček (záp. Mor.); dělat baně, mýdlové bubliny (las.).
Bančit, ]. dávati baně, pohlavkovati, 2. nabančit někoho =
nabaňkat, podpichnouti (val.), 3. bafčiti, kouřiti.
Bandúr, velké břicho.
Bankál, banka: Ten utrácí, jako by měl bankál.
Baňka na slepici, kukaně (záp. Mor.).
Baňkat, naváděti: Nabaůkal mu, aby . . . (záp. Mor.; na vých.
Mor. nabaňkal ho).
Bantovat někoho, prohledávati mu kapsy, není-li u něho něco
odcizeného.
Bára, bařina (val.).
Barák, veverčí hnízdo (záp. Mor.).
Bára niť něco na někom: Vybaranil na strýců Kuchtovém
kolik rýnských = vyloudil (Jicko).
Baránkovať se: Zasej se tam baránkuje = na obloze dělají
se „baránky" (mráčky).
Barbora, dřevené korýtko pod kolo na hamování (Brň.); jinde
sluje totéž sviňa n. pes.
Barborka, uzel, který vznikne, když se řetěz přetrhne v ně-
kterém článku a přetržené články se pak spojí kouskem
dřeva.
— 293 —
Barevna, budova, v níž se barví vlna a sukno (vých. Mor.).
Bařisko, bařina: Na téj cestě dycky bývalo jakési bansko
(vých. Mor.).
Barósy, dlouhé vlasy (záp. Mor.).
Bartušek, ruční košík na vybírání zemáků, na trávu (han.).
Baryvka = barvička (Jevíčko).
BasTovat něco, v rukou motati, též paskudit (Jicko).
Basovník, basista (u Litovle).
Bát se: Nebojte se, šak on přijde. Nebojte se, ten to dobře ví.
Nebojte se, do večera bude pršet ^= jistě (vých. Mor.).
Baťa, baťula = hlupák (záp. Mor ).
Batlať = žvatlati (las).
Baťoh, baťůžek = ranec (val.).
Bátoša, bátoš ^ myslivecká brašna; bátošna = mošna ško-
lácká (záp. Mor.).
Bavit někoho, překážeti v práci: Nebav mne a jdi (vých. M.).
Baziliška, mlok (záp. M.).
Bažiť: 1. Bažíš, jak pes na horké kroupy (chce se ti něčeho),
2. bažiť sa: Ale sa mu na to bažilo! (chtělo se mu toho,
vých. Mor.)
Bažný, mlsný, žádostivý: Je bažný jak kocúr, néjsu toho bažný.
Beblať, bláboliti (val).
Bebloó, kdo se zajiká (beble).
Bečák, kdo stále bečí, vříská.
Bečár, bečúr = škaredá bečka (vých. Mor.)
Bědajanek, ubožák (laš.).
Bednót: Ani nebedl = nehlesl, nešpetl (Slavkov).
Bek, bekot: Dái se do beku (vých. Mor).
Bekat: Srnec beká.
Belek, kbelík, dojačka (Ždár).
Bělič i stý, pěkně bílý: ovce (val.\
Běličky, drobné, bílé slívy (Jevíčko).
Belik, studánka, jejíž stěny dřevem jsou obloženy = gbelík
(záp. Mor.); na vých. Mor. sluje korábek.
Bělina, bylina, zvláště léčivá zelina (záp. Mor.).
Bélka = belík (záp. Mor.).
Bělka, 1. houska (val.), 2. bílá pšenice (Jevíčko).
B e I k o t i ť, mleti hubou i laš.).
— 294 —
Belkošif, mrkotati, zajikavě mluviti: Beikoší jak koza před
smrtum (laš.).
Beikot = mrkot (laš.)
Beranit, tlouci někým: Tak s ním zaberanil = uhodil
(záp. Mor.).
Beruše, šišky borové a jedlové (Zábřežsko).
Bez ruč, bezruký (laš.).
Běžinka, kurentka písmo (Dačicko).
Běžitý, běžný. Běžité vydání. Běžíte sem to popsal.
Bibza: Dostaneš bibzu = nic (již. M.).
Bílit stěnu č. (= mor. líčit) až na Dačicku-, na Novoměstsku
ještě líčit.
Birecká ovca, krátké vlny hladké = birka (val.)
Bit: Von enom na to bil, abé to bélo, o to usiloval (han.).
Biza, dýmka (val.).
Bizina, hubená ženská (han.).
Bjé, povel koňům = vije, vijo!
Biagať někoho, snažně prositi: Blagál iha, abj^ch mu půčíl
koůa (Jicko).
Blamba: kobzóle sú rozvařené na blambu (Jicko).
BTambolatý, blambatý, blarabílatý : Ta kráva ma taky blambaty
krk = laloch (laš.).
Blan čet = greinen; brečet == pláren (vých. M.).
Blatovisko krve, tratoliště (Jevíčko).
Blazgo = blacko, veliké bláto (val.)
Bláznica = blázinec (Brno).
Bledák, světlomodré sukno (val.).
Bledý, velmi světlomodrý (val. slov.).
BTéščiť: To světio edem bléščí (blinká, špatně svítí). Bleskáče,
přezdívkou očí: Co na mna ty bleskáče pořád vyvaluješ?
(Jicko).
Bleška, čamrda (han.).
Blin čet: blinčí mi v uchu (zní).
Blin kot, blinkání, zvuk malého zvonku.
Blískota, bledý, hubený člověk po nemoci: Chodí jak blískota
(Jevíčko).
Bii š čit něco, leštiti (Brn.\
Blížiť — ubližovati: Sak mu žáden neblíží (slov. val.).
Bloncat: o tom, co visíc sem tam se pohybuje (han.).
— 295 -
BJudno: Sanica je, ale je tam bludno = může se snadno
zblouditi pro závěje (laš.).
Bluncák, bluncala, toulavý člověk, kdo „se bluncá".
Biu skať: Děvčice bluskaly po Machovi = pohledaly po očku
(val.).
Blusknúť, blisknouti očima, pohlédnouti (vaU.
Blúzniť == plísniti: Tá nás préj blúznila (val).
Bobinky = dubénky (Brn.).
Bóblat = brblati (Jevíčko).
Bobolec, puchýř od opařeniny, bolák.
Bobošit koho, lekati, strašiti (bobákem), již. M., 2. bobošif sa
= diviti se (val.).
Bočiť sa, zahledati bokem: kráva, když hodlá trknouti, bočí
se (slov. val).
BodTavý, zbodlavý = trkavý: Ta kiava je zbodlava (laš.).
Bodle, bodličky = jehličí (Brň.).
Bok v Íčka, tykev (od Brna).
Eoíakovat, víamtat — vyslovovati i a ! nesprávně, „hladit"
(han.).
Bolí očko, květina slzičky.
Bombél, kolebaČ, plachta na bidle přivázaná, v níž se dítě
„bombélá, bomká" (Jevíčko).
Borák, boráček := ubožák: Boračku muj nebohý (laš.) = bo-
rásek, fem. boráska.
Bor čuch, malé břímě, nůška: PíinésJa sem s pola borčúch
mléču (Jicko).
Bos o, boskem, laš. ad verb. k bosý; slov. bosky.
Bóšat, v dětské řeči: spáti (Jevíčko).
Boumat, klátiti rukama n. nohama (záp. M.).
Bourá, barevná příze (Ždár).
Božiť, prositi (pro Boha): Žebrák božil kusek chleba. Božíček,
kdo tak prosí : To je takový božíček, po každé by ene božil
(laš.) — 2. božit sa (val.', božovat se = dokládati se
Bohem.
B rab činky, drobné třešně, ptáčnice (Přerov).
Brabisko, mraveniště (záp. M.).
Brabouk, brablouk = brouk (záp. M.).
Brada, špatná, pozadni koudel (Jevíčko).
Břánať, iutens. slovesa břinkat (slov. val.).
— 296 —
Brat: Prase bere na sebe = tuční. Veselnici jeli nabrat síubu
(na zdavky) las. — Brat se: No, měli bysme sa už brat
= jíti domů (val.).
Brbolec, hrbolec, masitý výrostek na těle (val.).
Brbontat, brblat: Nebrbonci!
Brčaf někomu o něco = bručivě domlouvati: Pořád! ně o to
brčí (val.).
Brda v ý: Mám vřeteno vrtké = dobře, rovno se jím vrtí; opak
je vřeteno brdavé (las.).
Brebelka, brebeluša, veš.
Brebešky, mravenci (záp. M.).
Břečka = lézačka, blézačka, karlátky na měkko rozvařené
(Jevíčko).
Břemeno: Narodili se v jednom břemeně = jsou blíženci (las).
B řešat, čerstvě mluviti (záp. M.); břesat se, nuzně žíti: vy-
břesal se z nemoci, z dluhů vykřesal (Jevíčko ).
Bréskat mléko, ulíti ho tak, že se zbytek hospodyni na nic
nehodí (záp. M.).
Březistý, na hřbetě bílý dobytek: Byla černá, taká březistá
telička (val.).
Březulka 1. březová voda (Jicko), 2. barvivo vajec.
Brcholit se: Tak sme se už brcholili = brchali, sbírali, chy-
stali odejíti (vých. M.\
Břidavý: břidavé máslo = měkká vé, řídké (las.)
Bří dít se, strachy se blázniti: Dyž uvidí pabóka, zbřídil by se.
Břidia, břidlice.
Břinkat = bíti po tváři: Vybřinkal mu po hubě, dostal
břinkanec.
Brk o == brk (val.).
B ri o m t a ť, nesrozumitelně mluviti (vých. M.).
Brlý (vrlý), hbitý, pilný: Není hrubě brlý do práce (Jicko).
Brmbat = bumbat (v dětské řeči).
Brno: „Máš leknice jak brno" = silně naškrobené (Jicko).
B růa vý: Naša kotěnka brňavá chytila ptáčka strnada (má černé
a červené chlupy promíchané), val.
Brnět: Brní jako chroust na niti = mluví bez ustání (Ždár).
Brojit: Synci brojili = dováděli, byli rozpustilí (las.).
Brouhat se, broditi se vodou, rosnou travou; zabróhané =
zarousaný (záp. Mor.)
— 297 —
Brožiť, žebroniti: Vybrožii na něm. clileba (laš.).
Brť, oddělení úle: jednak má jednu brf, troják má tri brti (laš.).
Bručný := bnjný (záp. M.).
Břudák, špinavec (břud, spina) laš.
Brůdňa, místo, kde se dobytek brodí (Olom.).
Břunět: Chroust břuní (zvuk, jejž působí letě). Brnní mi v uších.
Co pořád bruníš? = brbleš (Jevíčko).
Brn siny, co se s brusu ubrousí (ustálé v korýtku pod brusem,
záp. M.).
Brousit: Brousí po dědině = toulá se. Zabrousil k nám,
Brzelka, barvivo na vejce (Zábřežsko).
Bubák, hrozivé mračno : Věstópójo bubakě (Loštice).
Bubínky (bobinke), duběnky (Brno).
Bučáky, bukové oklešky, polena (val).
Buček: Už je na bučku == už má vyhráno (vých. M.).
Buchnout do vody, spadnouti.
Buk, střeček, ovad (Jicko).
Bújaf si = bujným býti: Vypostávaní chlapi bújali si (val.).
Bud a: Buda malým, sem sa naděiál (když jsem byl). Buďa
pudmistrem, zle hospodáříi. Buda tebú, dái bych mu (kdy-
bych byl) vých. M.
Buláček (bo-), hliněná miska, kastroulek (Jevíčko).
Bumtavý: nemluvný. Vona je taková bómtavá (Loštice).
BuĎa, větší fazol kropenatý (Jicko).
Burda, hřmotný člověk, křikloun.
Burek, vyřezaný kanec. — To je burek! člověk tlustý, vy-
krmený (laš.).
Burkať, bouřiti, zvláště ze sna (han.).
Burý, hnědý: vlna, sukno (val.).
Byt: Byli sme chytat ryby, byli sme na ryby, byli sme v lesi
pro dříví.
Bytem, stále: Bytem v hospodě sedí.
Bývat s někým = scházeti se: Bývá s ním často (vých M.).
B z důry = vzdory: na bzdury dělať.
Bzdurak, kdo na vzdory dělá (laš.).
B zinká, nedozralá třešně (záp. M.).
Bzunět: mucha, komár bzuní.
Bžunkat: Honza hani nebžonkl = nemukl (han). .
— 298 —
c.
Cabala, obecní vězení (Brů.)
Cabka = cabína, fena; také přezdívka klevetnicím (záp. Mor.)
= čupka.
Cabořít se (cabořét) na koho, utrhovati se. Caboři se na
mne = smeče se (han.).
Cabrny, kozí chhipy; koza cabrĎatá (Zábřežsko).
Cafór, cafórek. 1. utržený kus sukně. 2. Dítě za matkou stále
chodící (Jevíčko).
C a h e 1, kdo je ve hře, v práci, v jídle poslední (han.).
Cáhnút koho bičem, prutem švástnút, švihnouti (již. M.).
Ca hoň — cahún, cahón, čahoun, vysoký chlap, lenoch (vých.
Morava).
Cahorty, cavíky, okolky: dělat cahorty (záp. M.).
Caho vité maso, dřevo, houževnaté (záhe).
Cahy, zvuk, jímž se kozel odhání (záp. Morava.)
Cák, 1. kravský cecek (záp. M.) 2. kalužina na podlaze.
C a i e t k a, výskočky másla na hrotící při stloukání : Déte mi
caietku (Holešov).
Ca Ion, neohrabenec, bujný výrostek (vých. M.)
Calúšíť, bouchati do zadů. Dybych měla taku dévuchu, tak
bych to cahíšíla do roboty (las.).
CamfrĎoch, malé děcko ušišmané (Jevíčko).
Cam ploch, cundra, ženská nepěkně spravená.
Cancoury, 1. střapce: Je otrhané, tak z něho cancóry vísijó.
2. roztrhané šaty: Má na sobě jakýsi cancóry (západní
Morava).
Capár =: capart (Jevíčko).
Capat 1. tlachati: Meč (mlč) a necapé. 2. namáhavě a pomalu
jíti : Ditě je malý a musí se mnó capat světem (záp. M.).
Ditě capá, začíná mluviti; říká se mu „capák, capóšek". —
Čapka, capák ucapaný, žvástal, mluvka.
Caperatý, střapatý: Te mrcho caperatá! (záp. M.)
C a p i t, čapnout, lapiti, chytnouti: Hajný nas na polu čapne (las.).
Čapla, kdo capá, tlachá (záp. M.).
Čárek, koutek: V zimě bývaly v jednom čárku kury. (val).
Casnovať sa: Jak on sa bude na mna casnovať, kasati (val.).
Casnoch, kdo se casnuje, perencuje, obchází lenivě (východní
Morava), lump, trhan.
— 299 —
C e c é č e, -ete, mládě, jež cecá (Jevíčko).
Ceckat, ssáti: Tele cecká krávu.
Ceconit, ceconit se, plakati. Nececoů pořád (říká se děcku).
Céčka, cedídlo, bílá šata na cezení ovčího mléka do bačůvky.
(val.).
Cechtovať něco, potěžkávati, odhadovati v ruce váhu něčeho :
Dyž chcu vědéť, jak je něco těžké, to se (si) to vemu do
ruky a pocechtuju to (las).
Cejnek, bělmo na oku (záp. M.)
Cejprat, céprat, bryndati vodu (záp. M.).
Cej pravý, zdlouhavý (záp. M.)
Cekat, bryndati, ulévati mléka z velkého hrnce několikráte po
sobě; mlíko rozcékané (Jevíčko).
Celník, jitrocel menší (záp. M.).
Celpat = cejprat, bryndati, plýtvati (č.).
Cének, cezánek na mléko (han.).
Cezák, č. cedník.
Cezánek, cedídlo na polévku, kávu a p
Cifrovat, 1. malovati, zdobiti stěnu: Vdova dům buduje,
pěkně ho cifruje, 2. vyšívati, 3. variovati nápěv písně, jak
činí první hudec, 4. tančiti pěkně, ozdobně, s variacemi.
Cifra, cifrování, malba, výšivka variace hudební i ta-
neční (slov.).
Ciknout: Tomu cikne = dědí, svědčí (Znoj.).
Cimrovat, bíti: Ten ho cimruje! Sak ten ho vycimruje =
vycepuje. Je už dobře vycimrovaný (vých. M.).
Ciplík, pysk na džbáně (val.).
Cípovka (cépovka), trávnice, plachta na trávu (Brno).
Cit: ticho : Bud už cit, nebo : cit — citte !
Cmánat, silně bafati z dýmky (vých. M.).
Cmer, zbytky přetopeného másla (las.).
Cmochta, cmotlacha. nečistá, nedbalá kuchařka: Lecjak to
jídlo ucmochtá, ta cmochta (záp. M.).
Cmochta t, 1. toulati se: Kadým (kudy) secmochtáš? 2. leda-
jak uvařiti: Ucraochtala nám netyju (záp. M.).
Cmrchlat, brblat (záp. M.).
Cmrchtat se na někoho, sápati se: Tě cmrchto hocmrchtane,
nemosiš se na mně hned tak cmrchtat (Jevíčko).
Cnosf: Prase má cnosf ^ je tlusté (záp. M.).
— 300 —
Cn ostny: Takovej cnostnej len (č.) =: pěkný.
C o : O všeckých vám povím, co sa neomýlím = aniž se omýlím
(vých. M.).
Coky! ale coky! = bud ticho:
Colencovat se = bolencovat se, bez účelu choditi (han.).
Colky, háby, fanfrnochy. Zacoíkaná = óšpoňkaná = zašu-
braná (han.).
Córat, bryndati, zbytečně rozlévati: Kdo pak se mně zas
v tem mlice coral? (Jevíčko).
Coudný (codne), 1. čistý, pěkný: hrnek, šaty (Zábřežsko),
2. mravný, počestný (Jevíčko).
Courák, sukně s přišitou kordulou (záp. M.).
Cpynky dostávat = cpynčiť sa = péřiti se: Naše husí do-
stavajú cpynky n. sa cpynčá (Jicko).
Crčka: Voda teče crčkó (Brn.).
Cúdiť louky = vyhrabovati (val.).
Cudovat komu, hubovati, plísniti (las.).
Čudy, křiky: Takový čudy dělával (han.).
Čuch a, nešetrná hospodyně (Jevíčko).
Čuchat, plýtvati něčím, nešetřiti, čuchat se, zlobiti se, sápati
se: Co by ses na mne cuchál? záp. M.).
Cuky, cukyte = vari (han.).
Cukle, dřevěnky, dřevěné pantofle (las)
Cukem, do cuku, v cuku — honem.
Culifinda, brynda, o kávě (laš.)
Cum ploch, ženská nedbalá v domácnosti i v obleku (záp. M.).
Cuůár, špatná látka na šaty (Jevíčko).
Cund, hadra, cár, cour (laš.).
Cunda, nečistá ženská.
Curdík = surdík, komůrka.
Curdula, ženská ucourauá (laš.).
Cupat (copat), cvičiti, dobře vychovávati: nevécopane = ne-
vycepovaný (han).).
C upnout: Cupni mně hrušku =^ shod se stromu; hruška
cupla = spadla se stromu (Zábřežsko).
Cvachýůat = cvachati (intens): Bože, dybych já to byJa
věděla, nebyla bych až sem cvachýůala (vých. M).
Cváňat = trckati, běžeti (vých. M.).: Cváňál za ním ''Zlín).
Cvrndat, bryndati = céprat (záp. M.).
- 301 -
Č.
Čabák, palestra; čabať k3'čkrle, čabákem odrážeti (val.).
Cabor, člověk nedostrojený, rozcuchaný, střapatý (laš.).
Cabrat se, loudavé jíti: ledvá sa dóm dočabře (vých. M.).
Cač: Tof je čač, toť sú čače (věci, kumšty) val.
Cačí baba = slepá baba (hra) val.
Cáčůať: Housata sú učáčáané, kdj'ž se mnoho brodí ve vodě.
(Jicko).
Cačulka; fiflenka (z dětského „čačaný", pěkný: ženská, která
se ráda strojí (laš.).
Cagan, hůl s ohnutým držadlem (vých. M.).
C a g a ť něco do sebe = džgat, cpáti, hltavé jísti (val.).
Cagotat = gagotaf, štěbetati: husy čagocú (val.).
Č a hony (-ě), dlouhé nohy: Ten tě čahoně natahójel = dělá
dlouhé kroky (Jevíčko).
Cáchnout, udeřiti (han.).
Čaj a, 1. čejka, 2. přezdívka ženské neposedné: Esli se též
učajiš, ty čajo (laš.).
Čama, huba: Ten má čamó nevépařeno. Dám tě po čamě.
(Jevíčko.)
Čamčet --= tlaščet: voda v botě čamčí, raci čamčijo. (Zá-
břežsko.)
Čampula, přezdívka dobytčeti i člověku, který nepěkně chodí
(vých. M.).
Čamtat se: Čamce se, kdo se valí jako štyří (záp. M.).
Čapa, tlapa, noha; paprč die Pratze (záp. M.).
Čapaná, nízký, rozčápený štěp (val.).
Čápat: Dítě už čápá, začíná choditi (Jevíčko).
Čapčura, kdo by rád čapěl, čuměl, nečinné seděl (laš.).
Čapěnka = čapka, čapěni, dřep: čapěnkum chodit, po čapěnee
čundrovat (laš.).
Cápi kamen, druh vápence (N. Město).
Capiřitka 1. = čapčura, 2. Tá chalupa je enom taková
čapiřitka (Zlín).
Óapiť sa, přikrčovati se k zeini: kúra sa čapí, dyž ju chce
chytit; rozčápený, stojící nohama od sebe roztáhlýma
(val.).
Čapnout, lapnouti, chopiti.
Č a p u r k a, malá ženská, slepička a p. (laš.).
— 302 —
Cářiť, utíkati (Přerovsko; na Zlínsku = šáfit).
Čavera, ucouraná ženská (las.).
Čečulky, konce prstů na nohou í rukou: Srazil čečulku (záp.
M., na vých. M. = skopí řepu).
Cečůvka = čučka, čočka (vých. M.).
čechák, český hrnec: „Čechákě s6 inači než prostějovsky lebo
brodecky lebo litovelsky hrnce. S6 tak trocho do červena,
ale řědavy a pře tem drsný jak hléněny trobě, ešlé vité"
(Prostějov).
čecher, ostr}^ ponejvíce lesem porostlý hřeben hory (val.).
Cechiat se: koné se čechlů krkama o šrank (vých. M.).
Čepák = čapák, nádoba na smetanu (Žďár).
Čepaiia, střep: Mám hlavu jak čepaňu (když hlava bolí (vých M.).
čepek do sklenice, zátka, čepky potahovat = mandle, oteklé
žlázy (vých. M.): Spadly mu čepky.
Čepička, čarodějnice (Zábřežsko). 2. Srazil čepičku = čečulku
(Jimramov).
Čeřen: šindel složený do čeřena, jak střecha v šárech, aby
neležel zcela jeden na druhém a mohl obťúchnúť (obe-
schnouti) val.
Černigal, umouněnec, ušmouranec (las.).
Červená — krev: Ai červená při tom tekla. Uhodil ho, hned
ho červená poléla (vých. M.).
Česť, titul: Jaká česť mu náleží? Dál mu malú čest. Nevím,
jakú česť Vám mám dat (jak Vás titulovati).
Četina, četini, chvojí; četinová búda (vých. M.).
Čí: Co je čího nech stát, a je svatý pokoj = cizí.
Čibit, brečeti (slov. cébit sa): Nečib, očibené (han.).
Čída, stádo koní na pastvisku: kde je tá čída? (Kroměříž).
Čilý: Maso bylo ešče čilé = nedopečené. 2. Já sem ho čilá =
mám k němu cit, srdce (N. Město).
Čin: Přišel až po všem činu (post festům).
Činit, nadávati, hartusiti: Ten činí! (Jevíčko).
Čípek, zátka (záp. M.); čípky, krajky (slov.)
Čísnout, uhoditi, zvláště holí, bičem.
Číst: Ja četo, že bude pršet — mně se zdá. Četli smy, že je
liška = domnívali jsme se. Vony četly, zeje pozdě (Zábřežsko).
Čistec, náledí (záp. M.).
Čistý, hezký, pěkný: Toje čistý koťátko. Děkuju čistě (Bohdikov).
— 303 -
Čítat = mysliti (Jimramov): Já sem ho zde čítal = domníval
se, že je zde (Jevíčko). 2. Čítat se s někým, účtovati: Idu
sa s vama čítat (val).
Ckaf = skytati, čkavka = škytavka (han.); ščukat, ščukavka
(slov.).
Člověk = mužský; osoba = ženská: Tomu člověku, tej osobě
pokoj dejte (formule zaríkací).
Č 1 u p e k, jamka pod oknenj, v níž bývá nádobka na stékající se
vodu (záp. M.).
Čmadit se: kůr se čmadíl do očí (vých. M.).
Čmaho =^ šraahem (Zábřežsko).
C měrka, usazenina z roztopeného másla = cmúr.
Čmoch, čnoch =: čich (záp. M.).
Čmochtit se, cpáti, tlačiti se do něčeho (záp. M.),
Cmýřiť sa, hemžiti se: Tak sa to čmýří jak tá chrobač (val.).
Čobnout koua = šibnouti (han.).
Čogavec, čahoun (val. .
Čogať = čahaf intens. čahýnaf = lézti na strom (val.).
Čouhat, 1. nepozorovaně, všetečně nahlížeti (záp. M.), 2. hloupě,
na něco hleděti. Čóhá jak sysel z díry, jak žába z prachu
(han.).
Čouchnout (o) = čichnouti: Masočochne,je načochly (Jevíčko),
Črpák, nádobka na půl litru z jednoho kusu mosoru na pití.
žinčice.
Č u b a t prutem, šibati (Jevíčko).
Čučení, žraní v břiše (Jevíčko).
Čučet = dřapěti : A co ty tu tak čučíš ? (vých. M.) Kočka čučí
na meš = číhá i^Brno).
Čuč no = trudno, nudno: Dyž sa hodiny zastává to je tak
čučno ve stavenu (val).
Čud o vat, hubovati: Čudovái mu o to. Tata mamě hrubě ču-
dovali (val.).
Čudy, snědý: člověk, kráva (podpálená) Novoměstsko.
Čuch = puch.
Ču chajda: Vařívali sušené karlátky na povidla, vodu s nich
odleli a této říkali čuchajda. Lidé si kupovali čuchajdu a
připravovali z ní „čuchajdovou máčku" (Přerov).
Čuchák, slídil
Čuchán =: frňák (Zábřežsko).
— 304 —
Čuchat: Čuchej! hledej (hlavně jídlo, v troubě, v komoře). Též
o lásce: Čuchej, kerou mám. Už se ščuchli, nemůžou se
sčuchnout, očuchajou se (záp. M.).
Čuchnit, piplati, mrviti, kaziti (Novoměstsko).
Čuchtat (ó) = capat, žvaniti (Jevíčko). Čuchtat se s něčím
— šukati se (Kunštát).
Culena, koza s malými boltci ušními, skoro jakoby uší neměla
^ (val.).
Čuňák = hubička: Dala mně čoňáka. Koliks jí dál čuňáků
(Brň.).
Čumenda (Ždár) = čóhačka (han.), číhaná.
Čundat, tleskati rukama (záp. M. v řeči dětské).
Čunět lelkovati: Co čóniš? (Jevíčko).
Čuprný = čiperný. Dnes je venku čuprno = zima (záp. M.).
Čut na Zábřežsku := slyšeti jako v nářečí slov. a val.: Cul
zvonit. Nic nového nečut. Nečul ruku = necítil.
Č v achat, drobným krokem jíti: Dítě čvachá (Jevíčko).
D.
Dabrovat, žebroniti: Děcké dabrójě, abe se mo z pachte
ópóstiló (Loštice).
Dacan, přihlouplý člověk = „boží dárek bez kvasu" (han).
Dačkať, dačkat, mačkati: tvaroh se mačká, šaty se ďačkajo
všecko se to podačká (han.).
Dala, vzdálenost (záp. M., na vých M. dálava).
Dáma, jáma; damka, dupka = důlek, do něhož děti ve fazole
hrají (záp. M.).
Dam o vat, dělati jamky: Pes damuje =: hrabe. Budem damovat
čmeláky = vykopávati z díry (záp. M.).
Ďamřit, dotěrně žádati (záp. Mor.)
Dan dula, klobása (Kobylí).
Darmo: To už je darmo -— nelze změniti.
Dát se: Která pak nevěsta by se k nám dala = šla k nám
(Ždár). Dái se na matku, vrhl se po matce.
Dávka: Je dávka = vybírají daň (laš.)
Dávnúcno dávno, velmi dávno (val).
Dědit: Dědí mu to = jde k duhu (záp. M.).
Dejmovat: „Pane učitel, vona mně dejmuje" = chce něco
ode mne, říká: „Dej mně!" (záp, M.).
— 305 —
Dékat, louditi, škamrati, říkati: „Dé!" (dej) = dejmovat
(záp. M.).
Dělit: „To se mi smrťo dělí" = protiví do duše (han.).
Délnišce, -- ete — místo v lese, kde tesaři kácejí a pracují
(N. Hříše) — rubisko (vých. M.).
Den: Ozef býi čím deň (— dál) horší (val).
Dění, oddělěDÍ úlu. Dle počtu dění je úl jednak, dvoják, troják,
štverák (val.) = brt (v. t.).
Deposit (deptat, iniens.), cupati nohama: Déto nohama depoší
(laš.).
Dep re m, depro = teprv (laš.).
Derázek: roždí naplavené i jiné: Chodí na derázek (záp. M.).
Derázka: otep z posekaných větví (záp. M.).
Dešita, desítka v kartech (laš).
Deščůvka, dešťová voda (vých. M.).
Deščulka, deštička: Ma nohu (zlomenou) v deščuíkach (laš.).
Devita, devítka v kartech (laš. jako sedmina, osmina).
Dibiček. ždibec, kousíček (Ivančicko).
Dílna říká lid na vých. M. jenom dílně olejové, v níž se „olej
táhne" sice užívá něm. slova verštat.
Divák, zevlovač: Já už su enom takový divák a lazar; takový
člověk už néni na nic na světě (val.).
Dívčit (divčét), býti na službě za dívku (děvečku) han.
D i v o s í r = divoch (Jicko).
Divúr = divoch (slov. val.).
Dlab, vyhloubenina ve dřevě dlátem vydlabaná.
Dlabá se vydlubala do dřeva (slov.).
Dlachnit = diachmat: Pes udlachníl kuře = udlávil, zadávil.
Diet: Dioho sem tam nedlela = neprodlévala, nemeškala
(Zábřežsko).
Dloubat mlíč = rýpati (Dačicko).
Dloužanácký, velice dlouhý.
Dlužt = deska z práchna na zadělání úle od zadu (Zábřežsko).
Dobij at se: „Kde ste to vzali?" dobíjál se na něm strjx =
důtklivě vyzvídal (val.).
Dobro uc ha t, konejšiti: Udobróchal ho.
Dobrutka = dobroděj (iron.), Fruchtel (laš.).
Dobrý: Jen to skové, muže tě bet nehdě dobry (han).
20
— 306 —
Dobyt, vytrvati: Ani sme nedobyli do konca. Dívka nedobyla
do vánoc (Zlín).
Dočupat se něčeho, dobadati, dohledati se, utržiti, dostati
něco : Dočupál se kdesi nátky (vých. M ).
Dohnat: Veliká bída mne k vám dohnala.
Dojka, 1. jedno podojení, 2 ta kráva je dobra dojka (doj-
nice, laš.)
Dokád: Budu toho mět dokád = na dlouhý čas (Zlín).
Dokázat: Nedokázal zkúšky = neobstál při zkoušce (vých.
M.). 2. Ten dokazuje — vyvádí. Nedokazuj : = nedovádéj.
Dolčit: Tam škaredě dolčí = mluví po dolsku, říkajíce bél,
dé a p. (Novoměstsko),
Dolinek, část břicha od pasu dolů: Bolí mne v dolinku.
Doložit si: Ten si na to doložěl (han. = ustřihl, slov.) —
„dal záležeti."
Domatičkovat se, opiti se „na matěru" : Ten je domatičko-
vane! (Jevíčko).
Dometat někomu = domlouvati: „Sak nevím, co na něm
máš!" dometala jí matka. Dometala mu, že neiiiél na téj
krávě spúščať (val.).
Dondel, dondylek, uzílek, chumáček: d. vlasů (Jevíčko).
Dopařit, polapiti: „To až tak negde dopařím, té já dám" (han.).
Dopěkat: 1. Slunce dnes dopěká = peče, hřeje. 2. Velice nan
dopěkala = dorážela (val.).
Dopisovat se o něco = usilovně se domáhati (Kunštát),
2. Temu dopisuje = dopěká, šupí, je úzko (Jicko).
Dopřávaní sukna = appretura (val.).
Dorážet: Dvanástá doráží == dochází (Sloup).
Dorota, lehká ženština (han.).
Dorůst: Dorůstl na něho = poradil mu, přemohl ho. Po páru
rokách se na ten poklad jinač dorůstlo — lépe se připra-
vivše dostali pokladu, jehož dříve marně dobývali (vých. M).
Dosluhovat: Klobouk (kabát a p.) už dosluhuje = je starý,
dodělává.
Dosna, zadnice (Jevíčko).
Dosoudit se někoho = dovolati se: Nemůže se tam žádnyho
dosoudit (Třebíčsko).
Dostále c, náhradník (v úřadě, laš.)
— 307
Dostat, dostávat ^= dosáhnouti: Nedostanu tam. Dostaň tam.
Dostávat se = dobývati se : Zloději se dostávali do komory.
Dosytit se koho: Nemohla se ho dosytit (dítě moc jedlo).
Do š ulit se někam = zvolna dojíti (Novoměstsko).
Dotěžovať si na někoho = stěžovati si: Hrubě si na nu do-
těžovái; stěžovat si (neprechodné) = naříkati (val.).
Doudlý pařez = vypráchnivělý (č.)
Douplík, nočník (Zábřežsko).
DovciT, doposud: Nebudu tak dělat, jak sem dovčil dělal (slov.).
Dovírka, dírka (Jimramov).
Dožičiť komu co, dopomoci k čemu: Dožičíl mi službu (val.).
Dozírat, škádliti.
Dožívat se čeho: bažiti po čem (Novoměstsko)
Drabancovat něčím, hmotně viklati: dveřmi, oknem, víkem
u truhly, aby se otevřelo (slov.).
Drabina, žebř (Frýdek).
Dracůvka, šňůrka upletená z teničkých drátků žlutých; ozdoba
slov. klobouku.
Dragar, trakař (Zábřežsko).
Draha: 1. stopa: zaječí, zlodějova. 2. Včil tom už vím dráhu
(^ radu). Nevěděl tom drahý. Počkajte, přijdeme tom na
dráhu = na kloub (vých. M.).
Drahy travnatá cesta za dědinou, kudy se dobytek na pastvu
vyhání a v čas nepohody též popásá: na drahách Jinde
tomu řikaji : výhon (Budějovice, Klimkovice : vyhun), příhon
(Sloup), skotnica (Slezsko), skotiia (St. Hrozenkov, Frýdek),
výpustek (Vel. Meziříčí).
Drahný, ve smyslu velký, dlouhý na Zábřežsku: drahný léta.
Na východní Mor. jen: už je mu drahněj (= ulevilo ne-
mocnému).
Drahovat někoho = stopovati.
Dřák, železný nástroj podobný dlátu, dře se jím, t. j. olupuje
l^. kůra se kmenů (laš.).
Dránět, hledati něco ukrytého na mlsaní, zpouzeti (č.)
Drapák = stará metla (záp. M.).
Drápelí, roždí (záp. M.).
Drapnout: Drapne kameň = vezme do ruky. Dráp ho za
límec = chytil. Vydrápíl mu to (vyrval) vých. M.
Drá polit se, drápati (vých. M.).
20*
— 308 —
Draždžať = drančať, žgavrať = neodbytně škemrati, prositi:
Pořád' na můa draždží (val.).
Dražit zvěř, zloděje = draho vat, stopovati (vých. M.).
Drbácnúť, vraziti: Vůz drbácnúl do plota (val.).
Drbka, známá dětská hra s pěti kamýnky, které též se tak
zovou (han.\
Drcana, žinčica s urdoii (smetanou) val.
Drcnut, strčiti někoho trochu (na srozuměnou); drcnut, str-
čiti hodně (slov. val).
Drdol, chochol; drdolatý =■ chocholatý.
Drdosit: Šak vás tam cosik posmýče; a bodaj to vámi dobře
podrdosilo (val.).
Drhlačka: 1. Ženská, která drhne peří (= drapulena). 2. drhnutí
peří: Chodívali k nám na drhlačku (val.).
Drchat, nadrchat peřinu — natřepati; nadrchaný = chorý.
(Vých. M.)
Drchmat, dřímat. 2. drchmat se = česati se. Dokud se budeš
drchmať? (Vých. M.)
Drchula, přezdívka ženské, která má vlasy a šaty rozdrchané.
neupravené (Jickoj.
Dříť: Nic z toho nehodřel = nevydělal na tom (Jevíčko).
Dřívka, sirky (Jemnice, Budějovice).
Drkotačka, drkotání, třesení (na celém těle): Dostal drko-
tačku (las.).
Drkotnica, ženská, jež má dobrou vyřídilku, stále mluví a
klevetí.
Drlý = čerstvý, svižný (val.).
Drmoliť, 1. spěšně, drobným krokem jíti (val), 2. spěšně mlu-
viti. 3. Děťo drmoli dudel' = drhne, cumle cumel (las.).
Drnčet: Vůz drnčí. 2. Baba všecko vy drnčela = pověděla.
Drndat: Drndá, drndá, a kde nic, to zbla — Chodí stále,
jako by měl plnou hlavu starostí, a kde nic tu nic (Jevíčko).
Drobazg, drobotina: Ledva ten drobazg (děti) uživí (vých M.),
Drobkat, drobným krokem jíti (Jevíčko).
Drob navy, trochu drobný: Naše kobzale su drobnave (laš.).
Drochytko, odrobinka, drobek chleba (záp. M.).
Droužit, kamaráditi: Já s tebó nedróžim (han.).
D íšč: Má dětí jak dřšča. Je teho ovoca jak dřšča letos všade,
tak haluze ovisajú (val.).
— 309 —
Drůba, mládě drůbeží: Po smrti Bazalovéj teprú sa ukázalo,
jaké je Ozef drůlm (val).
Drva = dříví; dřeva = břevna (vých. M.).
D r v á r ň a, dřevník.
Drveno, poleno (val.).
D r v i s k O = drvno (rubisko ^= dělnišče (Zábřežsko).
Dryja (drěja) =^ švanda (han.)
Dubenatý = sedlatý, popelatý (černý a bílý) : zabila ba-
buTku pěkné dubenatú (slov.K
Ď u č k a, důlek na bradě, od neštovic ; podučkaný a podubaný
(Jevíčko).
Dudek ( o) : tlusté, zavalité děcko (Jevíčko) 2. Sedí na dodko,
dřepí.
Dudlat (ó) 1. chléb v ústech žmoliti. Dítě dodle, když ve
spánku ústy pohybuje, jakoby cucalo. 2. = dundat (6),
píti u prsou matčiných. Matka dávajíc prs dítěti, praví:
„Dóndé." Dóndánek = prs. Dundálek (vl. jméno).
Duh: Neide mu to v duh, nebyío mu to v duh = po chuti
(valaš.).
Duchna, svrchnice, peřina na přikrytí
Ďuk: Je jako ďuk = tlustý a zdravý (Kunštát).
Ďuka (d[óka\ vyhloubenina, důlek (han.i.
D ú n na rámě soukenickém ^= jedno pole od sloupce ke sloupci ;
na rámě je 10 — 12 dúnů (val).
D u n d e 1, plný váček ( Jimramov).
Dunět: Zmrzlá zem duní všady, dyž do ní uhodí.
Ďurbaf sa = brchat se, sbírati se : Už sem sa z tej nemoci
vydurbál, už sem sa zdurbál (val.).
Durdit: To défo ene dycky by durdilo — chce prsa (laš.).
D u r d i v e c, zlobivec (Brno).
Dúřif sa = durditi se; nadúřený (val. slov.), duřit se (Novo-
městsko).
Dúpný strom — dutý, vypráchnivělý (val); d úpěný kožuch,
z ovčí kůže, v dubinkách vydělávaný (Jicko; jinde:
dubený).
Duša: Býl s tichu dušú = ani nemukal.
Dvojka, dva zlaté Jevíčko).
Dvorný — zdvořilý (laš.)
— 310 -
D y c h o I i t, trochu dýchati : Baran byl jak zdechlý, ale přece
ešče dychoHl (slov.)-
Dým: Hned! byl v dýraě = ten tam.
Dynovat: Co tu dynuješ? = stojíš nečinně (Žďárj.
D ý s = dej's, gib her : Dýs mně to ! Dýs to sem (od Bzence).
Džganovitý: převařený knedlík je džganovité, (džganec)
(Slavkov).
- ek přípona znamená zbytky, odpadky: odřezek, odštipek,
odkrojek, odstřižek, opěrek, omydlek (zbytek mydla>,
opalek, ohryzek, odhodek.
F.
Fatkovat: každý fatkovál prácu jak mohl — odbýval (slov.).
Faiiura — facka.
Féfara, píšfala (han.).
Féfka = fajfka, dýmka (Zábřežsko).
Fěfra, parádnice (han.).
Fifidlo, marnivá ženská.
Fikat, kopati nohama (Jevíčko).
Fikat: 1. trhati. 2. stříkati: Fiká mně v uše. Rozfíkl si kabát.
Fiče blátem. Zafíkaný = zastříkaný od blata (val.),
Flagan: 1. velký kus něčeho. 2. nízká čepice (Jevíčko).
Flek ač, plácačka na mouchy (han.).
Fofar, fukar, valach na čistění obilí (Zábřeh).
For o vat někoho, vyháněti ze dveří (od „foras"?) Vyforovali ho
= vystrčili za dvéře (Zlín).
Foska (ou), pšenice s dlouhými osinami (Jevíčko^
Frclena, ženská, která vše začne a nic nedodělá, pořád má
rozděláno: „frc sem, frc tam, a nikde nic" (záp. M.}.
Frfeň, sušen (v nose) vých. M.
Frfnit, špiniti: Všecko pofrfníl, frfniti se; 1. piplati se, 2. zlo-
biti se: Co se na mne frfníš?
Frgál, přaslének; frgál se dává na vřeteno, aby frgalo (laš.).
Frgel, zakrnělý plod (záp. M.).
Frky (pl. m.*, dlouhé vlasy v tyle (han.).
Frnět: kámen hozený, pták rychle letící „frní".
Frngat, frčet (han.).
Frňugať: Stará dívka enem frňugá = zlostně povrkuje (val.).
Frólka, ozdobný obojek na krk jehůatům (val.).
— 311 —
Frýd, hromada kamení drobného s pole na mezi odklizeného
(Brněnsko).
Frysek, plechová trubice, v níž jest navlečen knot v lampičce
(Jevíčko).
Fúja, fůjavica, vánice napadalým už sněhem, třeba za jasného
nebe (val.\
Fujat, vanouti: Fujá =: es zieht (Zábřežsko).
Fujigať, silné fučeti: Ale tam fujigá (Melusina) val.
Fuk: To je mně fuk = lhostejno. Nemá ani fuka = krejcaru
(Jevíčko). Fuky, vtip, chytrost: S tym se daj pokuj, ten
ma fuky (las.).
Furiják = furiant.
G.
G a b n ú ť, sáhnouti : Edem naň gábnúJ, a už býí oheň na
střeše (val).
Gágor, husí krk, chřtán: Prolévál jím gágor za darmo.
Gajdy, dudy, 2. záda: Pod na gajdy, vzala děťo na gajdy (las.).
Gajsať, gajsnúť = mikati, miknouti, posmeknouti do vrchu,
trhnouti, škubnouti něčím, sebou, ošívati se, zatřepetati
sebou. Kdo leze na vysoký strom, ten gajsá, gajsne, po-
gajsne se, a zase si odpočívá. Gajsať, gajsnút ramenama
= do vrchu jimi škubati, čili hlavu mezi ramena stáhnouti,
Pogajsaný na jeťú = jetím otřesený, zvláště, jsou-li v cestě
hodná „třasiska" (je-li cesta vytlučena). Podgajsaná letnica
^-^ podkasaná, podpásaná. Ugajsaná chůza = houpává,
klátivá. Když se kdo stahuje řemenem, pogajsne se, aby
se mohl lépe stáhnouti (las. vaL)
Gá!, černý a hrubý hrách (Jicko).
Gálat, do důlka (gáfka) házet, 2. cúhat, džgat do sebe (jídlo),
paťúhat (val).
Gal i ty (ě), veliké gatě (Jevíčko).
Gal vaň, levice (Brn.).
Galúnky, ozdobná lemůvka ženských střevíců (val.).
Gaůa, slina kančí (Brň.).
Ganduš, dlouhý kabát, dětský kabátek (Jevíčko.
Ganě, facka (Jevíčko).
Ganit, slintat, hoganěné = uslintaný (Brn.).
Garažija, šedavý kabát (Prostějov).
— 312 -
G ať ala, kdo chodí v plátěnkách = plátěných gatích (val.).
Gaúr, vydoupnělá díra ve stromě (val. .
Gávěr, bafina, močál (val.).
Gebloů, zarputilec, svéhlavec (Jevíčko).
Gecan, chřástal; zpívaje jako by přisedal „gecal".
Gecnout (ó), čapnouti: Ten sebo gecl, náhle sedl (Jevíčko).
Gégat = gágaf, gagotať (o husím křiku) val.
Gegnúť, gegovať, onom. výraz pro zvuk vyražený z hrdla, když
se někomu z nenadání uhodí do zád, když někdo s výšky
skočí atd. : Uhodil ho, tak v něm geglo (val.)
Gemula, bezzubá kráva (las.).
Giglat, viklati (las..).
Glag n. glaga, syřiště (coagulum), glagať, sýřiti, glagání (val.).
Glán, usazenina ve vodě: Ta voda je zaglaněná. Voda jak glán
= kalná (las. val).
Glána n. glám, ruka (s opovržením): Nestrke tam tó gláůó =
ručisko (han.).
Glanit, kaliti vodu (val. las.).
G laso vat i glasovať sa, skotačiti, rejditi, váleti se: Pořád
budete po tých peřinách glasovat? (val).
Glcat, strkati (han.).
Gléj, klih.
Gleňa, nadávka (Jevíčko).
Glentat — gryndat, slintati (Jevíčko).
Gig, onom. výraz pro zvuk způsobený tekutinou v přestávkách
z láhve vytékající. Odtud glgat, gigotat, 1. o zvuku,
jejž působí voda do hrdla láhve neb do úzkého otvoru
vůbec v přestávkách vtékající (slov: val), 2. říhati do sebe,
glgavé kun (Jevíčko).
Gig on, glgavy hřibe, jemuž při pití v hrdle „glgá" (vada koně)
Glintat se, viklati se: Zub se mi glince (Ždánicei.
GTondat se =: glajdat se, klátivě choditi (han). Obilí poglon-
dané = povalené, pomrvené (Zlín).
Glnět n. glonět: Hdes tak dloho glněl = čučel, meškal Hde
gloniš? = trčíš (Jevíčko).
Gloůa, žgloňa, nevýprava, šukavec (Jevíčko).
Glundať sa, hrbiti se: E, už sa tá stařenka také glundze.
Zglundaný — stlačený, shrbený (val).
Glurat, kaliti vodu (laš.).
- 313 —
Gment: Do gmentii všecko mne zhnito = nientem všecko
(Přerov.).
GĎábit, tlačiti: Přigůábif pahnoztem tabák ve fajce (val).
Gómat, hádati, dom>^šleti, dovtípiti se: Hned sem gómái, co to
bude (Holešov).
GombéTat n kombélat = kolébati (val. slov.).
Graca, zakulacená motyka zahradní
Gracón (-oun), stříbrné a zlaté porty na ženské kordulce (han.).
Gracky (pl. t.), dlouhé vlasy v tyle (slov.).
Gramla, gramloů, gramlavý: nešika, gramlavá ruka (schromlá),
gramlavé prsty (vých. M.).
Grapa, stráň (val.).
Grbál, schnoucí strom (Brno).
G rejdit, rejditi (val).
Grgaf, grgnúť, říhati: Grgá se ně tým zelím (val); odtud
„grgáó" = chrapoun, přezdívka sedlákům.
Grmela = křivák, kudla (Zábřežsko).
Grmol, kdo má temný hlas (Jevíčko).
GrobeTák = hrubián (las.).
Grošák = kudla za groš (záp. M).
Gróžka = kroužek, prstének bez oka (han.).
Gřungať = křunkaf, silné, chraplavě kašlati, že by se za-
dusil laš.\
Gryc, 1. Gryci říkají na Hané chlapcům, kteří chodí „za krále".
2. přezdívka: Ty staré grycu!
G ryčný ^ drýčný, obratný, šikovný (val).
Grža =: kotržina, houževnaté maso (val).
Gulda = neohraba (Jicko).
Gumnúť, gumaf, strčiti: Gumnút do něho (val).
Gyzd = hyzd (srovn. ohyzdný), nečistota, neřád, gyzdavá réž
(nečistá), gyzdula (přezdívka) : Má v domě gyzdu dost ta
gyzdula (laš.).
H.
Habaděj: Řepě máme habaděj, mnoho (Jevíčko). Tam je všeho
habaděj (Ždár).
Ha banče, rozpustilé děcko (Klobouky Brn.).
Hábit, starý kabát.
Had, červenobílá, kulatá tkanička vlněná, ozdoba slov. klo-
bouku =: húsenka.
— 314
Hadí hlava (val.), hadí matka (záp. M.), hadí šidlo (Kunštát)
= sídlo vodní (hmyz).
Hadlavka, konopná ohlávka na koně (záp. M.).
Ha dra ba, otrapa, trhan, Haderlump (las.).
Hafel pěsniček, špalíček. Kupované písničky sešívaly se v hafel,
s jedné strany svaté, s druhé světské (Kojetín).
Hajdalák, hajdala, 1. lajdák. 2. panák (pimprle).
Hajfiť = haňfáříť = ťraňhářiť, vyměňovati něco za něco,
handlit (val.).
Hajnica, vícha, kterou se na poli zahajuje, označuje zápověá:
Zanes, dai do ščudleku (jeteliny) hajnicu (las.).
Hajsák, vůl (Loštice).
Ha I ač, kdo má veliké „hále" (oči), člověk s vypoulenýma
očima (laš.).
Hal and ryj a, trochu lehkomyslná, obratná ženština s dobrou
vyřídilkou (záp. M.).
Halaskovat, zaháleti, postávati (Jevíčko).
Halaštovat (halas), zvýšeným hlasem mluviti (val.).
Halatý, polonahý (Novoměstsko).
Halda, iiromada; v haldách je hlína (Jevíčko).
Halokat, povykovatí (Jevíčko).
Ha I úzko váný, co má v sobě vetkávané n. vyšívané halouzky:
obrus (slov.).
Halva, březový pařez, z něhož se dýmky vyřezují (Jevíčko).
Hamatný leTík, silný cop (val.).
Hamižovat se, 1. sužovati se (han.). 2. nesnaditi, houževnaté
se smlouvati: Budete sa pro grajcar hamižovať (val.).
Halža, houžev (záp. M.).
Hamár, 1. hubený kůň (Jevíčko). 2. hluk, povyk: Nedělaj
hamárů (slov.).
Hamonit, lakotiti; hamonění, lakota; hamonica, lakotná žena
(Ždár).
Hamonit se s něčím, namáhati se (Kunštát).
Hampasit sa = hamplasif sa, lopotiti se: Nerfiél sa na koho
hampasovať (val.).
Hampejz, kuželna (Ždár).
Hampéz, pole na neúrodné stráni; hampésat se, dříti se na
takovém poli, lopotiti se (Jevíčko).
— 31B —
Hamrazit se, potloukati se; hamrazení, potulování, potlou-
kání (val).
Hapitek: vzať někoho do hapitku = přísně ho vzíti, přísně
s ním naložiti. 2, běžeí do hapitku = honem. 3. zber se
do hapitku == přičíň se, ponáhli se (laá.).
Hapitkovaf, poskakovati (laš.X
Harabúzí = haraburdí = harampátí.
Haraš ka, červená pentle harasová.
Harasný, vl. červený jako haraš = pěkný, parádný: Néni to
hrubě harašné (pěkné, dobré) val.
Harc: položit něco na harc = na nejisté místo (Kunštát).
Hargotať = hargotit: Zima ním hargoce = mele, zima mnů
hargotila (val.).
Hartať, spáti (v řeči dětské): Hartni si (val.).
Haruznif s a, hádati se, různice tropiti (vl. jméno Haruza) val.
Hasačert: Je jich tam jak hasačertů = velmi mnoho (Zábřeh).
Hasákovat, žito žíti; ostatní obilí se seče (záp. M.).
Hať, -ě, f, 1. košár pro ovce (val.), 2. vrbí na břehu řeky,
fašina (han.).
Hatapa, nemotora (han.)
Hatit se: Pole se hatí, oře-li se za mokra (Jevíčko), = hatle
se, hatlanica (Brno).
Hatotať (v dětské řeči), jezditi „hatotó" (val.).
Kavalec: Spadl havalec břehu, kus (Brno).
Havotaf, štěkati (havák = pes): Och, to je fena, dyf tak na
můa havotaJa (val.).
Havrlant, křikloun (malé děcko, val.).
Házet: hází do kře, vyzvídá (Jevíčko).
Hažart, děcko: Hospodyně šijou nějaké ty hábky na ty ha-
žarty (ŽčEár).
Hébadlo (hýbadlo) = hvasnice (záp. Mor).
Hebla = vindra: Nedál mi ani lieble (vých. Mor.).
Hečať: 1. zevlovati: Lidé hečali na svadbu. 2. Zpívati ve žně
na poli: žnice hečá. 3. Tá červená šatka, to tak hečí =
padne hned do očí, „křičí" (val.).
Hečmat, násilně cpáti (záp. Mor.).
Hed, interjekce t= hled), vyjadřuje něčí radosť, když někdo
něco ukazuje a p., nebo škodolibost, když v někom chceme
vzbuditi závisť (han.).
— 316 —
Heclio (echo): Udělal lieo-ho — rozhlásil (Kuuštát).
Hejcat, pohejcat, hejcování, laškovati (Žďár.).
Hejda: Je v hejdé = v podezřeni (Zábřežsko).
Hej dovát ihédovať, hajdy), rejditi (han.).
Hejno husí, na Dačicku a Telecku, jinde stádo.
Hemzat se: Niti se hemzale = kroutily (N. Hříše).
Hen - sem- tam: Hosté mluvili chvílu hen sem — tam
= ledaco vedlejšího, než se dostali k věci (val.).
Hen ten = onen, tof ten := tento: Toť tá zahrada je lepši
než hen tá. PiMzvuk má náměstka s povýšeným hlasem
(vých. Mor.).
Henčuvka n. henčovka =^ kolebač, houpačka (Žďársko),
Hen kat, houpati se, klátiti se (záp. Mor.).
Hepit = hepět = hyvět, civěti, lenošně seděti (Kunštát).
Hevar, hevero (Zlin).
Hezky: Jak pak se hezké menoval? = honem, když si někdo
nemůže vzpomněti (záp. Mor.).
Hlas, nota pisně: Nemůžu přit na ten hlas (záp. M.).
Hláska, hlídka: Měl sem hlásku v noci (srovn. „hlásný" (han.).
Hlásno =^ čujno: Dnes je hlásno = zima (Zlín).
Hlazkaf, hladiti někoho, kosen (laš.): Jednum (rukou) hlazka,
druhům bije. Daj mi sem, ja ti tam pohlazknu tu kosu
=^ pohladím, pobrousím.
Hledět 1. opatrovati: Co sa teho nahlédím, a dycky jednaká
nepodara. Nebude iha meť kdo dohledět (opatrovati do
smrti). 2. Já ti nehledím na zlé = nesmýšlím s tebou
zle (val.).
Hlobiť, tlouci: „Ten hlobi! Ale hlobí!" o silném tabáku šůupa-
vém, po němž se musí silně kýchati (val).
Hluchý hlas, dumpfer Ton (laš.).
Hlub n. hřb = košfiál (vých. M.).
Hlup: zahrada je v hlupu = ve stínu; zeď hlupí zahradu ^=
stíní (V. Meziříčí).
Hmlica, mžení (laš.).
Hmour n. mhour, suché jehličí na stelivo (záp. M.).
Hůést: Boty ůa hnětu. Velice ho to hněte (mrzí) vých. M.
Hníkatsa 1. s někým, škádliti, dohadovati se houževnatě:
V jednom kuši hnikajú (kočkují) val. 2. Dávati se do pláče,
(fňukati (han.).
— 317 —
Hnízdit se, přeléhati s místa na místo, v posteli nepokojně
sebou vrtěti: No, brzo-li se uhnízdíš?
Hnoj ni ca: 1 hnojová voda (záp. Mor.). 2. deska s hnojného
vozu (vých. M.; huojové vodě tu říkají hnojůvka).
Hňópat do sebe (slov. hůápat) = nemírně jísti (Kunštát).
Ho bárka, hovor íZáhoří).
Hoblena, ženská špatného chování (val.X
Hody, kytka rozmarýnu v hody (Zábřežsko).
Hodina: Vo hodině stal (Daéicko; jinde „o jedné").
Hodiť sa: No, nehubujte, dj^ť sa to hodí ešče uděiať — může
se udělati (val.). To se mu nehodí dělat, nesluší.
H odlivy = hodící se, tauglich: Není hodKvý ina vojnu). Těla
hodlive na odstaveni (las.).
Hodný 1. hezký: Ta je hodná. V tom kostele je hodně. Tady
se Vám hodně půjde. UdělaJ to hodně = dobře (Zábřež-
sko). 2. Byla hodná, chodiia hodná, a s kým? = těhotná
nevdaná (han). 3. Už jich máme hodných = hodně
mnoho.
Ho laj z nik = plezmero, trhan s holými ňadry (Novoměstsko).
Ho lánek, holé nahé dítě, ptáče (Jevíčko).
Holdin, holdaři, holdáni, potulní žebráci (Dačicko).
Holdovat, choditi po žebrotě (Kunštát).
Holgýňať: Vůz holgýňá v juhaůách (vyhloubeninách), jedno
kolo jde dolů, druhé nahoru, když je v jedné koleji jáma:
Budu já sa na tom vozisku hoJgýňať ? ! (val.)
Holinka zelený zárodek peckového ovoce (záp. Mor.).
Holopicha, velká neohrabaná ženská (val).
Holoubkovat se (5), milkovati se (Jevíčko).
Holštánek, nákrčník z drobnjxh korálků, navlečených na žíně
a přestrčených červenou nebo zelenou skaničkou (val.).
Holý: Na holé ruky sem živa. Byly mrazy na hilo.
Hompat se = houpati se; hompačka = houpačka (z. M.).
Honilka. kráva, která se pořád honí (běhá) a nezůstává
stelná (Dačicko).
Ho no sňatý, honosivý, sebevědomý (val.].
Hópat: v takovým hópatě = slotě (záp. Mor.).
Hora, hory = les: Dělá v horách (vých. M.).
Hořák — Horák: Hořáci pokúpá kde jakého tahúna = koně
(Jicko).
— 318 —
Hořcová ť, řítiti se: Zeď zhorcovala Kamení horcovala dolů
(val).
Horopácem = horempádem (Kunštát)
Hósky (housky) = housenky (záp M.)
Hostinovat: Hostino val = měl hostinu, dával hostinu (han.).
Hotově: Debeste hotově nejakó škodo mele = na krásně
(záp. Mor.).
Hotovo: Chodí na hotovo do Brna, na jisto, nosí do jistých
domů mléko.
Houvjetka, silná tyč, kterou se zatahuje řetěz, jímž se ve
voze svazují klady a p (Jemnice.)
Ho vij a (hověť si): Dyž si lehne v nedělu odpoledňa na pec,
to je celá jeho hovija (val).
Hraň šindela = hranice (val. las.).
Hranáč, hrubián (záp Mor)
Hranit = hraničiti: Mě hraníme s Véšovicama (han.^.
Hřápnút, hřmotně si sednouti (val.).
Hrát: Pudem hrát = na hratvó ( a besedu). Přěndi k nám hrát.
Béla sem hrát o Chétilu (han.). Dožhrál sem sa na ogara,
tak se mnum hrálo — - zlostí jsem se třásl (Jicko).
Hrbena, hrbatá ženská (han.).
Hřbet: Položil to za hřbet = nevykonal toho (Kunštát).
Hrbúc, hrbudúc, mezislovce zvukem naznačující pád něčeho
se schodů.
Hrbolatý, nerovný, s malými vyvýšeninami, „hrbolci" : Hrbo-
latá cesta.
Hrboucet, šramotiti.
Hrdlit, rdousiti: Zahrdlila difa (vaU.
Hřebčák, voják od hřebců.
Hrgiovat, hrkotati: Větr dveřama hrgiuje (slov.).
Hříbat, hrýzti: Koza hřebe strom (han.).
Hříčný, uhřícený: Ale tys běžela! Ses celá hříčná.
Hřích: To zas bodo řiche v dědině = peklo (Zábřežsko).
2. Ja směj sa, směj, ty starý hříchu = hříšníku (slov.).
3. To (— ta chalupa) je už staré hříšisko = sbor (Zlín).
Hříšný: Ta střecha je hříšná = daremná, chatrná (Jicko).
Hřít. Tohoto slovesa v některých krajinách neužívají. Na Zá-
břežsku říkají: Sluň'čko je horky, na Drahansku kamna
hřij5, slónečko tepli, netepli.
— 319 —
Hrkařa = hrčula, krikloun (laš.)-
Hrkávka n. hrklávka, die Schelle (vých. M.). •
Hrnčířovat = himotně ujížděti (jako hrnčíři s hrnci) Ždársko.
Hrnčíře v o pole: Ten vynese celý grunt na hrnčířovo pole =
propije je. Nepožehnané peníze v nic vyjdou. Ev. Mat. 27. 7
(val.).
Hrncovať se, nemotorné jíti: Hde se s těm hrncuješ? (han.).
Hro chat, hrouchat (slov. róchat\ praskati bičem.
Hromadnice, hromada kamení na poli posbíraného (Zábřežsko).
Hrtús = hrtáií n. chřtán: odtud hrtúsiť sa n. chrtúsiť sa ^=
hrdiovat se, namáhati se (val.).
Hrubo: Mistoma je ešče hrubo ledu ^ mnoho (las.).
Hruda syrá, kus syrá právě ocezeného (val.).
Hjudařka n. hrudník, plátenko, v němž se hruda syrá cedí
(val.).
Hrský (han.), herský (val.) = hezký.
Hrůzka, 1. vícha, v. hájnica (han.). 2. meta při hře v míč (han).
Hrúznúť: Dnes tam vůz hrúzne = zapadá do země. Zahrúznút
sem sa až po kotíky do blata (Jicko).
Hrýzt: Pes hryze (^ kouše). Pes mě uhryz. Muché hryzo,
bleché ščipajo (Zábřežsko).
Hryzák = rožek, špička ua troubeli od dýmky (val.).
Hubákovat se, dávati si huby (hubičky) = hubičkovati se;
koně sa hubákujú (Brod).
Kubánek, hubička (záp. M.).
Hubatej, hovorný, řečný (Jimramov).
Hučky: Otrčíš hučky (= koty) a co budeš mět z celého dřéůá?
= umřeš (val.).
Hučet, bručeti, důtklivě mluviti: Nahučel mi plné uši. Nehuč
pořád !
H učni ca, silnice (laš. a v Předmostí u Přerova).
Hújať na něco s někým = vyměniti si: Hujajme na fajky, co
přidáš ?
Hujátko, dítě v kolébce (Jevíčko).
Hulala = huTar, bzinky (Kojetín).
H ulav a, drobounký déšť, padající mlha (val.).
Huluška, kolébka (v dětské řeči, val.).
HumpTovaf, kaziti, dráti: kabát zhumpTovaný (val).
Hupčit = hopkat, poskakovati (val.).
— 320 —
Hurkať (vzhůru), ku vstání pobízeti (han.).
Husar = husák (N. Hříše).
Húsenka, červenobílá tkanička vlněná, ozdoba slov. klo-
bouku = had.
Husidřist= plkoš, kdo nic nezatají, všecko „vyplkoce" (Jicko).
Husík, husí chlívek (val.).
Husiř = husák (las.).
Huslař = houslista; huslařit = housti (han.).
Huškať, štváti, podněcovati: Nebylo ho třeba hrubě huškať (val.).
Hušpapa, kdo má hubu vypasenou (Záp. Mor.).
Hútát: Ponocný hutá ^ troubí (od zvuku „hút, hút".)
Húžvačit se, sich fretten: Húžvačili sme se jak tak (slov.).
Hvíždžeť má dvojí tvar pro 3. os pl. s různým významem:
Chlapci hvíždžú, saně hviždžíja (val.).
Hyb: Nebyli sme v polu ani hyb = ani na krok (laš.).
Hybaj: „Rozina badaJa, co je, a liybaj ven a pod ho pres vodu".
Imperativy sloves hýbati (se) a jíti nahrazují minulý čas,
když se má zvláštní rychlosť děje naznačiti (val).
Hyb no: Pod hěbno = honem (han.).
Hydla (hedla), nevěstka (Záp. Mor.).
Hyhat: Hyháš jak kůň (laš).
Hychlit se = chechtati se (Žďár).
HyPánať = hylásůat = křičeti na plnou hubu (val.).
Hyp, skok: V jednom hypě = skokem.
Hýpnout, náhle udeřiti.
Hyta, chůvka.
Hyža, špinavá ženská (Novoměstsko).
Ch.
Chabastiť = chábiť (laš.).
Chabaščina, veliká čepice (Jevíčko).
Chabavý, pochybný, nepodařený (Jevíčko).
C hábit, lapiti, ukrásti, šiditi: Ten sa už něco lidu nachábil
(val. laš.).
Chablaja: Obleču si nejakú chablaju a půjdu = starou ka-
zajku, nějakou veteš (Přerov).
Chach (mezislovce) : Chacli, každá kulka netrefí blahute (blá-
hovče) val.
Chachabáši = sedláci (přezdívkou, Brněnsko).
ř
— 321 —
Chacharyna, vojtěška (BrĎ.\
Chac hravý, vyžilý, stářím sešlý (vaU.
Cli alb a t (záp. Mor.) = chalgat (han.) - chankat (slov. val.),
chlácholiti, pokojiti: Di mně to ditě hochalbat, nemužo je
ho^halbat. Chalbat se u někoho, lichotiti se: Ten se ho
něho ted chalbá, hábe něco dostal.
Chámi, roždi (Velká).
Chamtat, hltavě jísti.
Chankat se s někým, mazliti se: Mama ti tak folgnje (dává
vůli) a chanká sa s tebú (val.).
Charpatí, drobné roští ježaté: Ty otěpky, to je samo charpati
(las.).
Charý, ošumělý, škaredý (Orlová laš.).
Chásůa, -ate, dítě, dokud je ještě v peřince (val.).
Chat = chatrč (Dřevohostice).
Chalan, chlapisko lenošné (val.).
Chebíota, špatné, nepodařené obilí, zboží: Nekupuj toho, je
to chebiota (laš.).
Chemelit se, ošívati se: Co se tak dycky chemeliš? (laš.)
Chemlat sa praví se o dobytku, když se otírá bokem o strom
(val.).'
Chiadečnica (val) = chladečník (laš.^, besídka v zahradě.
Chlachot, cachinus (vých. M.)
C h T a c h o t a ť se, chlachtať se — řehotat se, silně se smáti :
Co sa pořád chlachoceš, ty řehořu řehořovský (ž. řehulo
řehulovská) ?
Champor, stará, rozmoklá houba (las).
Chiapěna, záletnice (val).
Chfastif sa, lichotiti se někomu (val.).
ChTébůvka, chlebová robota, od které dávala vrchnost půl
pečínka chleba na den (slov.).
Chlemtat n. chlamtat, hltavě jisti, žráti; clil. se smáti se: Co
se chlemceš? (Jevíčko).
Chléstanec, vyšplíchnutá voda (záp. Mor.)
Chléstat, šplíchati vodou (záp. Mor.).
Chlípit se: Eaua se chlipi (otvírá), raná se rozchlipila (laš.).
Chlupáč, člověk úskočný a vychytralý (Ždár).
Chlupatý jazyk, mlsný (Ždár).
Chlúšče = plúšče, lijáky (val.).
21
— 322 —
Chmeť: Je šedivý na chmeť (han.).
Chmetat se: Utíká jen se chmetá (Kunštát).
Chnápat se: Kdo se to tam chnápe, jde v těžkých botách
(Jevíčko)
Chňastnout, uhoditi (han.).
Chodón (záp. Mor.) = chudou (slov.), chudý (vyzáblý) člověk.
Chotoj, usušené větve lipové nebo jiné. V zimě se dávají ovcím
ohlodati z listí, potom se spálí (Jicko) ■-- letiua (slov. val.l
Choratat, lakotně něčeho mnoho bráti: Jak ta kráva trávu
chomce! (Kunštát).
Chop: Ěekl sem z chopu = nerozmysliv (han.).
Chomout. Ten člověk náramně chorne = tratí se, hubení (han.).
Choť, choťby, choťbaj, choťaž ----- byť, ačkoli (laš.).
Choulný (o), přítulný, krotký: cholny z vire (Jevíčko).
Chovat: dobytek, drůbež, včely (ne: držet!) - Chová si páru
koní a páru volů. My medu nemáme, my včei nechováme.
Chrám a t, kulhati (o dobytku); chramačka = kulhávka (val*.
Chrámat: Ta kráva chrámá, chromce, s chutí žere (Jevíčko).
Chramosta, bezohledný, hrubý člověk (záp. Mor.).
Chrampat, nemotorně jíti (Jevíčko).
Chrapnút, třesknouti, praštiti: Chrapnul sebum (laš.).
Chrást, zelené větve dubové, habrové, nažaté dobytku (záp. M,\
Chrastnúť: Chrastnui ho. Chrastnul sebum na zem ^ chrapnút
(laš.).
Chrbést, onom. napodobení zvuku lité vody: Chrbést na něho,
a už byl celé mokré (Kunštát).
Chrobák, červ (Záhoří).
Chrpútať, silně kašlati s chrapotem: Desi nachlád, tož včil
chrpúce (val.).
Chrt = krtek (hor.). 2. lakomec: To je ch., ten chrtí (Jevíčko)
Chrumtat, chrápati (Jevíčko).
C h t ě t : Ten se hinšich chlapů nebojí, nechce-li tebe ^= neřkuli
(Jevíčko). Šak sme se spolu chtěli celých šest let = měli
jsme spolu známosť, lásku (Ždár).
Chudnút, hubeněti.
Chujava = fujava, metelice (Zlín).
Chujavina, zápach, zvláště stuchliua, puch chlévní (laš.).
Chudoun (chodón), hubený člověk (Brno).
Chútečka: Pivo neměío chútečky = pražádné chuti (Zlín).
— 323 —
Chutná chuť = veliká: Jedli chutnum chufum (laš.)-
Chumta (ó), chumtavý, kdo se chumtá, plete, matonoha.
Chumtat (ó), másti: Mám to všecko schómtany. Pořád se to
choratá a nic nehodělá (Jevíčko).
Chvadavý, kdo chvadne = chřadne (laš.).
Chvátat č. = mor. ponáhlet (až na Dačicku).
Chvístat: V botech mi chvíšče = šplouchá od mokra (val.).
ChvostaJ, jméno hrušky ke stopce značné súžené (slov.).
Chycený: maso je chycené = nasmrádlé, pivo = nakyslé,
zemáky = namrzlé, chléb = od plesniviny a p. Je chycený
na plíca.
Chychnit se ^^ chychotat se, smáti se potutelně. Všeci se ji
chlástale (hlasitě smáli) a nevíc se chychnil kovář (Záp.
Mor.).
Chylkem, schýleně, sehnutě: utěkať chylkem = úprkem, vor-
wártsgebeugt (laš.).
Chýr, schlubná pověsť: Nebude tam také toléj peněz, jak chýry
délajú (val.).
Chystat trávu, trhati na poli (han..
Chyt ať sa: Už sa ho též tá čertová pýcha chytá. Toho sa
nic nechytne := toho nic nedojme (val ).
J.
Jadat se = jediti se, vztekati se (Novoměstsko).
Jahlí č. — mor. prosná kaša (až na Dačicku).
Jahulka ^= jehnička: jehně — jehnička (jahulka) jako: tele
— telička (laš.).
Jáchymova mast, diaculum (Třešť).
Jak: Dnes ani nebyl jak jarmak = byl slabý jarmark, dnes
ani néni jak neděla a p. (Zlín).
Jaké rak: Tetos je ovoca jakkerak -— hojně (val.).
Jakýž: Jakáž tu pani! Čerti vzali, jakýž tu pán! Praví se
o tom, kdo si hraje na pána (Jicko).
Jalovčák, mladý býk pro jalovice, mladé kravky (han.l
Jalový potok, „co neteče na mlýn ; na mlýn teče struha" (Brn.).
JaTubňák, hrnec z černé hlíny z Jalubi u Velehradu (slov.).
Jamelo, jmelí, „skřítky" na jedlích, na topolech (Jicko).
Janeček, obrázek sv. Jana Nep. na „hagnustce" na krk (záp.
Mor.).
21*
— 324 —
Jánka, vínek ze skleněných perel, jejž nosí na hlavě „krá-
lovna" (slov.)
Jarka, korýtko, po němž ze studánky voda odtéká (Brno).
Jarčisko, pole, s něhož byla sklizena jarka (las.).
Járek, potouček tekoucí ze studánky nebo z roztálého sněhu
nebo po dešti (vých. Mor.).
Jaršit se, aufbrausen: Tak se na mne rozjaršil = zlostně
obořil, rozvzteklil (las.).
Jas na v o, jasno zde onde z mraků prokraitající (las.).
Jaščírka, ještěrka (Pomoraví slov.).
Jaščúr, der Erdmolch, Salamander (laš ).
Jazykáč, všetečný, drzý mluvka (Novoměstsko).
Jed, zlost: Mnél jeda, má na něho jeda (Záp. Mor.)
Jedinák, vůl nepárný (slov.).
Jedlý člověk, který mnoho sní, jídlo, chutné, kterého se mnoho
sní (Jevíčko).
Jednobytně sedí = pořád (Novoměstsko).
Jednoručka, jednoruký.
Jechtna, klevetnice (Jevíčko).
Jektat zubama č. = mor. drkotat (až na Dačicku).
Jemná zima, pronikavá.
Jeřice = jarka (č.).
Jěždula = běhula = chlapěna (han.).
Ježík, zdrobn. jež.: Zabijali sme bravka; byl to enem taky
ježík (laš.).
Jicl, přezdívka dětem = knot (Zábřežsko).
Jídlivý: A to sa sbíhá taková tá voda ídKvá z toho sněhu,
to sa přežere všady (val.).
Ilovatý, popelatý (černý a bílý): babulka ilovatá = dubenatá,
sedlatá (slov.).
Jiný: Zaplať a budeš jak iný pán. Má košulu jak iný dratař
(vých, M.).
Jiiiovatět, jinovatkou se pokrývati: Stromy už inovatíja.
Jiskra: Poznal po iskrách, že baran nebude dlúho na oči
hledět = lesk očí (slov.*.
Jiskřit sa, jitřiti se: Iskří sa to, slzí to. Roziskříš si to! když
rány nenechává na pokoji (val.).
Jistník, jedlík (laš.).
Jiščera, ještěrka (han.).
I
325 —
It: Idú né s ním ohlášky. Musíš ít jednu řečú se mnú =: vy-
povídati jako já při V3'slechu (val.), šlo mu ščestí decke
(záp. M.)- Plat šel do Bobrovy = odváděl se (Novoměstsko).
Tu ide cesta do lesa.
Jitřina = jitřní (Novoměstsko).
Jojčať, bědovati „ach, joj, joj". Ceiú noc jojčál, jak by ho na
nože bral (val.).
Juhový větříček, vlažný (val.).
Juhaůa, jáma od kol v cestě vydrcaná (val.).
K.
Kabelatět se, krabatěti se: Koza se na těle kabelatěla.
Kácet: Zkáceli to = zrušili. Svaďba se kácí.
Kača, tlusté střevo vepřové = kateřina.
Káčer: káčery dělat, házeti ploským kamenem tak, aby se
o hladinu vodní odrážel; každý takový odraz slově káčer
(Jevíčko) = babka.
Kačin: Už je po kačinéj svadbě = už je po tom (vých. Mor.).
Kadit milíř, uhlí — páliti (Zábřežsko).
Kadlub: 1. džber, nádoba z vydoupnělého špalku shotovená;
2. husí trup bez křídel a krku: Předala sem tři kadluby
po 1 zl. 20 kr. 3. Brustkorb: Udeřil se na kadlub (las.).
Kachtat, kejhati, gagotat (o husách) záp. Mor.
Kaj han, hus (přezdívkou) Žd!ár.
Kalába, opletačka, nepříjemnost: Ty bys ňa do pěknéj kalaby
přived (val.).
Kalábu sova t, klábositi (Jevíčko); vl. jméno Kalabus.
Kalapače, pl. m., kaménky, v něž si děti hrají (Kyjovsko).
Kálec, zákalec, brousek na chlebě (Jevíčko).
Kalemba, tlachal záp. Mor).
Kalenica: Vyvedl ho na kalenicu = ztropil si z něho blázna.
Kalí ba, malheur (slov. val.).
Kalik, člověk i zvíře na úmor, sotva že se vláčí (laš.).
Kalý = zakalený (laš.).
Kamene lámaní; Sloj, léta v kameni, kameň slojnatý: Dyž on
nemá sloja, tedyk proto) sa špatně láme. Pohanka,
drobné kamenci měkké. Klín, střední vrstva dobrého ka-
mene. Hrušky, větší kamenci měkké. Břilky, tenké
— 326 —
desky kamenné. Hrč, suk ve skále. Stěna, když se od-
láme drobný kámen. Těřazg, drobné, ostré kamenci při
tlučení na skálu pozodrážené (val.).
Kamýk, kamýček, kamének (las.).
Kand rasovat (sa), kandrasiť, namáhati se, dříti se: Kandra-
síja na děti. Bídně sa kandrasuje. Já budu na tebe kandra-
sovať, a ty si toho nevážíš! (val).
Kanduš, dlouhý šat (Jimramov).
Kaně, pl. f., husté sliny (záp. Mor.).
Ka nicky, krajky (Blatnice, slov.).
Kanit se, slintati (hor,).
Kanoť, banotka, krapka (Jevíčko).
Kant i ř = kancníř, podstavec pod sudy ve sklepě (Jevíčko)
Kapat, odkapat, odejíti: Kapte, baby, ode dveří. Dyby už račí
odkapat v pekly. No, pokap už dóm! Mohl bys už dóm
kapat (val ). — Ovce kape, padá (Jevíčko).
Kaplún, kapoun (Jicko).
Kapra, krůpěj: To padají kapry, to na něj vystupují kapry (č.).
Karabina, velký bič pastýřský (Třebíč) = tatar (vých. M.).
Karhat, choro váti (vých. Mor.).
Kar mas, hostinka po křtu néb úvodě; ženy, jež se jí účastní,
šlovou karmašníce (laš.'*.
Kartít komu co, haněti (Jevíčko\
Karty: Jeden hráč karty dává, druhý snímá (abheben); oko.
pět ok = point („o jedno oko Hanák kobylu prohrál"),
Ausspieler — je na mítce, mítá, vymítá, má mítku (Příbor)
n. vyhazuje, menší karta větší se zabije. Chabá = talon
(Příbor), rác = atout, racovat (atoutovat).
Kasat, lenoch, pobuda: To je takové kasat. Chodí kasátem
(nemá co dělat (han.\
Katličky, pl. f., visací zámek (Brň.).
Kázat ve smyslu poroučeti na záp. Mor. neužívají, říká se tu:
Povídal, řekl mi, abych to a to udělal.
Kaz o vat, nařizovati (val).
Kecat, práskati bičem, hloupě mluviti (laš.'.
Kédat, natahovat kédy (= gajdy), velmi plakati (záp. Mor).
Kéklat se, něčím, viklati, kývati (Kunštát).
Kel, kelec, kelčák, keláů, Hauzahn.
Kel, klíč rostlinný.
- 327 —
Ke peň, g. eňa, ošumělý klobouk (val,).
Kepiť sa = cébiť sa, brečeti (val.).
Kepský, špatný; mám se kepsky (záp. Mor.).
Keř č^ = mor. chrást, hřib (val.), kopec (Zábřežsko) až na
Dačicku.
Klabať, klepati, mlátiti: Dybysme to esce dnes mohli doklabnút.
2. promlouvati (Jicko). Ten toho za den naklabe := na-
klábosí (Brň.).
Klacmuda, neohrabanec (záp. M.).
Kladi buchta = vařibuchta, nemotora (las.).
Klame ť = kloméť = kluměť, seděti shrben, dřepěti (val.).
Kla močit se: Naklamočil se na to = nadělal, nahamplasil
(Drahany).
Klapačky, falcované trámce na dvoukřídlových vratech u sto-
doly n. kůlny, jež při zavřeni na sebe přilehnouce zaklapnou
(Prostějov).
Klapec, klopota, kříž, soužení: To mám s tebou klapec (Třešť)
K J a p e t, g. pf u, kiapýtek, klát, špalek (las. Zábřežsko).
Klapkat: Ženským huby klapkajú jak nová potirka (val.).
Klapóšet, kloniti hlavu. Květina zklápošelá = suchem zvadlá
(Kunštát).
Klasnovat, přemlacet, zůstávají-li na zrnech ječmenných
ostiny, musí se klasnovat (Jevíčko).
Klást, 1. peníze = abfiihren. 2. pochovávati: My se klademe
tu = máme svůj hřbitov. My se klademe do Žďáru (Novom.
Ždársko). Klást obilí = seci (Žíár).
Klát, špalek (vých M.'.
Klát, kolu, štípati dřevo na stojačce po letech. Klaný, „co sa
dobře kole", klané drva, rovno štípané (val.).
K I a t a ř, včelař, který má včely v klátech, starodávných úlech (las.).
Klátit se, kývati se: Klátí se mně zub (slov.).
Klatka, kfatečka, klečka na matku včeluí (laš.).
Klatý obrázek, na kterém vyobrazena světská osoba, nes vátá
věc; opak: svatý obrázek (Jicko).
Klazan, bezbožný kluk Zábřeh).
Klech tat se, chechtati se (Jevíčko).
Kle pátá kráva, koza, která má rohy zpátky (Hříše).
Klcat, křesati fval.\
Klč, klčovina, vyklučovaný, na pole upravený les (Ždánice).
— 328 —
Klechtačka, řídké bláto, v němž se klechtá, brodí (laš.).
Klekotka, krepotka, klepačka velkonoční (laš.).
K 1 e m z á k, křivák, kudla ( záp. M.).
Klepat se: Bída se tady klepala toze veliká (Brň.).
Klest, klestí, chvojí posekané na stelivo (záp. M.\
Klestit, přesekávati chvojí na drobno, by se hodilo na stelivo
(záp. Mor.).
Klet, — klejů, 1. klnouti; 2. tlíti: Cosi tu kleje; 3. klíčiti:
žito juž kleje (Zábřeh).
Kliščák n. kliščál, roháč, brouk (záp. M.).
Klízat, klóhat, klouzati (záp. M.); klóhačka.
Klóčka, dřevěný hmoždíř na tlučení maku (han.).
Klohnit, 1. vařit (potupně i, píti (potupně, Kunštát).
Klochta, kleveta (Jimraraov), srovn. pol. klechda.
Klocek = klacek (val.).
Klokočová f, klokočem vříti: Na kotle už voda kiokočuje (laš.).
Klokočový, klokočem vroucí: Naleje se klokočové vody (val.).
Klosó = klusem: Běží klosó (Brň.).
Klubák, zobák (Doubravník).
Klubaňka (klóbaňka), slaměnka s kolmými stěnami a rovným
dnem (han.).
Klučka, křivá dýmka (val.).
Klučnica, široká motyka.
KTudiť do někoho, na někoho, hanu kydati na někoho (Jicko).
KTumkaf, klímati (val.).
Klumočnica (tlumočnice), klepna (han.).
Klupěť, ovisati: listy oklupěné (když vadnou, val.).
Klut se: Tráva se Huje ze země (jako house z vejce). Kde
sa halena klula, vrazila sa lata (slov.).
Klopej tnout, č. = mor. zapackovat (Novoměstsko).
KTuznat, zakTuznat koně, zauzdit (han.), slov. klznat, odtud:
klznák, uzda.
Kňok, kyj (han.).
Kobeltnica, klevetnice, (Jicko).
Kobeltovať 1. něčím, strkati, drcati: Někobeltuj tak s tum
kolébkum. 2. pomlouvati, klevetiti (Jicko).
Koberec, plachta, v níž nosí cikánky děti na zádech.
Koberáč (kobero = břicho), břicháč; fem. koberula (laš.).
Kobirek, šotek skřítek, hospodářík (Prostějov).
— 329 —
Kocar, hůl (Jevíčko).
Kočárky, kolotoč.
Kocat, tlachati (Kunštát).
Kocoň, tlachal (Kunštát).
Kocavej, tlachavý (Novoměstsko). Odtud název některých
hospod „kocanda", vlastně místnost, kde se kocá.
Kocmrda, úlisník, prikocmrduje mu — lichotí se k němu
ízáp. Mor.).
Kocúřit =: vynášeti kocúry (tchoře) t j. bráti a odnášeti
z hospodářství, potajmu krásti (o domácím zloději): Ta by
všecko zkocuřila (laš).
Kocoury pl. m. 1. = tchoř, věc (zvláště obilí) domácím zlodějem
ukradená a prodávaná (laš.), 2. pěšinka: jít kocourama
(Jihlavsko).
Kočičák, 1. talíř, na němž se dává kočkám (han.), 2. míšek
na tabák z kočičí kůže.
Kočí mam a, milovnice koček.
Kočka, kotev lodní (val.).
Kodač, kdo mluví páté přes deváté (záp. Mor).
Kohuťák, štyra slepičí (Kunštát).
Kojácnúf, svaliti se: Ostrévka (naložená) kojácla (val.).
Kokeš, kohout (Ždár)
Kokodovy hody, úvod s dítětem (val).
Koiáčný člověk, s nímž se snadno srovnati (val.).
Kokrhel, m. drdol, čepec: „Umřela židovka v kokrhéli"
(píseň).
Kola] a, kolej: Tak to zas ostalo na starých kolajách = při
starém (Zlín'.
Koiárčík, tovaryš kolárský (laš.).
Kole: Rád bych s varna kole téj věci promlúvii (vých. M.).
Kolebuša = kolembač, vintuška, houpačka dětem při práci
na poli z plachty udělaná (laš.).
Kolensky lezla = po kolenou.
Kolíbka: dělat kolibkě, pjkosy (ovsa) shrabovati v hromádky,
co by mohl vzíti do náručí (Jevíčko).
Kolínek, kousíček (v řeči dětské) : Dé mi kólinek ! (Záp. Mor.)
Kolisarka, povidla (val.).
K o litý, koledavý, povídavý (han.).
KoIný, štěpný: Dřevo je kolně = dobře se štípe (val.).
— 330 -
Kolo: Má hubu dycky na celé kolo = mluví plným hlasem.
Býl na celé kolo hladný. Je vdaná na půl kola (o svobodné
matce). Jdi mi na kolo — k šípku (Ždár).
Kolombač = kolembač, houpačka (Brň.).
Kolovratnica n. korovratnica — kolovrat (slov. val).
Kolo zub, zub, který roste mimo řadu.
Kolozubá baba = bezzubá (= holozubá?)
Komat (zkoumati?), pozorovati: Kómal, ešle je v kostele (han.).
Komolá kráva, koza, s jedním rohem n. bezrohá (val.).
Kom pit, nešika: Ty kompite (Ždársko).
Komzit, dráti: Pořád! ty gatě komzíš (val.).
Koudel, kondyltík = chundel, chumáč (vlasů). Jevíčko.
Konečně: Nemožu ho kouečné n. konečným koncem vypravit
ze stavená = nijak, o živý svět (Jicko).
Konopě jsou hlavačky a ploskačky = hlavaté a poskoné (val.)
Kóny: Ten dělá kóny! = paskudy (Novoměstsko).
Konečný: Nechťél do konečného konca (Zlín).
Konouška n. konejška, houpačka, visutá kolébka z plachty
(záp. Mor.).
Kopec, keř: růžové kopec, šípkové, chlupěnkove kopec pl.
kopči (Litovel), kopší, kopšoví (Zábřežsko).
Kopeček n. kupeček, malá štětka (Brň.).
Koplhon, velká, silná motyka do skály, na pařezí (Jevíčko),
slov. kylhof.
Kopňák, vůz na odvážení kop s pole.
Kopáč, nástroj o dvou železných zubech na kopání hnoje.
Koprnět, dychtivě čekati (Zábřežsko).
Kop nit se: Z krávy se kopnilo, kouřilo, pařilo (Novoměstsko).
Kopte dryv, hlupák: Co pak si mésliš, že so kopte dryv?
Původně asi = horák, kteří takto vyvolávali dříví na
prodej, na něž hanáci s vrchu hleděli (Prostějov).
Koráb, kůra: Sla nasbírat korábů, hubený jak koráb, starý
na koráb (Jevíčko),
Korec, budka špačkům na stromě nachystaná (Jicko).
Kořeň: Dal 60 zl. za seno hned na kořeni = na louce, ne-
posečené.
Kořenčák, co rostlo z kořene, od kořene: stromek, kyj, čagan
(vých. Mor.).
- 331 —
Kornatét, práchnivěti: Zrno je zkornatělé na práchno. Za
sucha obilí (semeno) v zemi zkornatí (val.).
Koróbička, korouhev (Jevíčko), Zl. korovička.
Koruna, kůra stromová. Di ty stará koruno = alte Schach-
tel (las.).
Korusat se (ó) s kým, býti v nepřízni, na štíru (Jevíčko).
Kosák řvých. Mor.) = srp (záp. Mor.).
Kosimo, adv. kosrao (las.).
Kosinka, peroutka, křídlo husí (han.).
Kosí řek, volavčí péro, ozdoba slov. klobouku.
Kostelní: Vykřičel to na něho na kostelní cestě = na ce.sté
do kostela, jda do kostela (las.).
Kostka, kotník: voda až po kostky (záp. M.).
Kostrbál, jedlová tyč s rozsochami na sušení sena n. jeteliny
(Jicko).
Kosatka, = ošatka (záp. M.).
Koščál han. a záp. M. = híúb (slov., val., laš.).
Košče (Třebíčsko a dále na západ) = ponietlo (Znojemsko,
Boskovsko) — metla (vých. M.).
Košéeňáčky, dětské pojmenování měkkých oblázků, vybraných
z potoka na hru v „drbky" (Prostějov).
Kotačka, plod lopuchy = vlk (Brno).
Koťátka, kočičky na květnou neděli (Brú.).
Kotce, pl. m., přihrádky na holuby (Novoměstsko).
K o t i ť se, dlouho se vypravovati od někud : Skoro-R sa vykotíš
z domu? (Jicko)
Kotlina, kotliště.
Kotrcat se, namáhavě jíti (Kunštát).
Kotrč, rozsocha (Zábřežsko).
Kotrdlenec = kotrmelec; překotrmil se Novoměstsko'.
Kóto ulit, kutáleti: Skotúlil sa = svalil se pomalu a beze
škody (vých. M.).
Kot o Ta, mosazné kolečko, jež se navléká na řemeny koňům
na ozdobu.
Kotrč třešní, chumáč (Brno).
Kotva, brusle, želízka: Jezdí na kotvě (od Přerova).
Kotvice, = šišky na dubě (záp. M.).
Kouchnout, kouchat, loktem strčiti, trkati : Krávy sě kouchají
(Novoměstsko).
— 332 —
Kousat: Koše na knedle z vysoká = nechutnají mu. Kósni
se do prsta, do pyska = vtip se, že tebe kárají (Kunštát).
Koutk o, prázdný prostor mezi kopyty kravskými (Novoměstsko).
Koutkovat, prohlížet koutky, kapsy: Zas mně kótkuješ?
(záp. M.).
Koutný koš, ve kterém se nosí do kouta.
Kozák, krajáč na mléko (Zdán.
KozeJ, stoh obilí n. slámy (las.).
Kozlík, 1. stolíce řezací (Kunštát); 2. prisma štěrku na silnici
(Pomoraví slov.).
Krabatý, runzlíg: Má hubu krabatú (vých. M.).
Kraby, pl. m. die Eunzeln.
Kradmý — kradmo (slov.).
Krajiny, kraj lesa (záp. M.).
Krajník, der Fliigelmann (slov.).
Křámnút, křámat, ukousnouti: Pes mne ukřáml v nohu (slov.).
Krám pulec, stfechýl, křeneček = rampouch (záp, M.).
Křáp: lidské křápy, tlachy, klevety (Ždár).
Krapa 1. kapka; 2 okap (Třebíč),
Krásně di si = pro mne a za mne Třešť). To je na krásně
= zřejmo, patrno (Novoměstsko).
Krásná je prý jenom P. Maria; ženské jsou jenom hezké,
pěkné (Ždár).
Krásť = chrást zelný (Brno).
Krátká vý: Že bylo sucho, je rež taká kratkava laš.).
Kravák, vůz, do něhož se zapříhají krávy; rozdílné „kravák"
(pastýř krav, val.).
Krb, krbec: Kavkám a vrabcům stavějí na stromy krby (budky ',
z nichž mláďata vybírají a jedí Ždársko).
Krbál, vykrájená řepa, hubený, suchý člověk (Jevíčko).
Krbálovat řepu, nožem vykrajovat.
Krbaň, hrnec (val).
Krbík, dřevěná nádobka na brousek při sečení (vých. M.).
Krč, -a, 1. zákrsek stromový: Maš tam jaké stromy? Ba su
tam éne samé krče (laš.); 2. pařez (Zábřežsko); 3. krč, -a
= křeč ivých. M. ).
Krči ca = krtice (záp. M,).
Krčová motyka (záp. M.) — kučovnica (vých. M.', silnější
obyčejné, na kopání „krčů" (pařezů i.
— 333 —
Křehoutka: Byl zmrzlý na křehoutku (Telč).
Kremela, křemen, oblázek (záp. M.)
Křene c, 1. rampouch (záp. M.); 2. kus ledu řekou plovoucí
(vých. M.).
Krep i na, širší „húsenka" ív. t. ), ozdoba slov. klobouku.
Krhýóaf, silně kašlati, až v krku hrčí (val.).
Krchá ruka, levá.
K r c h 1 i č k a krchléčka \ hrnec s jedním uchem ; op. d vošnik (han.).
K r c h ó n ^= krchňák, kdo dělá krchou (levou) rukou (záp. Mor.).
K řehtat, kašlati (Jevíčko).
Křičet se, vaditi se: Velice se spolu křičíja (Zlín).
Křik: S křikem a hříchem to udělal.
Křikala, křikloun (laš.\
Krmík, chlívek pro prase; krmec = krmené prase (han.).
V Rožnově naopak.
Krípit sa, dohadovati se, spírati se (uh.).
Křísnout, udeřiti: křísl se (záp. Mor.)
Křižmo: Na kuželky bere se kule na štórc, na válec, křižmo
n. šiko (Jevíčko\
K řízný šátek, čtverečný, který se dá na kříž složiti; křížné
cesty = křižovatky.
Krkohlavý, kdo má hlavu v záda sraženu (Přerov).
Krkocha, z toho zdrobnělé krkoška : Ta deska je samá krkocha
(suk) laš.
Krkoška 1. suk ve dřevě, 2. tenká osekaná větev s jehlična-
tého stromu, 3. krátký, ohnutý troubel do dýmky z takové
krkošky urobený (val.).
Krkúňať sa, objímati se (val.).
Křiha, píce (val).
Krnovatět, trnouti: Nohy mi zkrnovatěly (uh.).
Krnús, zakrnělec (laš.\
Krokovůák i krovovůák, nebozí z, jímž se vrtají krovy (slov.).
Kropenina. řídký med, mohlo by se jím kropit: Včeřy měly
jen taku kropeninu (laš.'
Kropitý déšť, nenáhlý ale sporý (Kunštát).
Kropkovatět: Zemáky se budu kazit, kropkovatíja — dostá-
vají kropky (Zlín).
Kroutit (6) prádlo, ždímati, slov. krúcat (han.) Kroutit řečí,
vytáčeti se z něčeho.
— 334 —
Krpačiť sa, nuzovati se: Já už sa enom tak krpačím (val).
Krpat, loudavě pracovati (BrĎ.).
Krpět, šikmém státi. Je-li pole, zahrada na svahu, říká se, že
krpí (Brň.).
Krtek (záp. Mor.) = krtica (vých. Mor.).
Krtinec, krtičinec, krtí hromádka (záp. Mor.).
Kruch: slaný jako kruch.
Křupa, sprosták (Kunštát).
Kru pec m. = krůpěj (záp. Mor.).
Křupět: Tráva, až uschne, zkřupí, stane se křupkou, (křup-
kavou), křehkou (las.).
Křupka, chrupavka v mase.
Křupkavý, křupky, resch.: Kůrka z chleba dobře vypečeného
je křupkavá, rohlík Je křupkavý.
Krůsna 1. nůše, 2. líná ženská (záp. Mor).
Krutitý, zavilý, pokroucený: Dřevo je krutité (las.).
Kruželky = kuželky (las).
Krvútečka: Krvútečky by sa v ní nebyl dořezáí (val).
Kryjemko: Po kryjemku n. po ukryjmu, tajně (las.).
Krzadlo — vrzadlo, něco rozvrzaného: Ten nuž je také
krzadío už (las.).
Krzukadlo, co krzuká (vrzuká), stará věc rozvrzaná, rozvi-
klaná (laš.).
Kšóknúť, kšókať, odháněti slepice zvukem kšo! kšó !
Kuckat, kašlati; zakuckal se, už sem se nakuckál.
Kuča = kuťa, chatrč (val.).
Kudla, fena (záp. M.).
Kudláček, vlk na lopouně (Brň.).
Kudlit se, o kouři a metelici: Venku se to dnes kudlí — sníh
v metelici se honí (slov.).
Kukán = kukaná, koš na kvočnu (Brno).
Kůl, rovný kořen: Bor má kul do zemi a jedla taky (han.).
Kula: Sešli se do kule = dohromady, všeci do kule (Záhoří).
Kulajka, široký kroužek v podobě prstenu (val).
KůPat, štípati dřevo paprskovitě do středu (na šindel) ; štípat
= podle blány (po letech). Šindel štípaný je blaňák (špatný),
kůlaný je dobrý. Kůlačka, sekera, kterou se koulá, má
přihnuté toporo. Kůlné dřevo, které se dobře kůlá (záp. M.).
— 335 —
Kulatka(6) = kuláč, mrvenka, pomrvená při mlácení sláma
(Jevíčko).
Kulina: Když se souš vyvaří, zbude z vosku kulina (záp. M.).
Kulmo, železný válec, jímž rozpáleným se „kulmovaly" ženské
obojky pod krk (han.).
Kůn, silná haluz (Jevíčko), val. konár. Ten kun taky hodně kvetl..
Kuna: To je kóna, ten všecko vécmochá (Jevíčko).
Kunčava ^= kolčava (Doubravník).
KundrfáJ, žertovný kousek, šprým: Tak kundrfály dělať, na
to by ho užil (val).
Kurec = kuiínec, slepičí trus, jen ve rčení: kurec je po tom
a p. (val.).
Ku pecek, štětka (Brn.).
Kupčík, pomocník kupecký (laš.).
Kúpelky, pl. f., vanka na koupání nemluvňat (Jícko).
Kurčoch, Zwitterhahu (laš).
Kus: Přišel kus na večer do dom = už hodně na večer (laš.).
Kutačka, vlk na lopounu (Brň.).
Ku ták, týč, kterou se kuce v peci uhlí (Zlín).
Kutou = chabrala, kdo se s prací kuce, chabre, šuká, opo-
zdívá (Jicko).
Kvač ať, šplouchati: Už mi v botách kvača (laš.).
Kvač ať, kvácnúť, býti na spadnutí lua hromadu kolmo, ne
šikmo): Búda jarmarečni kvácne, když všecky čtyři strany
padnou do prostředka, a kvačí, když je k takovému pádu
náchylná (val.).
Kvak (val.), kvaka (slov.\ kvaček (laš.), turín (brassica napus).
Kvákat, vykvákati, vylouditi, vyžebroniti (Jevíčko).
Kvas nič ář, kdo prodává kvasnice.
Kvašené oharky, č. kyselé okurky, kvašené n. bečkové zelí.
Květník, květůák, č. květináč.
Kvíčerek (záp. a se v. M)., čas k večeru, do kvíčerka, na kví-
čerek, též do kvečerou (Hříše).
Kvízdať sa, viklati se: Stůl sa kvízdá, nestojí-li dobře na
nohách (Jicko)
Kvíto = kvítko (Dačicko).
Kyč! kýč! zvuk, jímž se odhání koza; žertovné dětem: kyč,
koza, od noža (val.^
Kyčaly, posměšně: hnáty, nohy: Ten ma dluhe kyčaly (laš.).
— 336 —
Kýchnut se: Diťátkovi sa kýchlo (slov.)-
Kyj: Nejsme pod kyjem, robíme si volno = pod dozorem (las.).
Kymel g kymla, krátký klacek (val.).
Kysť, kyšu — kysnouti: Zamísila sem na chléb, a nechce ně
cosi kysť. Di už kysť = kysat, spát (N. Hrozenkov).
Kytka, květina: Natrhej kytek v zahrádce (Dačice, Zábřeh).
Kyvlat, kyvlotat se, viklati se (Zlín).
L.
L'abaf, labovať, hýřiti (hulat): Včérá celý deó Tabovál = po
hospodácn hýřil (val. las).
Laboda, pobuda (záp. Mor.).
L'adžbať sa: Ledvá sa po ízbě ladžbál ^= vláčil (val/.
L ach na = machna (Třebíč).
Lajský, nevázaný, hrubý (val).
L'ák, rozlitá tekutina na podlaze. To je lák roba = k ničemu (val.).
Lakotě, pl. f., laskominy: Dostal lakotě na maso (Novoměstsko).
Lam ožit: Pole se zvrhalo (oralo) a lamozilo, kde se dalo =
pluhem lámalo, leda bylo oralo (slov.).
Lamprda, toulavý lenoch (Kunštát).
Lancoch, pobuda, lenoch; lancochovat, býti pobudou (Jevíčko).
Landa, ženská nečistotná (Jevíčko).
Lap i dup a, kdo lapí (dřepí) na dupe (zadnici) Zlín.
Lapímucha, kdo lapá mouchy, místo aby konal práci důležitější.
L'ápky, nízké pilířky z vepřovic při zdi, na nichž jsou položeny
lavice (han.).
Látánec, rána latou, holí; vylátat někomu.
Latnúť: Něbadě ticho, až ho kopidul (hrobník) lopatum latné
= uhodí (laš.).
Lato visko, kaluž krve (Novoměstsko).
Lávica (láhvica), dřevěná nádoba zvící škopíka se dvěma dír-
kama, v níž se žencům voda nosí (han.). Navoral lavic,
velkých kusů (Žďár).
Lazebník (Zábřežsko), jinde dochtor.
Lazikať, iter. slovesa lazit ^u Přerova).
Lazovan, lázník, kdo má domek na lazu (horské mýtině) slov.
Lebavét: barva zlebavá vyrudne (slov.).
Lebavina, úlehle, na níž je zde onde nějaký chrást slov.).
Léč (=lýč), houžev (Brň.).
— 337 —
L'éhať, praes. Téžu (val.).
Lehké, -ého, plíce (slov.).
L'ém, houžev: Plť je spata březovými Témy (val.).
Lemech, lenoch u židle (Telč).
Lemůvka, pantle na lemování (val.).
Lepač, tepačka, plácačka na mouchy (val.).
Lepernica: Ta je vám po mužských jako lepernica (Ždár).
Lep na, silenka lepivá (Kunštát).
L'epnica, krabice z březové kůry na vějíce (val.).
Lepotaf = lapotaf, tlachati (val.).
Létharka, na létharko, létharské jet, na koních, na př. mlá-
denci o svatbě (Jevíčko).
L'etina, větve s listnatých stromů v létě nasekané a za zimní
píci ovcím a kozám usušené (val.).
L'etocha, kdo léče, se toulá (laš.).
Letopéř, netopýr (záp. M.).
Letušek, dobytče toho roku ulíhlé (Žďár).
Lev či ti, ulehčovati: Levčěl jim nemoc (han.).
L'ézť: Zemáky už Tezú (ze země). Tak ně zuby na vrch Tezú
(když kdo mluví o něčem kyselém, val).
L'e žačky, ležmo jako: sedačky, stojačky.
Ležák, slimák (Brů.\
L'ibórek, kdo ve žně prostírá na poli obřísla (Kojetsko).
L'ícnatý, hladký, úhledný.
L'ícný, svéčný, slušný, krásný (vých. M.).
Lidenec, odrůda hrachu; zrno má šedé, hořké, kvete červeným,
nalézá se v bílém braše a vybírá se pro hořkost (Tišnov.).
L'idský: Už bys aspoň pro hanbu lidskú teho moh nechať, dyž
už sa Boha nebojíš (val.).
Líchy, pl. f., díly lesa, jimiž se „vobsedli" každoročně podělují
(Brň.).
Líc hni holub, lichý, sám bez páru (záp. Mor.).
L'ichý snop, ořech, zbývající nad kopu, nůž nad tucet atd. (Zlín).
L'ichota: By tě lichota vzala (laš.).
L'ína, láno (val.).
Línek, rak s novým pancířem „líní se" (Brno).
Lísa = branka, dvířka sbitá z latí (N. Město).
L'i s t : Můj vinohrad má teprú třetí list (třetí rok, co byl založen) :
na 5., 6. listě už hodně rodí (5., 6. roku od založení) slov.
22
— 338 —
L'iša, plamen vyšlehující, liška plamének (vých. M.).
L'itka = č. litkup (vých. Mor.).
Uítostivý, wehleidig.
L'izačka, brečka povidlová (vých. M.).
L i z n ú t, udeřiti : Tak té liznu ! L'izni ho !
Uižica, Vorleglóífel, ližička, Essloffel (vých. M.).
Lohat, povykovati (Jevíčko).
L ohnit, píti (potupné) Kunštát.
Lohot: 1. náledí; 2. okyd na stromech (Zábřežsko).
Loch: 1. ležisko zaječí, 2. sklípek na brambory (han., záp. M.;,
3. doušek, h]t: Víc nesmíš vypit než dva lochy (Kunštát).
Lochat, píti velikými doušky (Kunštát).
Lomit, křičeti: Pořád se s ůú lomí. Ten lomí! Tam býl veliký
iom (křik), vých. M.
Lomoz g: 1. oblomky, oblámané odpadky, 2. prsť (laš).
Lomozovat se, namáhati se: Naloraozovál sa dosť (val).
Lona, vlna větru, vody, die Welle (han.).
Lonit, lonovatět se, vlniti se: Voda se loni, lonovatí (han.).
Lonit, lokati, mnoho píti (Brň.).
Loubek (iobek), kadlub na mouku (han.).
Lopař, -řa, lopata (val.).
Lo visko, prohlubeň v rybníku, do níž se ryby při lovení stekou
(Novoměstsko).
Loudit na někom něco, žebronit (záp. Mor.).
Lovka, záminka: Lovku si hledat na koho = záminku, aby
mohl někoho týrati (val).
Lož a, die Lagerstátte (laš.).
Ložit, klásti: Po oboch stranách chalupy ložily sa na zimu
hraně drév (val.).
Lub, kolo ze štěpiny, do něhož se vplétá síto neb řešeto.
L'úbaný, slezský tanec.
Lubovica, míra na obilí (han.).
Lucerna č. = mor. laterna (Dačicko).
L'udno: Je ta hospoda stranu v lese, ale v letě by vatám ludno
— byva tam mnoho „luda", hlučno (laš.).
L'ucha, brynda (laš.).
Luň, han. = loni.
Lunt (o) chleba, masa = kus (Jevíčko); lunty = háby, staré
šaty (slov.).
— 339 -
Lupať sa v jídle, rýpati, s nechutí se přehrabávati a jen nej-
lepší sousta vybírati (val.) ; Mpat zemák}' vařené ze šupky.
Lupiny, pl. f., 1. šupky ze zemáků oloupené (val), 2. šupiny
rybí, 3. ve vlasích.
Lúpif: Vylúpili rau = vybili (val.)-
Lusko vina, laskominy (Zábřežsko).
L'úšňať = slíditL hledati Nalúšňám něčeho kozí (val.).
L'útobit sa, lítostiti: Co by sas tak Mtobila! (val).
Luzo víc a, voda z louže (vých. M.).
Ly čeňka (lečenka) = lyčak, lýkový provaz (Zábřežsko).
Lyknúť, lyk, hlt udělati, polknouti: To muší lyknuť (las.).
Lyziť sa, smáti se pitomé (val.).
Lyzna, modřina (val.).
Mácnout, udeřiti: Mácnu té motyko (záp. M.). Mác ho, už
ležel.
Mačkanec, místo na šatě pomačkané: Mám tú suknu samý
mačkanec.
Maděra, přihlouplý člověk (záp. Mor.).
Mádlo, kamenný nebo dřevěný sloupek na kraji silnice, aby
vůz se silnice nesjel; mádla pl., zábradlí u mostu (Zábřežsko).
Maholný nápoj, libé chuti (Kunštát).
Máchat, práti prádlo (Zábřežsko a laš ).
Mája, máj, májový strom, postavený v máji a o posvícení
(záp. Mor.).
Májka = han. ruská, při průvodech zřízená stromořadí z bře-
zových větviček (záp. M.).
Makovat (o-, po), makem posypávati.
Málo: Mně už bylo na mále = nahánělo mi (Brň).
Malování, vyšívání (Podluží) = cifrování (v. t.).
Malo vánky, brambory mající po sobě červené skvrny, gefleckte
Rosenerdápfel (laš.).
Mal terna, moruše (Brň.).
Mandyvila, děvče čiperné, dotěrné (laš.).
MaĎorec, zakrslý člověk (záp. Mor.).
Marčák, 1. zajíc v březnu ulíhlý, 2. ječmen v březnu zasetý (val).
Malináč, malinový keř, coll. malináčí (val.)
Marcha = mrcha (laš.).
22*
— 340 —
Marko tný: Só jakesě márkotné, mám pokažený žaludek a p.
(han.).
Markotno, nemilo, líto: Ani kusečka mu něpodaK, neměl
hladu, ale přece mu to bylo markotno (las.). Mně je mar-
kotně, smutno, nedobře (Záhoří).
Marný: Světlo svítí marně = slabě, špatně (Novoměstsko).
Márovňa, komora, kde bývají máry (vých. M.).
Martinek, poslední n. nejmenší kuře, kotě, vůbec mládě
(Kunštát) ; jinde mu říkají poškrabek.
Masarčík, tovaryš masařský, řeznický (laš.).
Masno, adj. za subst. maso: Pojedel masna = najedl se ma-
sitého jídla (laš.).
Masopustník, masopustní hosť: Já mam tež masopustniky (laš.).
Mastičková matička, brouk májka (Kunštát).
M as til k o, peroutka na pomašťování pečiva (vých. M.).
Maškrtný, vybíravý, mlsný. Maškrta, mlsný člověk, mlsné
dobytče. — Na Brněnsku: choulostivý, „háklivý".
Mašlička, drbka, podnapilosť.
Máz, podlouhlá rána, jizva, skvrna.
Mázderko, pérečko, kloček: Zde onde padlo nekeré mázderko
snihu (vých. M.).
Mazidlo = mazadlo, die Schmiere (laš.).
Medař, čmelák (Drahany).
M'égnúf, praštiti, udeřiti (val.).
Měchař, kdo šlape měchy u varhan (laš.).
Měchatá žába =: rapnatá, ropucha (záp. Mor.).
Mekat o hlase kozím: Koza meká, mekoce.
M e I i h u b a, Mauldrescher (laš ).
Méno: Přinesli mi toho jen pro méno, aby se neřeklo.
Mermo: Chtěl tam mermo ít (Přerov) = mermomocí.
Měsíc ide do plna, z plna, je na plném měsíci, na schodě mě-
síca (vých. M.); prázný měsíc, poslední dnové měsíce
(Novoměstsko).
Meslo, 1. díl plotu, který připadal jednotlivému usedlému
hraditi s jara na obecním pastvisku, díl cesty, kterou má
kdo vyhazovati; 2. podíl rozděleného mezi usedlé obecního
pastviska; pl. mesla = plot, šranky (han.).
Mést: Sníh mete, zametlo snihem, dva dni metlo sněhem.
- 341 —
Město znamená, zvláště na Hané, nejbližší město trhové: Hde
dete? Do města (= do Kroměříže, do Olomouce, do Pře-
rova). Hde ste byli? V městě.
M h o u ř (mhóř), jehličí (záp. M.).
Mignúf, migaf = mihnouti se: Letěl, ene se miglo. Miga jak
had (las.).
Migot, míhaní světla, třpyt oslňující (Přerov).
Migotať se, mihotati se, třpytiti se. Hvězdy se migocú (vých. M.).
M í j a t, vyhýbati : Míjaj furmanovi na půl kola, a ožralcovi na
cele. Míjaj, mijaj, počta jede (las.), = vymiň, vymiů, počta
jede (slov.).
Mi kat, kývati (Jimramov).
Mikmamo, sem, tam, zickzack (Borotín): hrsti, snopy leží po
bouři na poli mikmamo.
Milejší: Dybys mu ešče milejší chtěl dat, sak od ťa nevezme.
Dybys mu radil ešče milejší, šak ťa neposlechne (Jicko).
Milunký! = milá brachu (Zábřežsko).
Míra — měřice (Brn.).
Mísit = ihásC, žvaniti: Nemis, neihať hlupiny (val.).
Mi sní k, police (záp. M.).
Místo: Už je chlap na místo, kdo se už může oženiti a sám
hospodařiti (val.). Z místa (t. poplatek), Lagerzins; na trhu
Standgeld. Člověk neví, v jaké místa dojde = jak skončí.
Mi tvém, na přič: Zběhal pole křížem mitvem, kreuz und quer
(Vel. Meziříčí).
Mitvi (mitvy?, střídavě: Klást něco mít vi = jedno tak, druhé
na opak (hor.) = val. mitvavo.
Míždžiť, mačkati něco, až z toho teče (mizga, val.).
Mladík, holoubě; mladík, chasník (Jevíčko).
Mladit sa: Kráva sa omladila = otelila (val.).
Mlaščet: dyšč mlaščí (Jevíčko).
Mlátit, biti, tlouci: Vymlátil mu. Mlátil hlavu o zed.
Mlatolit, na mlat ušlapati: pole zmlatolené (^ Jevíčko).
Mlázgat, iutens. slovesa mlátit (val.).
Mléčná, studně, do níž se v létě mléko v hrncích dává, by
bylo čerstvé (val).
MIgaf, míti chut, laskominy na jídlo, které druhý jí: MIgá ti?
== máš na to chuť ? K tomu se dodává : No, abys neshodil
telate, raci ti kúsek dám. — MIgá mu; daj mu v čerty
i.
— 342 —
kúsek, ať neshodí telate! Z toho patrno, že se „mlgat"
původně říkalo o teleti = ceckati krávu (miz — mlezivo)
(Jicko).
Mlíčen, plátenko na cezení mléka (Zábřežsko).
MTknúť, mrtvěti, trnouti: Dyž ty ruky držím chvílu hoře, ťož
ně tak miknú, mrtvajii (val.).
Mlóvat se (= vmlouvat se), nabízeti se (Kunštát).
Mlsný košík, sotor, podlouhlý košík rákosový, v němž se nosí
„mlsy" (han.).
Mlsponda, mlsoň (han.l
M lusknut := mlasknouti: Obtúlíl ho, tak to mlusklo (vých. M.).
Mluv: Ztratil mluv = pozbyl řeči, odmlčel se.
Mlýny: Pudem na mlene = do mlýna (Zábřežsko).
MočaTina = močál (laš.).
Močihuba, ožralec (vých. M.),
Mochlat = machlat, másti, mačkati, zmochlaný = zpřehá-
zený (Jevíčko).
Mokrat, vlhnouti: Stěny mokřajú (val.).
Mokrazeň, mokrost v koutech jizby (val.).
Molazgnúť, praštiti koho čím ^val.).
Moůa, monénka, cumel (Brn..
Moněk: Srnec má moněk = dlouhé chlupy visící s pyje (val.).
Morán, hřbitov (v okolí Vel. Meziříčí).
Moravec Moravka = Moravan, Moravanka.
Mosor, kus dřeva celistvý; mosůrek, vydlabaný kmen,
kadlub (val.\
Moškvan, zlomyslný člověk (záp. M.).
Moudě, pl. moudata, kořen cibulovitý (záp. M.), módě, varlata
(han.).
Mouchonky, srstky (N. Město).
Moulit {6}, jísti plnou hubou (han.).
Mozgál, přezdívka člověku neohrabanému, nehybnému, hru-
bému (Jicko).
Možný = zámožný (záp. M.).
Mračno, veliký slaměný klobouk, jaký mívají ženci (Brň.).
Mrak v a = mrákava, mračno (laš.).
Mrav a, slušnost: Ukrojil si kúsek chleba pro mravu; poněvadž
toho slušnost žádá (val).
Mrcat, toulati se, schwiinzeln: Mrca cely děň po dědině (laš.).
— 343 —
Mrčet, 1. bručet: Cosi pomrčél pro sebe; 2, těžce oddychovati :
Najedl se až mrčí (jako jež). Naplatíme se, tak mrčíme
(jako těžkou prací unavení. Zlín).
Mřežky (pl. f.), krajky (val.).
Mřihlad, nenasytný člověk; také příjmení (las.).
Mříždét se, rozbřeskovati se: Čekali, až se bude mříždét
(Zábřežsko).
Mrk, okamžení: Vrátím se v mrku (Zábřežsko).
Mrk o ta = bručala, mrčaia: To je starý mrkota.
Mrkotat, z temna mluviti, bručeti: Potře ruku, pomrkoce a
nerekne nic (Zlín).
Mrnčet, nesrozumitelně mluviti, mručeli (vých. Mor.).
Mrš cink a, větvička, ratolest (Prostějov).
Mrťafa, otrapa, lump.
Mrtvať, mrtvěti, dřevěněti, trnouti: Tříště na stůl, až mu ruka
mrtvá (val.).
Mrtvina, spodní, mrtvá půda: Voda žebrala vy hnojenu zem
až po mrtvinu (vých. M.).
Mrva: Ta to ví na mrvu všecko = do podrobná (Novoměstsko);
přezdívkou ^ člověk nehybný (Jicko).
Mrvit se u práce, šukati.
Mrvka, troška: mrvka chleba = drobet (záp. M.).
Mrvoch, rozpustilá zábava masopustní. Dívky nasnášely do
světnice, kde mívaly přídky, slámy, do slámy se vázaly a
všeliké, i neslušné žerty tropily (las.); odtud o nepoctivé
panně „zmrvila se".
Mrvit se, soukati se (Jimramov).
Mrzutný = mrzutý (laš.).
Mudy: Natahuje mudy = moldánky, šklebí se, pláče.
Muchat se: Kůň se muchá, ohání z much (han.).
Múr, hrabánky jehličí (val.).
Myknúf, uhoditi: Tak ťa myknu! Dál do myku = utekl. Myk
sebú tam ! Kde keré pěkné jabko bylo, myk s ním do zá-
ňadří (val.).
Mykotat, rychle se pohybovati: Hůlka tak mu v rukách
mykotala a fukotala (vých. M.).
Myk siť, dráti: Už zas ty patě myksíš? Pořád abych ti na
nich s jehlu seděla, (val.).
Mykýc! Chyťa stůl, mykýc ním = praštil jím (val.).
— 344 —
Mynarčík, tovaryš mlynářský (las.).
Myseť = mysleti: Já sem raysela; mysivec = myslivec (val.).
Mzet: Mzí tam cosi (tlí), trámy omzely (otlely), zamzel mu
kabát (Zábřeh \
Mžurka, vlčí mhla; mžurky, mžitky: V očoch sa mu dělaly
mžurky (val.).
N.
Nabachat, nabobtnati (Lomnice).
Nabančit někomu, natlouci (val.).
Nabazgrať, namazati, načmárati: Nabazgral to až hanba (las.).
Nabírat: Bláto se nabírá na obuv.
Nabrat: Nabral nohy = utekl (Roští n).
Nabrzglý, 1. zvláštní příchuť mléka, jež není již sladké, ani
ještě kyselé, 2. o člověku mrzutém (val.)
Nabyt: Což tu nabudu! = co mi tu plátno býti (val).
Nabzdiškola, kdo se ve škole ničemu nenaučil, leda plnou
nabzděl (laš.).
Nacvokovat se, najísti se.
Načiž, sesilněné nač: Načiž by to bylo? (val.).
Nadabať sa na něco, nahoditi se k čemu (val.): Nadabali sa
desi na bKzku.
Nadání, podezření: Tož ty máš nadání na mne? (vých. M.).
Nadbývať: Teho kabáta ti nebude nadbývať! = bude ti
v něm zima (val.).
Nadělat si, nabrati si: Nadělé si polí vke, zelí atd. (han.).
Nadeptať, našlapati, natlačiti: Dy požčaš (vypůjčíš), vraca]
nadeptane (laš.).
Na deskách = na trhu: Ten kanafas sem kopilana deskách
t. j. v krámě na náměstí (Prostějov).
Nadhazovat, I Nadhoď vůz ! = chytiti vůz za nápravu a po-
šinouti na pravé místo, 2. něco někomu za řeči z daleka
připomínati, dávati na srozuměnou : Nadhazovala mu, že
by moh tú krá-vu kúpiť (vých. M.).
Nadlábnout, maní někoho při něčem přistihnouti. (Kunštát).
Nadmouchlý = nažmouchlý, nadutý; kráva, koza (Jevíčko).
Nadnášet vůz (han.) = nadhazovat.
Nadpaditý, chytrý: včil sú lidé moc nadpadití (vých. M.).
Nadplátiť, nastaviti: nadplátěný rukáv, trám (val.).
Na dobře, docela: Pokazil to nadobře (vých. M.).
— 345 —
Nadí-dať s někým, zle nakládati, o osobě, která je v domě
popelkou (val.).
Nadrnděný: Ta je nadrnděná = autgedonnert, aufgeputzt.
Nádvorník, kdo chodí na všecko dol = plno, mnoho: Kdo nakouří dobytek
rojevníkem, bude mít na trhu kupců obaleno (záp. M.).
Ob dolet, zdolati, okonatí: Nemožu to obdoleť = nestačím sám
na všecko (laš.).
Oběcet: Moc na děti oběci, vynakládá, věnuje. Hať na to
desítko voběcim, vynaložím (Jevíčko). Slov. oběcat.
Oběrkovat, paběrkovati ovoce, po trhání zde onde na stro-
mech zbylé (Strážnice), jinde: oštrlízovat.
Oběrky, paběrky ovocné (Strážnice), jinde: oštrlíz.
Obeznávať, slíditi, hledati stopy zvěře nebo škodlivých zvířat:
Je novy snih, hajný idě obeznavať (laš.\
Ob hradit, vypraviti, poříditi: Debe mně to tam někdo ob-
hradil (Zábřežsko).
Obchod, vobchod (záp. M.), ochod (han.), kravské přirození.
Obchodit šaty, obnositi; šaty obchoděné.
Obchudlý, abgemagert (laš.).
Objeda, kdo mnoho sní (han).
Obidvě roby, ale: obě roby (val).
— 351 -
O bitek, oklešek, Prligel : Bylo by tra na něho vzat obitek. Ať
nedostaneš obitkem (las. Jicko).
Oblak: Doj krávu pod voblaky = na dvoře (Dačicko).
Ob lák, dřevo neštípána, pořezaný na kusy strom; ščípa, oblák
na póly rozštípány; poleno, kus dřeva vůbec (Kyjovsko).
Oblavknút koho = obalamutit: Oblavkl oba (vých. M.).
Obléť: Věřte, tak ňa suzy oblely, dyž sem slyšeia, že to
prodal (val).
Oblézt: Dobetek vobleze (Zábřežsko; slov. olýňá).
Oblisknút se: Enom se v izbé obliskí a ten tam. V zemi
se cosi oblisklo (vých. M.).
ObTizio, Schmeichler, Kriecher (las.).
Obližhuba, pochlebnik (las. .
Ohníčkem šit měchy, stehem na vrch, když se dva kraje
složí (val.).
Ob nožky (vubnužky), podklásky, klásky později dozrávající
(záp. M.).
Oboječník, utrakvista, „rozpráví moravské he německé"
(Doubravník).
Ob ok teho, přes to, na vzdory tomu (laš.).
Obrátka: Na obrátku tu byt (hned). Včil je deň na obrátku
(krátký).
Obra z k a, -y, f., očka nadělaná na vrchu na biči, řetízek na
biči napletený, aby se bič zkrátil (laš.).
Obrovnávka, dolní část stěny, zvenku barvou natřená, oby-
čejně modrou. Dům se líčí a dole obrovnává (vých. M.).
Obrů bit dědinu, praví se o žebrákovi, který celou dědinu
dům od domu zobchodí. Celu krajinu obrúbíl = dokola
obešel (vých. M.).
Obrubky, třísky, jež při obrubování pařezu odletují: Přinesla
sem plny měch obrubkuv (laš.).
Ob sedě ť, „vydržeti na místě sedíc": Ale neobsedí vám na
místě ani na obrátku (na chvilku, vých. M.).
Obseva (laš.) = výseva : Ma na 10 měřic obsevy.
Obskladiť, pluhem do kola objetí, brázdu do skladu zorati
(laš.).
Obsmrdač, člověk dotěrně úslužný (vých M.).
Ob stárek, starý pacholek (Zlín).
Ob Slídit, vyhráti při na někom: Obsudil ho o to pole (vých. M.).
— 352 -
Obščibraný (obščibrať), ohlodaný s ozubeným okrajím: želé
obščibrané od húsenek, salát od kur (vých. M.).
Obščuhrat, obeschnouti povrchu: Chleb nakrojený na vzduchu
obščuhrá (vých M ).
Obšírný člověk, rozšafný; obšírná hospodyň (Nov. M.).
Obtěža = obtíž: na obtéžu (laš.).
Obtinek, odrubek: Rubali sme pniky, a jeden obtinek mi
vletěl: do oka (laš.).
Obťúchnúf, obeschnouti: Až to (seno) obťúchne po jednej
straně, budem obracat (val.).
Obu či f, abri chtěn: Kupil hřiba, až ho trochu obučil, to ho
předal (laš.).
ObuTiť se, zbořiti se: Zed se obuTila (laš.).
Obyf se: Já se bez toho obudu, obejdu. Já o tom obudu, pře-
stanu na tom, stačí mi to (laš.).
Ocas: On (muž) je u ní (ženy) za ocas = za nic (Nov. M.).
Ocásat, oškubati, otrhati.
Ocásek: Nemá v chlívě haní vocáska = ani kouska dobyt-
čete (Jevíčko).
Oceliť, celou jistou dobu nepřetržitě někde pobyti: No ráda
bych věděla, oceliž-i (= ocelíš-li) doma? Ten Ozef ešče
neocelí, on půjde ešče jednúc do toho Vídňa (val.).
Ocasná!, špuTec, špulán = pulec (val),
Ocásnout se na někoho, osopiti se (Ždár).
Očápený: Už měl ruky očápené enom ho chytit (slov.).
Očný, pěkný na pohled, úhledný (val.).
Očubrat = oščubrat, okousat, ohryzat (Jevíčko).
Odenek, pařez: dřevo od odenka (han.).
Odevzdať se na něco, odhodlati se: Už su na to odevzdaný
(val.).
Odchladek, ochlazení vzduchu z jara, když před tím už bylo
teplo (val.).
Odiračka, draní peří (han.).
Odkázat na někoho, vzkázati někomu něco nemilého třetí
osobou: Šak sem naň odkázala, ať sa mi na oči neu-
kazuje (val).
Odklad: Na vodklady to není -= nesmí se tím odkládati
(záp. M.).
Odklínovat něco, klín z něčeho vyraziti.
— 353 —
Odkor: „Vem to na odkor! Vem to do ščepu!" Drevař štípe
peň do ščepu, když nasadí sekeru na prostředek, aby se
peň rozštípil na štípy; na odkor nasadí sekeru od kraje a
odsekne odkor (odkur) = odkorek, krajinu (laš.).
Odkorovaf = štípati na odkor (laš.).
Odkorový = z odkoru, z odkorku: Toje šindei odkorovy (laš.).
Odkorý chléb, odkoralý (han.).
Odlehnut, odleviti (o nemocném): Jak sa napil zelin, hned
mu odlehio (val.).
O dli pat, odlepiti, ledabylo odbyti, nepořádně opláceti: Byl mi
páru rýnských dlužen, ale už to tak tak odfípal. Dy mi
to už tež hled odlipať kerak! (laš.).
Odlúpit = odloupnout (vých M.).
Odmachnout: Odmachnu si ^= odpočinu, co si odmachuješ =
odpočíváš? Odmachlo = ulevilo (o zimě) han.
Odmítat, odebírati snopy formanovi ve stodole s fftry a házeti
do přístodolku. Do panské stodoly komandují se dělníci
„na odmítku" (vých. Mor.).
Odmočit se: Dyby dotud ve vodě stály (zemáky), odmočily
by se (Zlín).
Odpadat: Matka cítila, jak jí dcera od srdce odpadá (Ždár).
Odpaíundovat, rozmrhati: Ten už všecko odpalundovál (slov.)
Odpěk: Nedala mu odpěku = oddechu, pokoje (val).
Odpoledníšek, odpoledne: Počkej s tým až na odpoledníšek
(od Bzence).
Odpoly živý: Su strachy odpoly živý = polomrtev (val.).
Odpravit z práce dělníka, propustiti (vých. Mor.).
Odpútit: ptáci se odpútili, opustili hnízdo, jsouce znepokojováni.
Zima se odpútila a odešla (vých. Mor.).
Odraz, každá chlupatá housenka (vých. Mor.).
Odrazit vydání od příjmů —odčítati (slov. val.). Nemohl sem
od něho odrazit = splésti se ho (han.).
Odrhoun (vudrhón), kdo jiné odírá, šidí (záp. M.).
Odrtlý (vudrtlé) = smělý (záp. M.).
Od rána = dopoledne: Děti choda edem od raná do školy (laš.).
Odrví, dřevo na zdi ve dveřích, jemuž jinde říkají futro
(od Strážnice).
Odslunek, osobní jméno (Přerov).
Odstavce, -ete, odstavené tele.
23
— 354 —
Odškloudnout se, státi se nevérným: Ví, že se mu holka
neodškloudne (záp. Mor.).
Odtahovat, odkládati: Pořád odtahuje a neplatí (val,).
Odtich (záp. Mor.), odticha (laš.) = odpěk, odpočinek, pokoj:
Lidi mu nedají vodtichu. Odtichy nemam.
Odtrnút: až bolest (zubů a j.) trochu odtrne = ustane (Zlín).
Odvazknút: Hřiby (suché) odvazkly = zvazkly, zvlhly (Zlín).
Od večera = odpoledne (Jicko, las.).
Odvézt se na někom = postihnouti si, pomstiti se (val.).
Odzíbnút: Odzíb sem na nohy (val. slov.).
Odzvyčajiť si co = odvyknouti (las.).
Odžíraf sa na někoho, odmlouvati, osopovati se (Jicko).
Ogébit se, ogebovat se na někoho, osopovati se. Děcko se
ogebuje = brečí (val. slov.).
OgrmeT, suchá haluz na stromě; grmel, Stummel ; grmela (také
vlastní jméno), kdo má ruku zmrzačenu (val.)
Ogrňovat vůz, když se veze dlouhé dřevo, nadnášeti vůz, aby
se otočil (Dřevohostice).
Ogýňať sa, okouněti: No, co sa ogýňáš? dolýpál (dorážel) naň
Jastřabík (val.).
Ohánět se, přičiůovati se: To je se, pane, co ohánět.
Ohlásit sa, ozvati se (val. slov.).
Ohledat se koho, ostýchati se: Přeca sa ho trochu ohledal.
Nic sa neohlédaj! = neboj se (val. slov.).
Ohlivý, ohebný (od Bzence).
Ohio dek, zbytek ohlodaný, ohryzek: Ostaiy z toho enom takové
ohlodky (slov.).
O h i u š i t hudební nástroj dechový, ůberblasen ; ohlušená píštala,
která se přílišným foukáním pokazila, nepíská (las.).
Ohnál: 1. roční výhonek na stromě; 2. výrostek = ohnaš (val).
Ohnišč, -a m. (jako Hradišč, -a) = ohniště (od Bzence).
Ohřít se: Ani se u nás neohřeje = ani chvilky u nás nepobude.
Ani se doma neohříl = málo doma pobyl.
Ohřivý: SMnko není ohřivé = opařité, parné (Zlín).
Ohoukat, vycválat, vycepovat, ohoukaný, neohoukaný.
Ohýralý (vohéralé) = váhavý (záp. Mor.).
Ochalbat, zkrotiti (Jevíčko).
O c hluš čit, spadnouti s masa, zhubeněti: Naše krávy tak ochlu-
ščily, co im dáváme ty ohrabky (Jicko).
— 365 —
Ochromnout: Vochrom na oko ^= oslepl (Záhřebsko).
Ojánit stavení, ozdobiti lipovým haluzím a věnci z polního
kvítí na letnice (vaL). Srovn. jánka.
O kala, okál, clovék velikých očí (las.).
Ok alek, malá, kalná voda jarní v řece (val.).
Okalit: vokalená řezanka = opařená (N. Hříše).
O k a ni c a, přezdívka ženské s velikýma očima (m. okál), od Bzence,
Okapať, okapovat: Ta chalupa pomalu okapuje = pustne,
rozpadává se (las.).
Okéško (han), okýško (slov) ^= okénko.
Ok lad i na, okladinka: okladinky na noži jsou kostěné n. dře-
vené polovičky, jimižto skřenek jest obkládán (laš.).
Oklapéť: Listí oklapí na uříznuté větvi = schlípí se. Natáhlá
ruka oklapéla = ochabla (val.).
Oklíšček (han.) ;= oklešek (slov. val.), oklestek.
Oklízka (vuklízka, voklózka), náledí (záp. Mor.).
Okna dvojitá jsou „venkove" a „izbové" (Jicko).
Oko: Má u něho špatné oko, není u něho v lásce.
Okoprnět = skoprněti: To by člověk okoprněl (laš.).
Ok o si to, šikmo: Koliba má střechu na okosito (val.).
Okov, studné s váhou (uh.).
O krajky (vukrajke), oledí na řece (záp. Mor.).
Okrajovat řepu (slov.), okrožet (han.).
Okřastat se, osměliti před koupáním, t. j. potříti se vodou,
aby trochu schládl, než skočí do vody i^Třešt).
Okravať = okrajovat: řepu, zelí (laš.).
O křik ať, okřikovati, napomínati vadící se, křičící a p. (val.).
Okřít: Slovesa toho v některých krajinách neužívají, říkají za
ně: vozdravět (Zábřežsko), nemůže se pozdravit (Dačicko),
už je mu lepší (Jemnicko).
Okrsek := zákrsek: MěK řepu edem také okrsky (laš.).
Okružka n. kružélka = slupka z jablka.
Oloupit (volópit) jabko (Zábřežsko) = okrúžlat (slov.).
Omálif: On dyž udeří, tož neomálí =^ ne málo (Jicko). Nide
neomálí = nikdy se neuskromní (val.). Von neomalí, ne-
ukrojí si malý kousek chleba a p., nepřestane na mále
(Jevíčko).
Omasta = otruby (ze žita) n. oděry (ze pšenice), jež se při-
dávají dobytku do nápoje.
23*
— 356 —
Omětka, omětačka, šuchtačka, práce po domě: Mam ja te
omětky hrubě moc (las.).
Omladek na rostlině, ein junger Trieb, Ableger
O mlet: Děti jabka vomeló = otrhají (záp. Mor.).
Omiganý, ožvíchaný, slzký (chléb, koláč), Zlín.
Omiuvisko, pomluva, reptání: žiči ípřeje) tito, ale ni bez
omluviska. Dal to, ale ni bez omiuviska (las.).
Omnožiť sa, o zvířatech: Kráva sa omnožila — otelila (val.).
Omrzá č, m. náledí (Zábřeh).
Omrzlina, když prší a déšť na zem dopadly mrzne (val).
Omuchavět: Vůl omuchavěl = nasedalo na něho plno much
(slov.).
o mže ní: Nide nemá omžení = stání (val.).
Onegdajší = onehdejší, onegdajšek: od onegdajška (slov. val).
Onezdravět, onemocněti (Ždár).
Opačitý Jura, kdo dělá něco naopak (Jicko).
Opadůvka, ovoce opadalé dříve času (Jicko).
Opakovat, napomínati : Aby ho pořád opakoval jak malé děcko.
„Nezapomeň své řeči", opakoval ho Bazala (val).
O palat, schwingen: Pořád to opálá = okolkuje, mluví o tom
(val. slov.).
Op a lek, oharek, obhořelé dřevo, zbytek svíčky (vých. M.).
O pálka jest 1. jednokouka (malá, pro jednoho koně); 2. páro-
vica; 3. sypačka (se které se v maštali do hrantu sype).
Opásť sa, sklamati se: Ale sa na tom opásli (val).
Opatlovať, opatlati, ledajak opraviti: Trochu sme ten plot
opatlovali (laš.).
Opěka, péče, ošetřování: Dita potřebovalo opěky (val).
Opendiť, ošiditi: Opendil ho šeredně (laš.).
Openda, kdo se okolo druhého proti jeho vůli ustavičně
oplétá, zahaleč, který jen přihlédá, jak druhý pracuje, a
přece se do toho plete (záp. M.).
Opendovat, zahálčivě obcházeti (záp. M.).
Ope slaň t (vopeslant), který pořád nalézá, aby něco dostal
(záp. M.).
Opěšávať, ustávati, ochabovati: Rozina opěšávala hleda v oči
= scházela (val).
Opěšelý: Kuřata majó křídla opěšeté = svěšené (od ne-
moci, han.).
— 367 —
O pěšky, šupky prosné (Litovel).
O pisky, otěrky z krup, když se „opichují" (han.).
Opetlisko (vop.), nepořádná ženština (záp. M.).
OpTancija, lehká ženština, jež se okolo mužských oplancuje,
oplétá (val.).
Opleť sa někomu: Nemoh sa jím opleť = spleti se jich (val).
Opletá, opletáni: Nestojí to za opletu (vých. M.).
Opi o ták, kužílek při plotu kuželny postavený, jinde sedlák n.
baba (N, Město).
Opona, Das Zwerchfell (Slezsko).
Oportášiť (srovn. portáš), obelstíti, ošiditi (laš.).
Opratní kůň, náruční (slov.).
Orácína, pole, které se orává (val.).
Oračka: V ostatky vybírají „voráči" (chasníci) od děvčat
voračku. Voračka též = chasa tato i s muzikanty (Jevíčko).
Oř vane c, uřvanec, uřvaný, kdo stále řve (od Bzence).
Osecky, kousky soli kamenné : Chcete mleté soli lebo osečků (laš.)
Oschápnout se, osopiti se (záp. M).
Osídlí = sídlo: Mélí tam svoje osídlí (od Přerova).
Osiv ať koho, přetřípati, pomlouvati (val.).
Oskobiť sa: Byla skúpá, oskobíla sa co najvěc (val.).
Oskominka: Dál mi chleba enom oskominku = odrobinku
(slov.).
Oskomízať sa: 1. dělati okolky, orace: Ja budeš sa s tým
oskomízať! (val.) 2. nadpovídati, že by něco rád chtěl, že
po něčem baží (oskomíny): Ten se natočil a naosko-
mizal (laš.).
Os liz k a (vos.), náledí (Zábřežsko).
O slizký, kíuský (val.).
Osmeknút kočku, hada — stáhnouti z kůže (val slov.).
O s m ě t e k, „prášek" ve mlýně : Ve mlýně chovaju ho za
osmětka daš.).
Osoba: Ten stává osobu = hrdý, domýšlivý (Jicko).
Osobný, obratný, pěkný (záp. M.) : vosobné chasnik.
O s o ž n ý: Já sem moh z toho byť osožný = mohl jsem míti
z toho užitek, osoh (val.).
Osrúbený: Břeh v příkopě byi osrúbený, aby nezíždál ^
prkny obitý (slov,).
O starek, zakrnělý člověk (val.).
— 3B8 —
Ostavit; Kráva ostavuje, ostavila = dává méně mléka než
před tím (vých Mor.).
O s t r é v (vostrév — ostrve, žebř o jednom bidle.
O stydlý, nestydatý (Nov. M.).
Osývka: Nechťél byť lidským hubám na osývku, aby ho osí-
vali, pomlouvali (val.).
Os ala, potrhlý člověk (han.).
O šč i no ha, scanda (slov.).
Oščouraný: voščórané chlíb = okoralý (Slavkov).
O š i h e I, švihel, prut (od Přerova).
Ošipovaf sa, ] ošívati se, rukou se otírati z hmyzu něja-
kého (val).
O skli vin a (ořklivina), ošklivá věc, ohyzda.
Oškrda: 1. ošklivec (Nov. M.), 2. motyka na křesání kamene
ve mlýně (Hranice).
Oškrknút, oškvrknút: Celý rukáv mi oškrkí = popálil se,
ožehl (val.).
Oškrtaný: oškrtaná škrtačka, ošoustané, odrané koště (laš.).
Oškvarek, škvarek.
Ošmrnúť, dobře oškrábnouti, oříznouti, ošiditi: Vem tu žerd
a ošmrni to trochu z koruny (z kůry). No, ten tě ošmr-
nui (laš.)
Ošpatnět: Po nemoci ošpatíiél = špatně vypadá (slov. val.)
Otěr, profit: Měl z toho dobrý otěr (Zlín). Nebylo otěrku z ni-
čeho z boka (vedlejší příjem).
O trapný: Bylo otrapné to jejich živobytí = strastné (Zlín).
O trčit koty, umříti (potupně).
Otvírat mrtvého, sekzieren. Jaro se otvírá = počíná.
O uvař, ouvarek, bahnitá louka mezi poli osamělá (záp. Mor.).
O vést koho = omést, ošulit, ošidit (slov. val.).
O žab ať ožabe mě, zábsti, zebe (laš.) = ozíbat, ozíbe (Zlín).
Ozděřiny, otruby o vesně n. ječmenné (laš.).
Ozek, tráček u trávnice (Dřevohostice).
Označit sa: Označil sa, že nemóže = osvědčoval (val.).
Oztoléj: Och, to je za výdělek, na mu milú; oztoléj že člověk
nepostává = tak tak (val., jinde: o toléj, o tolik).
O ž a h (vožah), hůlka u hrábí (záp. Mor.).
Oždaračka, hůl, kterou se „oždaruje", sráží ovoce se stromu (Zlín).
Ožvachlať sa, opiti (val.).
— 359 —
P.
Pablovaf sa, potulovati se (val.).
Pabuda = pobuda.
Pácaf, silně bafati (val.).
PacoT, -a, ťápa, škaredá noha: Ma nohy také pacole (laš.).
P'ačať: Nohavice pačaiy na íýtkoch = byly napjaty (val.).
Páčit: 1. Páčel sem těch stromů na 20 = odhadoval (záp.
Mor.), 2. páčit si koho — pamatovati si koho (han.) Páči
se mi něco o tom ; už si to nepáčím (nepamatuji), kdo pak
si to muže pořád páčiť! Dal sem vám to vonegdá, páčte
si — vzpomeňte si. 3. páčit se (o koních): Páčijó se mu
koně — zastavili se, vzpínají se a nechtí dále (han.).
Padáíka, spadlé ovoce nezralé (val.).
Pád: Leží pádem (val. ležmém) o nemocném, který s lože ne-
vstává. Pádem se to stálo = právě před chvilkou. Pádem
to udělám = hned. Pádem na kraji = na samém kraji.
Pádem je potok =: zrovna, hned. Tým pádem ^ způ-
sobem. Pádem jako páv = docela (záp. Mor.).
Padlí, sladká ruda na listech, Mehlthau.
Padol, důl v jizbě na kobzole (brambory) přikrytý dlážkovou
deskou (laš).
Padula (ó), kluk s velkou hlavou (Jevíčko).
Pah, rýha v šindele, do níž se vedlejší šindel zastrkuje (laš.).
Pahýl (pahél), neúrodné pole (Slavkov).
Páchat: 1. Páše o tom = pracuje, 2. Páše o to = hřmotí
(N. Město).
Pachole, zouvák (vých. Mor.).
Pachosta, silný chlap (N. Město).
Pachula klín (vaL).
Pajda, kulhavý člověk (han.).
Pajduš, kdo má kolena k sobě (Jevíčko).
Pajdat se, kulhati, šmatlati se (han.).
Pajzaf, škaredě krájeti (han.).
Pajzák, starý, tupý nůž (vých. Mor.).
Pajz 1. utíkat v jednom pajzi = v ustavičném běhu =: paj-
zovaf, 2. všecko pajzem = mentem (val.).
Pakostit, kaziti: Všecko zpakostí. Voda to dopakostiía
(vých. Mor.).
Pakovat = pachtovat (Litovel).
— 360 —
Pál, přípal: Oheů v čelistích peci při pečení chleba.
Palacká, řezaná tříska; doščipek = sekaná tříska (N. Město).
Palagrám, flamendr, nezbeda (val).
Palach, rákos; palaší, rákosí, palaška, rákoska (vých. Mor.).
Palázgať, int. paláůat, láteřiti (val).
Pálensko — pálenka, kořalka (Javorník uh.).
Palicovaf se, potulovati se, nepobýti doma: Ty by ses pořád
jenom paHcovaJ. Hde se pořád palicuješ? (Od Přerova).
P a li hub a, polévka chudačka (val.).
Páliť, prchati kvapem: Ten tam odtád! páTil (od Přerova). Pálí
za Ďó (chodí za nevěstou).
Palouk č. = mor. trávník (Jemnicko\
Panáček, štěnice stromová (od Ždánic).
Pamětať, pamatovati: Na starého sa dobře nepamětál (val.).
Pandrab = pandrava (Kunštát).
Panohlavec, pulec (han.).
P a n t o k, úzká sekera s dlouhým toporem k porážení stromů
(vých. Mor.).
Pápení: Hořelo na druhém konci a pápení létalo až k nám
na dvůr = zhořelá sláma a p. (vých. Mor.).
Papluch n. paploch, plevel: Ta réž je sám papluch (laš.).
Papučinář (papočinář) = pavouk (záp. Mor.).
Paprča: 1. ptačí tlapka; 2. ruka až póza dlaň: Trefila na
hrču, roztrhla si paprču (val.).
Paprčí, uschlé chvojí (záp. Mor.).
Pa pružit, plnou hubou jísti: Ten člověk tak papruži, to je
papružnik! (laš.).
Papula tý, kdo má popuTu, vypasenou hubu.
Paráda, dovádění: Neché parády = přestaň dováděti (od
Přerova).
Parádit (val. parátit), dováděti: Už ste naparádili, vyparádili?
= nadováděli (od Přerova).
Parat, pazour ptačí ^^Zábřežsko).
Páravý, šoukavý, zdlouhavý (práce a p.) N. Město.
Parkotiť, brebentiti; odtud parkot = žid laš.).
Par o bek, čtverák, šelma: To je dobry parobek (laš.).
Par ó bek (paroubek), něco porubaného (od Přerova).
Parta, paretka, ozdoba hlavy nevěstiny (St. Hroz.).
— 361 —
Par ušit, šukati: Všelico paruší a nic nedělá (han.). To on
zparušil, něco ze své hlavy učiniti, sestrojiti (Jevíčko).
Pasikó všecko: mentem (Kunštát).
Paskrivec, slota (přezdívka), kdo rád všecko dělá na vzdor3\
Pastevec — pastvica (sev. a záp. Mor.) = kravař - kra-
vařka (vých. Mor.); v Třešti: paska.
Pasné krávy, které se dobře pasou (val.).
Pasteř, dvě skývy chleba proti sobě s pecna skrojené (Jevíčko).
Pastouška (záp. Mor.) = pastýrůa (vých. Mor.),
Pasa = pastva: Krávy majú dobru pašu. Byli sme na hodech,
to byía pasa! (vých. Mor.).
Paščekovat, mlíti hubou (las.).
Patěna: 1. stará kráva (Kunštát); 2. hrubé děvčisko neobratné.
Patentářka, klevetnice: To je p., šak ona enom patenty (kle-
vety) přenášá! (val.).
Paťchat: zapatchal, klopýtl (N. Město).
Patro vat, vrávorati (han.).
Patry bať = cúhať, hltavě jísti: Daia sem ím takové misisko
zemĎáků, a všecko to spatrýbali věřte (val).
Pauzovat, pauzem fůru přitahovati: Ziomíi sem pauz, pauzuja
kopu žita (slov.).
Pávko, páví péro (slov.).
Paznoht (han.) = pahnozt (val. slov), nehet.
Pecák, kamnovec.
Pecina, hlína z peci (Kunštát).
Pečeňák, pečený zemák (slov.).
Pečínka, pečený brambor (Jevíčko).
Pečetit, na jisto něco tvrditi: Pečetil, že ho vidél.
Pěchárka, pěší robota, opak: jetá (val.).
Pecka č. = mor. kostka (Dačicko).
Pejchat: Pejchá tabákem =^ dýmá. Pejchá mu z krku = říhá
se (záp. Mor.). Hory pýchajú (slov.).
Pekárůa n. pekáren ^^ pec (záp. Mor.).
Pe klice, visutý zámek (Zábřežsko).
Pekio pl.: Di v pekly (slov. val).
P ě k n o : Na pěkno byla ztracená = docela (Zábřežsko).
Pelášit, utíkati: Peláší, jakoby ho vlci hnali (Ždár a val.).
Pelest, kraje kamenného koryta (Nárameč).
Pelísaf se: Obilí se pelísá, vlní (han.).
- 362 —
Peluch (peloch) = pelech (Vyškovsko).
Pelovat, bňžeti: Peluj pro vodu (N. Město).
Peltna, járek mezi dvěma řádky zemáků (Brň.).
Penízky, šupiny rybí: Had má penízky jako ryba (Žd!ár).
Penky (f.) n. stonky, dřevěné příčky lavice (han.).
Peůka, tenký plíšek pozlátkový: „kočičí zlato".
Pentle: 1. klebitórké (u zástěry); 2. brčavy (sprosté), han.
Pentlík mívala nevěsta a družičky na hlavě (han.).
Peří se: 1. drhne, odírá (val. han.), 2. dere, drápe (slov), 3. šklube
(las.). Stopkám z peří říká se také : stenky, stonky, špenky.
Perhuba = tlučhuba (Zábřeh).
Pérko, kytka z kvítí živého i „vitého" (slov.).
Pernica: 1. schránka na péra, držátka a p. (Kunštát) ; 2. veliká
mísa na zadělávání (Ivančice) ; 3. nádoba na mléko (Bystrc).
Pes, psík třínohý podstavec pod bačůvku (val.). To psi ved!á
(euf. = čerti, uh.).
Pesky chodiť = po čtyřech (val.).
Pestvit, pestvovat, prováděti pestvo, dováděti: Ten chlapec
pořád pestvuje (od Bzence).
Pěšinka č. = mor. chodník (záp. Mor.).
Pchat: Had pchá žihadlem (Zábřežsko).
Pich, 1. dřevo, jímž se míchá v kotle povidlí; 2. halapartna
(N. Město) = píchá (vých. M.); = pika (přiklonilo se ke
slovu pich, píchati).
Pij áčka, nápoj dobytku (val).
Pijáky, borůvky (Bukovinka).
Píjaný, podnapilý (laš.).
Pikat sa, rozvažovati, dotazovati se: Pikali sme sa, čí to byla
dívka (val.).
Pikenec (pl. pikence) kamenný kvádr (Bořitov).
Pikora: 1. železo na píce; 2. vytáhlý, tenký člověk: Nole! se
staví jak pikora (las.).
PimpTich, das Ende des Blinddarmes bei Wiederkauern
(Slezsko).
Pípat, pípání, 1. o pískotu ptáčat v hnízdě: Ani nepípaR =
nedutali (val); 2. vískati (vši, Nov. Město).
Pípky, drobné mušky (záp. M.).
P i kula, drobný peníz, vindra: Utratil všecko, nemá ani
pikule (las.).
— 363 —
Pinožit se jak skreček, sich auf die Hinterbeine stellen (han.).
Piročka, kolek na jednom konci zašpičatělý, položí se na zem
a čabne se po něm čabačkou (palestrou) = semel, velké
kyčkrle (val.).
Pirovátko, držátko na péra (Kunštát).
Pirfa: 1. stezka, kudy ovce chodí; 2. právo honiti ovce přes
cizí pole na svoje (val.).
Pisk oř, brk (záp. M.)-
P i š č á k, štyra husí (záp. Mor.).
Piščec: Tlustý jak piščec (Dačicko).
Pisk vor = škvor (od Přerova).
Placek, platitel (las.).
Pláchat, vanouti: Jak se otevřu dveři, piáchá oknem. Plachá
tu na nohu = es zieht hier, ist Luftzug (od Bzence).
Oheň piáchá = plápolá (Jicko). Opláchl hanbu = byl
zahanben (Zlín).
Plakati nemilo jiným: bečet, bučet, bejkovat, řičet (Ždár).
PTampat, plauschen; pTampala =: mluvka (Jicko).
Planétník čtne planetu (Břeclava).
PTantat, mnoho a hloupě mluviti: Ten toho naplance. Ja di,
nepTanci!
Plaskačka, lopata, jížto se něco upleskuje, na př. hnůj na
voze (las.).
Pí á skat = plácat (vých. M.).
Píašný = plachý: Zajíc je plašny (las.).
Platný: Lék býl platný = pomohl. Nebylo mi to nic platné
(o léku, Zlín).
Plavoch n. plavoš, plavý zemák: Mamynapředaj plavochy (las.)
Plazan, jazyk (který se vyplazuje), potupně (Zábřežsko).
Plechý, pěkný, dobrý: Nic plechýho. Ani tomu pleše nero-
zumím. Tam nemají ani pleše krávy (záp. M.).
Plejný, sporý, vydatný: To zboží (obilí) je plejné (Jicko).
Pleseů = plíseň, plesnivina (laš.).
Plesky házet = káčery dělat (v. t.).
Pie sní k, der Fischmeister (v mor. listinách).
Plesnivý, šedý: sukno, vlasy.
Pleščka, polovice rozštípené haluze, deštice (han.).
Pletina, přepletý = přesekaný les, podrost vysekaný na
otépky (Bučovice).
— 364 —
Pie vedlo = plevel (Jicko).
Plevný: Plevny husi, nekrmené, lehké prý jako pleva; jen o
husách (Jersín'*.
PTch, skuť, kudly: Sviňa má ešče starý plch na sobě (Zlín).
Plíce: Vodešíl s plócaraa = nic nepořídil (Brň.).
PÍ i na, prapor (Klobouky, Brň.).
Pliný, sporý: obilí, pliná jabloň, hruška, která hojně rodí (záp. M.).
PTiska (pleska), 1 bílá značka; 2. skatindla v tarokách (han.).
Pliskýrka, pryskyřica (Jicko).
Plnidlo, díra v milíři (záp, M.).
Plná noha, Plattfuss, pTnonohý, plattfiissig (Zlín).
Plno: Měsíc ide do plna, z plna, přibývá, ubývá ho (Zlín).
Plodihřích, nezbeda, nekáranec (laš,).
Plouchota, slota, deštivé počasí (Brň).
Plot: Je z takovyho plota = rodu (Kunštát).
Plouhavice (ó) = pluhy, deštivé počasí (Jevíčko) = plouhota.
Plsat, šplhati (Kunštát).
Pluják, plivátko (val.).
Piu skať: 1. kapati něčím hustým: Zedník pTuská maltu (val).
2. pukati, trhati se : Puchýře (=pryskýře) se popluskaly (laš.).
Pluskávka, druh hrušek (val.).
Pluščať, drobně a stále pršeti, intens. pluskotať (val.).
Piu znivý, kluzký, nekalý, škaredý: Miuví pluznivé řeči (laš.).
Pobabiny, pohrabky lnové, co zbyly na poli, když se len po-
sbíral, též pomrvený len z hromádek na poli, nebo při
mlácení (laš.).
Pobíječka, sekerka o krátkém topoře, kterou se pobíjejí
sudy (Jevíčko).
Pobírat sa, míti se k odchodu: Abychme sa už pobírali (val).
Pobízet v některých krajinách (na př. na Drahansku) neznají,
říkají: nutit.
Pobodá, pokušitel (záp. M.).
Pobouzet, pokoušeti (záp. M.).
Pocera, posměch (Vizovice).
Pocítit: Žena byla pocítila, a muž o tom nevěděl (euf., záp. M.).
Pocmurovat, potajmu nahlížeti: Eoby aj s tým zolem (dro-
botinou, dětmi) do oken pocmurovaly (od Brodu). Srovn.
cmúr (nečistota z vytopeného másla), cmurkat (po očku
pohlížeti).
— 365 —
Pocovní kůň = kůň v pocó, sedlový; opak: náruční (han.).
Pocrpnout: Pocrpni tu krávu = podoj (laš.\
Počíti s dat : Což tom počnern = poradíme, uděláme (Zlín).
Počastovaná = počastování: Némamy nic pro vas na po-
častovánu (las.).
Počepí: Ten to ma dycky na počepu = po ruce, po hotové.
Ty si se tu vyvalil na počepu! (las.).
Počínat si, pyšniti se: Počíná si, že manovou sukni (N. Město).
Počine k: Na trzích se první kupec vždy hledí udržeti, raději
se mu si)ustí, aby se jen něco utržilo „na dobrý počinek".
Počítati se. hašteřiti, hádati se: Co se tak pcčetalé, přešla
pro ůé žena (Jevíčko).
Póčka (půjčka), příspěvek na svatební hostinu (Záhoří).
Podařit: 1. Dyž Pánbůh podaří = požehná (Zábřežsko); 2. po-
dařit sa = přihoditi se: Za sto roků dovíco sa podaří (val.).
Podber, podbírání, vyřezávání medových plástů (slov.).
Podháňať na někoho, poštívati: O svadbě obtúMa (líbala)
Rozinu, a včil na nu podháňá (val.).
Pod ho, hajdy : Tož tá, pod ho k pudmístrovi. Pod ho ! hupkem
letéJ na pole (val).
Podělat = pokědat: koláče so podělaný trnkama, pokědany
tvarohem (Jev.íčko)
Podhonky, klásky obilní později druhých dorůstající a dozrá-
vající = otávka, podklasky (slov.).
Podhončlivé (podhončivé) obilí, které má mnoho podhonků
(slov.).
Podkladek: Slepicím nechává se na hnízdě jedno nebo dvě
vejce „na podkladek".
Podlačkat šaty, pomačkat, zmochlat (Jevíčko).
Podložiny, podklad, ližiny, kantnýře: Dámy pod bečku podío-
žiny (laš.).
Pod lupky, listí řepné, jež se podlupuje kravám (Brň.).
Podnarazit se, podnapiti se (laš.).
Podnést: Zezulka podnese jiného ptáka.
Podpalka: Třeba něco na podpalku, zum Unterziinden (laš.).
Podráhnout ^= podražiti: Kaše podráhla (Zábřežsko).
Podprava včel, podpravovat včely, podřezávati a p. na vesno
(slov.).
Podrgala, kdo se drgá, třese, má třesení, na pr. opilec (laš.).
— 366 —
Podrůstky, osení, které roste na zoraném poli z vytroušeného
zrní.
Podrúzgať, pohmožditi: Ukazoval podrúzganú nohu (val).
PodvaPina, podložka (dřevo) podklady, aby od země nezahní-
valy (val.).
Podžeberní (žíbro) ječmen, který padá pod žíbro při fukaro-
váni (han.).
Pofňurý, ponurý, potměšilý (val.).
Pohodit, pohazovat dobytku tažnému, mimo hlavní krmení
dobytek trochu pokrmiti.
Pohlavek: Dal, prodal to za pohlavek = velmi lacino.
Pohnětat se: Co se budeš pohnětat po lávách, lehni si do
lůžka. Pohnětat se okolo uhlů. (Zlín).
Pohobárat si, pohovořiti si (Záhoří).
Pohon, shon, poplach: To sem mél pohon! (val).
Pohotově: Vyškeřák (sedmihlásek) samálo kdy přižere a těžko
zvyká v kleci, starý pohotově = zvláště (val.).
Pohrabovačky, veliké hrábě na hrabání vytroušených na
poli klásků.
Po h řádka: 1. prkno u stěny pod stropem od trámu ke trámu
přibité, jež slouží za polici ; 2. palanda, postel pod stropem
ve chlévě na zdi připevněná; 3. postel vůbec (val).
Po hřeb ať, pohrabati (hřebať = hrabati): kury pohřebaly celu
zahradu (laš.).
P o h r ú z i ť, potopiti, ponořiti, do škody přivésti : Ten by na
rád pohrúzíl (val.).
Pohusat n. pohusět, poštvati: Pohusél ho na mně (Prostějov).
Pohybovati v imper. nepřechodné: Pohybuj, Janošku, pohybuj
za vozy, voze Ca odjedu, kdo že ti založí (Velká). Srovn.
hybaj! rušaj! (laš.).
Pochlapit se, ukázati se, seč je: No ty sas pochlapil! (do-
kázal kus práce). Chtěl se pochlapit. Ječmen se pochlapil
= podařil znamenitě (vých. Mor.).
Pochňura = ponurá, ponurý člověk (záp. Mor).
Pochoditý kopec, schůdný, mírného svahu. Dělá sa to pocho-
díte = povůlně, ubývá toho (val.).
Pochop vzít, ztratiti rovnováhu.
P o c h y 1 ý: Je pochelé na křéža, nemůže se narovnati, má ohnutou
páteř (záp Mor.).
— 367 —
Po klád ať: „Slyšať ho, jak dyby pokládal", praví se o tom,
kdo příliš hlak
uskočí fZlín)
Přísk řinek, přítruhlík, přihrádka v truhle (laš. .
Přiskřinút = přiskřípnouti i^laš.).
Přismeknút se: Svátky se brzo přismeknú = hned tu budou.
Tudiž sa to přismekne (Zlín).
Pří steh: na přístěh jít, když někdo někam jde, jíti za ním,
aby ho přistihl „in flagranti" i Sebranice).
PřisušiJka, kráva, která přisušila, méně mléka dává, přestala
dojiti, nejsouc stelná (laš.).
Přisvíčať ^- přisvédčovati: Strýc prisvíčál Ozefovi (val.).
Pří škváry, navlhlý, kouřem prošlý tabák, v dýmce zbylý (val.).
Přít někomu: Zapře mně := obejmi mne (v dětské řeči)
(Kunštát).
Přitaráňat: Súseda přitaráňala k ní, přibelhala se; posměšné
o chůzi starých lidí (val.).
Přiťolópit se (slov. přitalúpit), přidružiti se k někomu z ne-
nadání (Jevíčko).
Při trnut: V noci bývaly mrazíky, ale malé, enom bylo při-
trnuté = málo zmrzlé (Zlín).
- 374 —
Pří truhlík, přihrádka v šatní truhle při levé stěně s víkem
na vrchu.
Pří v ary (pl. m.), připálenína v hrnci.
Přízeň, příbuzenství: Sme z přízně, on je z naší přízně =
náš příbuzný, z příbuzenstva : Sešla se tam ceiá naša přízeň.
Přízvisko, příjmení (vých. Mor.).
Prkno č. = mor. deska (až na Dačicku).
Probednout — probedno — probedneš, iter. probedat, pro-
buditi se (záp. Mor.).
Probošt v o n. probostev! interj. = pro Boha; sice slova
„božstvo" se neužívá (Přerov).
Prohlubeň, díra v ledě prosekána (vých. Mor.).
Projatý 1. bujný, rozpustilý t Přerov), 2. prostořeký, drzý
(Kojetín).
Prokajdat peníze, promarniti (Brň.).
Proluka, denní úsvit: Už je proluka = už se rozednívá
(N. Město).
Pro loupit: Proloupli sme oči = prohledli ze spánku (N. Město).
Proměniti, oženiti a provdati (verheirathen) : Jož mám pro-
měněny děti = poženěny a po vdávány (Prostějov).
Prom ést: Prometla sem hostinu, promeškala (Prostějov).
Promíška: U nás se stala veliká promíška = proměna
(úmrtím a p., Zlín).
Promyselný, moudrý, lozšatný; praví se o hospodáři n. ho-
spodyni, kteří hospodářství dobře spravují (Jicko).
Pro naložený 1, drahý : práce ; 2. obtížný : cesta (N. Město).
Prosíti se: Jož se nám ten oves prosel (třeba přeměniti se-
meno, Jevíčko).
Pro spal é právo = prošlé (Brň.).
Prošášet se, pyšně si vyšlapovati (Slavkov).
Pro trh, protržení, něco protrženého: Je tam na poIu od vody
taky protrh (laš.l
Pro žera: Ten prožera všecko by rád prožrái, aby děťom nic
neostalo (slov ).
Prskat, pršču, pršeti, padati: Z kosa tu pršče, pod, výsypem
to (laš).
Pršavka (slov. peršáň), hruška nebo jabko od rudy opálené
(Jevíčko).
Prščit se: Prščí se to, odpryskuje, na př. polévání od hrnce.
— 375 —
P r u h a — pruh (Vel. Meziříčí).
Průlina, kotlina v lese (N. Město).
Pružina, pružný prut: Vemo-le to proženo, meslíni, že vás
proženo (Brn.).
Prvá, první číslo; op. zadá (Kunštát).
Prosť: na prosti = napřed (han.).
Prvotelka, prvnička, kráva po prvním teleti.
Pšacko, psice, mladý pes (las.).
Psinky, drobné švestk ovité ovoce chuti nahořklé (Jicko).
Psírůa, psí bouda: Je tu zima jak v psími (Zlín).
Psostvo = pestvo, rozpustilost: Je v něm samý psostvo
(Kunštát).
Psovka (psuvka), něco nepodařeného: Je to (žito) ene taká
psuvka (las.).
Pškat, pšknút, kýchati ivých. M.).
Pšoukat: Honza ani nepšókal = nedutal (záp M.).
Ptaj, ptaní, žebrání: Vrátil se dom s ptaju (slov.),
Pucleuka, puclatá ženská (han.).
Pučit, verb. caus. k slov. puknut: Pučíme pučálku. Spadl
s peci holúbek, rozpučíi si žaludek. Vypučíi na něho od-
pusťte řit.
Pučivka: Mám peníze na pučivce = půjčeny (Jenčko), slov.
na požčaji.
Púchavina, pouchlá, zpouchlá role (las. .
Púchiý, nakyslý, kyprý: Prv chléb nebýJ tak púchíý jak včil.
Se sJanicú šišky sú púchlejší.
Puchmo = dusno (Kunštát).
Puk: Udělái tři puky z fajky (bafy, val. slov.).
Puk a i, bábovka (laš.).
Puká v i ca: Ty šišky sú jak pukavica = pěkně nakyslé
(Jicko)
Pukavka (laš.), róchačka (slov.), bouchavka; děti si ji dělají
z bláta (laš.).
Pukeš, cvalek, zavalité děcko.
Puknut: Daj mi puknut = udělati několik puků z dýmky (Zlín).
Půlena, hloupá osoba, hlupák (laš.).
Půlpán, chlap, který se dělá pánem (Kunštát).
Půlroční sv. Jan = křtitel (Prostějov).
Pustina, pusté pole (laš.).
— 376 —
Pustit, přenechati (= iiberJassen) : Pustil nám tisíc šindelů.
Pusťte mi toho koňa, t. j. za ty peníze, které jste sám za
něho dal. Pustil mi dva lokte plátna = pi^enechal koupe-
ného bez provise. — Včela mi pustila žídlo -= upíchla
mne (vých. M.).
Pusto vat: Děti pustujó = jsou pusty, dovádějí (záp. Mor.).
Put i na 1. klícka na kabátě, očko na věšení; 2. die Eanke.
Putlactvo, darebné toulání, toulka (laš.).
Putlica, petlice, skoba (val.).
Putyra, nádoba obručem stažená, dvojuchá na slévání žin-
čice (val.).
Pýchovat prádlo, v kotle vyvářeti (han.).
Pykat: Tóze ho lědi pěkaji, litují, že (učitel od nich) odešel
(Vyškov).
Pýř = Pýr-
Pýření, drobné, mladé osení (Prostějov).
Pysk, huba: Dostaneš po pysku (laš.).
PyskáT, kdo má veliké pysky.
Pýskaf sa (pýšču) v jídle, vybíravě se přehrabovati (val.).
Pyskovať, plísniti, peskovati: Pyskovaí sam sebe z hluposti
svojej (laš.).
Pyskúň, kdo má velký pysk (hubu), nevymáchanou hubu,
hubáč : Pyskuň pyskuje cely den (laš. ).
Pyščury (pěščórě), veliké pysky (Jevíčko).
Pytlůvka, spropitné mlynarčíkovi od mletí (laš.).
R.
Rabiják, rabijácký člověk, zuřivec, surovec (vých. M.).
Rabuša, vrub: pit na rabóšó v hospodě = na dluh (han.).
Rab uše, pl. f. = cechy, provázky, oprátky, kusy lesa na vy-
sekání rozměřené a prodané (Zábřežsko).
Ráčit. Jednoduchého slovesa toho lid užívá jen mluvě s knězem,
ale často složenin: No, že se uráčil (z těžká odhodlal),
vyráčil se (nerad se vypravil), sen se mu vyráčil = vy-
jevil, splnil.
Rád: Na řád všeci tam bele = větším dílem, většinou (od
Třebíče). Stálí tam řad řadem = řad vedle řadu. Hrnuli
se řad řadem (slov.).
Ragan, nezvedené už větší děcko (val.).
— 377 —
Rachoia, křikloun (las.).
Rachať, rachotiti, nnčeti: Éetaz rachá (las.).
Rákos, beseda: ít do rákoša (Strání u Brodu).
Rampúch 1. díra pro vzduch do sklepa i vých. M. '. 2. díra ve
zdi pod oknem (las.). 3. zmrzlý led na okape (č.) na záp.
Mor. (na vých. M. střechýl .
Raná: Přišel mu do raný (in den Wurf). Dělal raný = zuřil.
V raně ho zpozoroval -= na jednou. V raně se všecko ne-
spraví. V tý raně tu byl = právě ted. — Místo „na
jednou" říká se na Moravě obyčejně „na ránu" (slov. val.)
n. „za ránu" (han.).
Rané, -ého (laš.) = raní (dle znamení, slov. val) = ranní
mše nedělní: Lidé šli z raní, z raného.
Ranostajek, f. ranostajka, ráno vstávající (val. laš.)-
Rantoš ( N. Město) = kapalica i Třebíč) = cmúr (val. slov.),
varmužka, usazenina z másla, když se vyvaruje.
Ranuška, ranný zemák
Rapálí, neschůdná, kamenitá cesta (Jicko).
Rapatá grapa, kostrbatá stráň .(val.).
Rapaťáky, škaredé ruce (han.).
Rapěnka, drobná, bílá řepa (Brň.).
Ra pnout, n. rafuout, drapnouti.
Rapotat: Straka rapoce.
Rapouchy m) = trudo vačky; všecky karlátky zrapoucho-
vatěly (záp. M.).
Řása, záře (hor.).
Ráz dříví, hraníce (záp. M. ).
R á z k a n. rázek, hromádka : rázka peněz (Líšeň i
Razsocháčí, smrkové chrastí (Jihlavsko •.
Razůvka, křesací hubka, která „od rázu", na jedno zakřesáuí
chytne (laš.).
Rážet: hrušky, ořechy (záp. M.).
Ražitý, rozražitý, ramenatý, silný (Jevíčko).
Řbílka, pl. n., hřebílko, kartáč na koně (Jimramov).
Re b entit (slov. val.), rebendiť (Jicko), hlučně mluviti.
Řebit se, smáti se ÍŽdár).
Řeci: On si řeči ani jakživ podle chuti nepokúří = jakořka,
prý (val.). — Óasté je toto řeči {= já řku) v nářečí
- 378 —
lašském, některé osoby ho užívají skoro v každé větě:
A hdě's to reci ptal sem se ho vzal?
Řečný, hovorný, od řeči (slov. val.).
Eéda, serpentina cesty (Zábřežsko).
Redigať sa, stěhovati se, syn. tragať sa (val.).
Eehořka, rohožka (N. Město).
R ech na, prasnice, svině (záp. M.).
Řehtat se: Obilí tede (ted) se řehce, bujně roste po dešti
(záp. M.).
Rehtit se, řehtati se, smáti: Pořád se řehti (las.).
Rejček, zítřek (záp. M.).
Rempeliť, silně bušiti (o kováři, Jicko).
Repeška, červený mravenec (Tišnov).
Repetilka, huba, která dobře repetí, rychle mluví: Tá má
repetilku! (Zlín).
Repitat se n. ropotat se, repotit se, řepice se to, třepatí se,
kmitati, lesknouti se: Repital se jako slunce, hvězda se
repoce. (záp. M.).
R e ř 1 i v ý, řeřavý (Zábřežsko).
Resle, kostky, hrát v resle (Jicko).
Re suta: Na krejcaru je s jedné strany hlava, s druhé rešuta
— orel (Louky u Zlína).
Řezačka, bitka, pračka.
Rezál', řezal', rezálové péro — péro z ocasu bílého kohouta,
ozdoba slov. klobouku: Ten má rezále.
Ěezavisko n. zerzavisko, červené bahno na louce (N. Město).
Řeží (coll.) — řeziny (laš.).
Rezigať, řezati něco nešikovně (val).
Réž, réžový dříví, jinde vondeůkový dříví, vod réžo (prvního
špalku od spodu), nejlepší (od Sloupá).
Režlavý, řežavý (Zábřežsko).
Ricadlo, řícátko = zrcadlo izáp. M.).
Řičet: Ditě řičelo = křičelo, plakalo (han.).
Řičíce: vovesná, hóhrabečnice, hrachuvka, stoklaska, kókol-
nice, pulkókolnice, prachuvka (Jevíčko).
Řídi na 1. řídká věc: látka, zeď. 2. ř. lesní, kde je řídko, seč.
Rí kačka, co se říká: říkadlo, deklamovánka.
Rit, coll. řítí, spodek snopů (opak: klásí); řítůvka, krátká sláma.
Riz: jedním řizemněco odbyti, jedním rázem, najednou (Jevíčko).
— 379 —
Rmut, rum, Schutt (Zlín).
Énúť: Řnui s ním o zem. Píeřínali dřevo, přeřezovali (las.).
Rot>ák = robař, záletník (val.).
Róčka (ručka), držadlo (ucho) u putny: Néni mó to róčkó :=
milé (Jevíčko).
Roh, kopyto (Brň.).
Roháč, široké vidlice na válci, na stavění do kamen velkých
dvojuchých hrnců. Hrnec se nabere za obě ucha na
rohy (val.).
Rohlena, ženská, která se ráda porouhá, posmívá (Jevíčko).
Róchat se, pukati: zem je od sucha poróchaná. Střechy
mrazem tak róchaiy = práskaly (vých. M.).
Rok: Kdy tobě roky dochodíja? = kdy máš narozeniny. Sak
roky už máš = jsi dospělý. Ešče nemá roků. Došly mu
roky = umřel. Dyž se rok s rokem sešéí ^ za rok
(slov. val.).
Roli ca =^ rolíčko daš.).
Roslíky =: srostlíky, dva spojené hrnce; nosí se v nich žencům
na pole (záp. M).
Rošec: Slaný jak rošec ;= kruch (han.).
Rosit, udeřiti (val.).
Roublík (róblík). rampouch ledový, střechýl (od Třebíče).
Rous. vlas (Jimramov).
Rovná (t. cesta): Mach šéi rovnu do hospody.
Rovno: Napřed dávala 18 zl., potom do rovna, t. j. 20 zl.
Když prodavač žádá na př. 54 zl. a kupitel podává 46,
po delším smlouvání řekne posléze ten neb onen: Víte co
udělajme to na rovno, t j. na 50 zl. (Zlín^.
Rozbarouchat: Máme to rozbarochany, nepořádek v jizbě (han. ).
Rozběhnout se: Rozběhni se mi pro hyntě = běž, zaskoč
pro niti (záp. M.).
Rozbyt se: Děbe se člověk na světě rozbél, přece mosi ode-
jit (han.).
Rozcasnaný, rozcuchaný (o posteli, vaL).
Rozčabraný, rozcuchaný, rozstřapatěný (laš.).
Rozdéščif se: Tak sa nám tam rozdéščilo = dalo se na
déšf (val.).
Rozedřít, rozedřeny dveře, všecko bélo v domě rozedřeny,
do kořán otevřeno (Jevíčko).
— 380 -
Rozehnat }': Má to tak rozehnaté (praví se o ráně oteklé)
(Jicko).
Rozezdat se, dáti se rozvésti (o manželech).
Rozežhraný, rozežhranec, rozpustilý, bujný.
Rozgábit, do kořán otevříti: Dveří rozgábané = rozdávené,
rozčéřené (Zlín).
Rozchlupaný, střapatý, neučesaný : Chodí rozchlupaná (Přerov).
Rozjařit se: Až se rozjaří, až nastane jaro ihan.).
Rozjeřábit se na někoho, rozzlobiti (Jevíčko).
Rozjeiabatit se, rozčepejřit se fzáp. Mor.)
Rozjet se: Rozjelo se to n. rozvezlo se to: Namlouvali se,
ale na svatbu nedošlo, rozbilo se to (laš.).
Rozježacelý, rozčepýřený (Jevíčko).
Rozkazač, obecní posel, že vyřizuje rozkazy od představen-
stva (val.).
Rozkosmaný, rozcuchaný i Jimramov).
Rozkřipec, klatka (záp. Morava).
Rozkudlený, rozcuchaný, neučesaný l slov.).
Rozmajetný, rozmanitý (Litovel).
Rozmrazit: Voda v pumpě byla zamrzlá, rozmrazil sem ji, a
teče zas (Brň.).
Roznášečka (darů mezi kmotrstvo).
Roznemocnit člověka, nemocným učiniti (záp. Mor.).
Rozpade r ková ť, na kousky rozděliti, rozdrobiti (Přerov).
Rozpajeděný, najedovaný, rozdrážděný (val.).
Rozpaprčený, naježený, rozhněvaný, t. j., jako by měl ruce
napřažený a prsty na nich roztaženy (slov.).
Rozpásly, rozpustilý (Zábřežsko ).
Rozpažiť, velmi roztrhnouti: Rozpažíl sem si halenu (val.).
Rozpluha, orat na rozpluhu = na sklad: role se počne orati
uprostřed, pak se oře s obou stran ke krajům a uprostřed
je potom vyvýšenina (záp. Morava)
Rozploutí, tání (záp. Morava^.
Rozprávný člověk, který rád rozpráví (záp. Morava).
Rozprýskaný, rozpukaný (val.\
Rozpur (=: rozpor, rozporek (laš.).
Rozražitý kůň, silný, široký v prsou a v kříži (Jevíčko),
Ro z sadit: Jatelina krávu rozsadila = rozpučila (zdula se). To
by člověka rozsadilo = pukl by zlostí (vých. Morava).
— 381 —
Rozstrojovat: Tatínek rozstrojujó krávě ^ vyprahá (zá-
padní Morava\
Rozšarpat, roztrhati: Pes se na něho šarpal a byl by ho
rozšarpal. Chodí celý rozšarpaný, otrhaný. Rozšarpaný
kabát (roztrhaný) (las,).
Rozšarpanec, trhan, otrapa (las.).
Rozštabárat: křence (kry) rozštabáraly splávek, rozbouraly.
Roztáč, tanec (Skreje).
Rozto: Och, běda rozto '.= rozběda) val.
Roztočit: Krev se v nás roztočila, rozproudila Zlíní
Rozfókat se, rozmýšleti se (záp. Morava).
Roztopáš, prostopášnost: Ted ta chasa jen nezdoby a roz-
topáše tropí (záp. Morava).
Roztrh: Dělá do roztrhu, že by se od práce roztrhal.
Roztrousit: Roztrúsil pověst mezi lidem, že je pod jalovcem
poklad (slov.\
Roztrtat se, rozhněvati se: Co si se hned tak roztrtal?
Chodi celý roztrtany (laš.).
Roztrž kaf, roztrhovati, rozděliti. Sverci sa po dvoch, po
troch roztržkali. — Když pase jeden ovčák několika
hospodářům ovce, přižene je z pastvy před každý statek.
odkud které má a tržká je, volaje : trž ! trž ! Ovce pak
samy od stáda se oddělí a pospíchají domů (val.).
Rozverný, rozvera, rozpustilý, veselý (záp. Mor.\
Rozvezlý, prostořeký (val.).
Rozviglat = rozviklati: Di mezi druhé chlapce se rozviglat,
bude ti lepší šmakovat (slov.i.
Rozvily (rozvélě), rozpustilý (han.).
Rozvilec, rozpustilec (han.).
Rozvody: Chlapci mají rozvude = vůli (Tišnov),
Rozvolda, silná, zavalitá ženská (han.).
Rozvýřený, rozpustilý han.).
Ro ženky, dřevěné vidly senné (val.),
Rožná kráva, která má rohy vzhůru (N. Hříše),
Rúbať zelé, sbírati zelné ktúby (košťály) i s hlávkami: Už
ste rubali zelé? Ja toť! Dybychme ho tam nechaR, museli
bychme ešče húsenkám přikupovat Tval).
R u b e c, ostružek z perníku: Dětil budete mít rubce (N. Město).
Ruče; Enem ruče si sedl, sotva, jakmile (val.).
— 382 —
Ruchla, rckle (Tišnov).
Růjný n. řujný. bujný, geil (val).
Rumpál střešeů, mnoho střešeů na halouzce (Kunštát).
Rumpanec, udeření, narumpat někomu, vybiti (Jevíčko).
R,umpatý, křupavý: Ocedila kobzole, ale su ešče rumpate (las.).
Run tem chodiť, sem tam bez účelu (Jicko), 2. honem; runto-
vat na koho, náhliti (Jevíčko).
Rupotat, hrušky „rupotajú" padajíce, když se stromem za-
třepe. Prší, tak rupoce (Zlín).
Ruska, vích (Brň.).
Rušit se, hýbati se: Jak zavolat, už se nesniél žádný ani
rušit (Zlín).
Různý hoiub, nespářený. Býí sem tam s různýma koňma, jež
byly každý z jiného páru (Jicko).
Rýček (é), kožené stínítko u čepice, Schild (Jevíčko).
Évat: Stodola píameněm řvala (srovn. blčela = bučela), Zlín.
Ryčať, téci stálým proudem tenkým: Prší, tak ryčí. Se střech
ryčí. Rýkať, téci s přestávkami: Slze jí po lících rýkajú.
Rýkne a prohúTí sa trochu, a za chvilku zas rýkne (val.).
Ryčet ob. místo téci: Voda ryčí; 2. Býk ryčí (Zábřežsko).
Rylka, hohoutek, pípa (od slovesa ryčet) Příbor.
Rýpat = rýti; rejpať = rýpati (Jemnicel
Ryzka, ryzí kůň.
Ryzou, zrzoun.
Rýžatý, eckig, kantig: kameň, uheí rýžatý, který má ostré
rýže (hrany) laš.
S.
Sád, mezník, hranečník (záp Mor.).
Sadat, svrbéti: Sada mne na krku, sada od kopřiv (han.).
Sadila, domýšlivec, nadutec (laš.).
Sadivo, co se sází: zemáky, řepa.
Sádka: 1. = sázka, rozestřené na mlate obilí, jež se má mlá-
titi; 2. podnět k mrzutosti, k hádce (Jevíčko).
Sádovec, mezník (záp. Mor.).
Sadový mak, setý (proti planému) záp. Mor.
Sakač, pijavý papír (Nedvědice).
Salačka, chvojí uschlé, zčervenalé (Jevíčko); jinde prask.
Sálat = lúčať, házeti, schleudern (laš.).
— 383 —
Saiaš znamená také ovce na bačovisku: Hle, tam ženu veliký
salaš ovec ! (Francova Lhota val.).
Šálit = sálati: Kamna sálijó (Brn.)-
Samobilej šátek, zcela bílý (N. Město).
Samour = somár (Zábřežsko).
Samo pas: Nechal ho na samopas, dělati co chtěl (ía.š.).
Samotížky, saně, jež člověk tahá (záp. Mor.), slov. pěší saně.
Sam šik (-šék), sotor, podlouhlý koš rákosový záp. Mor.).
Samutenký = samotinký (laš.).
Sáňky, dolní skráň.
Sapěf, šapoliť, chrčeti, chřestiti (^= sípěti?) laš.
Sazený: kráva starší má mlíko „sazený", mladá, zvláště brzy
po teleti „prudký" (Kunštát),
Sažit, sálati: Kamna sažijó, slonce sazí, rozpálené čelo sazí.
V očích jí začalo sažet = jiskřiti (záp. Mor.).
Sečko ví ca, řezací stolice na sečku .val.\
Sedat: Zemáky sedajú = jejich hodné pod kopcem. Žito sedá
= je hodně pokládek. Dyž jarka sedne, bývá jí hodně
(vých. Mor.).
Sedlatý: kůň, prohnutý (Brň.), holub, s lyskou na čele (val.).
Sedmikyjová, přezdívka nejsprostší kořalce (laš.).
Sej ač, rozsévač (slov.*.
Sekavky, pl. f., „co se němá na ítrnice seká" (slov.).
Sergaťa n. sraligaťa, bázlivec
Sésat, nahlédati: Já ses tam = sesl jsem (Jevíčko).
Setná řepa, strničná í Jevíčko).
Shrknout se na někoho, shluknouti.
S c h 1 o u b a, vychloubavosť.
Schiop, vikýř s dveřmi, zvláště na chlévech (val. slov.).
Schomolený n. schomelený, schoulený: Ležéí tam pod mezú
schomefený (slov.).
Schoř: To je schoř, ten všade vleze (Jevíčko).
Schov, uschování: On to bude měť do schovu (val.).
Schůzka: Bylo nás tak schůzka těch dobrodinců, sešli jsme se
tak (Zábřežsko).
S chvál: To pivo néni na schvál n. schvální, extra, příliš dobré
(Zlín).
Schovánky (pl. m.): Nanynka byla z mlsných a na scho vánky
od lepšího si ji panímáma brzy zvykla (Ždár).
- 384 —
Schytrovat něco, chytře navléci, narafičiti (Zlín).
Sichotný, dušný, zádušlivý: Babička sichotná (Jevíčko).
Sit: Šije = mrholí, pokrápí (Kunštát),
Šikatať, chvěti se zimou (laš.K
Sila: Ječmen je ešče při sile, není ještě docela zralý. Zemáky
sú ešče hodně při sile, nedovařené a p. (Zlín).
Si mat (snímati): Maso símané, vepřové maso, s něhož horní
vrstva tuku sůata (Zlín).
Sísat (sésat), nahlížeti (han.).
Sítka (sétka), sítko, cezák (Zábřežsko).
Sjednat si dělníky (záp. Mor.) = najat si (vých. Mor.).
Skáká v é mušky n. houpačky, dřepčík zelný, zool. (Prostějov).
Sklad, seno koním za žebřík založené (Jevíčko).
Skládanka pentliček = růžička z pentliček (val.).
Sklapoušený (-póš) klobouk, klapatý, schlíplý (záp. Mor.).
Sklapnout: Sklapni — rozklapni ten palazór = zavři —
otevři (Brň.).
Sklestit, zbíti, zničiti: A ve se neosmělíte takovýho člověka
sklestit? Též: sklestit vojsko (záp. Mor.).
Sklípek, skrojek chleba (han.).
Sklučatěný, skrčený (záp. Mor.).
Skočitý chléb, pěkně nakyslý, vysoký pecen (N. Město).
Skol han, kolohnát: Takové skolhan, a hrá se ješče s malema
(Jevíčko).
Skořistovat: Žádnému sem jak živ nic neskořistovál =: ne-
vzal, neukradl (Zlín).
Skorostajka, která skoro vstává (Uh. Brod).
Skositý, do špice zúžený (val.).
Skrabětělý, runzelig: Má hubu skrabatělú (slov.).
S krajek s řepy, skrojek s chleba.
S kr a s t : To mne skradlo ! =- ošidilo, do škody přivedlo (N. Město).
Skřak, zákrsek (laš.).
Skřeč kovat se, stavěti se jako křeček, zlobiti se (Přerov).
Skřéhnit se: Nebudu sa s nim skřéhniť, s křikem se hádati (val.).
Skřencovité dřevo = skřenec, houževnaté, neštípne (Jevíčko).
Skřenčelý: řepa, ředkev = šatnatá, dřevo = neštípne (Zlín).
Skřenčovatět: Brambory skřenčovatěly, od vody, deště
stvrdly (záp. Mor.).
— 385 —
Skřép, skrépy, pole na strmé stráni, nesjezdné, kamenité (Je-
víčko).
Skřívat: Celé rok skříval, chřadl (záp. Mor.).
Skrmét, o nemocném, který posedává: Sedí skrměný (Zlín).
Skrosnat se někde, směstnati se; vkrosnat se někam, vejíti
se ; Nemohli se do kostela vkrosnat, ani v kostele se skrosnat
(N. Město).
Skuhnět, kňučeti, o dětech, plačou-li ze vzdoru bez slz, greinen
(las.).
Skumlák, skrblík (.Jicko).
Skúpánit, býti skúpáněm, lakomcem: Ten skúpáĎ skúpání (slov.
Skvasiť: S ním nelza nic skvasiť, svésti, poříditi (val.).
Slabavý, trochu slabý (záp. Mor.).
Sřábnút: Voda v říce slábne, ubývá jí (Zlín).
Slabina, čásf břicha dole u stehna; člověk má dvě slabiny.
Sladec: 1. svlačec; 2. osladič (Kunštát).
Sládiť = slačet po něčem, číhati na něco, aby se mu dostalo:
Co tu pořád sladíš V (Jicko)
Slanit se, chce se mi píti: „Co se ti pořád slaní", ptají se toho
kdo pořád vodu pije (Zlín).
Slávy, blýskavá zrcadélka na věnci svatebním (slov.) = han.
tříslo.
Slepák, slepejš (záp. Mor.).
Slepák ^=^ slopák, piják ílaš.).
Slepičář, zloděj slepic a vůbec drůbeže (Prostějov).
Slepičák 1. prst, ukazováček, též vlezenec, že jím slepicím
vogldávají, voldávají (ohledávají) záp. Mor.; 2. kuniík (Ždár).
Slitý: Jabloň slitá ovocem, plná ovoce. Byl celej slitej od
strupů = samý strup (záp. Mor.).
Sloboda: Pověz ty nam, pachole, kdě je tady hospoda, pro
putničky sloboda (las. Suš. 14) = Herberge.
Sloj, m., vrstva v kameni (val.).
Slotúch, slota, sloták (las.).
Slub brať, getraut werden: Ja sem bral slub ve Slatině (laš.).
Slunečník = slunečnice (helianthus) laš.
Slunečnic a, ohnivé sloupy při slunci západu: Večer taká
jasná slunečnica svítila při sluncu; jářku, už mamy po
pohodě (laš.).
Slunečnice, pl. ť., pihy (záp. Mor.).
25
— 386 —
Sluno, slunce: proti slono (Pavlinov u Vel. Meziříčí).
Slycha: Už je rok, a po něm slychy vidy (Kunštát).
Slza: Nemáme ani slzy másla ^= nic (Tišnov).
Smaž i nk a kuzlenčí, smažené kozle (Žďár).
Smě sika, směska (Zábřežsko).
Smrada = smradák, smradlák, smradoch.
Smrdirobota, lenoch (Jicko).
Smrtit, chodit se smrtholkou na srartnou neděli: Děvčata jož
posmrtile (Brn.).
Smrtná svajba, hostina po pohřebě svobodného nebo svobodné
(Prostějov).
Smutný: Smutná nevím, kam se podět. Jak tam pudu smutná
dívka ?
Smyk: 1. nehyba, „ene smyči (táhne) jak smoía"; 2. pobuda,
tulák (las.).
Smýkat: Ptáci na hnízdo smýčú n. vláčá = dělají si hnízdo
(Jicko). Smýká se na mne = anfahren (Zlín).
Snad, žízeň, jen ve rčení: Býl tam hlady a snady (Zlín).
Sňatek, obilí na stojato : Prodali sňatky a pole pronajali (Kojetín).
Snést: Snesl voči na dědino, pohlédl (Vyškov).
Snídaná = snídaní (Ždár\
Snihovica, voda sněhová (Zlín).
Sobek = sobec (laš i.
Sobenýstrom, štěpovaný (Jihlavsko).
Sobit: Ten vinohrad sem já sám sobil = založil (slov.).
Sobit si, za své prohlašovati, za své požadovati : On si to sobí
se vším činem val).
Sobný, arrogant (val.).
Sočit: Posočovali nás, ponoukali, popouzeli (N. Město).
Solnička, slánka.
S o mlat. -mlu: Býk somle (o mumlavém hlase, jejž vydává roz-
zlobený býk i člověk) Zlín.
Somtaf sa, sápati se: Netřeba sa somtať na člověka pro nic
a za nic (val).
Somtiť n. somtať, těžce oddychovati (Kojetsko).
S o pláň, usmrkanec (slov. val.).
S opii dud a, kdo posmrkuje a neutírá si nosa (val.).
Sota. udeření, ictus. od slov. sotiť =: udeřiti (val). Též stč.
(Jag. Arch. 1888 str. 118.).
— 387 —
Sotoniť (int. slov. sotit? srovn. stč. sotny). Usotonil se, unavil
se (Roketnice).
Soud: Bel s ňém na sódech = měl s ním proces (han.).
Soudit: Žádné mně nesódil = nepomlouval. Posoudili se =
pohádali se. Soudili se spolem ^= vadili se (záp. Mor.).
Soukat, tkáti.
S o umný králík, skotný (Vel, Meziříčí).
Spačovitý kůň, který se vzpírá táhnouti (Jicko).
Spadynka, nedozralé ovoce se stromu spadlé (záp. Mor.).
Spálenka, spálenina na jídle: Jak se vaři při plamenu, to
ostavaju na vrchu spalenky (na př. na bramborech černé,
opálené skvrny) las.
Spánek = sp.il, nádor na trnech (záp. Mor.).
Spaní: Modlit se na spaní = večer (záp. Mor.).
Spára: Byla tam na mostku taková spára (díra), co moh do
ní nohu strčiť (Jicko).
S párat: Kočky spářajú a zbúňajú, kde je co zežrat (slov.).
Spárno: parno.
Spatrýhat, shltati, snísti: Co ten ogar spatrýhá! (val.).
Sperechtit, zkaziti (han.).
Spě rek, omydlek, zbylý kousíček mýdla.
Spě šek, spěch: Běžel spěškem = honem (slov.).
S p é zn ó t (han.) = spajznút (val.), ukrásti, spezák, zloděj (záp.M.).
Spíchnout se, seškorpiti se: Spíchly sme se s tětkum (las.).
Spiknout se: Dyž se oheň spikne = vyjde (N. Město).
Spiksa: Ved proti nám spiksu = brojil proti nám i Jicko). —
To je jedna spiksa ^ spiklá banda (Bzenec).
Spinka, pouto na krávu při pasení (N. Město).
S pisk o, místo, kde kdo právě spí, ležisko mimo postel: Zastal
sem ho ešče na spisku (val. slov.).
S plat a, splátka (Zlín).
Spodit, všude vlésti, spouzeti, též: spodit hřích, mrzutost
v domě (Jevíčko).
Společňata, dvojčata (han.).
S politý chléb, černý (val.), = chorý (las.).
Spopeliťsa: Ký dách ta tam vynes? Af sa nespopelíš! =
nesletíš, nespadneš (Jicko).
Spořit: Tráva spoří =je jí hodně. „Spoří?" Tážou se těch, kteří
něco sklízejí. Musím si ešče něco přispořit^ trávy přitrhati (hm.),
25*
— 388 —
Spouzet, hledati něco nedovoleně, himotně něco prohledávati:
Co tam spoziš? (han.).
Spožehovat, snísti: Všecko spoželmje (N. Město).
Sprasnica, svině oprášená, prasátka chovající.
Spravedlivé víno = samo v sobě, echt.
Spravedlivě, věru, vskutku: Spravedlivě sem s tyma koni
nemoh ani hnúť (Jicko).
Spravit krávu = pokliditi. Spravuje voly, nemůže do školy
(záp. M.). 2. Spravil si pětítku zelí =: naložil (slov. val.).
3. Spravoval sem pohřeb — vyjednával na faře (slov.
val.) 4. Spravit se =:^ vypořádat se: Tož co od toho? Ja,
nechtě toho, šak sa spravíme! (slov. val.).
Srážka, prohloublý járek napříč silnice, kudy voda odtéká;
u něho „válek" n. „základ" (povýšenina, břízek): Odpo-
činul si na základě (han.).
S praž nik, spřeženec, společník: Ti spřažnici tam měli v jeho
stodole obili (laš.).
Spřeha: Pojedu do města spřeho, t. j. pojedeme dva s jedním
vozem, každý dá jednoho koně a každý si něco naloží (han.).
Spřih, spor: Máme ze sósedem takové spřih (han.),
Spříkat se, zříkati se, vzpírati se, protiviti se: Nespříkaj se!
Nespříkám se, že ti to neudéiám (Zlín).
Sprouděný dítě, opařené mezi nožkaraa (záp. M.).
Spůdnělé seno, obilí, stuchlé (Zlín).
Spoušť, příkopka napříč cestou, Mulde (záp. M.).
Spouštka: Bože na nebi, tohle je spouštka = Boží dopu-
štění (Žďár).
Spražůovat louku, s jara uhrabovati (Telč).
S prysk, voda na cestě nebo na poli rozlitá, vtoku stupňovitě
zmrzlá (val.).
S puso bit: Spůsobil si koníka, sjednal, koupil [záp. M.).
Spůsobný, úhledný, pěkný: kabát, klobouk (val.).
Spustek, splávek u struhy na mlj^n (Vel. Meziříčí).
Spuščenec, rozpustilec (N. Město).
Srazit: Srazil ho s toho, Jmd. von etwas abrathen, abbringen.
Srážet tvaroh (záp. M. ; na vých. M. tužit).
Srážet se: Voně se srážijó ^= stydí (Zábřežsko).
S r á ž k a na silnici, příkopka napříč, aby voda odtékala 'Boskovsko).
Srážka na tvaroh, lis (záp. M.).
— 389 —
Srditý, herzhaít fval.).
Sřečit se: Záleský se o tom siečil s rychtáiem, byl v řeči,
mluvil o tom (Ždár).
Srchůatý, naježený: Srsť na krávě, na koni byla srchůatá (las.).
Srnčí nohy : Ve dně v noci býl na srnčích nohách ■= k útěku
připraven (val.).
Srsteů, srstková halouzka; srstiny = srstky (záp. M.).
Srub, s5'pka, hůra (Opavsko).
Srubek, sklípek na mléko (val).
Sta = -koliv: Sťagdo, sCaco, sfagde, sfagdy, sťajaký (N. Hro-
zenkov).
Stačit: Tá bóřka stačila daleko, šla (Zábřežsko).
Stahala, Klachel daš.).
Stáj, půda na seno (Jimraraov).
Starula, stará, stařenka (jméno kravské, las.)
Starob ytj- a novobytý, starob j'lý (Zábřežsko).
Starý n. janek, při vazbě obilí na poli poslední pokládka;
které dívce zůstane, dostane starého muže. Proto se po-
smívají: Nese Jánka, dostala staryho (Prostějov).
Stať za sebe: Ten si stoji za sebe = je zámožný (Jicko);
na Zlínsku : Ten je za sebe.
Stativa, pl. n, úzký, maiý stav tkalcovský (vých. M.).
Statková ť, pyšniti se, vypínati se: Néstatkuj se tak! Nesmíme
se na to statkovať = zakládati si. Statkovať sobě= auf
sich halten: No, dy tež sobě píece trochu statkujté! (laš.).
Stejnit se s néký^m = stejným býti: Véšovčí se s nama ne-
sténijó, nemají stejného s námi nářečí (han.). Naša řeč se
sténi s těšeticko.
Steka, stružka vykopaná na louce n. na poli, aby voda od-
tékala (Ždár).
Stelnica, stelná kráva.
Stěn o víc a, stesaná kladka na stavbu dřevěné stěny se ho-
dící (val.'.
Ster, něco rozetřeného: ster tabáku.
Stezka n. stežník (záp. M.) = chodník (vých. M.).
Stínat ruce, zalamovati (záp. M.).
Stlaůový hniij, z lesního listí (laš.).
Stlát se: Jož se stele taky k nám = cliystá se (záp. M).
Stlúščá: Zařval jak noha stiuščá = velmi silné (val.).
— 390 —
Sto: Ten kluk stojí sto peněz = mnoho (Vyškov).
Stojačka: 1. obilí růstlo na stojačce = na stojato (slov., val).
2. kytka, již mají mládenci o svatbě (las.).
Stoják, vysoký les, který dlouho stojí (Brň.).
Stojan, dřevo (stojatá trouba) kterým odtéká voda z rybníka
(Kunštát).
Stojka, postavač, lenoch (slov.).
Stojmem, stojmo, stojačky (las.).
Stonat, stonu = sténati.
Sto navy, churavý (Zábřežsko)-
Stončit se: hósata se stončijó, dostávají stonky, peří jim
vyrůstá (han.).
Stoupat: Dyby jenom stopali po jeho slovech = kdyby ho
poslechli (Zábřežsko.)-
Stramať se koho, báti se (las.).
Strana: Byli tam z druhej strany: helveti (mluví-li katolík,
a naopak). Stranama = v okolních dědinách (Brn.j.
Střapec, malý chlapec (Jevíčko).
S t ř á s n i t se: Bode se pořád střásnit jak kohót (záp. M.).
Strčný (han.) = ščrčný (slov.), třelý, do něčeho smělý.
Střehová ť, spotřebovati: To všecko střebuje se v domě (las.).
Strejštitj', vrchovatý: míra, nádoba (Telč).
Střet: do střetu íť komu = naproti (val.).
Střela k, zub třenovní (han.).
Střenko, násadka, krátké ozdobné bičisko (záp. Morava).
Strhnout: Ponáhlaj sa, ať to do večera strhneš = doděláš
(slov., val.).
Střihnout: Dneskaj střihlo místy jak sa patří — sprchlo
(Jicko).
Stři si ý, hubený: kráva (záp. Mor).
Stříštit se: Řeka se stříští = chytá led (záp. Morava) =
stříní se (val.).
Stříž (ovcí) = stříhání (slov, val.).
Stři žit: Voda stříží = stříštit (Brň.).
Strk: To je jakýsi strk = na nic člověk (Přerov).
Strmiščena, strnisková jetelina (han.).
Strnadit, dávati něco na vysoké nepřístupné místo: kde pak
ses vystrnadil? dybys tak spad! (Kunštát).
Stručná žába = ropucha (záp. Mor.).
— 391 —
Stroboul, strbouleček, starý zákrsek, sešlý stromek (záp. M.).
Strojena, ženská, která se ráda fintí (val.).
Strzub, žebřík u jeslí neb u koryta, za který se dobytku píce
dává (las.).
Strop č. (DačJcko).
Strojit trávu, trhati: Trávu strojíme do koše (Dačice).
Strouhátko (o) na perník, strohadlo na zelí (Jevíčko).
Stroumat se, ostýchati se: Nic se nestroinete! (han.).
Stroponit něco, int. slov. stropiti (záp. Mor.).
Strožěna = ostružina (Vyškov).
Strž, „jak se včil říká: stav" (slov.) t. na řece.
Stuha obilí = stoh (záp. Mor).
Stukať, sténati v nemocí (las.).
Stvora: hleďte si stvoru! když někdo malý a slabý hodné
láteří a se v před dere (Jicko).
Stýskat se: Stýskalo se mi tam chodit, nechtělo; na vých.
Mor. stíhalo se mi.
Styk, vaz: zlomiti si styk (laš.).
Sudík = surdík, komůrka, nízká světnička.
Such (soch), suchý strom (han.).
S u c h á č, sucháů, suchoun, suchý, hubený člověk (slov,).
Suchomel, přezdívka hubenému Jicko)
Sul čivý, člověk zlé huby (Jimramov).
Sumtat: Žere, tak sómce, kráva plnou hubou (Jevíčko).
Sumtit, těžce oddychovati (Jevíčko).
Sun ti t: Péro pokažené na harmonice suntí = křapí \z. M.).
Sunuť =^ sanuť, saň (han.).
Súpurlivý = súporný, urputný .val.).
Súrať: Ale už mi súralo! (las.) — nahánělo.
Suroví zen 1. sychravý čas. 2. syrové dříví (val.).
Súš, vo.ština.
Suška, sušica, 1. suchý strom, 2. žena, která nemá dětí (laš.).
Sušina, suchá půda; op. mokřina (laš.).
Sušný, sušící: Na vesno vzduch už je sušnější (slov.).
Suvka(ó) na peří, spodní cícha (Jevíčko).
Sužovat: Už na s tým nesužuj = netrap, dej pokoj (vaLslov.).
Svačina, hostina, kterou vystrojí „úvodnica" kmotrům po úvodě;
Krumlé děiajú temu malému svačinu (Jicko).
Svačínat = svačiti (Ždár).
- 392 —
Svadat, tlachati: hlópy svadání (záp. Mor.).
Svadbiť se, svatbu slaviti, o rodičích ženichových n. nevěsti-
ných: V úterý sa u Bazalů svadbili (val.).
Svalit: Svalil jelena := zastřelil.
Svátek: Dé se (si) svátek = dej n)i pokoj izáp. Mor.).
Svatojánky, malé studánky, jejichž zřídlo trvá od jara do
sv. Jana, potom vyschne (slov.).
Sváv o Ta, svévolný člověk (slov.).
Svěcená voda: Nepomože ti odtud ani svěcená voda = nic.
Svět: Měiy s ním ony tři světy = velkou potíž (val).
Světit sa s něčím: Nebudu sa s tebú světit = dopalovat,
c starat (Jicko).
Světlo, přikopá u silnice (Boskovsko). — Děvče jak světlo
hezky (Zábřeh).
Světová ť, na světě býti, žíti, světa užívati: Je nemocna, ona
už něbudě díuho světovať (las.).
Světýlko, svatojanská muška (záp. Mor.).
Svině, pařez, na němž se dříví štípe (Jevíčko).
Svinstvo, coll. = svinský dobytek (záp. Mor.).
Sviselní okno, ve svislích.
Sviždola, běliula, toulavá ženská (han.).
Svobodnica, svobodná ženská (Ždár).
Svor = 1. vor (záp. Mor.); 2. svornost: Jsou do svoru (Brň.).
Svůj: Já sem svůj = samostatný hospodář (laš.).
Synča — ata, dítě, syneček: Já sem ternu synčatu hrubě přát
(las.).
Sypká, cícha iŽdár). Jinde je sýpek peří v peřině; sypovina
= látka na spodní cíchu.
Sý pnout: Ani nesyp = nedechl (Zábřežsko).
Syroviť, býti syrovým, rozpustilým, páchati nezbedu: Ona
syroviia (laš.).
Syrovizeů, syrové dříví : Doněsia na hřbetě také syrovizně (laš.).
Š.
Šabalka, vězení (han.).
Šábřit, šukati (Třešf).
Sagá = šak já; tak i: šagu = šakju, tágu = tak ju a p. (val.).
Sáchor, rohožka z rákosí na pokrývání vozů (val.).
Sáchorka, láhev rákosím n. štípaným proutím opletená (val.).
— 393 -
Šachula, kdo na obon ramenou nosí, obojetnik, Zwischentráger,
Klatschmaul (las,).
Saj t o vn;^, šikovný: Té se šajtovne k terno! (han.).
Šalo uch: Dělá šalóche ^= je pyšný. Dělá se z něho šalóche
= blázny, „šoufky". Te šalócho! = blázínku! (kdo se dal
obalamoutiC) (záp. Mor.).
Sam oři t: 1. padělkovatí, šukati (záp. M.). 2. temně zníti: A co
to tam šamoří v té naší zahrádce? Gajduje tam gajdušek sedá
na kadlátce (Suš. 614.) 3. míhati se = šemořit se (slov. val.).
4. baviti se, hráti si : Dítě se šamoří samo nadvoře (Jevíčko) .
Sam šik, podlouhl}^ slaměný košík = sotor (Jevíčko).
Šapcovat, prohledávati kapsy (Třešť).
Šarapoch, zadní příčka na saních, na které sestává (Jevíčko);
slov šarapatky.
Šarmitať, rozháněti se něčím (= šermovati) laš.
Šástaf někoho s řečum, jizlivě popichovati (Jicko).
Šastif sa: Sem sa natých volkech šastíl = ofikl, ošidil (Jicko).
Šáší: 1. palaší, rákosí (slov.). 2. roždí: Chodí na šáší do lesa,
nese šáší z lesa (Jevíčko).
Saši na, tráva ostřice.
Šatnatá řepa, uvnitř dutá.
Šatřiť se koho, štítiti se, vyhýbati se komu: Každý se mé
šatřil, aby mi nemusel nic dat (laš.).
Ščagel, klacek (Brň.) ^= ščakél (Kunstát .
Ščavík, ščadlík, šťovík (Kunstát).
Ščekula, štěká vá ženská, hubačka (laš.).
Ščep = jabloií (záp. Mor.)
Ščepetka, špetka (Brň), ščepitka (Dačice).
Š čepka, špetka (Tišnov).
Ščepohlavá husa, s černou hlavou (Jersín).
Ščepovat komu co, vyžvatlati: Už mu to všecko vyščepovál
(Kunstát).
Ščerbatý na Třebicku a dále na západ neznají, užívají za ně
zubatý a p.
Ščerchat, ščerchnout, rasseln: Ščerchál klíčama. Peníze mo
ščerchale. Ščerchla křidlo (záp. Mor.). = hrkat (vých. M.).
Ščerchula, žena, která všecko „vyščerchá", vyslepičí (Kunstát).
Ščerkotka, hračka dětská: dutá, dřevěná koule na topůrku,
v ní trochu hrachu nebo kaménky (záp. Mor.).
— 394 —
Ščetka, kůl, „jehla". Má-li se stavěti budova, kde není pevného
základu, vrážejí se ščetky do země a na ně se teprv staví
základ (Loštice).
Ščička, třapeček na val. vestě.
Ščihliť se (ščihlět), štířiti se: Pořád! se temo ščihli (han.).
Ščimrať, syn. žuchlať, glimať: Cely děn ščimře = pojídá kra-
jíček za krajíčkem (las.).
ŠčípTavina, štiplavá chuť: Seno nevysušené dostane ščipla-
vinu (las.).
Š cirk a, ještěrka (Přerov).
Ščiv, coll. ščíví, šťovík (vých. M.).
Sčudlat, 1 špihlat, škaredě n. bez potřeby řezati: Děti rády
ščudlaji (N. Město). 2. (iter. ščudlikat), klepati na kliku,
aby otevřeli, když je zamčeno (han).
Sčuhlit se, smáti se; ščuhlena (ščohlena), děvče smíšek
(Prostějov).
Ščuhrat, vysychati, trouchnivěti: Posečte tú otavu, šak už to
neporoste, bude to ščuhrat leda. Vyščuhraný chléb =
okoralý, vyschlý (Zlín).
S cukat, skytati: „No počkej, šak ti bude drščka ščukat", když
někdo jda do pole nebo přes pole, nechce s sebou vzíti
jídla (Jicko).
Sčůla, járek po dešti (Třebíč).
Ščulcovať sa, uskrovňovati se: E, nebudu já sa ščulcovať,
tak sa s tým štulcuju (val.).
Ščulingat, skákati o jedné noze (Brň.).
Ščouplý, štíhlý, hubený: Té pšence bódo ščoply = chudého
zrna (han.).
Ščořánek, skrojek chleba (u Prostějova).
Ščurnej, bujný: Na štědrý den dává se kohoutovi česneku, aby
byl „ščurnej".
Sebinkě (šibanky, šibenice), čásť trakaře nad kolečkem na
zad zahnutá (Prostějov).
Šefrán == šafrán.
Sem oř i t, šimrati: V noci mne cosi šemořilo za koleno (slov.).
Šepelit, šeptati (las.).
Se plat, -plu, šišlati.
Seredit se s někým, hádati, křičeti, hašteřiti se (Jevíčko).
Seti i na, šetlinka, suchý, hubený člověk: Taková šetlinka (laš.).
— 395 —
Ševcůvka, ševcová (záp. M.).
Š i dal a, kdo šidí (slov.).
Šij a, vchod do sklepu. V šiji bývají hrnce s mlékem.
Šílený: kůn = divoký (N. Město).
Šípat 1. g-piniti: Zasípala si sukničku. Ty si šípáí, já sem
prala (val. laš.). Odtud : ušípané := prase (vlastně ušpiněné
dobytče). 2. (šepat; vískati, hledati vši (Zábřežsko\
Šíplit se, štířiti se, usmívati se. - Šíplenka, ženská, která
se šíplí (Kun^át).
Širat se, šeřiti se: Než se šíralo, bele sme jož na cestě (záp. M.)
Šíře ba (šě-), šířka velkého rozměru (Jevíčko). — Šířava, jm.
místní, srovu. dálava, veliká vzdálenost.
Šiškou, kdo má tuze naduté, „šiškaté" skráně, jako by za nimi
šišky (knedlíky) měl (Přerov).
Šišvor, slepená v tvrdý chumáč vlna (val.).
Šit: Cosi se na vás šije = chystá. Už se všelico proti němu šilo.
Šizavý, šidlavý: nádoba, která vypadá, jako by více pojala?
než skutečné pojme (Slavkov).
Škamrat, louditi, žebroniti CJevíčko) - slov. reptati, domlou-
vati někomu: vyškamrál mu.
Šklebná, žena. která se ošklebuje.
Šknuřit se, upejpati se: Tohle je nevěsta! Ta ví, co chce a
nešknuří se (Ždár).
Škobla, ohnutý nůž s dvěma držadly na odírání opařeného
vepře ze štětin.
Škobrc! a už letěl.
Škodovat, míti škodu: Škoduju 5 zl. (Zlín).
Škrab ák, kusý, useknutý, starý srp na trávu (han.).
Škrabat. Slováci „škrabu" jenom zemáky, jabka „krúžlú"
(krúžrat), Hanáci „škrabajo" i jabka. Škrabek (han.)
kružéíka (slov.), oškrabaná slupka s jablek.
Šk ráčit, škvařit (vých. M.).
Škraka, rozškračené (rozpuštěné) slaniny se škvarky (s oškvar-
kami, val.l
Š kra lupin a, škraloup (Přerov).
Škrambal = škarbal, stará obuv (Jevíčko).
Škrambala, kdo při chůzi nohy vláčí.
Škraň, tvář, líce: Ten má červeny skráně. Polobil ho na
škraně (han.).
396 —
Škrančet, plačtivě prositi, ošklebovati se: Co poraď škrančíš?
(vých. M.).
Škrát, sněhový škraloup (val.).
Škrčet: látka trhaná skrčí,
Škrk, škřk označuje zvuk, jejž působí látka trhaná. Skřk ven
= ten tam (slov. (val).
Skřekat, škřéknút, křičeti 1. o slepici skřečící; 2. o člověku:
Škřékl na něho. Neškřékaj na mna (slov. val.),
Škrhelec, ornice smíšená s „kaménčím" : Ve škrhelči sa roíá
sj^pké kobzóle (Jickoi.
Škříp, kosinka, husí křídlo (vaj.).
Škrně, -ete, škrůátko, malé. nevyspělé dobytče, zvláště prase,
sele (záp. M.).
Škrnět: Děťo ji tam škrnělo = plakalo (laš,),
Š k r o b a ť, škrabati zemáky syrové ; oškrobiny := oškrabané slupky*
Škronět, šklebiti se, natahovati moldánky, „škróíia" (Jevíčko),
Škrontat: malý ve velkých botách škrontá (Brno).
Škrpať, obuví silně o zem tříti. Odtud: škrpaný (tanec) =
valčík: Zahrajte nam škrpaného (Jicko, laš,).
Škrpaia, kdo nohy vleče, smýká (Jicko, laš,).
Škrtů sít, intens. škrtit (slov.).
Škrubka, organtin (Bríí.).
Sk run ty, velké, roztrhané boty (Jevíčko.
Škrut, kra ledová (han.).
Škrutať se, tříti při chůzi obuví o zem z lenosti: Co pak te
se tak škrótáš? (han,),
Škřuf, drobounké kůstky ve vařeném mase (val.). Nemám ani
škřutiny slanin.
Škutatý list, chlupatý (skuť, kudly) val.
Skvět: Sádlo skví, když se škvaří (Jevíčko) = pšká,
Škvrkat se, scvrkati se (N. Město),
Skvrně t, winseln, wimmern: To děcko pořád skvrní; odtud:
skvrně,
Skvrzať: zmrzlý sníh škvrzá pod nohama (Jevíčko).
Škymrat = škemrat, žebroniti (N. Město).
Škyra, puklina, štěrbina (záp. Mor.).
ŠTahún, dlouhý omlád z kmene vyrostlý (Jicko).
Šlak n, člak: 1, šlépěj (záp. M.\ 2. Šlaky, okrajky sukenné:
šlakový bačkory (Vel. Meziříčí),
— 397 —
Šlakovat koho, stopovati (záp. Mor.).
Šlápota = šlépěj (Ždári.
Šlažit, ušfažit bičem, šlehnouti (slov. val.).
Šle ta, břidlice (las,).
Šlechtit se, dařiti se (o drůbeži): L'etos se nám drůbež málo
šlechtí (Zlín).
Sloh ar, dílo vedoucí v „dílně" (venkovské olejně), dokud bý-
valy (Prostějov).
Šlích ta u dobjtka, když druh druhu při trkání chlupy sedře
a kůži prodře (han.).
Šli ne c, šlehanec od biče (N. Město).
Šloček, nálevka z rohu, jíž se nadívají jelita (Jevíčko).
Sloupnout, šlápnouti (Jimramov).
Šlová putna, Hángebutte (laš.).
Š matlat, paťkati; vyšmatlaný^ bot.
Šmatrcha, n. šmatera, kdo stále klopj^tá, do všeho vrazí
(záp. Morava).
Šmidka chleba, skyvka (slov.). Srovnati jest sloveso „ušmignút"
=^ ukrojiti.
ŠmiheT, -Wa, bič (laš.).
Šmikaná, hra na schovávanou (Brno).
Šmikó, šikmém (han.).
Šmikuranda, špatná ženština (Jimramov).
Š mízný, svižný, ohebný: prut (Jicko).
Šrauk =^ aksamitka (v. t.).
Šmúr, špína na šatech (laš.).
Šmurač, kdo „šmúrá", špatně píše, kreslí a p. (laš.).
Šmú<raf, šmurygať, špiniti (val.).
Š my tec, smyčec (N. Město).
Šňůrka: Ten z toho má také šňurkó, výdělek, profit (Jevíčko).
^ pantle (Věřovice, Jicko).
Šomtat se, loudavě jíti; šomta, kdo se šomtá (Kunštát).
Šoplstat se: 1. brouzdati se (N. Město). 2. Volné rukávy
košulí, tak sa jim šoprstaly kole ruk = volně se otíraly
(val).
Šotrcat někým, chopiti jej za prsa a k sobě a od sebe jím
strkati (val.).
Šotrúát, hrabati se, ubírati se: Šotřňál dál na horní konec
dědiny (val.).
- 398 -
Soukat fazole do důlka, šprtat (záp. Mor).
8 o úlek, prát z rukavice (han.).
Šouply (o) = ščóplý, útlý, malý: noha, obratný: šoply
děvče (Jevíčko).
Špajdať, šmatlati, šantati nohama (las.).
Špajdavec, šmatlanec (las.); špajdula (o ženské).
Špara, skulina, prostor mezi dvěma staveními, zcela těsně
k sobě nepřiléhajícími (val.).
Š pařák, drát na cíděni dýmky.
Špatit, hyzditi: Ten obrázek kostel špatí.
Špejlek č, špélek han., spilek slov., val.
Špeňár, největší hřebík do desek.
Špeněk, švih vyrostlý z kořene, zvláště švestkového (Zlín).
Spět a 1 spojené konce prstů, 2. co se mezi spojené konce
prstů vejde: Zašio mi za pahnozty, nemožu ani špety
udělat. Přidajte ešče ze špetku ! (slov. val.)
Špičák, silná motyka na štěrk a lámání kamene (N. Město),
jinde zvaná kylhof n. krom páč.
Špičky, sirky iZábřežsko).
Š piho let chléb, nerovně krájeti (Brn., jinde: špihlat).
Špichél 1. trn špidlatý (Zábřežsko). 2. hůl s příčkami, na níž
se udí maso v komíně (Jevíčko).
Špinit, pomlouvati.
Špiran, dubinka (han.).
Špižek, dřevěná nádoba na sýr, dole širší než při vrchu =:
faska (Jevíčko)
Špižírně, skříň na potraviny (Jevíčko).
Špechtať, pleskati, plkotati; šplechtat se = chlemtat se,
smáti se při mluvení (Jevíčko).
Špfhanec: Pluh neuorál nic hlíny, ostáJ šplhanec (Zlín).
Šplochtat se ve vodě, blátě, šplíchati, broditi se (Jevíčko).
Š pračka, hračka (han.).
Spínat sebú: házeti sebou: Rak sebú tak ve vodě špřňáí
(Zlín).
Šprtať jabka, škrabati nožem, jako dělávají bezzubí (han.).
Šprtala n. šprtavec, kdo šprtá nohama, šmatlavec (laš.).
Špruchel = šprušel, příčka žebrová (Jicko).
Spluchtanina (o) = šplcóhta, polévka ledajaká (Jevíčko).
Sprýůat = špřňat: Ryba šprýňala, mrskala sebou (val.).
- 399 —
Špunit se: i. venku se špuní, je mlhavo, poprchává. 2. Spuní
se =- natahuje kédy (moldánky), pláče (záp. Mor.)-
Špuněk, ob. pl. špuĎky (han.) = šubry (slov.), šišvorce od
bláta sespod ženských šatů.
Špuůkat, ušpuůkať sukni.
šreja: Držéí v ruce kameň trochu šrejú = šikmém. Ve svi-
slách je k vrchu šreja (Zlíní
Šršůák = si-šen (Drahany).
Šrůtka, dlouhý kus masa uzeného po délce rozpůlený, tak že
oba díly jen na tenším konci souvisí, aby se mohla šrůtka
pověsiti (slov., val.).
Štáb árat, štabarcovat, působiti hřmot, zvláště přehazováním
hřmotících věcí, na př. na komoře. Co tam pořád štáb árá?
Zlín.)
Sta bare. hřmot (Zlín .
Štakel, klacek (Jimramov).
Stébel (něm. stabel) = šprušel (něm. sprosse) na žebři (las.).
Štěník = štynko, má 10 pásem, pásmo 40 nití, 30 pásem je
předynko, 60 štěníků je štuka (Jevíčko .
Štipek: Nemáme štipka chleba (Jevíčko).
Stok, dlouhý, úzký stůl na kozlíku ve vesnických hospodách.
Štragaf sa n. štrachaf sa, s nějakým břemenem po neschůdné
cestě namáhavě jíti (slov. val.).
Štramlať sa, namáhavě se vléci (o churavém a p.) val.
Š trn kat, ždárat, štourati: Štrnkali do toho (záp. Mor.).
Stul a, podkop na roli, aby voda odtékala (záp. Mor.).
Štulísat, dopadati na nohu, kulhati, klátivě choditi (Kunštát).
Štvrf (han.) = píd.
Šu dolit, vrzolit: Tak to enom šudoKío, jak dyž muzikant žmolí
šmigec kolofóuyjú (Zlín).
Šúchaf, tříti: ošúchaný kabát := obnošený (laš.).
Šuchtačka = šukačka, loudavá n. nepatrná práce po domě,
úklid a p. (val).
Šukat, fazole do důlka postrkovati = šprtat (Jevíčko).
Šulařka, pokladnička s dírkou na vybíráni příspěvků peněž-
ných (Brň.).
Šulistka, zakrnělý plod (záp. Mor.).
Šumelilo se = chumelilo (Zábřeh).
Š um p li ca (šómplěca), metelice (han.).
— 400 —
Šum taná práce = šoukavá, louda vá (Jevíčko).
Šupat, hodně jísti: NašupáJ sa (val.). Šupaňa, žrádlo praseti
ze šupek poliančených a zemáků.
Šupina z ořecha, z vejce = skořepina (Zábrežsko).
Šup kat, šoupavě choditi. V těch papučách se faů šupká (Zlín).
Šuplstat se po zemi, soustavě se posouvati (Kunštát)
Š u r p, lupínky kůže ve vlasích ; na o voci ruda, šurpivé jabko, šurpáů.
Šury: Chodil šury múry = sem tam (Jicko).
Šurý, šilhavý (las.).
Šustinky z ořechů = skořepiny (od Šumberka).
Šustka, živé, lehké děvče (han).
Šustky, pl. f., kroupy ledové (záp. Mor.).
Šus a, nepořádná ženská (záp. Mor.).
Šus ať, šuškati, šeptati (laš.).
Šušňák, kdo loudavě práci koná (val.).
Šušníť sa s něčím, piplati se (val.).
Šutky, dudy: napitý jak šutky (val.).
Šútoříca, vánice tvrdým sněhem drobným (val).
Šúvarina, plevel ve vymláceném obílí; nečisté obilí je sama
šúvarína (Březová uh.)
Š vačka, švadlena (laš.).
Švajdat: Než on se přišvajdá! rozšvajdaný, švajdavě chodit:
šmatlavě, kolébavě (Jevíčko) - slov. val. glajdat se.
Šválat: Tak se to šválá v hubě jak šiška = dělá švalky
(žvance) laš.
Š válek, svalená částka nerozdělané mouky v omáčce n. ve
chlebě (val.).
Š válka = švadlena (laš.).
Švancara, palice (od Velehradu).
Švandračka německá, nesrozumitelný jazyk cizí.
Š vandr čit, švandrkovat, mluviti cizím jazykem neznámým
nebo vůbec rychle, nesrozumitelně.
Švejhat, šmatlat: sešvejhané boty (N. Město).
Šverc, pašer.
Švih, ocas hovězího dobytka (Jevíčko).
Švih o lit, šveholíti, štěbetati, hovořiti (záp. Mor.).
Švíhovec, březový prut na dětí.
Švíhýcnút, int. slov. švihnut, uhoditi : Švihýcl měchem o zem (val.).
Švrně -ěte, malé dítě (Holešov), jinde skvrně.
— 401 —
T.
Tahák, tahadlo u pumpy (Jevíčko).
Tahnúť: Už ně táhne na padesátý (slov. val.); olej, burčák
= lisovati. •
Tahoun, smyčka u boty, za kterou se bota na nohu natahuje
(Jevíčko) = natahač (Zlín).
Taják = tak jak (val).
Tajový čas, Tauwetter (las.).
Tak, bez toho: Sak po něm tak nic néni (val.).
Ťakviť sa, obliskovat se: Zpoza hory stúnko už sa ťakví ve
mhle. Mach sa enem trochu fakvíl mezi stromy = značil
v nejasných obrysech (val).
Ta liga, dvoukolový vozík (val.).
Ťampať se, tápati, šmatlati se po mokrém, na př. po mokré
roli : Ten tampala, kde se tam zas ťampá (slov.).
Ťaňatať se, -cu se, potáceti se (las.).
Tantery, pl. f., Spielmarken (Třešť).
Ta ran, beran na zarážení kolu (las.).
Taras: 1. chvojí: Šle na taras do lesa (Zábfežsko) ; 2. Zeď ve
studni, podezdívka zahrady, pole na stráni (Jevíčko).
Tarazgat = taráůat, pokřikovati (val.).
Tarča: Natahuje tarču = má hubu na pekáč, pláče (Zlín).
Tarčit se: Proč se tarčíš? = durdíš? (Zlín).
T ar tas, hluk (záp. Mor.).
Ťaťúch}', pl. m., klechtanice, nedobře připravované jídlo : Také
faťuchy ja nerad (las.).
Ta žitý kameií, podlouhlý.
Tejcit, dychtiti, toužiti: Tejcí do domova (N. Město).
Tejdenek =^ týden: Před tejdenkem, v tejdenku (Jemníce).
Teka (týká, tyká), tyč chmelová (han.).
Tělatník: Kráva má cosi v tératníku, Gebármutter (las.).
Tělesnost, euf. ženská hanba, jako „přirození" mužské (las.).
Tělúch, telátko (přezdívkou), hlupáček (las.).
Temno mluvit, šeptem.
Ténka (týnka), tyčka (záp. Mor).
Tenko, málo: Po tenku jich tam bylo. Máme peněz po tenku.
Tenký hlas, vysoký (op, tlustý i.
Teplo: Rybník se loví na tři tepla = každý třetí rok (Telč).
Teplý, bohatý: To je teplý strýc, má nekerý tisíc.
26
— 402 —
Těr, rybí semeno (ryby se třou).
Těřazg, drobné, ostré kamenci (val).
Terazky = teraz, nyní (laš.).
Terš, f. — e, tíže (záp. Mor.).
Těžko: Varaj (vari), bo mam těžko (t. j. nésti, vésti), těžko
nesu, vezu (laš.).
Tichopad, tichošlápek (laš.).
Tichý: Byl sem s tichu dušú = ani sera nedutal (Zlín).
Tíůa = tín, stín: Chodi jak tiňa (laš.).
Ti nit: Jak je ke štvrtéj hodině, tož tam už tíní, je stín,
slunce nesvítí (slov., val.).
Tížit se: Bože, netíží sa mu ešče na staré kolena = práce
mu není obtížná (Jicko).
Tkaní ce, krajky (Slezsko).
Tlapor, roztlápaný. široký kravinec n. krombožinec (laš.).
Tlaskomina, laskominy (Telč).
Tli pat: Vápno tlipe, t. j. když se hasí dělá: tlap, tlap, tlap!
(laš.).
Točeni ca: 1. točení, 2. Eingelspiel = točák (val.).
Točenice u dveří, panty, na nichž se otáčejí dvéře (Cidru-
žice).
Ťohnat se (záp. Mor.) = těhnit sa, (slov. val.) tlačiti se.
Toli = tolik (han.)
Topit máslo, vyvarovati, rozpouštěti (vých. Mor.).
T opor o, držadlo u lžíce (Jemnice), u Želetavy: pořišče.
Toto: Lidé by se chystali set, a toto nechce pršet. Dyž toto
pořád prší! (Zlín).
Totry, troud, práchno: Dřevo suché jak totry (Jevíčko).
Tpať, cpáti: Ťpal po plnej hubě (laš.).
Tragat někoho někam, strkati (han. .
Trak: V traku nějakým musela bét — v něbezpečenstvjó (Zá-
břežsko).
Třas na, třepení, charpie (laš).
Třást se: Ta pověst se pořád třásla mezi lidem = kolovala,
udržovala se (Zlín).
Tratit: Nádoba tratí = teče, je puklá (Kunštát).
Trávit: Tam se dobře tráví = jí (Žďár).
Travlena, trávnice, travařka, Grasmagd (han.).
Trdíoň, člověk hloupý „jak trdlo" (slov.).
— 40d —
Treperenda, povídavá žena (záp. Mor.).
Trhař, kdo žene voly na trh (Dačice).
Trhovisko, tržiště (Zlín).
Try (trý): Ani stéblo na try nepřeloží (Telč).
Tríny, zbytky od krmení koní na cestě (val).
Tříska, dračka (záp. Mor.).
Tříslo n. stříslo, ozdůbka ze žlutých drátečků na pentlíku
nevěstině (han.).
Tříšť, led s vodou (záp. Mor.).
Trkačka = kráva (potupně). Má ve chlívě než jedno trkačkó
(Prostějov.
Trkat: Trkalo ho dobré bydlo.
Trklý, podnapilý vVal.V
Trmat se, trmáceti se: Nebylo třeba toho dalekého trmání
(val.).
Trnec, mladý trnový (švestkový) stromek (slov., val.).
Trnovec, trnový prut.
Troch n. trok, drak (Zábřežsko).
Troliť se, drobiti, rozpadávati se (las.).
Trombasa: Te trombaso = troubo (Brň.).
Trop o nit, tropiti: Otec to netroponil, t. nekouřil (Dačice).
Troudní k (o) 1. trubec včelí, 2. škatulka na sirky (za stará
na troud) Jevíčko.
Trpce: Já su doma trpce =: mně je trpko (N. Město).
Trpět: Já jenom vo to trpím, aby . . . = usiluju (Kunštát).
Trtat, trckat, trckem běžet, trippeln (val.).
Trtoň, blázínek, střeštěnec (Jicko).
Trtožiť sa s kým, tahati, trhati (val.).
Trubkovat pole, drenážovati (Zlín).
Truc s gen.: On je truc toho a toho = právě takový jako
ten a ten (slov., val.).
Trudit: Pořád mu trudí je nevrlý, nespokojen. Což ti trudí?
(han.)
Tradka, trudovatá žába, ropucha (N. Město).
Truchlenka, osoba upejpavá, nemluvná (Slavkov).
Trut, trubec včelí (vých. Mor., Slezsko).
Trvácnost = trvajícnosf (od Bzence).
Tržit, smlouvati: kupila netržený hrnec (val.).
26*
- 404 —
Tržkať ovce, rozdělovati. Když pase jeden ovčák několika
hospodářům ovce, přižene ovce před statek, z kterého
některé jsou, volá: trž, trž, trž, trž! Ovce z toho statku
samy od stáda se oddělí a domů pospíchají (val.).
Tudlikat: Tudliká na tudllkačku, píská, hraje (posměšně)
Zlín.
Tuchnúť: Ve sklepě tuchne — cítit stuchlinu (slov., val).
Tulačiť sa int, slov. túlať sa (val).
Tu laj, násadka k dlátu (Lukovany).
Tulaja, Tolpel (las.).
TuTčatý: kyj, kůl, sochor, co je zakončeno do tupá jako
tulec (las.).
Tunka, lněné semeno (Třebíč >.
Ťupek, kousek, drobet: Nemám fupka pole; ťupinek, drobinek
(Jevíčko).
Tur cink a, vonička (kytka) z mařího listu, čibru a šalfije.
(Brod).
Tur nit se, dychtiti: Býi všecek sturnéný, dychti v, co by už
tam byl (Zlín).
Ťuýk = ťuliýk, sejček (val.).
'Tuze han. a záp. Mor. = velice (vých. Mor,).
Tvrdí na: Ja nejsem taká tvrdina, tak tvrdý, necitný člověk
(las.).
Tvrdý: Dnes je tam tvrdý mráz. Byla už tvrdá tma, dyž sem
šél s pole. Býí tam do tvrdý tmy. — Tvrdá daň = přímá
(Třešť). Je tvrdý na učení. Tvrdé obilí — žito a pšenice.
Tvrzení, kšandy u trakaře (han.).
Tyčka záp Mor. = žrd n. žerd (vých. Mor.).
Tylec na sekj^ře, motyce atd, část při topoře opačná k ostří,
jíž se zatlouká.
Typle, trámy na strop (Jevíčko).
Ty řiť, běžeti: Ale musíš hodně tyřiť. Nono, to ja tam při-
tyřim = doběhnu (laš.).
U.
Ubezdušit (hobezdošet), zabiti (záp M.).
Ubezoumit (ubezhomit), ukonejšiti, uchlácholiti (Kunštát —
Jevíčko).
— 405 —
Ubohý: chvála, pýcha, t. j. toho, kdo se nemá čím chlubiti,
pyšniti (Jicko)
Uboižif: Lecikdo krejcar si uboži = vyprosí, vyptá (las.).
Ubytá: Je to na ubytu = jéšté to „ujde" (geht an!). Bylo
s ním ešče na ubytu — „k vydržení" (auszuhalten) • val.
Úcta : Hospodář nalil a podával úctu = zavdával. Úcta po
funuse = počastování (Ždár).
Ucupánek (hocopánek), malé dítě, které se učí chodit a
mnoho se unaví = ucupá (záp M.).
Učáchaný, ubroděný, ucouraný (las.).
Učík, ujec, vepřový žaludek (han).
Učiní i vý člověk, úslužný (Kunštát).
Učkat někoho, čekati, až odejde: Učkal je = jak odešli, vlezl
do stavení a kradl.
Učni ca, Lehrmádel (Přerov).
Udatný (odatné\ hrdý (Zábřeh)
Udě lek (hódělek) 1. habitus, vzrůst: Ten má pěkné hódélek.
2- učarováno: Máme hódělek ^ krávě uděláno (záp. M.).
3. lajdák (Zábřežsko).
Údoj, vydojení, mléko na jedno podojení vydojeué: ranní, ve-
černí údoj. Kráva dá tak s más na údoj := na jedno
podojení (val).
U d ř e f s a na někoho, osopiti se val.).
Ugrabaný, grabatý = nešikovný, neobratný (las.).
Uhampésat se, utahati, unaviti se (Kunštát).
Uhanbit se: Já sem sa uhaňbiia temu =: zato zastyděla
(Pomoraví slov.).
Uhel, socha, sloup v parkaně (Jevíčko).
Uhlazkanj', uhlazený (las.).
Uhlisko, místo, kde hořel oheň, na př. na poli (Zlín).
Uhnout něco, ukliditi: Uhnuli dřevo (Zábřežsko).
Uhodiť se: „Budě pršet?" „Kdo ví, jak se ešče uhodí," t. j.
bude-li, či nebude, jaká bude „pohoda".
Úhořova t, úhořit pole, nechati úhorem.
Úhrabečník (hohrabečnik), hohrabečne koš (Jevíčko).
Uhřasnút se, uleknouti se.
Uhrazit sa, uleknouti se (val.).
Uhrdliť se, uškrtiti: Pták strčil hlavu do putliny a uhrdlil
se (laš.).
— 406 —
Uhýlit se (ohelet), ztratiti se, na zmar přijíti: Ohélél se na
vojně. Kačena se nám óhéléla (han.).
Ucházet: Cesty mu ucházelo = ubývalo (N. Město).
Úchmatek — uchj^tka: Déiám to enom tak na úchmatek,
t: j. tehdy, když zbude chvilka od jiné práce (val).
Uchmúrif sa, uchmulovaf sa, usmáti se potutelně: Švagera
sa enem uchmulovál (val ),
Uchmúlený čas, zachmoulený, pošmourný (las.).
Uja (huja), veliký ujec — vepřový žaludek (Nov. Město).
Ujat: Kdo jednou grunt ujme, ať si pak splácí a druhé po-
dělí (Žďár.).
Ujatý: Role sú všecky ujaté = zaplhuěné, pýřem, neplechou
zarostlé (Jicko).
Ukazovat se: Žito se pěkně ukazovalo = na žito byla pěkná
ukážka, naděje dobré žně (Zlín).
Úklidný: dívka oklědná, která dobře a ráda uklízí (Zábřežsko).
Úkoi. Hrnčíři na výročním trhu neprodané zboží rozdělí „na
úkoly", na díly. V každém úkole je zboží různého druhu
a rozdílné velikosti, a úkoly se prodávají po stejné ceně. —
Děvčice, které do půlnoci u muziky sedí. zůstanou „na
úkoly" po půlnoci, až se vzácnější tanečnice vytančí
(slov. val.).
Uk o sinový, kosinovatý, na kosinu sestřihnutý: Ma fortuch
ukosinovy =^ cviklový (laš.l
Ukrůalec, veliký klacek (N. Město).
Ukrčit se: Ukrčili se ledakde za chrást, skryli. Netřeba se ti
ukrčovat = „táhnouti zpět" (!) Zlín.
Ukřu pnout kus cukru, hrnca = ukousnouti, uraziti.
Ulakomit se: Ulakomil sem se na to = upřel jsem se na
to, že to musím míti a koupil to, třeba to za ty peníze
ani nestálo. Ulakomila se na pentličky = dala se zaslepiti
a ukradla je (val.).
Ulehnout: Už to ulehlo, utichlo,
ÚTeja, úTícha, silný liják: Úleja jakási přišla, o tož chalupy
sbíralo a dolů jich neslo (val.).
Úlek (holek), uleknutí (záp. M.).
Ulí hnout se: Tele se ulíhlo, house se vylíhlo.
Ulizovať: Rozina dycky o to ulizovala, zasazovala se o to (val.).
Úloha: To byly oulohy od Boha = uložení (N. Město).
— 407 —
U lomný, nemajetný, ubohý: Un néni tak uloní (Jevíčko).
Vyhořelisko, spáleniště Zábřežsko).
Vyhřešit někomu, vyhubovati (vých. M.)-
Vyhrúžané boty, ve vodě vymočené a uschlé ( val).
Vyjabkovat se, jabko z kloubu vyraziti: To je horši, dyž
se vyjabkuje. Moja roba (žena) měla nohu vyjabkovanu (laš.).
Vyjarchať, využitkovati, spotřebovati: Ta kráva byla tlustá,
ale že s ňum jezdil, to ju v tem vozíku celu vyjarchal (las.).
Vjgezda, kdo si na každého V3^jede, otevře hubu (záp. Mor.).
Vyjídák, kdo jiné vyjídá (záp. Mor.).
Vyj i mák, kdo jiné utiskuje, na mzdě jim utrhuje (val.).
Vy kazit: Ten ú vrátník mi sníh po každúc vykazí. Tú ovsíhu
musím vykazíť dyby jak. Myši mi kus žita vykazily. Zub
sa mi vykazíl (val.\
Vykochat se z nemoci, vyžiti (Brno)..
Vykorábit sa: Včiléj sem sa vykorábila, vydala z peněz
(Pomoraví slov.).
Vykouřit se, vytratiti se, zmizeti nepozorovánu.
Vykrákat se: Přece se z toho vykrákal := vyžil z nemoci (han.).
Výkruta, kdo si pyšně vyšlapuje, „se vykrucuje", maje na sobě
nový oděv (han ).
Vy k šit komu, vykudlit, vytáhati za vlasy (las.).
VyTežet: Sníh vy ležel rža.
Vylízek (líznut), facka (laš.).
Vyložit koně, z vozu vypráhnouti: Ja vyložím koně a cufnu
s vozem (laš.).
Vylulat: Žejdlík borovičky vyMál. Onom. výraz pro zvuk
způsobený vzduchovými bublinami při pití z láhve (val.).
Vymandrčit něco na někom = vymámit, herausschwindeln (val).
Vymknouti se, vytratiti se tajně (Jevíčko).
Vy mnout: Kráva vymne, dostává vemeno, je stelná.
Vy m šit, mechem vycpati (val. laš.).
Výmyslo n. výmysToch, kdo si mnoho vymýšlí (laš.).
Vynáloha — výloha: Měli sme s tým vynálohy (val.).
— 416 —
Vynamáhat se: „Dyť se všecek vy namáháš s tou řečou",
napomínala matka syna, aby tolik nemluvil, že chrapí
(Dačicko).
Vyndat, svundat, odvoundat č. = mor. vydělat, sdělat, oddělat
(Jemnicko, Dačicko, Telecko),
Výnos, s přehršlí ovoce (Zábřežsko).
Vyoháňat, vybiti: VyoháĎal mu opukáJem (slov.).
Výpada: Mně na to vejpada nejni = nejsem toho žádostiv
(Jemnice).
Vypadat: Všecek dobytek jim vypadal = vyhynul.
V y p c h a t, vypíchnout, vypárati : Vypchajte mi ten trn z paty.
Vyparuchniť: Sak neTza nic vyparuchniť = vydělati něco
málo namáhavě; intens. slov. párat (val.).
Vypohlavčit = vypohlavkovat (vých. Mor,)!
Vyplisknúť vajce, vypIiskJé vajce, vejce dříve času od slepice
snesené, které nemá skořepiny, nýbrž jen tlustou blánu na
bílku (Jicko).
Vypořízovat, pořízem vystrouhati (slov.).
Vypráhnout: Věpráhlé mně prste v té vodě (Loštice).
Výprava: S ůém je hale véprava, to je véprava, t. j. dlouho
trvá, než se vypraví (záp. Mor,).
Vypravať — vyprávať: Vypravál sa najarmak; — vyprá-
váí, že býl na jarmaku (val.).
Vyprkotať = vyplkotať, vybreptati (val).
Vypškaný: Mám ešče starú cibuTu, ale už je vypškaná n. vy-
šuškaná = splasklá, vyschlá. — „Pškat" se užívá o zvuku,
jejž vydává praskajícími bublinami vzduchovými kyšící
hmota (Přerov).
Výřida: 1. vyřízení; 2. kdo vyřizuje: dobrý výřida (las.).
Výrost: dospělost: do výrostu dětí.
Vyrovnávat se: Ječmene se vjTovnávaly (vzrůstem) a dávaly
se do květu (slov.).
Vyrypovať, utíkati rychlým, svižným krokem (val).
Výsada: 1. vysazení vinohradu: Víno z výsady = na čtvrtém
listě (v. t.) slov. 2. To je nějakej vejsada = pyšný člověk
(Dačice^.
Vysadit koně, vypráhnouti (Dačice).
Vysednut si na někoho, vyjeti: Vysednul si na nma, že co
sem to vyved. Vyšed na chlapy, že kerý mu to udělal (val.)-
— 417 —
Vysýsat, vyhlížeti: Vesěsal ze dveří (han.).
Výsysa, kdo vysýsá (han.).
Výskoček, výrostek (han.).
Vy síáviť někomu, dostati se na kob^-lku, napáliti někoho (Jicko).
Výslech: Hajný šel přede dnem na výslech n. na V3'slechy
n. na kurotvy, t. j. šel vyslechnout, kde se samec ozývá a tím
prozradí, kde se koroptve zdržují (las.).
Vyslotit se: Až se vyslotí ^= slota přestane.
Vysmahnout na slunci = vypráhnouti (N. Město).
Výšklebek, posměch: Sousedky na vejšklebky ty koláče ležet
nechaly (Ždár).
Vyšňupat: Věšůópó každý ho schořa = vyslídím (han.).
Vyáodka, besídka (kde se vysedává) laš.
Vysomtať sa na koho, vypeskovati koho (val.).
Vystřížiť: Mraz vystřižil rež, vtáhl led ze země do stébla (laš.)
Vysvátkovat se, nabyti se někde ve svátky: Už se doma
vysvátkovál (slov.).
Vyščerbaný zub = vyžraný (Slavkov).
Vyščuhraný: Byla od téj trampoty všecka vyščuhraná =
vyschlá (val.).
Vyšikovat: Šak on to vyšikuje (syn. vekličkuje): šikovné
vyvede (záp. Mor.).
Vyškéřit sa, vysmáti se: Všeckým sa vyškéříl (val.).
Vyškopiť barana, vyklestiti (val.).
Vykřaniť sa: Nůž sa vykřaníl: vylomil z okladiny (Jicko.).
Výšlovka, přípřež na pomoc, když nemůže vyjeti do kopce
(Dačicko).
V y t á č a f sukno z barvy = vytáčeti sukno na válec nad kotlem
s košenilovou barvou zavěšený (val.).
Vyta žna, vynášení mrtvoly z domu o pohřebě (Líšeň).
Vytát: Snad ůákej ženich do jara vytaje! (Jimramov).
Vytaj it se: Sak už vidím, že sa nevytajím, tajným nezůstanu,
tajemství nezachovám (val.).
Výterůa, výtemé žito = výtěrky z vozu při svážení obilí
(záp. Mor.).
Výt éry, zrno neb ulámané klasy, které se na poli vytrousí.
Výtka, vícha na poli, hájička (záp. Mor.)
Vytočit: Mosél to nějak vytočit, aby nás neobrazil, omluviti
a p. (slov.).
27
— 418 —
Výtopek: Dostal výtopek, Ausputz (záp. Mor.\
Vytorovat, vystopovati: VytorovaTi zloděja na sypce (las.)-
Výtřasky, podávky, vidly, jimiž se potřásá sláma (Jemnice),
Vy trčit na někoho řiť = vypučit.
Vytrhávat se: Panímáma vytrhává se ze šatů (Ždár).
Vytru ba, žvastal, novinkář (záp. Mor.).
Vytvrdnout: Obila nebyly ešče vytvrdié ve stébre (slov.).
Vytyčit se, náhle se objeviti: Kde pak ses tady vytyčil. Tří-
letý děvčátko vytyčilo se mu před očima. Na jedno se to
vytyčilo (záp. Mor.).
Vytrávělý: pivo = vyvětralé, řepa = šatnavá (záp. Mor.).
Vyvážit, vypáčiti : zloděj vyvážil okno a vlezl do komory (slov ).
Vyvinout si nohu, vytknouti (záp. Mor.).
Vývratkový, z vyvráceného stromu: To byl peň vy vratko vy
(las.).
Vyvrsknout se: Vyvrskla sem se mu = vydrala (han.).
Výzrada, vyzrazení las.).
Vyzváůat: Kadě vyzvanaš toTko = kde se touláš (laš.).
Vyžit ^ Nemohl z toho vyžit = stráviti to (Zlín).
Vy žuchlat, vypleskat = Vy žuchlala jí to.
Vzít se: Chlapeček se mu tam vzal =: vyskytl; srovn. Kde
ses tu vzal? (Zábřežsko). Dyž sem šil do stodoly, vzal se
přede mnó veliké černé pes (od Přerova).
Vzít si. Enom si to vezmi! On už dohospodařil = jen si po-
mysli ! Tož si ho vezměte, blázna = podívejte se, jaký to
blázen a p.
V zítek: Včeličky nemají žádny vzítky, nemají kde co vzíti,
není květu (záp. Mor.).
Z.
Zabahnút! Máš, nač sa ti zabáhne (slov. val.).
Zábava, překážka, co někoho někde zabaví (val.).
Zababúlaný, zamotaný: v kožuchu (val.).
Záběžný, kdo rád obíhá, obskakuje jiného, aby mu posloužil
úslužný (val.).
Zabibrať -— zababrati: zabibral se (las.).
Zabírat: Nota téj písně zabírala víc do tlustá (o nižší tónině) slov.
Zabit ek = zabíjení: Dyby byl zabitky pokluzal = kdyby si
byl hleděl zabíjení (o řezníku) laš.
- 419 —
Zábižná fzáběžná) děvucha, která všecko hbité a s chutí dělá
(Slezsko).
Zablinčet: Kameň vyletél, okno zablinčelo a sesypaio se.
Zabluščet: Zablušéím si trochu v kamnech = zatopím (slov.).
Zabřuděný: To už je v tom platné zabřunděne ^ vmazané,
vpité Claš).
Zabudnut na néco, zapomnéti luh.).
Zabývat: Zabejvá to za mne syn = zastává (záp. Mor.).
Zábyvka, zabavení se (han.).
Zacabuřatse, osopiti se: Ešče se na mné zacabóřal (záp. Mor.).
Začala pat se, zatoulati se (Prostějov).
Záče-ete, zárodek: kuřátko, housátko ve vejci, zárodek v le-
skovém ořechu a p. (N. Město).
Zadechnúf si, trochu si poodpočinouti (val.).
Zadírat = zadírá snihem ^ mete (Jičko).
Zadina, pozadek, zadní obilí (han.).
Zádovec, pohřeb dítěte, jehož mrtvolu v truhle družky na
zádech nesou (Ždánicei.
Zadřít si: Ten si zadřel! = Málo pochytil. Na chudáku si
málo zadře (Jevíčko).
Zahnat si: Dycky sem si pravil, že si při tom švercování
něco zaženu (vydělám). Zaháňá si, jak može (vých. Mor.).
Zahodit se: Rozina by sa s ním nezahodila. t. j. známostí,
manželstvím s člověkem nehodným (val.).
Zahradit: S tým moc nezahradíš = mnoho sis tím uepomůžeš.
S tým lenochem nemožu nic zahradit (vých. Mor.).
Zahubenča -ate, dítě od matky zahubené (val.).
Z á c h 1 a d, zachlazení (záp. Mor.).
Z a c h ó d i ť : Kde zachódíš ? = kam jdeš ? (Jicko).
Z a c h o p i t někoho doma, zastati (Kyjovsko).
Záchtivec, kdo by rád, co má druhý.
Z a c h ý I i ť okno, dvéře, přivříti (Jicko).
Zajíc, kámen z pod ornice vyoraný (Jevíčko).
Zajít: Toho to zajde, a druhého zas ono (nemůže vykonati
něco pro jiné zaměstnání). Šaty byly plesnivinou zašlé.
Zajoch, starý zajíc (Brn.).
Zakalitý chléb, který má zákalec (brousek) (laš.).
Zakázat si: Zakázal si u krejčířa nový kabát = objednal
(vých. Mor.).
27*
— 420 —
Základ: Koůům se „založí" seno za žebřík, mají základ (han.).
Základná, oč se dva byli založili, na př. 5 zl. (záp. Mor.).
Základní sláma, která „se zakládá" (dává za žebř) dobytku
v zimě. Zhod slámé na základ, založ kravám (Litovel).
Zaklučitý: Do Medřiča ide cesta moc zákručito = má mnoho
oklik (Jícko).
Zákovka s křiváka = kutí (slov.).
Zakrádat se: Zakrádál se na nás. Déšč se zakrádáJ, ale minul.
Za kř i vat, poléhati, kránkeln: Pořád zakřívá (Jevíčko).
Zakřópané, umazaný (hor.).
Zakrosnat: Zakrosná to moc místa = zabere. Skrosná se to
tam všecko = směstná (Kunštát).
Zakuklit, šátek pod bradu křížem pak v zadu zavázati (Jevíčko).
Zakúpený, zamluvený kupcem u prodavače (val.).
Zálečník, záletník, tanečník při muzice (Prostějov).
Zaleknut sa, lekem na chvilku být omámen (val.).
Zaiepit zajíca, zapleščit, zabiti (val).
Zálibka = zalíbení: Měl nad tým zálibku (Nov. Město).
Zalomit se do práce, zabrati se s chuti (Jevíčko).
Zálomka: Udělali si zátoraku, kerý se spáči, že zaplatí 100 zl.
druhému = podmínku, sázku (vých. M.).
Založit koho: Založím ťa = dopůjčím peněz, kolik ti chybí
(vých. M.).
Zamanuly člověk, umíněný (Slavkov).
Zameť zámta, m., závěj: Tam ležel zameť sněhu. Byly
velké zámtě (las.). — Jinde zameť, -eti f.
Zamimlaný = zašišmaný, zamatlaný (Brn,).
Zamírat oči, zamhuřovati, zavírati: Oči se mi zamírajú.
Zámis, bláto, které se najednou „zamísilo", rozdělalo na
cihly (Jicko).
Zámora, zmořený člověk: Chodí jak zámora. Ty zámoro! =
zdechlino. Modrý jak zámora.
Zamořit, umořiti: Zas ju zamořil ten vřid (vřed) las.
Zamraščený, ubrečený, uplakaný (las.).
Zamrazit: Malé chlapce i mladé psíky zamrazují: prostrčí je
třikráte hlavou kolovou, tím je „zamrazený", nechytne se
ho střelená ani ťatá. Ostal jak zamraželý.
Zamrknút, zatmět: Mosél se dobře ponáhlat, aby nezamrkl
(vých. M.).
— 421 —
Zamružit oči, zamhouřiti (uh.)-
Zamy káč, Jiůž zamykací, kudla (záp. M.)
Zanecuděnj-, zanečištěný (N. Město^.
Zaneplešený: žito zaneplešené, neplechou (plevelem i zarostlé.
Záp ač, zápačí, strana od slunce obrácená, stinná, severní:
Vokna só na zápač; pole na sever obrácené, nebo kam
slunce málo dosvěcuje (Jevíčko).
Zapamatlivý, zapoměnlivý: hlava zap. (Zábřeh)
Zapadající žena, těhotná (N. Město).
Zápalec, člověk zlobivý (záp. M ).
Zápalek n. -ka, zapálené ovoce peckové, počínající zráti:
Střešně byly teprú zápalky, teprú se zapalovaly, a už ich
otrhali (Zlín).
Z á p ě s t k y, sty cle (val.).
Záplatka, zaplacení daní, dluhův a p. : Obile, to je tak na
zaplatku (las.).
Zaplecit mašíka, vraziti mu nůž za plece místo do malé ko-
mory -— nedokonale zabiti (val.).
Zápole: U Bazalů měli zápole s chystáním na svadbu :=
práci, co dělati (val).
Zapraviť toporo do sekery a p. (val).
Zaprodaný, od prodavače kupci zamluvený (val.).
Zarábať, nakládati, zacházeti: Dosi bude s ním horší zarábať
než on se mnú (val.).
Zařadit: Jak si kdo mohl zařadit, tak si zařadil = pomoci.
Kdo ešče něco mél, zařadil druhém (Zlín).
Z a ř í n a f se, zařezávati se : Vůz se zaříná do blata (las ).
Zaros ty, pl. m. : V prkně z prostředka kmene ode dřeně řeza-
ném bývají léta na plocho, jež se pak, na př. při podlaze,
odštěpují (val.).
Zarostlý, vousatý: Je zarostlý. Zarostál do zerzava = měl
zrzavé vousy.
Zarondit: Tu směnku zarondil na úřadě = nechal z neopa-
trnosti tam, nevzal ji s sebou.
Zarousané okno = zarosené (N. Město)
Žáru ba, ohrada pole (laš.).
Zárybník — v Zárybniku, tak i: Zabrána — v Zabraně
(Měřín) ; jinde : Záiybničí, Zabrání.
— 422 —
Zaskočit: Zaskočilo ně pod mostek, když vlítne kousek jídla
do průdušníce (val.)-
Zásměť, f., snět v obilí (záp. M.).
Záspja, mn. záspje (zásype), závěje sněhové (záp. M.)
Zastání: Otec má zastání od syna, syn ho zastává v práci
(N. Město).
Zastarat koho, se = starostí nadělati: Jeden (z dětí) mne
tak zastará, druhý mne tak zastará. Já se zastarám a celý
zavražím =^ Mám starostí, že nevím kudy kam (las.).
Zastat = vystáti, vytrpěti (záp. M.).
Zastrkadlo, držátko na péra ocelová (val.).
Zastrkovadlo, závora u dveří (Brň.).
Zaščerčet, zaštěrkati: Udeřila sem se do dveří, tak mně zuby
zaščerčely (slov.).
Záščip: Má na něho záščipy — s kopce (N. Město.).
Z á škváry, pl. f., paskudy, nezbednosti: Pacholci vyvadali na
přistkach zaškvary, a čím věc zaškvařili, tym milejši
byli (las.).
Záškleba, červánky večerní: Na západě je záškleba, budou
větry (Telč).
Zašustiť: Krev ju zašustila — zalila (val.).
Žáť: Ledva žaje, dýchá (laš.).
Zátah a: To bylo zátahy, opletaček (Přerov).
Zatarastit něco někam, založiti, že potom nesnadno nalézti
(záp. Mor.); na Brň. zataraždit.
Z a ta seny: Ma zuby n. škraně zatasene = zaťaté, zatisnuté (laš.)
Zátesek n. zátinek, vrub na kole vytesaný (slov.).
Zatknout se, zadusiti se (Jemnice).
Zátopy, doba denní, kdy se v jizbách topí (val.).
Zátoka, louka, okolo které voda se otáčí (N. Město).
Zafpat, iter. zatípať = zacpati (laš.).
Zatrápif, utrápiti, usuzovati: Měla sem taky bol, myslela sem,
že mne to zatrapi ilaš.).
Zatrhovat (v řeči), koktati (N. Město).
Zatřisnit: Žaludek se zatřísni = zanečistí (záp. Mor.).
Zatrmat: Až semkaj mna zatrmali = zatrmáceli (slov.).
Zatřnit zahradu, trním ohraditi.
Zatrúsit, nevědomky kousek hořlaviny upustiti do hořlavé
látky.
— 423 —
Zátvora: 1. dřevěná pasť na tchoře; 2. posouvací trámec, jímž
se v noci uvnitř zapíraly dvéře.
Závala, mračno po západě slunce (las.).
Zavázat na voklisko, na dvě vokliska = na smyčku; opak:
na zádrmo (zádrhmo) = na suk (záp. Mor.).
Zavdaný, trknutý, podnapilý (N. Město).
Závirka: Éečnovali spolu na závirce, když nevěsta ženicha
ke dveřům vyprovodí (vých. Mor.).
Z á vi t e k, dřevěná krokev, jíž se kvádry na lihy připevňují (Jicko).
Z á ví sta, závistivec, závistivý člověk (odBzence); na záp. Mor.
závista.
Zavírat na kolo, na tři kola, hamovat vůz (záp. Mor.).
Závlaka n. záviačka, dřevěná závora ve dveřích, otvírá se
železnou „klučkou" (val.)
Závíažka, zavlažení : Pošli pi-o pivo na závlažku (las.).
Zavadnút trochu pro vadnouti: seno, utržený list (val.).
Zavalený, zavalitý =: tělnatý.
ZavaTovat, přeložený kraj přišívati po ruby (val.).
Zavdaný: Byl trochu zavdaný = podnapilý.
Zavřitý dvůr, jejž zavříti lze; zavřitý, který je zavřen (val.).
Zazobaný, zámožný : Ti jsou zazobaní !
Z a z o I i ť, ušpiniti: košulu (las.).
Zazet, zapáliti : stodolu (Záhoří).
Zbáhnout: Zbáhlo se mu, zachtělo.
Zbaíáchať koho, naplašiti, poblázniti (val.).
Zblo: jemnějšího zbla = druhu (N. Město).
Zbla =^ zblo: Kaj jaku zblu posbiře (laš.).
Zbaňkat něco, svésti, smysliti (Jevíčko).
Zbliknout, zahlédnouti: Jenom sem ho zblik (Zábřeh*.
Z blina (zblinka): Něni ani zbliny (zblinky) vody daš.).
Z b o r e k, stéblo (Zábřežsko).
Z b o u z e t, dováděti (záp. Mor.).
Zbrchat se, zbrchoTit se, sebrati se, zotaviti se : Už se trochu
zbrchál: po nemoci, po ohni a p. Při pěkné pohodě možná
že nekerá réž se zbrchofí (slov.).
Z b ř í d i t se, vzteknouti, zblázniti se (záp. Mor.).
Zbřudiť se, seškareděti : Jak sem byla mlada, to sem byla
švarná; a včilej sem je stará, to sem se zbřudila (laš.).
Zbúřit se: Zbúřily se mi hKsty.
— 424 —
Zbýčit se: 1. volek, jak se dluho něvyřeže, potom zbyči, t. j.
dostane býčí podobu, hlavně velikou hlavu (las.) ; 2. o krá-
vách, když neostanou stelné a zdivočejí (val.).
Zbytečný, nádherný, zbytky, přepych milující: To byli zby-
teční Tude (las.).
Zbytkem: Chválí sa zbytkem = příliš. Valíš jim zbytkem jesť,
příliš mnoho, že toho nesnědí (Jicko).
Zbytovat (é), zjednati, opatřiti si, rozbytovat, rozdati, roz-
marniti (Jevíčko).
Zbývat sa, příti se: Ale co sa budeš zbývat: Přecéj to vím
lepší než ty (val.).
Zbývala, kdo se rád zbývá (Jicko).
Z d á I š a, z další vzdálenosti (val.).
Zd!asit, zdasený = zděsiti (uh.).
Zdědit: Na tem moc nezdědí = nezíská (Loštice).
Zdechla -aťa, malé a slabé neb hubené dobytče: Kupuje takové
zdechla. Kusek masa z takého zdechTaťa (las.).
Zdechlá k, lenoch (val).
Zdechlovať, lenošiti: Včil enem zdechluje (val.).
Zdechnout: Člověk zdechne, včela umře (uh.). Potláčál si
malíčkem tabák, aby mu ve fajce nezdechlo = ne vyhaslo
(val.). Oheň zdechl pasákům na poli (Jevíčko).
Zdélmo, napozdél (las.).
Zděrec, jemnější záboj konopný, jídal se, chutnal jako potlučený
mák (han.).
Zděrygať, zděrovať, ubíhati hupkem (val).
Zdírat maso, háuteln (Zlín).
Zdo hodnot = uhodnouti (Brň.).
Z dolit něco = zdolati, zmoci: Toho já nezdolím (Jicko).
Z dra pák: Dál do zdrapáků = do kyt, v nohy, utekl (val).
Z dra snít: Von jenom ho zdrasnil, abě ke mně nechodil: pře-
mluvil, odradil (Loštice).
Zdrávnout, ozdravovati: Ode dneška bodeš zdrávnót (Brň.)
Z dýmit, ukrásti (val).
Zdymnúť, utéci: Já bych z takové služby zdymnul (Jicko).
Zedničina, zednická práce: Dělá zedničinu.
Zéf, odtok z rybníka (Litovel).
Z eg žit se, zdivočeti: Kočky se mu zegžily (laš.).
— 425 —
Zelnica, zelná voda; tak: bařinovica (voda z bařiny), lužovica
(z luze), hruškovica (z vařených hrušek), déščovica a p.
Zerzat, rezavěti: Nůž zazerzal (záp. Mor.).
Zestrnožif, slátati: Zestrnožii ze starého novy kabát. Přece
to jaksi stmožíme =: seženeme (peníze) las.
Zešálit sa: Ovca sa nám zešáliía = dostala motolicu; sešálená
ovca = vrták (val.).
Zeščípravěť: Seno nevysušené doma zeščipTaví = stane se
ščíplavým, ščíplavinou (las.).
Zeškohrňat: Zeškohřňáí na mlýnku žito, ledajak semlel (Zlin).
Zetknúť: CeM noc sem oka nezetkia = nezamhouřila (val.).
Zevla, kdo zevluje (záp. Mor.).
Zezihlava: Nadala mně do zezihlav; val. (?)
Zežera = dožera, mrzutost: To je hromská zežera s týma
děcky (Jicko).
Zežiť, vystáti: Nemožu ho ani zežíť Přerov).
Zežochovať vlnu, vecpati do žochu (val).
Zgále := okále, oči (potupně) han.
Zgrblík, zakrnělý človíček (Brn.), Srovn. slov. zgrbnút, zgabnút
= zdechnouti.
Zgrbloš = zdechloš, churavec (potupně) las.
Zgrnatět, zgrnatělé dřevo, zatuchlé, nahnilé (Jevíčko).
Z g r ý ň a ť (zglýnaf n. zblýňať), zpouzeti : Co pořád kdesi zgrýnáš ?
(Jicko).
Zgrýnala, tulák: „Zgrýůalo!" vítá se kluk, když se vrací
z toulky (Jicko).
Zgrysnout: Haž bodeš mět prázuyho nácka, sak te to zgrysneš I
= sníš (záp. Mor.).
Zgýbat, lakotiti nemírně (val.).
Zgypy: Chodi enem na zgypy = toulá se po besedách (laš.).
Zgypať = chodit na zgypy. Uzgypaný, kdo chodí na zgypy.
Zháňat: vole, lišej, boule a p. se zháná == léčením odstraňuje
(vých. Mor.).
Zhánka, příkopka na přič cesty, jíž se svádí voda (Jicko).
Zhebnúť n. zgebnút, zhynouti, umříti: Ozef zhebnúl. Pořád
zhebá = umírá neumíraje (opovržlivě) val.
Zhečmat, někam něco všelijak vtěsnati, vtlačiti (záp. Mor.).
Zheknúf někoho z čeho, odraditi (vých. Mor.).
Zhlavec, poduška.
— 426 —
Z hnusit něco, zmačkati, zcuchati,
Zhobárat, hovořiti (Záhoří).
Zhonky, pl. m., co se sežene véječkou s čistého obilí; utřené
klásky a p.
Z ho řekl é máslo, ranzig (Telč).
Zhranět, zteřeti: Plátno zhranělo.
Z hrdlit: To je chápavec, chce všecko sám zhrdliť = podělati
(las ).
Zhřívanica, kořalka vařená s cukrem a skořicí (val.).
Zhrúbška, Corpulenz, tlouštka : Prasa do zhrubšky porostlo (las.).
Zhůnka, toulka (Jicko).
Zhůra ^= Ten němože nic dat, bo néma teho na zhuru =
nazbyt (laš.).
Z chybit = pochybiti- Zchybil sem, zchybil! (las.).
Zhuvěřelý, zbortěný = dřevo (Jevíčko).
Ziglať, naziglať, natříti, namazati, (ve smyslu hrubším) Jicko.
Z i n g r a, jiskra, která vzejde uhozením něčím tvrdým o kámen,
na př. když kůň zavadí podkovou ''Zingnút = udeřiti něčím
tvrdým) vých. Mor.
Zinkat, bíti něčím tvrdým (záp. Mor.).
Zípať, zeti: pes, vůl, drůbež zipe v horko (vých. Mor.).
Zivnúť = zgrbnúť: Dybys býl račí zivnúí = umřel (opo-
vržlivě) Jicko.
ZížčCat = Břeh zíždá = sjíždí, urývá se (Zlín).
Zjadrnět: 1. nepřech. = jadrným se státi: obilí, dobytek
a p. 2. přech. jadrným učiniti: kůň už slábl, a trochu
ovsa ho zjadrnělo (Zlín).
Zjava = Nekeří na zjavu to pravili = zjevně (val).
Zjíždět: kde pořád zjíždíš? zháníš, se touláš (záp. Mor.).
Zkomzit, zkaziti = De co zkomzíl (val.).
Zkříbovatět, rozpustiti odnože; když moc prší, obilí zkří-
bovatí (val.).
Zkřívat, zmrzati, státi na zimě: Co tó bodete zkřivat, počEte
radš do seknice! (Jevíčko).
Zkrnubět, ztyřeti, ztroudněti : dřevo, zrno, v zemi za sucha
zkrnubí .(laš.).
Zlitý = Ščep byl zlitý jabkama = měl mnoho jablek. Až zlito
jí bylo = hruška měla mnoho ovoce (záp. Mor.).
Zloceř, zlá, nezdárná dcera (Orlová, laš.). Srovn. zlosyn.
— 427 -
Zlombidlc, kolohnát.
Zíostiť se = zlobiti se (las.).
Z 1 o m e c, zlomený strom (záp. Mor.).
Zlomit: Aby nebylo ani po mém (prodavačově, který chce
30 kr.) ani po vašem (kupujícím, který dává 20 kr.), zlo-
míme to: dejte 25 kr. (Zlín).
Zluskovatět, ztrudovatěti: Kadlátka zluskovati (Zábřežsko).
Zlý, děravý: hrnec, kabát, bota a p. (vých. Mor.).
Zmáhat: Nemože zmáhat platu, daní a p. (vých. Mor.). Zmáhá
mne to — přemáhá.
Z má lit se: Voda v říce se zmálila = jest jí méně.
Zmarnit někoho, se světa sprovoditi (val.).
Zmaškrtit se: Jídlo se zmaškrtí, zprotiví (Jimramov.).
Zmateřelé obilí, ztrouchnivělé (Čas. Mus. 01. 1890 str. 162).
Srovn. Uvedl to na matěru = zkazil to.
Zmatičkovaný: opilý „na matěru".
Zmehnút sa, zmizeti v mihu, objeviti se a mžikem zmizeti
(val.).
Z m é s t : jak by zmétl = zrovna takový : Starý je lakomý, a
mladý jak by zmétl (vých. Mor.).
Zmetek, panchart.
Z m i g a ť- nout, prchati (han.).
Zrnina = zmínka : vo zajících nebylo ani zrnina (záp. Mor.).
Zmírat = umírati: Dyby zmírala, tož tam nepůjdu (val.).
Zmístkovatět: Jabka zmískovatěly, sflekovatěJa, začala na
někteiých místech hniti (Ždánice).
Zmistovatět: Dež sem hóvidéla hada, celá sem zmistovatěla
(záp. Mor.).
Zmizvat: Budem jest, až to zmizvá = zmizí, bude po tom
(Třebíč).
Zmotat se: Nemůžeme se na nic zmotat — zaaoci. Už se
zmotal na krávu.
Zmrak: Hned na zraraku z rána padal sníh (slov. val.).
Zmrkánka: Na zmrkánce, na večerku, k večeru (Zlín).
Z mu sít někoho, donutiti: „Musíš tam jít!" „To bych se nato
podíval, kdo mne zmusí."
Zmuškovatét: Hrách zrauškovatél = dali se do něho mušky
(filousi) val.
— 428 —
Z ra ý v a ť, utíkati : Ten zmývá ! Zajíc zmývá.
Značený: Přiběhl všecek značené, uřícený, sotva dechu po-
padaje (Jevíčko).
Značky = znak: Dolů značky ležat (na břichu), hoře značky
(na hřbetě) slov.
Zňavota, petrolej (potupně, že se hned vzňá) záp. Mor.
Znátko: Vo znátko lepši = o poznání, trošku; ani znatynko
= nic (Zábřeh).
Zněna doby, nenadále (val.).
Z nést se: Hvězda (padající) se pěkně znésla jak nějaký ptáček.
Krahulec se znášá (o letě rovném).
Z n i z n. zmiz : Do znizu = do zniku, do čistá : Dyby ně jeho,
tovary ša, byl by ho obrai do znizu (laš.).
Znojím := Znojmo (Brň.).
Zoban = zobák (Zábřežsko).
Zoběný, co se dává drůbeži zobati, pozadní obilí: Měli sme
rež taku zoběnu = bídnou, samý pozadek i laš.).
Z o rif sa, matlati se, špiniti se; zoliť sa sněhem = broditi
se (val.).
Z ometat někoho, vybiti někomu (Ždár).
Zóny, zonce. Pomrvená sláma se přemlátí, aby nezůstaly zóny
= zrnka v kláskách (Jevíčko).
Zore: užívá se vždy v množn. čísle; jedn. bylo by zora: Staň,
Aničko, hoře, už sú bielé zore (uh.).
Z o rit: zorí, zodlo = rozbreduje, rozbřeskuje se (uh.).
Zpaprčený, potrhlý (val.).
Z par ušit něco, zhotoviti, udělati (Jevíčko).
Zpeznot (slov. zpiznút), ukrásti, „uzmout" (Jevíčko).
Zpíraia, kdo se rád zpírá: To je kus zpíraly!
Zpicat, zkazit, „zrušovat": Krečiř mně zpical kabát (han.).
Z p í t i t se, zpáčiti se (Třešť).
Zplantat, zmásti, pokaziti.
Zpouchlé (oj dřevo, nakažené vlhkem (Jevíčko).
Zpříkat se 1. příti se. On by se pořád zpříkáJ, 2. zříkati se
čeho, protiviti se čemu: Nezpříkám se, že tam nepůjdu. Já
se ničeho nezpříkám (vých. Mor.).
Zpsut, zkaziti (vých. Mor.).
Zpuchnatět: Po tom deščíku zem trochu zpuchnatí = zkypří
(laš.).
— 429 —
Zmýšlat o někoho: Kdo hrál, zmýšrál o druhého = hledě
ho obehrát, ošidit. Zmýšlajú o tebe = ukládají ti (slov.
val.).
Zpúřiť se, zpírati se, protiviti se (las.).
Zpuštěný: Ta rola je zpuštěna hnojem, t. j. dlouho se jí ne-
dostávalo hnoje, proto zpustla (las.).
Zrázely, rozpustilý, nekázaný: T3' zrázelče zrázely (val.).
Zřéct se, smluviti se,, „slovo si dáti": Zřekli se, že půjdou
spolu do světa.
Zření, žraní v břiše (Třebíč).
Z ručka, bičiště (Jicko).
Zubatá ^= smrť; zubaté žito =^ štěrbinaté, zubaté slunečko je
v zimě, kdy svítí, ale nehřeje.
Z um bidlo — slombidlo, veliký chlap (Brno).
Zumpidlo, třeštidlo, divoch (záp. M.).
Zun ět, zníti.
Zvadřit: Co v dědině zvadří, všecko donese {= uslyšil Zas
cosi navadříls na mne (= namluvils) Zlín.
Z van dřít: Hodně toho zvandřil =; zkusil na vandre (Zá-
břežsko).
Zvědět sa: Sak sa zvíš, až áia nebude (Jicko).
Zvelba, paráda: S velikó zvelbÓ (han.).
Zvelibat se, zotaviti se z nemoci, z neštěstí, ze škody
(Jevíčko)
Z v ě r e c í t. hvězda = večernice : Jak zasvítí zvěřeci, zvěř
věcházi na pastvo (Prostějov).
Zvésitý = zvislý (laš.).
Zvít: Zvěl mak = vzal nohy na ramena (záp. M.).
Zvítřit se: Koně se zvitřělé = splašily. Zvitřél by se =
zbláznil (han.).
Z ví ž děly, dívok). Je za tým celý zviždélé velmi toho dychtiv.
Ty zvížděňcu! = divochu (Přerov).
Zvlačisko, příkré, hrbolaté pole (val).
Zvláščovat se s něčím, děliti na podíly a každému zvláště
dávati.
Zvoneček, dítě matky stále se držící (Jevíčko).
Zvomytat n. zvomejkat: Toho čert zvomytal = to mu čert
napískal, nedal mu dobře dělat (N. Město).
Z vosí vat, za uši, za vlasy vytáhat (záp. M.).
- 430 —
Zvrúbit: Všecky hospody zvrúbí, zevrubně projde, ani jedné
nevynechá (val).
Zvrzglé mléko, nakyslé (val.).
Zvymnout: S tým zvymneš! = na tom zbiješ (pořídíš, zbo-
hatneš a p.) Přerov.
Zvýřený, zdivočilý (výr): Je jak zvýřený (val).
Ž.
Žabant n. žabnáT, přezdívka hochům = slota (vých. M.).
Žabí ležky (Ižice), škeble říční (las.), jinde žabí lůžko.
Žákat, louditi, žebroniti (záp. M.).
Žákonit = žádat (záp. M.).
Zandat = mamřit, žebroniti (Třebíč).
Zaplať, dotěrně, neodbytné prositi (val).
Zbel = džber (Přerov).
Žblach, žblachy, pomyje, nápoj (opovržlivě = brynda) Jicko.
Žblonit, žvaněti, bláboliti f Jevíčko).
Zblúchat, žbluchotat, dělati: žbTuch! žbluch! od mokra: Tak
mi v botoch žbMchá (slov.).
Ž biu na, hlupák.
Ždár, hůl drábova (Jevíčko).
Žděrcat, drcati (záp. M.).
Ždíbek, drobet (záp. M.).
Ždrcat, drcati (han.).
Ždúrnúf. ždurýcnúf, strčiti do někoho (val.).
Žebráčna, předsíií v kostele.
Žebrák 1. zbylý kousek nedožatého obilí na poli, zbylý kousek
nedolíčené stěny a jiné práce. 2. Slaměný panák v hadry
oblečený, který se nese o dožínce s pole do domu hospo-
dářova (Riod\
Žebraný: Vy horal sem a mám leda trochu teho žebraného
chleba. Chodi žebraným chlebem = po žebrotě (las.).
Žebřík: Za žebřík dávat — žvýkati bago.
Ženkla, šparák při noži na dýmku (záp. M.).
Žgamrat = škamrat, louditi, žebroniti (Jevíčko),
Zgavrať, dotěrně prositi, škemrati (val.).
Žíbrat, ožíbrat, hrýzti.
Žíbrovatse, ubírati se (posměšně), jako žíbro na fukare,
s boku na bok (han.).
— 431 -
Žicnout, udeřiti: Žicnu tě (záp. M.).
Žid. Ženské líčíce stěnu, mají na to pozor, aby nenadělaly
„žědu" = mázů (han.).
Židný, žádoucí, vzácný: Dyby mně pětku dal, jak mi je židny
krejcar, já bych teho nějed. Zhnilemu je každý krok
židny = těžký (las.).
Žigíať: Zas žigles na tých huslech? (o nemilém hudci) Jicko.
Zinky (pl. f.), šňůrky pod krkem u košile (St. Hrozenkov).
Žírník: voleček je dobry žirnik a telička je dobra žirnica (las.).
Žirný dobytek, který dobíe žere.
Žitné, ell.. t. pečivo: Přines kousek žitného.
Živný člověk, jenž dovede svého živobytí uhíjiti; řemeslo,
které dobře obživí.
Živý: To néni lež, to je živá pravda. Ta peřina byřa sám živý
lunt (na dobro sedrána).
Živúcat sa, s důrazem se dokládati „živého Boha" (Jicko).
Žížek, člověk nenasyta, lakomec daš.).
Žižmo, vzduch dýcháním a výpary lidskými zkažený: Tam je
žížmo u těch Čuůků (14 osob v malé jizbě) val.
Žíznivět = žížlivět, řeřavým bji-i: Uhlí se rozžížnivěio ;
žíznivé uhlí (Zlín .
Žiž volek (žizmolek): Mátě pěkné zeK, su tu šikovné žižvoíečky
= chomáčky, hlávečky (las.).
Žlatec, svlačec (zap. M).
Žíútek: ÓekaK sme, až by do pána vrchního vlézl žlútek a
býí dobré naděje (Zlín).
Zmat — žmu — požmaný = žmachlat, krčiti (Zlín)
Žmikat — mžikat (han.).
Žmoulat, žvýkati, v hubě něco opálati (N. Město).
Žnavý, řeřavý: uhlí (záp. M.).
Znivý oběd = dožatá (las.).
Žouřit se, vadit se: Požóřili se (záp. M.).
Zrna pL, žernov; na zrnech se šrotuje (Jicko).
Žrutný dobytek = žírný (záp. M.), píce žrutná = sporá.
Ž u d li t : Požudli tú sklenku kopřivama a dobře vypláchni. Než
já to požudlím! praví bezzubý (Zlín).
Žúchat: Tak to žúchalo! (když se šlo po vlhké louce) Zlín.
Žuchianec, žvachlanec, žvýkanec.
- 432 —
Žuchlena = žuchla, tlachal.
Žvaůa, kdo žvaní (záp. M.).
Žvaň ciť, žvýkati: Kráva mi šatku požvančila (las.).
Žvanec hroznů, třapec (záp. M.).
Žvaňucha = žvampMa, třepihuba, mluvka (Jicko).
Žvápat, tlachati (záp. M.).
Žvápoů, tlachal (záp. M.}.
Žila, přezdívka člověku neústupnému, svárlivému (val.).
Žímat = ždímat (záp. M.).
Žingla, veliká, silná jehla, kterou se na vlekají šĎůrky (Zlín).
Slovník věený.
II. díl.
XXV. stavení.
Stavení znamená budovu vůbec, zvláště pak chalupu.
„Podte do stavení" (do jizby), je ve stavení. Na Laších užívají
polskoněmeckého slova buduněk. Ústava jest: a) výstavná
budova, b) skupina budov téhož hospodáře: Tam je ústavy! —
Staveništi říká se: miesto (uh.\ sedlisko (slov. han.). Požár
na V. Klobucku znamená stavení a dvůr: „Můj požár stojí za
1000 zl." — Bytnosf jest byt, bývaní: Má u nich bytnost až
do smrti."
1. Způsob stavby a stavivo.
Chalupy v horách buduji se většinou ze dřeva, „róbenica"
(záp. Mor.). Když se chalupa buduje, položí se na zemi do čtyř
úhlů čtyři kameny, „poduhelníky", na nich sbije se „srub" z osmi,
devíti dřev řádné otesaných, na srub připevní se „podkiokevnice"
(silné trámy), do nich ve dlaby vpustí se krovy a svisle, střecha
se pobije šindelem. Nejstarší dřevěnice stavěly se z „brlin"
(trámců z kůry neotesaných), pozdější „z dýlí" (trámcův otesa-
ných). Na Frenštatsku spodní trám srubu slově „průtěs", horní
„platva". „Podvažovat chalupu" znamená dolní zhnilé trámy
vybrati a nahraditi novými. Skuliny mezi dřevy se „vymší"
(vycpou mechem).
;!■■
— 433 —
V kraji nejstarší chalup)' byly „ti učenky" (slov. dol.) n.
„sypanice" (záp. Mor.). Na základ z kamene vyzděný přičinily
se mezi kůly desky tak vzdálené od sebe, jak široká měla býti
zed; mezi ty desky sypala se hlína a utloukala se v pevnou
hmotu, pak se desky posouvaly do délky i do výšky, až zdi
dokola náležitých rozměrů nabyly. Na Hané za stará stavívali
z „válků". Hlína se smísila s mrvou, z toho se uválely války,
ty pak se kladly v zed na kamenný spodek. Později teprve na-
staly „z denice" (val.), kamennice n. murovanice (laš.),
z „cihel" nepálených, kteréž mají rozmanitá jména: vepřovica,
kot, kotovica (dol.\ sploščka (Brněnsko), pucina (Zábřeh), bandúr
(Jicko), trupla (záp. Mor.). Omítka je bud na ostro (s hrubým
piskem, „nehlazená"), nebo na hladko.
2. Střecha (dach, las.).
Vazba (laš. vadba) je kostra střechy mimo „krytí" ídoch,
šindel). Podél na zdi s obou stran spočívají silné trámy, řečené
„podkrokevnice", posednice n. pozednice (záp. M.), plátvy (laš.);
podkrokevnice spojeny jsou příčními trámy, takový trám slově
svázka (slov.), vazák, přívazek. V podkrokevnícich zapuštěny
jsou krovy (krokva laš, krotev záp. M.) odlabanými čepy. Na
vrchu spojeny jsou krovy příčními trámci „hambálky", na Va-
laších též pěkné po domácku „podstupnice" jmenovanými. Na
krovech přibity jsou „laty" (val. krokévky). — Paž a jste místo,
kde se scházejí dvě střechy téhož stavení. Šindel na krj-tí
takové paže sesekne se s jedné strany ^koso" (šikmo) a sluje
kosák. Jinde do paže vkládají plechové koryto. - Obzajt val.
sluje každý úhel střechy. — S Temeno (laš.) jest silný trám,
upevněný napříč v úhlech krovů nad hambálky na podporu
kalenice. —
Nádmětky (sg. nádmétek) jsou trámce k dolním koncům
krovů nastavené, na něž se nová lata přibije a tak střecha
prodlouží. Na Laších říkají nádmětek prostoře mezi zdmi a
střechou nad náspou, pobité deskami: „Našel sem ty vajca nad
nádmětkem". — Kalenica jest hřeben střechy; došky na ni
se kalí (laš. deptaju) v hlině, aby jí vítr nezdvihal; na Zá-
břežsku sluje řebeň (= hřeben). Kalenica došková se „ponáší"
(han.), n. „ukládá" (slov.) pazděřím a blinou. — Svisle (pl.
tantum) jsou dřevěný štít, jímž se hůra uzavírá ; na záp. Moravě
28
— 434 —
tomu říkají příbedří. — Šindelem se střecha pobíjá, dochem
pošívá. — Řada došků na latě přivázaných sluje šár (šář, Zá-
břežsko). Došky spodního, nejmenšího šáru, zastřihané šlovou
zástřežky (han.), zástřešníky (N. Mésto), záklasníky (záp.M.),
hlavaté (slov.) ; došky v rozích, zastřihované na způsob schodků,
šlovou zárožníky. — Vikýř ve střeše sluje schtop, schlo-
pec (slov. laš.)> výlet (val.), vécuch (Ivančice). — Kozub
jest kulatý výstrček střechy nad svislemi (val.\
3. Podlaha, strop, h ů r a.
Podlaha, t. j. půda v jizbě, po níž se chodí, bývala pů-
vodně ubita z hlíny; odtud sluje většinou zem, laš. lepeni ca.
Prkenná podlaha sluje deščená zem (Vyškovsko), dlážka,
deliny (laš. „máju tam vydelované"). „Mostiť izbu" (val.) =
dávati podlahu do světnice; mostina = deska v podlaze. —
Strop má toto české jméno na záp. Moravě, jinde mu říkají :
t i a n. 1 1 o (slov,), p o d í a h a (dol. han.), poval (val. laš.). —
Příčním trámům ve stropě u Hranic říkají hontiny. V jizbách
větších trámy příční podepřeny jsou ještě trámem podélním,
jemuž říkají rošt, hřada (val.), respa (laš.). Místo desek za
stará na příční trámy kladli tlusté tyče, brliny n. dřenice
trhan ice, stropnice (záp. Mor.). — Za české „na půdě"
říká se nejvíce „na hůře" ; na podlaze (záp. Mor.\ na vrchu (laš.),
na povaTe (val.), na stropě (Kunštát), na ponebí (Jihlavsko
a Znojemsko). — Dvéře nad schody na půdu, jež se vzhůru
otvírají, šlovou sklop, sklope c.
4. Zápraží.
Zápraží (Třebíčsko, Jihlavsko , náspa — na náspě (slov.
val.), násp — na náspě (Zábřežsko), náspa - na naspěch (Ky-
jovsko. Brne" (kyše), pije se. — Ryšavé víno
= něm. Schiller. Víno v lásko v a ti, zvláškovatélo : houstne,
jako masné po něm plove-, čistí se metlou.
XXX. Len, konopě, zelí.
1. L e n se trhá na jány(jána, kolik jedna ženská najednou
zastoupne). Vytrhaný len se rosí nebo močí. Potom se drhne
(odrhuje, vodrhluje) z hlávek (pálek) na drhlenách (drhlen,
drhlen, drhle pl.) a snší v pazderně. Třetí den přijdou tlu-
kačí a tlukou len, a třelky ho trou na trdlicích (mědlicích,
mnadlicích) a potírají na potírkách. Zpotíraný len se ochlóje na
ochlě, na vochli vyčeše (hachluje na hachli) a pačísá na pačísce
(česáku). Na ochlovniskó (han.) se sedí. Ve Slezsku a na Vala-
ších hachli říkají ščeť. Výčesky šlovou pačísky, vochličky. Třelka
vždy dvě hrsti (koťátka) lnu váže v žemličku; 20 žemliček
je suta (Telč), jinde 30 žemliček kloub.
Na Zlínsku hrst lnu nebo konopí sluje žemenka; 10-12
žemenek u věnec spletených je kocúr; na Hané 30 že nicek
je kloub. Na Žďársku lněnému kloubu říkají obláč.
Kolovrátku na předení říká se také : kolovratnica (koro-
vratnica, Zlín), gajc (Zábřežsko), přeslica (u Znojma; přeslici
tam říkají kužel).
Přasléuek — přaslínek, tradlínek (Cejč) je kroužek,
který pradlena nastrkuje na vřeteno, aby se lépe v ruce
točilo.
Třepáíka ;val.) je hůl, kterou se koudel přetřepává, když
se má „navínat" n. „nadívat".
Potáček je napředené vřeteno.
Baba říkají na Zábřežsku pozadnímu, vytroušenému lnu;
bere se na „smrt" (vystrojení „smrti" na smrtnou neděli).
— 442 —
O smek, osmeky, osraečky = drobné odpadky koudele při
potírání pod potírku napadalé. Která tíelka dělá mnoho osmečků,
ta „luntá", mnoho „rozluntá", rozcuchá (Slezsko).
Špuněk, co zůstane z „česáku" n. „pačísek" (česané koudele
lněné) na vochličce za hřebíky = cucek, gracka, zvoček.
Peření jsou lupínky na lnu.
2, Konopě (sg. konopa) jsou poskonné (poskůnky, val.)
a hlavaté (hlavačky, val.); močí se v močidle.
Vymočené a vysušené konopě 1. lámou se na lámce, lamačce
(slov. val. las.), třou se na trdlici, trlicí (han. záp. M.). 2. patí-
rají (potírají) se na patírce, potírce (dvojité lámce) n. na potě-
račce, mědlicí (záp. Mor.). Tírňa je místo, kde se konopě trou (val).
3. Hlavatící zelné říká se většinou přísada, porůznu (na
záp. Mor.): koščálky. Kousek pole, kde se přísada ze semene
pěstuje, je přísadnisko.
Když se vykrojí hlávka, zbude chrást a koščál = hlub
(slov. val. las.).
Když se zelí do bečky nakládá, napřed se nakrajuje (hlub
se rozkrojuje), potom se strúže na struhadlech (slov. val ). krouží
na kružadlech (han.), paží se (nakrajuje), potom kruža na nožach
n. na kružadlach (las.).
XXXI. Hospodářské nářadí a náčiní.
Polní nářadí kromě vozu, tedy: pluh, kolečka, brány a p.
jmenuje se „rolní řád" (val.), „náčiní" (las.): „Němá voza, němá
načiňa a kupil se koňa."
Vůz
I.
i
1*> (1. IL) vrchní rýfa, gryfa (Brněnsko), gréfina (Zlín),
žrd (Kyjov), I**) (I. IL) spodní rj-fa atd - 2. (I. II.) meč, mečík,
šínka (Slezsko). — 3. (I. II. III.) lušňa, lišen (záp. M.). — 4. (I.)
rozpěrák, rozpon (Zlín), glam (val.). — 5. (I. II.) lúkoť; loukotě
v kolo spojené šlovou obklad n. oklad. - 6. (I. n.) špica. —
7. (I. n.) hlava. — 8'' (II) násad, podstavek (Třebíč). - 8*" (II)
osa, os (slov.), oš (las.), náprava. Konec nápravv z ,.hlavy"
trčící na Zábřežsku slově srážek: „Chétal se sražkama v ovozó".
— 444 —
V srážku je zastrčen hřeb „zákolník" zvaný; je-li široký, se
střeškou, slově „záblatník" n. zábJatnica (las.). - 9. (II.) obrtel,
voplín (Třebíč). Zadek vozu nemá „obrtla" ; snice jsou mezi
násadem (laš. spodní podložkou) a poduščicou (las. vrchní pod-
ložkou). - 10 (II) klaničky, palečky (Třebíč). — 11. (11.) svor-
ník, svořeů (gen. svořeňa), srdeň f. (záp. M.), váhovec. - 12. (III.)
podkladek, pachole (Zlín) = příční deštice přibitá na spodních
gréfinách, aby se spodek vozu neprohýbal. Na větším voze jsou
dvě pacholata. — 13. (II.) ramena, snice (Zlín). Zadní snice
šlovou rozsochy (Zlín) n. žídlo (val.), nazvané tak od rozpoltě-
IV.
V.
něho jazyka hadího, jemuž se říká „žídlo" ^-- žihadlo. —
14. (III.) rozvora. Konec rozvory vzadu vj^^čnívající slově ocas,
ocásek, otrč. Před tímto koncem zastrčen jest v rozvoře svořeů,
řečený „závozník". — 15. (III.) šlajfa, srub (Zlín). — 16'^ (I.)
klátky. — 16') (I.) pracky. — 17. (III.) svěrák, svěračka (Zlín),
renk (Brň.). — 18. (III.) klanica. — 3. -h 18. rozsoší (han.). —
19. (I. II.) lónek, záosek (Zlín), zákolník (han.). — 20. (II.) oko,
žabka, podluška (val.\ aby kolo nevypadlo, kdyby se lušňa
zlomila. — 21. (II.) záblatník, víšek (Brněnsko). — 22. for-
mánek, káčerek horní (Zlín) — 23. (II.) zděřka, zdířka. —
— 445 —
24 ' (II ) krah, 24'') (II.) držák, zdržák, zdržjak (St. Hrozenkov),
nášik (las.). — 25. (II.) zděř, káčerek dolní (Zlín). - 26*' (II.)
brdce, brdce (val), brdečko (Zlín), rozporka (záp. M ). 26*"^ (II.)
prclík. — 27 (11.) váhovisko, vážišče (záp. M.). 26 -f- 27. váha,
— 28. (II.) roublíček, vrúblík (Zlín^ — 29. (11.) táhlo, tahounek.
30 (ID svorníček. — 31. (I. II.) podýžda, podyčt (Třebíč), pod-
líštka (Brněnsko), podýma (St. Hrozenkov).*) — 32 (II.) poduščica,
stolička. — 33. (II.) pás, tradlina (Zlin\ trolínk}' (las.) = železné
pásy. — 34. (I.) žabka. — 35. (I.) oko.
Fasuůk n. fasuněk. (IV.)
1. vrchní gréfina atd. 2. spodní gréfina atd. 3. rozpon.
4. meč, šínka. 5. deregla (Zlín), kozlík, kelník n. kelna (val),
přihrádek (proutěnj^, Břeclava), kočírka (Vsetín), šejtrok (záp.
M.). 6. cigánka (Zlín), barbora. 7. obrtel. 8. násad, stolička.
9. pachole. 10. klanička.
Na předku i na zadku ,. podvázaní" (řetěz) přitahuje
gréfiny k snicám nebo k rozvoře.
Na Valaších „gráfy" {= fasuněk) skládají se ze čtyř
vrlin (1. 2.), jež jsou spojeny rozpináky (3 . Ve vrlinách jsou
deštky (4.), pruty (železné) a řetaze.
„Spustit boky" u vozu, t. j. řetízky boční uprostřed fasuiíku,
aby se mohlo více naložiti. Vyduté boky na voze obilím naloženém
slevou bejchy (Jicko'.
Naložená fůra (senem a p.) ,.přiláčí" se silným dřevem na
zdýl přes fůru položeným. Dřevu tomu říká se pauz, púz, póz,
póza, pavuz, pavuza, pabuza, pabza, V zadu přitahuje se pauz
provazem od grefiny ke grefině napjatým, kterémužto provazu se
říká : pauzník, pózník atd , táhlo, poutahlo (slov.) ; v předu na-
pjata jest napříč ,.lana" (provaz) nebo řetaz.
Haluzí, desky a p. na voze naložené přitahuje se závitkem
(úvitkem), t. j, silnou žerdí (vzpružinou).
Když se vozí hnůj, nastrčí se do obrtla (v předu) a do
peduščice (v zadu) místo klaniček klaníce (mnohem vyšší \ o ně
se opírají desky bečnice, na spodku leží deska spodnica. Oběma
bečnicím říká se hnojnice. Vozí-li se hlína, štěrk a p., zastrčí se
v předu i v zadu mezi bočnice „četo" deska příční).
* ) Na uh. Slovensku p o d o j m a = příčka pod ojem.
- 446 -
Vezou-li se osoby ve voze žebrinovém, je k němu s boku
přivázáno bidlo „longa, longoš" řečené, aby se po něm pohodlněji
mohlo vylézti na vůz.
Žebřiny jsou delší a nižší uež fasuňk a mají venkoncem
i v prostředku meče (laš. ščeMe). Vozí se v nich obilí.
Malým žebřinám na Brněnsku říkají rechtiny.
Zebřinovému vozu říká se také kopůák, protože se na něm
svážejí kopy obilní.
Voznica (vozní plachta) rozepne se přes „oblouky", jež
jsou zastrčeny v železných „žabkách" nebo-li „hašpách", na
vrchních gréfinách přibitých.
LušĎa (V.)
1. Lušnisko (část dřevěná o sobě), lušna celek nebo 3-|-4,
2. Záblatník. 3. Zdířka. 4. Čep.
Na uherském pomezí (Starý Hrozenkov) lušni říkají
levča.
Cep mají toliko dvě zadní lušně; přední mají dole „oko"
(železný kruh), jímž se navlekou na osu (v. 3. ÍI.). Při
těchto lušňách třeba záoska (v. 19. II ), kdežto při zadních jeho
místo zastupuje „čep". Zadní lušni říká se na Valaších „zálušek".
Přední lušňu na Frenštatsku nazývají „podsošinou", oko „ob-
lapkem". Zadní lušůa připevněna jest k fasuůku „bičíkem". Je
to tenká, pružná tyč, zadrhnutá na vrchní gréíině řetězem, dole
k lušni přitáhnutá „šparníkem" (železným kroužkem). Na ose
jsou dvě díry. Přední lušňa navleče se okem mezi ně; do díry
za lušnou strčí se „žabka", aby se lušůa ke kolu netlačila, do
díry před lušnu strčí se záosek n. záblatník, aby se lusňa s osy
nevysmekla. Zadní lušůa strčí se čepem do přední díry, v zadní
jest žabka.
Brzdou na voze bývalo kus dřeva, s předu s koncem na
horu zvýšeným, s dlabem uprostřed, do něhož se vpustilo kolo,
když bylo třeba ,.hemovat". Uvázána byla húžvou (provazem,
řetězem) na rozvoře. Říkalo se jí: pes (Brněnsko), fena (han.\
kocour (záp. Mor.), sviůa (vých. Mor.), škrhel (Rožnov). Řetězu,
kterým se kolo zaváže místo brzdy, říká se : zaháňka (N. Město),
svěra nebo íancúch (Zlín).
— 447 —
2. Pluh.
B.
A) Plužné korečka, kolca (val. las.), vůzek (las.) 1) klučík,
kTučovisko (las.), vodič (dol), drabica (Brněnsko) — ojko plužních
koleček, s předu opásáno zdířkou 2), železným páskem, aby ne-
pukalo. V zadu rozestupuje se ojko ve dvě ramena, „snice" n,
„sníčky" 3), 3\ jež na přič spojuje podyždka, podýma (St Hro-
zenkov) 4). K ose (nápravce) připevněno jest ojko příčním
dřevem, jež jest přepásáno železnými pasy (tradlinkami) Příční
toto dřevo 5) nazývá se : násadek (Zlín), náhlá vek (val.), žhla vík
(han.), slavík (záp. Mor.), poduška (las.). V násadku upevněn
železný prut s dvěma oky na vrchu, jimiž se provlékají opraty,
slově pohůnek, pohonič 6), oka se jmenují brýle. Na starém
pluhu býval dřevěný „dědek". V právo na ojku v zadu přibita
jest železná deska s dírkami, řečená nahaňák (Zlín), nahaňač
(dol.), naháůka (han.) 7), do dírek se zastrkuje železná klika;
zarážka las.), zapinadlo (slov.), čímž se dává pluhu směr od
záhona nebo do záhona. Váhovisko pro koně připíná se ke klu-
číku s předu: strčí se do tlamky 8), děrami v tlamce, ve váho-
visku a klučíku prostrčí se dlouhý železný hřeb 9). Tlamka
(Zlín) slově jinde : klamka (St. Hrozenkov), paščeka (las.), stolička
(dol.); hřebu 9) říká se: svořeů (slov. val.), svorník (las.), srdeň
(záp. Mor.), lónek (han.). Pluh připíná se ke kolečkám takto =
zřídel navleče se do železného kruhu 10), jenž slově: húžev (St.
Hrozenkovy húžva (val. slov.), húžba (dol.), halža (laš.) a zatkne
železným hákem 11), jemuž se říká: kokotek (val. slov.), kohoutek
(Jicko), přetekl (han.), potykač (záp. Mor.), potykel a pomykač
(las.), poverák (St. Hrozenkov). Čím dále ku předu na zřídeli
kokotek se zatkne, tím hlouběji pluh oře.
— 448 -
B) Pluh upevněn jest na hřídeli 12), jemuž jinak ííkají:
plužisko (laš.), hradzjel (St. Hrozenkov). Uprostřed v hřídeli
zaraženo jest krojidlo 13) jinak nazývané: krajadlo (záp. Mor),
číslo (Jicko), krůj (laš,)- V díře hřídelní upevněno jest krojidlo
klínem, jemuž říkají „pašklín", s obou stran krojidla hřídel pře-
pásán jest zdířkami 14) 14). Rocháč (ruchadlo) 15), jehož zadní
čásť slově křídlem 16), připevněn jest šrouby 17) na slupici 18),
nahoře ve zřídeli, na spodku ve splaze zadlabané. Slupica slově
jinak: srubica (val), snubica (laš.), stupica (St. Hrozenkov),
slubica (záp. Mor.). Čásť splazu pod rocháčem viditelná 19) slově
patka. Rukověti pluhu 20) šlovou : klače, glače (slov. val.), kleče
(han.), nohy, ručky (laš.), priemky (St. Hrozenkov). Levá klač
slově val. „dlabovka", v ní jest hřídel zadlabán a klíny, tak
řečenými podkTačníky 21) zaražen; pravé klači říká se přínoska.
Obě klače spojeny jsou příčkou (laš.) 22), kteréž se jinak říká:
prut (slov.), rozpinák (val ), spinka (dol.), spružlák (St. Hrozenkov).
Na oškrabování bláta s rocháče jest otká 23), botka (záp.
Mor.), jejíž dřevěná rukojeť slově otčisko n. otisko.
III.
IV.
XĎ
Zapřáhnou-li se koně do pluhu, připne se váhovisko k oji
plužných koleček, jak nahoře pověděno. Pro voly je zvláštní
správa Váhu tu zastupují „krpadla", val. skřipadla (III). Jest
to dvé deštiček spojených „kolkem" a) uprostřed zastrčeným.
— 449 —
Na konci „kolku" jsou „zábradky, jimiž přiléhá k dešticím.
S předu i v zadu v dešticích jsou dírkj^ proti sobě. V zadu
zastrčí se do nich „svořeněm" ojko plužných koleček c)?
s předu „kluka" b). Kluka má na konci tramu, t. j. konec její
jest pod spod ohnutý (vlastní klika), do ní se vstrčí jařma a
zastrčí uprostřed dlouhým svořeném, krky volů zastrčí se na
koncích jařem „jehlicemi" (IV.)-
Koně jsou zapraženy: sedlový „na poca", náruční „na
ruca"; třetí jest „opratní".
Nejede-li se na pole s vozem, veze se pluh na „vlákoch"
(víáky pl. m.). Ve Slezsku vlakům říkají smyky. „Zavlákovat
pluh" = dáti na víáky.
Na východní Moravě starý pluh byl všecek ze dřeva, jenom
radlica a krojidlo byly železné. Klače i se splazem byly samo-
rostlé, z jednoho kusu. Pluhu takovému říkali „hladák", na rozdíl
od „dlabáku", jehož klače byly ve splazu zadlabané.
Ruchadlu říká se na vých. Mor. rocháč, na Brněnsku
ruchán.
Radličák n. veĎták na Zábřežsku jest pluh o dvou radlicích.
Plevák (= pleják) ve Slezsku jest pluh na pletí řepy.
Rusáky n. rušláky (Cultivator), nástroj, na němž jsou řadami
železné „patky", jimiž se poškrabuje povrch půdy.
3. Radlo.
1. hřídel, 2. slubica n. přední sloupek, 3. socha n. zadní
sloupek, 4. ručka n. rukovítko, 5. radlo, 6. náradník, 7. rozhony.
29
— 450
8. klíny, jimiž se liřídel níž nebo výše staví. — Radlem na záp.
Mor. se přeorává, brambory vyorávají a p.
Českému „kolečku" říká se: kolečka n. kolca (u Hranic),
tácky n. táčka (pL: na táčkoch) val. slov., kotouč (záp. Mor.),
korbica (u Pernštýna).
Trakař se jmenuje: tragač (val. slov.), dragar (Zábřežsko),
tragaí (val.).
TaTiga je valašský vozik o dvou kolech, na němž rozvážejí
žebre, lopaty a p. po světě.
4. Brány.
1. Desky (Zlín\ meče n. mečíky (han.), průvlačky (záp. M.).
2. Podbranky, paprsky (dol.), svlaky (záp. Mor.), počtem
3— 6, v nich branné zuby (3).
Vláčí se třemi branami, jež jsou spojeny třpelami (4), t. j.
železnými oblouky (Jicko).
1. dvé sanice, v nich (2) čtyři pístíky = čepy = hnátky
(val.). Pístíky jsou zadlabány ve dvou násadách (3), na nich
spočívajících. S předu na nosích sanic jest příčka (4) strmo-
hlavec n. stemohlavec (Zlín) řečená. Uprostřed předního násadu
zavrtány jsou sníce (5), ke strmohlavci na vrchu „zdířkou" (6),
t. j. železným pásem připevněné. Ve snice zastrčeno jest oje (7).
Mezi snice pod přední násad prostrčí se spružina (8), t. j,
habrová tyč a uváže k oji, aby se oje drželo vzhůru. Od strmo-
hlavca k oji přivázány jsou dvě lany (9), dříve houžvy nebo
provazy, nyní řetězy.
Konec sanice, spředu ohnutý (10) slově nos = křivka,
křivica (val.) = klač; zadním koncům (11) říká se šarapatky:
„Stoupni si na šarapatky". Někde bývá přes ně příčka = patky:
„Chyť sa na patky".
Saně se brzdí „svlakem", t. j. chvojím vzadu přivázaným
(val.), nebo silným řetězem, pod saně podvázaným, jemuž
„kocour" říkají.
Pro osoby postaví se na saně mezi čtyři kíanice (12) ko-
šina n. korba = kárník (Slezsko), kareta (Jicko).
Pěší saně, jež táhne člověk, šlovou pěšáky, samotížky.
KTaky = klačary (laš.) jsou krátké sáňky.
6. Stroj na koně.
I. Chomout, n. Řemení. III. Ohlav n. ohlávka.
1. Kleč (han.), kléšče (Zlín, dřevěné okrají). — 2. podklad
(plátěný, s kraji koženými), na vleče se o sobě koňovi na krk,
aby ho chomout netlačil = poduška. — 3. podprsník (řetízek
nebo řemen). — 4. držák n. nášik. — 5. hašpa, kruh.
— 6. závlačka. — 7. podpínka. — 8. svršec, zvršina (Zlín).
29*
452
.M^
— 9. nádebrí (Zlín), spinka, pohrbetník se šlahounem, který
se za chomout zapíná. — 10. pobočník, pobočák. — 11. pro-
stranek, ostranek. — 12. stihle, stahTe (slov.) — 13. oprata. —
14. udidlo, caňk, zubno (Zlín). - 15. náhubek. — 16. náočník,
záklopa. — 17. retázek. — 18. štrupTa, podpínka pod bradu
(Zlín). - 19. kroužka, gróžka (han.). —
7. Hrábí ca.
1. kosisko, 2. ručka, 3. kosa, 4 patka, 5. motj-čka, 6. zá-
kovka, 7. šípec i sloupec), zhlavík, (záp. M.) 7. + 8. branka,
9. rožence, prsty (záp. Mor.), 10. putiny (dráty, jimiž jsou
rožence přivázány k bránce), struny (záp. M.).
Motyčka jest železné kutí na konci sloupce, má podobu
motyky, týlec jest vbit v konec sloupce a motyčka zšíří dvou
prstů visí pod pravým úhlem dolů.
Patka jest konec kosy pod pravým úhlem sehnutý, po-
dobný motyčce.
Záko vka jest železný kroužek (zdířka), jenž spojuje kosu
s hrabicí takto: záko vka na vleče se svrchu na kosisko a pod-
vleče ža motyčku, jež se octne při kosisku s levé (vnitřní)
strany, S pravé (vnější) strany kosiska zastrčí se kosa patkou
tolikéž do zákovky a k ni přirazí se ještě klín, aby vše
dobře drželo. Kosa zastrčena jest souběžně s roženci pod pravj^m
úhlem k sloupci.
Vedle hrabice vyskytuje se novější dobou lep ač, t. j. plátno
natažené na obiúku.
— 453 —
/
II
Na západní Moravě hrabici říkají,
„úhrabica", jí se ,,ha?ákuje" (kosí).
Na kutí kosy jest ,.kůň", stolička
o třech nohách, v níž v předu zara-
žena jest „babka", „babčica", „nákovka"
(kovadlinka\ na ní se kosa klepe zvlášt-
ním kladívkem, řečeným „klepáč".
Na broušení kosy jest „brusek",
řečený též: kamének, kamýšek, bramor,
osla, osélka (val. las.). Brousek má sekáč
v dřevěné nádobce s vodou za pás za-
strčené, kteréžto se říká: krbík (Zlín),
krbfík (las.), krbek (Třebíč\ kíbík (val.),
kržek (uh.).
8. Pilka.
1. 2. šráky, 3. příčka, 4. šňůra,
.5. šlahúnek, 6. pilka, 7. ručka.
y.S.T.V.^.VSJ '• tVVn SS
i \S
-^
K&^
— 454 —
9. Stolica řezací.
Prostor K) ohrauičený spodní fošnou (silnou deskou) a
dvěma bočními deskami, do něhož se klade sláma na řezání
sečky, sluje koryto. Přední část koryta po příčku M) nazývá
se hlava, její zakroucené konce N N), šlovou uši, S předu
hlavy v járkách, v obou bočních deskách vydlabaných zastrčena
jest pohyblivá deštice H), příkladka zvaná. Pod ní dostává
se pod kosíř L) slámy, kolik právě třeba a zároveň chráněna
jí ruka, by se nedostala pod kosíř. Konec spodní fošny obit
jest želézkem J), po němž kosíř chodí. Předním (křivým)
nohám E E) říká se křiviny. V čepě levé křiviny a v širokém
dlabe pravé pohybuje se vzhůru dolů strmohlavec C) kterýž
z hlavím a) ven trčí a zároveň pravou křivinu dvěma ušima
b, b) objímá Šlape-li se na podnožku O), pohybuje se strmo-
hiavec s kosířem i se zřídel em B) vzhůru dolů. Tím uvozuje se
v pohyb také podavačka D), ve zřídeli upevněná, která lopat-
kou na konci se spodu v dlab ve fošni vrážejíc, slámu ku předu
pod kosíř postrkuje, Spružina F) (hrabová tyč), na háku
ve fošni zavěšená, zdvihá celou spodní pohyblivou část vzhůru.
XXXII. Tkalcovský stav.
a) káčery, b) stavidlo (prsník), c) bidlo, d) svorka, e) pa-
prstek, f) vratidlo, g) žába (psík), h) podnožky, i) brdečka,
— 455 —
k) návoj, 1) talíře, m) barbora, n) palata, p) pružec, p) brdo,
q) šince.
— 456 —
— 457 -
2r.ovaaia
a) píščere (12).
b' b- kříže.
XXXIII. Rodina.
Rodina znamená obyčejně vzdálenější příbuzenstvo : strýce,
tety, bratrance, švakry, kmotry atd. : „Sú spolu z rodiny', „zme
trochu do rodiny". Téhož významu je přízeň, přáteTina (las.)
a svojina, s tím však rozdílem, že „rodina" má více význam
abstraktní, „přízeň" a „přátelina" konkrétní: „Všecka přízeň
se sešla". „Až se sejde na pohřeb přátelina". „Zme svoji" = jsme
příbuzní. — Přítel jest druh, kamarád, přátel příbuzný. —
„Naši sú nemocní", „naších néni doma", rodičové = hospodář
nebo hospodyň, „kde sú vaši?"
„Jož má plod" = dítě (Tišnov). V Konici je dítě „ma-
linký", rubě „větší, 2— 31eté". Na Zábřežsku jest robě dítě
vůbec. C hasna (-ate), chásna, chasník na Valaších jest dítě
obojího pohlaví. Na Zlínsku chasník znamená hocha 14 — 20letého,
jinde čeledína. Chasa jest svobodný mladý lid obojího pohlaví:
„Hospodáři choďá na ranní, chasa na hrubú" ; zvláště lid služebný,
v panském dvoře. — Na Karlovicích dítěti říkají také děr bek.
Blizňata (val), blížnata (laš.), společňata (han.) jsou
dvojčata. Jedinák = jediný syn. Pastorka a pastorkyňu
— 458 -^
znají jenom na Valaších; jinde jim říkají nevlastní syn, nevlastní
dcera. — Chovanec, chovanica jsou děti chudších příbuz-
ných neb i cizí siroty, jež bezdětní hospodáři za vlastní vycho-
vávají a potom své živnosti jako dětem vlastním postupují. Jména
svého takoví chovanci nemění. — Ormankář*) jest v Bojkovicích
a místy na Hané žák ze školy vyšlý. Ohnaš na Zlínsku zna-
mená iako chasník hocha 14 — 20letého, jenže ve smyslu hrubším;
na Val. Kloboučku takovým říkají kamas, jinde na Valaších
i o k m e s.
Hoši známi jsou jenom na záp. Moravě, jinde jim říkají
chlapci, na Laších synci: „Čí su to synci", „kaj idětě, synci".
Jinde užívá se toho slova v tom smysle jen v čísle jednotném:
„<"í je to synek?" zvláště tvarem zdrobnělým: „Čí si, synečku?"
— Ogar na Valaších, Hranicku, Jicku, Záhoří Lipenském a ve
Frenštátě, ogara (pl. ogaré), ogarec, ogařisko na Zlínsku, Vy-
zovsku a Val. Kloboučku znamená chlapce vůbec: „Ogaré, podme
tam-', „kde zas běhá ten náš ogara?" Jinde je to slovo bud
zcela neznámo, nebo jest nadávkou, jako na př. v Příbore. —
Čeledín na Místečku jest chlapec od 14 let, na Hradišfsku
chasník svobodný; „naša čeled" = naše chasa.
Pacholek na Podluží je čestný název svobodného chasníka:
„Jaký si to pacholek, ked sa ho bojíš?" Jinde slovo to znamená
čeledína od tažného dobytka, ať domácího syna, at služebného.
Sohaj, šuhaj je hezký, pěkně rostlý chlapík.
Chlap na vých. Moravě nemá do sebe nižádné příhany;
každý dospělý mužský jest chlapem. „Naši chlapi sú v lesi",
praví hospodyň o svém muži, dospělých synech a dospělém
pacholku. Na Laších jest chlop tolik co manžel: „Muj chlop
je na pol'u", „chlop mi umřul", „to je její chlop"; chlopek =
mužíček. Chlap ve Slezsku jest nadávkou.
Cérka na Zlínsku a na Valaších jest děvče vůbec, i dospě-
lejší: „Cérky, podme na trávu", „naše cérky pasů". Jinde říkají
děvča (-ate), děvče (han. záp. Mor.), děvčica. Děvucha
(děbucha val.) jest odrostlejší děvče. Dívka je služebná, dě-
večka je slovem lichotným: „Čí si, dě^^ečko?" (= děvčátko**).
*) Z lat. hora manca, poněvadž mu hodiny do školního vzdělání chybu-
jící nahrazovati bylo opakovači hodinou nedělní.
**) Cera na Přerovsku je po výtce dcera z gruntu: „Což, tá to može
délať, dyž je cera". „A to proto, že je cera, tancovala do večera". (Píseň z Líšně...
- 459 —
Roba (slov. val. han.) je každá dospělá ženská, svobodná
i vdaná: „Naše roby sú na poli", praví hospodář o své ženě,
dospělých dcerách a o dívce služebné. Mnohem širšího vjznamu
je slovo to na Laších. Kdežto se ho na východní Moravě jen
o třetí osobě užívá, oslovuje se jím na Laších také osoba druhá:
„Robo, zazpívej pěsničku", pravila v Ostravici souseda sousedě.
Jinde na Moravě bj' ji buď oslovila křestným jménem, nebo by
jí řekla „sestro". Mimo to značí roba na Laších manželku, jako
clilop manžela : „Poslechni roby, hybaj z robu" pravila v Petřoldě
hospodská opilému muži, pro něhož si přišla žena do hospody.
„To je jeho roba", „už mam druhu robu". „Velebný pane, Vy
stě tu nebyli, dyž moja roba umřela" (Opavsko). Na západní
Moravě je slovo roba docela neznámo.
Také baba na Laších znamená vdanou ženskou vůbec a
manželku zvláště beze vší příhany: „My baby rady si zavdamy".
„Byly zme tam edem samy baby". „Moja baba idě". „Ma doma
svoju babu".
S vobodný muž na Podluží sloveslobodňák, ženatý m u ž á k.
O sobě manželé říkají (mimo Lachy): můj, moja; můj starý,
moja stará*) a oslovují se : taťku — matko, tato — mamo (slov.,
val), pantáto — panímámo iŽdár;, hospodářů — hospod3'ůo (laš.),
Rodičům děti říkají: tato — mamo (Pomoraví, Zábřežsko,
záp. Slezsko), táto — mámo — mami (záp. M,). tatíčku — maměnko
(zl. slov. val.), tatíčku — mamičko (dol., Podluží), tatínku — ma-
minko (záp. Mor), tatulku — mamulko (Laši mor.), tatíčku —
matičko (han., Opavsko). „Otcové mi umřeli", laš. (= rodiče).
Tyto názvy jsou všude ustáleny. Na Slovensku na př. jen maličké
děti rodičům říkají tato — mamo, řeklo-li by tak odrostlejší dítě,
pokládalo by se to za mazleni. Kde říkají tatíček, tam tatínek
zní „po pansku". Na Jemnicku přistěhovalý soused, jemuž děti
po dřívějším zvyku říkali „tatínku" místo tamějšího „táto", po-
držel jméno „tatínek" za posměšnou přezdívku.
Dědu a bábě se říká: staříček - stařenka (Zlínsko,
Vsacko, laš.), stařeček a stařenka (dol., Pomoraví, han., záp. Mor.),
stařeček — stařenka (uh.), starý tata — stará mama (Lanžot),
dědáček — babička (Kloboucko val., Brodsko), dědáček — ba-
běnka (Zálesí, Brumov), dědiček — babička (porůznu), dědóšek —
*) „Naši staří" jsou předkové: ,,Naši staří vykládávali".
— 460 —
babička (Brněnsko), dědóšek — babička (Třebíčsko, Ždársko),
dědoušek — bába (Jemnicko), dída — bába (Bohdikov), dědek
— babka (u Litovle a Zábiežsko*). — Dědovi na záp. Moravě
říkají také dóda (Výmysliee) n. douda. Na Valaších děda
znamená „staříčkova otce" (praděda). V Blatnici i jinde, kde děda
jmenuji dědáčkem a babičku baběnkou, jest stařeček pradědem,
stařenka prabábou. Na Strážničku strynka znamená prabábu.
Slova vnuk a vnučka znějí většinou „vnuk, vnučka".
Bratře a sestro znamenají také tolik, co kamaráde,
kamarádko: „Pod!me tam, bratrové" oslovují se kamarádi, v sing.
obyčejně „kamaráde, bratře !" „Sestro milá" oslovují se přítelkyně.
VI as nik (vlastenec) a vlasnica jsou druzí bratranci
(han. záp. Mor.), na Zálesí jim říkají brat rána ta, na Jihlavsku
sestříňata, na Ždársku stříňata. - Pobratráňča na Rož-
novsku je syn otcova nebo matčina bratrance.
Strýc a tetka, obyč. strýček a tetička znamená vět-
šinou bratra a sestru otcovu i matčinu. „Strýčku a tetičko"
říkají děti každému hospodáři a hospodyni v dědině. Valaši říkají
strýček a stryná. Laši stryk a tetka. Jinde je strýček
otcův bratr, jeho žena slově stryná (Pomoraví, Podl. uh.),
matčin bratr slově u j e c (uječek), jeho žena ujčiná (ujčina, uj-
čenka); tetička jest otcova nebo matčina sestra. Také na sev.
Moravě hójec, liojček znamená matčina bratra. — Tetéč na
Valaších znamená manžela tetčina. — Strněnka na Pomoraví
jest otcova švakrov.i, strnička na Val. tetička bratrancova.
Tchán, tchyně mezi lidem mor. není nikde známo; na
Zlínsku, na Hané ij. říká se jim „tatíčku, maměnko", na Podluží
„svadební tata, svadební mama" nebo „svat (svatík) a svatka",
oba šlovou „svaté", svatové; toto také známo na Val., na St.
Hrozenkově „svako" = tchán. V písni z Velké (Bart. II. č. 454.)
„Tam ůa, Bože, tam ůa, de bych byJa sama, de by ně cvegruša
nerozkazovala", cvegruša znamená tchyni. Na záp. Moravě
(Meziříčsko, Třebíčsko) tchán a tchyně šlovou „pantatik" a „pani-
matka". — Na Zlínsku svatíc i jsou rodiče ženichovi a nevěstini
navzájem. Totéž znamená svat - svatka (pl. svatové) na uh.
*) Tam i vuoučata ua svého děda a svou babičku volají „dedku" a
„babko !' Jinde by se to pokládalo za trestuhodné klukovství. -^ Babka zna-
mená jinde na Moravě porodní bábu
— 461 —
pomezí a na Valašsku. — „Stará svatka" na výcli. Moravě zna-
mená obratnou ženu, obyč. z příbuzenstva, jež na svatbě zastu-
puje matku nevěstinu a všecko svatební veselí pořádá; jí po
boku stojí „starý svata". Na záp. Moravě jí říkají „stará svarbí".
Na Jihlavsku „svarbí" znamená kmotru.
Vedle kmotrakmotra říká se „kmucháček a kmotřenka" ;
na Rožnovsku „křesný otec. křesná matička" nebo „křesni tata^
křesni mama". Tak i na Laších, nebo „křesný, křesná". „kře-
sníček, křesnička", v Lanžotě „krsný, krsná" (kmotr a kmotra
je tam „na biřmůvce"). Na jižním Opavsku užívají slova „pote-
ček" (z něm. Pathe). — Na Karlovicích a na Jicku „křesný"
(křesníček), „křesná" (křesnička). „křesne děti" jsou děti ná
křest nesené.
Rovůák !,laš.', vrstevník — vrstevnica jsou lidé
stejného věku, d rusá (drusik stejného jména křestního: „Druso,
drusiku" oslovuje na př, Pavel — Pavla.
Milý a milá sluji na Slov,, Val. a Laších „galán, galánka",
na Podl, uh. pomezí „frajer frajír), frajerka(frajírka). Jinde říkají:
„Chodí za panno, má panno", „za nevěsto".
Svobodná matka slově: závitka (slov. (val.), poněvadž
nesměla nositi lelika (copu) spuštěného jako dívky svobodné
nýbrž otočený okolo hlavy jako ženy vdané, dopuščalka n. dopu-
stilka (las.), zmrhalka — zmrhalica (han. dol. záp. Mor.), pre-
spánka (uh.).
Hospodáři a hospodyni val. laš. uh. říká se gazda —
gazděna. Na Zdársku je mladý pantáta S3'u ho.spodář, mladá
panímáma jeho žena; starý pantáta, stará panímáma
jsou rodiče výměnkáři.
Chasou služebnou na větším gruntě slov. a val. jest
kravař n. kravařka (na záp. Mor. pastvec — pastvica), dívka,
pohůnek (pohonič\ pachoiek. Na Frýdecku má sedlák pohoniče,
prostředníka, pacholka, sviůaie, — postyrku a kuchyňskou dívku*
Na Podluží děvečce říkají „naša služebná", pacholku „náš čeledín".
Jm é n a na východní a jižní Moravě má skoro každý tři :
křestní, rodinné a rodové. Křestního jména doptávají se otázkou
„jak je ti (vám)? (Josef, Anča), rodinného (přizbiskai u děti:
„Čí si?" a u dospělých: „Jak tě (vás) voíajú?" a rodového:
„Jak sa píšete?" Přizbiskem rozeznávají se rodiny téhož rodu
- 462 —
od sebe; toto přízbisko tak zobecní, že jméno rodové se zapo-
míná. „Na nás (t. j. na moji rodinu) sa nedoptáte, leda na Ti-
sováky (t. rodinu Tisovákovu), to vám každý ogarec ukáže,
kde bývajú Tisováci. Ale na íáře a ve škole, alebo dyž co
přijde z kancelářa, to na píšu „Paviát" (Rožnov). „Volajú sa
Smekových, ale píšu jich Benešových" (Lanžot). Na Horní Bečvé
jsou „přízbiska": Jan z podvrchu, Ondra z pozavrška, Jura
zpod Okrúhlanky a p. Děti na otázku „čí si?" odpovídají: „Jo-
zefa Macečkového, po Janu Kantorovém, Jury pozavrškového ;
křestní jméno iest tam, jakož i leckde jinde jménem hlavním.
— Na západní Moravě Anna Trnkova provdavši se za Jozefa
Dvořáka se potom „dvořákuje" (jmenuje se Dvořáková).
O vzájemném oslovování byla již částečně zmínka. Na
Valaších nedospělí dospělým říkají „strýčku (strýce), tetičko
(tetko); dospělí stejného věku sobě „křesný, křesná", dospělí
nedospělým „synku, děvča", dětem „chasníčku, ogárku, děvčátko".
Na Hané chasa hospodářům říkala „stréče, tetko", potom
„stréčko, tetičko" (dříve se tak říkalo toliko příbuzným), nyní
začínají „pantáto, paúmámo". Na Rožnovsku služebná děvečka
hospodyni oslovuje „maměnko", hospodáře „tatíčku". „Co ste
vy, maměnko, udělali, poslali ste za mnou tatíčka;" praví dě-
večka hospodyni (Kulda, II. 286). Ve Frenštátě zámožnější
měšťany oslovují „pane Michno, paní Michnova", sice „pane
stryče, paůtětko", na Štramberce „pani mamko",
XXXIV. Oděv.
1. Názvy všeobecné.
Šativo (laš.), přioděv (val.) = šatstvo, obláčka šatů —
jedno oblečení (han.), obšata: „Nemám na zimu obšaty". „Obšata
nějaká se musí koupit." — Šata = šat, oděv, šátek (val.),
šatina = ein Kleidungsstúck (val). Kabát „na potlúkavo" = na
obyčejné chodění, na potloukám, Strapizierrock. — Vyslečený,
bez obleku, bez obleče jest, kdo je bez kabátu nebo vůbec bez
šatu svrchního ; laš. bez obleča ^ bez kabátu a s hlavou nepo-
krytou. — Háby, coll. hábí je staré šatstvo.
Na Laších kabát a vesta se odívá, galaty (kalhoty) a
boty obúvajú, košuTa se obléká.
„Já sa oděju"= dám si šátek na hlavu, „ododěju sa" = sdě-
lám šátek s hlavy (Jicko).
— 463 -
2. Košile ženská.
Košile ženská skládala se většinou ze tří částí, kteréž
byly: 1. od pasu do polovic lýtek, zvaná: a) rubáč (val. slov.,
Jicko), b) opasek (han.), c) spodnica (Slezsko), d) spodník (uh.),
e) sukna (Přerovsko), t) košula (dol. Maleno vsko, Napajedelsko,
Kroméřižsko, Zábřežsko) ;
2. éásf od pasu nahoru do pů] prsů, zvaná : a) opféčko
nebo opléčí (val. slov. dol. han.), b) oplétačka (Záhoří lip.),
c) podsádka n. podnáramek (Příborsko), d) stonek = stánek
(Místecko) ;
3. svrchní část zvaná: a) rukávce (mor.), b) košuTa (Slezsko).
Opléčko bylo většinou k části spodní přišito, a nazývalo
se pak obé rubáčem, košulou nebo spodnicou, kdežto zase tato
spodní čásť proti opléčku slula podolkem. Podolek tento (rubáč,
košula, spodnica) byl z hrubého plátna konopného nebo pačes-
ného, sešitý na způsob nynější košile, a přiléhal těsně k tělu.
Opléčko bylo z plátna tenkého, v zadu přišity byly na něm
provázky, kteréž se v předu dírkami protáhly a zavázaly a tak
celé opléčko vzhůru držely. Provázky tyto sluly: prorámky,
trháčky, šandy, od nichž pak se košile tato také nazývala:
prorámčica, trháčková neb i opléčnica (od opléčka).*}
Opasek hanácký měl podobu sukně, a opléčko bylo od
něho odděleno ; bylo vzadu pěkně vyšívané, z předu pevnou
pentlí zašňorované, přiléhajíc těsně k tělu jako šněrovačka.
Eukávce, volná svrchní část košile, byly z tenkého plátna
lněného. Záda rukávců slují stánek, prsní část přednica,
rukávy všity jsou v náramky. Límec rukávců valašských byl
úzký a slul obojek, jinde byl límec řasnatý, 4—10 loket
dlouhý, z tenkého plátna, všelijak vyšívaný, a slul grézl,
placák (han.), obršlák (slov.). Rukávy byly na všední den
úzké, bez okras, na neděli „nažachořené" (nadrchané), u rukou
s „kadrlaty" (krajkami).
Na Frýdecku rukávce šlovou „chrvotek" (= chrvátek).
Košile mužská mívala rozporek v zadu. Slováci nosí
košili v předu i v zadu z gatí ven; tato čásť košile jmenuje
se rýlek.
*) Na Jicku provázky „při šorcoch" sluly „ramenníky", „při leknicoch"
„nábetky".
— 464 —
3. Sukně.
Sukně za stará bývaly bílé, na všední den z hrubšího, na
neděli z tenšího plátna, a sluly: letnic a, Teknica, kasanka
(val), fěrtoch (han.): obnošený dal se do barvy a slul šorec;
z tenšího plátna, vyleštěný jmenoval se skTenák, Tiščák, bliščák,
šusťák, fěrtuch (laš.).
Na Jicku jsou několikerý sukně: kro maska (červená,
na veliké svátky), lekni ca (černá, bez života, dole s modrou
obrubou), mezilánka (zelená, život zlatou portou lemovaný),
šorec (obyčejná, novověká sukně).
Jiná jména: vlněnka (val, ta slula vlastně sukně), šuri-
maůa (červená, vlněná s černý^mi pruhy, val.>, bumbaska
(z „bombasu", vlněné látky, laš.), kartu nka (kartounová),
barvě ni ca (záp. Mor.) = tlačenka n. tlačenica (laš ) = šarka
= tiščenka (sukně plátěná, na modro barvená), štroíka (laš.),
režnica (režná sukně, Žd!ár) = kytle, kytlice, škrob enica
(škrobená sukně, laš.), caska (záp. Mor.), šurc (všední sukně.
Sloup), šlapaná (val.), stru pana (val.), podvlička = spod-
ňák = burdák (spodní sukně, laš). Cahél je rozporek
u sukně (Telč).
4. Zástěra.
Zástěra je na všední den; sváteční zástěra se jmenuje
fěrtoch n. fěrtúšek (slov. dol. val.), fěrtóšek (han). Jiná jména
jsou: kasanka (Hranice, laš.), kasánka (Jicko), prednica
(val, laš.), predníček (místy na Hané, zápasnic a, zápasnická
(Slezsko), pasinka (Dačice).
FTák (Jicko) je zástěra mužská a všední ženská.
Pachu Ta, zástěrka zdvižená, v níž se něco nese (val.^.
Křídlo = klín: Dítě si sedlo matce na křídlo (záp. Mor.).
5. Kabátek.
L'ajbík, valašský kabátek ženský, kožešinou podšitý se
„kšosty " (šosy), laj d í k, soukenný modrý kabátek (han.), k o z i n a,
lajdík flanelový na obyčejno (han.), marýnka. všední kabátec
plátěný nebo z bílého sukna (val.) = grytan (Příbor) = va-
laška (han.l župánek, lajdík soukenný (han.), kacabaja,
kabátek ženský novějšího původu, batan, kazajka ženská
— 465 —
s nabíran}'mi, vycpanými rameny (han.), kusáry, kacabajka bez
rukávů, „edem na pole" (Jicko), kabich, ženský kabátek
(Zábřežsko).
6. Čepec.
Hanácky vdané nosívaly a zde onde posud nosí o domě
čepec bez šatka. — Gargula bj^l hanácký čepec svatební;
skládal se z vlastní gargule, t. j. úzkého loubku, jenž byl
v zadu uzavřen plátenným dénkem, nádherně vyšívaným, a ze
šatky, t. j. dlouhého tenkého plátna, do něhož se gargula za-
vázala a jehož cípy v zadu visely až pod kolena. „Už mne za-
čepili, v gargulu mne přistrojili" (svatební píseň). Na Hranicku
říkají gargula čepci, jejž nosí vdané ženy pod šátkem. Ve Slezsku
čepci vdaných žen říkají kap tur, kapturek, kar kula.
Na Podluží svobodné dívky nosí na svátek čepce zvláštního
tvaru, rožky zvané. Lepenková forma dolů sehnutá, na vrchu
přitisknutá tak, že se v zadu končí ve dva rožky, 20 cm. dlouhá
a 25 cm. vysoká, obšita jest červenou, květovanou látkou (orná-
tovou). Navrchu vzadu rožky ozdobeny jsou růží z pentlí bílých
růžových a modrých spletenou, „netopýrem" zvanou, jejíž pentle
dolů splývají; vlasy v tyle zakryty jsou pentlovou „růžou". Ženy
nosí místo rožků čepec, rožkům podobný, ale mnohem větší,
v zadu ve dva rohy s pošika stesnutý.
D u d e k je starodávný čepec valašský, různobarevný, s pentlí.
Ustroj hlavy nevěstiny a družiček ve Velké u Strážnice
slově hlade ní. Části jeho jsou: 1. predkánka (pantle) ; 2, kánka
(s perličkami); 3. záušnice (kulaté kytky hedbávné); 4. věnec
(kytka navrchu); 5. pantle (v zaduj. Jiné názvy v popise „Mo-
ravské svatby" str. 18 a ve sbírce „Lid a národ" na různých
místech.
7. Šátek.
Šátek na hlavu slově : šátek, šatka, šatečka (val.),
ručník (uh.), původně šátek „do ruky", jakož si jej ženské
brávají do kostela, k muzice a na besedy: „Vem si šátek do
ruky", zapoměla sem „šátek do ruky"*), zástěra (Jicko);
obrus, šátek ženský na krk (Přerovsko).
Šátek se rozmanitým způsobem na hlavě zavazuje, a každý
tento způsob má své jméno. Šátek zavázaný křížem přes bradu
*) Ručníku na utírání tam (i jinde) iíkají utěrák.
30
— 466 —
v tyle nahoru cípem slově babuša: Měla šátek na babušu
zavázaný, odtud; zababušit se. Šátek pod bradu uvázaný je na
bab úlku (Brň.)- Když šátek do tyla zavázaný nad ušima
s obou stran do předu polokruhem trčí, zavázán jest na n á-
ušnice.
V Kloboucích brněnských šátek pod bradu zavázaný slově
kukla, v Kobylí kukuč, v Čejko vících žudřík.
Dolky uvazují si šátky na skybky, na švajky (:= ná.
ušnice), na dénko (do týla), na ocas (dlouhý cíp splývá po
zádech, z předu jsou „ušničky"), na poTku n. na veselanku
(oba konce z týla přes ramena do předu otočené).
Šátek „po hanácku" uvázaný je zalíščený.
Turáň je veliký „turecký" (červený) šátek (slov.), c a-
falét, šátek kapesní (Hodslavice), polůvka n. půíka, šátek
do kříže rozstřížený, na krk.
Eúška je valašská bílá plena na hlavu, 2 lokte dlouhá,
V4 lokte široká. Konce její jsou krásně vyšívány Rúška se
zavazuje vzadu na volný uzel.
8. Odévadlo.
Oděvadlem za stará bývala bílá plachta, kterouž Slovenky
a Valašky nosívali smotanou pod paží, jdouce do kostela. Plachtě
této říkalo se: obrus (slov.), obr úsek (val.), plina (záp.
Mor.), Jochtuša n. loktuša (Slezsko i záp. Mor.). Později
nastaly vlněné šátky: oděváky (val.), vlňáky, vManky (laš.),
háby (Jicko), hyty (Opavsko).
Odivačka, hanuška, chůvka je plachta, ve které se
dítě nosí.
Zakryvačka jest na Podluží překrásně vyšívaná plena,
jíž „krsná" i kmotra) na křtu dítě zakrývá.
Úvodnic a, slavnostní plachta z celého plátna, ve tré
složeného, tři lokte dlouhá, uprostřed vyšívaná. Úvodnicu dávala
kmotřenka nevěstě, kteráž si v ní nesla na zdavky knížky
modlitební. Když se pak uváděla s dítětem, nesla je v úvodnici
jako v „chůvce".
9. Vlasy ženských.
Pletenci vlasů, dolů visícímu neb okolo hlavy otočenému
říká se lelik (slov., val., han.), relík n. rulík (Brň.), mrdús
- 467 —
(Lanžhot), ocásek (Břeclava, Jicko, laš.\ chvost (St. Hrozen-
kov), vrkoč (Polom ve Slezsku), cop (záp. Mor.), Pří pletek
jest stužka vpletená v konec „ocásku" (las.). Malým děvčátkům
splétají vlasy „do kosa" neboli „na zahrádku", t. j. spletou
vlasy po třech praméncích od ucha k uchu nad čelem. Přičesnuté
vlasy z pod šátku vyhlédající šlovou lišt více. „Chodníčku"
uprostřed hlavy říká se většinou pútec.
10. Kalhoty.
Úzké soukenné kalhoty slovenské a valašské šlovou n o-
havice. Valašské šity jsou buď „na talíř" (sešité jenom po
jedné straně) nebo „na vidličky" (sešité ve dva obyčejné švy).
Laši nohavicím říkají galety, galaty. Gaté jsou kalhoty
městské nebo plátěné všední; nohavica jejich jmenuje se gatica.
P i s á k y (val.) jsou cajkové gatě. Plátěným nohavicím
širokým, jež Slováci na všední den nosí, bud v botách nebo
přes boty do polovic lýtek, říká se: plátenice, luty, dríe,
drlavice, pTky, třásla více.
Kožené kalhoty hanácké slují koženky, červeníce,
baně.
Podvlikačkám říká se: spodní gatě, spodňáky (laš.\
podzuvky ( aš.).
Pudlo n. seděni je zadní část nohavic.
Nohavice upevňovaly se okolo pasu úzkým řemenem, je-
muž místy rapec říkají, na svátek byl široký pás.
11. Vesta.
Vesta mužská i ženská sluje: korduia, kordúlka (slov.,
val.), frydka (han.), brunclek, bruslek (val, laš., Zá-
břežsko\
12. Župica. Halena. Kožich.
Župica je svrchní šat (kabát) valašský na svátek, dlouhá
pod kolena, ze sukna modrého (na Zlínsku) nebo zeleného.
V bocích klíny jsou „na fald" přehnuty, tak že od těla odstá-
vají, obojek je stojatý, uprostřed zašpičatělý (V. „Lid a národ"
I. str. 33).
Halena valašská je téhož střihu jako župica; je z bílé
huně a nosí se na všední den. Hanácké haleny byly z houné
30*
— 468 —
jemnější, v úpoly rovné (bez faldu) a šly až po paty. Slovenské
haleny (haliny) jsou kratší a širší, na zádech visí široký obojek
jemuž také fikají: cimbál, hazucha, schiopec, slanina, darmovis,
lypač. Takové cimbálové haliny bývaly a částečně jsou posud
také na celé západní Moravě. Na Frýdecku haleně říkají huňka.
„Horňáci" (Velká atd.) nosí kabáty z bílé huně, zvláštního
střihu; černé výložky na rukávech šlovou tam „hajtáše". —
Klopy jsou ohrnutá a obrácená čásť kabátu na prsou (Jicko;.
— Šosu na východní Moravě říkají klín, na západní soch.
Grytka (laš.) je špenzr z modrého sukna = rukávník
(Záhoří lip.) = ganduš (Zábřežsko).
L'ajtrek (val.) — krátká kabaůa s kapsami.
Plant (Zábřežsko) = kabát. V Brušperku kabátu říkají
župan.
Burýš (val.) je hnědý kabát.
K o žuch se rozeznává: raso vnák (bez okrasy), dube ňák
(hnědý, okolo krku premovaný modrou kožešinou), buchti-
čkový (bílý, s černou berančinou u krku a u rukou), ocasatý
(končí se v předu i v zadu ocasem, bez rozporku, obléká se
přes hlavu. Místy na Slovensku kožichu říkají k e p e ň.
Šuba je mužský i ženský kožich sváteční, modrým suknem
obšitý, liščinou premovaný. Za stará bývaly i nádherné šuby se
zlatým třepením.
Ment li k je ženský kožíšek černým suknem obšitý a vy-
šívaný.
13. Klobouk a čepice.
Širák, veliký a široký klobouk (val.) = širák (Brodsko)
= širáň. Širúch na Podluží je malý klobouček se střechou
schlípenou, guíáč tamže je sváteční klobouk, širúcha něco
vyšší, bez střechy, na způsob hrotku, jakž mu i sousedé říkají.
Plstka, valašský nízký klobouk s úzkou střechou, horýl,
vysoký starodávný klobouk valašský. Také gever, geverec
Valaši klobouku za stará říkali.
Klobouk má d é n k o a střechu, nebo svršek a putinu
(Zábřežsko).
Čepice bývaly za stará soukenné neb aksamitové, kože-
šinou obšité, dle kteréžto kožešiny měly svá jména: sobolovica
- 469 —
n. sobolina, vidrovica (slov.) = viderka (las.) --= bedří čepica
(Brň.), tchoiovica, kunica, baranica. Helma říkají chlupaté
čepici (N. Město).
Ščítovica, baranica s trojúhelníkem ze zlaté porty
v čele (han.). Mrazovica, vysoká baranica (Brií.). Ak sa-
mí tka byla vidrovica, zvaná tak dle aksamitového „dénka".
Na Vyzovsku nosili různé aksamítky dle zámožnosti : bohatí
nosili je vykrojeny v předu, chudobní v zadu, poloviční na boku.
Němčica, miclena (han.), červenobílá, vlněná čepice
pletená s dlouhým třapcem; nosili ji v zimě pod kloboukem.
Kaškét (Slezsko), kaškýt (han.) jest obyčejná čepice
se štítem, u Loštic jí říkají helma. Lepá, lépka, lépečka =
čepička (val.).
14. Obuv.
Na všední den Slováci nosili boty úkladáky, boty „na
úklad" šité, t. j. na vrch švem, jenž spojuje podešev s nártem;
na svátek čižmy, na způsob uherský šité. Ozdobou čižem byly
krajačky (krajavice, krajovičky, sekavice), vysoké podkovky,
jimiž bylo lze i na tvrdé dlažbě vykrojiti důlek, když se šuhaj
na podpatku otočil. Při tanci se krajačkami luskalo.
Boty s tvrdými vyleštěnými holínkami šlovou lýtkovice;
mužské boty s měkkj^mi holínkami jsou „nabírané", ženské
„navrápené-' (slov.).
Srno lák „je bot, co má šev v zadu" (val).
Obtáčky n. otáčky je sláma, jíž se v zimě noha otočí,
než se obuje.
Střevíc, střív (val), střevík (laš.). Střevíce „zámiškové"
jsou střevíce jirchové s přeskami, nahoře červeně lemované
(han.). Valašky nosí střívě s „iypačem", jazykem, jímž se roz-
porek zakryje. O dolík slově kramflík na střevíci: „Dyž se
un něhlasi, ja se ho něprošim, takových synečku v odoliku
nosím" (laš.).
Papuč, papuča skládá se z několika částí, jež jsou:
1. kopýtce (houněná punčocha), 2. čepka kožená (přišije se
s předu na nárt, jako když se boty „kaplují"), 3. ohřebélko
kožené (opatek), hazuška (cvikl na kotníku), 4. podešva Ta-
kovým papučím říkají na Příborsku halenice, protože jsou
— 470 —
z téže houně jako halena. Labuné jsou staré, škaredé papuče
(val.). Na Zábiežsku a na západní Moravě papučím říkají b á č e
Kocúry jsou domácí papuče z okrajků (val.).
Krpec n. krpeT (val.) mn. č. krpě — krpí — krpom —
kipoch — krpami, n. krpce, skládá se ze dvou částí.
Napřed se obu,je na nohu kopýtce (houněná punčocha);
na kopýtce přišňoruje se „návlaky" (reménky) kožený krpec,
z jednoho kusu kůže vykrojený. Na Zábřežsku i-íkají krpse
ženským botkám.
Jan čary (Zlín), lan čary (las.), bagany (Zábřežsko)
jsou polobotky ženské.
Sustky jsou střevíčky z červené skopoviny, zelenou aksa-
mítkou lemované (val.).
Skarbaly, škrábe (y) říká se staré obuvi ženské.
C ukle (las.), klát ečky (Brodsko), bandóre(y) a hluky
(záp. Mor.) jsou dřevěnky.
Onuci Valaši říkají š a ť é n k a.
Podzuváky šlovou galoše (val.).
Pančochy (han. pančuchě^ jsou bud „vázané"*) (pletené)
nebo stávkové (tkané). Ubírané pančochy = uber áčky —
vrapované pančochy = nata háčky jsou dlouhé valašské
pančochy ze sukna ušité, hustě ^nabírané" neboli „vrapované"
(faldované). — Vy léčky (vělečkyi šlovou hanácké plátěné
pančochy bez chodidel (k červenícím). Ženská pančocha beze
stopy sluje harušůa.
O vlaky jsou vlněné podvazky (val.).
15. Knofl í ky.
Bomb i k n. gombík, kulatý knoflík při župici. Křapák
veliký knoflík cínový u vesty (Brněnsko). Kotula (= zapinák,
spinka\ veliký, ploskatý knoflík z kosti nebo z perleti zvící
ryňščáku, zapínat košili na prsou (val.j, Pakožka, trojhraný
pleskatý knoflíček na val. župici. Tatare cek, kostěný knoflíček
u košile. Bleška (han.), írgál, frkačka, írčka (laš.)
= čamrda. Haklík (háček) zapíná se do babčice.
*) Na východní Moravě říká se paučochy vá-^.at (ne: plésti).
— 471 —
16. Rozdíly ve stroji a kroji: a) ..pacholků,, (svobod-
ných) a ,.mužáků" (ženáčů).
Slováci svobodní nosí košile vyšívané, ženáči nevyšívané;
zvláštní ozdobou těchto jest široký pás kožený. Svobodní mají
na korduli kamrholové kyty červené, ženatí jen třapečky při
šiíůrkách. Na Brodsku mají na širáku žluté šňůrky až do vrchu,
ženatí jen jednu šúůrku na prst. Svobodní nosí čižmy s dlou-
hými hedbávnými třapci, ženatí prosté boty.
Na Horůácích (Velká) svobodní nosí na klobouku červený
„šmuk" (pantlu), ženatí zelený.
Na Kroraěřižsku svobodní nosili na košili pod krkem čer-
venou pantli (v půst modrou) a na klobouku červené, široké
pantle s kraje „dýnka" na kraj střechy přišité; oženivše se
nosili klobouk opentleu}^ do dne do roka
Na Krumlovsku oženiv se mladík jeden roh na klobouku
zahnul a přišil („na jednu facku").
b) dívek (děvčat) a žen.
Svobodné nosily lelik spuštěný, vdané okolo hlavy otočený
(obalena, babinec). Na Laších děvčata chodí s holou hlavou.
Znakem ženy je čepec (gargula*, jejž ženy nosí pod šátkem,
o domě také bez šátku. Na Kyjovsku nosí gargulu i svobodné,
ale tak, aby ji zpod šátku nebylo viděti, kdežto vdané ji mají
spředu perličkami vyšívanou a viděti jim z ní i cípky nad
ušima.
Na Kroměřižsku nosily ženy do roka po svatbě „obalenu",
t. i. červené kožené srdce lelíkem obtočené a bílý šátek složený,
jen přes čelo do tyla zavázaný, ..jako když hlava bolí".
Skoro všude nosívaly svobodné šátek zavázaný pod bradu,
vdané „na záušnice" do tyla.
Kožichy nosívaly jen vdané.
17. Smutek.
Smuteční barvou byla za stará bílá. V advent a půst
šuhaji slovenští kosířky (péra na klobouku) odkládají. V Mor-
kově (u Jičína) má „kabátek" (živůtek, kordúlka) spředu šůoro-
vání červené, v čas smutku zelené nebo modré.
Na Kroměřižsku, dostal-li chlapec „břed" nebo jinou zlou
nemoc, matka ho „zaslíbila". Takový nesměl pak nositi nic
— 472 —
červeného. Pod krkem u košile a na klobouku nosil pantle
modré a koženky žluté místo červených.
Dětské šaty slují: popasinek (dětský živůtek po pás),
kanduch, kandúšek (val.), župan (Slezsko).
XXXV. Jídlo.
Baba (babka, babička, babůvka), buchta z lepší mouky
zadělaná mlékem ;
b a c ó c h, snědý placek, nechutný vdolek (Brň.) ;
báchor, pečivo z bílé mouky zadělané teplým mlékem a
vejci (záp. Mor.);
báieš (béieš, bílíš) = č. dolek;
bandur, štrycie pečená na štědrý den (Zábřežsko) n. o
sv. Mikuláši (M. Ostrava i;
beneš = báleš;
bělka 1. žemlíčka (vých. M.), 2. pleténka doma pečená (han.);
bílá polívka, mléčná (Ždár);
biz = mlezivo (v. t.);
bochníček, buchta na velikonoční svátky (Dačice) ;
boží milosti, smažené těsto podoby židovských macků,
smaží se v ostatky;
bochének, žemlíčka (Rožnov);
brambory na Novoměstsku se jedí: 1. na šupavo (^= na
loupačku\ 2. kutané (rozdrobené a omaštěné);
brány, pečivo svatební z bílé mouky: kolo a dva těstové
pruty na zdýl, dva na přič (Podluží);
braové maso (laš.) = vepřové, bud „svíže" n. ludzene
(uzené) ;
bryja: „svéži" ovoce (jabka, hrušky) se pokrájí a uvaří,
do toho se vleje mouka zaklechtaná v mlíče (las.). Ve Slezsku
dělají bryju z chebzinek (= hular, han.);
buchty vařené, v hrnci dušené, mlékem napuštěné (han.) ;
b u b 1 a n i n a : potlukou se vařené brambory, do nich se dá
škvarků, zasype trochou mouky a zadělá vodou nebo mlékem
(záp. Mor.).
Cagar, placek ze snědé mouky (Hranice);
calta, skládanka [Dačice);
caietka val. (celetka, laš.) buchetka ;
— 473 —
couračka, zaklechtaná polévka (Ždár).
Černá polívka, zasmažená (záp. M.);
česnekačka (han.) = česnekovica (val.), česneková po-
lévka (na snídaní);
čír = zátěrky (val.), kousky, noky;
čočovica, zasmažená polévka čečovicová (Zlín);
čuchajda, káva (žertovně) val.
Demikát (uh.) = domikát (val.), syrná polévka;
dordan, přesný koláč (Jevíčko);
drkotina, rosol, sulc (slov.):
droby 1. z drůbeže: křídla, nohy, krk, hlava atd., 2. játra,
ledviny, plíce a p. z větších zvírat, 3. jitrnica a jelito (val.);
drobená polévka, polévka se strouhánkem (záp. M.) =
drobkovica (Zlín);
drobky, strouhánek hrubší (Zlín);
drtinky (val.) = stěrky, strouhánek;
dušičky, doma pečené žemle, bochýnky (Ždár);
dýchané k, pečivo velikonoční: uvaří se krupice, do ní
se natluče půl kopy vajec, přidá slaniny uzeného i telecího
masa, koření a pak se to upeče iBrů.) = svítek;
džgance (trhance), kousky pod polévku (val.)
Frgál, placka (Zábřeh).
Gerla, řídká polévka (val.) = grolia;
grúTovica, polévka z „grúlu": na vinné mláto naleje se
vody a nechá se kysat; z toho „grúlu" pak se zasmaží po-
lévka (slov.);
grumbačka, rozvařené trnky syrové (Brodsko).
Halečka (háíek) — haJužka, šiška, knedlík (Slezsko);
haluzka, šiška, knedlík (Laši mor.); haiužky na kvasnicách
= narušané šišky zkyslé šišky; třené haiužky =noky (Příbor);
hanácká svadba: zelí a hrách, každé o sobě se vaří
a jí se lžíci toho a lžíci onoho, nebo se to smíchá (val.);
harampole (harabole, papole) = chamuTa (v. t.) Litovel;
h 1 a v i č k a = dýchánek (v. t.) Třebíč = pávovička (Kunštát) ;
hlúbovník, vdolek potřítý posekanými zelnými hlouby
rkošfály), na másle usmaženými (val.);
h n e t k a : 1. přesná placka ; 2. kaše prosná zasypaná moukou
(han.) ; 3. kaše z brambor a mouky (záp. Mor.) = ny tyk, netyja ;
— 474 -
homulka (las.) = homolka (mor. tvarůžek);
honěnákaša(N. Jičín), honěnka (Slezsko) = kaše láman-
ková (z lámaného ječmene);
hřiboví ca, hubová polévka;
hrstková polívka, v níž se vaří kaše, krup, čočky,
„každého hrstku" (han.);
hruškovník (hrušnák), vdolek potřený vařenými hruškami
sušenými (val. slov.);
hubanka (Slezsko) =• hřibovica;
hular, zasmažené chebzinky;
h u s í č k a (hos'čka), štrycle, z vyrážkové mouky žitné, nadí-
vaná tvarohem n. povidlím ; peče se při chlebě žebrákům (Znojmo).
Chámu Ta, ovocná kaše: křížaly jabkové a hruškové se ve
mléce uvaří a zasmaží (slov. val.); 2. ovocná polévka (Slezsko);
chléb se zlaté lopaty, od pekaře kupovaný;
chTebůrka, chlebová polévka: horká voda osolená, v ní
kousek másla, pak se nadrobí chleba (Příbor);
chování: „Třa (třeba) přismyčič (přinésti) chováni z města"
= strava (laš.);
chorýš, chorý (snědý) chléb (val);
chudačka (chudaůa), hubená polévka. Na Hané zavaří se
ve vodě kaše, potom se zalije mlékem, jinde zavaří se kaše
v pouhé vodě;
chudé rytíře, skybky chleba nebo buchty ve vejcích
oválené a na másle usmažené (val.).
Jabčánka, jablková polévka (val.);
jabčenica, kaše z rozvařených jablek (val.);
jabka drceny, bramborová kaše (Ždár);
jačmenky, kroupy z ječmene; „krupy" jsou z pohanky
(Slezsko) ;
jalovcová polévka, „dyž néni masného, tož se uvaří
„jalovcová" ■= jalová (slov.);
Janek, skrojek chleba (val.).
j e z i v o (colL), jídlo, Nahrungsmittel (vých. Mor.).
Jídelní lístek žňový: 1. z Klenovic na Hané a) sní-
daní: chléb s tvarůžkem n. kvašeným oharkem (v zimě: zelí
o 8. hod.); b) oběd: polévka hrachová (čučková, kroupová, luk-
šová, zemáková), buchty (vdolečky, beneše); c) svačina: tvarůžky
— 475 —
s chlebem ; d) večeře : polévka lukšová, krupica (drobová máčka)
a vdolky; — kromé žní: kýška (podmáslí) a koláč (tvaroh
s máslem), v zimě zabijačka; prasat se zabije několik. —
2. Z Citová na Hané a) snídani na poli : chléb se syrém n. tva-
růžky (v zimě : polévka česneková, kmínová a j.) ; b) oběd (den jak
den) : zelí s chlebem, polévka, pečená kaša, vdolky ; c) svačina :
tvarůžky s chlebem; d) večeře: zelí, lukšová polévka, krupica,
vdolky; — kromě žní oběd (mimo polévku): v pondělí: hnetka,
v úterý: maso, ve středu: míšanina (kroupy s hrachem), ve
čtvrtek: maso, v pátek: koláče (masné šišky, tašky). — 3. Z Mor-
ková u N. Jičína, oběd : zelí s chlebem, bílá máčka kyselá, prosná
kaša na mléce, pohančená kaša, krupica, iukše, haluzky s trn-
kami (povidlím), osúchy nadrobené v mléce syrovém. To všecko
musí na oběd býti, sice pomlouvají : „Tam nebylo krupice, ani
osúcha nedali, tam nepobízali" a p. — 4. Z Polanky na Valaších :
Do práce jdou o sedmi (na Hané a jinde na úsvitě!), posnídají
u hospodáře: goralku, kyselicu s chlebem, kasu (šišky masné,
vdolky), o 10. hod. svačina: brynza s chlebem (někde i goralka)
o 12 hod. oběd: polévka zasmažená, zelí s chlebem, vdolky (ze-
máky s brynzou), o 4. hod. svačina: co ostane od oběda, o 8 — 9
hod. večeře: chléb nebo zemáky s chlebem. — Mimo žně hlavním
jídlem na Valaších je snídaní. Tu se vaří zemáky se zelím, kru-
pice ječmenná nebo pohančená ina žernově natřená), nebo „šupaná"
s mlékem nebo maščenkou. Někdy bývají otěrky (struhánek) v mléce
zavařené. O poledni se nevaří, nýbrž „svačí", co zbylo od rána.
Hanákovi nejlepším pochutnáním jest „černý (uzené) maso
a bílý šěškě". Jídla se jedí horká: „s ohňa do hóbé". V horna-
tých krajinách slezských nejčastějším jídlem jsou „kobzole se
zelím": „Co k suidanu?" Kobzole a zeli. — „Co k obědu"? Zeli
a kobzole. — ,,Co k večeři?" Kobzole ze zelím. „Kobzole a žele
to je jídlo vesele".
jížka (hižka), pražená mouka, zápražka (záp. Mor.);
jodán, bramborová kaše (Jevíčko).
Kabáček = pagáček (v. t.). Březová;
kadlubek, vykrojený v krajíci chleba důlek, do něhož se
dává kravařům máslo se syrém na pole;
kanafasky: mouka se zadělá kýškou, vymíchá vařekou,
přidají se tři vajíčka, v hrnci se to dá do peci, potom se po
kuších lžičkou na mísu naklade, omastí a posype (han.);
— 476 —
kapánky, těsto kapané do vroucí polévky;
kapouni, vařená řepa (Ždár);
kaša: prosná (jáhelná, žlutá), pohančená, bílá (krupicová
n. rýžová), moučná (z mouky a vajec), režná (kroupková);
kašo vi ca, polévka z kaše bud v mléce nebo ve vodě
vařené a zasmažené;
kluska, šiška, knedlík (Frenštát);
kmíůanka = kmínovica, kmínová polévka (na snídaní);
k nedle, nudle (val.);
k nik alka = vejskalka, šlížek; jsa dlouhý často v krku
uvízne a „kníkne", výskne (záp. Mor.);
knofla, šiška (Podluží);
koblih, koblížek: 1. smažený (v ostatky); 2. podlouhlý ma-
kovník (Litovel) ; 3. = nové léto (na nový rok pečený koláč), Jicko ;
kocmanda, bramborová kaše (uh.);
kocmoch, moučná kaše (Brn.);
kočičí svadba, zeli a zemáky (val.);
kočičí tanec, kousky se zelím (Třešt), jinde: hrách
s kroupami;
koláč na vých. Moravě bývá jenom na svatbě, sice říká
se koláčům „vdolky" ;
koláček: 1. = vdolek (Podluží); 2. koláčky s kadlátkama
= švestkové knedlíky (Brů.); 3. = haluzky, noky (val.);
kontrabáš, brambory s pohančenou kaší míchané, pečené
a slaninou maštěné (val.);
kousky, veliké noky, buď do polévky nebo maštěné (vých.
Mor.); 2. kousky z chleba: vyrážkový chléb se pokrají, mlékem
spaří a posype makem (Brň.);
krajance, nudle (Podluží);
krampampula = chamula (val.);
kra pí e, Butterteig;
křehanec (křehák), pagáček, v němž je hodně másla, by
byl křehký;
křehotiny = boží milosti (záp. Mor.);
kreple = koblihy (Opava);
křesňák, nekysaný pagáč (val.);
křižák, pečivo na způsob preclíka (slov.);
kroupy se doma ve stupě „opichovaly" „pichem": „Moc
opichovačů, málo kroup" (han.), nebo „tloukly se tloukem" (Slezsko) ;
— 477 —
krtice: rozválené těsto se pokrájí na čtverce, uvaří a
omastí a popluská trnkama (povidlím);
kruchánek, ječná veka slaná (záp. Mor.; srovn. „slaný
jak kruch");
krumplovica, bramborová polévka (slov.);
křupance — krehotiny (záp. Mor.);
krůpi ca. krupičná kaše vařená, na Hané také na plechu
pečená ;
kule, knedlík (Zábřežsko) ;
kulivále (kulivary i kule), švestkové knedlíky (slov.);
kyselic a, polévka ze zelnice (zelné vody), zahrkané sme-
tanou a vejci (vých. Mor.);
kyselo, polévka z kvasu (Zábřežsko).
Lámán ec, tenký a křehký pagáček, jenž se jí s mlékem
nebo sladkou omáčkou (val.);
lámanka, ječmen opíchaný na hrubé, lámané kroupy;
na Valaších mele se na žernově. Lámanka se vaří nebo peče
na způsob kaše;
támankovica, lámanková polévka;
lep ucha (iepocha), chamula ze „suši" (sušeného ovoce:
švestek, křížal, hrušek^ las ;
Tíjanec = lívanec, litý vdolek (jižn. Mor.);
lokeš 1. koláč z chlebové mouky (val. uh.), 2. placek
bramborový na způsob ameletty posypaný makem (Podluží);
iukše (lokše), nudle;
lucha, řídká polévka (val).
Máčka, omáčka;
magaióny 1. zavíjané šišky, nadívané trnkama, 2. tašky
nadívané tvarohem nebo krupicí;
mako ta, zelenina;
m ak o v n í k (las. makůvka\ podlouhlý koláček nadívaný makem ;
pečivo vánoční;
maltaša, hrachový pokrm štědrovečerní (val.);
m ar van, buchta z pohančené mouky (Slezsko);
mas nota (masné) coll. : máslo, sádlo, slanina;
m a škrt a, pamlsek (val);
maščenka, máčka ze sladkého mléka moukou zahrka-
ného; máčejí se v ní podlesníky (val.); .
— 478 —
měchura, koláč na čtvero zahnutý, peče sena „šmigrust"
( Jicko) ;
míšanina (kočičí sód, kočičí svajba), kroupy s hrachem
(han.) = miškulanc (slov.);
mládě 1. svatební pečivo čtyřhranaté, nadívané makem,
2. velkonoční bochýnek, 3, výslužka děvečce = bochník chleba
(záp. M);
mlézivo — mlzevo (han), radovánek (sev. Mor.), biz
(záp. M.), vrzanec (las.) jest buchta zadělaná prvním, hustým
mlékem, vydojeným krávě po otelení, kterémužto mléku říkají
též mlezivo, mledivo (las.', zdojky (záp. M);
morny (pl. fem.), prosná kaše s krupicí posypaná per-
níkem (záp. M.);
mrváň (mrvánek), pečivo na způsob věnce, též smažené
(val. las.)-,
múcka, namletá pohanka v mléku vařená (Jicko);
múčanka, jídlo z mouky (val);
m učni ca, moučná kaše (val.);
mouka mletá žernovem jest žernica. — Když se mele
pšenice na „českém" mlýně: „krupica" jde pytlem pod žíberko
a „mouka pozrnová" do truhly. Krupica se nasype znovu na
koš, pak je z ní nejlepší mouka „krupicová". Potom se „štráfajú"
otruby, z nich se vymele „štráfka", konečně se ještě otruby
(= oděry) melou na „oděrovou mouku". Krupicová je na buchty,
pozrnová na hrubší buchty a lepší šišky, štráfka na šišky oby-
čejné, oděrová na hrubé vdolky a na zásmažky. Vyrážka
jest nejlepší mouka žitná: chléb z vyrážky;
muříny, šišky s povidlím (val.;;
murny, brambory s moukou vařené (záp. M.).
Ná činek, skrojek chleba (záp. M.);
nádiní, bachta na pekáči pečená, v ní hodně vajec a
másla. Pečivo slavnostní, na Jicku „sa posílá edem do polohu" ;
nadívaní, buchta z krupice (han.);
nádivka, pečivo velikonoční (han.) = hlavička (v.t.);
nadívajna (nádivka), čím se moučná jídla nadívají:
povidlí, tvaroh, mák atd (záp. M.);
ne tuhy, škubánky (Žďársko);
netyja: z kaše na řídko uvařené a moukou zasypané udělají
se kule, nadějí povidlím, omastí a posypou tvarohem (vých. Mor.);,
— 479 —
nové Teto, vánočka (Jicko).
Obcházka (obcházanica), zbytek nádivky jelitové, na
Jicku jí říkají „něvlezio", gen. -a, t. j., co nevlezlo do jelit.
objed za (objeza), lahůdka (val.);
obživa, Lebensunterhalt: Půjdu do světa, dybych tam
nejakú obživu našel (vých. Mor.);
ocet, omáčka z drobův a krve vepřové v octě syrovát-
kovém vařená (slov.);
odchlebáč, koláč z chlebovélio těsta (Brň.);
o d k o r á k, chléb od kůrky odpadlý (Brň.) ;
ochrňál (chochrůák), veliký vdolek (val.);
omlád ek, kvásek na bílé pečivo;
opékané c, placka před palem pečená (val.) ;
osúch, koláč z chlebového těsta íuh.), nemazaný placek
(Jicko) ;
o v ar, ovařené v kotle droby vepřové;
ovarová polévka má jména: ovarovica, obarovica,
jalitnica (Slezsko), jelitná n. jitrnicová polévka (záp. M.), trdel-
nica (han.), trdelná polivka (Brii.), bouřka (Zábřežsko), bouřková
polévka (záp. M.).
Pagáč, pagáček, přesné pečivo, placka. Z mouky pše-
ničné, zamísené máslem a vejci, pekou se křehké a chutné
pagáčky na pouť (vých. M.);
palibrada, zelí po sládku (val., žertovné);
pampuch, roztlučené vařené brambory, s moukou smí-
chané, na rendlíku smažené (laš.);
panenka (panoška), podlouhlý bochýnek (štricle) chleba
(i másla) záp. M.;
paniček, skrojek chleba (val.) ;
park asi, zelná polévka (N. Město ;
pas kudy, pamlsky (Opava);
patenty, lívance bramborové (slov.);
pec i války, bramborové koláčky (Ždár);
pekáč, placka (záp. M.) ;
péry 1. veliké kyslé šišky, nadívané povidlím (han.),
2. tašky s povidlím (val.);
pěšáky = šlížky, šúlky (Cejč);
pirohy = péry (Podluží);
— 480 —
placek, veliký vdolek (koláč), „co sa ich pět nají
z jedného" (Jicko);
placách = placek (Slezsko);
pfeco (plecovník), pecen chleba, do něhož zapečena šunka
(preco): V pondělí velikonoční dostane každý svůj plecovník.
Na Jicku jest plecovník klobása zapečená v těstě pšeničném;
peče se v ostatky;
pleténka, pletená houska;
piganka, bramborová kaše (Podluží);
poba ranec (brusňák), lívanec přes celý plech, se švest-
kami na vrchu nakladenými (las.);
podělávka, všecko, čím se koláče „podělávají" na po-
vrchu: povidlí, tvaroh a p. (Brň.);
podlesník: syrové zemáky postrouhané smíchají se
s vařenými, rozmačkanými a s kyselým mlékem (n. s kyselou
smetanou) ; těsto se rozmaže po tenku na zelné listj'^, upeče se a
pomásti. Jedí se bud samy nebo s maščenkou (val.);
podpúška (podpoušťka), šf.áva z pečené vypečená (val.);
pohlutka, skládanka (štricle) povidlím potřená (Slezsko) ;
pochlápance, kúsky (noky) „pochTápané" (polité) po-
vidlím (slov.);
pochútka, nejlepší kousek schová se od štola „na po-
chútku".
pokrápka, masnota na koláče, „pokrápat vdolky" (slov.);
polívka „se střebe" nebo „chlipe" (laš.), slov. „chfpe";
pomačený vdolek, makem posypaný (Slezsko);
poplamyk, chlebový koláč, pomazaný máslem, peče se při
chlebě u plamene na kraji peci (Slezsko);
poříděnka, řídká polévka (val.);
posnídanek, druhé snídaní (záp. Mor.) česky: po-
snídanka.
pospůika (pospoika), co se vaří pospolu = hrách a
kroupy; — o řeči: Mischmasch (Kauderwelsch) (laš.);
posypaní k, vdolek posypaný perníkem (Hranice);
poškrabek (val. poškrobek), koláček z poškrabaného
těsta upečený;
potěradlo, vše, čím se koláče potírají: povidlí, tvaroh
atd. (val.);
— 481 —
poživa, proviant: „Nesu si poživu na celý týden" (vý-
chodní Mor.);
prachař and a, postrouhaná mrkev usušená, jíž posypávají
moučná jídla, také: perník (záp. Mor.);
praskáč, vdolek s brynzou nebo tvarohem (val.);
prásko krky, tuhé noky (Podluží);
praženka, prosná kaše s moukou upražená (Hranice);
pražma, pražené a mleté klásky přede žnémi v čas nouze:
„Čeká na to jak na pražmu" (záp. Mor.);
predobědek, druhé snídaní = posnídán ek (las.);
předplaník (= předplameník), = poplamj-k (Příbor);
p ř e s ů á k : brambory rozválejí se s pšeničnou moukou,
upekou a zamotají jako omeletta (slov.);
prkésy, podlouhlé koláče tvarohem potřené (val.);
puč alka, hrách ve vodě namočený, až pučí, pak upražený;
jídala se na slavnost „Mařeny" v neděli smrtnou;
pukán ce, pečené buchtičky spařené mlékem, pomazané
medem a posypané makem; jídlo štědrovečerní (slov.);
p u p á k = pukanec (uh.).
Radovánek = ralezivo (v. t.) (Zábřežsko);
řezance, péry nenadívané (Bzenec);
režůák, kuláč z chlebové mouky (han.);
roháčky (prstečky), pečivo na způsob prstů rozkro-
jené (han.);
rohlíčky, doma pečené z máslového těsta;
rocháů, veliký koláč z oděrové mouky, povidlím nebo
hruškami pomazaný (val.);
rozběhle c, chléb nízkj', rožky salý (Brň.);
rozpek, koláč z chlebového těsta (záp. Mor.).
Samo dílná (= sklená) polévka bramborová, nezasma-
žená (Ždár);
sekanina, sekané řízky, karbenádle (slov.);
skládanka, Stritzel (vých. Mor.);
skli uková polévka, bramborová s kroupkami bez zá-
smažky (Ždár);
sklípek na chlebě (= slípka . vypuklina bez kůrky;
slaň áček, chlebový koláč solí posypaný (Brň.);
slepé ryby, omele tty (val);
•SI
— 482 —
smažené c, koblih (Litovel);
smaženka, koblih (Podluží);
smažinka, vaječina (Slezsko);
stěrky (stírka), strouhánek v mléce zavařený (vých.
Mor.) ;
stěrkovica, polévka se stěrkami (vých. Mor.);
střapačka := zelňačka := kyselica (od plovoucích v ní
„střapců" zelí) val.
strava, luštěniny, lámanka, kaša prosná a pohančená
(vých. Mor.);
střebačka, řídká polévka (Slezsko);
stříkanky, druh koblihů (záp. Mor.);
strouhanice, buchta ze strouhaných zemáků (Zábřežsko) ;
suky: těsto se zadělá jak na tašky, rozválí, pomásti, po-
sype krupicí, smotá, zaváže na suky a uvaří jako šiška; z jednoho
závitku jsou dva, tři suky (han.) ;
sušené kříž a ly = 1. pečínky, 2. pecky (las.), 3. krajanky
(vých. Mor.); suchá hloza, sušené ovoce vůbec (Brod) =
suš (laš.);
svěcenník, velikonoční buchta (Slezsko);
svíčka z bravka, svíčková pečeuě (Slezsko);
svíjanka, zakládaný koláč na „šmigrust" (Jicko);
svítek = dýchánek (v. t.) Zlín;
sypání, vše, čím se moučné jídlo posypává (záp. Mor.);
syrnica (domikát), polévka ze staré brynze v půst.
„Uvaří se voda, hodí se do ní užica brynze, a už je" (val);
Ščedračka, štědrovečerní polévka: uvaří se napřed hrách
nebo čočka, k tomu se přidá hřibů, suchých švestek, hrušek a
zemáků, a to vše vaří se znovu (val.) ;
ščedrák, velikánský koláč štědrovečerní (val.);
ščepány =^ makovník, štricélka makem nadívaná (pečivo
vánoční), Brň.;
š čí pálka (krajanka), sušená křížala (val.);
šiška, knedlík; jedí se bud s polévkou, zvláště hřibovou
nebo s máčkou (koprovou, oharkovou, hřibovou, křenovou', neb
omaštěné ;
šišky kyslé (kysané, púchlé), z bílé mouky, máčejí se
v mléce, v němž se kus másla roztopí (vých. Mor.);
— 483 —
šišky křesne (přesné): těsto na dlouhé válečky roz-
válené se na kousky rozkrájí a uvaří. „Šišky" uvařené se
omastí, perníkem a cukrem posypou (záp. Mor.);
šišky zapař kove: mouka se zadělá vroucí vodou, šišky
z toho těsta uvařené se roztrhají, pomásti a posypou makem
nebo tvarohem i han).
Na Valaších šišky říkají „škubancům" (nokám), na Podlaží
koblihám nenadívaným, na záp. Mor. koblihám vůbec ;
škraka, roztopená slanina s mlékem; mastí se jí zemáky
a pohančená kaša (val);
škrobanka (škrabanka), polévka struhánková (Slezsko);
šku bance (šklubánky), noky moučné nebo z mouky a
brambor ;
škvařenina (škvařénka, škvraka, škvarčica, škračenica,
vaječina ;
šlížek, ušoulaný kousek těsta; jedí se pomaštěné a po-
sypané. V některých osadách slovenských „šlížky se zelím"
začaly se jísti na škaredou středu a jedly se po celý půst: na
syrové zelí kvašené nasypaly se šlíže a promíchaly.
Na Podluží šlíže jsou zvláštní pečivo: z režné mouky, za-
dělané podmáslím, udělá se pečivo na způsob veliké podkovy,
upeče se v peci, upečené poleje se vřelou vodou, voda se sleje
a šlíže nechají se vypráhnouti, potom se podkovy polámou, po-
másti a posypou. — Kysané šlíže říkají tam kyslým šiškám;
špluchtance, kapánky do polévky;
šrůtka, kus uzeného masa: zabili jsme prase na šrůtky =
na maso; opak: na slaniny;
šulánky = šlíže (Brň);
svalena (š válko vica), polévka drobková (slov.);
švihala, jalová polévka zasmažená (val.);
Tlu činky: Když voda vře valem, trochu se jí odleje a
voda v hrnci se zasype dobrou pšeničnou moukou a utlačí se.
Potom se v tom těstě udělají tři dírky, a když voda těmi dír-
kami na vrch vyvírá, míchá se to, až stuhne. Jí se to na kusy
roztrhané, bud omaštěné, nebo popluskané horkým povidlím
(Hranice) ;
topénka = topinka;
třasTák (val), třasavisko (laš.), rosol;
31*
— 484 —
tr dělník: těsto se roztáhne v dlouhý provaz, který se
otočí o trdlo a npeče (val.);
trepky, drobné šišky moky) v polévce (val.);
trhance, škubance z prosné kaše (han.) jinde = noky;
trnčák, koláč potřený povidlím;
tr pálky = škubánky (záp. Mor.);
trpálky pražené: pražená mouka se zadělá vřelou
vodou; kousky z toho těsta uvařené jedí se pomaštěné a po-
sypané (záp. Mor.); trpálky také znamenají totéž, co něm.
Sterz ;
trocilka (trucilka), štrícle: chleba, másla;
tvarožňák, koláč potřený tvarohem;
tvarůžky (tak řečené olomoucké) dělají se na Hané
v každém domě do zásoby na žně hned z jara, kdy bývají na
snídaní, někdy i na svačinu. Na dobrých tvarůžkách hospodyně
nemálo si zakládá.
Učík a učiná, vepřový žaludek a veliké střevo nadívané;
jinde: strýc ujec a tetka kateřina, n. dědek a babka.
Válence = zátěrky, kousky, noky (val.);
vář = strava (v. t.) Kunštát;
varhule, švestkové knedlíky (záp. Mor.);
vařivo, zeleniny, Gemiise (laš.);
varmuža 1. masnota ze zásmažky, mléka a másla, vleje
se do důlka v kaši, a kousky kaše v ní se namáčejí (val.), 2.
polévka, v níž se chléb rozvaří a máslem zamíchá (Opava),
3. krupice s vejci v mléku zasypaná a na roztopené slanině
usmažená (Zlín), 4. — chamula, v, t. (Příbor);
v ar pach (vorback), chlebový koláč (Litovel, Zábřeh);
vdolky, veliké koláče, vdolečky, koláčky;
výskalka, dlouhý knedlíček (záp. Mor.);
v o d a n k a (vodinka), polévka česneková = česneko-
vica (laš.)
vopelka, bramborová placka makem posypaná (Třešf),
2, chlebový koláč (Dačice);
vrťanka, kaše z navrtěné na žerně mouky (laš.);
vrzanec, buchta z mleziva (Slezsko);
vý chopen — g. -půa, chlebový koláč (han. Jicko);
výpuk, žlutavá hrč na chlebě, „slépka" (val.);
-výškrab ek, koláč ze zbytků těsta chlebového (Brii.).
— 485 —
Zabij ačk}', t. jelit, jitrnic, ovarovice n. máčky drobové
posílají všude přátelům a známým, což ti zase oplácejí, tomu
se říká: šperky, gúry (Rožnov), karmina (uh.\ovar (M.Ostrava),
podhrdek (= podbradek) (Slezsko), výslužka (Frýdlant), hostina
(Jicko), pečenka (Uli. Hradiště), tlostá večera (Litovel\ maso-
pust (Opavsko, ač se zabíjí k vánocům). Polévce, v níž se vařil
ovar říkají obarovica, trdelnica (han.), jelitnica (Opava), godla
(FrydlantV,
zahroucenec, chléb silno vyválený málo vykysaný (Brn.) ;
záhryzka, zákusek, konfekt: jabka na záhryzku (las.);
záhuščka (na zasmažení zelí) z mouky, zelnice a va-
jíčka (val.) ;
zahybák, koláč z režné mouky s přehnutými okolky a
nadívaný (Brň.);
zákalec, brousek na chlebě;
záklechta (dol.) — záhuščka (v. t.);
zákravka, nakrájená zelenina do polévky (laš,);
zámis: nejprve se zamísí v díži voda s nátěstou; pak
je kvas;
záparka = varmuža 1. (val.);
zápařka = 1. zásmažka (laš.), 2. smažená krupice (han.) ;
zapěkance = hlavička ( v. t.) ;
zápražka — zásmažka (.^lezsko);
zasmaženica, zasmažená polévka;
zásmažka = č. jíška;
zátérka 1. mléčná polévka, do níž se zatře trochu mouky,
2. máčka na zelí (= záhuščka): zatřít želé (Frenštát), 3.
= stěrky (val.);
z á t ř e p k a, zavařená mouka do polévky : Jakú muku máš
na zátřepku? Čím zatřepeš polévku? (val.);
zavij ák, koláč složený na způsob zavřené knihy (han.);
zděrčák, veka ze zděřové (oděrové) mouky (laš.);
zdojky = mlezivo (záp. Mor.);
zdrtky (drmůlky) drobečky, drobky, kousky v polévce
(záp. Mor.);
zelnák (zeluík) zelný koláč;
zelňačka, polévka ze zelnice (zelné vody) laš. = kyselica ;
zemákovica, zemáková polévka.
Žbřula, chatrná polévka (val.);
- 486 —
ždánice, bramborová kaše (Brn.);
žebrákovica, polévka z chleba;
žemla, vánočka (Ždár);
žgance (Podluží) = netyja (v. t.);
živná polévka, zasmažená máslem (val.);
živnost, strava, pokrm: Nese za synem živnost do Med-
říča. Musí živnosť kupovat Nevystačíme ze živnosťú do no-
vého (Jicko);
živobytí, strava (victus).
Kořalka (goralka) má jména přerozmanitá, namnoze
satyrická, z nichž vyznívá osvědčená pravda: „Video meliora
proboque, deteriora sequor" : čutra, švitoryja, bramboria, kočva-
ryja, žmíchanica (vl. rozbubřelý sníh), švihula, vrzula (las.),
halas (vl. hřmot), trklica (od slov. trkati), židovské u. volské
sluze (záp. Mor.), móra (můra\ grůa, čmrňa, gergelica, brblavá,
šmajda, patálija, šmatlavá, trápeni, chocholena, gebuTa, strkula.
XXXVI. Nemoci.
1. Nemoci lidsk é.
B é b a, rýma ;
bída, těžká nemoc : Na tu bídu umřel (las.) ;
bóla na krku, boule, vržení (záp. M.); bole pl. (val. bóla
pl. fem.) ^ dolores ad partus: Na rodičku idú bóla;
bolačka. bolavé místo, rána. zvláště na prstech od ude-
ření, píchnutí, uřezání;
boTení, kolika;
bolný otok, erysipelas;
bolest, bolístka, bolačka, odbíračka: Hodála se mó
bolest z dobré vůle (Jevíčko). Bolest u dolinka, bolesti
žaludeční, křeče;
bůr, bolení, bolest: Mám veliký bůl v hlavě. Do prái bul
dostal luh. laš).
Čemer dostane, když náhle schládne zahřátý, nebo když
s chutí chytne na jídlo. „Krev se sráží v hrče, chladne a bude
po člověku" (vých. M.) ;
čepky spadlé, zapálené mandle. „Zdvihají se", silně
z dola nahoru potírají naslíněnými palci;
červenka, úplavice.
— 487 —
Depa, rýma;
dobrá vůl a, neštovice bez patrné příčiny na prstě vzniklá,
velmi bolestná ;
drkot i na, chvění, třesení údův (las.).
Francouze, syphilis.
Házat krev, vrhati: Háže krev (vých. M,);
hemža v krku, v prsou, šimrání, nutkání ke kašli;
hlavénka, hlav nicka, typhus;
hlísty ščíja, hlísta se uscala, žáha, pálení;
hluchaňa, hluchá nemoc, typhus (uh,);
hlúza, opuchlina (val.', dětská nemoc. Když dítě umře na
neznámou nemoc, praví se, že je „hMza zalála";
hodoňka, zimnice (Pomor. uh.);
hostec, suché lámání, rheumatisraus ;
housenky, hlísty (záp. M.);
hůser, rheumatická bolest v křížích;
hrča, boule. Hrča se mi vyvalila na ruce;
hrmulec, boule (záp. M.);
hróbá nemoc = padoucí (han.);
hryzení, bolení břicha;
huba ví ca, puchýř, jenž naskočí od kopřiv}', štípnutí
blešího a p. ; hub a více pl. Nesselausschlag (vých. M.);
hubka, diphtheritis (laš.).
Chrčávka, záškrt (val.) ;
chrásty, prašivina (záp. M.).
Jačmyk, ječmenné zrno na oku (laš.l.
Kar haf, churavěti: Souchotinář dlouho karhá (vých. M.);
kašel ovčí, Keuchhusten (val.) ;
koltún (koldún, ve Slezsku i vylkodlak), splichiění a
splstění vlasů (plica polonica), křeče, hysterie (val. laš.);
koze pl. (koza), neštovice, osýpky ipodl.);
kozí řitka = kuří ř., bradavice;
krč m., křeč (vých. M.);
křtíce pl, scrophulosis ;
kroh (kruh), „dyž není chuti na jídlo; z toho se zdvihne
zlátenice" (sev. M.);
kryčky, podrost. Dítě, jež má kryčky, jest v úpoly
oteklé (záp. M.);
kuřata, velké osýpky (laš.);
— 488 —
kuří řiti, bradavice na rukou (vých. M.) ;
kuří slep, Mondblindheit (las.);
kůtky, vypařené pysky v koutkách.
Lakoty, nemoc dětská. Dítě mnoho jí a nejde mu to
k duhu (záp. M.);
leši n., lišej (han.);
liz na, modřina po ráně;
iožňačka, typhus (val.).
Matkový křeče: „Sevře žaludek, zkroutí oči, zůstane
i mrtvý" (záp. M.);
moudy (mode), Leistenbruch (han.);
moření (v břiše) = hryzení;
možgrávka, rýma (val.);
mozgry, Masern (las.);
mrtvá kost, nádor na kosti ruční = namná kost, nám-
nice, navná k., nalní k., nadní kost.
Nadrchmaný (nadrchaný), nesvůj, jak bývá člověk před
nemocí (val);
napínati: Napínalo mne, dostal jsem nápinky = chtělo
se mi zvraceti;
nápinky = bóIe (val.);
natáhlý: To chásůa je natáhlé jakumsi nevoTum (cho-
robou), Jičín:
nátka, nemoc složitá jako úroky, vřed, koltún, je sedm-
desátera sedmera: chodívá (chodí po těle, sleze celé tělo a
nemůže se nikde složiti), lámavá, trhavá, pichavá, žlutá, černá,
zhnilá, krevní, žilní a j. Bílá n átka, rozedrané nohy, živé
maso. Nátka se mu složila do nohy;
natlač f., mozol (val);
nedoiuha, neduh, choroba, impotence (val.);
nedoiužný, nemocný, impotentní;
ne ho jed, nebojící se bolačka, dobrá vůle (záp. Mor.);
nes častí (neštěstí i, padoucí nemoc (uh.);
neštovic a, dobrá vůle;
nevolá, nemoc (laš.);
núza, těžká nemoc, „dyž už pracuje k smrti" (dol.).
Obraziti, udeřiti v boláčku: Obrazil jsem se v bolavý
prst. „Obráželo mne na žaludku" (bolelo);
— 489 -
obraženina, rána od udeření;
odběračka, bolaéka, jež se „odbírá", hnisá;
ohava, padoucí nemoc (uh.);
o h e Ď p a r a, ohnipara, osypanina ve tváři a na hlavě u dítek ;
o chvat dostane, když s chutí a hltavě se nají nebo na-
pije, „ochvátíse". Nemoc podobná čemeru. Na uh. pomezí ochvat
říkají rýmě;
onemocnět užívá se na Valaších jen o člověku ; o dobytku
říká se: ochořeť;
opuchlina, opuchlá čásť těla;
o špice n. ošpice: 1. osýpky, neštovice (las.) „Ospice se
nahážú; 2. ošpica = vřídek: vyhodiía se mi ošpica na jazyku;
osypanina, der Ausschlag, když se po větší částí těla
osypalo ; vržanica, když se na jednom místě něco vyhodilo ;
otiačisko, bolačka na noze od otlačeni. Také chlupatá
housenka, o které se lid domnívá, že když na ni stoupne, dostane
otlačisko; 2. vraní (kuří) oko (laš.).
Padoucina, padoucí nemoc (záp. Mor.);
páTeni, žába;
perša, peršavina, veliká piha;
pliskýř, puchýř zákožní;
pobřenina =: podstřel (Jevíčko^;
podjedy (pajed , kurděje. Kdo má podjedy, jásna mu
opuchnou, zuby se hýbou a krvácejí;
podstřel, postřelení od čarodějnice. Když někdo z ničeho
nic ochromne, má podstřel;
poďubaný od neštovic;
pouštět krev, říká se na Moravě, ne: žilou pouštět;
povundaný je, kdo má průtrž (záp. Mor.);
požloutenice, žloutenice (záp. Mor.);
přilehlina, „spečené útroby v člověku" (záp. Mor);
p ř i m ě t y, vřidky, jež naskákají, když se okolo rány poškrabá ;
psina, zimnice;
pupky, pupence = hubavice (záp. Mor.).
Sbíranina, odběračka, vržení;
si ni ca, siný pruh od udeření, štípnutí a p. (vých. Mor.);
skřítek: 1. splstěné vlasy; 2. = koltún;
sTaz, jizva od rány (slov.);
— 490 —
složiti: Složilo ho = těžce onemocněl, je složený; nemoc
se mu do stehna složila. Co se jí to na prsa složilo za neduhu ?
sopTivica (han.), s o plávka (val.), rýma;
souchoty (suchá nemoc, souchotiny, úbytě) jsou nemoc,
„dyž je člověk chytly na plúca a dlúho karhá (stůně). Souchoty
jsou dvojí: obyčejné a koňské. Nemocný koňskými souchotinami
sklíčený má ustavičný hlad, mnoho jí, ale nejde mu to k duhu.
U dětí těmto souchotám říkají lakoty;
spadyno má v krku = spadly mu čepky (záp. Mor.);
staroba, Altersschwache ;
stříle, hučení v uších a zuby bolí (záp. Mor.);
struhavka, bolení břicha, běhavka (laš. val.);
sucha n, suchar, vřed (bolák) na tváři (dol. uh.);
suchý vlk, skřítek ve vlasích (las.);
svaía, hrč na těle i na stromě (val);
svalina, hrč, vržení (han.);
š čí páni v zubech, v uších;
škoda, průtrž: Má hrobo škodo (han.);
škrkavky, hlísty (val);
škrfák, záškrt (val.);
šurp (šorp), prašivina (záp. Mor.).
Tesknice, pl., Heimweh: Umřel od tesknic (val);
tíh ob a, záduch.
U bií ženina, Leibschaden (laš.);
úděs, psotnik (záp. Mor.);
ujmy: Nemá-li člověk délku stejnou se šířkou rozprostře-
ných rukou, má újmy. Člověk je nevládný, všecko bolí. Dostane
je ze zlosti nebo z hltavého jídla. Ujmy jsou: a) hlavní, hlava
sefrozstupuje, lebka bolí, chytá se závrat; b) žaludkové, není
chuti na jídlo, celé tělo se třese, člověk je ospalý; c) ujmy
v celém těle (záp. Mor.);
úraz dostane od přemožení: zima zemele, v křížích bolí,
má v sobě ublíženo;
úroky, uhranutí, přehlídka;
úsat = houser (val.).
Vlčí mhla = kuří slep;
vopar, ohnipara (záp. Mor.);
vraní oko = č. kuří oko;
vraž, pruh od rány prutem, krví podlitý;
— 491
vřed (břed), nemoc velmi složitá. Valaška mela „lámaní
v kostách, ščípaní v hlavě, dření v nohách a v rukách, moření
v břuše, klání v boku, bolení u srdca, lupaní v křížoch"; to
všecko dohromady jmenuje se vředisko. Bředů je třikrát devět:
zjavný (padoucí nemoc), tajný (nemocný leží bez sebe), sačený
(táhne člověka), tracený (přebíhá tělem), lámaný (trhání), modrý,
kručený, zajedený, zapily, zaspaný, zaTekaný, zahněvaný (z jídla
— z hněvu pošlý), úmorný n. morný a j. „Zaťal ho vřed" =
chytily ho křeče. Zatál ho vřed na zjavo (=: padoucí nemoc).
Zatajil ho vřed. Privedol ho na vředy — polekal ho do vředu (uh.) ;
vržení, velká, hnisající boule na krku;
výměť, boule: Složila se jí výmět do klouba (záp. Mor.).
Z ád ě r, kůže na prstě u nehtu odpryskující ; též : zálup, zajed; •
zakládat: Krk zakládá = otéká (slov.);
zápal, zapálení, kterékoli útroby (sev. Mor.);
záušnice = myši: dětem vyvrhne se boule, provalí se,
a zas druhá (záp. Mor.):
zavalený krk, oteklý (laš.);
zbůřená matka, nemoc ženská, jeví se ujímáním v životě,
velkými bolestmi (val. uh.);
zdýmle, hubavice, pupence (laš.);
zima, příznak každé těžší nemoci : zima mne drobí, mele, třese ;
zim ni ca, zimnice;
zlátenka, zlátenica ^= žloutenka;
zlý větr ho přešel, ranil (slabá mrtvice);
změty, Hitzblattern (laš.);
žabinec v žaludku, šlem;
žírka, běhavka, struha vka;
živý vlas, „roste do očí; dyž ho vytrhne, tak sebú bude
mrskat na ruce" (val);
žloutenice, žloutenka;
žmání v břuše, hryzení;
žmot, splštěné vlasy.
2. Nemoci dobytčí.
Čík nebo ječmenné zrno, modré puchýře na horním pysku
prasecím, musí se vyřezati;
dychavičnosť, záduch koňský;
trflačka, ovčí rýma;
— 492 -
húsenky n. červíky, jisté vyraženiny na jazyku hovězího
dobytka ;
jež o VI na, strupy na nose ovčím;
klecačka, ovčí nemoc, „dyž ovce klecú", kulhají (val.l ;
I eb a vin a, ovčí nemoc, jako prašivka, vlna schází, ovce
lebaví ;
mot}'!, moty Ti ca, mot o Ti ca, ovčí nemoc, má prý
v hlavě pandrava;
mušec, bolačka na noze hovězího dobytka, „takový pagáč
od mokra a prachu" ;
myší, žabka na jazyku koňském; rozškrabe se a natře
solí;
nehty, vyraženína na jazyku {= húsenky). Dobytče prý
je dostane, dá-li se mu píti voda, kterou se někdo umýval.
neštovicu mívá ovce na „vačku" (vymenci);
o chvat, když dobytek něco s chutí pojí, ochvátí se;
paprice, pl. vyhozené pupeny červené na játrech, v bá-
choře, nebo na střevách hovězího dobytka = příjice, Perlsucht;
ratica, Klauenkrankheit (rať = Klaue ;
škubávka, ovčí nemoc = prašivka. „Moc ovec sa zane-
bezdí do prašívky" (valJ;
šlích tu má kráva, když jí kráva jiná kůži i-ohem odře;
trosky = uhry, choroba prasat;
zežabené dobytče n. zihličené má podobnou nemoc, jako
jest cmer u člověka, krev se sráží v hrče;
zpečené knihy, nemoc přežívavců ;
žabírky, Blutwarzen in der Nachgeburt bei Kiihen.
žírka, hryzení, moření;
žuva, nádor, boule na kravském vemeně, často po otelení.
XXXVII. Ptáci.
Accipiter nisus, krahulec, ptačí krahulec;
acredula ca udat a, palašník (Brů.), mynářík;
alauda arvensis, skřivánek, skřivánek křivánek, škovrá-
nek, škobránek (Slezsko), škobruněk (Frýdek), škorvánek (St.
Hrozenkov), škrobánek (val. laš.j, škrobránek (Frenštát), škovrá-
nek (Březová), škvrlánek (Strání);
alauda cristata, chocholouš (záp. M.), trpěika (vých.
Mor.), trpinka (Podluží), babička (Budějovice);
— 493 —
alauda arborea. kotvrla (vjch. M.), kotvrha (Luhačo-
vice), kůderka (uh.), škobrla (Slezsko, sejko (St. Hrozenkov);
alcedo ispida, rybářík, ledňáček, ledník, rákosník
(Jimraraov), vodní kos (vých. M.);
a n t h u s, linduška, liluška, kj'vis, ky viska, kamenník (Sloup) ;
ardea stellaris, volavka, bukač, buůkáč;
astur nisus, vostřížek, krahulák (Zábřežsko);
astur palumbarius, jestřáb, holubí krahulec (Kelč);
athene noctua, sejček, kulich, kulíšek, kalus (las.), ka-
lousek (Netín), galech (Zábřežsko^, fuhýk (slov. val.), čuvík
(uh., Příbor), stonák (val.), hejsek (Kunštát).
Bombycilla garrula, zimostráz (slov.), zimostrádka,
zimula, zimulka (val. las.), lesní chocholouš (Brň.);
buteo vulgaris, kána, kaiía, gána, kané, -éte (Zábřeh).
Oaprimulgus europaeus, noční vlaštovka;
certhia familiaris, lezáček;
ciconia alba, čáp, bolidál, bohdan — bódan (Zábřeh),
bogdái (slov.), bocán (val. , bočan iJicko, las.), bocáů (uh.);
ciuclus aquaticus, vodní kos, vodní raška (Slezsko),
ledňáček, černý rákosník (Jimramov), kakalužka (Opavsko);
coccothraustes vulgaris, dlask, dlesk (val.), střešnák,
Tesek (Kelč);
columba oenas, gaurnik (uh.) ;*)
columba turtur, hrdlička, cukruška (N. Hrozenkov);
c o r n i X, vraná (všude ) ;
corvus corax, krkavec, krkán (uh.), krkán (Podluží);
corvus monedula, kavka, kavák (na Hané), kaváíí (val.) ;
coturnix dactylisonans, křepelka, podpoliška, pipu-
liša (han.);
crex pratensis, chřáste!, křístel (han.), křášč — skřášč
— kecala - keckal (las.), keckář (val), gécal (Litovel', gecan
(Jevíčko), gecgál (Srbce), gejcal izáp. M.), kecek (Kelč). kecek
(Slezsko)**), sekáč (Brň);
cuculus canorus, kukačka, kukučka, kukalka, kukulka,
kukulenka, zezulka, zegzulka (laš );
cyanecula suecica, modrá raška (Kelči;
*) „Gaur" — díra v buku. v níž doupnák hnízdí, povolávaje: .,Mój
bak ! raój buk !"
*"*) Zpívaje jako by přisedal, čapal, _gecal"
- 494 -
cypselus apus, rohlík, juřík (Zlín), vidlák, nůžky (Zá-
břeh), viždžák (Brň.), klepač (Příbor).
Dendrocopus mediu s, strakopoun, strakopúd (Zlín).
Emberiza citrinella, strnadel, strnádka (Podluží),
strnadlo (Strážnice);
emberiza miliaria, íoučník (Kelč), petrželník (Podluží).
Falco subbuteo, ostříž, stříž.
fale o tinnunculus, poštolka, fikulka, myšák;
ficedula hyppolais, sedmihlásek, sedmohlasník (Příbor),
devítihlásek (Třebíč), sedmořečník (Slezsko), devaterník (Budě-
jovice), zpěváček (Zábřeh), výščeřák (Zlín), přeškeřák (val.),
pošklebač (Jicko), podřizůák — podřizůok*), melihuba (val.),
zahradníček (záp. Mor.), kolovrátek — kolovrotek (Frýdek) ;
ficedula, búdníček (Zlín);
fringilla linaria, čečetka, čečatka, čičavka (Vyškov),
babšička (Zábřeh), psípatka (ib.);
fringilla cannabina, konopka, konopník (Brumov,Opava),
Juřica (Zlín);
fringilla coelebs, pěnkava, pinka va;
fringilla carduelis, stehlík, rozeznává se: a) zahradní
(nejlepší zpěvák, má v ocase 6 „kapek", proto sluje také „šeste-
rákem", ostatní jsou všecko „štveráci", majíce po čtyřech
kapkách), b) lesůák (nejmenší, bélavý), c) lindák (snědý do
černá) Zlín, -■ malovaný stehlík (N. Lhotky, uh.); ^
fringilla montifringilla, ikavec;
fringilla serinus, semenáček, vrzák, švrhol;
fringilla spinu s, číž, tíž (laš.), je dvojí: a) obyčejný,
b) oTšák (má černé kapky pod zobáčkem) (Zlín).
Gallinula chloropus, vodní slípka;
garrulus glandarius, sója, sojka, soják (val., Zábřeh).
Sojka prý má 9 hlasů : pláče jako dítě, braní jak jehně atd. (val.).
Hirundo rustica, vlaštůvka, vlaštovka, laštůvka, iasto-
vička (uh.), jastovečka (Cáhnov);
hirundo urbica, juřík, jiřík, jiřička.
Charadrius minor, grylka, grylek, kulík, kulis, kame-
níček, pisečnák.
Jynx torquilla, krutihlavec, vrto hlávek, výhlav (Zlín),
viohíav (val.).
*) Vyščeřovat se, podřiznač se ^= posmívati se.
— 495 —
Lanius collurio, strakoš, vlaský vrabec, španělský
vrabec ;
larus ridibundus, rybářka, rybnikář (Méřín) ;
loxia chloris, zvonek;
loxia curvirostra, křivka, je trojí: a) zelená, b) čer-
vena, c) sivá s šedými kapečkami = šprtka (Zlin);
luscinia, slavik, plavý stehlik (uh.);
luscinia rubecula, Čermák (záp. Mor.), mucháček, raška
(vých. Mor), červená raška (Kelč), červenka, červenochvostek
(Jicko), chvost (Opava), kominiček (Dačice*, pecuška (uh.).
Merops apiaster, vlha, vilha (laš.);
motacilla alba, pliska (Zlin), plska (Brň.), plistva (las.),
bKska (uh.), bliskva (Strážnice), mynáčka (Krumlov), třaslák
(Třebíč) ;
motacilla sul fu re a, konopásek, žlutá pliska, žluto-
chvost (val.), kozelec (Zábřeh);
muscicapa grisola, muchavec (Zábřeh), muchárek, tře-
potka (val.).
Oriolus galbula, žiuna, žluva, žlova, matěj, vlha (Kelč,
Zlín), klihák (volá: kupte klihu!).
Palumbes oenas, hřivnáí, huluznik (St. Hrozenkov);
parus caeruleus, babuška (Zlín);
parus caudatus, mynářka, koníček (Zlin), kožušní-
ček (val.);
parus cristatus, kozlík, kozílek;
parus maior, konorza, konurza, konurz, konělza (Jim-
ramov);
parus palustris, černohlávek (Zlin);
passer domesticus, vrabec, vrabel (Březová uh., Opava),
vrobel (Místek-Frýdek), brablc (Zlín), brabec (záp. Mor.);
passer montanus, polňák, skrček, skřeček, ščrček (Zlín),
špulec (Kelč), semennik („chodí na semenec". Sloup);
perdix cinerea, kurotev, kurotva, kuropatva (Slezsko),
— „Vidlák" je kohoutek kurotví, když mu narostly už brky
že je překládá (Letovice) ;
pernis apivorus (?), kršák, „má širší, končitější křídla
než kaiía, hvíždže hoře pod obiaky jak chtap" (Brumov);
pica caudata, straka (všude);
— 496 —
picus raartius, dater (slov.), jatel (Zlín, val.), jetel
(Kelč), žlova černá (Krumlov), dřevolazník (las.);
picus viridis, žluna (vých. Mor,), žlova zelená (Krumlov) ;
pratincola rubetra, vlčí hudek (Příbor).
Reguluscristatus, křížlíček (Zlín), zlatolilásek (Zábřeh) ;
ruticilla tithys, třasořík, třasořitka, třasíchvost (Zlín),
chvistek (laš.), fojtík — foltík — chojtík (val.), hviždžák (Sloup),
kominářík (Krumlov);
ruticilla phoenicurus, lések, kominář (Zlín), žluto-
chvost (uh.).
Salicaria turdoides, palašník (Podluží);
saxicola oenanthe, skalník;
serinus hortulanus, polní kanárek, králíček;
sitta europaea, brhel, lezavka (Jimramov);
sittacaesia, plháček (Sloup), vrbař (Brň.), zákorník (Zlín) ;
strix bubo, výr, puva (Slezsko);
sturnus vulgaris, špaček, špak — špok — špac (laš.)^
špaček (uh.);
sylvia atricapilla, černohlávek, lebkáček (Telč), turecká
pěhza (laš. ;
sylvia hortensJs, pěnica, pěgza - pězga — pěhza (laš.),
livička (St. Hrozenkov), hadica (Val. Klobouky), hadopě-
nica (uh.).
Troglodytes parvulus, střízlíček, stříž (val), paleček
(záp. Mor.), oříšek (Sloup), kokorišek (uh.), plotníček (Zlín), pod-
plotníček (Strážnice), podplotnáček (Ivančice), hrázíček (Bruraov),
nátonník (St. Hrozenkov), čížíček (Mor. Ostrava);
tu rdus merula, kos, kosek (laš.). kosovec (val.), kosík
(Bítov), černý drozd (Březová uh.);
turdus mu sic US, drozd, drozda, pl. drozdi (Bitov), plavý
drozd (Březová uh.), smeciščar, „protože na zimu odletí" (St.
Hrozenkov) ;
turdus saxatilis, skalní vrabec, garažija (Štramberk);
turdus viscivorus, brávník (Krumlov), drábník (Rado-
stín), prskavec (val), paštůvka (Zlín);
turdus pilaris, kvíčala, kvičela.
Upupa epops, dudek, dužuč (Radostín), mutek (uh.).
— 497 —
Vanellus cristatus, čajka, čejka, kolajka (N. Hříše),
koliha (Dačice), piviska (Jaroméřice), stará dívka (Třebíč).
Na co a do čeho se ptáci chytají, o tom v. „Lid a národ"
I. str. 21.
Peří.
Nevyvinuté ještě výrostky nového peří, „co teprú vyrůstajů
z koze", šlovou stonky; také když se drůbež z peří oškube,
zbývají ještě stonky. Perútka je bud celé křídlo husí na po-
metávání, nebo kytice prostředních per husích na pomašfování
pečiva. Husímu brku se také říká: frk (han.), pisk (záp. Mor.),
piskoř (han.). Kosa (han.) jsou krajní péra křídlová, cdtud
k o s i n k a = perútka. Drobounká, spodní péra husí šlovou
prach, pápeří, kvab — coll. kvábí (laš.): peřiny z kvaba.
Zbylý tvrdý proutek z péra odraného slově : kostrnka (val.),
ostrnka (han.), ostěnka (laš.), stonka — ostonka (Kyjov), papěrka
— piperka — pimpěrka (Brň. Krumlovsko), tintěra (Tišnov),
spýn - coll. spyní (Slezsko), špeněk (dol.), spýnek (Jicko),
stopka (Zlín), šešérka (Mlatcova).
Stopkami těmito vycpávají se zhlavce (podušky), které pak
mají odtud rozmanitá jména: stopčena, spenčica, ostenčíca n.
šešerkovica.
XXXVIII. Ryby.
Ryby lid umí všude náležité jmenovati; jména jejich sho-
dují se celkem s českými; proto tu poznamenáme jen některé,
více méně patrné odchylky:
Abramis vimba, podúzdva, chudá anča (dol.);
acerína vulgaris, ostřeš (Podluží), škrach, švec, ševco-
vina (slov., val.);
alburnus lucidus, blejskavka (Žďár), oklajka — úklajka
(Podluží) ;
aspro Zingel, koJek (Podluží).
Clupea harengus, slepec (Slezsko);
cobitis barbatula, břen;
cobitis taenia, čík (Podluží), šKž (Zlín);
cottus gobio, hlaváč.
Esox lucius, šcuka — šcuhlatka (Podluží), ščóhle, -ete
(Litovel).
32
— 498 —
Gobius fluviatilis, hrouzek, rezek, břenek.
Leucaspius delineatus, slunečnica (Ždár);
leuciscus erythr ophtalmus pTeskáč n. pletník
(Podluží) ;
lota vulgaris, mík;
lucioperca sandra, cendát, centát, sandát, sanitka
(Podluží), očěca (Náklo).
Perca fluviatilis, pérek (Slezsko);
petromyzon fluviatilis, špolec (han.);
phoxinus levis, střebeT, šceble — ete (las.).
Silur US glanis, somic (Podluží);
squalinus leuciscus, jelec, jazek (Podluží).
Jikrám rybím říká se těr, „ryby se trou".
Síti na lovení ryb.
Čeřen, sít o půl oblouku; rybák, drže čeřen v ruce,
brodí se s ním ve vodé (Strážnice).
Mřeže (pl.), velká, obdélná síť; dole visí koule olověná,
na vrchu dřevěná (Strážnice) = vatka (Hustopeč) = pletky
(Bradleny).
Tápal má dva oblouky křížem na holi (Strážnice).
Pážka visí na „kůrách" (dřevech), dole jsou zavěšeny
„zákovky" (železa) Podluží.
Měch, dlouhá sít na způsob měchu, nechá se ve vodě
(Strážnice) = nevod (Podluží).
Ohnout ka, o půl oblouku, na vybírání ryb při lovení.
Kyšper, kulatá síť; uschovávají se v ní ryby nachytané
(Podluží).
Kazub, koš z vazových kůr, na způsob putny (Podluží).
Posádka, koš z proutí vrbového (Podluží).
XXXIX. Rostliny.
Abies excelsa: smrk, smrek (val, laš.\ švrk— svrčina
— švrčini (laš.), mřek (Tršice) ;
acer campestris: klen, klenec, klenica;
achillea millefol.: myší ocásek, žebříček, myší chvostek,
myšinec, krvavník;
aconitum vapellus: koníčky, mordovník;
— 499 —
acorus calamus: puškvorec, proškvorec, bruškvorec,
šišvorec, tatarák, tatarčok (las.);
actaea spicata: černina, vranec, baraní rožky,
adianthum capillus Veneris: Ďécík, netík, láska;
adoniš, věrna lis: ohníček, hlaváček;
aego pódium podagraria: bršKca, bršoí (las), kar-
hátek ;
aethusa cynapium: svinská veš, tetluchu, blekot;
agrimonia eupatorium: útrobník, řepíček;
agrostemma githago: kúkol, kúkolka;
ajuga chamaepitj-s: žlutý traňk, černohlávka, zezulka ;
ajuga reptans: kukučky; aj. pyramidalis : kosteléčkě
(Prostějov) ;
alchemilla vulg.: husí šlapka, husí č^pka, hasí nožka,
přívratník ;
alisma: lopatka; a. plantago: panská družička;
allium schoenopr.: pažitka (valj, vošlejch (záp. Mor.),
kundruska (val.), fryzloch (sev. Mor.);
alnus glutinosa: olša černá, jeTša (uh.), íejša (ib.);
alsine: kufačka, kuřenáč, kuří střevo, ptačinec.
amaranthus: laskavec, šibáčky, děšenec;
anagallis: námožníček;
andromeda: bahnitka;
anchusa ar v.: prlina;
anemone nem.: žabí kvítka, kozí dříst (laš.), konopka
(dle podoby listů);
anemone ranunc: konopnica;
anthemis ar v.: rmen, rmenek, rmení, rmání (uh.),
ormán (uh.), hřmění (val);
anthemis cotula: smradlavý křes;
antirrhinum maius: ptáčky, papula; — ant: orontium :
hleánamne ;
anthoxanthum odor.: seníčko;
anthyllis vulneraria; úročka, úročnica;
aquilegia vulg.: randlíčky, berličky (laš.), koníček;
arctium lappa, lopún;
aristolochia clem.: vlčí jabko;
artemisia vulg.: Černobýl, zelina sv. Jána;
artemisia abrotanum: Boží dřevec;
32*
- 500 —
arům maculatum: dědák, bláznivec, židova brada,
Arónova brada, ščiplavec;
asarum europaeum: kopytník;
asperula odorata: májovník, voňavka, drůbůava;
aspidium filix: kapradí. paprad, paprádka, paprádko,
papratina, paprúdzje (uh.), peračina (val. uli.), peračka, čertovo
žebro, páví peří, čertovo peří;
asplenium trichomanes: sníček, podivení (han.);
aster chinensis: pyšné růže, pižmo, pleskáč;
astragalus: vlčí hrách;
atriplex: lebeda, zduvač;
a tropa belladona: Iiilek, Mek, lulák, lulčí, psinky,
rozpuká ;
avena fa tu a, ovsiha.
B ar b area vulg.: kozí vymeno;
bellis perennis: iskerka, čačenka, čečetka, čečétko,
šešétko, sirotka, kráska, sedmichrástka, sedmikrásek, jarní bída?
buši kvitek (Opava);
berberis vulg. : Krista Pána plač;
beta: kvak, kvaka, cvikla;
betonica off. : bukvica, babí bruch;
bidens tripartitus: žebrák, zloděj, střílky (pomáhá od
„střílů") ;
b r a s s ic a nap.: zaječí řepka, opava ;
bríza media: třasiačka, křepelky, kuřátka, Panny
Marie vlásky;
bryonia alba: přístup (laš.), posad, posed, psí víno;
buxus sempervirens: krušpánek, pušpán.
Calamintha acinos: ulehelka, kocourník, pamětník,
psí mateří dúška;
calendula off.: pazúrky, pahnoztky, slunečko, krusíček,
pampalík, nohcík (nehtík, uh.), stulí čky (laš.);
callitriche: žabí vlas, řezavisko;
calluna vulg.: modrý rozchod, březiní;
caltha palustris: žarúž, žáružík, žaruží, žaružina,
záhružka, volí oko, volské očí, volové očí (laš.), vajčák (dol.),
babka, babík (uh), babí plesk (záp. M.), balvoko (Zábřeh),
blisk, bliskavé kvítí (uh.), maslenka, másleničky;
camp a nul a: klobouček (dle podoby květů);
- 501 —
capsella bursa pastoris: lopatka, penízek, chudá
Běta, suchá Běta:
cardamine: íežucha, žabí květ;
carduus: pcháč, pchál, chablák; coll. pcháčí, pchálé;
carex acuta: osec, jazýčky, matušek;
carex pulicaris: špinavka;
carlina acaulis: zaječí řepa, repica (uh.), pupava,
Opava (Zábřeh);
carlina vulg. : hostcová zelina, řepka;
carpinus bet.: habr, hrab;
centaurea cyanus: charpa, charba, charva, chabryk
(las.), modrák, světlák, sinokvét ( uh; ;
chelidonium maius: celigon, celigana, krvavník, mlíč,
hadí mléč, hlohový mléč, nebeský dar;
chenopodium bonus Henricus: bílý kořeň, masný
kořeň, psoser, merlík, psí ucho (dle podoby listů);
chrysanthemum leuc. : riižica, rraenec, svatojánské
kvítka, svatýjáne, hořčičná, hulán, veliká iskerka;
chrysanthemum partheuium: řimbaba;
chrysosplenium: mokrýš, žlutníček;
cichorium intibus: čaganka:
circaea: opuka;
cirsium arvense: oset, ostí, ščrbák, čubek;
claviceps purpurea: svatojanské žito ;
clem a tis: labuť, rabutí;
clinopodium: čistica, nátkovica;
colchium autumnale: ocún, naháč, nahál, naháčky,
sirotky, koník, — semeno: baranica, baraní vajca;
colum: mlíčeň, cedidío;
conium maculatum: svinská veš, sviní veška, svim-
boška ;
convallaria maialis: konvalija, gombalia (uh.), koříšek,
kokořič ;
convolvujlus: šlak, slatec, šlatec, žlatec, sladec, sladěc
(las.), povoj (las.), bičík daš.), opletník, — kvét: klobúčky;
cornuscampestris: dřínek, ilmek ;
cornus sanguinea: svíb;
coronilla varia: krupky, čičorečka;
— 502 —
corydalis: smetaník;
cupressus: chojka, chvojka;
cydonia: kutna;
cynoglossum off.: psí jazýček, myšinec;
cytisus capitatus: úročník; c. nigritans: černá jatelina.
Dactylis glomerata: říznačka;
daphne Mezer eum: dívčí dřevo, vlčí lýko, podvečírka
(protože prý jen večer voní), stračí ocas (dle podoby listů);
daturastramonium: vlčí jabko, svinské jabko, králové želé;
delphini um: stračí nožka, stračička, stracenuška, sračka,
ptáčky, zajíčky, randlíčky, paprčá nožka (uh.), botečky, pantoflíčky,
ostružka, boží nohavičky, svalník;
dentaria: babí zub;
dianthus: hřebíček, hvozdík, rychlíček, garafia, slzičky,
slzičky Panny Marie, Pám ičkovo srdečko;
digitalis: náprstek, tota;
dipsacus silvestris: krsačka, kótačka, kotovka;
drabaverna, hladověnka, nouze, bída je prý předchůdcem,
neúrodného roku, objeví-li se hojně z jara) ;
dracocephalum: včelník;
drosera rotundifolia: sluneční rosa.
Echinops spharocephalus: hostcova zelina;
echium vulg.: liščí ocas, vlčí ocas, psí ocas, koňský ocas,
žebrák, panská láska;
equisetum arvense: přaslička, praská, přaslenka, střa-
slina, střaslavica n. třaslavica (han.), kocical (las.), cepílek;
erigeron acre: turánek;
e r i o p h o r u m a n g u s t i f o I i um : pápeří, pámbičkovy vlásky,
húsenka, štrbáček;
ervum lens: čačka;
eryngiumcampestre:chut, zrádce, větrník, královo zelí;
erythraea cent.: hlístník, zeměžluč;
eufrasia off.: hledíček, hurauličky;
eupatorium cannabinum: konopáč;
euphorbia cyparissias: prýšč, mléč, žabí mléč, žabí
mléko, hadí mléko, kaní mléko, svatojánské zvonečky (Zábřeh);
euph. helioscopia : Panny Marie kolo ;
- 503 —
evonymus: kvadrátky, panáčkovy čepičky, krušinka,
skrušinka, mutka (las.)-
Filago: plesnivec, mynáíík;
fragaria elatior: smyca (han.) ;
fragmites communis: palach, palaší ;
fraxinus: jaseů (las.), jesén;
fuchsia: voskovka (Prostějov);
fumaria off. : polní routa, zemědým.
Galanthus nivalis: višolky (laš.);
galium aparine: lepký rozmarýo, kabačka; — g. cruci-
atum: májová rosa; g. silvaticum: strapaůa (uh.); g. vernum:
blud (sev. Mor);
genista germanica, jehlica černá, g. tinctoria: jehlica
žlutá ;
gentiana: prlič, trlič, prostřelenec ;
geranium pratense: střapačka ; g. robertianum : urbánek
smradlavý ;
geum urbanura: brantovník;
glechoma hederacea: opoňka, vopenec, popenec, budra,
zádušník, kundratek (las.);
gnaphaliumdioícum: kocián, beránky, pazúrky, papi čky,
myší úška, prašívka.
Hacquetia epipactis: babí plesky ;
hedera helix: breštran (uh.), zimzelen (laš.);
helianthus annuus: slúnečnica, slunečník (laš.),
měsíc (han.);
helleborus: čemerka, černý kořeň, kýchanka, sv. Ducha
koření ;
hepatica triloba: jaterník;
heracleum, andělíčka, bršlíca;
hesperis matronalis: noční fiala;
hieracium boreale: listnačka; h. pilosella: myší úško,
křes, zaspivřed;
holosteum umbellatum: myší ščípka;
hyoscyamus niger: blín, blém;
hypericum perforatum: prostřelenec, milovník, zdě-
šenec, zvonečky.
Jasione montana: topárka, chudina, chamúz ;
— 504 —
impatiens noli me tangere: křehká zelina, lekavec,
hubonoha;
imperatoria Ostruthium: vředový kořeň ;
innula britanica: ploštěnka ; in. conyza : blešník,
zlatý traňk;' in. hirta: uspivřed;
iris germanica: leluja, lalija, haleluja, šabla, fialový
kořen, kokoti peří (od podoby květů) ; iris pseudacorus : mečík (las.) »
iuncus: sítí, šáší, sašina;
iuniperus sabina: netáta, možucha, chvojka.
Lactuca virosa: mléč;
lam i um: mrtvá kopřiva, cumláň;
lappa: lopún, lopoň (sev. Mor.); plody: vlky;
1 a p s a n a communis : všudybyl ;
lathyrus tuberosus: ořeší; hlízy: zemské ořechy;
lathraea squamaria: babí zub, smetaník, neboj se;
lemna minor: řisa, vodní plešina, žabí tráva;
leonurus cardiaca: hojička, srdečník;
lepidlům campestre: suchý nehet;
ligustrum vulg.: zimoléz, zobáčky, psí trní;
lilium martagon: smetaník (Prostějov);
linaria vulg.: spúšč, čistec, čistik, len Panny Marie;
linum tenni foliům: lenovičky, slovién (uh.);
lolium temulentum: mylek, matonoha, můatonoha,
opilec (uh.);
lotus coruiculatus: pazúrky, stručina, ledenec;
luzula campestris: zajíčky, beránci, dudky;
lychnis inflata: žbánky, pukače;
lychnis flos cuculi: kohútky, střeček;
lychnisviscaria: lepivka, masný kohútek ; 1. chalcedonica :
piamenčica, horúcí (n. dívčí) láska;
lycium barbarům: červený trn;
lyco pódium clavatum: jelení skok, dastihlav, netáta
(uh.), rváč;
lycopus europ. : vlčí noha, konrádka, karbinec, stříly,
střílenka ;
lysimachia nummullaria : úložníček, škořačka;
lythrium salicara: vrbica, hořká tráva.
— 505 —
Malva Alcea: slezové růže ; m. rotundifolia : patáčky,
patáčí, tvarůžky, tvarožníček, syrečky, pagáčky, syráčí, seřeček,
paternuze (las.);
matricaria chamomilla: rmenek;
melampyrum: černidlo ;
melissa off. : rjjovník, medunica, meduĎ, madrmačka,
dúbravník, matečník;
melittis melissopkylum: bezvrška;
menthaaquatica: balšánek, balšínek; m. piperi ta: větrová
zelina, matková bélěna; m. pulegium: koni mnatka, koni mnat
(ňaf), koní mláto, polajka, poléka (han.); m. arvensis nátkovica;
menyanthes trifoliata: trojan, bobřek, vachta,
limonka, trymfulija (laš.) ;
mercurialis perennis: dřevěůák;
myosotis palustris: rybi očka, žabí kvítí, žabí oči,
žabí klepeto, žabinky, žabi korálky, panenky, kasička, kačení
mýdlo, hastrmanní šaty; m. silvatica: ovčí vymeno.
Narcissus: arcizle (lašj;
uymphea alba: vodní růža, opúch (podL).
Ocymum basilicum: bazaíka, bazalička;
oenothera biennis: Petrova hůl;
onobryehis sativa: chacharyna, svihovka;
ononis spinosa: jehličí, babí hněv, řepík;
orchis: kukačka, kukalka, zezulka, kukučí obrtef (uh.),
včeličky — kořen: panenky Marie ruka;
origanum vulgare: dobrá mysel;
orobus vernus: ořeší, kohútky, kohutí ocas, vraní oko;
oxalis acetosella: zajačí želé, zvěrčia kapusta tuh.).
Papaver rhoeas: slepý mak, vlčí mak, mačec, kohútek,
kokrhéli, kokohrti, ohníček, pleskanec (že jím děti pleskají
o čelo), pukavec, panáček, panenky, tulipány;
paris quadri folia: psi jahoda, dřevéník,
parnassia palustris: devaterník, samolístek, suřanka;
passiflora: mučirka;
pastinaca: pasťrůák, dřenka ;
pelargonia: šípkový muškát;
petroselinum: petrželí, petržal, petrožal, petruželi, pe-
truška, petružleů;
— 506 -
phaseolus multiflorus: turák (las.);
philadelphus coronarius: španělsky trn, kvítko
sedmero bratří;
phragmites communis: palach, palaší, šáchor, šacha-
řina, šasi:
physalis Alkekengi: židovská střešňa, psí višůa, žido-
viny, mořské višně, liščí jabko;
pinus larix: břím, břem (laš.), dřín;
pinus silvestris: borovica (podl), bor. sosna (laš.);
plantago maior: volské ucho, volovo ucho, volí ucho,
babí list (laš.); babí uši (laš.), ranocel, celník, celníček, hojka
(uh.); p. lanceolata: psí jazýček;
polygonům aviculare: truskavec, ucestska, sporýš,
praščák, křupavka, přetržník, vlčoun, p. convolutum: opletka;
p. liydropiger: peprník, pepřec, pálečník; p persicaria: červivec;
polypodium vulg.: sladič, vosladec;
populus pyramidalis: linda, paramita Brií.); p. alba:
oliva; p. nigra: topol;
potentilla anserina: stříbrůák, čacky, putřička; p.
recta : sedmilist, pětiprstka ; p. tormentilla : průtržník, pumpa va
(laš.); p. věrna: smetauíček, račica (uh.) ;
poterium sanguisorba: zelenohlávek ;
primula veris: Petrovo kvítí, kuří stopky (laš.), p. offi:
kropáčky, kadrlka; p. auricola. bukvice;
prunella: hlavěnka, h^avuška, černohlávek, svalník ;
prunus padus: střemšín, střenka, střemšalka, trestkutka
(laš.) ;
pulmonaria ofí. : podražec, kukačka;
pulsatilla vulg.: sesí, sosí;
pyrus: brak, břakyůa, břečinek.
Ranunculus: žarúž, žarůžek, zaružina (laš.), žaróch,
(han.), močárník (uh.), močarinka, maslenka, rupnik (laš.);
rhamnus frangula: bluva — bluvančí (laš.);
rhinanthus: hrklavica, hrklávka, hrklač, penízky, luščinec ;
rumex acetosa: ščava, ščáb, ščáv, ščob (laš.), ščiv,
ščivy, ščavník, ščavel, ščuvík, ščadlík, ščiber (laš.), křupík (podl,),
kyselec, kobylaščí (val.), kobyliščí (zl.) ;
— 507 —
rumex aquat.: koňský ščáv, kousky ščiv, koňský ščiber,
sladký list.
Sagina procumbens: úrazník;
salix rozeznává se: zlatolíč a křehula (zl.), salix ca-
praea: kocan, kocanka, koťatnica, bahníř (las.), jíva, makyta
(podobná jivě) ■=^ babica; salix fragilis, křehula; s. purpurea:
rokyta — rokyti ;
salvia pratensis: babské rúcho, babí ruch, bukvica,
vlčí chvost, rapaíía;
sambucus nigra: chebz - chebzí, bzí, chabzdé (uh.);
s. racemosa: babulky, babulinky, módátka;
sanguisorba off.: toten, krvavník, koro vrátek ;
saponaria off.: kočičí mýdlo ;
satureia: šubra, čubr, ščubřík, ščubrek, čubrek;
scabiosa pratensis: plúcník , topárka ;
s c i r p u s : síti, ostrava;
scrophularia nodosa: hluzovník, ochvatná zelina,
bílý kořen:
sedům acre: tučný muž, tičimuž, tócmóž, tlučimuž, cval-
níček, rozchod, rozchodník, spuřeček, stomocí;
sempervivum tectorum: netřesk, hromotřesk, hromo-
strech, nekřest, rojník;
senecio; přímět, úložník, rozsy pálka, tvrdníček, zlato-
traůk ;
silene inflata: b u blina, střílo vo koření (od „střílů");
solanum dalcamara: psí víno;
sorbus aucuparia: jahřabina ;
spiranthes autumnalis: krútěnka ;
stachys lantana, myší odění;
Stella ria media: psotník, kozí střevo;
stipa pennata: vousy sv. Ivana, čertovo peří;
succísa pratensis: čertovo křídlo, čertí kus;
symphytum off.: kostival, koščival, černý kořen, kobylí
mláto; s. tuberosum: medrnica, medunica;
syringa vulg.: chebzík, hráza, křenka (Méřín).
Tagetes patula: pyšnica (Zlín ), karafiát i^han. '■ ;
tanacetum vulgare: vraty čka, vratyč, vrátka; t. balsa-
mita: voňavé lesky (= lístky, sev. Mor.), Maří list;
— 508 —
taraxacum off,: pampeliška, pompališka, pleska, majičko
(las.), raajíček, mlíčen, mlíč, husí kap, rypačka, — pupava, later-
nička (= odkvetlá pampeliška), t. autumnale : máchel ;
thlaspi arvense: penízky;
thymus serpyllum: mateřička;
tormentilla reptans: pětiprstka, sluneční rosička;
tragopogon pratense: kozí brada, slunečník, smetaník ;
tri foliům montanum: horský jatel;
triticum repens: pýř, plch;
tussilago tarfara: běl, podběl, májík, babuša, podbělica,
lopušica, ludzi květ (uh.); t. petasises: devěsil, devasilie (uh.),
devesilé (val.), devaterník;
turritis glabra: žangr;
thymus serpyllum: mateří dúška, mateřička, mateří
drožka (han.), matěřanka (laš.);
typha latifolia: šáší, šašina, šáchor, režnica.
Ulmus campestris: břest, drapač (val.); — u. pen-
dula: vaz;
urtica dioica: prlavica, prlačka, prlina, palacká (las.),
paskřiva (laš.); — u. urens: žíhlana, žíhlavka, žížlavica,
žehlava (uh.);
Valeriana: dřevěnák, odolen, kozelec;
veratrum lobelianum: čemeřica, kýchavica ;
verbascum: divizna, divina, dévina, kruželica (laš.);
obéračka (val.), červík;
verbena: vrbica, železník, v. off.: sporýš, vraní chléb;
v e r o n i c a off.: verunka, polínka, potrhlec, utrhlec (laš.), úlož-
ník, řečník (záp. Mor.), přítržný kořen :v. beccabunga: potočník ;
viburnum lantana: ptačí chléb, bankyta;
vinca minor: barvínek, zimozeleň;
vincetoxicum: tolita ;
viscum album: jamela, jameli, melí;
viola tricolorarv. : sirotky, bětka; v. canina: psí
fialka, podléščka (uh.), podléška (val.).
Botanické názvosloví.
Bahnatka, kočičky jívové (uh.);
ba rusky, kočičky jívové, řasy březové; baróše, plod
jehličnatého stromu: baroše zavinuty a otevřeny (Prostějov);
— 509 —
bombík, plod bramborový;
brosk n. brozg (coll.), pupence na květ na stromech na
podzim •,
byl, g. byli, lodyha: na vysokej byli (uh.);
coun, counek (cón), mladý výhonek, omlád na rostlině
(záp. Mor.) ;
čačka, kytka květin (las.);
dřevo, lesni strom: Vtáce po dřevách lítali (záp. Mor.);
haluze má toliko strom jehličnatý; listnatý strom má
konáry (val), koně (sg. kůň) han.
hlávka, tobolka na lnu (Třebíč);
chrást, keř; zelný chrást: Když se vyřeže hlávka, zbude
chrást. Letos je zelí enom chrásty (vých. Mor.) ;
ker, keř (uh.);
klas má žito (pšenice\ réž (žito) a ječmen ;
klomen, silná haluz, větev s ovocem ulomená; k lo-
mí nky, ratolístky (záp. Mor.);
kminek (dim. kmen), halouzka (záp. Mor.);
kocánky, jehně y vrbové;
konár, tlustá haluz, coll. konáří (val.), na Prostějov.: kůů;
kopec, trs rostlinný, keř; coll. kopčí: Skoval se do kopčí
(Zábřežsko);
koti áčka fšimbol. žgolek), oloupaný klas kukuřicový;
kříb, keř (val. ;
kvítí, květiny polní a luční;
kysť, klas prosný (Zl.). ovesný (Jevíčko);
kytka, kvítko, květina (Zábřežsko);
lusky má hrách, „djž už je tam zrno, dokud je to tenký,
bez zrna, říká se ternu dlaščky" (Zábřežsko);
ůaf mají zemáky;
oves „dává se do slúpků. už je v slúpkoch, nesmí se
žínat" (sloupek — stéblo). Listy na sloupku šlovou perutě
(oves je perutnatý); horní listy šlovou pošvy (oves ostál
v pošvách = nevymetal se). Řasy jsou klasy ovesné;
palička, hlávka jetelinová, květná stopka s pukem, na př.
narcizu;
pálka 1. hlavička lněná (i špendlíková, slov.), 2. mako-
vice (han.);
— 510 —
panoha, hlavní haluz stromová, ze pné vyrůstající; pa-
noha se rozrůstá v konáry, konár v haluze, haluz ve vétvy,
větva v ratolestí (val.) ;
peĎ, pařez (slov.);
řasa: lesky mají řasu (amentum) ;
snét, peň bez haluzí (slov.);
snoha = panoha (uh.);
stavěče k, kolénko ve stéble : Bršlica je podobná andělíce
enom stavečky nemá červené;
stromky na jabkách, ňať bramborová: „Na Ždársku
rostou jabka na stromech, a stromky najabkach" (VI. Pittnerová);
struk, coll. strúčí, lusk hrachový (slov. val.), na Ždársku:
struka ;
ščagel, silný, dřevnatý stonek, větev (záp M.);
vlať, fem., klas ovesný = řasa;
vonička, každá květina zahrádková, třebas i nevoní
(slov. val);
zborek, stéblo, lodyha (Zábřežsko).
XL. Houby.
Jména hromadná jsou: houby, hřiby, kozáky. Rozší-
ření těchto jmen není stejné ; v téže krajině v jedné osadě
říkají na př. hřiby, v sousední houby a p.
1. Houby (huby, huby): Kroměříž, Frýdlant, Fryčovice
(u Brušperka), Třebíčsko, Dačice, Lipov, Velká (u Strážnice),
Prostějov, Jičín, Hustopeče (u Hranic), Domanín (u Bzence),
Mystřín (u Kyjova), Karlovice (val).
2. Hřiby: Zlín, Vsetín, Brněnsko.
3. Kozáky: Ústí, Hovězí (val), H. Studýnka (Zábřežsko).
„Co na pastviskoch roste, sú huby; to na Hanákoch všecko
íja", praví Valach.
Jedovaté houbě vůbec Valaši říkají gam ba.
Ze země vyrůstá stopka (hlúbek, snět, nožka), na stopce
leží klobúk (čepička, hlavička).
Agaricus campestris: pecarka, pečírka, pekarka,
honcula;
agaricus deliciosus: rezek, rezka, rysec, rycek, ryzík,
hryzek, hryzík, panský ouško (hóško);
— 511 -
aeraricus edulis: palučuice, smedíovka;
agaricus flavovirens: zelinka;
agaricus lactifluus: mléč, surovítka (val), syrňvka,
serůvka (Brň.\ snruovka (Březová\ syropka (Dačice), kravička
(Zlín), kra várka, kravirka (las,);
agaricus melleus: václavky;
agaricus congregatus: hromadnice (Březová), hro-
maždilky (Brumov), baranica (Zlín);
agaricus muscarius: muchomůrka, muchorůvka, vocho-
můrka (záp. M.), mucharka — mušarka — muširka (las.);
agaricus ostreatus: hliva (Strážnice);
agaricus prunulus: lipůvka;
agaricus russnla: hoJůbek, hoiubica (las.);
agaricus torminosus: horyl (val. las), gorýč (Lubná
u Kroměříže), psi huba (Frýdlant), žabina (Jevíčko), žabinec (Zlín).
Boletus cyanescens: modrák (Brň.), modráček (Tře-
bíč), sinák (val), siná! (Zlín), sinal (las.), panščák (val.), hú-
ščák (val.), poteč (Jičín), — potíček, počeček (Slezsko) ;
boletus edulis: hřib, hříbek, doubravník — doubrav-
níček (záp. M.). Dle jakosti, barvy a stromů, pod kterými roste,
má rozličná jména: máselník smetaník — smetanák (vrchem
bílý, spodem žlutý), kameňák (má hlavičku černou, okolek pod
hlavičkou červený ; dyž ho ukrojí, je černý, — jsou též hořké
kameůák}^, tvrdák, bučák - bukovňák, duMk — poddoubník,
lipovák — podlipník, hrabelnák, podléščák;
boletus regius, kralůvka (val.);
boletus rufus: kozák osikový, osičák — osičnák, janek,
hanák (Zlín), němeček (Zábřežsko);
boletus sanguineus: holandr (val);
boletus scaber: kozák březový (Zlín), kozár — kozárek
(záp. Mor.), březák (val), íéskovnák (val), plávka (N. Lhotky),
kominář (Zábřežsko).
Cantharellus cibarius: kuřata — kuřátka — kuřítka
— kuřičky, kuřáky (Brumov), kuráčky (N. Lhotky), lišky
(Dačice) ;
clavaria (různé druhy): prstíčky, prstůačky, pazourky,
kozí brada, kozí rožky, kozí střichy, jelínky, jelení uši, baraní
vajco, velké kuře, divi.š, kotrč, bradavky, kovále, tanečnice,
planá baranica.
— 512 —
Některým cizím slovům dána koncovka domácí: legrací,
vagací, vizitací, proceství, sešla — seslica; naopak zase vytvo-
řeno několik slov z kmenů domácích německou příponou u ň k :
pašuůk — pasinek, sklizuňk, budunék.
I názvy nových měr a váh a jiných věcí z doby nejnovější
lid si všelijak pozměnil : Hektolitru říkají h e k t o r, metru
metrák, litr přeměněn na Valaších v 1 u t r (dle lid — lud,
plit — plut atd.), kilo se u lidu skloňuje; půl kila, dvě kila,
pět kil. Transversalku lid si přetvořil ve v rzal ku, lokálku
v 1 o k a j k u.
Leckteré slovo cizí přikloůuje se tak zvanou prostonárodní
etymologií k některému domácímu slovu, zvukem jemu podobnému,
a nabývá takto bud docela, bud částečně podoby domácí: kolo-
mastryka (gumi elasticum). Tak spojuje se též exekucí, exekutor
se známým už slovem sekutný, sekyro vat a nazývá se: sekucí,
s e k u t o r. Vojenský „rasttag" zní po našemu roztok, i spo-
juje se se slovem tím pojem odpočinku, při kterém vojákům
dovoleno se rozteči, rozběhnouti kam libo. Tak stala se též
z reservy r o z e r v a. Polské „herbatě" (thé), kterouž miškáři
na Valachy z Polska přinesli, říkají na Vsetíně hrbatá. Této
prostonárodní etymologii podrobují se také leckterá slova jazyka
spisovného, lidu neznámá, neb i slova domácí, časem z oběhu
vyšlá. Tataři prý byli národ kučo vní (kočovný): „ku č o váli
lesy, a jak jich spálili, šli dál". Český vřes stal se bře žíním
(březa), půlhák na Valaších proměněn v pTuhák (pluhy = slota,
pluhavý = špatný). Hranostoji na Podluží říkají ráno stáj
(ranostajka = dělná ženská'. Hřada, znamenajíc původně trám,
žerd vůbec, ustrnulo později na význame bidla v kurníku, na
němž slepice sedávají. V tom význame užívají slova toho posud
Slováci a Valaši (slépky sedíja na hradě, idú na hradu), kdežto
jinde se říká: Slepice dó na řady, sedijó řadem. Továrně na
Přerovsku říkají t ó f a r Ď a, jako by se v každé vyráběl tufar.
Nejvíce cizích slov z moravských kmenů převzali Laši,
dosvědčujíce i tím svou příbuznost s Poláky: garbiř, šlosař,
blejchař, gartnar, hebama, gryz a j. Značnější počet německých
slov než jinde jest na Zábřežsku: štible - štiblete (přístěnek\
šót slámě (otep), frasna (huba\ rabajzle (Raupeneisen, na obírání
housenek), tukr (Taucher, potápka), vorbak (chlebovník, koláč
— 513 -
z chlebového těsta), voršov (wurfschaufel). nachtóp. I krávy, jimž
lid moravský tolik krásných jmen vytvořil, jmenuji tam namnoze
jmény německými: brajna (hnědá), stryma (strakatá), vajskop
(bělohlavá).
K leckterému slovu cizimu vize se i kousek dějin. Tak
říkaji v Budči chalupě, v níž kdysi Francouzi měli vojenské
vězení (prison) posud „prezóna".
Nejvíce cizích slov převzato z němčiny, několik z latiny
a od Slovákův a Valachův tři čtyři také z maďarštiny.
Seznamem následujícím cizí slova v řeči lidu moravského
užívaná nejsou nikterak vyčerpána; zaznamenávám tu hlavně
taková, jež po stránce hláskoslovné, významové, nebo jinak jsou
zajímavá. Dost se jich také najde v obojím slovníku.
Aguústko = cankrle (N. Hříše), Agnus Dei, nosí se na krku-
agzamena == hexament, examenty, examen: brat na
agzamena ;
akorát, právě. Akopát nic nedostaneš. „Dej mi kousek !"
„Akorát" = nedám ; - akorátní = piinktlich;
a I d a m á š (mad.\ litka, litkup ;
antrapirovať (val.), trápiti ;
arbokát (val.), advokát;
arcisky, narcisky (Ivančice);
argyna, georgina (las).;
armaryj f., do armaryje, armara (Jicko).
Bachrmbořty (val.), Backenbart;
baňo vat čeho (z mad.), želeti;
baž dal (las.), baldachýn;
blajbaz (las.) ^ plevajs (slov.); Bleiweiss;
blort, blot (las.), Sparherd, plotna;
boíko (las.), míč, Ballen;
brantár val), Brettnagel, slov. peřák;
braštan (las.), železný kůl na dělání děr, do nichž se
koly zasazují (Brechstange);
brus t lák (Jicko), brunclek (val), vesta (Brustfleck);
b u n y (Jicko), fazole ;
burkovaná silnica, dlážděná (Slezsko);
bur mistr, pudmistr, pulraistr, Biirgermeister;
33*
— 514 -
Cajcb, marka na pivo, nebo dal-li kdo co do barvy a p. ;
cajk, tkanina-, cajkovice, kalhoty cajkové;
caj půrky (Hranice) = salcpurky, hrušky solnohradské,
jinde „cibulíny" zvané;
cefna (Tišnov), konev;
cvěrna, konopná niť (Podluží).
Dehorgyůa (záp. Mor.\ georgyna;
doležaněc, pošta (St. Hrozenkov);
dokument: Ona to pečetí, zeje to dokument pravda
(věrná pravda).
Erdek baba (z mad.) čertova.
Familija 1. rodina domácí, 2. vzdoro vitost: Myslím, že
z teba tú familiju vyženu (Rožnov);
faů, přídavné nesklonné a příslovce: To je faň člověk
(hodný, spořádaný), ty máš faů obilí, to je fan, faň ti to svědčí
(pěkně) ;
fajní, fajnov}^, jemný, tenký;
faůácký, výborný: faůácký chlapík, faňácké pivo;
faska,
TVNews
OpenLibrary